47 C 28/2022-41

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 170 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 80 438 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 10 562 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částky 79 000 Kč se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 14 342 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4. 2. 2022 domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 170 000 Kč jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě (dále jen„ krajský soud“) pod sp. zn.: 23 C 88/2012 (dále jen„ posuzované řízení“) s tím, že dosavadní doba trvání řízení v délce 9 let a 2 měsíce je nepřiměřená a řízení doposud nebylo skončeno. Žalobce se v řízení domáhal po žalované, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], zaplacení částky 1 500 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy, přičemž dne 26. 11. 2018 žalovaná zemřela a ve věci je nadále jednáno s právními nástupci žalované. Žalobce uvedl, že nárok uplatnil u žalované dne 30. 7. 2021. Žalobce k posuzovanému řízení namítal, že první rozhodnutí ve věci bylo vydáno po třech letech od podání návrhu a po dalších více než třech letech byla věc usnesením Vrchního soudu v Ostravě vrácena k novému řízení, z čehož je zřejmé, že vzhledem k celkové délce řízení je zjištění řádného a úplného skutkového stavu obtížné. Význam řízení žalobce tvrdil zásadní a zvýšený, neboť se v řízení jedná o nemajetkovou újmu z titulu ochrany osobnosti, přičemž klíčovým pro rozhodnutí je posouzení otázky, zda se v případě žalobcovy závislosti jedná o následek předepisování nadměrného množství léků ošetřující lékařkou a zda v důsledku tohoto jednání mohlo dojít k poškození zdraví žalobce a vzniku jeho závislosti na nadměrném množství předepisovaných léků. Žalobce dále uvedl, že výši požadované nemajetkové újmy žalobce vyčíslil ke dni uplatnění u žalované částkou 153 336 Kč představující 20 000 Kč za první dva roky řízení, dále 120 000 Kč za následujících 6 let a částkou 13 336 Kč za 8 měsíců, jež navýšil vzhledem k délce řízení a zvýšenému významu řízení na celkovou částku 170 000 Kč. Závěrem žalobce konstatoval, že ke dni podání žaloby od žalované neobdržel žádné stanovisko ve věci.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 28. 2. 2022 uvedla, že u ní žalobce dne 30. 7. 2021 uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 170 000 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Ostravě v řízení vedeném pod sp. zn. 23 C 88/2012. Žalovaná nárok žalobce projednala dne 24. 2. 2022 s tím, že ž ádosti žalobce bylo částečně vyhověno a žalovaná mu po projednání nároku poskytla relutární náhradu ve výši 80 438 Kč. Co se týká přezkoumaného řízení, tak celková délka řízení činila ve vztahu k žalobci 9 let a 3 měsíce. Spisovým šetřením bylo zjištěno, že v naříkaném řízení se žalobce domáhal po žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] nemajetkové újmy ve výši 600 000 Kč, řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, přičemž rozsudek, kterým byla žaloba dne 2. 11. 2015 zamítnuta, byl zrušen. Žalovaná uvedla, že se řízení vyznačovalo skutkovou a právní složitostí, ve věci bylo provedeno obsáhlé dokazování, značné množství listinných důkazů, výslechy svědků i opakované znalecké zkoumání. V průběhu řízení soud rozhodoval o rozšíření žaloby a opakovaně bylo rozhodováno o žádosti žalobce na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Žalovaná shledala podíl žadatele na řízení v tom ohledu, že se nemohl dostavit na psychiatrické vyšetření do [obec] v rámci zpracování znaleckého posudku. Se zřetelem na délku naříkaného řízení žalovaná vycházela ze základní částky zadostiučinění 15 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Při stanovení výše zadostiučinění přistoupila ke snížení základní částky o 30 % z důvodu složitosti řízení, o 10 % z důvodu četnosti rozhodování soudů a o 5 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení. Žalovaná výsledné zadostiučinění zvýšila o 10 %, neboť shledala význam řízení pro žalobce jako zvýšený, když se jednalo o věc týkající se zdravotního stavu žadatele. Závěrem uvedla, že poskytnuté zadostiučinění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy a ve zbytku nárok žalobce nepovažuje za odůvodněný a navrhla, aby byla žaloba zamítnuta.

3. Žalobce ve své replice z 11. 3. 2022 uvedl, že přiznané plnění ve výši 80 438 Kč mu bylo připsáno na účet dne 25. 2. 2022 a v tomto rozsahu vzal žalobu zpět. Žalobce nesouhlasil s názorem žalované ohledně snížení požadované částky, když uvedl, že Krajský soud v Ostravě nerespektoval rozhodnutí nadřízeného soudu a pokud by rozhodl v souladu se stanoviskem Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu již dne 16. 11. 2018, došlo by ke zkrácení řízení téměř o tři roky. Žalobce dále poukazoval na data nařízených jednání, kdy první se konalo dne 13. 10. 2014 a následné až dne 26. 10. 2015, když docházelo k opakovaným průtahům ve věci. Ohledně žalovanou tvrzeného podílu žalobce na délce řízení argumentoval lékařskou zprávou, v níž je uvedeno, že s ohledem na svůj zdravotní stav nebyl schopen se ke znaleckému vyšetření dostavit, avšak i přes tyto obtíže vyšetření absolvoval, aby nemusel být ve věci jmenován znalec nový.

4. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:

5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 30. 7. 2021.

6. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 23 C 88/2012, zjistil soud následující skutečnosti. Žalobce [celé jméno žalobce], který je žalobcem i ve zde souzené věci, podal dne 6. 11. 2012 žalobu na náhradu nemajetkové újmy 600 000 Kč proti žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], a to z důvodu, že žalovaná, jako jeho ošetřující lékařka, nepostupovala při léčbě žalobce„ lege artis“. Žalobce byl v řízení osvobozen od soudních poplatků usnesením 23 Nc 21/2012-21 ze dne 24. 9. 2012 a byl mu ustanoven zástupce. Dne 30. 11. 2012 soud zaslal žalobu žalované. Dne 18. 12. 2012 žalovaná zažádala o prodloužení lhůty k vyjádření k žalobě a současně uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Lhůta k vyjádření byla prodloužena do 31. 1. 2013. Vyjádření žalované k žalobě bylo doručeno dne 30. 1. 2013 a dne 6. 2. 2013 bylo zasláno žalobci. Soud dne 6. 2. 2013 také zažádal OS v Ostravě o zapůjčení spisu 85 C 4/2011, kde žalobce podal žalobu na náhradu škody na zdraví způsobenou pracovním úrazem. Dne 14. 2. 2013 byl spis zapůjčen, ofoceny podstatné listiny a dne 20. 2. 2013 byl vrácen. Dne 27. 2. 2013 se k věci vyjádřil žalobce, vyjádření bylo referátem ze dne 27. 2. 2013 zasláno žalované. Dne 2. 4. 2013 soud nařídil na 20. 5. 2013 jednání, kde se vyjádřili zástupci účastníků ve věci a závěrem zástupce žalobce navrhl poskytnutí lhůty za účelem založení znaleckého posudku s tím, že nebude-li do 1 měsíce vyhotoven, žádá o jeho vyhotovení soud. Dne 28. 5. 2013 navrhla žalovaná výslech svědků. Dne 14. 6. 2013 zástupce žalobce sdělil, že znalecký posudek by měl být vyhotoven do 4. 7. 2013. Dne 15. 7. 2013 žalobce předložil znalecký posudek a vyjádření ke znaleckému posudku, které bylo 26. 7. 2013 zasláno žalované s výzvou ke sdělení, zda není možné mimosoudní vyřízení věci. Žalovaná zažádala o prodloužení lhůty ke sdělení stanoviska do 31. 8. 2013. Dne 1. 8. 2013 žalovaná zažádala o poskytnutí lhůty k vypracování vlastního znaleckého posudku do 31. 10. 2013, čemuž bylo dne 2. 9. 2013 vyhověno. Dne 7. 10. 2013 zažádal Okresní soud v Ostravě o zapůjčení spisu, spis byl dne 14. 10. 2013 zapůjčen a dne 7. 11. 2013 vrácen. Dne 31. 10. 2013 byla doručena opakovaná žádost žalované o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku, čemuž bylo vyhověno do 31. 12. 2013. Dne 8. 1. 2014 soud urgoval žalovanou k předložení posudku a na základě žádosti byla lhůta prodloužena o 14 dnů. Dne 28. 1. 2014 byl žalovanou předložen odborný posudek a vyjádření žalované. Dne 31. 1. 2014 byly vyjádření a posudek zaslány žalobci. Dne 3. 3. 2014 učiněn dotaz OS v Ostravě na stav řízení 85 C 4/2011 s žádostí o zapůjčení spisu k nahlédnutí. Dne 12. 3. 2014 bylo doručeno vyjádření žalobce k posudku. Dne 18. 3. 2014 požádán OS v Ostravě k zapůjčení spisu 28 C 180/2012. Spis byl doručen 24. 3. 2014 a vrácen 31. 3. 2014 po ofocení podstatných listin. Usnesením ze dne 2. 4. 2014 soud ustanovil znalce k vyhotovení posudku do 2 měsíců, dne 14. 5. 2014 byl spis odeslán znalci. Dne 9. 7. 2014 byl soudu předložen znalecký posudek. Usnesením ze dne 14. 7. 2014 soud přiznal znalečné a 8. 8. 2014 byl dán pokyn k vyhotovení platebního poukazu. Dne 26. 8. 2014 vyzval soud žalobce ke sdělení, zda uděluje souhlas tam uvedeným lékařům informovat o jeho zdravotním stavu a poskytnuté péči a téhož dne nařídil jednání na 13. a 14. 10. 2014 za účelem výslechu svědků. Dne 5. 9. 2014 žalobce udělil souhlas. Dne 8. 10. 2014 podal zástupce žalobce vyjádření ke znaleckému posudku. Na jednáních konaných ve dnech 13. a 14. 10. 2014 byli vyslechnuti svědci a závěrem je jednání odročeno na neurčito za účelem doplnění dokazování. V mezidobí založena zdravotní dokumentace žalobce. Dne 11. 11. 2014 spis zapůjčen OS v Ostravě k 28 C 180/2012, vrácen dne 24. 11. 2014. Dne 29. 1. 2015 doručeno vyjádření žalobce. Dne 20. 2. 2015 doručen návrh žalobce na provedení důkazů výpisem předepisovaných léků. Usnesením ze dne 19. 3. 2015 soud přiznal svědečné a dne 17. 3. 2015 byly učiněny dotazy na lékařskou komoru a pojišťovnu ohledně rozhodnutí ve věci 14/72-001/0109 a předepisovaných léků. Dne 25. 3. 2015 bylo doručeno rozhodnutí České lékařské komory ze dne 2. 12. 204, v němž byla žalované udělena důtka. Dne 26. 3. 2015 žalobce rozšířil žalobu na nemajetkovou újmu ve výši 1 100 000 Kč. Dne 8. 4. 2015 byl soudu doručen výpis receptů předepisovaných žalobci. Dne 11. 5. 2015 doručeno vyjádření žalobce s návrhem na doplnění znaleckého posudku. Usnesením ze dne 2. 6. 2015 soud připustil změnu žaloby. Dne 4. 6. 2015 se ke změněné žalobě vyjádřila žalovaná a vznesla námitku promlčení. Dne 1. 7. 2015 soud nařídil jednání na 26. 8. 2015 a dne 28. 7. 2015 se ve věci vyjádřil žalobce, vyjádření bylo dne 31. 7. 2015 zasláno účastníkům. Dne 11. 8. 2015 znalec zažádal o odročení jednání z důvodu plánované dovolené, na to učiněny dotazy na účastníky a znalce s možnými termíny jednání. Dne 21. 8. 2015 žalobce rozšířil žalobu na nemajetkovou újmu 1 500 000 Kč. Dne 1. 9. 2015 znalec sdělil možné termíny jednání. Usnesením ze dne 2. 9. 2015 byla připuštěna změna žaloby. Dne 2. 9. 2015 soud nařídil jednání na 26. 10. 2015 a dne 10. 9. 2015 se ve věci vyjádřila žalovaná. Na jednání konaném dne 26. 10. 2015 proběhl výslech znalce, bylo provedeno dokazování a závěrem bylo jednání odročeno na 2. 11. 2015 za účelem vyhlášení rozhodnutí. Dne 27. 10. 2015 žalovaná vyčíslila náklady řízení, dne 30. 10. 2015 vyúčtoval náklady žalobce. Dne 2. 11. 2015 soud vyhlásil rozsudek, kterým žalobu zamítl a uložil žalobci zaplatit náklady řízení žalované. Rozsudek č.j. 23 C 88/2012-225 byl rozeslán dne 1. 12. 2015 účastníkům. Usnesením ze dne 11. 11. 2015 soud přiznal znalečné. Dne 16. 12. 2015 podal žalobce blanketní odvolání, které doplnil dne 22. 12. 2015. Dne 5. 1. 2016 byl vyhotoven platební poukaz na proplacení znalečného. Dne 12. 1. 2016 soud vydal usnesení, kterým stanovil výši nákladů vzniklých státu, k jejichž úhradě zavázal žalobce. Dne 19. 1. 2016 se k odvolání vyjádřila žalovaná. Předkládací zprávou ze dne 22. 1. 2016 soud předložil odvolání dne 5. 2. 2016 Vrchnímu soudu v Olomouci, který nařídil na 27. 7. 2016 jednání. Dne 15. 4. 2016 bylo doručeno doplnění odvolání žalobcem. Dne 27. 6. 2016 zástupce žalované zažádal o odročení jednání z důvodu plánované dovolené. Dne 28. 6. 2016 žalobce doplnil odvolání. Vrchní soud odročil jednání na 7. 9. 2016. Dne 24. 8. 2016 bylo doručeno vyjádření žalobce. Dne 6. 9. 2016 bylo předloženo doplnění znaleckého posudku. Dne 7. 9. 2016 se konalo jednání u Vrchního soudu, jehož závěrem byl vyhlášen rozsudek, kterým byl změněn výrok II. a III. rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a nebyla uložena povinnost k úhradě nákladů za řízení státu a výrok I. o zamítnutí žaloby byl potvrzen. Spis s rozsudkem č.j. 1 Co 19/2016-325 byl doručen Krajskému soudu v Ostravě dne 7. 10. 2016 a dne 13. 10. 2016 byl rozeslán účastníkům. Dne 18. 10. 2016 zástupce žalobce doručil vyúčtování odměny ustanoveného zástupce. Dne 19. 10. 2016 žalobce zažádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Dne 20. 10. 2016 soud vyznačil PM na rozsudcích a usnesením ze dne 9. 11. 2016 soud ustanovil žalobci zástupce pro dovolací řízení. Dne 25. 11. 2016 zažádal žalobce o ustanovení zástupce pro řízení o návrhu na obnovu řízení a usnesením ze dne 1. 12. 2016 soud zástupce ustanovil. Dne 13. 12. 2016 bylo doručeno dovolání žalobce, které bylo dne 24. 1. 2017 předloženo Nejvyššímu soudu v Brně. Dne 12. 1. 2017 podal žalobce žalobu na obnovu řízení. Dne 31. 1. 2018 soud reagoval na urgenci žalobce k vydání rozhodnutí přípisem, že ve věci bude v brzké době rozhodnuto. Dne 21. 2. 2018 Nejvyšší soud vyhlásil ve věci rozsudek 30 Cdo 371/2017-435, kterým zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Dne 6. 3. 2018 byl spis vrácen Krajskému soudu v Ostravě a dne 8. 3. 2018 nabyl právní moci. Dne 26. 3. 2018 soud doručil spis Vrchnímu soudu v Olomouci k novému rozhodnutí o odvolání. Usnesením č. j. 1 Co 19/2016-452 ze dne 24. 4. 2018 Vrchní soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení. Dne 11. 5. 2018 byl spis vrácen Krajskému soudu a 15. 5. 2018 bylo usnesení rozesláno účastníkům. Dne 15. 5. 2018 zástupce žalobce opětovně žádal o vyplacení odměny. Dne 4. 7. 2018 zažádal soud o zapůjčení spisu 28 C 180/2012. Usnesením ze dne 4. 7. 2018 soud vyzval žalobce k doplnění žaloby a dne 24. 7. 2018 doplnil žalobce žalobu. Dne 30. 7. 2018 bylo doplnění žaloby odesláno žalované. Usnesením ze dne 7. 8. 2018 soud zastavil řízení o žalobě na obnovu řízení. Dne 20. 8. 2018 se k věci vyjádřila žalovaná. Dne 27. 8. 2018 soud nařídil jednání na 10. 10. 2018, na to zástupce žalované zažádal o jeho odročení z důvodu kolize a jednání bylo odročeno na 16. 11. 2018. Dne 13. 11. 2018 zaslal ve věci vyjádření žalobce. Na jednání konaném dne 16. 11. 2018 soud provedl důkazy a závěrem vyhlásil rozsudek, kterým žalobu zamítl a žalobci uložil uhradit náklady řízení žalované. Rozsudek č.j. 23 C 88/2012-492, doplněný usnesením ze dne 20. 12. 2018, kterým bylo opraveno záhlaví, byl dne 13. 12. 2018 rozeslán účastníkům. Dne 20. 12. 2018 podal žalobce odvolání, které doplnil dne 7. 1. 2019. Dne 11. 1. 219 bylo odvolání zasláno žalované. Následně bylo zjištěno, že žalovaná dne 26. 11. 2018 zemřela. Dne 28. 1. 2019 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Olomouci. Dne 24. 1. 2019 byla soudu doručena žádost notářky k zapůjčení spisu do dědického řízení. Usnesením ze dne 12. 2. 2019, č.j. 1 Co 5/2019-518, odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení. Spis byl doručen Krajskému soudu v Ostravě dne 22. 2. 2019 a právní moci nabylo usnesení dne 27. 2. 2019. Dne 6. 3. 2019 zažádal žalobce o přerušení řízení, na to přípisem ze dne 11. 3. 2019 učinil soud dotaz ohledně stavu dědického řízení, na což bylo sděleno, že okruh dědiců je stanoven a řízení bude do konce dubna 2019 skončeno. Usnesením ze dne 28. 3. 2019 soud přerušil řízení do doby skončení řízení o pozůstalosti žalované, probíhajícího pod sp. zn. 99 D 3453/2018 u Okresního soudu v Ostravě. Dne 14. 5. 2019 učinil soud dotaz na stav dědického řízení, dne 3. 6. 2019 sděleno, že řízení dosud nebylo pravomocně skončeno, dne 9. 9. 2019 opět urgován stav řízení, na což bylo sděleno, že řízení bylo skončeno usnesením ze dne 14. 6. 2019, avšak bylo zahájeno dodatečné projednání dědictví z důvodu nově objeveného majetku. Dne 16. 9. 2019 byl soudu zapůjčen dědický spis. Usnesením ze dne 17. 9. 2019 bylo rozhodnuto, že se v řízení pokračuje s právními nástupci, a to 1. žalovanou [jméno] [příjmení] a 2. žalovanou [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne 1. 11. 2019 soud ustanovil znalce, referátem ze dne 3. 12. 2019 byl spis odeslán znalci. Dne 14. 1. 2020 byl spis vrácen, neboť znalec není schopen se případem z důvodu pracovního vytížení zabývat, na to byl znalec urgován soudem ke sdělení konkrétních důvodů, pro něž nemůže být posudek vyhotoven. Ani po urgenci ze dne 5. 2. 2020 znalec nereagoval a usnesením ze dne 13. 2. 2020 soud znalce zprostil funkce a ustanovil znalce nového. Dne 21. 2. 2020 nově ustanovený znalec sdělil, že je ve věci podjatý a nemůže posudek vyhotovit. Usnesením ze dne 30. 4. 2020 soud opět ustanovil nového znalce ve věci, který dne 6. 5. 2020 požádal o zproštění funkce, neboť nemá specializaci k posouzení kladených otázek a je pracovně vytížený. Usnesením ze dne 13. 5. 2020 soud ustanovil nového znalce, který v podání ze dne 28. 5. 2020 sdělil, že posouzení závislosti na lékařce nespadá do kategorie duševních poruch a nemůže toto být posouzeno. Usnesením ze dne 5. 6. 2020 byla znalkyně zproštěna funkce a byla k podání posudku ustanovena [anonymizována tři slova] v [obec], která požádala o zproštění funkce, a to jak z důvodu kapacitních, tak z důvodů kompetenčních, kdy stanovené otázky nespadají do odvětví psychiatrie. Na to reagováno přípisem z 19. 6. 2020, kterým byla nemocnice vyzvána k zařazení odvětví v rámci své činnosti, do něhož okruh otázek spadá, na to reagováno přípisem ze dne 22. 6. 2020. Dne 26. 6. 2020 byl spis odeslán znaleckému ústavu k vypracování znaleckého posudku. Přípisem ze dne 6. 8. 2020 znalecký ústav uvedl, že posudek bude z kapacitních důvodů vypracován nejdříve koncem roku. Následuje úřední záznam ze dne 10. 8. 2020 o telefonickém hovoru, kdy znalecký ústav uvedl, že na některé z otázek nelze odpovědět a následně dne 21. 8. 2020 ústav doručil navrhované upravené otázky spadající do jeho kompetence. Dne 11. 9. 2020 sdělil zástupce žalovaných, že další otázky nenavrhuje a zástupce žalobce požádal téhož dne o prodloužení lhůty k vyjádření k otázkám, následně bylo doručeno vyjádření dne 14. 9. 2020. Usnesením ze dne 22. 9. 2020 soud stanovil nový okruh otázek. Dne 23. 9. 2020 zástupce žalobce sdělil, že je pro žalobce obtížné dostavit se na vyšetření z místa bydliště do znaleckého ústavu z důvodu nepříznivého zdravotního stavu. Přípisem ze dne 5. 10. 2020 soudkyně vyzvala žalobce k součinnosti ve věci provedení znaleckého vyšetření. Dne 15. 10. 2020 bylo doručeno potvrzení lékařky o neschopnosti žalobce absolvovat cestu do [obec] z důvodu nepříznivého zdravotního stavu. Následuje odklad vyšetření žalobce u znaleckého ústavu z důvodu stomatologického zákroku, lhůta k vyhotovení posudku je na žádost prodloužena do 28. 2. 2021. Dne 12. 3. 2021 byl soudu doručen znalecký posudek, který byl 17. 3. 2020 rozeslán účastníkům a současně byli vyzváni ke sdělení, zda žádají výslech znalce. Následuje žádost žalobce o prodloužení lhůty k vyjádření do 7. 5. 2021, na to přípisem lhůta prodloužena. Dne 10. 5. 2021 bylo doručeno vyjádření žalobce ke znaleckému posudku, které bylo dne 12. 5. 2021 zasláno znalci k vyjádření. Dne 25. 5. 2021 bylo soudu doručeno vyjádření znaleckého ústavu k námitkám vzneseným žalobcem. Dne 26. 5. 2021 soudem učiněny dotazy na možné dny konání jednání, na základě vyjádření znaleckého ústavu učiněny opět dotazy na právní zástupce ohledně termínů možných jednání, na základě emailové komunikace nařízeno jednání na 24. 8. 2021 a účastníci byli vyzváni k předložení otázek na znalce. Dne 11. 6. 2021 byl požádán Obvodní soud pro Prahu 2 o zajištění videokonference v termínu jednání, při níž proběhne výslech znalce. Dne 24. 6. 2021 soud opětovně vyzývá k zaslání otázek na znalce, na což žalovaná sděluje, že nemá dotazy. Dne 28. 7. 2021 jsou doručeny dotazy žalobce, které jsou zaslány dne 29. 7. 2021 žalované a znaleckému ústavu. Dne 24. 8. 2021 se ve věci konalo jednání, kde byli vyslechnuti svědci, znalec a závěrem bylo jednání odročeno na 1. 9. 2021 za účelem vyhlášení rozhodnutí. Následně zástupci doručili soudu vyúčtované náklady řízení. Dne 1. 9. 2021 soud na jednání vyhlásil rozsudek, kterým žalobu zamítl a uložil žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení. Rozsudek č.j. 23 C 88/2012-783 soud rozeslal účastníkům dne 21. 9. 2021 (právní moci nabyl dne 14. 2. 2022). Usnesením ze dne 4. 10. 2021 přiznal soud znaleckému ústavu znalečné. Dne 11. 10. 2021 podal zástupce žalovaných odvolání do výroku o nákladech řízení. Dne 14. 10. 2021 podal blanketní odvolání zástupce žalobce, které doplnil podáním ze dne 26. 10. 2021. Dne 1. 11. 2021 vydal soud opravné usnesení do rozhodnutí o znalečném a 8. 12. 2021 byl vyhotoven platební poukaz. Následně by spis dne 4. 1. 2022 s odvoláními a předkládací zprávou z 1. 11. 2021 předložen Vrchnímu soudu v Olomouci. Odvolací soud nařídil jednání na 26. 1. 2022, kde byly čteny důkazy, a závěrem soud vyhlásil rozsudek. Rozsudkem č.j. 1 Co 1/2022-840 soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a spis vrátil dne 9. 2. 2022 Krajskému soudu v Ostravě. Právní moci rozsudek odvolacího soudu nabyl dne 14. 2. 2022. Dne 17. 2. 2022 zažádal žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení. Usnesením ze dne 2. 3. 2022 bylo řízení o žádosti zastaveno z důvodu věci pravomocně rozhodnuté. Dne 9. 3. 2022 podal žalobce dovolání, které bylo dne 15. 3. 2022 zasláno žalovaným a dne 24. 3. 2022 doručeno s předkládací zprávou ze dne 15. 3. 2022 Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Dne 7. 4. 2022 bylo doručeno vyjádření žalovaných k dovolání. Následuje žádost zdejšího soudu ze dne 27. 4. 2022 o zapůjčení spisu z důvodu podané žaloby na náhradu nemajetkové újmy, spis byl dne 19. 5. 2022 doručen Obvodnímu soudu pro Prahu 2.

7. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci a ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Pro úplnost soud uvádí, že pro nadbytečnost neprováděl dokazování spisem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 99 D 3453/2018, do jehož skončení bylo usnesením z 28. 3. 2019 řízení krajským soudem přerušeno, neboť v řízení bylo pokračováno již dne 17. 9. 2019, tedy řízení bylo přerušeno toliko na období 6ti měsíců, což je dle zdejšího soudu doba přiměřená pro skončení řízení o pozůstalosti a zjištění právních nástupců zemřelé žalované, zvláště s přihlédnutím k okolnosti, že řízení již bylo skončeno k 14. 6. 2019, avšak následně bylo zahájeno dodatečné projendání dědictví z důvodu nově objeveného majetku.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Podle § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 30. 7. 2021, což bylo mezi účastníky nesporným.

17. V předmětné věci vzal žalobce svou žalobu zpět co do žalované částky 80 438 Kč dříve, než bylo zahájeno první jednání ve věci, a to z důvodu, že žalovaná po podání žaloby žalobci žalovanou částku uhradila, proto soud rozhodl v souladu citovaným ustanovením § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.).

18. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

19. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

20. Předmětné řízení doposavad trvá ve vztahu k žalobci od 6. 11. 2012, kdy byla ve věci podána žaloba, do 3. 8. 2022, tj. ke dni vyhlášení rozsudku, kdy bylo zjištěno, že napadené řízení není ještě skončeno a probíhá řízení o dovolání u Nejvyššího soudu, tj. 9 let a 8 měsíců. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení je skutkově i hmotněprávní složité, bylo provedeno rozsáhlé dokazování, v postupu orgánů nebyl shledán průtah, avšak nelze přehlédnout, že rozsudek krajského soudu z 16. 11. 2018 byl zrušen pro nepřezkoumatelnost s tím, že soud zcela nerespektoval pokyny nadřízeného soudu, jednalo se o řízení se zvýšeným významem pro žalobce. S ohledem na zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně pro nepřezkoumatelnost a se zřetelem na již delší dobu naříkaného řízení, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jedná o řízení složité. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích. Ostatně k totožnému závěru dospěla i sama žalovaná.

21. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

22. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v dosavadní délce trvání 9 let a 8 měsíců, soud přiznal žalobci základní částku ve výši 130 000 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá. Pro srovnání soud uvádí, že horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Při porovnáními s uvedenými rozhodnutími považoval proto soud za přiměřené vycházet ze základní částky 15 000 Kč.

23. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově, procesně i hmotněprávně složité, proto soud přistoupil ke snížení základní částky o 35 %. Předmětem řízení je žaloba na ochranu osobnosti o posouzení vzniku škody na zdraví žalobce na základě postupu ošetřující lékařky žalobce, kdy je nezbytné postavit na jisto, zda žalobce trpěl závislostí ještě před léčením u žalované či nikoliv, dále se znalecké posudky zabývaly stanovením množství odpovídajícího dávkování léků ve vztahu ke zdravotnímu stavu žalobce a konečně případnými následky, v případě překročení předepsaného dávkování. Konečně jako stěžejní je určení, zda žalovaná postupovala při ošetřování žalobce„ lege artis“. V této souvislosti vyvstala opakovaná potřeba znaleckého zkoumání, a to dokonce i znaleckým ústavem, včetně výslechu znalců, dále byl proveden důkaz četnými výslechy svědků. Stran právního posouzení je nutno postavit na jisto oprávněnost vznesené námitky promlčení. Jde-li o procesní složitost, soud rozhodoval o žalobě na obnovu řízení a v průběhu roku 2019 bylo řízení přerušeno do doby rozhodnutí v řízení o pozůstalosti žalované, aby následně bylo jednáno s jejími právními nástupci, tj. soud rozhodoval o přerušení řízení, o pokračování v řízení, opakovaně o ustanovení znalců, o jejich zproštění, o prodloužení lhůt ke zpracování znaleckého posudku, o znalečném, svědečném, o osvobození od soudních poplatků, o žádosti o ustanovení zástupce, několikrát též o návrhu na rozšíření žaloby.

24. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně rozhodoval třikrát, stejně jako odvolací soud, Nejvyšší soud dosud jedenkrát, nyní bude dovolací soud rozhodovat podruhé, s čímž je spojena i četnost rozhodování orgánů veřejné moci ve věci. Soud proto snížil základní částku o 20 % (srov. rozsudek Městského soudu v Praze z 14. 1. 2021, č. j. 54 Co 361/2020 – 97:„ Přitom již jen z toho důvodu, byla-li věc, stejně jako v tomto případě, projednávána celkem před soudy třech stupňů, přichází standardně v úvahu snížení obecné základní výše o 20 %“).

25. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení ve smyslu obstrukčním zásadně nepodílel, žalobce se ke znaleckému vyšetření i přes svůj nepříznivý zdravotní stav dostavil a v tomto ohledu mu nelze určitou časovou prodlevu, která dle obsahu přílohového spisu mohla činit zhruba 1 měsíc, klást k tíži. Soud ani v žádosti žalobce o prodloužení lhůty k vyjádření do 7. 5. 2021 neshledal jeho podíl na délce řízení, neboť do celkové délky řízení se tato lhůta negativně nepromítla a s přihlédnutím na délku namítaného řízení měla zcela marginální vliv.

26. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud se neztotožnil s tvrzením žalobce, že by naříkané řízení bylo zatíženo průtahy. Období, kdy byl spis u Nejvyššího soudu ČR, tedy od 24. 1. 2017 do 21. 2. 2018, nelze s ohledem na jedinečné postavení Nejvyššího soudu považovat za průtahové, když nezohledňuje procesní kroky, které dovolací soud za účelem přípravy věci k rozhodnutí konal i skutečnost, že na jeho činnost nelze pohlížet jako na rozhodování obecných soudů, když věcně rozhoduje po zvážení odborných dovolacích argumentů i stanoviska protistrany či zúčastněných osob zásadně při prvém jednání (jako v posuzovaném případě) a jeho úkolem je sjednocovat dosavadní soudní praxi. Avšak soud přistoupil k zvýšení základní částky zadostiučinění o 10 %, když zde shledal podíl na délce řízení na straně soudu spočívající ve věcné nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu a rezignaci na pokyny odvolacího soudu, jež vedly ke zrušení rozhodnutí krajského soudu ze dne 16. 11. 2018. Řízení bylo jinak plynulé a bez zbytečných průtahů (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1143/2010). Nad rámec zmíněného soud uvádí, že je judikatorně ustáleno, že důvodem pro navýšení základní částky zadostiučinění není rozdílný právní názor jednotlivých instancí oproti např. zrušení rozsudku z důvodu nepřezkoumatelnosti či nerespektování právního názoru soudu vyššího stupně.

27. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako zvýšený. Soud uvážil, že obecně podle judikatury ESPL se poskytuje poškozenému zvýšený význam řízení právě v řízeních týkajících se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). V poměrech projednávané věci odpovídá dle soudu skutkovým zjištěním zvýšení základní částky zadostiučinění o 15 %.

28. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 15 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky, snížil o 30 %. Celková částka, která náleží žalobci jako přiměřené zadostiučinění proto činí 91 000 Kč. Nicméně žalovaná poskytla již žalobci částku 80 438 Kč, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci již jen 10 562 Kč a žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (79 000 Kč) neshledal důvodnou a žalobu zamítl (výrok III.) Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. §§ 142 odst. 1, 3 a 146 odst. 2 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, proto je na něj třeba hledět, jakoby byl plně úspěšný a žaloba byla vzata částečně zpět pro chování žalované po podání žaloby. Náklady žalobce v celkové výši 14 342 Kč jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 12 342 Kč (výrok IV.). Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (tarifní hodnota sporu byla v době zahájení řízení 50 000 Kč -usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu vykonal 3 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu žaloby a vyjádření žalobce a zpětvzetí žaloby ze dne 11. 3. 2022. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý z vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud dále advokátu přiznal dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z její odměny ve výši 2 142 Kč, neboť soudu doložil, že je jejím plátcem. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

30. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení