22 Co 127/2024 - 144

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Terezy Dobešové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] pro zaplacení 167 858,54 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 27. 3. 2024, č. j. 4 C 99/2022-112 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 19 650 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 167 858,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 1. 12. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku a výrokem II. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 121 943,20 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, v němž namítá, že soud prvního stupně založil napadený rozsudek na skutkových závěrech vyplývajících z mimořádně nekompletního dokazování. Předmětem sporu bylo, zda má náhradu za neoprávněný odběr elektrické energie hradit žalovaný jako vlastník nemovitosti, anebo zda lze spolehlivě zjistit osobu, která nemovitost (dům) v rozhodné době užívala. K poučení soudu prvního stupně, kdo v rozhodné době nemovitosti užíval, žalovaný označil důkazy, a to výslech [jméno FO], narozeného [Anonymizováno] – syna žalovaného (dále jen „[Jméno zainteresované osoby 0/0] ml.“), smlouvu o dodávkách elektrické energie v daném odběrném místě a dotaz na společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „[právnická osoba]“). Soud tyto důkazní návrhy zamítl pro nadbytečnost, současně však uzavřel, že žalovaný o dané skutečnosti neunesl důkazní břemeno. Skutkový stav tak nebyl zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Z provedených důkazů byly vyvozeny závěry, které z nich nevyplývají, respektive z nich vyplývají závěry zcela opačné. Soud měl za to, že v rozhodném období nelze prokázat, která osoba nemovitosti užívala, přitom z listin se podává, že syn žalovaného [Jméno zainteresované osoby 0/0] ml. nemovitosti užíval minimálně od dubna 2019, a to nejprve výlučně a později se svojí rodinou. Proto je k náhradě povinen syn žalovaného a nikoliv žalovaný. Soud prvního stupně v bodě 11. a 12. shrnuje závěry o tom, kdo předmětné nemovitosti užíval, nebylo sporu o tom, že touto osobou nebyl žalovaný. Je proto neudržitelný závěr o tom, že není postaveno najisto, kdo je neoprávněným odběratelem. Žalovaný tak není ve věci pasivně legitimován. Za druhé žalovaný vytýká soudu prvního stupně, že zcela pominul jeho argumentaci, že i pokud by snad žalovaný měl být pasivně legitimován, pak náhrada měla být určena jako obvyklá cena elektrické energie. Dle judikatury by neměla být náhrada nepřiměřená a neměla by mít sankční charakter. V posuzované věci žalobkyně vycházela z ceny cca 6,25 Kč za 1 kWh, přičemž obvyklá cena byla zhruba 1,5 - 2,5 Kč v závislosti na tarifu. K tomu byly nabídnuty důkazy, ale soud prvního stupně je neprovedl pro nadbytečnost. S ohledem na zjištěné spotřebiče byla spotřeba spočtena zhruba správně, nicméně jednotková cena je minimálně trojnásobná než obvyklá. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby po doplnění dokazování napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že má za to, že soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s důvody, proč byly žalovaným navrhované důkazy zamítnuty. Po dobu neoprávněného odběru byl žalovaný jediným vlastníkem předmětné nemovitosti a jelikož nebylo najisto postaveno, kdo neoprávněně elektřinu odebral a použil, pak podle ustálené soudní judikatury je odpovědný za tento odběr vlastník nemovitosti, ve které došlo k neoprávněné manipulaci s elektroměrovým rozvaděčem. Žalovaný měl podle § 28 odst. 2 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“) povinnost udržovat odběrné elektrické zařízení ve stavu, které odpovídá právním předpisům a technickým normám. Co se týče námitky o nepřiměřenosti náhrady, pak poukázala na to, že pokud by nedošlo k výpočtu náhrady dle zdokumentování spotřebičů, muselo by se při určení náhrady vycházet z fiktivní ceny vypočtené na bázi tzv. technicky dosažitelné spotřeby podle způsobu neoprávněného připojení, přičemž při takovém výpočtu by bylo dosaženo nepoměrně vyšší částky.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. v celém rozsahu podle § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně podala k soudu prvního stupně dne 9. 9. 2022 žalobu, ve které požadovala zaplacení náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny (dále též i „NO“) žalovaným za období od 27. 9. 2017 do 27. 9. 2019 ve výši 146 401,61 Kč a náhrady nákladů spojených se zjištěním neoprávněného odběru ve výši 21 456,93 Kč, to vše včetně úroku z prodlení.

6. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Měl za to, že ve věci není pasivně legitimován vzhledem k tomu, že bylo najisto postaveno, že on nebyl uživatelem domu a tudíž odběratelem elektrické energie. Dům užívala společnost [právnická osoba]. Současně žalovaný vznesl námitku promlčení. Později žalovaný doplnil, že dům dal do správy, případně užívání, synovi a že společnost [právnická osoba] užívala dům od roku 2013 do měsíce před zjištěním neoprávněného odběru.

7. Po provedeném dokazování učinil soud prvního stupně následující skutková zjištění: K odběrnému místu [adresa] bylo zjištěno, že dne 14. 4. 2014 bylo zákazníkem, firmou [právnická osoba], žádáno o změnu zákazníka v označeném odběrném místě s požadovaným termínem zahájení dodávky dne 13. 5. 2014. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny/podnikatel č. 14_[Anonymizováno]_[Anonymizováno], zákaznické č. [tel. číslo], byla uzavřena dne 14. 5. 2014 mezi obchodníkem [právnická osoba] a zákazníkem [právnická osoba] (jednatel [Jméno zainteresované osoby 0/0] ml.) pro shora uvedené odběrné místo, a to na dobu neurčitou. Společnosti [právnická osoba] byla vyúčtována dodávka elektřiny za období od 13. 5. 2014 do 16. 3. 2015 v částce 34 484,98 Kč, po započtení zaplacených záloh 16 850 Kč činil dluh 17 635 Kč a za období od 17. 3. 2015 do 28. 4. 2015 v částce 318,92 Kč. Ke dni 28. 4. 2015 byla smlouva ze strany obchodníka ukončena z důvodu neplacení (odhadovaný konečný stav 42 153 kWh). Dne 15. 1. 2015 bylo odběrné místo odpojeno v hlavní pojistkové skříni. Následně došlo, z důvodu ukončení smlouvy ze strany původního obchodníka s elektřinou a neuzavření nové smlouvy, k několika pokusům o demontáž měřidla, avšak bezúspěšně.

8. Dne 27. 9. 2019 bylo kontrolou č. [hodnota] zjištěno, že na odběrném místě [adresa] (elektroměrový rozvaděč se nachází v přízemí domu na chodbě) se provádí neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy. Kontrolou elektroměrového rozvaděče s elektroměrem v. č. [tel. číslo] se stavem [Anonymizováno]-[Anonymizováno] [Anonymizováno] kWh bylo zjištěno, že na krytu číselníku byly poškozeny úřední značky a číselník elektroměru jevil známky neoprávněné manipulace. Z důvodu podezření na neoprávněný odběr elektřiny byl elektroměr osazen bezpečnostními přelepkami a v zajištěném stavu demontován a předán do autorizovaného metrologického střediska k přezkoušení správnosti měření elektrických veličin, která probíhá bez nutnosti demontáže krytu číselníku elektroměru. Následně byl elektroměr předán soudnímu znalci z oboru kriminalistická mechanoskopie, který jako první, od zajištění elektroměru přelepkami, zasahoval pod kryt měřícího ústrojí elektroměru. Dle znaleckého posudku byly v elektroměru zjištěny stopy potvrzující neoprávněnou manipulaci s elektroměrem. V elektroměru bylo zjištěno zablokování kotoučů číselníkového strojku a stopy po neoprávněném zásahu cizím nástrojem na číselníkových kotoučích a na hraně výřezu pro číselníkové kotouče na krycím plechu s popisky. Vzhledem k uvedeným skutečnostem znalec uzavřel, že došlo k zásahu a ovlivnění měřícího zařízená elektroměru (protokol o kontrole odběrného místa a oznámení o výsledku kontroly odběrného místa ze dne 27. 9. 2019, osvědčení o přezkoušení stanoveného měřidla a zkušební protokol ze dne 21. 10. 2019, znalecký posudek č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum]).

9. Ze spisu Policie ČR, KŘP Libereckého kraje, OO [adresa], č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno] bylo zjištěno, že dne 27. 9. 2019 byly zahájeny úkony trestního řízení proti neznámému pachateli pro trestný čin s ohledem na shora popsané skutečnosti s tím, že stav elektroměru 42 977 kWh se neměnil, i když elektřina elektroměrem procházela. K věci byl vyslechnut žalovaný i jeho syn [Jméno zainteresované osoby 0/0] ml. Dle úředního záznamu ze dne 16. 10. 2019 [Jméno zainteresované osoby 0/0] ml. vypověděl, že od 7. 1. 2013 na dané adrese sídlí jeho firma [právnická osoba], kterou založil a na kterou přepsal dodávku elektřiny. Dne 16. 11. 2016 prodal firmu [jméno FO], ještě před prodejem firmy se odstěhoval k žalovanému do [Anonymizováno]. Před odstěhováním mu [Anonymizováno] odpojil elektřinu (dle níže uvedených důkazů k tomu došlo již 28. 4. 2015). Po prodeji s firmou [právnická osoba] podepisoval nájemní smlouvu, aby si tato mohla zjistit dodávku elektřiny. Za pana [jméno FO] jednal pan [adresa]. V roce 2018 firma přestala komunikovat, pan [jméno FO] i [adresa] zmizeli, z domu si vše odvezli. Cca od dubna 2019 do domu zajel, občas zde přespával a pomalu sem stěhoval věci. Asi od počátku září 2019 se tam přestěhoval, v té době byl objekt napojen na elektřinu. Popřel, že by manipuloval s elektroměrem. Dle úředního záznamu z 30. 12. 2019 [Jméno zainteresované osoby 0/0] ml. k dotazu, kdo aktivně dům užíval od ledna 2015, uvedl, že dům byl v podstatě neužívaný do doby, než se do něho on nastěhoval na jaře 2019. Měla v něm sídlo firma [právnická osoba] v jeho vlastnictví, poté ve vlastnictví [jméno FO], kterého ale nikdy neviděl. Do úředního záznamu z 30. 1. 2020 uvedl, že si pamatuje ohledně dodávky elektřiny, že komunikoval s pan [Anonymizováno], i on sám hlásil přes telefon spotřebu. Žalovaný vypověděl, že nemovitosti získal darem od syna, v době nabytí vlastnictví dům obýval jeho syn [Jméno zainteresované osoby 0/0] ml., nějakou dobu i se svým synem, rovněž [jméno FO]. Nemovitosti on sám nikdy neužíval, nevěděl, jak byly užívány, starost o nemovitosti přenechal synovi. Popřel, že by manipuloval s elektroměrem (záznam ze dne 3. 5. 2020). Vytěženy byly osoby bydlící v okolí, z nichž jedna si vybavila, že v roce 2018 zaznamenala pohyb vozidel u domu; poštovní doručovatelka [jméno FO] uvedla, že na adresu byla doručována pošta na [jméno FO] a nějakou firmu, většinou jej zastihla a doručovala i nějaké balíčky, přesně si nepamatovala období, „kdy v domě někdo byl a nebyl“. Druhá poštovní doručovatelka [jméno FO] uvedla, že v době na počátku roku 2018, kdy nastoupila, v domě nikdo nebydlel, v létě 2018 tam začala chodit pošta na jméno [Jméno zainteresované osoby 0/0], který byl někdy doma zastižen a někdy ne (úřední záznamy ze dne 13. 1. 2020. 20. 1. 2020). [jméno FO], nar. [datum], byl v roce 2018-2019 šetřený pro majetkovou trestnou činnost spočívající v maření konkurzního řízení, neoprávněného podnikání, krácení daně, neodvedení daně a pojistného a dne [datum] zemřel (zpráva [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [adresa]). Dle zjištění policie byl [jméno FO], nar. [datum], angažován jako člen statutárního orgánu ve více než 164 firmách (čl. 128 trestního spisu). Dle zprávy Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] ve spise obchodního rejstříku se nenachází žádný dokument, kde by byl zmíněn pan [adresa] anebo jiná osoba, která by jednala za pana [jméno FO] nebo podepsala návrh na zápis změn; všechny dokumenty týkající se převodu podílu společnosti [právnická osoba] a rozhodnutí o odvolání a jmenování jednatele jsou podepsány pouze [jméno FO] a [jméno FO].

10. Dle výpisu z obchodního rejstříku vznikla společnost [právnická osoba] dne 21. 1. 2013 a jejím jednatelem byl od 21. 1. 2013 do 16. 11. 2016 [Jméno zainteresované osoby 0/0] ml. a od 16. 11. 2016 do 18. 7. 2018 [jméno FO].

11. Z LV č. [hodnota] pro k. ú. a obec [adresa] plyne, že vlastníkem pozemku p. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. 1093 a pozemku p. č. [hodnota], byl žalovaný na základě darovací smlouvy ze dne 21. 4. 2017, s účinky od 2. 6. 2017, kterou uzavřel se svým synem [jméno FO] ml. (ten byl vlastníkem od 9. 7. 2014).

12. Soud prvního stupně uzavřel, že nemá najisto postaveno, kdo byl odběratelem elektřiny v daném období. Nebyla uzavřena žádná smlouva o dodávce elektřiny. [Jméno zainteresované osoby 0/0] ml. měl pobyt v domě ukončit v souvislosti s prodejem firmy [právnická osoba] v listopadu 2016, nájemní smlouva pro užívání se společností [právnická osoba] nebyla předložena, její jednatel a společník [datum] zemřel. Přes poučení podle § 118a o. s. ř. neměl soud prvního stupně za prokázané, kdo byl v rozhodném období faktickým odběratelem elektřiny.

13. Dle výpočtu náhrady škody a faktury VS [var. symbol] vystavené dne 6. 8. 2020, se splatností 27. 8. 2020, na částku 167 885,16 Kč a faktury VS [var. symbol] (dobropis) vystavené dne 9. 11. 2020, se splatností 30. 11. 2020, na částku 26,62 Kč, žalobkyně vyfakturovala žalovanému náhradu škody za neoprávněný odběr za období od 27. 9. 2017 do 27. 9. 2019 v rozsahu 23,313 kWh; spotřeba byla vynásobena cenou za kWh dle § 9 odst. 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb. 5,18994 Kč/kWh bez DPH, tj. 6,27983 Kč/kWh s DPH, celkem náhrada za spotřebovanou elektřinu včetně DPH činila 146 401,61 Kč, k tomu byla připočtena náhrada nákladů na zjištění neoprávněného odběru ve výši 21 456,93 Kč (zamezení NO 11 003 Kč bez DPH, znalecký posudek 5 500 Kč bez DPH, přezkoušení elektroměru 1 230 Kč bez DPH).

14. Rámcovou smlouvou o poskytování služeb v oblasti řešení netechnických ztrát a neoprávněných odběrů v distribuční soustavě č. [hodnota] ze dne [datum], včetně přílohy č. [hodnota] obsahující ceník služeb, a oznámením dodavatele o úpravě ceny ze dne 17. 12. 2018, platné od 1. 1. 2019, bylo prokázáno, že žalobkyně v souladu se zákonem o veřejných zakázkách uzavřela se společností [právnická osoba]., IČO [IČO] a [právnická osoba], IČO [IČO] smlouvu, jejímž předmětem je kontrola odběrných míst žalobkyně za účelem řešení NO a NTZ v distribuční soustavě žalobkyně. V článku 4 bylo sjednáno, že cena za každý typ služby je uvedena v příloze č. [hodnota] smlouvy s tím, že ceny jsou stanoveny bez DPH. Ceny v sobě obsahují veškeré náklady spojené s plněním dle této smlouvy, zejména dobu přípravy, dopravu, čas strávený na cestě, cestovní náklady, vlastní řešení, projednání výstupů z kontroly OM se zákazníkem, zpracování výstupů včetně fotodokumentace a audiovizuálního záznamu atd. Pod bodem 7 přílohy č. [hodnota] je uveden typ služby: Kontrola OM – NO zjištěn – odběr prostřednictvím záměrně upraveného MZ – cena bez DPH 11 003 Kč. Dle ceníku služeb žalobkyně, platného od 1. 2. 2019, činila cena za přezkoušení elektroměru – 3 fázové, I sazbové – 1 230 Kč. Žalobkyně proplatila společnosti zplnomocněné k odhalování neoprávněného odběru částku 13 313,63 Kč za zjištění a řešení neoprávněného odběru ve vztahu k žalovanému v rámci faktury č. [hodnota] vystavené dne 21. 10. 2019 se splatností 20. 11. 2019. Částka 6 655 Kč přestavovala náklady znalce [tituly před jménem] T. [jméno FO] za vypracování znaleckého posudku a byla uhrazena na základě faktury č. 11/2019 vystavené dne 12. 12. 2019 se splatností 2. 1. 2020 (čestná prohlášení [jméno FO]- vedoucí oddělení Pohledávky [Jméno zainteresované společnosti 0/0] ze dne 14. 11. 2020).

15. Žalovaný byl o zaplacení dlužné částky upomínán dopisem právní zástupkyně žalobkyně ze dne 20. 4. 2021, která mu byla odeslána dne 22. 4. 2021 (upomínka ze dne 20. 4. 2021, podací arch ze dne 22. 4. 2021). V dopise ze dne 6. 5. 2021 žalovaný nárok žalobkyně neuznal (dopis ze dne 6. 5. 2021).

16. O sjednání dodávky elektřiny do odběrného místa [adresa], požádal dne 23. 9. 2019 [Jméno zainteresované osoby 0/0] ml. V období od 29. 4. 2015 do 13. 10. 2019 nebyl evidován k odběrnému místu žádný smluvní vztah. Odběrné místo bylo přihlášeno dne 14. 10. 2019 [jméno FO] ml. (zpráva [právnická osoba]. ze dne 26. 7. 2023) a od tohoto data jsou zajišťovány dodávky elektřiny (zpráva ČEZ prodej a.s. ze dne 21. 1. 2021 z trestního spisu).

17. Soud prvního stupně na zjištěný skutkový stav aplikoval ustanovení § 51 odst. 1 písm. c) a d) a § 51 odst. 2 energetického zákona a ve vztahu k osobě odběratele vycházel z ustálené judikatury o tom, že vzhledem ke specifickým poměrům při dodávkách energií nemusí být vždy jednoznačné, kdo neoprávněně elektřinu odebral a použil ve svých spotřebičích, a proto může být za povinnou považována i osoba, kterou s odběrným místem či prostorami, v nichž došlo k zásahu do rozvodné sítě, umožňujícímu neoprávněný odběr, pojí určitý relevantní stav, a to věcný, obligační či faktický. Jelikož soud prvního stupně neměl postaveno najisto, kdo v odběrném místě manipuloval s elektroměrem a kdo v předmětném období neoprávněně odebral elektřinu, dospěl k závěru, že osobou odpovědnou za náhradu škody je žalovaný jako vlastník domu, který má dle § 28 odst. 2 písm. d) energetického zákona povinnost udržovat své odběrné zařízení ve stavu, který odpovídá právním předpisům a technickým normám. Pokud jde o výši náhrady škody, soud prvního stupně aplikoval § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny, ve zněním účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „vyhláška o měření elektřiny“) a shledal nárok žalobkyně oprávněným. Konstatoval, že žalobkyně vyhlášku při výpočtu výše náhrady neaplikovala mechanicky, kritérium doby trvání neoprávněného odběru bylo stanoveno dle vyhlášky o měření elektřiny a co se týče parametru množství neoprávněného odběru, vycházela žalobkyně z výkonu elektrických spotřebičů, které byly připojeny neoprávněně do distribuční sítě. Pokud jde o jednotkovou cenu, vycházel soud prvního stupně z jednotkové ceny stanovené rozhodnutím Energetického regulačního úřadu (ERÚ) – 6,27983 Kč/kWh. Soud přiznal žalobkyni i náhradu za náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru ve výši 21 456,93 Kč s tím, že vynaložení uvedené částky žalobkyně prokázala rámcovou smlouvou a ceníkem účinným k 1. 1. 2019 a fakturou o zaplacení.

18. V prvé řadě je třeba uvést, že skutková zjištění soudu prvního stupně podle názoru odvolacího soudu obstojí a odvolací soud na ně v souladu se závěry přijatými v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3450/2011 zcela odkazuje.

19. Za podmínek § 213 o. s. ř. odvolací soud doplnil dokazování čestným prohlášením ze dne 23. 8. 2024 s úředně ověřeným podpisem, v němž [Jméno zainteresované osoby 0/0] ml. prohlásil, že pro svoji potřebu užíval dům na adrese [adresa] od roku 2005. Od roku 2014 zde začala sídlit jeho společnosti [právnická osoba], která dům využívala na základě ústně uzavřené nájemní smlouvy. V té době byla nahlášena i jako jediný odběratel elektrické energie. Dne 16. 11. 2016 společnost prodal [jméno FO] a téhož dne se z domu odstěhoval ke svému otci do Sýkořic z důvodu své špatné finanční situaci. Společnost [právnická osoba] byla na základě ústně uzavřené nájemní smlouvy i nadále uživatelem domu, od listopadu 2016 uživatelem výlučným. Po prodělání těžké nemoci se do domu nastěhoval v září 2019. Toto prohlášení učinil jako pravdivé s vědomím možné trestněprávní odpovědnosti.

20. Po zhodnocení důkazů provedených v řízení před soudy obou stupňů odvolací soud učinil zjištění, že sice bylo prokázáno, že došlo k zásahu do měřícího zařízení předmětného odběrného místa tak, že nebyla zaznamenávána spotřeba elektřiny, ale nebylo zjištěno, kdo byl původcem tohoto zásahu a nebylo ani najisto postaveno, který konkrétní smluvní či faktický uživatel domu a po jaké období elektřinu spotřebovával, tedy kdo měl v rozhodném období (27. 9. 2017 – 27. 9. 2019) z neoprávněného odběru prospěch. Před rozhodným obdobím dům změnil majitele, když od 2. 6. 2017 se majitelem nemovitostí stal namísto [jméno FO] ml. jeho otec - žalovaný. O dům a pozemky se však tento nijak nezajímal a správu nemovitostí ponechal v rukou syna [jméno FO] ml. (původního vlastníka). Žalovaný tedy nevěděl, kdo a jak jeho vlastnictví užívá, všechny informace měl zprostředkované od syna, což se projevilo i ve skutkových tvrzeních, která sděloval v rámci řízení. [Jméno zainteresované osoby 0/0] ml. byl tedy stěžejní osobou, od níž bylo možné konkrétní informace získat. Odvolací soud však vyhodnotil osobu [jméno FO] ml. jako osobu nedůvěryhodnou vzhledem k tomu, že se v jeho jednotlivých vysvětleních, ať již je učinil před policií, v čestném prohlášení nebo jsou zprostředkovaně obsažena v tvrzeních samotného žalovaného, objevují rozpory, a to nikoliv nepodstatné. Ze strany žalovaného bylo nejprve tvrzeno, že nemovitosti v rozhodném období užívala společnost [právnická osoba] jakožto poslední smluvní odběratel (odpor proti platebnímu rozkazu). Dále bylo tvrzeno, že se o provoz nemovitostí žalovaný nestaral a přenechal je ke správě a případnému užívání svému synovi, společnost [právnická osoba] je užívala nejdříve na základě ústní nájemní smlouvy a v roce 2016 pak byla uzavřena v písemné podobě s [jméno FO] ml. a panem Červenkou, objekt měla společnost užívat do srpna 2019, [Jméno zainteresované osoby 0/0] ml. započal objekt užívat spolu s přítelkyní a synem od srpna 2019 (vyjádření ze dne [datum]). Těmto tvrzením ale neodpovídají vysvětlení [jméno FO] ml., který měl dům začít užívat asi v dubnu 2019, dle čestného prohlášení až v září 2019. K nedůvěryhodnosti [jméno FO] ml. přispívají i informace, které podal k převodu firmy [právnická osoba]. Firma byla totiž převedena na osobu, která byla angažována jako statutární orgán v dalších více než 100 společnostech a je tu proto dána pochybnost o tom, zda převod byl reálný, zejména za situace, kdy [Jméno zainteresované osoby 0/0] ml. osobu [jméno FO] nikdy neviděl, měl jednat se zmocněncem panem Červenkou, ale ten v listinách o převodu jako zmocněnec nefiguroval. Navíc [jméno FO] v průběhu rozhodného období zemřel. Rozpory se objevují i ohledně údajně uzavřené nájemní smlouvy, kterou měl uzavírat [Jméno zainteresované osoby 0/0] ml. (zřejmě jménem žalovaného) se společností [právnická osoba] poté, co podíl v ní prodal [jméno FO]. Původně mělo jít o nájemní smlouvu písemnou, podepsanou pro potřeby přehlášení odběrného místa (záznam ze dne 16. 10. 2019), v prohlášení již je čestně prohlašováno, že nájemní smlouva byla ústní. K existenci nájemní smlouvy a užívání objektu společností [právnická osoba] v rozhodném období již nelze vyslechnout [jméno FO], neboť ten zemřel. Pokud jde o výslech [jméno FO] ml. jako svědka, pak odvolací soud považuje výpověď tohoto svědka, s ohledem na jeho předchozí rozporná vysvětlení a prohlášení, za zjevně nezpůsobilý důkazní prostředek k objasnění otázky odběratele elektřiny v rozhodném období. Skutečnost, že v období od 28. 4. 2015 do 13. 10. 2019 nebyla k předmětnému odběrnému místu uzavřena smlouva o dodávce elektřiny, vyplývá z prohlášení [právnická osoba]., jakožto jednoho z obchodníků s elektřinou a prohlášení žalobkyně jakožto provozovatelky distribuční soustavy, že jiný obchodník s elektřinou jí uzavření smlouvy pro dané odběrné místo nenahlásil 21. S ohledem na shora popsané odvolací soud dospěl k závěru, že má postaveno na jisto pouze to, že v rozhodném období byl vlastníkem nemovitostí žalovaný a že správu nemovitostí pro něj vykonával syn [Jméno zainteresované osoby 0/0] ml., kdo však byl smluvním či faktickým uživatelem domu nemá důkazně podloženo. Prokázáno bylo dále již jen to, že [Jméno zainteresované osoby 0/0] ml. se stal smluvním odběratelem elektřiny na odběrném místě [adresa], od 14. 10. 2019. Kdy přesně, před zahájením dodávky elektřiny, se stal faktickým uživatelem domu nebylo z provedených důkazů zjistitelné, údaje se různily. Nepochybné je pouze to, že byl v domě zastižen v den zjištění neoprávněného odběru.

22. Soud prvního stupně správně věc posoudil podle energetického zákona a vyhlášky o měření elektřiny, ve znění účinném ke dni zjištění neoprávněného odběru, tj. [datum].

23. Podle § 51 odst. 1 písm. a) energetického zákona neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl.

24. Podle § 51 odst. 1 písm. e) bod 1. energetického zákona neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je odběr měřený měřícím zařízením, které prokazatelně nezaznamenalo odběr nebo zaznamenalo odběr nesprávně ke škodě výrobce elektřiny, obchodníka s elektřinou, provozovatele distribuční soustavy nebo provozovatele přenosové soustavy v důsledku neoprávněného zásahu do tohoto měřícího zařízení nebo do jeho součásti či příslušenství, nebo byly v měřícím zařízení provedeny takové zásahy, které údaje o skutečné spotřebě změnily.

25. Podle § 51 odst. 2 energetického zákona neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy se zakazuje.

26. Podle § 51 odst. 3 energetického zákona při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny.

27. Neoprávněný odběr je protiprávním stavem a kdo takový stav navozuje, nebo kdo neoprávněný odběr realizuje, jedná objektivně protiprávně. Zákon osobu neoprávněného odběratele blíže nedefinuje, hovoří pouze obecně o osobě, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektrickou energii. K založení odpovědnosti za neoprávněný odběr je třeba dostatečně podložený závěr o osobě škůdce. Vzhledem ke specifickým poměrům při dodávkách energií nemusí být vždy jednoznačné, kdo neoprávněně elektřinu odebral a použil ve svých spotřebičích, proto může být za povinnou považována i osoba, kterou s odběrným místem či prostorami, v nichž došlo k zásahu do rozvodné sítě umožňujícímu neoprávněný odběr, pojí určitý relevantní vztah (věcný, obligační či faktický). V první řadě půjde o vlastníka nemovitosti, případně nájemce, či osobu, která je i z jiného důvodu odběratelem. Jenom proto, že tu byl smluvně-odběratelský právní vztah, nelze bez dalšího dovozovat neoprávněný odběr původního odběratele v době po jeho skončení, jestliže tu jsou okolnosti dokládající, že on sám elektřinu neodebral, ani že neumožnil odběr ve prospěch jiných osob (rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1803/2017, sp. zn. 23 Cdo 1165/2018).

28. Stran osoby odběratele odvolací soud vyhodnotil, že pro období neoprávněného odběru jednak nebyla uzavřena žádná smlouva o dodávce elektřiny (neexistoval smluvně-odběratelský vztah) a jednak, s ohledem na shora popsané hodnocení důkazů, nemá důkazně podložen závěr o tom, kdo byl v rozhodném období smluvním či faktickým uživatelem objektu a tedy odběratelem elektřiny. Proto za této situace učinil závěr, že osobou odpovědnou za neoprávněný odběr je žalovaný jakožto vlastník domu, v němž se nalézá měřící zařízení, do něhož bylo zasaženo a v němž byla elektřina spotřebována.

29. Odpovědnost za neoprávněný odběr je podle energetického zákona koncipována na principu objektivity, tedy bez ohledu na zavinění (odpovědnost za výsledek) s tím, že nelze-li zjistit skutečně vzniklou škodu při neoprávněném odběru elektřiny, je způsob určení výše náhrady škody na základě ustanovení § 98a odst. 1 písm. a) energetického zákona stanoven vyhláškou.

30. Podle § 9 odst. 1, 2 vyhlášky o měření elektřiny při neoprávněném odběru elektřiny určí množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny. V případech, kdy nelze zjistit množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny podle odstavce 1, stanoví provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy množství neoprávněně odebrané elektřiny pro stanovení výše náhrady škody výpočtem podle odstavců 3 až 8 (na bázi tzv. technicky dosažitelné spotřeby podle stanovených kritérií).

31. Podle § 9 odst. 9 vyhlášky o měření elektřiny se výše náhrady škody stanoví oceněním množství neoprávněně odebrané elektřiny zjištěné podle odstavce 1 nebo vypočtené podle odstavce 8 cenami podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu účinného v době zjištění neoprávněného odběru elektřiny, přičemž cena neoprávněně odebrané elektřiny je složena z a)ceny za silovou elektřinu, která se ocení pevnou cenou stanovenou pro zúčtování odchylky za dodávku kladné regulační energie, b)ceny za službu distribuční soustavy, kde za složku ceny služby distribuční soustavy na podporu podporovaných zdrojů se použije částka 495 Kč/MWh, a kde se v síti nízkého napětí použije sazba C 02d nebo D 02d podle kategorie odběru elektřiny, c) daně z přidané hodnoty a daně z elektřiny.

32. Podle § 9 odst. 12 vyhlášky o měření elektřiny je součástí náhrady škody vzniklé provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy i právo na úhradu prokazatelných nezbytně nutných nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny, neoprávněné dodávky elektřiny, neoprávněného přenosu elektřiny nebo neoprávněné distribuce elektřiny, jejich přerušení a přezkoušení měřicího zařízení a případné znalecké posudky, které nejsou zahrnuty do regulovaných cen za přenos elektřiny nebo za distribuci elektřiny.

33. Dle ustálené judikatury platí, že vyhláška o měření elektřiny, která obsahuje metodu výpočtu škody za neoprávněně odebranou elektřinu, nesmí být aplikována mechanicky, nýbrž musí vždy zohledňovat specifické okolnosti případu tak, aby se zjištěná škoda blížila co nejvíce škodě skutečné. Soud proto v odůvodněných případech nemusí nutně paušálně akceptovat způsob výpočtu na základě této vyhlášky. Dospěje-li k závěru, že v daném případě by byl takový postup v rozporu se zákonem, a to například z důvodu, že by takový výpočet náhrady škody nezajišťoval pouze naplnění kompenzačního principu, nýbrž by jím mělo dojít, v rozporu se zákonným zmocněním, k jakési nad-kompenzaci poškozeného, či k určité formě sankce neoprávněného odběratele, je soud povinen v daném případě vyhlášku neaplikovat nebo ji aplikovat jen zčásti a ve zbytku postupovat podle obecné občanskoprávní úpravy, případně obsah vyhlášky, za účelem určení skutečné škody způsobené neoprávněným odběrem podle kritérií obecné občanskoprávní úpravy náležitě modifikovat. Současně byl přijat závěr, že je to žalovaný, kdo nese důkazní břemeno k prokázání, že výše škody podle vyhlášky o měření elektřiny neplní kompenzační, ale sankční funkci a je nepřiměřeným zásahem do jeho majetkových práv. Pokud toto důkazní břemeno unese, je soud povinen zhodnotit všechny relevantní okolnosti a provedené důkazy a výši škody stanovit podle spravedlivého uvážení všech jednotlivých okolností (viz např. závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2692/2019). Žalovaný argumentoval tím, že vypočtená náhrada za neoprávněný odběr neplní funkci kompenzační, ale je nepřiměřená a vykazuje prvky sankční s ohledem na vysokou jednotkovou cenu za kWh.

34. Výše škody a její výpočet je závislý na několika parametrech, a to na době neoprávněného odběru, na odebraném množství elektřiny za dané období a její ceně (jednotkové ceně za 1 kWh). Doba trvání neoprávněného odběru po dobu dvou let je založena na vyvratitelné domněnce podle § 9 odst. 6 vyhlášky o měření elektřiny vzhledem k tomu, že počátek neoprávněného odběru nebylo možno zjistit a žalovaný tuto skutečnost nevyvracel. Sporné nebylo ani množství neoprávněně odebrané elektřiny za toto období, když při stanovení tohoto kritéria byl využit seznam skutečně používaných elektrických spotřebičů. Nebyl tedy využit fiktivní výpočet upravený v § 9 odst. 2 až 5 vyhlášky o měření elektřiny odvíjejícího se od maximálního možného odběru podle hodnoty jističe na přívodu do objektu. Třetím parametrem je jednotková cena za 1 kWh neoprávněně odebrané elektřiny. Žalobkyně vycházela z ceny, kterou stanovil ERÚ ve svém cenovém rozhodnutí účinném v době zjištění neoprávněného odběru, tedy ke dni 27. 9. 2019 (tj. 6,27983 Kč/kWh s DPH). Žalovaný považoval tuto cenu určenou v intencích ustanovení § 9 odst. 9 vyhlášky o měření elektřiny za hodnotu, která způsobuje, že náhrada je nadkompenzační.

35. Odvolací soud s ohledem na shora popsaný způsob určení množství neoprávněně odebrané elektřiny neshledal důvod, aby se odchýlil od ceny stanovené za 1 kWh dle rozhodnutí ERÚ. Je třeba vzít v potaz, že elektrizační soustava je chráněným statkem strategického státního významu, jakož i to, že před neoprávněnými zásahy do ní prostřednictvím neoprávněných odběrů je nutno tuto soustavu chránit a potenciálně zasahující osoby odrazovat. Tento požadavek je odůvodněn i z hlediska charakteru elektrické energie coby přírodní síly obtížně ovladatelné; je totiž nutno vycházet z toho, že nepředvídatelný neoprávněný odběr elektřiny musí být, z hlediska stability sítě elektrizační soustavy, kompenzován okamžitým dodáváním „náhradní“ elektrické energie, kterou tak nelze obchodovat v předstihu, tedy za jiné, typicky nižší ceny, než v případě, že se tato energie musí opatřovat náhle, nepředvídatelně. Proto odvolací soud souhlasí se závěrem, který vyslovil již dříve ve svém rozsudku ze dne 19. 11. 2020, č. j. 103 Co 25/2020-127, že je opodstatněné, že ceny stanovené cenovými rozhodnutími ERÚ jsou vyšší, než jsou (obvyklé) ceny účtované dodavateli elektrické energie koncovým zákazníkům ve smluvních vztazích, v nichž jde o ceny předem obchodníky nakoupeného (nasmlouvaného) množství elektřiny. Z tohoto důvodu nelze cenu administrativně stanovenou považovat svou výši za nepřiměřenou.

36. Je tedy možno uzavřít, že náhradu stanovenou na základě shora popsaných kritérií (skutečná spotřeba na základě zjišťovaných elektrospotřebičů x cena stanovená ERÚ) nelze považovat za excesivní.

37. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud žalobě vyhověl i co se týče nároku na náhradu nezbytně nutných nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru ve smyslu § 51 odst. 3 energetického zákona a § 9 odst. 12 vyhlášky o měření elektřiny. Proplacení částky 21 456,93 Kč nebylo zpochybňováno a pokud jde o obsah a cenu těchto nákladů, považuje odvolací soud za legitimní, že žalobkyně si, s ohledem na četnost případů neoprávněných odběrů a náročnost evidence nákladů nezbytně vynakládaných ke každému jednotlivému případu, sjednala v rámci zadávacího řízení, s třetí osobou, smlouvu o poskytování služeb v oblasti neoprávněných odběrů v distribuční soustavě s tím, že obsah poskytované služby je stanoven v článku 4 této smlouvy. Za legitimní považuje odvolací soud i to, že si v této smlouvě strany sjednaly za službu kontroly odběrných míst, zjišťování a řešení neoprávněných odběrů v distribuční soustavě pevně stanovenou paušální nepřekročitelnou cenu rozlišenou podle jednotlivých typů neoprávněného odběru, přičemž tato vysoutěžená cena zpravidla odpovídá ceně obvyklé a dle názoru odvolacího soudu je přiměřená poskytované službě s přihlédnutím k ceně práce potřebné kvalifikace a k běžné výši materiálních a provozních výdajů pro zpracování každého případu neoprávněného odběru.

38. Námitku promlčení soud prvního stupně posoudil správně jako nedůvodnou a odvolací soud k tomu odkazuje na bod 29. odůvodnění napadeného rozsudku. Tato otázka nebyla ani předmětem odvolacích námitek.

39. Soud prvního stupně správně přiznal žalobkyni i nárok na úrok z prodlení z žalované částky podle ustanovení § 1968 a § 1970 o. z., když splatnost nároku je vázána na výzvu (fakturu) žalobkyně podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Výše úroku z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

40. Na základě shora vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v jeho věcně správném výroku I. podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

41. Věcně správným shledal odvolací soud i výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, a proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Žalobkyně byla ve věci v plném rozsahu procesně úspěšná, a proto jí náleží náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Co do struktury a výše přiznané náhrady odvolací soud odkazuje na správné odůvodnění napadeného rozsudku.

42. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v této fázi řízení procesně úspěšná. Žalobkyni vznikly náklady v souvislosti se zastoupením advokátkou v celkové výši 19 650 Kč sestávající ze dvou úkonů právní služby (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání) po 7 820 Kč (tarifní hodnota 167 858,54 Kč dle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 advokátního tarifu), z náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému úkonu právní služby podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu - 600 Kč a z náhrady za 21 % DPH ve výši 3 410 Kč.

43. Náhradu nákladů odvolacího řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.

Poučení