47 C 293/2023 - 160

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Radkem Malenovským ve věci žalobce:[Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému:[Jméno žalovaného]., IČO: [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o žalobě žalobce na vydání věci o vzájemné žalobě žalovaného na určení vlastnictví k vozidlu takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba požadující, aby soud uložil povinnost žalovanému vydat žalobci automobil Fiat Ducato, registrační značky [SPZ].

II. Určuje se, že žalovaný je vlastníkem vozidla značky [Anonymizováno], registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód].

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 33 314,8 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek za vzájemnou žalobu ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobce požadoval v řízení po žalovaném vydání vozidla značky [Anonymizováno], registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód] (dále jako „vozidlo“), s odůvodněním, že žalobcův známý ([jméno FO]) vozidlo ve vlastnictví žalobce dne 2. 5. 2022 dovezl do autoservisu žalovaného k diagnostice závad vozidla a žalovaný odmítá vozidlo žalobci vydat.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout prvně proto, že k vozidlu po právu uplatnil zadržovací právo, jelikož mu za práci na vozidle nebylo uhrazeno ničeho, tj. ani cena díla ve výši 12 000 Kč.

3. Po setkání u mediátora žalovaný podal vzájemnou žalobu požadující určení vlastnictví k vozidlu na straně žalovaného s odkazem na dne 16. 8. 2024 mezi účastníky uzavřenou mediační dohodu o převodu vlastnického práva k vozidlu na žalovaného za částku 22 222 Kč, přičemž tuto převodní smluvní cenu je žalovaný připraven žalobci poskytnout, ale žalobce její přijetí odmítl.

4. Žalobce se vyjádřil ke vzájemné žalobě zejména takto. Žalobce sice souhlasil s tím, že na žalovaného přešlo vlastnické právo k vozidlu na základě mediační dohody ze dne 16. 8. 2024. Nicméně žalobce uvedl, že posléze uplatnil po právu námitku relativní neplatnosti dohody o převodu vlastnického práva na žalovaného pro omyl na straně žalovaného, pročež žalobcovo vlastnické právo k vozidlu bylo obnoveno (žalobce dodal, že ze stejných skutkových důvodů - pro jistotu - od dohody ze dne 16. 8. 2024 též odstoupil). Omyl na straně žalobce měl dle něj spočívat v tom, že mu jednatel žalovaného u mediátora před uzavřením dohody sdělil, že vozidlo je neopravitelné a vhodné (a bude použito) jen na náhradní díly; následně se ale ukázal opak, jelikož si žalovaný po uzavření mediační dohody vozidlo opravil, pročež nebylo neopravitelné.

II. Skutková zjištění

5. Z důkazů provedených při soudním jednání soud zjistil následující skutečnosti.

6. Žalobce se stal vlastníkem vozidla od 20. 4. 2020, kdy vozidlo koupil od předchozího vlastníka ([jméno FO]), přičemž toto vozidlo (se zdvihovým objemem 1956 cm3, nákladní automobil) bylo poprvé zaevidováno v České republice dne 28. 1. 2013 (důkaz: Karta vozidla z registru silničních vozidel na č. l. 151 i výslech žalobce).

7. Žalobce je dodnes uveden jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel (důkaz: Karta vozidla z registru silničních vozidel na č. l. 151 i mezi účastníky nesporné).

8. Dne 2. 5. 2022 vozidlo dovezl do autoservisu na pokyn žalobce [jméno FO] s tím, že vozidlo kouří, nemá výkon a objednal u žalovaného minimálně zjištění závad(y), což žalovaný přijal (důkaz: Zakázkový list s datem 2. 5. 2022 a výslech jednatele žalovaného [jméno FO]).

9. Vozidlo se ode dne 2. 5. 2022 dosud (nepřetržitě) nachází u žalovaného (důkaz: výslech žalovaného).

10. Žalovaný ve svém autoservisu na vozidlu provedl určité úkony, a to včetně dohodnuté diagnostiky vozidla, tj. zjištění závad (důkaz: výslech žalovaného a listiny týkající se úkonů vozidla provedených u žalovaného předložené žalovaným, včetně Zkušebních protokolů vstřikovačů).

11. Žalovanému telefonicky zavolal [jméno FO], kterému žalovaný sdělil, že žalovaným provedené úkony u vozidla mají cenu 12 000 Kč a následně již nebyla mezi žalovaným a [jméno FO] komunikace (důkaz: výslech žalovaného).

12. Žalovanému dodnes nebylo nic zaplaceno za jím provedené práce na vozidle (nesporné).

13. Žalobce dne 6. 2. 2023 vyzval žalovaného k vrácení vozidla s tím, že vozidlo bylo žalovanému předáno jen k provedení diagnostiky, která má cenu maximálně 1 000 Kč (důkaz: výzva žalobce z 1. 2. 2023 s doručenkou). Žalovaný (v reakci na tuto výzvu žalobce) vozidlo odmítl vrátit žalobci s vysvětlením, že mu [jméno FO] odmítl uhradit cenu za provedené servisní práce, a že proto vozidlo zadržel ve smyslu § 1395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) [důkaz: dopis žalovaného z 31. 3. 2023 s doručenkou].

14. Žalobce se prostřednictvím právního zástupce zeptal e-mailem dne 12. 7. 2023 právního zástupce žalovaného, zda-li by žalovaný provedl opravu vozidla a za jakou cenu (důkaz: e-mail z 12. 7. 2023). Advokát žalovaného odpověděl advokátovi žalobce e-mailem dne 10. 8. 2023 zejména tak, že aby mohlo být dosaženo provozuschopnosti vozidla, vyžadovalo by to generální opravu celého vozidla (důkaz: e-mail z 10. 8. 2023). S tímto e-mailem žalovaného ze dne 10. 8. 2023 byl žalobce seznámen svým zástupcem (důkaz: výslech žalobce).

15. Účastníci se se svými právními zástupci sešli u mediátora JUDr. [jméno FO] na soudem nařízeném prvním setkání ve smyslu § 100 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „o. s. ř.“). Účastníci uzavřeli před tímto mediátorem dne 16. 8. 2024 písemnou dohodu o převodu vlastnického práva k vozidlu ze žalobce na žalovaného s tím, že žalovaný za tento převod žalobci zaplatí částku 22 222 Kč (důkaz: listina zachycující tuto mediační dohodu s datem 16. 8. 2024, výslech účastníků, výslech svědka JUDr. [jméno FO] a zpráva mediátora [tituly před jménem] F. [jméno FO] ze dne 19. 6. 2025 s přílohou na č. l. 127 a ze dne 23. 6. 2025 na č. l. 135).

16. Mezi účastníky je nesporné (viz i § 120 odst. 3 o. s. ř.), že na základě dohody ze dne 16. 8. 2024 vlastnické právo k vozidlu už žalobce převedl na žalovaného, a že se tedy na základě dohody ze dne 16. 8. 2024 žalovaný už stal vlastníkem vozidla [v tomto smyslu soud poukazuje především na protokol o jednání ze dne 6. 5. 2025, str. 1 až 3, včetně zvukového záznamu z tohoto jednání se slovy právního zástupce žalobce mj. o tom, že žalobce žalovanému vozidlo „prodal“, že vlastnické právo k vozidlu přešlo na žalovaného na základě dohody ze dne 16. 8. 2024; k tomu srov. i závěrečný návrh žalobce na str. 2 protokolu o jednání z 27. 6. 2025, že došlo k “obnově vlastnického práva na straně žalobce” (poznámka soudu: pokud by se vlastnické právo k vozidlu na straně žalobce “obnovilo”, pak by své vlastnické právo k vozidlu musel předtím žalobce pozbýt); srov. i podání žalobce z 20. 5. 2024 na č. l. 95 verte o tom, že „žalobce uzavřel u mediátora dohodu ohledně prodeje automobilu za částku 22.222,22 Kč…“; srov. i podání žalovaného ze dne 22. 5. 2025, str. 2, č. l. 102 verte: “Mezi stranami je tak nesporné, že … na základě této dohody se žalovaná stala oprávněným vlastníkem vozidla.”].

17. Skutečnost uzavření citované dohody z 16. 8. 2024 před mediátorem soud ostatně zjistil i z důkazů vyjmenovaných v bodě 16. shora.

18. Mezi účastníky tak byl „jen“ spor, zda poté – tj. po převedení vlastnického práva k vozidlu na žalovaného ze dne 16. 8. 2024 - bylo (jako novum) obnoveno žalobcovo vlastnické právo k vozidlu na základě jeho námitky relativní neplatnosti dohody z 16. 8. 2024 pro omyl žalobce.

19. Žalovaný byl připraven žalovanému zaplatit smluvenou cenu ve výši 22 222 Kč za převod vozidla (důkazy: e-mail žalovaného žalobci z 19. 8., 27. 8., 23. 9., 15. 10., 31. 10., 5. 11., 29. 11., 6. 12. a 13. 12. 2024 a písemný návrh Dohody o narovnání nedatovaný). Ostatně soudu je známo z úřední činnosti, že žalovaný podal dne 19. 6. 2025 ke zdejšímu soudu návrh na složení částky 22 222 Kč do úschovy soudu jakožto částky odpovídající kupní cenu a řízení je vedeno pod sp. zn. 100 SD 379/2025.

20. Žalobce však odmítl převzít od žalovaného smluvní cenu za převod vlastnického práva k vozidlu ve výši 22 222 Kč a při soudním jednání dne 6. 5. 2025 vznesl námitku relativní neplatnosti dohody uzavřené ze dne 16. 8. 2024 pro svůj omyl. To s odůvodněním, že žalobce byl uveden úmyslně žalovaným v omyl tím, že mu žalovaný u mediátora tvrdil, že vozidlo je neopravitelné a vhodné (a bude použito) jen na náhradní díly, avšak po uzavření dohody ze dne 16. 8. 2024 si žalovaný vozidlo opravil; proto vozidlo bylo opravitelné (viz protokol o jednání z 6. 5. 2025 na č. l. 87 a doplnění tvrzení z 20. 5. 2024 na č. l. 95). Žalobce uvedl, že dohodu u mediátora uzavřel proto, že věřil žalovanému, že vozidlo je neopravitelné. K odmítnutí přijetí smluvené částky 22 222 Kč žalobcem od žalovaného srov. i e-mail zástupce žalobce ze dne 22. 5. 2025 na č. l. 104 o tom, že „s ohledem na to, že od kupní smlouvy náš klient odstoupil, je platba ve výši 22.222 Kč neopodstatněná a nelze ji tak přijmout, a to ani prostřednictvím naší advokátní kanceláře“.

21. Nicméně soud vzal za prokázané, že žalovaný nesdělil žalobci před uzavřením dohody z 16. 8. 2024, že vozidlo je neopravitelné a že je vhodné (a bude použito) jen na náhradní díly. Tyto skutečnosti soud vzal za zjištěné z účastnické výpovědi žalovaného, které soud uvěřil z více důvodů.

22. Za prvé, již v e-mailu ze dne 10. 8. 2023, tedy před uzavřením dohody z 16. 8. 2024, žalovaný (prostřednictvím svého právního zástupce) napsal žalobci, že aby mohlo být dosaženo provozuschopnosti vozidla, vyžadovalo by to generální opravu celého vozidla. Tím žalovaný možnost opravy vozidla svým jednáním adresovaném žalobci (jeho právnímu zástupci) připustil již v době před 16. 8. 2024. Pokud žalovaný při svém výslechu vypověděl, že neřekl žalobci, že vozidlo je neopravitelné a že je vhodné (a bude použito) jen na náhradní díly, pak žalovaný byl konzistentní i svými předchozími slovy adresovanými žalobci (v e-mailu z 10. 8. 2023).

23. Za druhé, žalovaný přesvědčivě při své výpovědi vysvětlil, že ani neměl rozumný důvod říkat žalobci před mediátorem, že vozidlo je neopravitelné a bude použito na náhradní díly, jelikož vše lze opravit a říkal si, že pokud si vozidlo odkoupí, tak bude na něm, jak s ním naloží.

24. Za třetí, podle § 132 o. s. ř. soud při hodnocení důkazů přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Žalobce při svém výslechu vypověděl, že už v řádu týdnů po setkání s mediátorem zjistil, že žalovaný vozidlo užívá, jezdí s ním po lese a vozidlo je v provozu. Přitom na těchto okolnostech stavěl svou námitku neplatnosti dohody z 16. 8. 2024. Setkání u mediátora však proběhlo dne 16. 8. 2024. Pokud žalobce poprvé namítl neplatnost smlouvy pro svůj omyl až dne 6. 5. 2025 u soudního jednání právě s ohledem na tyto skutečnosti, svědčí to o nepřesvědčivosti verze žalobce a příslušné části jeho účastnické výpovědi (tj. v níž žalobce vypověděl, že mu žalovaný uvedl, že vozidlo je neopravitelné a že vozidlo žalovaný prodá na náhradní díly). Pokud se žalobce dozvěděl už v řádu týdnů po 16. 8. 2024 o relevantních skutečnostech stran svého případného omylu, neměl by rozumný důvod s námitkou neplatnosti vyčkávat tolik měsíců, pokud by skutečně šlo o jeho omyl. Nadto dne 4. 2. 2025 se konalo u zdejšího soudu jednání za přítomnosti obou právních zástupců účastníků, ale žalobce tehdy svoji verzi o omylu nepředestřel, ačkoli už v té době věděl o okolnostech, na základě kterých (později) námitku neplatnosti dohody uplatnil (tedy že žalovaný vozidlo opravil).

25. Za čtvrté, žalobce vypověděl, že chtěl vozidlo zpět, ale žalovaný mu měl uvést, že to není možné, že se vozidlo nedá opravit a že když vozidlo je neopravitelné, tak ho žalobce nemůže dostat (viz zejména čas 0h15min zvukového záznamu ze soudního jednání z 6. 6. 2025). Tato verze žalobce přesvědčivá není. Nejen že odporuje logice věci – i kdyby vozidlo bylo neopravitelné, tak by bylo možné vozidlo předat žalobci. Tato verze žalobce není ani plně v souladu s písemnými důkazy. Již v e-mailu ze dne 10. 8. 2023 zástupce žalovaného zástupci žalobce navrhl řešení, že by si žalobce odvezl (zajistil odvoz) vozidla ve stávajícím stavu oproti uhrazení částky 6 000 Kč (důkaz tímto e-mailem). Obdobně i ve svém podání z 22. 3. 2024 (č. l. 15) žalovaný projevil připravenost vozidlo předat žalobci (oproti uhrazení částky za práce žalovaného na vozidle). Žalovaný tak ani neměl rozumný důvod [právnická osoba] odepírat žalobci vydání vozidla při setkání u mediátora, když už mu dříve opakovaně navrhoval (právě) předání vozidla.

26. Za páté, svědek JUDr. [jméno FO] vypověděl u soudu, že by si spíše pamatoval (kvůli kategorickému charakteru údajného tvrzení žalovaného žalobci), pokud by skutečně žalovaný před tímto svědkem uvedl, že není možné vozidlo předat ze strany žalovaného žalobci a že se nedá opravit. Verze žalobce tak není v souladu ani s touto částí výpovědi svědka JUDr. [jméno FO]. Jinak si svědek JUDr. [jméno FO] (který byl zproštěn mlčenlivosti) na nic konkrétního relevantního nevzpomněl (důkaz jeho výslechem).

27. Z vícero důvodů tak soud neuvěřil žalobci v příslušné části jeho výpovědi - tj. že mu žalovaný uvedl, že vozidlo je neopravitelné a že je vhodné (a bude použito) jen na náhradní díly. Naopak soud uvěřil ohledně této otázky přesvědčivé výpovědí žalovaného.

28. Žalovaný si po uzavření dohody ze dne 16. 8. 2024 vozidlo opravil, jen cena materiálu na opravu vozidla činila 104 000 Kč a vozidlo nyní po této opravě startuje, ale dosud s ním žalovaný nejel na hlavní komunikaci, jelikož vozidlo nebylo na kontrole technického stavu a emisí a panuje právní nejistota ohledně subjektu vlastnictví vozidla s ohledem na žalobu (důkaz: výslech žalovaného).

III. Závěr o skutkovém stavu

29. Soud přijal z důkazů následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce prostřednictvím třetí osoby dne 2. 5. 2022 umístil své vozidlo do autoservisu žalovaného (minimálně) ke zjištění jeho závad a žalovaný tuto objednávku přijal. Žalovaný provedl práce na vozidle, mimo jiné provedl objednanou diagnostiku vozidla, ale za tyto jím provedené práce na vozidle mu zaplaceno nebylo ničeho. Vozidlo ode dne 2. 5. 2022 je ve faktické moci (držení) žalovaného (v jeho autoservisu). Dne 16. 8. 2024 účastníci uzavřeli před mediátorem dohodu (kterou mj. stvrdili písemně ve smyslu mediační dohody), na základě které již přešlo vlastnické právo k vozidlu ze žalobce na žalovaného a žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobci za převod vlastnického práva k vozidlu částku 22 222 Kč. Žalovaný byl a je připraven tuto částku poskytnout žalobci, ale žalobce přijetí smluvní ceny od žalovaného odmítl a uplatnil vůči žalovanému námitku relativní neplatnosti dohody ze dne 16. 8. 2024 pro uzavření smlouvy v omylu. Omyl žalobce má spočívat v tom, že žalobce smlouvu dne 16. 8. 2024 uzavřel proto, že mu žalovaný uvedl dne 16. 8. 2024 před uzavřením smlouvy s žalobcem, že vozidlo je neopravitelné a je vhodné (a bude použito) jen na náhradní díly. Žalobcova verze o omylu je dále postavena na tom, že se po uzavření smlouvy ze dne 16. 8. 2024 dozvěděl, že žalovaný si po uzavření smlouvy ze dne 16. 8. 2024 vozidlo opravil, což dle žalobce prokazuje, že vozidlo bylo opravitelné. Skutečně si žalovaný vozidlo po uzavření dohody mezi účastníky ze dne 16. 8. 2024 opravil. Nicméně není pravdou, že by žalovaný žalobci před uzavřením dohody mezi účastníky ze dne 16. 8. 2024 uvedl, že vozidlo je neopravitelné a je vhodné (a bude použito) jen na náhradní díly. Ve skutečnosti tak žalobce nebyl uveden v omyl (tím méně byl uveden v omyl právě žalovaným). Mezi účastníky je nesporné, že vlastnické právo k vozidlu na základě dohody ze dne 16. 8. 2024 už přešlo na žalovaného. Mezi účastníky je spor „jen“ o to, zda po převedení vlastnického práva k vozidlu na žalovaného vlastnické právo žalobce k vozidlu (ne)obživlo kvůli vnesení námitky relativní neplatnosti dohody z 16. 8. 2024 žalobcem, tj. po příp. zrušení této dohody ex tunc.

IV. Právní posouzení zjištěného skutkového stavu

30. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně.

31. Mezi účastníky bylo nesporné, že spolu před mediátorem uzavřeli dne 16. 8. 2024 dohodu o převodu vlastnictví k vozidlu za cenu 22 222 Kč a že na základě této dohody se žalovaný už stal vlastníkem vozidla (tj. na žalovaného na základě smlouvy z 16. 8. 2024 přešlo vlastnické právo k vozidlu).

32. Tuto dohodu účastníků ze dne 16. 8. 2024 soud právně kvalifikoval jako kupní smlouvu dle § 2079 a násl. o. z. Dle § 2079 odst. 1 o. z.: „Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.“. Podle § 1725 věta první o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah.

33. Zároveň šlo o tzv. mediační dohodu ve smyslu zákona č. 202/2012 Sb., o mediaci [viz zejména § 2 písm. f), § 6 odst. 3 písm. a) a § 7], tato dohoda byla v písemné formě a (spolu)podepsal ji též mediátor JUDr. [jméno FO] (byť se nestal stranou smlouvy). Mediační dohoda může naplnit obsahové náležitosti některého smluvního typu (v souzené věci kupní smlouvy) nebo může jít o smlouvu nepojmenovanou.

34. Podle § 1099 o. z. „Vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno (poznámka soudu: zde ujednáno jinak nebylo) nebo stanoveno zákonem.“ (poznámka soudu: zde jinak stanoveno zákonem nebylo) Vlastnické právo k vozidlu na žalovaného přešlo již uzavřením smlouvy ze dne 16. 8. 2024, tj. již dnem 16. 8. 2024, o čemž ostatně ani nebylo mezi účastníky sporu.

35. Ustanovení § 1102 o. z. se v souzené věci neuplatní. Podle § 1102 o. z.: „Převede-li se vlastnické právo k movité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak.“. Podle § 4 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích je registr silničních vozidel informačním systémem veřejné správy, který obsahuje kromě jiného evidenci silničních vozidel, jejich vlastníků a provozovatelů [viz § 4 odst. 1 písm. a) tohoto zákona]. Registr silničních vozidel ovšem není veřejným seznamem, a to ani ve smyslu § 1102 o. z. [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 114/20 (bod 42.), rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 533/2015 (publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. 1/2019 jako C 16866), rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1064/2021 či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 795/2024; v tzv. komentářové literatuře srov. např. Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024), [právnická osoba]. Beck: P. Pipková].

36. Žalobce tvrdil, že od (kupní) smlouvy z 16. 8. 2024 odstoupil a namítl i její neplatnost pro omyl, pročež má za to, že se žalobcovo vlastnické právo k vozidlu obnovilo. Konkrétně žalobce tvrdil, že od smlouvy odstoupil a namítl její neplatnost z důvodu, že mu bylo sděleno žalovaným před mediátorem před uzavřením dohody dne 16. 8. 2024, že auto je neopravitelné a je vhodné (a bude použito) jen na náhradní díly, ačkoli žalovaný si jej po uzavření dohody mezi účastníky opravil.

37. Institut omylu je regulován v § 583 až § 585 o. z. Podle § 583 o. z. : „Jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.“. Podle § 584 o. z.: „(1) Týká-li se omyl vedlejší okolnosti, kterou ani strany neprohlásily za rozhodující, je právní jednání platné, ale osoba uvedená v omyl má vůči původci omylu právo na přiměřenou náhradu. (2) Bylo-li právně jednáno v omylu vyvolaném lstí, je právní jednání neplatné, třebaže se omyl týká jen vedlejší okolnosti.“. Podle § 585 o. z.: „Vyvolala-li omyl jednajícího osoba třetí, je právní jednání platné. Měla-li však osoba, s níž se právně jednalo, na činu třetí osoby podíl, anebo o něm věděla či alespoň musela vědět, považuje se i tato osoba za původce omylu.“.

38. Verze žalobce - z níž dovozoval právní důvod pro odstoupení od smlouvy, resp. pro uplatnění námitky relativní neplatnosti smlouvy z 16. 8. 2024 pro svůj omyl vyvolaný žalovaným – byla vyvrácena. V řízení totiž bylo prokázáno, že žalovaný neuvedl žalobci před mediátorem, že vozidlo je neopravitelné a vhodné jen na náhradní díly a že takto i bude použito. Již z toho plyne, že smlouva ze dne 16. 8. 2024 není neplatná, když žalobce tuto dohodu neuzavřel v omylu, a tím méně v omylu, do kterého by byl uveden žalovaným.

39. Navíc i kdyby - ryze hypoteticky - soud neuvěřil výpovědi žalovaného (což uvěřil), pak by nastal stav skutkové nejistoty, která by ve smyslu pravidel o důkazním břemeni šla k tíži žalobce, přičemž o tomto břemeni byl žalobce soudem žalobce poučen, a to včetně poučení o následcích nesplnění výzvy. Tedy by soud v takové hypotetické situaci dospěl k závěru, že žalobce neprokázal své tvrzení, že mu sdělil žalovaný dne 16. 8. 2024 před uzavřením dohody, že auto je neopravitelné a je vhodné (a bud použito) jen na náhradní díly. Proto by soud vycházel z opaku - tedy že se nestalo, že žalovaný před mediátorem před uzavřením dohody uvedl žalobci, že vozidlo je neopravitelné a je vhodné (a bude použito) jen na náhradní díly. O tomto svém břemenu důkazním byl žalobce poučen již na prvním jednání v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

40. Nadto i kdyby - ryze hypoteticky - žalobce prokázal (což neprokázal) svoji verzi, že mu žalovaný sdělil před mediátorem před uzavřením dohody, že auto je neopravitelné a je vhodné (a bude použito) jen na náhradní díly, tak žalobce při své výpovědi vysvětlil, co měl na mysli pod pojmem „neopravitelnost“ vozidla. Žalobce vypověděl, že kdyby mělo dostat auto generální opravu za několik desítek tisíc Korun českých, tak že je to „jakoby“ neopravitelné, když opravit se dá všechno, ale záleží, za jakou cenu. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že oprava vozidla jen na náhradních dílech stála právě desítky tisíc Kč (konkrétně 104 000 Kč). Tudíž ve skutečnosti nastalo právě to, s čímž si samotný žalobce spojoval neopravitelnost vozidla. Rovněž z těchto důvodů plyne, že žalobce nejednal při uzavření dohody před mediátorem v omylu (v neopravitelnost vozidla a že je vhodné – a bude použito – jen na náhradní díly).

41. Summa summarum, z více – přitom samostatných - důvodů soud dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobcovy námitky o neplatnosti dohody pro omyl ve smyslu § 583 a násl. o. z. Jednak žalobce nejednal v omylu, jednak nebyl v omyl uveden žalovaným.

42. Stejně tak je nedůvodná (duplicitní, jen z opatrnosti vznesená) námitka žalobce o jeho odstoupení od smlouvy ze dne 16. 8. 2024, kterou stavěl na skutkově shodných důvodech jako námitku neplatnosti dohody pro omyl. Nebyly splněny zákonné podmínky pro odstoupení od smlouvy a účastníci si jiné než zákonné podmínky pro odstoupení od smlouvy nesjednali (srov. i odpověď zástupce žalobce při jednání dne 6. 5. 2025 o tom, že si účastníci v dohodě před mediátorem nesjednali právo odstoupit od smlouvy – viz str. 3 protokolu o jednání).

43. Žalovaný tak je ode dne 16. 8. 2024 dosud vlastníkem vozidla (na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 16. 8. 2024), a proto žalobce nemá právo na vydání vozidla (viz mj. § 1040 odst. 1 o. z. a contrario: „Kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.“; viz též § 1042 o. z. a contrario: „Vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.“). Již z těchto důvodů soud zamítl žalobu žalobce na vydání vozidla pro absenci věcné aktivní legitimace na straně žalobce – viz výrok I. rozsudku.

44. Ze stejných důvodů soud vyhověl určovací vzájemné žalobě žalovaného, jelikož žalovaný je vlastníkem vozidla – viz výrok II. rozsudku. Na takovém určení má žalovaný naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. („Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.“). Žalobce dosud je napsán v registru silničních vozidel jako vlastník vozidla, přitom v rozporu se skutečným stavem a skutečné vlastnické právo žalovaného k vozidlu neuznává (tvrdí, že vlastnické právo je na jeho straně). K přepisu vlastnického práva na sebe tak žalovaný potřebuje rozsudek soudu o určení jeho vlastnického práva. Též z judikatury se podává, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k motorovému vozidlu, neboť bez tohoto určení nelze dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel, popř. v technickém průkazu vozidla (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 3 Cdon 1338/96 či 32 Odo 10/2006; z praxe nižších soudů, srov. např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 6. 2024 č. j. 10 Co 594/2024-111, Okresního soudu ve Vyškově ze dne 22. 5. 2024 č. j. 6 C 50/2024-29, Okresního soudu v [adresa] ze dne 19. 2. 2025 č. j. 10 C 273/2024-43 či Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 19. 2. 2025 č. j. 14 C 187/2024-28). Není rozhodné, že se určovací žalobou neřeší vydání věci (vozidla), když jejím prostřednictvím lze dodržet povinnost týkající se evidence motorových silničních vozidel či též právní jistoty ohledně případného dalšího převodu vlastnictví k vozidlu ze strany žalovaného na třetí osobu (event. budoucího nabyvatele, např. kupce). Ostatně žalovaný ani nemá důvod požadovat u soudu vydání vozidla, když vozidlo má ve své faktické moci.

45. Soud pro nadbytečnost nevyhověl důkazním návrhům žalobce na ohledání vozidla, výslechem zaměstnanců žalovaného, kteří auto opravili, výslechem řidičů vozidla a protokolem o provedení opravy vozidla. Na výrocích tohoto rozsudku – které byly založeny na tom, že výlučně žalovaný je vlastníkem vozidla - by nic nemohly změnit.

46. K objasnění otázky, zda žalovaný sdělil žalobci u mediátora, že vozidlo je neopravitelné a hodí se (a bude použito) jen na náhradní díly, žalobce označil i výslech svého právního zástupce [Jméno advokáta A] jako svědka (s odůvodněním, že byl přítomen setkání s mediátorem a vše slyšel). Nicméně tomuto důkaznímu návrhu soud nevyhověl z více (samostatných) důvodů.

47. Za prvé žalobce nepředložil písemné zproštění mlčenlivosti svého advokáta ve smyslu § 21 odst. 2 věta druhá zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, pročež nebylo možné advokáta vyslechnout (viz i § 124 o. s. ř., dle kterého je potřeba dokazování provádět tak, aby byla šetřena povinnost zachovávat mlčenlivosti státem stanovenou a uznanou a provést výslech lze jen tehdy, jestliže vyslýchaného zprostil povinnosti mlčenlivost ten, v jehož zájmu má vyslýchaný tuto povinnost). Přitom soud o tomto žalobce před jednáním poučil (viz výzva ze dne 24. 6. 2025 na č. l. 142).

48. Za druhé výslech svého zástupce žalobce označil opožděně (dne 25. 6. 2025 – viz č. l. 144), tj. až po koncentraci řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř., ačkoli byl žalobce v tomto směru vyzván a poučen dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. už na prvním jednání dne 6. 5. 2025 a byla mu poskytnuta i lhůta k mj. označení důkazů, která končila uplynutím dne 26. 5. 2025 (viz protokol o jednání č. l. 88 ve spojení s usnesením dle § 55 o. s. ř. ze dne 21. 5. 2025). V koncentrační lhůtě (tj. včas) žalobce označil jen důkaz výslechem účastníků a mediátora (viz podání žalobce z 20. 5. 2024 na č. l. 96). Výjimky z koncentrace ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. naplněny nebyly.

49. Za třetí soud neprovedl důkaz výslechem právního zástupce žalobce jako svědka i z důvodu nadbytečnosti, jelikož zkoumané skutečnosti měl soud za prokázané z výpovědi žalovaného.

V. Náhrada nákladů řízení mezi účastníky

50. Žalovaný byl v řízení o žalobě a vzájemné žalobě zcela úspěšný, a proto má právo na plnou náhradu nákladů řízení za tato řízení, totiž v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení vzniklé žalovanému spočívají zejména v nákladech právního zastoupení.

51. Soud vyšel dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jako „a. t.“) z tarifní hodnoty u žaloby o vydání věci ve výši 22 222 Kč, neboť právě za tuto cenu žalobce žalovanému vozidlo dne 16. 8. 2024 prodal. Je-li předmětem řízení věc penězi ocenitelná, je třeba pro výpočet odměny použít primárně § 8 odst. 1 a. t. (podle něhož se za tarifní hodnotu považuje výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká), nikoliv § 9 odst. 1 advokátního tarifu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2022 sp. zn. IV. ÚS 2108/21 , bod 22.). Pojem "nepoměrné obtíže" ve smyslu § 9 odst. 1 a. t. je třeba interpretovat restriktivně. Na podporu aplikace tarifní hodnoty v podobě mezi účastníky dne 16. 8. 2024 sjednané kupní ceny vozidla soud poukazuje z judikatury i např. na nález Ústavního soudu ze dne 7. 11. 2023 sp. zn. I. ÚS 1750/23 (zejména bod 18., 21., 22., 23.).

52. Z uvedených důvodů činí odměna advokáta žalovaného za jeden úkon (dle § 11 odst. 1 a. t.) týkající se výlučně žaloby žalobce částku 2 020 Kč dle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5. a. t. Dne 22. 5. 2025 podal žalovaný vzájemnou žalobu o určení vlastnického práva k vozidlu. Soud tak dle § 8 odst. 1 a. t. i u vzájemné žaloby vyšel z tarifní hodnoty ve výši smluvní ceny vozidla, pročež se dle § 12 odst. 3 a. t. zvýšila tarifní hodnota o 22 222 Kč, tj. na 44 444 Kč. Proto odměna za úkon právní služby týkající se obou věcí (žaloby žalobce i vzájemné žaloby žalovaného) činila částku 2 900 Kč.

53. Bylo-li o vzájemném návrhu žalovaného a žalobě žalobce vedeno společné řízení a měl-li žalovaný v obou těchto věcech stoprocentní procesní úspěch, projeví se to (jen) v nárůstu tarifní hodnoty (součet obou tarifních hodnot) při výpočtu odměny advokáta za ty úkony právní služby, jež byly poskytovány ve vztahu k oběma projednávaným nárokům (žalobě i protinávrhu) [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2024 sp. zn. III. ÚS 3/24, bod 4. a 12.]. Proto není namístě rozhodovat samostatnými výroky o náhradě nákladů řízení o žalobě a o vzájemné žalobě.

54. Jde o následující odměnu za následující úkony právní služby advokáta žalovaného: a) převzetí a příprava zastoupení žalovaného ve věci žaloby žalobce dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jako „a. t.“) – odměna ve výši 2 020 Kč, b) vyjádření k žalobě ze dne 22. 3. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. – 2 020 Kč, c) účast u mediátora dne 16. 8. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. per analogiam – 2 020 Kč, d) podání ze dne 10. 1. 2025 ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ve smyslu reakce na nové skutečnosti (na uzavření hmotněprávní dohody před mediátorem) – 2 020 Kč, e) účast u soudního jednání dne 4. 2. 2025, které bylo odročeno bez projednání věci samé – poloviční odměna, jelikož jde o náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 a. t. – 1 010 Kč, f) účast u soudního jednání dne 6. 5. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. – 2 020 Kč, g) příprava a převzetí zastoupení ve věci vzájemné žaloby žalovaného na určení vlastnictví ze dne 22. 5. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. – 2 020 Kč, h) podání ve věci samé týkající se žaloby žalobce (v koncentrační lhůtě) a současně vzájemná žaloba dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. – 2 900 Kč, i) účast u jednání dne 6. 6. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. – 2 900 Kč, j) účast u jednání dne 27. 6. 2025 dle § 11odst. 1 písm. g) a. t. – 2 900 Kč.

55. Celkem tak jde o odměnu advokáta žalovaného ve výši 21 830 Kč.

56. K tomu dle § 13 odst. 4 a. t. náleží paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (za úkon právní služby učiněný do 31. 12. 2024), resp. 450 Kč (za úkon právní služby učiněný od 1. 1. 2025) za každý z úkonů právní služby, tj. celkem 4 050 Kč (3 x 300 + 7 x 450).

57. K nákladům řízení žalovaného patří i dle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada DPH ve výši 21 % z částky 25 880 Kč, tedy ve výši 5 434,8 Kč (jeho advokát je plátce DPH – viz např. ARES).

58. K nákladům řízení žalovaného je třeba připočíst soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, který je žalovaný povinen (viz výrok IV. tohoto rozsudku) zaplatit za vzájemnou žalobu (v judikatuře srov. obvodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2002 sp. zn. 29 Odo 674/2001 či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2023 sp. zn. 17 Co 284/2023, bod 32.).

59. Celkem tak je žalobce povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 33 314,8 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (viz § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), k rukám právního zástupce žalovaného (viz § 149 odst. 1 o. s. ř.).

60. Soud nic žalovanému nepřiznal za následující vyúčtované úkony: 1) žádost žalovaného o mediaci, 2) sdělení žalovaného ze dne 16. 8. 2024 o výsledku setkání u mediátora, 3) sdělení žalovaného ze dne 30. 4. 2025 o neuzavření smíru, 4) zproštění mediátora mlčenlivosti ze dne 9. 6. 2025. Totiž nejde o úkon právní služby ve smyslu § 11 a. t. (ani per analogiam). 5) Nadto pokud žalovaný v písemném vyčíslení nákladů řízení uvedl požadavek na zaplacení nákladů právního zastoupení za „žalobu“, pak jde patrně o omyl, když žalovaný byl v řízení žalován a podal až později vzájemnou žalobu, kterou však uvedl ve vyčíslení jako samostatný honorovaný úkon (žalovaným označena jako „vzájemný návrh 22.5.2025“).

61. Ani za (žalovaným ve vyčíslení nákladů řízení uvedenou) 6) „předžalobní výzvu se základním skut. stavem“ soud žalovanému nic nepřiznal. Žalovaný podal až v pokročilém stádiu řízení „jen“ vzájemnou žalobu na určení vlastnického práva a absentuje předžalobní výzva se k této vzájemné žalobě vztahující. Žalobce ostatně tuto údajnou „předžalobní výzvu“ ani nespecifikoval (např. z jakého data). Na předžalobní výzvu pamatuje a. t. jakožto na výzvu k plnění – tj. „výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé“ [viz § 11 odst. 1 písm. d) a. t.] a „jednoduchá výzva k plnění“ [viz § 11 odst. 2 písm. h) a. t.]. Stran § 142a o. s. ř. soud uvádí, že povinnost vyzvat ke splnění dluhu předžalobní výzvou se vztahuje výhradně k řízením zahájeným žalobou na plnění, neboť v řízeních zahájených určovací žalobou zásadně nepřichází výzva ke splnění v úvahu [obdobně srov. např. komentář na ASPI k § 142a o. s. ř. od [jméno FO] či Občanský soudní řád, 3. vydání (3. aktualizace, 2024), C. H. Beck: M. Bílý]. Navíc žalobce po podání vzájemné žaloby vlastnické právo žalovaného k vozidlu neuznal, pročež by předžalobní výzva ze strany žalovaného byla zbytečná a její absenci mu tak nelze vyčítat a nelze mu jen pro absenci předžalobní výzvy upřít právo na náhradu nákladů řízení o vzájemné žalobě.

62. Soud přiznal žalovanému náklady právního zastoupení za účast advokáta žalovaného i u mediátora. To mj. v souladu se závěrem přijatým v usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 10. 2021 sp. zn. I. ÚS 2542/21 i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2025 sp. zn. 21 Cdo 2715/2023, podle něhož práva a povinnosti účastníků sporu nemusí být nutně dotčena jen a pouze výsledkem soudního řízení v podobě rozsudku, ale též uzavřením dohody před mediátorem, pročež za takového stavu věci lze stěží klást účastníkům k tíži, že před mediátorem využijí služeb právního odborníka - advokáta (ze soudní praxe srov. i např. usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 37 Co 28/2021 – 311).

63. Soud nesdílí názor žalovaného o jeho právu na náhradu za čas strávený cestou k soudu z místa jeho sídla – žalovaný požaduje přiznat celkem částku 1 800 Kč (12 x 150 Kč) za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) a. t. Žalovaný odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 215/05. Tento nález však byl pak interpretován samotným Ústavním soudem. Ústavní soud uvedl v usnesení sp. zn. III. ÚS 862/19: „12. Vykládají-li přitom obecné soudy příslušné ustanovení advokátního tarifu v souladu s judikaturou Ústavního soudu [srov. k tomu stěžovatelem odkazovaný nález sp. zn. IV. ÚS 215/05 … tak, že se nahrazuje jen takový promeškaný čas, který představuje mimořádnou a neočekávatelnou zátěž, pak je takový výklad zcela ústavně souladný.“. V usnesení sp. zn. I. ÚS 2763/11 Ústavní soud uvedl: „…poukaz na nález Ústavní soudu sp. zn. IV. ÚS 215/05 … není přiléhavý, neboť skutkové okolnosti obou věcí se liší. V dané věci se městský soud také se specifickými okolnostmi řádně vypořádal (zhodnotil jak vzdálenost předmětných cest, tak i jejich dopravní dostupnost).“. Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 3119/09 uvedl: „… dodal Ústavní soud výklad, jenž položil důraz na jeho účel, oslabil hledisko "místa" jakožto "obce", a naopak akcentoval hlediska "vzdálenosti" a "dopravní dostupnosti"… stěžovatelovu konkrétní situaci v dané věci neshledaly "mimořádnou" v tom smyslu, že by spojení k místu procesních úkonů představovalo zátěž nad běžnou, resp. očekávatelnou míru, odpovídající zátěži spojené typicky s "týmž místem".“. Obdobně srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2599/09 či III. ÚS 1799/07. Advokát žalovaného má sídlo na [adresa], což činí do budovy zdejšího soudu (dle www.mapy.cz) vozidlem čas přibližně 15 minut a městskou hromadnou dopravou čas přibližně 30 minut. Spojení k místu jednání tak nepředstavovalo zátěž nad běžnou míru odpovídající zátěži spojené typicky s „týmž místem“ ve smyslu citované judikatury obecných soudů (kterou Ústavní soud aproboval z ústavně právních hledisek) a Ústavního soudu. Tedy nešlo o čas, který by představoval mimořádnou a neočekávatelnou zátěž.

VI. Soudní poplatek za vzájemnou žalobu žalovaného

64. Podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích: „Poplatníky poplatku za řízení před soudem prvního stupně jsou žalovaný uplatňující svá práva vzájemným návrhem“. Podle § 9 odst. 4 písm. a) zákona o soudních poplatcích soud řízení pro nezaplacení poplatku nezastaví, začal-li již jednat o věci samé. Žalovaný podal vzájemnou žalobu až po té, co soud začal jednat o věci samé. Proto se uplatní § 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích, podle kterého v případech uvedených v odstavci 4 rozhoduje soud o uložení povinnosti zaplatit poplatek spolu s rozhodnutím, jímž se řízení končí. Soudní poplatek za vzájemnou určovací žalobu činí dle Položky 4 odst. 1 písm. c), odst. 2 a odst. 4 částku 2 000 Kč. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek za vzájemnou žalobu ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (k 3denní lhůtě k zaplacení srov. § 7 zákona o soudních poplatcích).