47 C 19/2024 - 423

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], [Datum narození žalobce] proti žalované: [Anonymizováno] pro zaplacení 1 373 199,85 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do částky 255 775,85 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 537, 50 Kč od 27. 1. 2024 do 12. 2. 2024.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 245 775 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 27. 1. 2024 do zaplacení, a dále je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 251 238,35 Kč od 27. 1. 2024 do 12. 2. 2024, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 871 649 Kč spolu s příslušenstvím se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladu řízení 65 331 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 25. 1. 2024 domáhal po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklých v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl usnesením [právnická osoba], [datum], obviněn z trestného činu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „t. z.“) a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku. Pro citovaný trestný čin byla podána u [adresa] žalobce obžaloba (dále jen „okresní soud“). Žalobce byl následně rozsudkem ze 7. 4. 2022 č. j.: [Anonymizováno] obžaloby zproštěn. Další zprošťující rozsudek byl vydán [datum], kterým po odvolání státního zástupce zprostil žalobce podle § 226 písm. b) tr. řádu obžaloby s odůvodněním, že skutek označený v obžalobě není trestným činem. Konkrétně žalobce požadoval zaplacení částky 273 199,85 Kč představující vynaložené náklady na obhajobu, zaplacení částky 1 000 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním a konečně zadostiučinění ve výši 100 000 Kč za nemajetkovou újmu z nepřiměřené délky napadeného řízení. K nemajetkové újmě z nezákonného trestního stíhání žalobce uvedl, že v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo k morální újmě osobnosti žalobce a vyvolání pocitu zjevné nespravedlnosti. Současně došlo i k narušení soukromého, pracovního a rodinného života žalobce. Nezákonným trestním stíháním bylo zasaženo do integrity slušného a bezúhonného člověka. Žalobce tak přišel nejen o dobrou pověst, ale také o klidný spánek, neboť byl vystaven několikaletému stresu způsobenému trestním stíháním. Zvýšený stres žalobce vedl rovněž k negativním změnám jeho chování, zejména k podrážděnosti a celkové ztráty radosti ze života, což mělo opět negativní vliv na jeho rodinný život a vztahy s blízkými. Žalobce byl neustále pod značným tlakem, přičemž trpěl stresem a úzkostnými stavy, uzavíral se do sebe. Nemajetková újma byla umocněna i poměrně velkou medializací celé kauzy a jména žalobce, když žalobci bylo kladeno za vinu smrt 4 nezletilých dívek. Nemajetkovou újmu zvyšuje okolnost, že žalobce byl bývalým velitelem služby [adresa]. Žalobce byl při hlavních líčení natáčen a focen na lavici obžalovaných. Žalobce byl v podstatě okamžitě v místě bydliště, jakož i laickou veřejností závodů rally, odsouzen a bylo jím pohrdáno zejména s ohledem na jeho minulost, kdy vykonával vysokou funkci u [právnická osoba]. Stran nemajetkové újmy z nepřiměřeně dlouhého řízení uvedl, že na délce řízení se nijak negativně nepodílel, dle žalobce se vztahu k němu nejednalo o skutkově složitou věc natolik, aby trvalo 5 let, řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy. Vytýkal zejména opakovaná odročování hlavních líčení ze strany okresního soudu Se zřetelem na uvedené žádal zadostiučinění ve výši 100 000 Kč, když celková délka řízení tak činila více než 5 let, 3 měsíce a 8 dnů. S ohledem na skutečnost, že se jednalo o trestní řízení, v němž žalobce vystupoval jako obviněný, mělo pro něj řízení značný význam.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 1. 3. 2024, v němž uvedla, že žalobce u ní dne [datum] [Anonymizováno] nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u [adresa] (dále jen „posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Nároku na náhradu nákladů trestního řízení vyhověla žalovaná co do částky 251 238,35 Kč, přičemž uvedla, které úkony neodškodnila. Nárok představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním neshledala důvodným, když vyšla z odůvodnění odvolacího soudu v předmětné věci, který dospěl k závěru, že žalobce se dopustil jednání, jehož spáchání mu bylo kladeno za vinu, nicméně že toto není trestným činem. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se podává, že žalobce dodržel požadavky, které na něj byly kladen ze strany tehdy účinných bezpečnostních předpisů FAS AČR (což byl ostatně i závěr disciplinární komise FAS), přičemž tu skutečnost, že požadavky těchto předpisů byly zoufale nedostatečné, je obtížné až nemožné klást žalobci k tíži v režimu trestního práva (za současného konstatování, že v průběhu trestního řízení, které bylo vedeno dlouho před žalobcovým obviněním, došlo ke zpřísnění těchto požadavků). K celkové situaci při nehodě se pak soud vyjádřil tak, že na následcích předmětné tragické nehody se podílelo vícero faktorů, mimo jiné trestní jednání ods. [jméno FO], jezdecká chyba a nedbalé a šlendriánské plnění povinností ze strany činovníků rallye, přičemž uvedl, že zproštění obžalovaní, tj. mimo jiné též žalobce, za nehodu sice nenesou trestní odpovědnost, morální však bezpochyby ano, což odpovídá též závěrům soudu o někdejších požadavcích FAS AČR stran bezpečnosti – formálně nebylo vyžadováno mnoho, ovšem současně formálně žádnému činovníkovi nebylo bráněno v tom, aby bezpečnostní opatření prováděl i ve vyšší kvalitě, než jaká byla formálně požadována. To se ovšem nestalo a podle výsledků trestního řízení žalobce za nehodu a její následek, tj. smrt čtyř mladých lidí a zranění dalšího, morální odpovědnost nese. V takové situaci by žalovaná považovala za příčící se obecně přijímané představě spravedlnosti, aby bylo žalobci v rámci odškodnění nemajetkové újmy vyplaceno peněžité plnění. Délku namítaného řízení hodnotila jako přiměřenou, když trestní stíhání žalobce trvalo od 30. 10. 2017 do 8. 2. 2023, tedy 5 let a 4 měsíce, nicméně s přihlédnutím k dané situaci nelze tuto dobu považovat za nepřiměřenou. Během této doby v řízení nedocházelo k dílčím průtahům a úkony byly činěny v přiměřených lhůtách, s jedinou potenciální výjimkou – mezi hlavními líčeními, která se konala v prosinci roku 2019 a v květnu roku 2021, mezi nimiž se žádné další hlavní líčení nekonalo. Nekonání hlavních líčení bylo způsobeno zejména komplikacemi způsobenými pandemií covidu v letech 2020 a 2021 a na tuto navázanými restriktivními opatřeními vydávanými s cílem omezit šíření daného onemocnění. Na rozdíl od žalobce, žalovaná řízení považuje za složité. Ve věci došlo k pochybení celé řady osob, fyzických i právnických, a bylo nezbytné určit jejich možný podíl, byť nedbalostní, na trestné činnosti, přičemž za tímto účelem bylo třeba pracovat s velmi specifickými předpisy (zejména s podklady od FAS AČR), jejichž znalost nelze označit za běžně očekávatelnou znalostní výbavu soudů. S ohledem na shora uvedené žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce namítaného řízení a navrhla žalobu zamítnout.

3. S ohledem na výše jmenované plnění žalované po podání žaloby vzal žalobce dne 6. 3. 2024 žalobu co do částky 255 775,85 Kč zpět, když co do částky 251 238,35 Kč tomu bylo pro plnění žalovanou po podání žaloby a ve zbytku z důvodu revize žaloby. Žalobce nadále požadoval zaplacení částky 1 117 424 Kč.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce u žalované nároky předběžně uplatnil, a to dne 27. 7. 2023 a částku, jež žalovaná shledala důvodnou, byla připsána na účet žalobce dne 12. 2. 2024.

6. Nesporným byl též průběh trestního řízení žalobce vedeného u [adresa]. Řízení bylo vůči žalobci zahájeno usnesením [právnická osoba], [datum] obviněn z trestného činu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „t. z.“) a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku. Pro citovaný trestný čin byla podána u [adresa] na žalobce obžaloba (dále jen „okresní soud“). Žalobce byl následně rozsudkem ze 7. 4. 2022 č. j.: [Anonymizováno] obžaloby zproštěn. Další zprošťující rozsudek byl vydán [datum], kterým po odvolání státního zástupce zprostil žalobce podle § 226 písm. b) tr. řádu obžaloby s odůvodněním, že skutek označený v obžalobě není trestným činem.

7. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že celým případem byl poznamenaný od roku 2012, kdy jakožto bezpečnostní delegát opakovaně orgánům činným v trestním řízení vysvětloval jednotlivé postupy a jednotlivé odpovědnosti funkcionářů v oblasti rallye. Do roku 2017 vystupoval v řízení jako svědek, posléze se stal obviněným. Po celou dobu trestního stíhání nikdo nepochopil jeho funkci. Zdůraznil, že on nic neorganizoval, nic nezabezpečoval, byl toliko vyslán jako nejvyšší autorita autoklubu na závod, když odkázal na řád autoklubu, kde je uvedeno, že: „bezpečnostní delegát nezodpovídá za realizaci bezpečnostního plánu, má výhradně kontrolní, inspekční a hodnotící funkci, nenahrazuje práci a povinnosti hlavního činovníka pro bezpečnost, ani bezpečnostního činovníka rychlostní zkoušky jmenovaného organizačním výborem“. Celá situace byla pro něj o to složitější, že pracoval od roku 1975 u policie, od roku 1997 byl jako jeden z 12 lidí z celé republiky zařazen do programu vedeným [Anonymizováno], kde je do současné doby. Ať to bylo kdekoliv, u policie nebo u rallye, vždy vyžadoval vysokou úroveň plnění úkolů. Spolu s dalšími byl autorem manuálu, který s Ministerstvem vnitra vytvořili pro obce, které chtějí pořádat rallye. Posléze si manuál de facto převzala federace automobilového sportu pro mezinárodní závody a dodnes ji užívá celý svět. Vypověděl, že od začátku trestního stíhání byl nervózní, všichni v okolí mu dávali najevo, že je vrah, že zabil čtyři děti, nemohl nikam chodit. Dodnes na internetu je uváděn jako pachatel trestného činu, který zabil lidi. V [Anonymizováno] byl třikrát. Velmi těžce nesl, že mu usnesení o zahájení trestního stíhání bylo předáno v práci. Nechali si ho zavolat na vrátnici jako těžkého diverzanta. Byl zaměstnán jako vývojový technik na omezený pracovní úvazek. Zhoršila se mu cukrovka. Dnes se snaží vrátit zpátky do normálního života. Spolupracuje s [tituly za jménem] [Anonymizováno], která sepsala knížku [Anonymizováno] pořádají společně besedy. Celou situaci velmi těžce nesla manželka žalobce, kdykoliv šla například jenom nakoupit nebo podobně, tak jí říkali, že má doma zabijáka, a ještě se tady „producíruje“. Nakonec začali jezdit nakupovat jinam. Když měl jet k lékaři, objednával se brzo ráno nebo na pozdě večer, aby šel jako poslední, aby se nemusel s nikým potkat. Kvůli tomu, co se stalo, ukončil v roce [Anonymizováno] své působení v autoklubu, odmítl dále vykonávat funkci bezpečnostního delegáta, což se mimo jiné projevilo i v jeho ekonomické sféře. Manželka ho podporovala, ale díky okolnímu tlaku okolí to byla velmi složitá situace. Společně se dohodli, že opustí společenský život, do kina, do divadla budou jezdit někam jinam. [adresa]. Antidepresiva ani odbornou pomoc nevyhledal, je psychicky odolný. Jako vyšetřovatel Policie ČR viděl vše od sexuálního zneužívání po vraždy. On sám se do médií nikdy nevyjadřoval. Rallye byl i jeho velký koníček, později chodil na rallye jenom jako „skrytý divák“.

8. Z výslechu svědka [jméno FO] jakožto kamaráda a také činovníka autoklubu, vzal soud za zjištěné, že reakce veřejnosti byla strašná, samozřejmě se objevili lidé, kteří jim dříve fandili, byli to jejich příznivci, ti se nyní postavili proti nim, dávali jim celou situaci za vinu. Nechápali, kde se stala chyba, k čemu došlo a proč to žalobce nebo svědek zavinili, kdy svědek uvádí, že on ještě například dojížděl do [Anonymizováno] a nebyl tam fyzicky přítomen, tedy pro něj situace byla jednodušší oproti zdejšímu žalobci, který byl na trati přítomen. Avšak byl to žalobce, který vyhodnotil situaci a právě na kritické místo sám oproti původnímu plánu navrhl postavit traťového komisaře. Pokud se má vyjádřit, tak lidé, kteří rallye rozumí, jim bylo jasné, co se stalo, byla to tzv. chyba lidského činitele, avšak následnou situaci, a to co to vyvolalo, tedy trestní řízení si nikdo z nich nedokázal vysvětlit. Již v tu dobu věděl, že bude velmi těžké vysvětlit veřejnosti, tzv. laickým divákům, že za to žalobce, případně jiní spoluobžalovaní, nemohou, dodnes vnímá velmi úkorně i on sám, pokud v konečném rozhodnutí ve věci v odůvodnění bylo uvedeno, že přestože nedošlo k porušení předpisů, tak žalobce si nese určitou morální zodpovědnost. Uvádí, že žalobce po celou dobu podporoval, při každém setkání situaci řešili, bavili se o ní. Doprovázel ho několikrát na hlavní líčení, které se konalo v [Anonymizováno] [adresa]. Vozil ho tam, aby mu situaci trochu ulehčil. Ve funkcích působili ještě do roku 2013, tedy celý následující rok po tom, co došlo k nehodě. Nezávisle na sobě však na konci roku 2013 odstoupili a tyto své funkce již v roce 2014 nevykonávali, neboť situace byla z lidského hlediska neúnosná. Furt dokola museli vysvětlovat, jak je to možné, co to způsobili, že zavinili smrt mladých děvčat. Po zproštění se situace trochu uklidnila a s žalobcem občas jedou navštívit nějaké závody toliko jako diváci jenom pro zábavu. Uvádí, že i když žalobce dle něj nikdy nebyl v ekonomické nouzi, má za to, že i to, že odstoupil mělo pro něj ekonomický dopad, kdy dle i něho mohl funkci bezpečnostního delegáta vykonávat například ještě dalších 10 let, tedy mohl mít desetkrát osmdesát až stotisíc korun ročně. Lidé měli škodolibou radost z toho, že došlo i na něj. Pokud se měl vyjádřit ke změně v chování žalobce, uvedl, že dříve byl pozitivní, veselý, přátelský, pak se stal trochu zatvrzelým, několikrát si stěžoval, že samozřejmě situace měla vliv i na jeho manželství. Ví, že žalobce chodil rád s manželkou tančit, avšak toto museli omezit.

9. Z výslechu svědkyně [jméno FO] jako manželky žalobce soud zjistil, že skutečnost, že došlo k úmrtí, byla dávána za vinu činovníkům bezpečnostního sboru, včetně jejího manžela. Žalobce se zcela psychicky změnil, byl nevyrovnaný, v manželství jsou spolu 47 let. Znala ho jako důsledného, precizního, pracovitého člověka, člověka pro rodinu. Dříve pracoval u policie, byl na sebe tvrdý, psychicky odolný i přes stres, které toto povolání přinášelo. Když se nehoda stala, přišel domů, vypověděl ji, co se stalo. Nevěděla, co si o tom má myslet, když se ho dotazovala, co si o tom myslí činovníci autoklubu, řekl jí, že mají za to, že to jeho vina nebyla, avšak věc se táhla. Vyšly o tom reportáže v televizi. V roce [Anonymizováno] začaly soudy, to se situace rapidně zhoršila. Žijí na malém městě, obec [adresa]. Lidé je odsoudili, říkali jí, že má doma vraha, co zavinil smrt těch děvčat, proč vůbec vylézá z domů. S ohledem na uvedené přestala v městě nakupovat, a přestože to měla dál, vyjížděla za nákupy do [Anonymizováno]. Dříve chodili na nějaké zábavy, do divadla, do kina, toto úplně přestalo. Hádali se, což do té doby nebylo. Víceméně se uzavřeli v domě, nikam nechodili, a pokud ano, tak jenom k večeru do lesa, kde se domnívali, že nikoho nepotkají. Žalobce špatně spal, křičel, brečel. S ohledem na uvedené se svědkyně přestěhovala z ložnice do spodního patra, ale chodila ho večer kontrolovat jak mu je, měla o něj strach, uzavřel se do sebe, řekl jí, že pokud bude odsouzen, že ostudu rodině dělat nebude a do výkonu trestu nikdy nenastoupí. Čemuž rozuměla tak, že si zamýšlel něco udělat. Na první procházku šli asi po čtyřech letech od toho, co probíhalo trestní řízení. Svědkyně to vnímá tak, že žalobce za tu dobu zestárl o 10 let. Celá situace se zkomplikovala tím, že svědkyni oznámili, že má rakovinu, přestože jí nebylo dobře, nechtěla tíhu onemocnění přenášet na žalobce, nechtěla mu přidělávat starosti. V televizi o něm říkali, že mu hrozí až šest let nepodmíněného trestu. V roce 2021 situace eskalovala tak dalece, že víceméně se v domácnosti jenom potkávali, nemluvili spolu. Žalobce přestal úplně mluvit, situace byla natolik neúnosná, že ho odvezla k lékařce do [Anonymizováno], bylo mu zjištěno krvácení do mozku, musel podstoupit operaci, byl v nemocnici. Žalobce celou situaci dodnes těžce nese, neboť informace na internetu o jeho trestním stíhání jsou běžně dohledatelné, je zde o něm hovořeno jako kdyby byl stále trestně stíhán. Nikde není žádná omluva či informace o tom, že by byl žalobce zproštěn, pročež se ještě dodnes stává, že se lidé okolo ptají, kdy bude odsouzen, kdy půjde sedět. Slyšela i několik narážek, že s ohledem na to, že žalobce pracoval na policii, tak si to tam nějak zařídil, aby nebyl odsouzen, aby nemusel jít do ve vězení. Podporu mu vyjadřovala jak ona, tak jejich syn. Vydáním zprošťujícího rozsudku se mu ulevilo, avšak doposavad dodnes situaci těžce nese, chápe tak, že bylo poškozeno jeho jméno, jeho vážnost, cítí se ukřivděný.

10. Z rozsudku [Anonymizováno] má soud za zjištěné, že nelze shledat trestní odpovědnost žalobce, avšak nese morální odpovědnost (konstatováno, že k nehodě došlo mj. pro nedbalé a šlendriánské plnění povinností ze strany zodpovědných činovníků rally).

11. Ze spisu [adresa] soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh napadeného řízení. 12. [jméno FO] I. – [právnická osoba], [adresa] 13. [jméno FO] – [jméno FO] 14. [jméno FO] [Jméno žalobce] [adresa]. 15. [jméno FO] [Jméno žalobce] 16. [jméno FO] [jméno FO] 17. [jméno FO] [adresa]. 18. [jméno FO].-[datum]. 19. [jméno FO] [Jméno žalobce]. 20. [jméno FO] [Jméno žalobce] [adresa]. 21. [jméno FO] [Jméno žalobce] 22. [jméno FO] [Anonymizováno] [Jméno žalobce] 23. [jméno FO] – [Jméno žalobce] 24. [jméno FO] [Jméno žalobce]. 25. [jméno FO] [Jméno žalobce].

26. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

27. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

28. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

29. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

30. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

31. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

32. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

33. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

34. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

35. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

36. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

37. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 27. 7. 2023, což bylo mezi účastníky nesporným.

38. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp .zn. 30 Cdo 2813/2011.

39. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označené trestné činy (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003,[Anonymizováno]sp. zn. 25 Cdo 1487/200). Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila.

40. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku z 16.9. 2015, sp.zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 41. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

42. Nárok A- náhrada nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání ve výši 1 000 000 Kč 43. Soud v daném případě shledal existenci i dalších důvodných podmínek pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tedy vznik této újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. Zdejší soud se zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

44. Žalobce se žalobou domáhal finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí ve výši 1 000 000 Kč. Žalovaná žalobci na tento nárok poskytla konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvou (po podání žaloby a lhůtě pro předběžné projednání nároku).

45. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka a kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky nesporný. Trestní stíhání žalobce trvalo od 30. 10. 2017, kdy bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 8. 2. 2023, kdy byl žalobce rozsudkem krajského soudu pravomocně zproštěn obžaloby, tedy zhruba 5 let a 4 měsíce. Kritérium formulované délky řízení zohledňuje „pouze“ to, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobce. Z toho pak plyne, že i při adekvátní délce trestního řízení může docházet k vzniku nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (rozsudek NS z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). Zároveň je nutno délku trestního řízení hodnotit v provázanosti s povahou věci a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a nečinit z ní mechanicky určující hledisko (Simon, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání, Praha 2019, s. 163). Při přihlédnutí k průběhu trestního řízení, hodnotí soud délku trestního stíhání žalobce jako zcela nepřiměřenou, a to i s přihlédnutím ke složitosti věci a většímu počtu obviněných. Ve vztahu k tomuto hledisku však nutno připomenout, že žalobce se nároku na náhradu nemajetkové újmy z nezákonného rozhodnutí domáhá samostatně.

46. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

47. Žalobce byl stíhán pro trestného činu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Tato trestná činnost vyvolává ve společnosti zvýšenou míru společenského odsouzení, což nemajetkovou újmu žalobce zvyšuje. Žalobce byl ohrožen vysokou sazbou trestu odnětí svobody/ až 6 let/. Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou.

48. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

49. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

50. Jde-li o dopady trestního stíhání do žalobcovy osobnostní sféry, lze uzavřít, že žalobci vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do osobnostních práv žalobce, tj. zejména do (z práv vyčtených v čl. 10 Listiny) práva na ochranu soukromého, rodinného a pracovního života, na zachování osobní cti, důstojnosti a dobré pověsti. Ve spojení s délkou řízení a povahou trestní věci lze shrnout, že žalobce prokázal, že mu v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Zahájení trestního stíhání vedlo ke skutečnosti, že v rámci rodinného života došlo ke zhoršení vzájemných vztahů s manželkou (manželka se odstěhovala z ložnice), když žalobce se uzavíral sám do sebe, nechtěl o trestním stíhání hovořit, což umocnila nejen samotná délka trestního řízení, ve spojení s hrozící výší trestu, ale i poměrně rozsáhlá medializace věci. Soud má dále za zjištěné, že žalobce byl v důsledku trestního stíhání zasažen ve svém pracovním životě, kdy opustil svět rally a ztratil tak přivýdělek a své hobby, kterému se věnoval na profesionální úrovni. Nemajetkovou újmu zvyšuje skutečnost, že usnesení o zahájení trestního stíhání mu bylo předáno v práci, na vrátnici, před očima kolegů. Celé trestní stíhání bylo pro něj nesmírně zdrcující, psychicky náročné. Lidé se k němu začali chovat nedůvěřivě, odtažitě, až zlostně (pokřikovali, že je vrah), pročež přestal chodit na společenské akce (později místo do [Anonymizováno]), nakonec se vyhýbali i „obyčejným nákupům a procházkám v okolí“. Před zahájením trestního stíhání chodil na rally jako divák, avšak po zahájení trestního stíhání si tam již nedovolil chodit a poté jen výjimečně jako „skrytý divák“. Jediný, kdo ho podporoval, byla manželka a kamarád [jméno FO], který znal také pozadí rally. Jde-li o medializaci věci, soud zohlednil, že v žalobcem předložených titulcích je opakovaně skloňováno jméno žalobce, sic nedospěl k závěru a žalobce tuto skutečnost ani netvrdil, že by sdělovací prostředky porušily zásadu presumpci neviny. Medializace případu je tak prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu a nelze ji přičítat žalované k tíži (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 4280/2011). Trestní řízení bylo sice medializováno, ale žalobce nebyl stíhán vazebně. Soud dále zohlednil skutečnost, že žalobce byl do té doby osobou bezúhonnou.

51. Soud ve věci neshledal zvláštní okolnosti, k nimž by bylo třeba přihlédnout v souvislosti se zahájením či vedením trestního řízení.

52. K formě a výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání (v odškodňovacím „smyslu“ nutno zdůraznit) se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví dostačující satisfakcí. V této souvislosti je na místě připomenout, že „forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ (viz cit. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce nevelela, ve věci žalobce dle zdejšího soudu nejde. Dostačujícím momentem jaksi „završujícím“ satisfakci, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, se pak soudu jeví být zaplacení částky 200 000 Kč. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím vyšší částky, než kterou soud shledal dostačujícím odškodněním. Soud zohlednil, že žalobce byl stíhán pro trestný čin – usmrcení z nedbalosti, při němž byly usmrceny 4 dívky, tedy jedná se o trestným čin s nejvyšším společenským odsudkem. Konkrétní výši částky odůvodňuje zejména výše popsaná povaha trestní věci s vysokou trestní sazbou až 6 let a zejména pak shora popsaný zásah do rodinného a soukromého života, osobního žalobce a poškození v pracovní sféře žalobce, kdy žalobce rezignoval na post bezpečnostního delegát a s tím související negativní ekonomický zásah v podobě ztráty výdělku. Přestal se věnovat svému největšímu koníčku - rally, přestal navštěvovat společenské akce, nakoupit jezdil do vzdálené [Anonymizováno], rovněž jako k doktorovi chodil ráno nebo večer, aby nikoho nepotkal. Dále nelze odhlédnout, že kauza byla poměrně medializována a jméno žalobce je možno dodnes ve spojitosti s touto kauzou dohledat, což je skutečnost, jež nemajetkovou újmu žalobce zvyšuje. Dále soud zohlednil, že žalobce nebyl stíhán vazebně, byl bezúhonný.

53. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

54. Soud dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Provedl zde přitom srovnání s věcí vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 29 Co 3/2023, kdy poškozenému byla na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání přiznána částka 100 000 Kč. I v tomto případě byl poškozený trestně stíhán pro trestný čin usmrcení z nedbalosti, tj. povaha trestného činu byla totožná. Poškozený byl ohrožen trestní sazbou až 3 roky, zdejší žalobce pak až trestní sazbou 6 let. Trestní stíhání pak trvalo po dobu 7 let, v případě zdejšího žalobce 5 let a 4 měsíce. Poškozený byl rovněž obdobně vystaven nejistotě, tlaku trestního stíhání, nebyl vazebně stíhán, měl psychické problémy, stres, žil v nejistotě, jak trestní stíhání dopadne. Stejně jako žalobce se na něm trestní stíhání projevilo v pracovní sféře (poškozený byl vystaven odsudku kolegů, bál se, že nebude moci vykonávat nadále práci ve zdravotnictví), obdobně jako u zdejšího žalobce byla prokázána „manželská krize“ (přechodná) a podobnost soud shledává i v tom, že poškozený také pocházel z malé vesnice a situace tak byla náročnější než pro obyvatele větších měst, kde je určitá anonymita. V porovnání s tímto rozhodnutím tak soud dospívá k závěru, že adekvátní výší finančního odškodnění ve vztahu k žalobci je částka [částka], kdy lze mít za to, že žalobce byl ohrožen vyšší trestní sazbou (dokonce 2x vyšší) a že dopady do životy žalobce byly markantnější. Jednak má soud za to, že obecné společenské odsouzení žalobce za smrt 4 dívek vyvolalo větší zásah do cti a důstojnosti žalobce a hlavně mnohem výraznější zásah do jeho dobrého jména a pověsti. Dále v řízení bylo prokázáno, že žalobce se s manželkou trestním stíháním do určité míry odcizil (nesdílejí spolu již ložnici, když tato situace se nezlomila ani zproštěním žalobce), tedy v případě poškozeného se jednalo o přechodnou krizi manželství, kdežto v případě zdejšího žalobce má soud za to, že zásah je podstatně markantnější. Nadto zdejší žalobce v důsledku trestního stíhání zcela opustil svět rally, který byl i jeho koníčkem. Konečně nutno zohlednit, že poškozený byl oproti zdejšímu žalobci již dříve pravomocně odsouzen. Soud má za to, že žalobci náleží vyšší náhrada, a to 200 000 Kč. V obecné rovině soud odmítl obranu žalované, že za „morální odpovědnost“ by se žalobci nemělo dostat ničeho. Žalobce byl zproštěn a jak vyplývá, ničeho neporušil a ještě svým přispěním bezpečnost závodu zvýšil.

55. Žalobce obdobný případ, kde by byla přiznána žalovaná částka 1 000 000 Kč sám nepředložil (rozhodnutí, jež žalobce předložil ke srovnání jsou dle úvahy soudu nevhodná, neboť se na rozdíl od žalobce jednalo o mediálně známé osobnosti [Anonymizováno]), a ani soudu nevyložil, v čem jsou případně zásahy do jeho práv významnější a odůvodňovaly by přiznání vyšší částky, proto soud ve zbývající části 800 000 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl.

56. Nárok B – náhrada škody představující náklady na obhajobu ve výši 17 424 Kč 57. Žalobce se dále žalobou domáhal náhrady škody tvořené vynaloženými náklady na obhajobu, a to v celkové výši 273 199,85 Kč. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalovaná tento nárok dobrovolně odškodnila částkou 251 238,35 Kč dne 12. 2. 2024 (po uplynutí lhůty pro předběžné projednání a po podání žaloby). Předmětem řízení tak zůstala na tomto nároku částka ve výši 17 424 Kč za 10 úkonů právní služby, když mezi účastníky bylo nesporným jejich provedení, avšak žalovaná je buď shledala jako neúčelné, nebo je podřadila pod § 11 odst. 2 AT, a tudíž tyto úkony vyplatila jen ve výši poloviny mimosmluvní odměny. Dle ust. § 31 odst. 3 OdpŠk se v případě odškodňování náhrady nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí určuje výše odměny podle zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, tedy dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen AT. Dle ust. § 10 odst. 3 písm. c) AT při obhajobě v trestním řízení, nejde-li o věc podle odst. 2, se považuje za tarifní hodnotu částka 30 000 Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje 5 let a nepřevyšuje 10 let. Žalobci za trestnou činnost, pro kterou byl stíhán, hrozil trest odnětí svobody v sazbě až 10 let. V souladu s ust. § 7 AT tak sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činila 2 300 Kč. Advokát má rovněž nárok na náhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, a to v paušální částce 300 Kč na 1 úkon právní služby v souladu s ust. § 13 AT. Soud po provedeném dokazování shledal jako opodstatněný požadavek žalobce toliko na vyplacení náhrady za úkon - písemné podání nebo návrh ve věci samé – Doplnění stížnosti proti usnesení o podjatosti soudce ze dne 29. 1. 2019, když přestože se běžně chápe doplnění stížnosti jako úkon, který subsumuje podání samotné stížnosti a je hodnoceno jako jeden úkon právní služby, v napadené věci bylo prokázáno, že žalobce v doplnění reagoval na novinový článek ze dne 28. 1. 2019, tedy na nové skutečnosti, které v době podání samotné stížnosti nemohly být žalobci známy. S ohledem na uvedené soud tento úkon shledal jako účelný a přiznal dle § 11 odst. 2 písm. d) AT náhradu ve výši 1 150 Kč (na rozdíl od žalobce má soud za to, že se jedná o úkon, jež se svou povahou nejvíce blíží úkonům s poloviční odměnou ve smyslu výše uvedeného ustanovení). Pro úplnost soud uvádí, že režijní paušál byl již žalovanou přiznán v mimosoudním projednání věci. Co do zbývajícího rozsahu se soud zcela ztotožnil s obranou žalované a požadavky žalobce neshledal důvodné. Stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 20. 11. 2017, návrh na vykonání dohledu ze dne 9. 2. 2018, námitka podjatosti a návrh na vyloučení se z věci ze dne 9. 2. 2018, stížnost proti usnesení o nevyloučení se z projednávání věci SZ ze dne 5. 3. 2018, návrh na odložení výslechu a provedení výslechu po rozhodnutí o námitce podjatosti a dohledu ze dne 12. 3. 2018, žádost o odstranění nezákonnosti postupu PČR a odklad provedení seznámení se spisem 5. 4. 2018, stížnost proti usnesení [datum] a stížnost proti usnesení [adresa] ze dne 16. 1. 2019 a její odůvodnění ze dne 16. 1. 2019 soud shledal shodně jako žalovaná úkony, jež se svou povahou nejvíce blíží úkonům s poloviční odměnou ve smyslu § 11 odst. 2 písm. d) AT a tuto náhradu již žalobce obdržel. Závěrečnou řeč obhajoby ze dne 30. 3. 2022 soud neshledal jako účelný úkon právní služby, když tuto obhájce žalobce mohl (a také přednesl) při hlavním líčení. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobu zamítl ve bývajícím rozsahu a přiznal náhradu toliko ve výši 1 150 Kč.

58. Nárok C – náhrada nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení ve výši 100 000 Kč 59. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

60. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

61. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 30. 10. 2017, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. Řízení ve vztahu k žalobci trvalo do 8. 2. 2023, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tj. 5 let a 4 měsíce. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo právně, skutkově i procesně složité, žalobce se na délce řízení nepodílel, v postupu orgánů byl shledán nehospodárný postup, a jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobce. S ohledem na uvedené, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složité. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

62. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

63. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 11 let a 5 měsíců, soud vycházel z částky 20 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 20 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 667 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 20 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, když soud s ohledem na předmět řízení (trestněprávní věc) a porušení, resp. opakované žádosti o prodloužení lhůt stanovených v trestním řádu stran postupu orgánů veřejné moci, považuje se o řízení extrémně dlouhé.

64. Nicméně posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově, právně i procesně složité (-40 %). V řízení bylo prováděno rozsáhlé dokazování, a to jak listinnými důkazy (soud opakovaně byl nucen žádat o součinnost 3. subjekty, když o rozsáhlosti dokazování vypovídá i obsah spisu), tak svědeckými výslechy (provedeno více jak 40 svědeckých výslechů), když žalobci bylo kladeno za vinu spáchání usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Dále byly ve věci zpracovány znalecké posudky jak z oboru zdravotnictví, tak doprava městská a silniční se specializací na příčiny dopravních nehod. Předmětem zkoumání pak zejména bylo podrobné zkoumání pravidel automobilového sportu AČR, FAS AČR. Spolu s žalobcem byli stíháni další 4 obvinění, což způsobilo i procesní složitost. Předmět odvolacího přezkumu bylo také rozhodnutí o vyloučení soudce, jež se významnou měrou podílelo na délce řízení.

65. Řízení probíhalo ve vztahu k žalobci na dvou stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně rozhodoval jedenkrát, stejně jako odvolací soud. Četnost rozhodování soud hodnotí jak věci přiměřenou, pročež za instančnost řízení základní částku zadostiučinění nijak nemodifikoval.

66. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení ve smyslu obstrukčním nepodílel, pročež soud základní částku zadostiučinění v tomto směru nijak nemodifikoval.

67. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud seznal, že v řízení se vyskytl od 12. 12. 2019 do 31. 5. 2021 průtah v délce téměř 1 roku a 6 měsíců. Pokud žalovaná namítala, že uvedený průtah byl způsoben pandemií covid a na tuto navázanými restriktivními opatřeními vydávanými s cílem omezit šíření daného onemocnění, lze k uvedenému argumentu do určité míry přihlédnout, avšak dle úvahy zdejšího soudu jím nelze omluvit takto dlouhotrvající období nečinnosti, zvlášť s přihlédnutím ke skutečnosti, o jaký typ řízení ve věci šlo. Se zřetelem na vypovězený průtah, který prodloužil délku řízení téměř o čtvrtinu, nelze uvedený postup soudu označit jako hospodárný a koncentrovaný, když již po podání obžaloby, předseda senátu žádal opakovaně o prodloužení lhůt k provedení úkonu, proto soud přistoupil k zvýšení základní částky zadostiučinění o 10 %.

68. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako standardní. Soud sice uvážil, že obecně podle judikatury ESPL se poskytuje poškozenému zvýšený význam řízení právě v řízeních typu trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005)). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Nicméně v případě zdejší žalobce je na místě hodnotit význam řízení jako standardní, neboť se žalobce současně domáhal zadostiučinění i za nezákonnost trestního stíhání (rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 2800/2009). Soud proto výši zadostiučinění pro význam nijak neupravoval.

69. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 15 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 30 %. Celková částka, která náleží žalobci jako přiměřené zadostiučinění, proto činí 44 625 Kč. Žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (55 375 Kč) neshledal důvodnou a žalobu zamítl (výrok III.). Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

70. Soud tak na náhradě nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání přiznal 200 000 Kč, na nákladech obhajoby 1 150 Kč, na náhradě nemajetkové újmy z nepřiměřeně dlouhého řízení pak 44 625 Kč, celkem tak soud žalobě vyhověl co do výše 245 775 Kč a ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

71. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky z 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). Soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení z prodlení z částek, které shledal důvodnými, resp. i těch, jež byly ze strany žalované dobrovolně uhrazeny, neboť dle § 2054 odst. 2 o. z. tímto žalovaná uznala i důvodnost příslušenství takto uhrazené částky. Žalovaná se dostala do prodlení dne 27. 1. 2024, když k uplatnění pohledávky došlo, jak uvedeno shora dne 27. 7. 2023. Úrok z prodlení pak soud omezil v případě dobrovolného plnění žalovanou na 12. 2. 2024, kdy byla žalovanou přiznaná částka vyplacena žalobci.

72. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

73. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, 3, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 373 199,85 Kč (2x 50 000 Kč za nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) + 273 199,85 Kč škoda představující obhajné). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 352 388,35 Kč (neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo i jen konstatováním porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013/ - což platí i za situace, kdy je po podání žaloby dobrovolně plněno a soud řízení o jinak důvodně uplatněném nároku zastaví) + dobrovolné plnění (a následné zastavení řízení). Převážně tak v řízení byl úspěšný žalobce a náleží mu tak náhrada v rozsahu 88,85 %.

74. Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají z: - zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 000 Kč - odměny za 5x účelně vynaložený úkon právní služby po 9 820 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, částečné zpětvzetí žaloby, 2x účast u ÚJ dne 25. 4. 2024, 18. 6. 2024) dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 a), d), g) AT; tj. celkem 59 411 Kč s DPH - odměna za 1x účelně vynaložený úkon právní služby po 4 910 Kč bez DPH (účast u vyhlášení rozhodnutí) dle § 11 odst. 2 AT, tj. celkem 5 941 Kč s DPH - soud nepřiznal odměnu za podání za repliku a doplnění žaloby, když obě podání reagovala na vyjádření žalované k žalobě a její částečné plnění a mohla být obsahem částečného zpětvzetí) - paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 6 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 2 178 Kč s DPH - právní zástupce žalobce je plátce DPH Tedy celkem činí náklady řízení po drobném zaokrouhlení 65 331 Kč s DPH.

Poučení