47 C 137/2025 - 82

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Radkem Malenovským ve věci žalobce:[Jméno žalobce], s.r.o., IČO: [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] proti žalovanému:[Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o 95 217 Kč s příslušenstvím – náhrada škody při neoprávněném odběru elektřiny takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 51 524 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 95 217 Kč od 30. 10. 2024 do 19. 8. 2025, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 51 524 Kč od 20. 8. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 43 693 Kč od 20. 8. 2025 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 43 693 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 43 693 Kč od 20. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 95 217 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 30. 10. 2024 do zaplacení, a to z důvodu neoprávněného odběru elektřiny žalovaným na odběrném místě [adresa] za dobu od 11. 5. 2024 do 24. 9. 2024. Žalovaný se v řízení nevyjádřil.

2. Soud z důkazů provedených při jednání zjistil následující skutková zjištění.

3. Žalovaný byl smluvním odběratelem elektřiny na odběrném místě EAN [Anonymizováno] v bytě v bytovém domě na adrese [adresa] (dále jako „předmětný byt“) v době do 10. 5. 2024; totiž žalovaný měl uzavřenou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny k odběrnému místu se společností [právnická osoba]. po dobu od 17. 3. 2023 do 10. 5. 2024, kdy došlo k jejímu ukončení pro neplacení (důkazy: sdělení [právnická osoba]. z 15. 10. 2025 na č. l. 67).

4. Ke dni ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, tj. k 10. 5. 2024, byl stav elektroměru v předmětném bytě ve vysokém tarifu (VT) 5 945 kWh, tj. 5,945 MWh (důkaz: vyúčtování za elektřinu konečné č. [hodnota] vyhotovené dodavatelem [právnická osoba].; sdělení [právnická osoba]. z 15. 10. 2025 na č. l. 67).

5. Žalovaný fakticky užíval předmětný byt na odběrném místě do 30. 6. 2024, a to na základě nájemní smlouvy, a ke stejnému dni, tj. ke dni 30. 6. 2024, nájemní vztah žalovaného k předmětnému bytu skončil. Vlastníkem uvedeného bytového domu (tj. i předmětného bytu) byla od 9. 9. 2023 obchodní korporace [Anonymizováno] [adresa] [právnická osoba]. (IČ: [IČO], sídlem [adresa]). V době do 24. 9. 2024 docházelo opakovaně k neoprávněnému vnuknutí do domu na odběrném místě přes různé přístupové cesty a dům byl vyklízen za asistence policie České republiky. Vlastníkovi domu (korporaci [Anonymizováno] [adresa] [právnická osoba].) není známo, jestli v době od 1. 7. 2024 do 24. 9. 2024 někdo užíval předmětný byt nebo z něj odebíral elektřinu. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu sdělením [Anonymizováno] [adresa] [právnická osoba]. z 30. 9. 2025 na č. l. 49 a z 13. 10. 2025 na č. l. 63.

6. Přede dnem 24. 9. 2024 se žalobce marně pokoušel dostat k odběrnému místu a odpojit předmětný elektroměr. Konkrétně dne 27. 3. 2024, 28. 3. 2024, 25. 6. 2024 a 27. 6. 2024 žalobce zjistil uzamčené mříže u vstupu do domu a zničené zvonky, přičemž elektroměr se nacházel v domě na chodbě v přízemí (důkaz: Pracovní příkaz E[Anonymizováno] č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]).

7. Žalobce se dostal k předmětnému elektroměru až dne 24. 9. 2024, a to poté, co dne 30. 8. 2024 odeslal výzvu ke zpřístupnění elektroměru vlastníkovi domu korporaci Silverline [adresa] [právnická osoba]. (důkaz: Zápis o provedené kontrole odběrného místa s datem 30. 8. 2024).

8. Žalobce dne 24. 9. 2024 provedl kontrolu na odběrném místě. Žalobce tehdy zjistil že bytový dům je nepřístupný, žalobce do domu pustil dělník ze stavby, dům byl v generální opravě. Žalobce dne 24. 9. 2024 zjistil ohledně předmětného bytu měřidlo (č. [hodnota]) registrující spotřebu elektřiny se stavem ve vysokém tarifu 13 652 kWh, tj. 13,652 MWh, přičemž zrovna v den této kontroly k odběru elektřiny v předmětném bytě nedocházelo. Žalobce předmětný elektroměr demontoval. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu Zápisem o provedené kontrole odběrného místa ze dne 24. 9. 2024 (srov. i doplnění tvrzení žalobce z 13. 10. 2025 na č. l. 61).

9. Tudíž v době od 11. 5. 2024 (tj. po ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny k odběrnému místu uzavřené mezi společností [právnická osoba]. a žalovaným) do 24. 9. 2024 (tj. do demontáže předmětného elektroměru) docházelo k odběru elektřiny v předmětném bytě bez smlouvy a celkové množství odebrané elektřiny bylo 7 707 kWh, tj. 7,707 MWh (k tomu srov. též bod 4. odůvodnění tohoto rozsudku).

10. Žalobci vznikly náklady v souvislosti se zjištěním neoprávněného odběru elektřiny po ukončení smlouvy (o sdružených službách dodávky elektřiny k odběrnému místu uzavřené mezi společností [právnická osoba]. a žalovaným) v době od 11. 5. 2024 do 24. 9. 2024 v celkové výši 10 858 Kč, a to v následujících položkách: a) 2 840 Kč jakožto náklady za 2 hodiny práce pracovníka energetické kontroly (1 hodina po 1 420 Kč), b) 600 Kč jakožto administrativní paušál dle ceníku žalobce ve smyslu nákladů na administrativní činnost, včetně výzvy na neoprávněného odběratele, c) 4 997 Kč jakožto náklady na kontrolu odběrného místa a pořízení fotodokumentace (kontrolní činnosti zajišťuje pro žalobce korporace [právnická osoba].), d) 2 421 Kč jakožto náklady na měření ampérmetry na odběrném místě a na demontáž elektroměru (opět pro žalobce vykonává korporace [právnická osoba].). Tyto skutečnosti soud zjistil z následujících důkazů: Stanovení výše nákladů; Ceník výkonů korporace [právnická osoba].; Návrh na úpravu cen dle Rámcové dohody s názvem „Kontrola odběrných míst a řešení neoprávněných odběrů č. [hodnota]“ ze dne 26. 4. 2023 vyhotovený korporací [právnická osoba]. dne 25. 1. 2024.

11. Žalobce vyhotovil dne 14. 10. 2024 fakturu č. [hodnota], v níž vyzval žalovaného k zaplacení žalobní částky za neoprávněný odběr elektřiny se splatností dne 29. 10. 2024 (důkaz touto fakturou). Nicméně žalobce neprokázal doručení této faktury do dispoziční sféry žalovaného i přes opakovanou výzvu soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. i s poučením o následcích nesplnění výzvy v podobě částečného zamítnutí žaloby (viz výzva soudu ze dne 22. 7. 2025 na č. l. 12 i při soudním jednání dne 2. 9. 2025 na str. 2 protokolu o jednání, č. l. 28 verte).

12. Žalobce dne 27. 11. 2024 odeslal poštou výzvu k zaplacení žalobní částky žalovanému na adresu odběrného místa, ale žalovaný byl na místě doručování neznámý dne 2. 12. 2024, a proto pošta tuto zásilku vrátila žalobci (důkaz: Výzva k úhradě – Avízo : [Anonymizováno] s datem 26. 11. 2024; Detailní informace k zásilkám).

13. Výše zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.

14. Podle § 51 odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále jako „energetický zákon“) „Neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl“.

15. Podle § 51 odst. 2 a 3 energetického zákona: „(2) Neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy se zakazuje. (3) Při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny.“.

16. Podle § 16 odst. 1 vyhlášky č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny (dále jako „vyhláška“): „Při neoprávněném odběru elektřiny určí množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel distribuční soustavy na základě naměřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny, a to nejvýše za 36 měsíců předcházejících zjištění neoprávněného odběru. Pokud nejsou tyto údaje dostupné nebo zjevně neodpovídají skutečnosti, použije provozovatel distribuční soustavy podle okolností jiné údaje, zejména údaje o spotřebě elektřiny téhož odběratele v odběrném místě z doby před neoprávněným odběrem elektřiny.“.

17. Podle § 17 odst. 3 vyhlášky: „Výše náhrady za neoprávněně odebranou elektřinu se stanoví oceněním množství neoprávněně odebrané elektřiny zjištěné podle § 16 odst. 1 nebo vypočtené podle § 16 odst. 3 až 6 a podle odstavců 1 a 2 cenami podle cenového výměru Energetického regulačního úřadu účinného v době zjištění neoprávněného odběru elektřiny nebo cenami uveřejněnými operátorem trhu v době zjištění neoprávněného odběru elektřiny, přičemž je složena z a) ceny za silovou elektřinu, která se ocení pevnou cenou za dodávku kladné regulační energie podle cenového výměru Energetického regulačního úřadu; pokud není pevná cena Energetickým regulačním úřadem stanovena, ocení se 1. pro neoprávněné odběry zjištěné nejpozději poslední kalendářní den měsíce dubna běžného roku váženým průměrem ceny pořízené kladné regulační energie vypočítané po ukončení závěrečného měsíčního finančního vypořádání odchylek podle jiného právního předpisu3) a uveřejněné operátorem trhu za předposlední kalendářní rok před zjištěním neoprávněného odběru elektřiny, a 2. pro neoprávněné odběry zjištěné nejdříve první kalendářní den měsíce května běžného roku váženým průměrem ceny pořízené kladné regulační energie vypočítané po ukončení závěrečného měsíčního finančního vypořádání odchylek podle jiného právního předpisu3) a uveřejněné operátorem trhu za poslední kalendářní rok před zjištěním neoprávněného odběru elektřiny, b) ceny za službu distribuční soustavy, kde 1. v síti nízkého napětí se použije sazba C 02d nebo D 02d podle kategorie odběru elektřiny, 2. v sítích velmi vysokého napětí nebo vysokého napětí se použije cena za měsíční rezervovanou kapacitu vztažená ke zjištěné hodnotě maximálního odebraného čtvrthodinového elektrického výkonu za dobu trvání neoprávněného odběru a cena použití sítě za odebranou elektřinu; není-li možné hodnotu maximálního odebraného čtvrthodinového elektrického výkonu zjistit, pak se použije jednosložková cena za službu sítí příslušného provozovatele distribuční soustavy, a 3. za složku ceny služby distribuční soustavy na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů se použije částka 495 Kč/MWh, c) daně z přidané hodnoty a daně podle jiného právního předpisu4).“.

18. Podle § 17 odst. 8 věta druhá vyhlášky: „…Součástí náhrady za neoprávněně odebranou elektřinu, která vznikla provozovateli distribuční soustavy, je i náhrada prokazatelných nezbytně nutných nákladů vzniklých provozovateli soustavy v souvislosti s neoprávněným odběrem, včetně nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny, jeho ukončení, přezkoušení měřicího zařízení a případné znalecké posudky, a dalších souvisejících nákladů.“.

19. V předmětném bytě docházelo v době od 11. 5. 2024 do 24. 9. 2024 k neoprávněnému odběru elektřiny ve smyslu § 51 odst. 1 písm. a) energetického zákona, tj. k odběru elektřiny po odpadnutí právního důvodu odběru elektřiny (tzn. po ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny k odběrnému místu uzavřené mezi společností [právnická osoba]. a žalovaným).

20. Žalobce tak má ve smyslu § 51 odst. 3 energetického zákona právo na náhradu škody při neoprávněném odběru elektřiny na odběrném místě v době od 11. 5. 2024 do 24. 9. 2024.

21. Žalobce užil správně k výpočtu náhrady škody vyhlášku, a to § 16 odst. 1 věta první a § 17 odst.

3. Totiž bylo možné zjistit skutečně odebranou elektřinu během neoprávněného odběru na základě srovnání množství elektřiny v době ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny k odběrnému místu uzavřené mezi společností [právnická osoba]. a žalovaným (tj. ke dni 10. 5. 2024) a v době zjištění neoprávněného odběru elektřiny a demontáže elektroměru (tzn. ke dni 24. 9. 2024). Šlo tak o množství neoprávněně odebrané elektřiny za dobu od 11. 5. 2024 do 24. 9. 2024 v rozsahu 7,707 MWh.

22. Žalobce též správně aplikoval § 17 odst. 3 vyhlášky, když ocenil množství neoprávněně odebrané elektřiny cenami podle cenového výměru Energetického regulačního úřadu účinného v době zjištění neoprávněného odběru elektřiny.

23. Tedy žalobce předně adekvátně podle § 17 odst. 3 vyhlášky vynásobil zjištěné množství neoprávněně odebrané elektřiny 7,707 MWh částkou 8 721,17 Kč jakožto cenou elektřiny podle cen určených Energetickým regulačním úřadem v jím vydaném Cenovém rozhodnutí č. 5/2023 a 6/2023 a váženým průměrem ceny regulační energie (důkaz: Cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. [hodnota] a 6/2023 a Statistika váženého průměru ceny regulační energie).

24. Dále žalobce přiléhavě vynásobil nesíťové ztráty v rozsahu 9,24 číslem [hodnota] jakožto dobou trvání neoprávněného odběru v měsících (viz zejména § 17d energetického zákona a Cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 3/2024, bod 6. 2 a nařízení vlády č. 392/2015 Sb., o stanovení sazby poplatku na činnost Energetického regulačního úřadu; k tomu srov. i podání žalobce z 30. 9. 2025 na č. l. 47).

25. Žalobce též správně vynásobil množství neoprávněně odebrané elektřiny 7,707 MWh daní z elektřiny ve výši 28,30 Kč ve smyslu mj. § 17 odst. 3 písm. c) vyhlášky (a zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů), jakož i částku 80 Kč (coby platbu za předmětný příkon v předmětném bytě osazeného jističe 1 x 25A) vynásobil číslem [hodnota] jakožto počtem měsíců trvání neoprávněného odběru.

26. K tomu žalobce důvodně účtuje částku i 10 858 Kč jakožto prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny ve smyslu § 51 odst. [právnická osoba] fine energetického zákona (a § 17 odst. 8 in fine vyhlášky).

27. Konečně žalobce přiléhavě vyúčtoval i náhradu DPH ve výši 21 % (ze shora uvedené částky 78 692,11 Kč), tj. částku 16 525,34 Kč, a to v souladu s § 17 odst. 3 písm. c) vyhlášky.

28. Výsledkem tak je správně vyčíslená náhrada škody při neoprávněném odběru ve výši 95 217 Kč za dobu od 11. 5. 2024 do 24. 9. 2024 náležející žalobci dle § 51 odst. 2 a 3 energetického zákona.

29. Tedy žalobce má právo na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny v předmětném bytě v době od 11. 5. 2024 do 24. 9. 2024 ve výši 95 217 Kč dle § 51 odst. 2 a 3 energetického zákona.

30. Nicméně jinou otázkou je otázka věcné pasivní legitimace, tedy otázka, která osoba je vůči žalobci odpovědná za vznik škody ve výši 95 217 Kč.

31. Otázku věcné pasivní legitimace řeší § 51 odst. 3 energetického zákona tak, že odpovědná je „osoba, která neoprávněně odebírala elektřinu“. Judikatura dospěla k následujícím závěrům.

32. K založení odpovědnosti za neoprávněný odběr elektřiny podle § 51 energetického zákona je třeba (vedle splnění ostatních podmínek) i dostatečně podložený závěr o osobě škůdce. Vzhledem ke specifickým poměrům při dodávkách energií nemusí být vždy jednoznačné, kdo neoprávněně elektřinu odebral a použil ve svých spotřebičích. Proto může být za povinnou považována i osoba, kterou s odběrným místem či prostorami, v nichž došlo k zásahu do rozvodné sítě umožňujícímu neoprávněný odběr, pojí určitý relevantní vztah (věcný, obligační, či faktický) [viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 24. 6. 2020 č. j. 23 Cdo 202/2020-186, bod 44.]. V první řadě půjde o vlastníka nemovitosti, případně nájemce, či osobu, která je z jiného důvodu odběratelem. Jen z toho, že tu byl smluvně-odběratelský právní vztah, nelze bez dalšího dovozovat neoprávněný odběr původního odběratele v době po jeho skončení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1803/2017, ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1165/2018, z 30. 10. 2018 č. j. 32 Cdo 1862/2018, z 25. 2. 2020 č. j. 23 Cdo 990/2019). Citovaná judikatura byla aprobována z ústavně právních hledisek i Ústavním soudem (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2814/20).

33. Lze odkázat i např. na usnesení Nejvyššího soudu z 11. 6. 2020 sp. zn. 23 Cdo 1272/2020, které shledalo správným názor odvolacího soudu, že „jestliže není jednoznačné, kdo neoprávněně elektřinu odebral, musí být za povinnou považována osoba, kterou s odběrným místem pojí relevantní vztah, a to je na prvním místě vztah věcný.“ (srov. rekapitulaci odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu v bodě 2. usnesení Ústavního soudu z 13. 10. 2020 sp. zn. I. ÚS 2499/20). Citované právní názory obecných soudů byly z ústavně právních hledisek aprobovány např. v usnesení Ústavního soudu z 13. 10. 2020 sp. zn. I. ÚS 2499/20. Shodně argumentoval i Ústavní soud např. v usnesení z 25. 8. 2020 sp. zn. IV. ÚS 2290/2020 : „…stěžovatelka byla vlastnicí předmětného objektu, ve kterém došlo k neoprávněnému odběru elektrické energie, a současně, ač nebylo vyvráceno její tvrzení, že v daném objektu byla jen při jeho koupi, nebyla zjištěna žádná další konkrétní osoba, která by v tomto objektu elektrickou energii neoprávněně odebírala. Za tohoto stavu považuje Ústavní soud odkaz městského soudu na rozsudek Nejvyšší soudu ze dne 31. 8. 2017 sp. zn. 25 Cdo 1803/2017 za případný.“.

34. Z judikatury i § 51 odst. 3 energetického zákona tudíž plyne závěr (již na základě logického argumentu a contrario), že v případě, kdy není jednoznačné, kdo neoprávněně elektřinu odebral, může být za povinnou považována i osoba vlastníka nemovitosti.

35. Soud dokazováním zjistil, že žalovaný byl smluvním odběratelem na předmětném odběrném místě v době jen do 10. 5. 2024 a předmětný byt užíval a byl jeho nájemcem do 30. 6. 2024. Proto jen v době od 11. 5. 2024 do 30. 6. 2024 žalovaného s odběrným místem pojil relevantní vztah ve smyslu shora uvedené judikatury - konkrétně obligační vztah ve smyslu nájemního vztahu a faktický vztah ve smyslu bydlení v předmětném bytě. Z toho plyne, že žalovaný je ve smyslu § 51 odst. 3 odpovědný za škodu při neoprávněném odběru elektřiny vzniklou jen v době od 11. 5. 2024 do 30. 6. 2024.

36. Z judikatury soud na podporu svých závěrů poukazuje mj. na následující rozhodnutí.

37. V usnesení ze dne 25. 2. 2020 sp. zn. 23 Cdo 990/2019 Nejvyšší soud uvedl: „Ze skutkových zjištění v nyní projednávané věci plyne, že v období po 29. 10. 2012 mezi žalobkyní a žalovaným nebyla uzavřena smlouva o odběru elektřiny žalovaným, žalovaný nebyl vlastníkem ani nájemcem předmětného areálu a nebylo ani prokázáno, že by žalovaný elektřinu fakticky odebral…Za této situace tak odvolací soud nepochybil, jestliže dovodil nedostatek pasivní legitimace žalovaného za období po 29. 10. 2012, a neodchýlil se tak od výše uvedené ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.“. Tento právní závěr je obdobně aplikovatelný i na nyní souzenou věc, jelikož i zde v zažalované době nebyla k odběrnému místu uzavřena smlouva o odběru elektřiny a žalovaný nebyl vlastníkem nemovitosti na odběrném místě a po 30. 6. 2024 již nebyl ani nájemcem ani faktickým uživatelem odběrného místa, přičemž nebylo zjištěno, kdo v době po 30. 6. 2024 elektřinu odebíral.

38. V usnesení ze dne 22. 3. 2021 sp. zn. 23 Cdo 425/2021 Nejvyšší soud považoval za nezbytné vysvětlit, že tehdy nižší soudy nezaložily závěr o odpovědnosti tehdejšího žalovaného jen na existenci dřívějšího smluvního vztahu mezi stranami v situaci, kdy by takový smluvní vztah v tehdy zažalované době netrval. Nejvyšší soud tehdy zdůraznil odpovědnost žalovaného založenou na jeho odpovědnosti jako „zákazníka“ a na základě trvajícího odběratelského smluvního vztahu založeného smlouvou o sdružených dodávkách elektřiny i v zažalované době. V nyní souzené věci však již smluvní odběratelský vztah žalovaného netrval. Citované usnesení Nejvyššího soudu tak lze aplikovat v neprospěch argumentace žalobce, který nepřiléhavě právě jen z důvodu dřívějšího smluvního odběratelského vztahu žalovaného k odběrnému místu dovozuje odpovědnost žalovaného za celé období neoprávněného odběru.

39. Ve prospěch závěrů nynějšího rozsudku zdejšího soudu lze odkázat i např. na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2024 č. j. 22 Co 127/2024-144 (který je dostupný např. na www.beck-online.cz). Krajský soud tehdy argumentoval (bod 28. odůvodnění rozsudku), že „Stran osoby odběratele odvolací soud vyhodnotil, že pro období neoprávněného odběru jednak nebyla uzavřena žádná smlouva o dodávce elektřiny (neexistoval smluvně-odběratelský vztah) a jednak, s ohledem na shora popsané hodnocení důkazů, nemá důkazně podložen závěr o tom, kdo byl v rozhodném období smluvním či faktickým uživatelem objektu a tedy odběratelem elektřiny. Proto za této situace učinil závěr, že osobou odpovědnou za neoprávněný odběr je žalovaný jakožto vlastník domu, v němž se nalézá měřící zařízení, do něhož bylo zasaženo a v němž byla elektřina spotřebována.“. Citovaný rozsudek krajského soudu dopadá obdobně i na nyní souzenou věc, jelikož ani v nyní souzené věci není prokázáno, kdo v době po 30. 6. 2024 byl faktickým uživatelem odběrného místa a tedy odběratelem elektřiny, přičemž žalovaný nebyl vlastníkem nemovitosti na odběrném místě, pročež není dána jeho pasivní legitimace pro dobu neoprávněného odběru po 30. 6. 2024.

40. Žalobce nepřiléhavě odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2016 č. j. 14 Co 166/2016-144 jako prý svědčící jeho názoru (viz jeho podání z 28. 7. 2025). Ve skutečnosti tento rozsudek krajského soudu působí proti názoru žalobce. Krajský soud tam mj. uvedl, že „Z toho lze dovodit pasivní legitimaci odběratele elektřiny (zákazníka) za neoprávněné odběry v daném odběrném místě za trvání smluvního vztahu, nikoli však poté, co smluvní vztah skončil…“ (podtrženo a zdůrazněno zdejším soudem). Krajský soud označil za nesprávný názor, který tvrdí žalobce i nyní – tedy že žalovaný již jen kvůli tomu, že je bývalým zákazníkem, tak je k náhradě škody pasivně legitimován. V nyní souzené věci žalobce nepřiléhavě dovozoval pasivní legitimaci žalovaného za celou dobu neoprávněného odběru i z § 28 energetického zákona; krajský soud v citovaném rozsudku přiléhavě vysvětlil, že „poukaz žalobce na ust. § 28 energetického zákona, tedy na práva a povinnosti zákazníka při odběru elektřiny, svědčí naopak pro shora uvedený závěr, že tyto povinnosti zakládají odpovědnost zákazníka za neoprávněný odběr elektrické energie v rámci tohoto smluvního vztahu založeného smlouvou o dodávce elektřiny, tedy za jeho trvání“ (podtrženo zdejším soudem).

41. Žalobce namítl, že žalovaný měl též prevenční povinnost podle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) a pokud neumožnil demontáž elektroměru či ponechal přístup k odběrnému místu, pasivně tím bránil přístupu k měřidlu, čímž umožnil neoprávněný odběr elektřiny.

42. Takovou argumentací se však žalobce snaží prosadit odpovědnost (žalovaného) podle jiného právního předpisu než je zákon č. 458/2000 Sb. - konkrétně odpovědnosti podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Podle § 2900 o. z. : „Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.“. Podle § 2910 o. z. : „Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.“. Této argumentaci žalobce nelze přisvědčit již s ohledem na judikaturu, podle níž základ nároku na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny se neřídí obecnými ustanoveními občanského zákoníku o náhradě škody, nýbrž podle zvláštního právního předpisu (zákonem č. 458/2000 Sb.), který je ve vztahu k občanskému zákoníku normou speciální a který obsahuje i úpravu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny; proto nepřichází v úvahu aplikace ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018 sp. zn. 23 Cdo 1165/2018, ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2768/2004 (uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck pod C 4271), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005 sp. zn. 25 Cdo 916/2005]. Nelze obcházet absenci pasivní legitimace žalovaného dle zákona č. 458/2000 Sb. (za určitou dobu neoprávněného odběru) cestou pasivní legitimace žalovaného výlučně podle obecných právních předpisů (tj. dle o. z.).

43. Žalobce byl soudem opakovaně vyzýván ve smyslu mj. judikatury a § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, zda a jaký konkrétně pojil žalovaného - právě po zažalovanou dobu (tj. od 11. 5. 2024 do 24. 9. 2024) - s odběrným místem konkrétní vztah (obligační, věcný, faktický, nikoli jen ve smyslu dřívějšího, posledního smluvního odběratele), a zda žalovaný po zažalovanou dobu bydlel na odběrném místě či jinak nemovitost na odběrném místě užíval po zažalovanou dobu (srov. písemnou soudní výzvu z 22. 7. 2025 na č. l. 12 a dále výzvu při soudním jednání dne 2. 9. 2025 na č. l. 28 a 29, obě včetně poučení o následcích nesplnění výzvy v podobě zamítnutí žaloby).

44. Tudíž soud postupoval při výpočtu náhrady škody, za kterou je odpovědný žalovaný - tj. za dobu od 11. 5. 2024 do 30. 6. 2024 - následovně.

45. Nejprve soud vynásobil množství elektřiny 7,707 MWh cenou elektřiny 8 721,17 Kč. K tomu přičetl násobek 9,24 (nesíťové ztráty) a doby trvání neoprávněného odběru v měsících 4,504, a dále přičetl násobek množství neoprávněně odebrané elektřiny 7,707 MWh a daní z elektřiny 28,30 Kč a konečně k tomu přičetl násobek platby za příkon 80 Kč a čísla [hodnota] jakožto počtem měsíců trvajícího neoprávněného odběru. Výsledkem je částka 67 834 Kč vztahující se ale na celou dobu trvání neoprávněného odběru, tj. na dobu od 11. 5. 2024 do 24. 9. 2024. S ohledem na to, že žalovaný je odpovědný jen za dobu od 11. 5. 2024 do 30. 6. 2024, tedy jen za dobu 51 dnů, soud z částky 67 384 Kč (za celou dobu neoprávněného odběru, tj. za 137 dnů) poměrně vypočetl částku 25 252 Kč jako částku dopadající na odpovědnost žalovaného za neoprávněný odběr (výpočet = 67 834,10225/137 dnů = 495,139 x 51 dnů neoprávněného odběru, za který je odpovědný žalovaný = 25 252 Kč).

46. K částce 25 252 Kč soud připočetl celou částku 10 858 Kč jakožto všechny nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny ve smyslu § 51 odst. 3 in fine energetického zákona (a § 17 odst. 8 in fine vyhlášky). To z důvodu, že výše těchto nákladů je z povahy věci shodná bez ohledu na to, že žalovaný není odpovědný za celou dobu neoprávněného odběru (i kdyby neoprávněný odběr trval právě jen dobu od 11. 5. 2024 do 30. 6. 2024, byly by tyto náklady žalobcem vynaložené na zjištění neoprávněného odběru stejné, protože by byly provedeny žalobcem logicky stejné úkony).

47. K tomu soud připočetl ve smyslu § 17 odst. 3 písm. c) vyhlášky DPH ve výši 21 % z částky 25 252 Kč a 10 858 Kč, tj. ve výši 7 583 Kč.

48. Výsledkem tak je částka 43 693 Kč (25 252 + 10 858 + 7 583), kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci z titulu náhrady škody při neoprávněném odběru elektřiny žalovaným (za dobu od 11. 5. 2024 do 30. 6. 2024) ve smyslu § 51 odst. 3 energetického zákona a v této části soud žalobě vyhověl výrokem II. tohoto rozsudku. Ve zbytku žalobní jistiny, tj. 51 524 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl výrokem I. rozsudku.

49. Žalobce má též právo na zákonné úroky z prodlení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku : „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“. Jde o závazek z titulu náhrady škody, tj. splatný na výzvu žalobce jako věřitele.

50. Žalobce neprokázal doručení zažalované faktury č. [hodnota] ze dne 14. 10. 2024 (se splatností do 29. 10. 2024) žalovanému, tedy žalovaný nemůže být v prodlení v návaznosti na takto mu nedoručenou fakturu.

51. Žalobce pak předložil výpis ze Sledování zásilek o doručování výzvy k zaplacení ze dne 26. 11. 2024, kterou však doručoval na adresu [adresa], přičemž v řízení bylo prokázáno, že na této adrese (šlo o bývalé odběrné místo) žalovaný již v době doručování nebydlel a neměl tam ani trvalý pobyt. Ostatně ze Sledování zásilek plyne, že zásilka byla vrácena žalobci poštou a že žalovaný jakožto adresát zásilky byl na místě doručování neznámý. Nelze tak mít za to, že by se výzva z 26. 11. 2024 dostala do dispoziční sféry žalovaného, tedy že by mu byla dodána ve smyslu § 570 odst. 1 věta před středníkem občanského zákoníku.

52. Z toho plyne, že žalovaný se dostal do prodlení až v návaznosti na doručení žaloby. Žaloba byla žalovanému doručena dne 14. 8. 2025. Pětidenní lhůta k plnění dle § 1959 písm. e) občanského zákoníku uplynula v úterý dne 19. 8. 2025, tudíž až od 20. 8. 2025 je žalobce v prodlení a tehdy byla zákonná výše úroku z prodlení (viz nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) 11,5 %, tj. nikoli žalobcem požadovaná výše 12,75 % (rozdíl = 1,25 %). Výše uvedenému tak odpovídá výrok I. a II. ohledně úroku z prodlení.

53. Lhůtu k plnění soud určil na 3 dny od právní moci rozsudku v souladu s § 160 věta před středníkem o. s. ř.

54. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení úspěšnější, a proto by měl právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, ale náklady řízení mu nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (viz výrok III.).