47 C 339/2014 - 1361

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce:[Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované:[Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Ze zaniklého společného jmění žalobce a žalované se přikazují do výlučného vlastnictví žalobce: 1. nemovitá věc - budova č. ev. [Anonymizováno], zapsaná na listu vlastnictví [Anonymizováno] (obec [adresa], katastrální území [adresa], katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]), nacházející se na pozemku parcelní číslo st. [Anonymizováno] [adresa], katastrální území [adresa], katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]), 2. pozemek parc. č. [hodnota] (zastavěná plocha a nádvoří, výměra [Anonymizováno]) [jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], [adresa] (objekt k bydlení)] a pozemek parc. č. [hodnota] (zahrada, o výměře 166 m2), vše zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota], vedený pro k. ú. [adresa] u [právnická osoba] pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], 3. 12 kusů cenných papírů s názvem Zlato 1000g, [jméno FO], [Anonymizováno], vedených [právnická osoba] na portfoliovém účtu žalobce č. [Anonymizováno], 4. částka 2 300 816 Kč, kterou žalobce získal za cenné papíry po jejich zesplatnění v počtu 80 kusů s názvem [jméno FO], 5. částka 157 962 Kč, kterou žalobce získal za částku 5 870 [jméno FO], která se nacházela ke dni 17. 10. 2013 na portfoliovém účtu žalobce č. [Anonymizováno] vedeném u [právnická osoba], 6. částka 80 790 Kč, která se nacházela ke dni 17. 10. 2013 na portfoliovém účtu žalobce č. [Anonymizováno] vedeném u [právnická osoba], 7. 1 013 kusů akcií obchodní společnosti [právnická osoba]., ISIN CS [Anonymizováno], [Anonymizováno], evidovaných na účtu žalobce č. [hodnota], vedeném Centrálním depozitářem cenných papírů, a. s., 8. částka 120 799 Kč na účtu vedeném na jméno žalobce u [právnická osoba]. pod č. [č. účtu], 9. zůstatek na účtu vedeném na jméno žalobce u [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] ke dni 17. 10. 2013 ve výši 2 440 524 Kč, 10. obchodní podíl v obchodní společnosti [právnická osoba], IČ [IČO], sídlem [adresa], 11. částka 17 008 162 Kč, kterou žalobce vybral v hotovosti z účtu vedeného na své jméno u [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] do dne 17. 10. 2013.

II. Ze zaniklého společného jmění žalobce a žalované se přikazují do výlučného vlastnictví žalobce následující movité věci (nacházející se v domě na [adresa]): 1. obraz [Anonymizováno], 2. obraz [Anonymizováno] [Anonymizováno] (od malířky Miloslavy (Slávky) Tonderové - Zátkové), 3. obraz Rybářské chatrče u moře (od malíře [jméno FO]), 4. obraz A [Anonymizováno] 5. miniatura obrázku v dobovém rámečku s výjevem letícího anděla v náručí s dítětem, 6. Řád práce (dva kusy, se stužkou, rozměry 10 cm), 7. sousoší koňů (keramika, porcelán, značky [adresa]), 8. dva obrazy [Anonymizováno] (olej, plátno, rozměry 49 x 61 cm), 9. obraz [Anonymizováno] (olej, plátno, rozměry 52 x 42 cm), 10. obraz (ilustrace) [právnická osoba] (od malíře [jméno FO]), 11. obraz (ilustrace) [Anonymizováno] (od malíře [jméno FO]).

III. Ze zaniklého společného jmění žalobce a žalované se přikazují do výlučného vlastnictví žalobce následující movité věci (tvořící vybavení a zařízení domu na [adresa]): 1. skříň v garáži, šířka 60 cm, výška 165 cm, hloubka 30 cm, rok pořízení 2010, 2. nůžky na živý plot [Anonymizováno] 3. kusový koberec 150 x 70 cm nacházející se na v chodbě před schodištěm, 4. dva kusy záclon pořízených v [právnická osoba], 5. pět sítí proti hmyzu pořízených od [právnická osoba] a. s. 2. 3. 2011, 6. stolní lampa se sklopeným ramenem u pracovního stolu v garáži, 7. sada pomůcek do kuchyně bambus 6 kusů, zakoupené v [právnická osoba]. dne 6. 12. 2010, 8. koš na čisté prádlo [Anonymizováno], 9. mop [Anonymizováno] combi, 10. pracovní stůl 120 x 60 koupený 31. 1. 2011, 11. [Anonymizováno], 12. hliníkový žebřík třídílný se sedmi příčkami, 13. videotelefon [Anonymizováno] [Anonymizováno], 14. zahradní sprcha pořízená v Lidlu 1. 4. 2011, 15. přikrývka a prostěradlo z JYSK z roku 2010, 16. zahradní lavice [Anonymizováno] [Anonymizováno], 17. gramofon stereofonní chassis [Anonymizováno], 18. dva kusy regálu na víno z Lidlu z 2011, 19. DVB-T anténa požízená z [právnická osoba]. 6. 3. 2012, 20. plastová popelnice 240 litrů, zakoupená 1. 12. 2011, 21. koberec [Anonymizováno] 200 x 290 cm, 22. dopisní schránka, 23. solární LED světlo [Anonymizováno] s pohybovým čidlem, 24. Infračervená lampa InfraPhil Philips typ HP 3616, 25. vyhřívaná dečka o rozměru 160 x 80 cm, 26. ruční zahradnické nůžky, rok pořízení 2011, 27. polštář Wellpur, 28. držák houby a mýdla chromovaný drátěný, 29. pánev Tefal 24 cm, 30. dvě poličky, 31. dva sušáky na prádlo pořízené 31. 1. 2013 a 9. 5. 2013 v Globus, 32. box na polstry Rivoli 133 x 63 x 55 cm z umělého ratanu, 33. květináč Novias z borovicového dřeva, 34. mikrosystém [Anonymizováno], 35. nůžky na větve TORO, 36. vrtačka značky Intertek TG 13, 37. osobní váha Beurer BG 39, 38. decopanel 53 x 158 cm, 39. sedm kontejnerů na dřeviny o rozměrech 110 x 60 x 53 cm, 40. Jysk podstavec slunečníku LIRYPE 12 L šedá, 41. slunečník hliníkové konstrukce, pořízený v [právnická osoba]. 9. 6. 2013, 42. dřevěný zahradní nábytek (1 lavice, 4 křesla, rozkládací stůl), 43. nádražní hodiny o průměru 21 cm bílé, 44. dvě lehátka Cardiff pořízené 17. 5. 2013 z OBI, 45. sestava umělý ratan (1 stůl kulatý, dvě židle kovové), pořízeno 8. 5. 2013, 46. sedm kusů regálů Mistral, 47. pět kusů regálů metal 1 500 x 750 x 300 mm, 48. botník [Anonymizováno], 49. jídelní stůl v koloniálním stylu, 50. komoda pod obrazem místní madonny (replika koloniálního nábytku z masivního dřeva kolekce [právnická osoba]), 51. komoda s hodinovým strojem (replika koloniálního nábytku z masivního dřeva kolekce [jméno FO] [Anonymizováno] s. r. o. zakoupená 4. 8. 2011), 52. stolek indický – replika koloniálního nábytku zakoupená dne 22. 2. 2011, 53. příborník ze dvou rohových příborníků, zakoupený 3. 2. 2011 a 22. 2. 2011, 54. hudební komoda a sborník, 55. reprobedny – set Harman Kardon reproduktory Wharfedale Diamond, 56. tři TV křesla motorizovaná, 57. lampa z kolekce [právnická osoba], 58. sada stoliček a stojan na časopisy, koupená 3. 2. 2011, 59. koberec od výrobce [právnická osoba]., 60. sada příborů z nerezové oceli 24 kusů, 61. vestavný odpadkový koš pořízený 2. 11. 2010, 62. hrnec 20 cm s poklicí a grilovací pánev 27 cm, 63. konvice na kávu, 64. zrcadlo s fazetou, 65. WC souprava pořízená v roce 2010, 66. metrážový smyčkový koberec, 67. dva kusy vlněných koberců nacházející se na podkladním koberci v šatně, 68. dvojlůžko z masivního smrkového dřeva, 69. policová stěna v pracovně, 70. světlejší pracovní stůl v pracovně, 71. dva kusy lampiček stolních, pořízené 28. 1. 2011, 72. plastový stohovatelný odkládací box značky Sigma, 73. kovový držák na televizi v pracovně, 74. dva kusové vlněné koberce v ložnici a na chodbě, 75. NS [adresa] dvě zásuvky, 76. laťový rošt ATYP, 77. [Anonymizováno] – dvojlůžko s čelem, 78. M-Tina super froté, matrace, 2 kusy, 79. M viscoelastico, matrace, 2 kusy, 80. laťový rošt smrk, 2 kusy, 81. [jméno FO] matracový chránič, 2 kusy, 82. závěsy v ložnici, 83. garnýž mosaz v ložnici a pracovně, 84. záclony v ložnici, 85. dva kusy čabrak, 86. stojan na šaty pořízený 22. 2. 2011, 87. přikrývky pořízené 16. 6. 2011 z JYSK, 88. třídílná šatní skříň s posuvnými dveřmi, 89. tranzistorové rádio Riga model, 90. komoda s jedním šuplíkem a čtyřmi dvířky.

IV. Ze zaniklého společného jmění žalobce a žalované se přikazuje do výlučného vlastnictví žalované: 1. zůstatek na účtu žalované vedeném [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] ke dni 17. 10. 2013 ve výši 5 012 Kč, 2. částka ve výši 816 469 Kč, kterou žalovaná převedla z účtu vedeného na jméno žalobce u [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] na účet vedený [právnická osoba]. na jméno žalované pod číslem [č. účtu], 3. zůstatek na účtu žalované vedeném [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] ke dni 17. 10. 2013 ve výši 477 311 Kč, 4. zůstatek na účtu žalované vedeném [jméno FO], a.s. pod číslem [č. účtu] ke dni 17. 10. 2013 ve výši 507 929 Kč, 5. zůstatek na účtu stavebního spoření žalované vedeném [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] ke dni 17. 10. 2013 ve výši 191 042 Kč, 6. zůstatek na účtu žalované vedeném [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] ke dni 17. 10. 2013 ve výši 27 700 Kč, 7. zůstatek na účtu žalované vedeném [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] ke dni 17. 10. 2013 ve výši 853 400 Kč, 8. zůstatek na účtu žalované vedeném [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] ke dni 17. 10. 2013 ve výši 50 000 Kč, 9. zůstatek na účtu žalované vedeném [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] ke dni 17. 10. 2013 ve výši 131 455 Kč, 10. zůstatek na účtu žalované vedeném [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] ke dni 17. 10. 2013 ve výši 643 045 Kč.

V. Ze zaniklého společného jmění žalobce a žalované se přikazují do výlučného vlastnictví žalované následující movité věci nacházející se v domě na [adresa]: 1. obraz [jméno FO] Valuz, 2. obraz Zámeček na skále, 3. obraz [jméno FO]), 4. obraz Biblický výjev (malíř [jméno FO]), 5. obraz Krajina s rybářem (Matterhorn) [od [jméno FO]], 6. obraz Lomotiva (od [jméno FO]), 7. obraz Kraj města u pobřeží (od [jméno FO]), 8. figurální krbové hodiny (bronzované, mosazné, alabastr, 19. století), 9. kuchyňské nádobí - značky Silampos, nerez, 5 kusů hrnce, 3 kusů pokličky, používané, 10. jídelní servis - značka Arcopal, tvrzené opálové sklo, původně pro 12 osob (6 kusů misek o rozměru 21,5 x 14 x 3 cm, 2 kusy mísy o rozměru 34,5 x 26 x 3 cm, 12 kusů misek o průměru 12 cm, 10 kusů hrnků s uchem o průměru 8 cm, 12 kusů hlubokých talířů o průměru 22 cm, 11 kusů hluboké mísy o rozměru 23,5 cm, 12 kusů desertních talířů o průměru 19,5 cm, 10 kusů mělkých talířů o průměru 25 cm, 3 kusy hluboké misky o průměru 16 cm, 6 kusů servisu na vajíčka o rozměru průměr 5 cm), 11. sada příborů (značka WMF, pro 12 osob), 12. lustr (tříramenný, rozměry 103 cm, z prodejny Honor), 13. komody (2 kusy, nábytek Triant, dřevo, kov, masív, dýha, na čtyřech nožkách - komoda se třemi zásuvkami v provedení dub o rozměrech 88 x 117,5 x 56 cm a noční stolek s jednou zásuvkou v provedení mahagon s rozměry 58 x 63 x 48 cm).

VI. Žalobce je povinen zaplatit žalované na vyrovnání vypořádacích podílů částku ve výši 24 276 261 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalobce je povinen zaplatit žalované – k rukám zástupce žalované do patnácti dnů od právní moci rozsudku – na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 018 793 Kč.

VIII. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně – do tří dnů od právní moci rozsudku – náklady řízení ve výši 26 755 Kč.

IX. Žalovaná je povinna zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně – do tří dnů od právní moci rozsudku – náklady řízení ve výši 4 721 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou 10. 11. 2014 domáhal vypořádání společného jmění manželů (dále též jako „SJM“) – nemovité věci specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku (dále též jako „chata“). Podáním doručeným soudu 12. 10. 2015 rozšířil vypořádání SJM o částku 13 228 153 Kč jako finanční prostředky vyvedené žalovanou a navrhl, aby mu žalovaná uhradila částku 9 921 115 Kč na vypořádacím podílu SJM. V podání doručeném soudu 14. 10. 2016 žalobce rozšířil předmět vypořádání o některé movité věci (specifikované v bodě II. uvedeného podání), oceněné na částku 771 000 Kč (bez Bible a sošky), dále o investice realizované z prostředků SJM do id. podílu žalované na nemovité věci – pozemku p. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 129 m2, jehož součástí je budova č. p. 208, na [adresa] (dále též jako „[Anonymizováno]“), s tím, že celkové náklady „v dnešních cenách“ činily 4 000 000 Kč a při přepočtu na podíl žalované na [Anonymizováno] ve výši se jedná o částku 3 000 000 Kč. Dále rozšířil předmět vypořádání SJM o částku 600 000 Kč nacházející se v trezoru na [Anonymizováno] a o částku 5 105 847 Kč, kterou měla podle žalobce žalovaná bez vědomí žalobce neoprávněně převést na žalobci neznámé účty. V podání doručeném soudu 17. 10. 2016 žalobce rozšířil předmět vypořádání SJM o následující položky: peněžní prostředky nacházející se na účtech žalované č.ú. [č. účtu], č.ú. [č. účtu], č.ú. [č. účtu], č.ú. [č. účtu] a č.ú. [č. účtu]; peněžní prostředky nacházející se na všech dalších účtech vedených na jméno žalované (žalobce není schopen přesná čísla účtů v současné době zjistit a označit); hodnotu peněžních prostředků náležejících do SJM převedených na účty třetích osob žalovanou bez souhlasu žalobce, a to za dobu trvání manželství žalobce a žalované; všechny cenné papíry (včetně akcií), vklady do podílových či jiných fondů nebo jinak uložené finanční prostředky náležející do společného jmění manželů, které za trvání manželství žalobce a žalované pořídila žalovaná a které jsou vedeny na jméno žalované; hodnotu peněžních prostředků náležejících do SJM investovaných žalovanou bez souhlasu žalobce do cenných papírů, vkladů do podílových či jiných fondů nebo investovaných či převedených jiným způsobem, a to za dobu trvání manželství žalobce a žalované. Následně žalobce položky zahrnuté do vypořádání SJM specifikoval, na výzvu soudu ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř. (srov. též text dále).

2. Žalovaná v podání doručeném soudu 3. 5. 2015 zahrnula do vypořádání SJM pozemky: parc. č. [hodnota] o výměře 41 m2 nacházející se pod chatou i přiléhající pozemky parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] vše v k. ú. obci [adresa] (dále též jako „pozemky v [jméno FO]“). V podání doručeném soudu 12. 10. 2016 žalovaná rozšířila předmět vypořádání SJM o následující položky: pozemek parc. č. [hodnota] (zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 108 m2, jehož součástí je stavba [adresa] objekt k bydlení stojící na pozemku parc. č. [hodnota]), a pozemek parc. č. [hodnota] (zahrada, o výměře 166 m2); vnitřní vybavení a zařízení domu č. p. 121; podnik, IČ [IČO], nyní [Jméno žalobce] ([adresa]); podnik – podíl v obchodní společnosti [právnická osoba], IČ [IČO]; 43 150 000 Kč (jako částka, kterou si převedl ze společného účtu č. [hodnota]-[Anonymizováno] na své účty od 2010 do 17. 10. 2013 a nevrátil ji zpět); peněžní prostředky nacházející se na účtu [Anonymizováno], včetně požadavku, aby žalobce vysvětlil a odůvodnil dispozice, které s prostředky na účtu učinil; peněžní prostředky na účtu žalobce [č. účtu] u [právnická osoba], kam si žalobce převedl peníze z [Anonymizováno] v případě existence dalších účtů žalobce, jež žalovaná nemůže objektivně zjistit a předmětem identifikovat, učinila předmětem vypořádání SJM i peněžní prostředky uložené na těchto účtech; hodnota na portfoliovém účtu pana [jméno FO] č. ú. 086C314, vedeném u [právnická osoba]., s evidovány [Anonymizováno], s nimiž disponoval výlučně žalobce, a to a) cenné papíry v tržní hodnotě [hodnota] [jméno FO], b) cenné papíry v tržní hodnotě [hodnota] [jméno FO], c) hotovost 86 939 CZK, d) hotovost 4 876 [jméno FO], neboli majetková hodnota ve výši cca 14 082 281 Kč, s tím, že další osud těchto majetkových hodnot žalované není znám, jelikož nemá přístup k potřebným informacím, a proto do předmětu SJM zahrnula cenné papíry a peněžní prostředky evidované na portfoliovém účtu CP č. ú. [Anonymizováno], vedeném [právnická osoba]., a to nejméně ve výši evidované ke dni 20.4.2013; „dne 18. 5. 2011 byla na cizoměnový účet pana [jméno FO] č. ú. [Anonymizováno]-[Anonymizováno], vedený u [právnická osoba]., vložena v hotovosti částka 132.000 USD, neboli hodnota cca 3.432.000 Kč a opět platí, že s těmito prostředky disponoval výlučně pan [jméno FO]. Do vypořádání SJM proto zahrnujeme i úspory na výše označeném účtu“; „dne 2. 6. 2011 byla na cizoměnový účet pana [jméno FO], vedený u [právnická osoba]., č. ú. [č. účtu], vložena v hotovosti částka 98.500,- [jméno FO], neboli hodnota cca 2.659.000,- Kč, a rovněž s prostředky na tomto účtu disponoval výlučně pan [jméno FO]. Do vypořádání SJM proto zahrnujeme i úspory na výše označeném účtu“; “pan [jméno FO] disponoval také cizoměnovým účtem vedeným u [právnická osoba]., č. ú. [č. účtu]. O dispozicích s tímto účtem nemáme bližší informace a nejsme ani schopni je zjistit. Do vypořádání SJM proto zahrnujeme i úspory na výše označeném účtu“; „pan [jméno FO] disponoval rovněž cizoměnovým účtem vedeným u [právnická osoba]., č. ú. [č. účtu]. O dispozicích s tímto účtem nemáme bližší informace a nejsme ani schopni je zjistit. Do vypořádání SJM proto zahrnujeme i úspory na výše označeném účtu“; „pan [jméno FO] disponoval účtem vedeným u [právnická osoba]., č. ú. [č. účtu]. O dispozicích s tímto účtem nemáme bližší informace a nejsme ani schopni je zjistit. Do vypořádání SJM proto zahrnujeme i úspory na výše označeném účtu“; „pan [jméno FO] disponoval účtem vedeným u [právnická osoba].., č. ú. [č. účtu]. O dispozicích s tímto účtem nemáme bližší informace a nejsme ani schopni je zjistit. Do vypořádání SJM proto zahrnujeme i úspory na výše označeném účtu“; „pan [jméno FO] disponoval účtem vedeným u [právnická osoba]., č. ú. [č. účtu]. o dispozicích s tímto účtem nemáme bližší informace a nejsme ani schopni je zjistit. Do vypořádání SJM proto zahrnujeme i úspory na výše označeném účtu“; 1013 kusů akcií obchodní společnosti [právnická osoba].; „žalobce s velkou pravděpodobností část peněžních prostředků použil na nákup cenných papírů nebo je uložil do peněžních fondů či jiných kapitálových obchodů. O těchto transakcích nemáme žádné bližší informace a nejsem je schopni zjistit. Dá se předpokládat, že tímto způsobem použité společné peněžní prostředky budou dohledány při objasňování dispozic, které žalobce činil… do masy našeho SJM zařazujeme i všechny cenné papíry, vklady do fondů nebo jinak uložené peněžní prostředky, jestliže je jejich původ dán dispozicemi žalobce s peněžními prostředky patřícími do SJM účastníků.“. Následně žalovaná položky zahrnuté do vypořádání SJM specifikovala, na výzvu soudu ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř. (srov. též text dále).

3. Délka řízení (žaloba byla podána 10. 11. 2014) byla determinována nejen výrazně nastandardní složitostí věci skutkovou i právní (včetně značně rozsáhlého majetku zahrnutého účastníky SJM a nutností ustanovit čtyři znalce, včetně ocenění podniku a obchodního podílu znaleckým ústavem), ale i pandemií onemocněním Covid – 19 (která ztěžovala m. j. nařizování jednání či vedla k odročení jednání) a dvojím přerušením řízení [1. přerušení řízení podle § 100 odst. 2 o. s. ř. na tři měsíce od právní moci usnesení o nařízení prvního setkání se zapsaným mediátorem z 14. 6. 2016, přičemž i po této době mediace mezi účastníky pokračovala (viz č. l. 78), až 20. 12. 2016 žalobce soudu sdělil, že požádal mediátora o ukončení mediace a účastníci se do té doby účastnili několik mediačních sezení (viz zpráva mediátora z 10. 1. 2017); 2. přerušení řízení trvající téměř rok podle § 110 o. s. ř. k návrhu účastníků – od 28. 6. 2017 (viz č. l. 117) do 6. 6. 2018 (č. l. 124)].

4. Důkazy soud hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Z důkazů zjistil následující skutková zjištění.

5. Dne 17. 10. 2013 nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2013 č. j. 33 C 64/2012-20, kterým bylo manželství účastníků uzavření dne 9. 9. 1977 rozvedeno (důkaz citovaným rozsudkem).

6. Jelikož k zániku SJM došlo v souzené věci před 1. 1. 2014 - tj. před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) - podléhá režim jeho vypořádání soudem příslušným ustanovením zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jako „obč. zák.“) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, publikovaný ve Sb. rozh. obč. pod č. 63/2019, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2020/2018).

7. Některé položky účastníci zahrnuli do předmětu vypořádání SJM (předmětu řízení) - v zákonné tříleté lhůtě - vágněji, ale přesto byly uplatněny včas - v rámci tříleté zákonné lhůty [viz § 150 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – dále jako „obč. zák.“ – „Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.“]. Soud již na jednání 9. 10. 2018 (na kterém bylo zahájeno jednání ve věci samé) vysvětlil, že i položky obsažené v podání žalobce z 17. 10. 2016 a žalované z 11. 10. 2016 bude patrně možné zahrnout i co do požadavku na určitost do rozsahu SJM vypořádávaného v tomto řízení jako uplatněné v zákonné tříleté lhůtě, a to rovněž s argumentem ve smyslu tzv. informačního deficitu účastníků - co mohou účastníci dělat, když v zákonné tříleté lhůtě neznají případně existující majetek v SJM a nemají k dispozici prostředky jak takový majetek upřesnit, například kvůli bankovnímu tajemství. Žalovaná sice na jednání 9. 10. 2018 tomuto předběžnému právnímu názoru v určitém aspektu oponovala, ale později již nikoli, a to zejména ne již po jednání konaném 7. 12. 2018, na němž soud poukázal i na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, ve shodě se kterou postupoval i v této věci. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, zejména v případech, kdy jeden z manželů nemá s ohledem na chování (nedostatek součinnosti) druhého ve tříleté lhůtě od zániku SJM objektivně možnost položky navržené k vypořádání blíže specifikovat, postačí, pokud je v uvedené lhůtě označí alespoň obecněji a upřesní je v průběhu dalšího řízení (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 7. 7. 2016 sp. zn. 22 Cdo 3541/2014, z 27. 5. 2014 sp. zn. 22 Cdo 1220/2012, z 25. 8. 2015 sp. zn. 22 Cdo 1336/2015, z 27. 10. 2020 sp. zn. 22 Cdo 2115/2020 aj.). V souzené věci oba účastníci označily v rámci tříleté lhůty položky k vypořádání alespoň obecněji. Proto soud vyzval účastníky k doplnění tzv. opěrných bodů (z nichž plyne určitá pravděpodobnost, že druhý účastník má někde i účty další, které jsou prvnímu účastníku neznámé). Po řádném doplnění tzv. opěrných bodů soud realizoval důkazní návrhy účastníků (zejména dotazy na banky) a když byl důkazní materiál ze strany soudu (§ 128 o. s. ř., § 129 odst. 2 o. s. ř.) zajištěn - a účastníci tak již nebyli v informačním deficitu - tak je soud vyzval ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř., nechť konkretizují předtím jen neurčitěji uvedené položky (které dříve zahrnuli do vypořádání SJM), což posléze účastníci splnili.

8. Soudu nepřipadne přiměřené protiargumentovat (v duchu protiargumentace žalované v bodě II. podání z 14. 11. 2018), že bývalý manžel má podat žalobu na vypořádání SJM v dostatečné době před uplynutím zákonné tříleté lhůty, aby ještě před uplynutím tříleté lhůty stihl po provedeném dokazování ohledně např. účtů druhého manžela (za pomoci součinnosti ze strany soudu stran vyžádání si výpisů z účtů od banky) konkretizovat majetek v SJM. Vždyť účastníci mohou kupř. vést mimosoudní jednání o smíru a nebo mohou mít úmysl vést mimosoudní jednání či účastník původně nějaké položky nemíní zahrnout do řízení o vypořádání SJM, ale změní stanovisko až po zjištění, že druhý bývalý manžel jiné (třeba i obdobné) položky do předmětu řízení zahrnul. Pokud na jedné straně právní řád (§ 150 odst. 4 obč. zák.) poskytuje bývalým manželům tři roky pro pokus o dosažení dohody na vypořádání SJM, nelze - v jisté kontrapozici s tím - takový interval při aplikaci práva manželům důsledně vzato zužovat praxí, že by je soud nutil podávat žaloby na vypořádání SJM výrazně dříve, aby stihli dostatečně konkrétně „včas“ (do uplynutí tří let od právní moci rozsudku o rozvodu) vymezit majetek v SJM.

9. Ostatně, i při opačném výkladu a aplikaci práva – tedy že by ta která položka byla účastníky (dostatečně určitě) dotvrzena až po uplynutí lhůty tří let od právní moc rozsudku o rozvodu - v důsledku domněnky vypořádání by ve smyslu § 150 odst. 4 obč. zák. přecházela do podílového vlastnictví účastníků a bylo by namístě je i tak vypořádat jako podílové spoluvlastnictví (objektivní kumulace nároků).

10. Soud výrokem I. 1. rozsudku rozhodl, že ze zaniklého společného jmění žalobce a žalované se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobce chatu v [jméno FO]. (tuto položku zahrnul do vypořádání SJM žalobce). Chata byla ke dni právní moci rozsudku součástí SJM, jelikož byla postavena za trvání manželství, kolaudována byla na základě rozhodnutí z 14. 9. 1988 a ostatně byla zapsána do katastru nemovitostí jako součást SJM (důkazy: výpis z katastru nemovitostí LV 980, k. ú. [adresa]). Ostatně mezi účastníky nebylo sporu, že chata patří do SJM.

11. Mezi účastníky bylo sporu, zda se součástí SJM stal i pozemek náležející pod chatou v [jméno FO], tj. st. [Anonymizováno] (výměra 41m2) a pozemky sousední - parc. č. [Anonymizováno] (581 m2 – zahrada), a [Anonymizováno] (385 m2 - zahrada) a [Anonymizováno] (32 m2 – zahrada), vše v k. ú. obci [adresa] (dále též jako „pozemky v [jméno FO]“). Žalobce zastával názor, že pozemky v [jméno FO] nejsou součástí SJM, žalovaná zastávala názor opačný, přičemž žalovaná pozemky v [jméno FO] zahrnula do vypořádání SJM. V katastru nemovitostí byly pozemky v [jméno FO] zapsány jako výlučné vlastnictví žalobce (důkaz: výpis z katastru nemovitostí LV 862). Soud dospěl k závěru, že pozemky v [jméno FO] jsou ve výlučném vlastnictví žalobce, nestaly se nikdy součástí SJM a zápis v katastru nemovitostí tak odpovídá skutečnému stavu. Ve svém závěru byl soud veden následujícími úvahami.

12. Pozemky v [jméno FO] získal žalobce do svého výlučného vlastnictví na základě smlouvy o převodu vlastnictví uzavřené dne 18. 4. 1983, tedy v době trvání manželství. Smlouvu žalobce uzavřel s [jméno FO], sepsanou Státním notářstvím ve Vyškově (důkaz citovanou smlouvou). Smlouva byla označena jako darovací, [jméno FO] jako převodce, žalobce jako nabyvatel. V čl. I. smlouvy bylo uvedeno, že [jméno FO] odstupuje pozemky žalobci do jeho neomezeného vlastnictví v obapolně dojednané odstupní ceně ve výši 6 248 Kč, načež v čl. II. smlouvy bylo uvedeno, že celou odstupní cenu ponechává odstupitelka nastupiteli darem, což tento přijímá. V čl. V. smlouvy bylo uvedeno, že podle této smlouvy budou převáděné pozemky zapsány na nový list vlastnictví s vyznačením vlastnického práva, jehož nabyl žalobce. Smlouva byla schválena rozhodnutím MNV [adresa] z 18. 4. 1983 (důkaz citovanou smlouvou).

13. Podle obč. zák. ve znění ke dni uzavření smlouvy: § 46 : (1) Písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků. ([právnická osoba] uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí. Jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti, musí být projevy účastníků na téže listině.“; § 47 : (1) Jestliže zákon stanoví, že ke smlouvě je třeba rozhodnutí příslušného orgánu, je smlouva účinná tímto rozhodnutím. [jméno FO]-li rozhodnutí záporné, smlouva se ruší. (2) Jestliže zákon stanoví, že ke smlouvě je třeba její registrace státním notářstvím, je smlouva účinná registrací. [jméno FO]-li rozhodnutí záporné, smlouva se ruší.“; § 133 : Osobního vlastnictví k věci lze nabýt koupí, darem nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.“; § 134 : (2) Převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví účinností smlouvy; k její účinnosti je třeba registrace státním notářstvím, nejde-li o převod do socialistického vlastnictví.“; § 143: „V bezpodílovém spoluvlastnictví manželů je vše, co může být předmětem osobního vlastnictví a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věcí získaných dědictvím nebo darem, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů.”; [adresa] a výměna - § 399 odst. 1: „Z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost věc kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost věc převzít a zaplatit za ni prodávajícímu dohodnutou cenu.“; Darování - § 407 odst. 1 a [právnická osoba] darování je třeba, aby obdarovaný nabídku daru přijal. (2) Darovací smlouva musí být písemná, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci již při darování.“.

14. Soud kvalifikoval smlouvu z 18. 4. 1983 jako darovací, a to z následujících důvodů.

15. Ve prospěch závěru o darovací smlouvě svědčí již označení smlouvy jako darovací. [jméno FO] platí tím spíše, když smlouva byla (obligatorně – viz shora § 47 odst. 2 obč. zák.) sepsána státním notářem; lze předpokládat, že státní notář byl kompetentní zobrazit skutečnou vůli smluvních stran (před ním přítomných) do adekvátního názvu (označení) smlouvy. Smlouvu registrovalo státní notářství, a to povinně ze zákona – účastníci smlouvy, spoléhající se na státního notáře, který se otázkou právní kvalifikace smlouvy zabýval, tak mohli být v dobré víře, že smlouvu právně posoudil správně, pakliže ji označil jako smlouva darovací (v principu obdobně, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 428/2007). 16. [jméno FO] ve smlouvě sice prohlásila, že nemovitosti „odstupuje“ žalobci do jeho neomezeného vlastnictví v obapolně dojednané „odstupní ceně“; avšak zároveň ve smlouvě uvedla, že celou odstupní cenu ponechává žalobci darem, což žalobce přijal. Z toho plyne, že i z obsahu smlouvy plyne úmysl smluvních stran - ve výsledku - převést vlastnictví k nemovitostem na žalobce bezúplatně, pročež je namístě právně kvalifikovat smlouvou jako darovací. Obsah smlouvy tak je ve shodě s jejím nadpisem. Nelze vidět stran (bez)úplatnosti relevantní významový rozdíl mezi eventualitou, kdy by [jméno FO] nemovitosti ve smlouvě výslovně darovala na straně jedné a na straně druhé skutečnou formulací smlouvy, kdy v prvním článku [jméno FO] nemovitosti odstoupila žalobci za odstupní cenu, kterou ale zároveň v druhém článku smlouvy žalobci darovala. Rozdíl je toliko ve formě, když společnou podstatou obojích konstrukcí je - ve výsledku bezúplatnost, což je pojmový znak právě smlouvy darovací. Rovněž podle svého obsahu tak šlo o smlouvu darovací.

17. Úmyslu smluvních stran pozemky v [jméno FO] darovat nasvědčuje i fakt, že [jméno FO] byla sestřenicí žalobce (důkaz výslechem žalobce, nesporné mezi účastníky); není obvyklé, že by si příbuzní navzájem prodávaly nemovitosti (tehdy ve výši 6 248 Kčs – srov. citovanou smlouvu a „znalecký posudek“ č. [hodnota]-19/83 z 17. 3. 1983).

18. Úmyslu smluvních stran pozemky v [jméno FO] darovat nasvědčuje i skutečnost fakticky blízkého, užšího vztahu mezi [jméno FO] a matkou žalobce. Z výslechu žalobce soud zjistil, že pozemky v [jméno FO] původně chtěla [jméno FO] darovat právě matce žalobce, a to z důvodu velmi blízkého vztahu mezi nimi, který pramenil z více skutečností: a) matka žalobce určitou dobu [jméno FO] opatrovala, pomáhala vychovávat; b) [jméno FO] odjela porodit své dítě v roce [adresa] právě k matce žalobce, u které po nějaký čas po porodu bydlela a matka žalobce [jméno FO] a jejímu dítěti umožnila užívat věci po žalobci; c) matka žalobce vypomohla [jméno FO] ve znovupřijetí [jméno FO] u rodiny [jméno FO] v [jméno FO]. Ostatně i žalovaná při účastnickém výslechu připustila vazbu matky žaloboce na [jméno FO]. Tím spíše není věrohodné, že by za takových okolností měla [jméno FO] v úmyslu prodat pozemky žalobci, když oba pojila nejen pokrevní vazba, ale i osoba, k níž měli oba citově úzký vztah – matka žalobce ([jméno FO]).

19. Verze žalobce, že [jméno FO] nejprve nabídla pozemky v [jméno FO] ve smyslu darování matce žalobce a následně žalobci, potvrdil i svědek [jméno FO] ve svém výslechu.

20. Pokud žalovaná argumentovala rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 18 Co 321/95, tak ten na souzenou věc nedopadá. Ve věci posuzované krajským soudem protiplnění za prodané nemovitosti bylo skutečně předáno, a protože se jednalo o částku nižší než činila odstupní cena, šlo o smlouvu smíšenou (kupní a darovací); v souzené věci však protiplnění nebylo ani podle smlouvy nemělo být předáno.

21. Žalovaná v řízení tvrdila její společný úmysl s žalobcem nabýt pozemky v [jméno FO] do bezpodílového spoluvlastnictví, což podle ní plynulo též ze skutečnosti, že se účastníci rozhodli získat pozemky pro potřeby rekreace rodiny (čemuž nasvědčoval i další vývoj, kdy postavili na pozemku společně rekreační chatu) a že v té době nebylo důvodu, aby účastníci nabývali majetek jiným způsobem než společně, tedy do bezpodílového spoluvlastnictví, a že v roce 1983 účastníci žili v harmonickém manželství. Nicméně, pokud účastníci v době uzavření smlouvy žili v harmonickém manželství a chtěli pozemek užívat společně pro potřeby rodiny, pak si to s uzavřením darovací smlouvy neprotiřečí. Právě harmoničnost vztahu mezi manžely mohla účastníky vést k tomu, že není významné z hlediska reálného života, zda bude žalobce zapsán na listu vlastnictví jako výlučný vlastník (darování) a nebo zda účastníci budou vedeni jako spoluvlastníci ve veřejnoprávním registru vlastnictví. V obou takových případech totiž v dobách fungujícího manželského vztahu manželé obvykle neuvažují o tom, že otázka subjektu vlastnictví bude v budoucnu hrát roli; manželé na rozvod obvykle v obdobných situacích nezamýšlí a vychází z presumpce i nadále trvajícího harmonického soužití, které umožní i v budoucnu užívání výlučného majetku jednoho z manželů rovněž manželem druhým a společnými dětmi.

22. Žalovaná tvrdila jako původní její společný úmysl s žalobcem pozemky v [jméno FO] si od [jméno FO] odkoupit (úplatný převod), že kvůli tomu byl před uzavřením smlouvy vypracován znalecký posudek o ceně nemovitosti (v němž je uveden úplatný převod) a že žalobce měl celou kupní cenu k dispozici. Žalovaná pokračuje, že tento jejich původní záměr žalobce korigoval až při sepisu smlouvy. Obdobně pak žalovaná při svém výslechu vypověděla, že po návratu žalobce z místa uzavření smlouvy (od notáře) se žalovaná „dozvěděla, že mu byl pozemek darován“, což jí měl žalobce vysvětlit tím, že u podpisu smlouvy žalovaná nebyla přítomna. I kdyby byla tato verze žalované přiléhavá, pak však důsledně vzato potvrzuje právní kvalifikaci smlouvy z 18. 3. 1983 jako darovací. Totiž sama žalovaná připouští, že pozemky v [jméno FO] byly – byť až nakonec (oproti původnímu záměru účastníků) – žalobci [jméno FO] darovány. Rozhodující je úmysl smluvních stran v době uzavření smlouvy a nikoli původní úmysl smluvních stran, který - z toho kterého důvodu může (někdy i třeba jen těsně) - před uzavřením smlouvy doznat změny.

23. Skutečně byl vypracován před uzavřením smlouvy znalecký posudek č. [hodnota] z 17. 3. 1983 o ceně pozemků v [jméno FO] a bylo v něm uvedeno znalcem, že účel posudku je „úplatný majetkoprávní převod nemovitosti mezi rodinnými příslušníky“ (důkaz tímto posudkem). Nicméně žalobce při svém výslechu vysvětlil, že žalobce slíbil předem [jméno FO], že uhradí vše související s převodem (darováním) pozemků v [jméno FO], že žalobce hradil m. j. notáře a že musel být již před uzavřením smlouvy vyhotoven znalecký odhad ceny nemovitosti, protože „já jsem z toho platil nějakou darovací daň nebo něco se z toho prostě vyčíslovalo.“. Nelze tomuto vysvětlení žalobce upřít přesvědčivost. Již proto, že podle zákona č. 24/1964 Sb., o notářských poplatcích podléhalo i darování notářskému poplatku, přičemž základem poplatku byla cena nabývaného majetku po srážce zjištěných dluhů, ceny jiných povinností a případné úplaty [§ 16 až 20 citovaného zákona; srov. i vyhlášku č. 25/1964 Sb. ministerstva financí z 11. 2. 1964 k provedení zákona o notářských poplatcích (např. § 14 a násl.), přičemž základem poplatku byla právě cena, za kterou by bylo lze nemovitost prodat v místě, kde v době úkonu nemovitost je (§ 2 odst. 1 a Příloha č. [hodnota] Sazebník III.)]. Tudíž vyhotovení znaleckého posudku na cenu převáděných pozemků v [jméno FO] lze odůvodnit právě potřebou kupř. pro účely stanovení výše notářského poplatku. Tu pak nelze přeceňovat význam slova „úplatný“ na str. 1 posudku (v sekci „účel posudku“), již proto, že podstatné pro posudek bylo stanovit maximální hodnotu nemovitosti ke dni odhadu (viz str. 3 posudku) [což nebylo odvislé od úplatnosti/bezúplatnosti zamýšleného převodu], pročež slovo „úplatný“ mohlo být znalcem na str. 1 posudku napsáno nikoli důsledně, tedy spíše z určité setrvačnosti („rutiny“) znalce (obvyklejší než darování jsou právní úkony v podobě úplatných převodů, tedy zejména kupní smlouvy). [jméno FO] interpretaci nasvědčuje i str. 2 posudku, který v bodě [právnická osoba]. rekapituluje obsah objednávky „osobním požadavkem“ žalobce u znalce, ale úplatný převod tam absentuje.

24. Žalovaná vypověděla, že obecní úřad dal žalobci a žalované jako manželům souhlas, aby si pozemky v [jméno FO] od [jméno FO] koupili. Nicméně na smlouvě je uvedena doložka, že smlouva byla schválena rozhodnutím rady MNV [adresa] „až“ ze dne 18. 4. 1983, což by značilo rozpor mezi žalovanou tvrzeným předchozím souhlasem národního výboru (s koupí manželů) a následným souhlasem národního výboru (s převodem jen na žalobce, přitom smlouvou již označenou explicitně jako „darovací“), což nelze presumovat. Navíc souhlas podle ustanovení § 490 odst. 2 o. z. byl hmotněprávní podmínkou platnosti smlouvy, musel být udělen vykonatelným rozhodnutím příslušného národního výboru vydaným v souladu s ustanoveními § 46 a násl. správního řádu (zákona č. 71/1967 Sb.) [z dobové judikatury srov. Cpj 36/74]. Z logiky věci plyne, že souhlas dával národní výbor až po uzavření smlouvy, právě v rámci řízení o registraci (již uzavřené) smlouvy státním notářstvím. Národní výbor nemohl dávat souhlas k něčemu, co ještě nebylo uzavřeno, tedy co ještě nebylo jisté, zda vůbec bude existovat; šlo o hmotněprávní podmínku platnosti smlouvy, tedy a contrario podmínku toliko zamýšlené, předpokládané smlouvy.

25. Žalobce v rovině tvrzení i při výslechu uvedl, že pozemky v [jméno FO] se nadto prodat ani nedaly, jelikož šlo o pozemky v chatové, rekreační oblasti a národní výbor si vymiňoval, že pozemky lze prodat jen národnímu výboru, který je přerozdělí mezi čekatele na pozemky a že státní notář jej poučil, že pozemky v [jméno FO] [jméno FO] - jakožto sestřenice žalobce - mohla tyto žalobci darovat (že mezi [jméno FO] a žalobcem o šlo poslední osobu v rámci příbuzenského vztahu, kdy pozemek bylo ještě možné darovat). Taktéž svědek [jméno FO]. [jméno FO] (viz důkaz jeho výslechem) potvrdil verzi žalobce, že prodej pozemků v [jméno FO] na žalobce (a jeho manželku) ostatně ani nebyl tehdy právně dovolený.

26. Podle § 490 odst. 1 a 2 obč. zák. ve znění ke dni uzavření citované smlouvy (k 18. 4. 1983): „(1) Věci, které jsou v soukromém vlastnictví, lze smluvně převádět a dědit. (2) Nezastavěné stavební pozemky smějí občané převádět jen na stát nebo na socialistickou organizaci k tomu zvláštním předpisem oprávněnou. Pokud by nezastavěné stavební pozemky vzhledem k svému určení a výměře mohly být předmětem práva osobního užívání (§ 199, 200), mohou je občané darovat svým manželům, jakož i příbuzným v řadě přímé a sourozencům, případně zároveň s nimi i jejich manželům. K smlouvě o převodu budovy, která je v soukromém vlastnictví, a k smlouvě o převodu nebo nájmu zemědělského (lesního) pozemku, je třeba souhlasu národního výboru, ledaže jde o převod do socialistického společenského vlastnictví.“. Pozemky v [jméno FO] byly v době uzavření smlouvy zahradou, a proto patrně nebyly podřaditelné pod pojem „nezastavěné stavební pozemky“ ve smyslu § 490 odst. 1 věta první obč. zák. Až pozdějším rozhodnutím Okresního národního výboru ve Vyškově (27. 5. 1983) byla z pozemků v [jméno FO] byla odňata zemědělská půda zemědělské výrobě o výměře 50 m2 pro účely výstavy rekreační chaty (důkaz rozhodnutím národního výboru). Proto zřejmě pozemky v [jméno FO] nebylo nutné převádět jen na stát či socialistickou organizaci (s výjimkou v § 490 odst. 2 věta druhá obč. zák.), ale bylo možné je převést i např. na příbuzné, avšak s podmínkou souhlasu národního výboru (ve smyslu § 490 odst. 2 věta poslední obč. zák.). Této interpretaci nasvědčuje i doložka na smlouvě o schválení smlouvy rozhodnutím národního výboru z 18. 4. 1983 (tedy šlo o doložku ve smyslu § 490 odst. 2 věta poslední obč. zák.). Předestřenému výkladu nasvědčuje i tehdejší (dobová) judikatura (reprodukovaná např. v usnesení Nejvyššího soudu z 29. 4. 2020 sp. zn. 22 Cdo 866/2020: „… „státní notářství v řízení o registraci smluv o převodu pozemků většinou správně zkoumají, zda převáděný pozemek může být předmětem převodu, tj. není-li určen k zástavbě. Rozhodující pro charakter pozemku je účel, pro který byl pozemek určen územním plánem nebo územním rozhodnutím, popřípadě jinými územně plánovacími podklady, a nikoliv způsob nynějšího užívání, popřípadě údaje v evidenci nemovitostí u střediska geodézie … není možno se opírat např. jen o záměr, který se má promítnout do některého stavebně právního dokumentu jen v budoucnosti, nebo je tento záměr jen rozpracovaný, případně je už ukončený, ale má jen povahu výhledu, povahu směrnou, prognostickou atd.… Pouhé zaměření pozemku geometrickým plánem a jeho převod za účelem výstavby rodinného domu není tedy pro závěr, zda jde o nezastavěný stavební pozemek, na nějž se vztahoval § 490 odst. 2 obč. zák., určující…“). Státní notář se tak patrně tehdy mýlil v interpretaci, že šlo o „nezastavěný stavební pozemek“, který bylo možné jen darovat (s výjimkou převodu na stát či socialistickou organizaci) ve smyslu § 490 odst. 2 věta první obč. zák.). Koneckonců [jméno FO] byla žalobcovou sestřenicí, tudíž nikoli „příbuzným v řadě přímé“, a proto [jméno FO] a žalobce do příslušné výjimky (v § 490 odst. 2 věta druhá obč. zák.) z možnosti převodu jen na stát či socialistickou organizaci nespadali (srov. i § 117 obč. zák. ve znění k 18. 4. 1983: „Stupeň příbuzenství dvou osob se určuje podle počtu zrození, jimiž v řadě přímé pochází jedna od druhé a v řadě pobočné obě od nejbližšího společného předka.“).

27. Soud při oceňování všech věcí a majetkových hodnot vyšel z obvyklých zásad pro oceňování věcí či jiných hodnot při vypořádání zaniklého společného jmění manželů - vycházel z obvyklé ceny věci či jiné majetkové hodnoty v době vypořádání, avšak z jejího stavu v době zániku SJM (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 2060/97, 22 Cdo 629/2000).

28. V průběhu tohoto řízení sice došlo ke změně judikatury stran oceňování věcí a jiných majetkových hodnot náležejících do SJM; Nejvyšší soud v rozsudku z 28. 4. 2020 sp. zn. 22 Cdo 1205/2019 (publikovaném pod č. 103/2020 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) přijal závěr, že „při vypořádání společného jmění manželů zaniklého podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se zásadně vychází z obvyklé ceny věci a jejího stavu v době rozhodování soudu.“. Citovaný právní názor však byl vysloven výlučně k zákonu č. 89/2012 Sb. a na poměry vypořádání SJM podle obč. zák. nedopadá, což plyne i z citované, přitom publikované právní věty [dále srov. i např. následující části rozsudku Nejvyššího soudu: „20. Jelikož k zániku SJM došlo v posuzované věci po 1. 1. 2014… podléhá režim jeho vypořádání soudem příslušným ustanovením o. z… 34…. v poměrech o. z. nebyla vyřešena… 44. Lze tedy uzavřít, že vypořádává-li soud SJM zaniklé (zrušené či zúžené) na základě příslušných ustanovení o. z., je třeba zásadně vyjít z obvyklé ceny věci v době rozhodování soudu stanovené s ohledem na stav této věci k okamžiku vypořádání SJM…“].

29. Soud přikázal chatu v [jméno FO] do výlučného vlastnictví žalobce (výrok I. 1. rozsudku) zejména z důvodu, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku nacházejícím se pod chatou. Pokud by chatu přikázal do výlučného vlastnictví žalované, soud by založil nežádoucí (již z hlediska právní jistoty) právní stav v podobě existence stavby na pozemku jiného vlastníka, bez právního titulu vlastníka k užívání pozemku, a tím generoval (i s ohledem na špatné vztahy účastníků) vysoké riziko dalších soudních sporů (např. o zřízení nezbytné cesty, věcného břemene, o vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku ve výlučném vlastnictví žalobce existencí chaty ve vlastnictví žalované aj.). Ze znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce [jméno FO]. [jméno FO] soud zjistil obvyklou cenu chaty v [jméno FO] ke dni vypracování tohoto posudku z 27. 7. 2020 ve výši 410 000 Kč (důkaz tímto znaleckým posudkem). Tuto částku započetl jako jsoucí v dispozici žalobce.

30. Znalec [jméno FO]. [jméno FO] se v posudku zmínil i o vrtané studnu v obvyklé ceně 71 193,80 Kč, s hloubkou 32 m, profil 100 mm, ruční čerpadlo, elektrické čerpadlo, přičemž tato studna se nachází na jednom z pozemků v [jméno FO] – konkrétně parc. č. 2071/40 (viz str. 9, 13 posudku). Tato studna byla postavena v době trvání manželství, v roce 1985, přičemž vrtací práce stály 10 831 Kč (důkaz fakturou č. [hodnota] z 17. 4. 1985). Ze shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř. – protokol o jednání z 23. 6. 2021) soud zjistil, že studna je výsledkem stavební činnosti, 0,5 m zasahuje nad zemí betonovou skruží a na ní je domeček, do 10 m hloubky jsou trubky a pak je studna ponechána volně. Soud tuto studnu nemá – na rozdíl od názoru žalobce (vyjádřeného např. na č. l. spisu 1238) - za součást předmětu řízení o vypořádání SJM, a to z následujících důvodů. 1) Ve smyslu ustálené judikatury jde o samostatnou nemovitou věc – stavbu - a nikoli o součást pozemku (§ 120 odst. 1 obč. zák. a contrario: „Součástí věcí je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.“), jelikož je výsledkem lidské stavební činnosti, kterou byla vytvořena určitá, převážně podzemní konstrukce, jež ve směru dovnitř ohraničuje prostor, jenž má být zčásti zaplněn vodou a zčásti sloužit jejímu čerpání; neměla-li by studna žádnou konstrukci, nešlo by o samostatnou věc, ale o součást pozemku (obdobně srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2597/2010, 22 Cdo 37/2000, 22 Cdo 576/2011). Pokud je studna samostatnou věcí (stavbou ve smyslu občanskoprávním), pak by musela být zahrnuta do předmětu vypořádání SJM v koncentrační lhůtě, což se však nestalo, přičemž výjimky z koncentrace ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. naplněny nebyly. 2) I kdyby studna byla součástí pozemku, pak by byla součástí pozemku ve výlučném vlastnictví žalobce (parc. č. 2071/40), tedy nikoli v SJM.

31. Pakliže žalovaná až na jednání 20. 4. 2021 zmínila „vnos ze SJM do výlučného vlastnictví žalobce – cena studny a příslušenství přibližně ve výši 71 000 Kč“ (viz č. l. 1233 verte) – avšak v závěrečném návrhu o vnosu žalovaná ničeho neuvádí - pak soud tento vnos do vypořádání SJM nezahrnul, z více důvodů. 1) Studna náleží do SJM, tedy šlo o investici do SJM (tedy ve prospěch i žalované) a nikoli o vnos do výlučného vlastnictví žalobce. 2) I kdyby šlo o vnos do výlučného vlastnictví žalobce, tak žalovaná tuto položku zmínila až po koncentraci řízení (výjimky z koncentrace ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. naplněny nebyly). 3) Žalovaná takový „vnos“ tvrdila po zákonné tříleté lhůtě ve smyslu § 150 odst. 4 obč. zák., přičemž podle ustálené judikatury v případě neuplatnění investic a vnosů v zákonné tříleté lhůtě nelze již vnosy následně vypořádat a nárok na jejich vypořádání zaniká (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 209/2012, 22 Cdo 2537/2013, 22 Cdo 51/2011).

32. Nemovité věci v [adresa] - tj. pozemek parc. č. [hodnota] (zastavěná plocha a nádvoří, výměra 108 m2) [jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], [adresa] (objekt k bydlení)] a pozemek parc. č. [hodnota] (zahrada, o výměře 166 m2), vše zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota], vedený pro k. ú. [adresa] u [právnická osoba] pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] – soud přikázal do výlučného vlastnictví žalobci (výrok I. 2. rozsudku). Tyto nemovité věci (které zahrnula do vypořádání SJM žalovaná) byly součástí SJM, jelikož je žalobce zakoupil za trvání manželství (dne 29. 7. 2010), z peněz náležejících do SJM, o čemž ostatně ani nebylo sporu mezi účastníky (viz též důkaz výpisem z katastru nemovitostí či níže citovaným posudkem [jméno FO]. [jméno FO]). Tyto nemovité věci soud přikázal do výlučného vlastnictví žalobci zejména z důvodu, že tyto nemovité věci od počátku užívá výlučně žalobce, v domě v [adresa] žalobce bydlí již od srpna 2010 (nesporné mezi účastníky). Ze znaleckého posudku [jméno FO]. [jméno FO] z 6. 7. 2020 (č. 328/2020) soud zjistil obvyklou cenu nemovitých věcí v [adresa] ve výši 6 800 000 Kč (viz důkaz tímto posudkem) a tato částka (hodnota nemovitostí) tak je v dispozici žalobce, který nemovitosti, drží, užívá je a koneckonců je i zapsán v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník.

33. Žalovaná dále zahrnula do vypořádání SJM 12 kusů cenných papírů s názvem Zlato 1000g, [jméno FO], [Anonymizováno], vedených [právnická osoba] na portfoliovém účtu žalobce č. 086C3194 vedeném u [právnická osoba] (dále jako „cenné papíry“). Tyto cenné papíry byly součástí SJM, jelikož byly pořízeny v době trvání za peníze ze SJM [žalobce 3. 6. 2011 koupil 3 tyto cenné papíry a dne 6. 6. 2012 zakoupil 9 těchto cenných papírů (shodné tvrzení účastníků – viz např. podání žalobce z 23. 10. 2018; důkaz výpisem portfoliového účtu žalobce na č. l. 426)]. Tyto (i v době vyhlášené rozsudku existující) cenné papíry žalobce přikázal do výlučného vlastnictví žalobce (výrok I. 3. rozsudku) již proto, že od počátku dosud jsou vedeny na portfoliovém účtu žalobce (účet není veden na jméno žalované) a je to tedy výlučně žalobce, kdo s nimi může disponovat, i ve vztahu k bance. Z výpisu z portfoliového účtu žalobce k 17. 10. 2013 plyne, že žalobce byl ke dni zániku SJM držitelem 12 kusů cenných papírů s názvem [jméno FO] 1000 - to je hledisko stavu těchto cenných papírů. Kupříkladu v usnesení sp. zn. 28 Cdo 2714/2012 Nejvyšší soud dovodil, že při oceňování věcí, které náležejí do vypořádávaného SJM, se vychází ze stavu věci ke dni zániku SJM, ale z její ceny v době, kdy se provádí vypořádání. Ke dni 23. 6. 2021 činí tržní hodnota těchto cenných papírů částku 47 847,705613 [jméno FO] za 1 kus (důkaz zprávou [právnická osoba] z 24. 6. 2021). Proto obvyklá cena cenných papírů činí ke dni vyhlášení rozsudku – v eurech - 574 172,467356 [jméno FO] (47 847,705613 x 12). Do vypořádání SJM tak spadá částka 574 172,467356 [jméno FO] jako obvyklá cena cenných papírů - 12 kusů s názvem [jméno FO] 1000. K otázce směnného kurzu použitého pro přepočet finančních v cizí měně soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2433/99, ve kterém dovolací soud dospěl k závěru, že aby nedošlo ke zvýhodnění toho z manželů, který použil finanční prostředky v cizí měně po zániku bezpodílového spoluvlastnictví (společného jmění) pro sebe, odpovídá požadavku spravedlivého vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví (společného jmění), je-li vycházeno z přepočítacího kurzu měn v době jejich spotřeby. Pokud nejsou tyto prostředky spotřebovány, měl by být podle citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu rozhodující kurz v době rozhodnutí soudu, stejně jako je pro oceňování věci rozhodný cenový předpis platný v době rozhodování. Ze zprávy [právnická osoba] z 24. 6. 2021 plyne, že žalobce tyto cenné papíry nespotřeboval, tedy nespotřeboval ani jejich cenu ve výši 574 172,467356 [jméno FO], a proto se uplatní směnný kurz ke dni vyhlášení rozsudku. Ke dni 28. 6. 2021 byl kurz podle České národní banky : 1 [jméno FO] – 25,5 Kč (důkaz kurzem devizového trhu z www.cnb.cz z 28. 6. 2021). Proto do vypořádání SJM je třeba zahrnout částku 574 172,467356 [jméno FO] x 25,5 což se rovná 14 641 398 Kč. Tato částka je v dispozici žalobce, jelikož jí disponuje ve smyslu držby cenných papírů na svém úču.

34. Žalovaná zahrnula do vypořádání SJM i další cenné papíry - 80 kusů cenných papírů s názvem [Anonymizováno] [jméno FO]. Pokud jde o stav těchto cenných papírů, žalobce byl skutečně k 17. 10. 2013 držitelem 80 kusů těchto cenných papírů. Pokud jde o hledisko ceny těchto 80 cenných papírů, pak ze zprávy o [právnická osoba] soud zjistil, že tyto cenné papíry již neexistují v době vyhlášení rozsudku. Totiž tyto cenné papíry byly zesplatněny dne 17. 6. 2016 a žalobci byla vyplacena za tyto cenné papíry bankou nominální hodnota cenného papíru ve výši 80 000 [jméno FO] na portfoliový účet [Anonymizováno] a dále 5 500 [jméno FO] (11 x 500) jako výplata kupónů a 0,40 [jméno FO] jako připsaný úrok očištěný o srážkovou daň. Celkem žalobce za tyto cenné papíry obdržel od banky částku 85 500,4 [jméno FO]. Pokud těchto 80 kusů cenných papírů již v době vyhlášení rozsudku neexistuje, nelze je zahrnout do vypořádání SJM a přikázat je do výlučného vlastnictví žalobce. Soud poukazuje na ustálenou judikaturu. V rozsudku sp. zn. 22 Cdo 3110/2010, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 35/2012, formuloval Nejvyšší soud závěr, podle kterého podmínkou vypořádání věcí v řízení o vypořádání společného jmění manželů je to, že v době rozhodnutí soudu existují jako součást majetkového společenství manželů a že v době zániku společného jmění tvořily jeho součást. Do vypořádání SJM tak lze zahrnout jen částku, kterou žalobce za tyto cenné papíry získal od banky - tj. částku 85 500,4 [jméno FO] jako cenu získanou žalobcem od banky za cenné papíry. K otázce směnného kurzu použitého pro přepočet finančních v cizí měně soud odkazuje např. na již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2433/99, že odpovídá požadavku spravedlivého vypořádání společného jmění, je-li vycházeno z přepočítacího kurzu měn v době jejich spotřeby, a pokud nejsou tyto prostředky spotřebovány, měl by být rozhodující kurz v době rozhodnutí soudu, stejně jako je pro oceňování věci rozhodný cenový předpis platný v době rozhodování. Ze zprávy [právnická osoba] plyne, že žalobce m. j. částku 85 500,4 [jméno FO] převedl na svůj účet v [jméno FO] dne 20. 7. 2016 a stejný den tuto částku převedl na svůj běžný účet ([Anonymizováno]), který však je veden v [právnická osoba]. Z toho plyne, že 20. 7. 2016 již částka 85 500,4 [jméno FO] nebyla vedena v [jméno FO], v eurech neexistovala, ale byla převedena na [právnická osoba]. Z toho plyne, že nelze přepočítávat v době vyhlášení rozsudku tuto částku v eurech na koruny podle např. dnešního směnného kurzu, ale uplatní se směnný kurz v poslední den, kdy částka existovala v eurech, tedy ke dni 20. 7. 2016. [jméno FO] odpovídá nejen logice (povaze) věci (hodnota v eurech již neexistuje, není proto z čeho dnes přepočítávat směnný kurz), jednak shora citované judikatuře o tom, že je třeba vycházet z přepočítacího kurz měn v době spotřeby částky - zde per analogiam v tom smyslu, že částka byla v eurech spotřebována v tom smyslu, že ji žalobce použil pro převod na svůj účet v [právnická osoba]. Jde tak o směnný kurz k 20. 7. 2016. Odpověď přinesl přípis [právnická osoba] z 7. 6. 2021, podle kterého částka 91 568,61 Kč [jméno FO] byla převedena na vnitřní účet [právnická osoba] a z něho byla převedena žalovanému na účet žalovaného v Kč, ve výši 2 464 111,30 Kč. Tudíž 2 464 111,30 děleno 91 568,61 se rovná 26,9100000535. Z toho lze zjistit kurz [jméno FO], které užila [právnická osoba] - tedy 26,91. Následuje výpočet : 26,91 x 85 500,4 = 2 300 816 Kč. Tudíž se nepoužije kurz podle ČNB, ale kurz konkrétnější, který byl uplatněn [právnická osoba] vůči žalobci. Tím získáme hodnotu, která spadá do vypořádání SJM - 2 300 816 Kč, v dispozici žalobce, na jehož účet totiž byla tato částka za předmětné cenné papíry vyplacena (výrok I. 4. rozsudku). Lze dodat, že soud zahrnul do vypořádání SJM (v souladu s požadavkem žalované) částku 5 500 [jméno FO] jako výplatu kupónů a 0,40 [jméno FO] jako připsaný úrok očištěný o srážkovou daň, a to z titulu výnosu majetku ze SJM, v souladu s ustálenou judikaturou; po zániku SJM manželé sice již nenabývají do společného jmění nový majetek, do masy společného jmění však přibývají přírůstky a výnosy z majetku, který byl v SJM v okamžiku jeho zániku, přičemž přírůstky a výnosy se vypořádají najednou v rámci vypořádání SJM (např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2758/08, rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 2593/2008-404, 28 Cdo 2594/2008, sp. zn. 22 Cdo 3210/2018).

35. Pokud jde o výrok I. 5. rozsudku, ten je opřen o následující. Žalovaná zahrnula do vypořádání SJM částku 5 870 [jméno FO], která se nacházela na portfoliovém účtu žalobce vedeného u [právnická osoba] pod č. [Anonymizováno] k 17. 10. 2013 (viz důkaz výpisem z tohoto účtu na č. l. 1159) – tu jde o hledisko stavu majetku. Pokud jde o cenu této majetkové hodnoty, je namístě odkázat na shora uvedenou judikaturu k otázce směnného kurzu použitého pro přepočet finančních v cizí měně. Tedy dne 20. 7. 2016 byla tato částka převedena na Korunový účet žalobce, a proto je právně významný kurz v den 20. 7. 2016. Proto vynásobíme částku 5 870 x 26,91 a získáme částku 157 962 Kč, kterou žalobce získal za částku 5 870 [jméno FO]. Tuto částku měl v dispozici žalobce, když byla na jeho účtu, a proto ji přikázal do výlučného vlastnictví žalobce.

36. Žalovaná též zahrnula do vypořádání SJM částku 81 760 Kč jakou nacházející se na portfoliovém účtu žalobce vedeného u [právnická osoba] pod č. [Anonymizováno] k 17. 10. 2013. Ze sdělení [právnická osoba] z 2. 12. 2019 (č. l. 1159) soud zjistil, že na uvedeném účtu se nacházela ke dni 17. 10. 2013 částka ve výši 80 790 Kč a tuto částku tak přikázal do výlučného vlastnictví žalobce, když byla ve výlučné dispozici žalobce, tj. na jeho účtu (výrok I. 6. rozsudku).

37. Žalovaná zahrnula do vypořádání SJM 1 013 kusů akcií obchodní společnosti [právnická osoba]., [Anonymizováno] evidovaných na účtu žalobce vedeném Centrálním depozitářem cenných papírů, a.s. Z výpisu Centrálního depozitáře soud zjistil, že ke dni 17. 10. 2013 bylo v SJM bylo v SJM 1166 kusů cenných papírů firmy [Anonymizováno]; avšak žalovaná má právo zahrnout do vypořádání SJM neúplný počet akcií (žalovaná k dotazu soudu při jednání 23. 6. 2021 stvrdila, že do vypořádání SJM zahrnuje jen 1 013 akcií, nikoli 1166). Ke dni vyhlášení rozsudku (resp. k 29. 6. 2021) činila obvyklá cena (z judikatury, srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1419/98, 21 Cdo 1186/2012) – tedy cena, za kterou se předmětná akcie prodávala na burze ([Anonymizováno], česká burza cenných papírů a.s. – obchoduje se na ní s akciemi) - jedné akcie 181 Kč (důkaz výtiskem z www.kurzy.cz z 29. 6. 2021 o kurzu akcie [právnická osoba].); tedy celkem za 1 013 akcií činila obvyklá cena akcií 183 353 Kč. Tyto akcie soud přikázal do výlučného vlastnictví žalobce (výrok I. 7. rozsudku); již proto, že byly v jeho dispozici, byly evidovány na jeho účtu vedeném Centrálním depozitářem cenných papírů, a. s.

38. Pokud jde o výrok I. 8. rozsudku, žalovaná zahrnula do vypořádání SJM i částku 4 500 [jméno FO] a 204,01 [jméno FO] z účtu žalobce u [právnická osoba]. č.ú. [č. účtu]. Z výpisu tohoto účtu (za období od 1. 8. 2013 - č. l. 549) soud zjistil, že ke dni 29. 8. 2013 tam byla částka 204,01 [právnická osoba] téhož výpisu z účtu soud zjistil, že žalobce z něj dne 29. 8. 2013 vybral 4 500 [jméno FO] v hotovosti. V souladu s ustálenou judikaturou soud vyzval žalobce (na jednání 27. 2. 2019), aby dotvrdil, jak s těmito dvěma částkami (204,01 a 4 500 [jméno FO]) naložil a aby označil všechny důkazy k prokázání jeho tvrzení, jak konkrétně s těmito částkami naložil a aby všechny písemné důkazy předložil. Soud na stejném žalobce poučil žalobce, že má povinnost a břemeno tvrzení a důkazní o tom, jak konkrétně naložil s tam uvedenými majetkovými hodnotami a ať uvede všechny skutečnosti, z nichž plyne, zda uvedené částky spotřeboval či nespotřeboval, jak konkrétně spotřeboval, zda je spotřeboval pro sebe či někoho jiného, zda je spotřeboval či nespotřeboval způsobem, který představuje či nepředstavuje uspokojování potřeb rodiny a je v souladu s institutem SJM, zda dotvrzené naložení s finančními prostředky se vymykalo či nevymykalo obvyklé správě společného majetku v SJM. Soud poučil žalobce, že v případě nesplnění výzvy nelze vyloučit, že uvedené majetkové hodnoty budou zařazeny do SJM a budou vypořádány k tíži žalobce a že soud bude vycházet z toho, že se nacházejí u žalobce (viz protokol o jednání z 27. 2. 2019). Žalobce tuto výzvu nesplnil. Toliko vágně (v podání z 20. 3. 2019) sdělil, že tuto částku užil k osobní spotřebě, aniž by však specifikoval, k jaké konkrétní osobní spotřebě – tu žalobce neunesl již břemeno tvrzení. Taktéž žalobce neunesl břemeno důkazní o skutečné spotřebě této částky k osobní spotřebě. Proto částka 4 704 [jméno FO] je předmětem vypořádání - ať by to bylo z důvodu, že uvedenou částku žalovaný spotřeboval pro sebe či způsobem, který nepředstavuje uspokojování potřeb rodiny a je v souladu s institutem společného jmění manželů, anebo z důvodu, že tuto částku žalovaný nespotřeboval a ke dni zániku společného jmění manželů jí disponoval, pročež se tato částka vypořádá se tak, že se ponechá (přikáže) žalobci (viz výrok I. 8. rozsudku) s tím, že se uloží žalobci polovinu vyplatit žalované (v rámci vypořádacího podílu) [k tomu srov. ustálenou judikaturu, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2150/2011: „Pokud soudy vzaly za prokázáno, že částku … Kč žalovaný z účtu u peněžního ústavu vybral a neprokázal, že tyto finanční prostředky použil na úhradu jím tvrzených závazků, nelze jejich závěru, že tato částka má být předmětem vypořádání, nic vytknout, ať by to bylo z důvodu, že uvedenou částku žalovaný spotřeboval pro sebe či způsobem, který nepředstavuje uspokojování potřeb rodiny a je v souladu s institutem společného jmění manželů, anebo z důvodu, že tuto částku žalovaný nespotřeboval a ke dni zániku společného jmění manželů jí disponoval. Jestliže žalovaný částku … Kč z účtu vybral, tíží ho povinnost tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, jakým způsobem s touto částkou naložil. …žalobkyně nenese důkazní břemeno ohledně tvrzení, že předmětná částka nebyla ke dni zániku společného jmění manželů spotřebována… Jestliže pak soudy vzaly za prokázáno, že částku 400 000,- Kč žalovaný z účtu u peněžního ústavu vybral, tíží jeho povinnost tvrzení a povinnost důkazní, jakým způsobem s těmito finančními prostředky naložil. Pokud soudy v dané věci na základě hodnocení důkazů neuvěřily žalovanému, že peníze použil způsobem v řízení prezentovaným, nelze jejich závěru, že musí být předmětem vypořádání, nic vytknout.“; obdobně srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3128/2013]. Soud vyšel v souladu s výše citovanou judikaturou z přepočítacího kurzu měn v době jejich spotřeby, tj. z kursu k 29. 8. 2013, kdy 1 [jméno FO] činilo 25,68 Kč. Tedy 4 704 x 25,680 se rovná 120 798,72 Kč a tuto částku soud zahrnul do vypořádání SJM (viz výrok I. 8. rozsudku).

39. Co se týče výroku I. 9. rozsudku, žalovaná zahrnula do vypořádání SJM zůstatek na účtu žalobce vedeném [právnická osoba]., č.ú. [č. účtu]. Žalovaná sice v závěrečném návrhu uvedla, že ke dni zániku SJM, tj. 17. 10. 2013, byl na účtu zůstatek 1 940 454,97 Kč; avšak k dotazu soudu na jednání dne 23. 6. 2021 (č. l. 1340) upřesnila, že zahrnuje do vypořádání SJM skutečný zůstatek ke dni právní moci rozsudku o rozvodu, který plyne z obsahu spisu. Z výpisu z účtu vedeném [právnická osoba]. na jméno žalobce pod č. [č. účtu] soud zjistil, že ke dni zániku SJM (17. 10. 2013) se na uvedeném účtu nacházela částka 2 440 524 Kč, a proto tuto částku zahrnul do vypořádání SJM a přikázal ji do výlučného vlastnictví žalobce, již proto, že ji měl v dispozici výlučně žalobce (nacházela se na jeho účtu).

40. Stran výroku I. 10. rozsudku soud uvádí následující. Žalovaná zahrnula do vypořádání SJM obchodní podíl žalobce v obchodní společnosti [právnická osoba], IČ [IČO], sídlem [adresa] (dále jako „obchodní podíl“). Obchodní podíl byl nabyt za trvání manželství - 20. března 1996, z prostředků SJM (nesporné mezi manžely a důkaz výpisem z veřejného rejstříku [právnická osoba]). Dne 20. 3. 1996 byl [právnická osoba] zapsán do obchodního rejstříku a žalobce byl a je jediným společníkem. Předmět činnosti [právnická osoba] tvoří stavba strojů s mechanickým pohonem a koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej (důkaz výpisem z veřejného rejstříku a níže uvedeným znaleckým posudkem). Ze znaleckého posudku č. 203/20 z 31. 8. 2020 znaleckého ústavu [právnická osoba]. – výslechu znaleckého ústavu z 20. 4. 2021 - soud zjistil obvyklou cenu obchodního podílu [právnická osoba] podle stavu ke dni zániku manželství (17. 10. 2013) a podle ceny ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ve výši 3 900 000 Kč. Z judikatury lze například citovat usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1866/2019: „…při oceňování obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů se vychází ze stavu tohoto podílu v době zániku tohoto spoluvlastnictví, avšak z obvyklé ceny odpovídající době, kdy se vypořádává.“. Soud obvyklou cenu obchodního podílu ve výši 3 900 000 Kč dovodil z metody majetkového přístupu, tj. substanční metody aktiv a pasiv k datu 17. 10. 2013. Jde o metodu založenou na konkrétním ocenění majetku, vycházející z účetních hodnot oceněných historickými cenami/pořizovacími cenami k určitému datu, přeceňovanými na tržní cenu, za kterou by se dal konkrétní majetek prodat, a to vzhledem k jeho opotřebení k datu ocenění, což platí za předpokladu dalšího pokračování činnosti podnikajícího subjektu (srov. str. 17 znaleckého posudku). Znalecký ústav tuto metodu majetkového přístupu zhodnotil jako nejlépe použitelnou pro zjištění obvyklé ceny obchodního podílu (viz např. str. 47 znaleckého posudku) a soud neshledal důvod se od tohoto názoru znaleckého ústavu odchýlit (srov. i text níže ohledně ocenění podniku). [jméno FO] i v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1866/2019), podle níž „… při ocenění podniku i obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným je třeba pro účely vypořádání SJM v zásadě vycházet z obvyklé (tržní) ceny tohoto podílu, kterou by v daném čase a místě bylo možno za převod podílu dosáhnout. Jestliže však obvyklou (tržní) cenu není možné zjistit, je na soudním znalci, aby v souladu s poznatky dosaženými v jeho oboru zvolil, jakou metodu ocenění použije. Soud, který nemá příslušné odborné znalosti, nemůže metodiku ocenění stanovit…“. Koneckonců výsledky užití jednotlivých metod znaleckým ústavem se zde v zásadě nelišily, pročež tak volba metody u ocenění obchodního podílu in concreto podstatná nebyla, na což ostatně obdobně poukazovala i žalovaná (3 757 000 Kč metodou účet, 3 908 000 Kč metodou majetkového přístupu – substanční metoda, 3 665 000 Kč metodou kapitalizovaných čistých výnosů, 3 865 000 Kč metodou likvidační – srov. znalecký posudek). V souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1781/2004, 22 Cdo 103/2005) soud přikázal obchodní podíl (nikoli hodnotu obchodního podílu), a to žalobci (výrok I. 10.), jelikož obchodní podíl může být přikázán jen společníku obchodní společnosti.

41. Pokud jde o výnos podniku [Jméno žalobce] – žalovaná zahrnula podnik žalobce do vypořádání SJM – ohledně něj bylo právní posouzení i ocenění složitější.

42. Předně je soud názoru, že podnik [Jméno žalobce], IČ [IČO] (žalobce jako podnikatel byl zapsán do živnostenského rejstříku 18. 8. 1992, se sídlem na [adresa] od 18. 8. 1992 do 10. 4. 2014 a pak na [adresa] – důkaz výpisem ze živnostenského rejstříku) se nikdy nestal součástí SJM. Tento podnik sice byl založen za trvání manželství (konkrétně 18. 8. 1992) a s použitím prostředků patřícím oběma účastníkům jako manželů, ale to není dostačující pro zařazen podniku do SJM. Určující totiž je, že žalovaná nikdy nebyla podnikatelkou. Tu soud poukazuje na ustálenou judikaturu. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 144/2018: „…předmětem vypořádání SJM není podnik žalovaného, neboť – s ohledem na vznik živnostenského oprávnění žalovaného, jakož i skutečnost, že podnikatelem byl pouze on, nikoliv i žalobkyně – je ve výlučném vlastnictví žalovaného… ona sama nepodnikala. Skutečnost, že žalovaný měl užívat k podnikání i finanční prostředky a prostory předmětného domu, které náležely do SJM účastníků, jsou pro posouzení právního režimu podniku žalovaného nerozhodné…“; rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 6038/2017: „…začal žalovaný podnikat jako fyzická osoba na základě živnostenského oprávnění v roce 1994, žalobkyně působila v podniku žalovaného pouze jako spolupracující osoba od roku 1996, nikoliv jako osoba vykonávající podnikatelskou činnost. S ohledem na výše uvedené se tedy nejednalo o podnik náležející oběma manželům jako podnikatelům, nýbrž sloužil pouze k výkonu povolání žalovaného. Proto podnik žalovaného nebyl podle § 143 obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998 v bezpodílovém spoluvlastnictví účastníků řízení a nestal se ani po 1. 8. 1998 součástí jejich společného jmění…“. V usnesení sp. zn. 22 Cdo 194/2016, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že pokud druhý z manželů působil jako osoba s podnikajícím manželem spolupracující, nečinilo to z ní osobu podnikající, resp. osobu vykonávající podnikatelskou činnost (srov. také rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1717/2000) a že v takovém případě nenáležel podnik před 1. 8. 1998 do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, ale pouze do výlučného vlastnictví podnikajícího manžela (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 6038/2017).

43. Z důvodu, že podnik [Jméno žalobce] nebyl součástí SJM, soud ani nemohl rozhodnout o přikázání tohoto podniku do výlučného vlastnictví některému z účastníků, když byl a je ve výlučném vlastnictví žalobce jako podnikajícího manžela. Pro účely vypořádání SJM je však nutné stanovit částku, která aproximuje výši prostředků vynaložených ze SJM na oddělený majetek žalobce (sloužícího k jeho podnikání) [obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 6038/2017]. I pokud tak podnik žalobce není součástí SJM, v souladu s ustálenou judikaturou tak je nutné při jeho vypořádání zohlednit výnosy z podnikání, neboť i výnosy z odděleného majetku jednoho z manželů patří do společného jmění manželů. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2296/2004 přijal a odůvodnil závěr, že „výnos z podnikání stejně jako mzda z pracovního poměru náležející jednomu z manželů je nejčastějším zdrojem BSM (resp. SJM), z něhož je pak pořizován společný majetek manželů. Jsou-li pak výnosy vloženy zpět do podnikání (např. na nákup materiálu, mzdy zaměstnanců, placení daní apod.), jde o použití prostředků BSM na oddělený majetek jednoho z manželů, který by měl k požadavku druhého z manželů do BSM nahradit. Ke dni zániku manželství by tak podnikající manžel měl podle § 150 obč. zák. vrátit, co ze společného bylo na tyto jeho věci (popř. jeho podnikání) vynaloženo. Z výše učiněných závěrů pak vyplývá značná obtížnost vyčíslení toho, co by měl podnikající manžel nahradit ve prospěch BSM ve smyslu § 150 věty druhé obč. zák. Ze sporu o vypořádání BSM nelze činit vyúčtovací spor, v němž by se dohledávaly jednotlivé výnosy a výdaje s jejich účelovým určením zpravidla bez možnosti dospět ke spolehlivým závěrům. Proto dovolací soud zaujímá názor, že podnikající manžel je povinen nahradit do BSM takovou částku, jež se rovná pozitivnímu (kladnému) rozdílu mezi aktivy a pasivy jeho podnikání ke dni zániku BSM, což zpravidla je cena jeho podniku (pokud nebyl vytvořen i vynaložením oddělených prostředků podnikajícího manžela).“. V rozsudku sp. zn. 22 Cdo 3371/2015 Nejvyšší soud doplnil, že částku, kterou je povinen podnikající manžel nahradit do společného jmění manželů, lze určit podle ceny podniku ke dni zániku společného jmění; uvedl, že „výše prostředků vynaložených ze společného na oddělený majetek jednoho z manželů sloužící k jeho podnikání se tak rovná obecně ceně jeho podniku ke dni zániku SJM.“ .

44. I když tedy v souzené věci netvoří podnik žalobce SJM, je nezbytné zohlednit na základě výše uvedeného podnikání žalobce při vypořádání SJM, cenu podniku ke dni zániku společného jmění. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 4452/2010 vysvětlil, při určení ceny podniku se soud zpravidla neobejde bez provedení důkazu znaleckým posudkem.

45. Z důkazu znaleckým posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba]. soud zjistil, že obvyklá cena podniku [Jméno žalobce] byla - podle stavu kde dni rozvodu manželství - metodou účetní zjištěna ve výši 3 762 000 Kč, podle stavu ke dni rozvodu manželství metodou majetkového přístupu (substanční metoda) zjištěna ve výši 3 966 000 Kč, podle stavu ke dni rozvodu manželství metodou výnosovou kapitalizovaných čistých výnosů zjištěna ve výši 11 462 000 Kč a podle stavu ke dni vyhotovení znaleckého posudku zjištěna metodou likvidační ve výši 11 743 000 Kč. Tudíž na rozdíl od ocenění obchodního podílu žalobce v [právnická osoba], existovala u podniku žalobce výrazná disproporce mezi závěry zjištěnými metodou účetní a majetkového přístupu na straně jedné a na straně druhé mezi metodou výnosovou (kapitalizovaných čistých výnosů) a metodou likvidační. Soud však přijal závěr zjištěný metodou majetkového přístupu (substanční metodou), pročež zjistil ze znaleckého posudku (včetně výslechu znaleckého ústavu) obvyklou cenu podniku - ke dni vyhlášení rozsudku podle stavu podniku ke dni právní moci rozsudku o rozvodu – ve výši 3 966 000 Kč, kterou přitom drží žalobce jako vlastník podniku a podnikatel. Při tomto závěru byl soud veden zejména následujícími úvahami.

46. Za prvé, znalecký ústav zhodnotil metodu majetkového přístupu (substanční metodou) jako nejlépe použitelnou pro vypořádání SJM podle stavu ke dni zániku SJM (viz např. str. 60 posudku); soud poukazuje na shora citovanou judikaturu, podle níž je na “znalci, aby v souladu s poznatky dosaženými v jeho oboru zvolil, jakou metodu ocenění použije. Soud, který nemá příslušné odborné znalosti, nemůže metodiku ocenění stanovit…“.

47. Za druhé, znalecký ústav vysvětlil v posudku i při výslechu, proč závěr získaný metodou výnosovou není spolehlivý – kvůli tomu, že znalecký ústav neměl k dispozici všechny potřebné podklady v podobě účetních dokladů do roku 2012, které jsou přitom nutné pro zjištění provozního výsledku hospodaření, ze kterého se vychází v této metodě. Totiž výnosová metoda (kapitalizovaných čistých výnosů) je založena právě na v minulosti dosahovaných výsledcích podniku, přičemž minulost stran podniku znalecký ústav dostatečně zdokumentovanou dostatečně neměl. Nikoli soud, nýbrž soudní znalec (znalecký ústav) disponuje pro účely tohoto řízení odbornou erudicí k tomu, aby vyhodnotil, jaké odborné podklady pro své závěry potřebuje a jaké odborné závěry z těchto podkladů vyplývají. Pokud znalecký ústav dospěl k závěru, že kvůli nedostatku podkladů ohledně účetnictví podniku žalobce jsou závěry získané výnosovou metodou se zkreslenou hodnověrností, nepřesné, zavádějící, podložené nepřesnými čísly (viz přepisu zvukového záznamu o výslechu znaleckého ústavu), nevypovídající (viz str. 54 posudku), je rozumně vyloučeno dovodit obvyklou cenu podniku žalobce na základě takto in concreto nespolehlivé výnosové metody.

48. V řízení přitom nešlo o odstranitelný nedostatek účetních dokladů do 2012. Soudu totiž je známo i z úřední činnosti (srov. i podání žalované z 22. 4. 2021 či žalobce z 23. 4. 2021), že spor mezi žalobcem jako podnikající fyzickou osobou a žalovanou o vydání účetnictví žalobce jako podnikající fyzické osoby – vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. 50 C 232/2014 – není dosud pravomocně ukončen (běží řízení před soudem prvního stupně po kasačním rozsudku Krajského soudu v Brně z 28. 2. 2020 č. j. 49 Co 87/2018-239). Přitom oba účastníci řízení tvrdí, že žádný z nich příslušné účetnictví – které by znalecký ústav potřeboval k přijetí spolehlivějšího závěru metodou výnosovou (kapitalizovaných čistých výnosů) – v dispozici nemá. Znalecký ústav se ostatně dotázal žalobce na poskytnutí potřebných dokladů, ale žalobce mu odvětil, že tyto v dispozici nemá (viz výslech znaleckého ústavu). S ohledem na to, že řízení sp. zn. 50 C 232/2014 není skončeno ani v prvním stupni (tím méně pravomocně), nelze ani dovodit, zda a komu z účastníků by mohla být spravedlivě kladena k tíži absence potřebných účetních dokladů stran podniku žalobce při hodnocení důkazů (lze dodat, že sice výlučně žalobce byl podnikatelem, ale žalovaná se označuje jako m. j. osoba spolupracující s žalobcem jako podnikatelem a byla též jeho účetní, a mimo jiné proto tato rozhodně nestojí jednoduše tak, že pokud žalobce jako podnikatel nemá účetní doklady do 2012, že pouze jemu to má být kladeno k tíži při hodnocení důkazů). Nehledě na to, že ani není zřejmé, jak konkrétně by nedostatek účetních dokladů do 2012 mohl soud klást k tíži žalobce; samotný znalecký ústav svůj závěr získaný metodou výnosovou znehodnotil, v podstatě negoval (jak např. zavádějící a podložený nepřesnými čísly) a už proto není možné seriózně přijmout cenu podniku získanou v tomto případě tak nespolehlivou metodou.

49. Za třetí, soud odkazuje na shora citovanou judikaturu, že výnos podniku v řízení o vypořádání SJM se rovná pozitivnímu (kladnému) rozdílu mezi aktivy a pasivy jeho podnikání ke dni zániku SJM. Jde tedy spíše o statickou složku podniku k určitému datu (rozdíl mezi aktivy a pasivy), čemuž lépe odpovídá právě znaleckým ústavem preferovaná metoda majetkového přístupu než-li metody jiné, včetně metody výnosové (viz i výslech znaleckého ústavu, který výslovně vypověděl k dotazu soudu, že majetková metoda nejlépe odpovídá zadání na zjištění rozdílu mezi aktivy a pasivy ke dni právní moci rozsudku o rozvodu).

50. Za čtvrté, výnosová metoda je založena na dosavadních hospodářských výsledcích v minulých letech a vychází se z předpokladu, že dosavadní výsledky budou platit i do budoucna (viz. např. str. 61 až 62 znaleckého posudku). Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2045/2009, „…Např. ve stati [jméno FO]. P. Tůmy „Základní přístupy ocenění majetku a jak porozumět hodnotě v posudku“, (http://www.[právnická osoba]/top/clanky/zakladni-pristupy-oceneni-majetku-a-jak porozumet-hodnote-v-posudku-[Anonymizováno].html), se o výnosové metodě uvádí: „Při výnosovém ocenění je na podnik nahlíženo jako na funkční celek, jehož hodnota je dána tím, co je schopný v budoucnu přinést svým vlastníkům. Budoucí ekonomický prospěch je nejčastěji vyjádřen zisky resp. peněžními toky, které jsou však zatíženy určitým rizikem. U perspektivních podniků je tato hodnota zpravidla vyšší než hodnota zjištěná majetkovým přístupem, přičemž rozdíl mezi individuálně přeceněnými položkami majetku a výnosovým oceněním tvoří „Goodwill“. Ten lze zjednodušeně vysvětlit jako prémii danou společným využitím dílčích aktiv podniku. Výnosové metody nepohlížejí na podnik jako na ‚hromadu věcí‘, nýbrž jako na entitu, která při efektivním využití svého majetku přináší vyšší prospěch, než odpovídá jejich individuální hodnotě“. Nicméně i dalších hodnot ovlivňujících cenu podniku (budoucí ekonomický prospěch, goodwil tj. hodnota nehmotného majetku obchodní společnosti jako jsou například dobré vztahy se zákazníky, jméno firmy nebo zkušení zaměstnanci, postavení obchodní společnosti na trhu, kvalita a hlavně tradice – viz Wikipedie, heslo goodwill) je dosaženo i vynaložením prostředků ze společného jmění (výnosů z podnikání)...“. Obdobně Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 22 Cdo 5783/2016 vysvětlil, že metoda výnosová odvozuje cenu podniku od výše jeho budoucích ekonomických přínosů. Tu však znalecký ústav v písemném posudku i při výslechu vysvětlil, že s ohledem na relativně vyšší věk žalobce a jeho zdravotní stav lze hůře budoucí ekonomické přínosy podniku předvídat (srov. též úřední záznamy zdejšího soudu ohledně vyhovění žádosti žalobce o odročení jednání kvůli obavě žalobce o jeho zdraví s ohledem na jeho zdravotní stav, který byl v úředních záznamech – s odkazem na žalobcem do spisu založené lékařské zprávy, včetně cukrovky a infarktu - specifikován). Obdobně znalecký ústav vysvětlil, že výsledky hospodaření za rok 2010 a 2011 byly navýšeny mimořádnou zakázkou od Honeywell a že je nebylo možné kvůli chybějícím podkladům korigovat, a proto je výpočet „zcela nevypovídající“ (např. str. 62 posudku). Pokud je výnosové ocenění metodou kapitalizovaných čistých výnosů pojmově založeno na dosavadních hospodářských výsledcích v minulých účetních období, pak z logiky věci tuto metodu nelze v tomto případě zvolit; s ohledem na relativně vyšší věk žalobce, jeho zdravotní stav a neopakovatelnost obdobné zakázky jako od [Anonymizováno] lze stěží spolehlivě usuzovat, že výsledky hospodaření z doby do 17. 10. 2013 budou platit i do budoucna. Při pochopení logiky výnosové metody tak nelze rozumně trvat na přijetí závěrů jí přijatých. [jméno FO] platí tím spíše při argumentaci žalované, že výsledky hospodaření i podniku žalobce byly pozitivně ovlivněny prací celé rodiny (žalované a tří synů účastníků). Vždyť patrně došlo k rozvrácení vztahů mezi žalobcem na straně jedné a mezi žalovanou a jejími tři syny na straně druhé [o čemž svědčí nejen výslechy účastníků a všech jejich synů, ale i soudní spory mezi účastníky i mezi [právnická osoba] (žalobce jako jediný společník) a žalobcem na straně žalobce a synem [jméno FO]. [jméno FO] jako žalovaným – viz podání žalované z 22. 4. 2021]. V takovém kontextu bylo již po 17. 10. 2013 zřejmé, že žalovaná a tři synové účastníků žalobci již v podnikání pomáhat nebudou (což se ostatně děje dodnes), a proto o to méně bylo rozumně předvídatelné, že by žalobce dosahoval v podnikání – bez pomoci žalované a tří synů účastníků – obdobných výsledků jako v době, kdy žalobci s podnikáním pomáhala celá rodiny. Argument žalované – plédující ve prospěch ceny dovozené metodou výnosovou - tak důsledně vzato svědčí proti zvolení závěrů plynoucích z výnosové metody.

51. Za páté, výsledek získaný metodou likvidační nelze použít i proto, že znalecký ústav při ní použil výsledky hospodaření nejen před zánikem SJM (2006 – 2013), ale i za dobu od zániku SJM až do roku 2019 (viz str. 54 posudku); to však odporuje shora vysvětlenému judikatornímu pravidlu dle obč. zák., že obchodní podíly i podniky je třeba oceňovat podle stavu ke dni zániku SJM.

52. Lze dodat, že znalecký ústav přesvědčivě vysvětlil, že porovnávací metodu u ocenění obchodního podílu v [právnická osoba] i podniku žalobce nelze použít, jelikož informace o tržním prostředí s podniky a obchodními podíly nejsou k dispozici (např. str. 61 posudku; koneckonců v soudní praxi srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1866/2019: „…znalce shodně uvedli, že není možné použít metodu tržního porovnání, protože neexistují srovnatelné formy či srovnatelné prodeje… porovnání u takto malých podniků nelze na trhu provést, jelikož nejsou k dispozici srovnatelné údaje…“). Metoda majetková byla v soudní praxi akceptována např. v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1866/2019 s tím, že „Výsledkem znaleckého zkoumání (poznámka soudu: znalci užili metodu majetkovou) pak byla, přesně jak požaduje judikatura Nejvyššího soudu, obvyklá cena obchodního podílu v předmětné společnosti a obvyklá cena obchodního závodu žalovaného. Z uvedeného je patrné, že znalecké posudky byly vyhotoveny v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu…“; to je odpověď i na poněkud nepřiléhavou námitku žalované v podání z 1. 10. 2020, která snad naznačuje, že by obecně výnosová metoda lépe vystihovala obvyklou (tržní) cenu.

53. Pokud žalovaná plédovala i pro užití ceny získané metodou likvidační (11 743 000 Kč), tak její použití je nutno odmítnout ještě důrazněji. Totiž znalecký ústav se při užití této metody odchýlil od zadání znaleckého posudku i ustálené judikatury, že se má vycházet ze stavu podniku ke dni 17. 10. 2013 (ostatně to znalecký ústav výslovně přiznává - str. 62 posudku: „stanovení hodnot likvidační metodou k datu zpracování znaleckého posudku však nesplňuje zadání…“). V rámci likvidační metody znalecký ústav použil výsledky hospodaření – tedy stav podniku - k datu 31. 12. 2019 (viz např. str. 58 či 62 posudku). Shora bylo vysvětleno, proč změna judikatury - vyjádřená v rozsudku Nejvyššího soudu z 28. 4. 2020 sp. zn. 22 Cdo 1205/2019 - na souzenou věc nedopadá (vypořádání SJM podléhá obč. zák.). Nad to, rozsudek sp. zn. 22 Cdo 1205/2019 nedopadá na nynější případ i z povahy jeho argumentace, podle níž „43. Základním smyslem vypořádání společného jmění je spravedlivé a zásadně rovné rozdělení součástí tvořících společné jmění… Tomuto principu nejlépe odpovídá pravidlo, že při zjištění ceny věci tvořící vypořádávané SJM je třeba zásadně vycházet z obvyklé ceny věci v době rozhodování soudu stanovené s ohledem na stav této věci k okamžiku vypořádání SJM (tedy ke stejnému okamžiku), a to právě z toho důvodu, že spoluvlastníky věci jsou až do okamžiku vypořádání SJM oba manželé, kteří by zásadně společně měli nést důsledky zhodnocení či znehodnocení věci…“. V souzené věci však žalobce a žalovaná nebyli spoluvlastníky věci, resp. podniku až do okamžiku vypořádání SJM, jelikož vlastníkem podniku vždy byl a je výlučně žalobce. Navíc rozsudek sp. zn. 22 Cdo 1205/2019 píše o zásadě, tedy pravidlu, z něhož jsou přípustné výjimky („…je třeba zásadně vyjít z …“), které výslovně citovaný rozsudek Nejvyššího soudu připouští („47…ve specifických případech a s přihlédnutím k individuálním okolnostem může požadavku spravedlivého řešení více odpovídat potřeba zohlednění stavu vypořádávané věci v době zániku SJM.“). Přitom právě u ocenění obchodního podílu v [právnická osoba] i podniku (resp. výnosu z podniku) požadavek spravedlivého řešení velí, aby nebylo přihlédnuto ke stavu po právní moci rozsudku o rozvodu (po 17. 10. 2013). [jméno FO] z důvodu, že mezi účastníky je nesporné (plyne to i z výslechu účastníků), že žalovaná se na chodu obchodní společnosti a podniku po 17. 10. 2013 nijak nepodílela, a pokud by došlo k jejich zhodnocení či znehodnocení, pak by to nemělo být kladeno ku prospěchu či tíži žalované, jelikož zhodnocení či znehodnocení nijak neovlivnila a ani neměla možnost ovlivnit. Vždyť žalovaná namítá, že ji žalobce z podnikání vyřadil (a její syny – viz např. podání žalované z 27. 4. 2021).

54. Koneckonců lze argumentovat i např. principem rovnosti. Žalovaná správně nezahrnula do vypořádání např. svůj příjem získaný po rozvodu manželství. Konzistentně s tím by však neměla být zahrnuta do vypořádání SJM ani jiná majetková hodnota (než příjem) získaná žalobcem po rozvodu manželství, a to např. ve sféře podnikání žalobce (v [právnická osoba] a podniku žalobce jako fyzické osoby). Opačný přístup by byl i diskriminací bývalých manželů podnikatelů oproti bývalým manželům, kteří nepodnikají, a u nichž by majetkové hodnoty získané jiným způsobem než podnikáním do vypořádání SJM nebyly [právnická osoba] zahrnovány.

55. Žalovaná namítla (podání z 1. 10. 2020), že není racionální vysvětlení, proč by pro účely vypořádání SJM měla být uvažována cena podniku určená použitím majetkové metody ke dni zániku SJM 17. 10. 2013 (3 966 000 Kč), když prostým rozprodejem podniku by v době ocenění (tedy dnes – poznámka soudu) bylo dosaženo výnosu 11 743 000 Kč. Namítla, že by to prakticky znamenalo, že pokud žalobce, vzápětí po rozhodnutí soudu o vypořádání SJM, svůj podnik zlikviduje, získá tím pro sebe rozdíl 7 777 000 Kč. Kromě argumentů shora (srov. argument, že na stavu podniku po zániku manželství, včetně příp. zhodnocení, se žalovaná nijak vlastní aktivitou, pílí, umem nepodílela) soud odkazuje i na ustálenou judikaturu, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 6038/2017: „…Tato částka se rovná ceně podniku podnikající manžela ke dni zániku společného jmění manželů. Jakým způsobem však podnikající manžel naloží s podnikem jakožto s jeho výlučným majetkem po zániku společného jmění je pro stanovení výše této částky irelevantní...“.

56. Pokud žalovaná namítla, že došlo k poklesu hodnoty podniku tím, že žalobce vybral z účtu peníze, pak soud poukazuje na to, že částku 17 008 162 Kč, kterou žalobce vybral v hotovosti z účtu č. [č. účtu] do dne 17. 10. 2013, soud zahrnul do SJM s tím, že žalovaná má právo na polovinu z této částky v rámci vypořádacího podílu (srov. text shora). Už proto není duplicitní „kompenzace“ žalované cestou zvýšení obvyklé ceny podniku ve výši event. zvolení výsledku získaného metodou výnosovou či likvidační.

57. Žalobce jen vágně namítla, že hodnota podniku žalobce i [právnická osoba] je nulová; to však je v rozporu se znaleckým posudkem i výslechem znaleckého ústavu. Jakkoli není právně významný stav podniku a obchodního podílu k dnešnímu dni (ale toliko k 17. 10. 2013, srov. text shora), lze poukázat i na výpověď znaleckého ústavu např. v tom smyslu, že obchodní jednání s konečnými odběrateli je úspěšné a výnosy jsou žalobcem dosahovány a že od 2013 do 2019 se hodnota podniku žalobce zvětšovala cashově. Koneckonců verze žalobce o nulové hodnotě podniku žalobce i [právnická osoba] je v rozporu i s výpovědí žalobce z 6. 8. 2019, v níž uvedl, že je pořád výdělečně činný a „firmy“ mu „nějakým způsobem prosperují“.

58. Žalobce namítl, že mezi červencem 2020 (posudek byl vypracován 31. 8. 2020) a dnešním dnem se změnila tržní cena. Podle ustálené judikatury, nelze řešit každý drobný časový rozdíl, nicméně pokud doba, která uplynula mezi pořízením znaleckého posudku ohledně ceny vypořádávaných věcí, především nemovitostí a podniku, a vyhlášením rozsudku, provádějícího vypořádání, přesahuje výrazně dva roky, pak rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3555/2009, 22 Cdo 2110/2014). Judikatura vyžaduje, aby pod dvou letech od pořízení posudku byl posudek aktualizován (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3956/2018). Těmto judikatorním požadavkům však soud dostál: 1) jednak znalecký posudek znaleckého ústavu byl vyhotoven 30. 8. 2021 a k vyhlášení rozsudku došlo 2. 7. 2021 (tedy doba mezi pořízením posudku a vyhlášením rozsudku nepřesáhla ani jeden rok); 2) jednak znalecký ústav vypověděl při výslechu, že závěry vtělené do znaleckého posudku platí i v době jeho výslechu (tj. 20. 4. 2021, což je velmi blízko vyhlášení rozsudku, k němuž došlo 2. 7. 2021), čímž došlo důsledně vzato k aktualizaci posudku 20. 4. 2021 znaleckým ústavem.

59. Stran výnosu podniku soud tudíž shrnuje, že za pomoci znaleckého posudku (včetně výslechu znaleckého ústavu) zjistil výnos podniku ve výši 3 966 000 Kč.

60. Pokud jde o výrok I. 11. rozsudku, žalovaná zahrnula do vypořádání SJM částku 18 334 000 Kč s tvrzeními, že tuto částku žalobce vybral v hotovosti ze svého účtu vedeném [právnická osoba]., č.ú. [č. účtu] (dále jako „účet žalobce“) v době od 8. 2. 2012 do 17. 10. 2013.

61. Z výpisu účtu žalobce soud zjistil, že žalobce ze svého účtu vybral následujícího dne následující částky: 8.2.2012 - 20 000 Kč, 14.2.2012 - 25 000 Kč, 23.2.2012 - 25 000 Kč, 6.3.2012 - 30 000 Kč, 14.3.2012 - 25 000 Kč, 27.3.2012 - 25 000 Kč, 2.4.2012 - 25 000 Kč, 16.4.2012 - 30 000 Kč, 17.4.2012 - 25 000 Kč, 25.4.2012 - 50 000 Kč, 23.5.2012 - 25 000 Kč, 6.6.2012 - 25 000 Kč, 22.6.2012 - 50 000 Kč, 27.6.2012 - 50 000 Kč, 11.7.2012 - 50 000 Kč, 19.7.2012 - 40 000 Kč, 23.7.2012 - 40 000 Kč, 25.7.2012 - 10 000 Kč, 3.8.2012 - 50 000 Kč, 7.8.2012 - 4 000 Kč, 7.8.2012 - 40 000 Kč, 13.8.2012 - 40 000 Kč, 24.8.2012 - 40 000 Kč, 30.8.2012 - 40 000 Kč, 3.9.2012 - 40 000 Kč, 12.9.2012 - 50 000 Kč, 25.9.2012 - 60 000 Kč, 8.10.2012 - 40 000 Kč, 15.10.2012 - 40 000 Kč, 23.10.2012 - 50 000 Kč, 31.10.2012 - 50 000 Kč, 8.11.2012 - 10 000 Kč, 8.11.2012 - 40 000 Kč, 13.11.2012 - 50 000 Kč, 21.11.2012 - 40 000 Kč, 29.11.2012 - 60 000 Kč, 3.12.2012 - 40 000 Kč, 7.12.2012 - 10 000 Kč, 12.12.2012 - 40 000 Kč, 31.12.2012 - 50 000 Kč, 8.1.2013 - 50 000 Kč, 21.1.2013 - 50 000 Kč, 31.1.2013 - 50 000 Kč, 5.2.2013 - 40 000 Kč, 28.2.2013 - 50 000 Kč, 22.3.2013 - 40 000 Kč, 2.4.2013 - 20 000 Kč, 11.4.2013 - 50 000 Kč, 24.4.2013 - 50 000 Kč, 2.5.2013 - 50 000 Kč, 6.5.2013 - 50 000 Kč, 17.5.2013 - 50 000 Kč, 24.5.2013 - 50 000 Kč, 31.5.2013 - 40 000 Kč, 31.5.2013 - 450 000 Kč, 6.6.2013 - 10 000 Kč, 6.6.2013 - 40 000 Kč, 6.6.2013 - 450 000 Kč, 10.6.2013 - 450 000 Kč, 13.6.2013 - 450 000 Kč, 14.6.2013 - 40 000 Kč, 17.6.2013 - 50 000 Kč, 17.6.2013 - 450 000 Kč, 20.6.2013 - 450 000 Kč, 24.6.2013 - 40 000 Kč, 24.6.2013 - 450 000 Kč, 27.6.2013 - 450 000 Kč, 1.7.2013 - 40 000 Kč, 1.7.2013 - 450 000 Kč, 4.7.2013 - 450 000 Kč, 8.7.2013 - 450 000 Kč, 11.7.2013 - 450 000 Kč, 15.7.2013 - 50 000 Kč, 18.7.2013 - 450 000 Kč, 22.7.2013 - 50 000 Kč, 22.7.2013 - 450 000 Kč, 25.7.2013 - 450 000 Kč, 1.8.2013 - 50 000 Kč, 1.8.2013 - 450 000 Kč, 5.8.2013 - 50 000 Kč, 5.8.2013 - 450 000 Kč, 12.8.2013 - 50 000 Kč, 12.8.2013 - 450 000 Kč, 15.8.2013 - 450 000 Kč, 19.8.2013 - 50 000 Kč, 19.8.2013 - 450 000 Kč, 22.8.2013 - 450 000 Kč, 26.8.2013 - 50 000 Kč, 26.8.2013 - 450 000 Kč, 29.8.2013 - 450 000 Kč, 2.9.2013 - 40 000 Kč, 2.9.2013 - 450 000 Kč, 5.9.2013 - 450 000 Kč, 9.9.2013 - 50 000 Kč, 9.9.2013 - 450 000 Kč, 12.9.2013 - 450 000 Kč, 16.9.2013 - 50 000 Kč, 16.9.2013 - 450 000 Kč, 19.9.2013 - 450 000 Kč, 23.9.2013 - 50 000 Kč, 23.9.2013 - 450 000 Kč, 26.9.2013 - 450 000 Kč, 30.9.2013 - 40 000 Kč, 3.10.2013 - 450 000 Kč, 7.10.2013 - 50 000 Kč, 7.10.2013 - 450 000 Kč, 14.10.2013 - 50 000 Kč, 14.10.2013 - 450 000 Kč. Celkem tak žalobce od 8. 2. 2012 do 17. 10. 2013 vybral ze svého účtu v hotovosti 18 294 000 Kč (žalovaná mylně zahrnula do výběrů v hotovosti z tohoto období i částku 40 000 Kč jakožto údajný výběr z 15. 10. 2013, který neexistuje); z toho však od 31. 5. 2013 do 14. 10. 2013 vybral částku v celkové výši 16 200 000 Kč, přičemž tak žalobce činil v době jen drobněji předcházející rozsudku o rozvodu (který byl vyhlášen 12. 9. 2013 a nabyl právní moci 17. 10. 2013).

62. Soud žalobce najednání 27. 2. 2019 vyzval podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ať dotvrdí, jak naložil se shora konkretizovanými částkami, který vybral z účtu žalobce v době od 8. 2. 2012 do 14. 10. 2013. Zároveň na stejném jednání soud žalobce „aby v soudem stanovené lhůtě označil všechny důkazy k prokázání jeho tvrzení, jak konkrétně naložil s výše uvedenými částkami, a aby v soudem stanovené lhůtě přiložil všechny listinné důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud poučil žalobce, že žalobce má povinnost a břemeno tvrzení a důkazní o tom, jak konkrétně naložil s výše uvedenými majetkovými hodnotami. Soud vyzval žalobce, nechť v tomto smyslu rovněž uvede všechny skutečnosti (a označí všechny důkazy a všechny listinné důkazy předloží k prokázání svých tvrzení), z nichž plyne, zda uvedené částky spotřeboval či nespotřeboval, jak konkrétně je spotřeboval, zda je spotřeboval pro sebe či někoho jiného (pro koho jiného, v čí prospěch), zda je spotřeboval či nespotřeboval způsobem, který představuje či nepředstavuje uspokojování potřeb rodiny a je v souladu s institutem společného jmění manželů, zda dotvrzené naložení s finančními prostředky se vymykalo či nevymykalo obvyklé správě společného majetku ve společném jmění manželů. Soud poučil žalobce, že v případě, že žalobce nesplní shora uvedenou výzvu k doplnění všech tvrzení a označení všech důkazů (a předložení všech listinných důkazů) v soudem stanovené lhůtě, tak nelze vyloučit, že uvedené majetkové hodnoty (finanční prostředky) budou zařazeny do společného jmění manželů a budou vypořádány, k tíži žalobce a soud bude vycházet z toho, že se nachází u žalobce.“ (citováno z protokolu o jednání z 27. 2. 2019, str. 6 až 9). Žalobce však uvedenou výzvu nesplnil, což plyne z následujícího.

63. Žalobce nejprve tvrdil, že výběry hotovosti do 100 000 Kč byly osobní spotřebou rodinné domácnosti (viz např. podání žalobce z 20. 3. 2019, str. 25). Tu však žalobce nedotvrdil a neprokázal, na jakou konkrétní osobní spotřebu jakou konkrétní částku z vybrané hotovosti do 100 000 Kč vynaložil.

64. Žalobce v podání z 20. 3. 2019 tvrdil, že žalobce i od února 2012 vybíral částky z účtu č. [č. účtu] pro účely obživy a udržení životní úrovně obdobné jakou měla rodina před únorem 2012, že tyto částky sloužily k osobní spotřebě, že po odstěhování se z [Anonymizováno] a koupi domu na [Anonymizováno] žalobce musel zprvu, než si dům za další vybírané částky vybavil a opravil, navštěvovat restaurace, čistírny atd. Tato verze žalobce však je vyloučena výpisem z účtu žalobce č. [č. účtu]. Z něj plyne, že žalobce měl nejvyšší výběry – dokonce mnohonásobně – nikoli zprvu po odstěhování se z [Anonymizováno] (k čemuž došlo v srpnu 2010), ale výrazně později – až od května (690 000 Kč), resp. června 2013 (v červnu výběr hotovosti 3 300 000 Kč). [jméno FO] v srpnu 2010 žalobce vybral 80 000 Kč, v září 2010: 80 000 Kč, 10/2010 – 50 000 Kč, 11/2010 – 0 Kč, 12/2010 - 50 000 Kč, 1/2011 – 25 000 Kč, 2/2011 – 115 000 Kč, 3/2011 – 100 000 Kč, 4/2011 – 70 000 Kč, 5/2011- 60 000 Kč, 7/2011 – 60 000 Kč, 7/2011 – 60 000 Kč, 8/2011- 160 000 Kč, 9/2011 – 130 000 Kč, 10/2011 – 40 000 Kč, 11/2011 – 90 000 Kč, 12/2011 – 80 000 Kč, 1/2012 – 25 000 Kč, 2/2012 -70 000 Kč, 3/2012 – 80 000 Kč, 4/2012 – 130 000 Kč, 5/2012 – 25 000 Kč, 6/2012 – 125 000 Kč, 7/2012 – 140 000 Kč, 8/2012 – 214 000 Kč, 9/2012 – 150 000 Kč, 10/2012 – 180 000 Kč, 11/2012 – 200 000 Kč, 12/2012 – 140 000 Kč, 1/2013 – 150 000 Kč, 2/2013 – 90 000 Kč, 3/2013 – 40 000 Kč, 4/2013 – 120 000 Kč, 5/2013 – 690 000 Kč (z toho 450 000 Kč najednou), 6/2013 – 3 330 000 Kč, 7/2013 – 3 290 000 Kč, 8/2013 – 3 850 000 Kč, 9/2013 – 3 830 000 Kč, 10/2013 (do 17/10/2013) – 1 450 000 Kč. Po odstěhování se z [Anonymizováno] měl žalobce za dobu od září do prosince včetně 2010 průměrný výběr hotovosti z jeho účtu ve výši 45 000 Kč, přičemž tyto výběry hotovosti se od výběru hotovosti za dobu od ledna do srpna 2010 (průměrný měsíční výběr hotovosti - 43 125 Kč), kdy ještě nebyl odstěhovaný na Jasmínově, nezměnily. V roce 2011 měl žalobce průměrný měsíční výběr hotovosti 82 500 Kč, v roce 2012 ve výši 123 250 Kč a v roce 2013 (do právní moci rozsudku o rozvodu) ve výši 1 684 000 Kč.

65. Žalobce nejprve tvrdil, že výběry ve výši dosahující částek 450 000 Kč byly částečně osobní spotřebou, částečně sloužily k opravě, ke zhodnocení a celkovému zařízení domu na Jasmínově (viz podání žalobce z 20. 3. 2019, str. 25). Tu však žalobce nedotvrdil a neprokázal, na jakou konkrétní osobní spotřebu – a na jakou konkrétní opravu, zhodnocení a zařízení domu na Jasmínově - jakou konkrétní částku z vybrané hotovosti částek po 450 000 Kč vynaložil.

66. Následně (především v závěrečném návrhu z 20. 5. 2021) žalobce rozšířil své tvrzení o vlastní obvyklé spotřebě v hotovosti ze 100 000 Kč (viz podání z 20. 3. 2019) na 115 000 Kč měsíčně a tvrdil, že do obvyklé spotřeby je třeba zahrnout výdaje na oděvy, cestování, pravidelné stravování mimo domov v restauracích, pomoc s úklidem (platby úklidové firmy) a náklady na vybavení domácnosti s tím, že domácnost žalobce na [Anonymizováno] byla vybavována především na jaře 2013 v průběhu rekonstrukce domu na [Anonymizováno]. Tu však žalobce nedotvrdil a neprokázal, na jakou konkrétní osobní spotřebu a na jaké konkrétní vybavení domácnosti žalobce vynaložil jakou konkrétní částku.

67. Žalobce tvrdil, že investice do nemovitostí na [Anonymizováno] a do movitých věci koupených do domu na [Anonymizováno] by měly být započteny na výběry hotovosti, tedy na částku 18 334 000 Kč. Žalobce tvrdil, že investice do nemovitostí na [adresa] hradil hotově a uvedl, že doklady o prováděných pracích od řemeslníků již z velké části nevlastní a nemůže je doložit (str. 13 závěrečného návrhu žalobce). Tu však žalobce nedotvrdil a neprokázal, na jakou konkrétní investici do nemovitostí na Jasmínově a na do movitých věcí žalobce spotřeboval jakou konkrétní částku.

68. Pokud žalobce tvrdil, že doklady o prováděných pracích od řemeslníků již z velké části nevlastní a nemůže je doložit, pak ve skutečnosti v informačním deficitu a důkazní nouzi nebyl. Pokud by bylo pravdou, že doklady o prováděných pracích od řemeslníků již z velké části nevlastní, tak mohl a měl předložit alespoň tu část dokladů, které vlastní (viz a contrario „z velké části nevlastní“); nedoložil ničeho. Navíc se mohl obrátit na toho kterého řemeslníka, aby mu potvrdil, kdy jakou práci řemeslníka pro žalobce provedl pro žalobce a aby předložil žalobci k tomu doklady, či vystavil zpětné potvrzení a nebo žalobce mohl výslech toho kterého řemeslníka navrhnout k důkazu. Ve skutečném infomačním deficitu a důkazní nouzi žalobce objektivně nemohl být tím spíše s ohledem na tvrzení žalobce (na jednání soudu 10. 12. 2019), že většinu prací na [Anonymizováno] prováděly „známé rodinné firmy“; tím spíše by mu tak známé rodinné firmy poskytly součinnost, aby mohl žalobce zpětně dotvrdit a prokázat skutečné výdaje na investice, které uhradil těmto známým rodinným formám. Nad to, i kdyby byl žalobce v informačním deficitu, tak jím zaviněném, který by tak bylo namístě spravedlivě klást žalobci k tíži. Totiž jedná se o období spotřeby vybrané hotovosti v období od února 2012 do října 2013, přičemž žalobce tvrdil, že domácnost si na [Anonymizováno] vybavoval především na jaře 2013 v průběhu rekonstrukce domu na [Anonymizováno] (i v podání z 18. 6. 2021 tvrdil, že opravy v domě a Jasmínově prováděl z větší části až v 2013). V té době však manželé spolu již dávno – nejpozději od srpna 2010 - nežili (účastníci spolu od srpna 2010 již nežili jako manželé, žalobce koupil dům, do kterého se odstěhoval v srpnu 2010 - důkaz rozsudkem zdejšího soudu č. j. 33 C 64/2012-20; srov. i tvrzení žalobce na jednání 10. 12. 2019, že rozkol manželství nastal už před rokem 2005 – viz protokol o jednání). Již 12. května 2012 žalobce odpovídal na dopis právní zástupkyně žalované z 27. 4. 2012, která žalobce informovala, že žalovaná považuje manželství účastníků za hluboce a trvalé rozvrácené a nevidí žádnou perspektiv manželského soužití a chce se rozvést (důkaz těmito dvěma dopisy). Rovněž v dopise z 16. 5. 2012 sepsaném její advokátkou doručeném žalobci žalovaná setrvala na stanovisku, že manželství je hluboce a trvale rozvráceno již delší dobu a nevidí jeho perspektivu, neboť ztratila důvěru v žalobce (důkaz tímto dopisem); tento dopis zástupkyně žalované z 16. 5. 2012 byl doručen žalobci nejpozději 12. 6. 2012, kdy na něj odpovídal (důkaz dopisem žalobce z 12. 6. 2012). Následně žalovaná podala 18. 6. 2012 k soudu žalobu o rozvod (důkaz žalobou). Samotný žalobce vypověděl (při výslechu dne 6. 8. 2019), že si byl vědom, že po rozvodu nastoupí vyrovnání SJM.

69. Nehledě na to, že verze žalobce byly nekonzistentní v průběhu času. Na jednání 10. 12. 2019 uvedl, že většinu prací (prav) na domě Jasmínova prováděly „známé rodinné firmy“ a žalobce k nim nežádal doklady (viz protokol o jednání). Přitom později, v závěrečném návrhu, tvrdil, že doklady o prováděných pracích „již nevlastní“; z toho plyne, že je někdy vlastnil (viz slovo „již“), což se neslučuje s předchozí tezí žalobce, že žalobce doklady nežádal kvůli tomu, že práce prováděly rodinné firmy. Navíc, pokud by mělo jít skutečně o výdaje v řádu miliónů na práce a řemeslníky na domě Jasmínova (jak tvrdil žalobce), je nevěrohodná verze žalobce, že by žádné doklady od řemeslníků nepožadoval a neuschovával si je – to již kvůli reálným reklamaci, které jsou obzvláště u pracích na domech vždy vysoce pravděpodobné.

70. Na jednání 10. 12. 2019 žalobce osobně uvedl, že se nepřipravoval na potřebu soupisu a prokázání drobností na [Anonymizováno] a že si účtenky schovával jen po dobu záruční. Žalobce současně tvrdil, že domácnost žalobce na [Anonymizováno] byla vybavována především na jaře 2013. Pokud by bylo pravdou, že účtenky schovával jen po dobu záruční, pak ještě v průběhu obvyklé záruční doby žalobce podal žalobu na vypořádání SJM – konkrétně dne 10. 11. 2014; žalobce již 10. 12. 2013 udělil plnou moc advokátce k zastupování v soudním řízení o vypořádání SJM, včetně podání žaloby (viz č. l. 4) [k tomu srov. např. § 620 obč. zák.: „Při prodeji spotřebního zboží je záruční doba 24 měsíců.“]. Pokud by tedy vyhodil účtenky v takovém kontextu (reálné hrozby řízení o vypořádání SJM i v průběhu jím samotným podané žaloby na SJM), pak by se ocitl v jím samým zaviněném informačním deficitu. Nehledě na to, že tvrzení žalobce o úschově účtenek jen po dobu záruční je nevěrohodné už proto, že sám žalobce předložil řadu účtenek už z doby dávno po uplynutí záruční doby.

71. Žalobce tvrdil, že zásadní rekonstrukce na Jasmínově začala v roce 2013, protože si tehdy uvědomil, že to žalovaná myslí vážně s rozvodem (viz protokol o jednání z 10. 12. 2019). [jméno FO] je však nevěrohodné už proto, že (jak bylo shora vysvětleno) žalobci již byl v květnu a červnu 2012 doručen dopis advokátky žalované, z něhož jednoznačně plynulo, že to žalovaná myslí s rozvodem vážně, a v červnu 2012 žalovaná podala žalobu o rozvod. Ostatně i zástupkyně žalobce na jednání 10. 12. 2019 uvedla, že ke změně v postoji žalované došlo v roce 2012 podáním návrhu na rozvod a samotný žalobce při svém výslechu vypověděl, že obdržel v 2012 návrh na rozvod, na jaře, a pochopil, že když se bude rozvádět, na [Anonymizováno] se vracet nebude. Verze žalobce, že zásadní rekonstrukce na Jasmínově začala v roce 2013, protože si tehdy uvědomil, že to žalovaná myslí vážně s rozvodem, není v plném souladu ani s výslechem žalobce, v němž vypověděl, že v roce 2012 už začal investoval do domu na [Anonymizováno], protože to vypadalo, že už tam zůstane, takže se dělaly naprosto podstatné věci jako zateplení domu, podstřešních prostorů, fasáda, dlažba, opěrné zbytky, rekonstrukce garáže, koupelna, kuchyně, schodiště.

72. Verze žalobce, že domácnost žalobce na Jasmínově byla vybavována především na jaře 2013 v průběhu rekonstrukce domu na [Anonymizováno] – což žalobce uváděl na podporu věrohodnosti svého tvrzení, že notnou část z částky 18 334 000 Kč vybrané jím do 17. 10. 2013 vynaložil i na movité věci tvořící zařízení domu na [Anonymizováno] - je v rozporu i s výpovědí samotného žalobce. Žalobce totiž vypověděl, že do rozvodu (tj. do 17. 10. 2013 – poznámka soudu) pořídil věci jako zařízení do domu velmi málo, jen ty nutné a že spíše investoval do domu, jelikož “nemůžu začít nakupovat nábytek, když nemám dům v pořádku”.

73. Verze žalobce, že domácnost žalobce na [Anonymizováno] byla vybavována především na jaře 2013 v průběhu rekonstrukce domu na [Anonymizováno] z hotovosti vybrané z účtu č. [č. účtu], je v rozporu i s výpisem z účtu žalobce č. [č. účtu]. Z něj totiž plyne, že: 1) žalobce si domácnost začal vybavovat prakticky ihned po odstěhování z [Anonymizováno] (nikoli tedy jen či převážně až v roce 2013), 2) naopak platby v roce 2013 (i 2012) kartou za vybavení domácnosti byly výrazněji v menším rozsahu než v době předchozí (2010 a 2011), a 3) žalobce platíval častokrát kartou za vybavení domácnosti. V konkrétnostech soud uvádí následující platby za vybavení domácnosti (identifikováno hlavně podle názvu podnikatele - obchodu) žalobcem kartou z účtu - 9/2010: nákup v JYSK za 3 085 Kč, ve Světě spánku.cz [adresa] za 13 881 Kč, 11/2010: [Anonymizováno] za 2 764,10 Kč, [právnická osoba] za 8 047 Kč, Koberce [adresa] za 1 840 Kč, 12/2010 : [právnická osoba]. za 1 301 Kč, Svět spánku. cz za 5 264 Kč, Bauhaus za 2 571 Kč, Hornbach [adresa] za 4 299 Kč, Sconto nábytek za 4 408 Kč, Koberce [adresa] za 2 262 Kč, [Anonymizováno] za 4 532 Kč, [právnická osoba] za 3 672 Kč, [právnická osoba]. za 20 900 Kč, Bauhaus za 1 115,60 Kč; 1/2011 – IKEA za 3 248 Kč, Hornbach za 2 392 Kč a 3 921 Kč a 2 893 Kč; 2/2011 – [právnická osoba] za 16 000 Kč, Hornbach za 1 805 Kč, 893,40 Kč, Sconto za 26 997 Kč; 3/2011 – Hornbach za 3 287 Kč, 1 688 Kč, 1 942 Kč a 1 371 Kč; 4/2011 – Electro za 16 325 Kč, Hornbach za 2 361,90 Kč a 1 416,70 Kč, [právnická osoba]. za 1 249 Kč; 5/2011 – Hornbach za 2 064,5 Kč; 6/2011 – Hornbach za 2 945 Kč a 726,40 Kč a 1 100 Kč a 435 Kč, Bauhaus za 780 Kč, [právnická osoba]. za 5 397 Kč; 7/2011 – Bauhaus za 2 360 Kč; 8/2011 – Hornbach za 1 135 Kč, Bauhaus za 729 Kč, 429 Kč, 429 Kč; 9/2011 – Hornbach za 816 Kč, 1532 Kč, Mountfield za 609 Kč, Bauhaus za 2 247 Kč; 10/2011 – Bauhaus za 1 363 Kč, Hornbach za 830 Kč; 11/2011 – Hornbach za 656 Kč, 1453 Kč, 2 472 Kč, Bauhaus za 2 133,50 Kč, 2 563 Kč, 1 450 Kč; 12/2011 – Bauhaus za 1 273 Kč; 1/2012 – Sconto za 19 710 Kč a 4 599 Kč, Bauhaus za 1 358 Kč; 2/2012 – nic; 3/2012 – Sportissimo za 3 147 Kč a 1 548 Kč; 4/2012 – nic; 5/2012 – [právnická osoba]. za 2 799 Kč; 6/2012 – Sportissimo za 499 Kč a 1 750 Kč; 7/2012 – Sportissimo za 1 799 Kč a Intersport za 2 399 Kč; 8/2012 – nic, jen 2 084,71 Kč v Makru; 9/2012 – [právnická osoba]. za 480 Kč; 10/2012 – Bauhaus za 1 722 Kč, Techsport za 1 904 Kč; 11/2012 – Bauhaus za 848 Kč, 7 389 Kč, 1 137 Kč, 735 Kč; 12/2012 – Bauhaus za 1 866,82 Kč, 1672 Kč, 2 309,53 Kč; 1/2013 – Bushman za 2 990 Kč; 2/2013 – Sportissimo za 499 Kč, [jméno FO] za 690 Kč; 3/[adresa] spánku za 2 598 Kč; 4/2013- Sportissimo za 799 Kč, Hornbach za 890,40 Kč, Bauhaus za 482 Kč a 1 176 Kč; 5/2013 – OBI za 3 172 Kč a 5 098,30 Kč, Bauhaus za 1 064 Kč, Hornabach za 637,60 Kč; 6/2013 – JYSK za 3 255,01 Kč, 3 087,50 Kč, Bauhaus za 893 Kč a 515 Kč; 7/2013 – Hornbach za 1 501 Kč; 8/2013 – Okay za 899 Kč a 1 999 Kč; 9/2013 – Intersport za 1 499 Kč; 10/2013 – nic. Pokud tedy žalobce užíval ke koupi vybavení domácnosti hojně platby kartou (přičemž měl i zjevně preferované tradiční obchody jako např. Hornach, Bauhaus, Svět spánku) – a žalobce si domácnost začal vybavovat prakticky ihned po odstěhování z [Anonymizováno] a v 2013 byly nákupy vybavení domácnosti platbami kartou na útlumu - výrazně to zpochybňuje verzi žalobce, že si vybavení domácnosti pořizoval z hotovosti vybrané z účtu především v roce 2013.

74. Dokazováním byla výrazněji zpochybněna verze žalobce, že svoji domácnost na [Anonymizováno] si vybavoval především na jaře 2013 v průběhu rekonstrukce domu na [Anonymizováno], i v následujícím smyslu.

75. Z účtenek předložených žalobcem jako tvrzených výdajů na dům na [Anonymizováno] plyne, že v roce 2013 žalobce koupil jen 4 věci, v roce 2012 též toliko 4 věci, avšak v roce 2011 devatenáct věcí a v roce 2010 devět věcí [důkaz účtenkami z obchodu za následující zboží: rok 2013 - matracový chránič (21. 3. 2013 – 2 598 Kč), Decopanel (2. 7. 213 – 1 501 Kč), sušák na prádlo (9. 5. 2013 – 1 029 Kč), lehátko (17. 5. 2013 – 5 098,30 Kč); rok 2012 – 16. 5. 2012 – 1 999 Kč – Globus – vozík sarnia; 13. 6. 2012 – 859 Kč – hubice polštářová, kartáč, remoska – Eta; 4. 11. 2012 – 999 Kč – chladič vína – kaufland; 28. 12. 2012 – 5 200 Kč – ručně napsáno koberec pracovna – A je to cz, s.r . o.; 2011 - 4. 1. 2011 – 3 248 Kč – botník, fixa šroubek – 3 248 Kč; 5. 1. 2011 – 553 Kč – lišta, kluzák na parkety, podložka; 14. 1. 2011 – regál, kýbl, aj. – 2 893 Kč – Hornbach; 14. 1. 2011 – 1 600 Kč – čalounictví – 2 ks čabrak – faktura; 11. 1. 2011 – 3 921 Kč – Hornbach – umyvadlo, sifon, kohoutek, trubka mosaz, svítidlo, stropnice aj.; 31. 1. 2011 – 1 805 Kč – Hornbach - pracovní stůl, instalační materiál, sifon; 22. 2. 2011 – 263,17 Kč – dekorační květina, stojan na šaty, deka – Kika; 14. 3. 2011 – 8 680 Kč – [právnická osoba].- ručně napsáno Kandelábr tříramenný; 20. 5. 2011 – Hrnec, gril. pánev, curaprox sensitive 1560 soft – 165,60+107,76+503,99+539,99; 20. 5. 2011 – 599 – Globus – svítidlo; 1. 6. 2011 – 797 Kč – Jysk – prostěradlo; 16. 6. 2011 – 550 Kč – přikrývka -Jysk; 20. 6. 2011 – 5 397 Kč – Regál; 23. 7. 2011 – 1 139 Kč – Hornbach – bruska, držák pilníků – Hornbach; 15. 8. 2011 – 549 Kč – sendvičovač – Okay; 10. 9. 2011 – 1 922 – Zrcadlo, světlo, hodiny, zahradní nůžky – Globus; 3. 10. 2011 – faktura – [právnická osoba] – rámeček 904 Kč ; 16. 11. 2012 – 7 389 Kč – Lustr, svítidlo – Bauhaus; 28. 11. 2011 – 2 299 Kč – Novaservis – Dřezová chrom – placeno šekem – rukou psaný text jako „dřezová baterie“; 2010 - 2. 11. 2010 – 658,31 Kč – hornbach – odpadkový koš; 9. 11. 2010 – 12 075 Kč – A je to nábytek; 16. 11. 2010 – 6 764 Kč – chrom, in. hal. zář. – [právnická osoba].; 2.12.2010 – koš na čisté prádlo – 349 Kč; 2. 12. 2010 – JYSK – domácí potřeby – hodiny, ručník – 1 204 Kč; 14. 12. 2010 – Koberce – garnýž mosaz – 2 262 Kč; 16. 12. 2010 – A je to cz, s. r. o. – koberec – 13 000 Kč; 22. 12. 2010: 3 672 Kč – Truhlice - [právnická osoba]; 23. 12. 2010 – hodinářství – 1 930 Kč]. Tudíž, pokud by byla pravdivá verze žalobce, že svoji domácnost žalobce na Jasmínově vybavoval především na jaře 2013 v průběhu rekonstrukce domu na Jasmínově, lze předpokládat, že by byl schopen předložit podstatně více platebních dokladů za rok 2013 než za rok 2010 či 2011; to tím spíše, když sám argumentoval, že si schovával doklady jen po dobu záruční doby.

76. Ze znaleckého posudku [jméno FO]. [jméno FO] z 6. 7. 2020 (č. [Anonymizováno]/2020) soud zjistil že : 1) v roce 2010 si žalobce pořídil do nemovitých věcí na [adresa] věcí (šatní skříň, koberec, záclony, svítidlo, pomůcky do kuchyně z JYSKu bambus, koš na čisté prádlo, přikrývka a prostěradlo, lustr v pracovně, dopisní schránka, solární zářič, polštář, zrcadlo do koupelny, pánev, vrtačka, zahradní nábytek, nádražní hodiny, tříramenný kandelábr, 4 kusy regálů Mistral, 2 kusy světla od [právnická osoba]., světlo chrom od [právnická osoba]., subwoofer harman/kardon, koberec z [právnická osoba], sada příborů z Tesco, konvice na kávu, WC souprava, skříňka na tolaetě, dvě šatní skříně, koberec, dvojlůžko, policová stěna v pracovně, pracovní stůl, osový držák na TV, podkladní koberec, vlněný koberec, 2 zásuvky, laťový rošt, dvojlůžko, matrace, matracový chránič, garnýž mosaz, dvě lampičky); 2) v roce 2011 si žalobce pořídil do nemovitých věcí na [adresa] věcí (nůžky na živý plot, sítě proti hmyzu, televize z Electroworld, mop, pracovní stůl, meteostanice, žebřík, zvonek, zahradní sprcha, sendvičovač, zahradní lavice, gramofon, regály na víno, popelnice, solární světlo, zahradnické nůžky, 4 kusy regálů Mistral, regál metal, botník, komoda – replika koloniálního nábytku, komoda s hodinovým strojem, stolek kulatý indický, příborník, hudební komoda a sborník, tři motorizovaná křesla, lampa [jméno FO] mia, sada stoliček, stojan na časopisy, světlo z Globus, odpadkový koš, svítidlo rosita, hrnec, pánev, nástěnné zrcadlo v koupelně, koberec, dva kusy lampliček, závěsy, záclony, dva kusy čabrak, stojan na šaty, přikrývka, třídílná šatní skříň, komoda); 3) v roce 2012 si žalobce pořídil do nemovitých věcí na [adresa] věcí (DVB-T anténa, koberec, držák mýdla, dvoj. polička, dvě poličky, box na polstry, sedm kontejnerů na tůje, reprobedny, 10 kusů eurobox, lustr savoy); 4) v roce 2013 si žalobce pořídil do nemovitých věcí na [adresa] věcí (vyhřívaná dečka, rozkládací sušák, sušák, květináč, nůžky na větve, osobní váha, decopanel, podstavec slunečníku, slunečník Radusa, lehátko Cardiff, sestava umělý ratan). Tudíž, pokud by byla pravdivá verze žalobce, že svoji domácnost žalobce na Jasmínově vybavoval především na jaře 2013 v průběhu rekonstrukce domu na Jasmínově, lze předpokládat, že by žalobce měl v nemovitostech na Jasmínově daleko více věcí pořízených z roku 2013; ze znaleckého posudku [jméno FO]. [jméno FO] ale plyne opak – že žalobce si domácnost vybavoval hlavně v roce 2010 a 2011. Nad to soud ze znaleckého posudku téhož znalce zjistil, že žalobce si vybavoval pracovnu v roce 2010 (str. 30 bod 99. posudku), což je v rozporu s tvrzením žalobce o vybavování domácnosti zejména v roce 2013.

77. Shrnuto, žalobce nedotvrdil a neprokázal, na jakou konkrétní investici do nemovitostí na Jasmínově a do movitých věcí žalobce spotřeboval jakou konkrétní částku z částky 18 294 000 Kč vybrané jím od února 2012 do 17. 10. 2013. Obecně platí, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí. V některých případech strana sice zatížená důkazním břemenem objektivně nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech, významných pro rozhodnutí ve sporu, avšak protistrana má tyto informace k dispozici, což může vést až k nástupu vysvětlovací povinnost protistrany (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 883/2010, 22 Cdo 2851/2013). [jméno FO] však nebyl případ tohoto řízení, z více důvodů. Za prvé, žalovaná nemá potřebné informace a důkazy v dispozici (jde výlučně o informační sféru žalobce, když žalované není a nemůže být známo, zda, kdy a kolik žalobce zaplatil komu za tu kterou práci na domě na Jasmínově či za vybavení domu Jasmínova, a to již proto, že v domě na Jasmínově v životě nebyla, jak vyplynulo i z výslechu účastníků). Za druhé nebyla splněna podmínka, že by žalobce objektivně neměl a nemohl mít k dispozici informace o skutečnostech důležitých pro rozhodnutí ve sporu (viz např. bod 42. nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 14/17) – srov. text shora o možnosti „rekonstrukce“ informací o té které práci toho kterého řemeslníka za tu kterou zaplacenou cenu žalobcem na základě možného zkontaktování řemeslníků. Za třetí, i kdyby žalobce skutečně nyní již byl v informačním deficitu, tak nikoliv v deficitu nezaviněném (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3600/2020 o právní relevanci toliko nezaviněného informačního deficitu), tím méně pak zaviněném žalovanou [z judikatury srov. analogicky např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 883/2010, podle kterého pokud strana disponuje – a nebo při zachování obvyklé péče měla disponovat – informacemi a neposkytne potřebnou součinnost, bude to mít za následek hodnocení důkazů ohledně skutečností, kterých se tato povinnost týká, v neprospěch strany, která ji nesplnila; rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1238/2019 a contrario: „…dovolatelka se ohledně konkrétních …, nachází v tzv. informačním deficitu (ve smyslu výše citovaného závěru rozsudku sp. zn. 22 Cdo 883/2010) zaviněném právě žalovanými… Za této procesní situace pak – za podmínky, že mají patřičné informace k dispozici – co do škodných událostí vyvolaných jednáními učiněnými do 31. 12. 2000 nastupuje vysvětlovací povinnost žalovaných...“; usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3600/2020: „…ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu (vyjádřené dle dovolatelky např. v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 883/2010, sp. zn. 30 Cdo 2822/2013, sp. zn. 22 Cdo 2851/2013 a v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 987/07) týkající se „aktivace tzv. vysvětlovací povinnosti strany nezatížené důkazním břemenem v situaci, že listiny reálně způsobilé prokázat existenci nákladů na dosažení zisku jsou jen v dispozici poškozeného a stát se nachází ve stavu tzv. nezaviněného informačního deficitu“…“; usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 5640/2017: „…existence tzv. vysvětlovací povinnosti. Tato povinnost nastupuje v případě informačního deficitu na straně toho účastníka, jehož ve sporném řízení tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní (je přitom na něm, aby soudu osvědčil, že se ocitl ve vlastními silami nepřeklenutelném informačním deficitu), a přenáší se na protistranu, která má potřebné informace k dispozici….“; obdobně i např. [jméno FO], M.: Věcná práva podle starého a nového občanského zákoníku, Uplatňování nároků a rozhodování o nich (procesní a hmotněprávní souvislosti), 2014, Leges, str. 388: „…strana, která nedisponuje (anebo by při zachování obvyklé péče měla disponovat) informacemi k takovému zjištění, neposkytne soudu potřebnou součinnost a nesplní svou vysvětlovací povinnost, bude to mít za následek hodnocení důkazů ohledně skutečností, kterých se tato povinnost týká, v neprospěch strany, která ji nesplnila…“ (podtrženo a zdůrazněno soudem)].

78. Žalobce navrhl důkaz v podobě ustanovení znalce soudem na cenu domu na [Anonymizováno] a cenu oprav (cenu díla, prací a nákladů na ně i potřebného materiálu) do tohoto domu [viz např. podání žalobce z 23. 10. 2018 či z 29. 11. 2019]. Tento důkaz – v rozsahu ceny oprav domu na Jasmínově - soud neprovedl pro zjevnou nezpůsobilost k prokázání sporných právně významných tvrzení. Totiž právě významná byla jen obvyklá cena domu podle stavu domu ke dni 17. 10. 2013 podle ceny v době vyhlášení rozsudku (k čemuž soud ustanovil znalce, čímž žalobci vyhověl) a žalobcem případně skutečně vynaložené náklady na opravy na dům na [Anonymizováno]. Žalobce totiž tvrdil, že část z vybrané hotovosti v době od února 2012 do 17. 10. 2013 spotřeboval na stavební a technické opravy, úpravy domu na [Anonymizováno]. Avšak z povahy věci by znalec nemohl svým posudkem zjistit, kdy žalobce jakou konkrétní částku skutečně zaplatil tomu kterému subjektu za stavební a technické úpravy a opravy domu či na ten který materiál (nezbytný pro stavební a technickou úpravu domu). Jde tak o důkaz zjevně nezpůsobilý k prokázání sporného tvrzení žalobce, u kterého navíc žalobce ani neunesl břemeno tvrzení, kdy žalobce vynaložil skutečně jakou konkrétní částku na tu kterou stavební a technickou úpravu (opravu) z hotovosti vybrané v době od února 2012 do 17. 10. 2013. Soud tak znalce neustanovil. Nad to, žalobce uvedl, že většinu úprav na Jasmínově prováděly známé rodinné firmy (viz protokol o jednání z 10. 12. 2019). Pokud by to bylo prokázáno (což nebylo), už proto nelze vyloučit, že by tyto rodinné firmy práce (dílo) provedly zdarma, za protislužby či pod cenou; žalobce by se tak prostřednictvím znaleckého posudku – který by mohl stanovit toliko obecnou, obvyklou cenu díla (včetně materiálu) – mohl snažit dosáhnout uznání, že znalcem zjištěnou obvyklou cenu díla lze odečíst od žalobcem vybrané hotovosti ve výši 18 294 000 Kč, a to v rozporu s realitou (když by ve skutečnosti vynaložil na opravu a úpravu nemovitostí na [Anonymizováno] třeba výrazně menší částky, vynaložil-li vůbec ničeho. Nelze proto znaleckým posudkem na obvyklou cenu (díla) obcházet břemeno tvrzení a důkazní o skutečnosti, zda a kolik přesně žalobce vynaložil z jím vybrané hotovosti 18 294 000 Kč na řemeslnické práce a materiál na nemovitosti na [Anonymizováno].

79. Přitom skutečný důvod výběru sporné mnohamiliónové hotovosti žalobcem z jeho účtu během tak krátké doby se jeví prosakovat z výpovědi žalobce. Totiž žalobce vypověděl o penězích, které „jsem uložil v době, kdy jsem zjistil, že ne všechno na účtech je v pořádku, ale ještě jsem nevěděl, co že se to sakra děje… a já říkám „někde je díry“, já jsem nevěděl, kde je díra, tak jsem udělal obranný manévr a to bylo v roce 13 a protože jsem potřeboval hodně peněz, tak jsem ty peníze vybral v hotovosti z [právnická osoba]… gros bylo v roce 2013, kdy se schylovalo k rozvodu, protože to už jsme se rozváděli, já jsem věděl, že ne všechny aktiva jsou na účtě a že je někde díra pomyslná, nevěděl jsem kde, tak jsem říkal, proboha, tam je někde díra, to všechno mizí, tak jsem začal dělat záchranná opatření…“. Nejde tedy o to, že by si žalobce domácnost na Jasmínově vybavoval v hotovosti především na jaře 2013 v průběhu rekonstrukce domu na Jasmínově z peněz vybranými z účtu a že z takto vybrané hotovosti hradil i do 17. 10. 2013 i opravy a úpravy nemovitostí na Jasmínově. Ve skutečnosti se žalobce rozhodl vybrat ze svého účtu mnohamiliónovou hotovost „jako obranný manévr“ před žalovanou, aby měl pro dobu po rozvodu dostatek peněz ve své fyzické dispozici. Této interpretaci nasvědčuje i fakt, že drtivou většinu z celkem vybrané hotovosti od února 2012 do 17. 10. 2013 (z 18 294 000 Kč) – tj. 16 280 000 Kč – žalobce vybral z účtu až v době od 31. 5. 2013 do 15. 10. 2013, tedy za necelých pět měsíců, a to právě v době jen těsně předcházející rozsudku o rozvodu manželství, který byl vyhlášen 12. 9. 2013. Verzi žalobce o spotřebě částky 18 294 000 Kč na jím tvrzené účely (včetně na údajné vybavení domácnosti a opravy a úpravy nemovitých věcí na Jasmínově) tak i proto nelze než shledat za účelovou, s tím, že šlo o částku žalobcem z jeho účtu vybranou a k 17. 10. 2013 nespotřebovanou.

80. Žalobce v závěrečném návrhu z 20. 5. 2021 uvedl, že žalobce z jím vybrané hotovosti ve výši 18 294 000 Kč vložil částku 132 000 USD (ke dni vkladu 2 242 680 Kč) na svůj dolarový účet. Tato verze žalobce je nepravdivá. Ze zprávy [právnická osoba] z 6. 11. 2018 (srov. též výpis z účtu č. [hodnota]-9434060247 s datem 3. 6. 2011 a č. l. 426) plyne, že dolarový účet [Anonymizováno] byl otevřen 18. 5. 2011 a zrušen 30. 5. 2011 a že stav účtu činil ke dni 18. 5. 2011: 132 000 USD. Hotovost vybranou až později (18 334 000 Kč vybraných žalobcem od února 2012 do 17. 10. 2013) nemohl žalobce vložit v době dřívější na dolarový účet, navíc v době, kdy již dolarový účet byl zrušen. Ostatně tato verze si protiřečí s podáním žalobce z 23. 10. 2018 (v němž uvedl, že zbývající prostředky z účtu byly dále užity pro nákup [jméno FO] 1000 12 KS A [Anonymizováno] 80 Ks, prostředky pro tento postupný nákup na účet [Anonymizováno] takto: 31. 5. 2011 z účtu [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] – 132 000,41 USD, 2. 6. 2011 – vklad 94 600 [jméno FO] z účtu [Anonymizováno] a 2. 6. 2011 proběhla konverze USD na [jméno FO], 3. 6. 2011 proběhl nákup 80 Ks [jméno FO] [Anonymizováno] a nákup 3 kusů [jméno FO] 1000, z účtu [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v částce 10 000 000 Kč dne 6. 6. 2012, následovala konverze na [jméno FO] a nákup 9 ks [jméno FO] 1000 za cenu 377 667 [jméno FO], vše dne 6. 6. 2012).

81. Žalobce v závěrečném návrhu z 20. 5. 2021 uvedl, že žalobce z jím vybrané hotovosti ve výši 18 294 000 Kč vložil částku 98 500 [jméno FO] (ke dni vkladu 2 392 072 Kč) na eurový účet. Tato verze žalobce je mimo jiné neurčitá - žalobce neupřesnil, kdy jakou konkrétní částku vložil na eurový účet, ani neprokázal, byť poučen již na počátku o břemenu tvrzení a důkazním a o následcích nesplnění výzvy. Ostatně žalovaná logicky namítá, že na eurový (ani dolarový) účet nemohl být proveden „vklad hotovosti“ v korunách (2 242 680 Kč a 2 392 072 Kč). Tato verze žalobce však je i nepravdivá. Z výpisu z eurového účtu žalobce č. [hodnota] z 2. 6. 2011 plyne, že žalobce vložil 98 500 [jméno FO] na uvedený eurový účet dne 2. 6. 2011 (a téhož dne poukázal částku 64 600 Kč na jiný účet – [č. účtu]); je z logiky věci vyloučeno, aby částka 98 500 [jméno FO] žalobcem vložená na eurový účet dne 2. 6. 2011 pocházela z částky vybrané žalobcem (z jiného jeho účtu) mnohem později (od února 2012).

82. Žalobce v závěrečném návrhu z 20. 5. 2021 uvedl, že žalobce z jím vybrané hotovosti ve výši 18 294 000 Kč spotřeboval – z titulu na svoji obvyklou potřebu - 5 232 500 Kč za 45,5 měsíců. [jméno FO] však logicky vyloučeno, že žalobce z hotovosti vybrané v intervalu od února 2012 do 17. 10. 2013 spotřeboval jakoukoli částku na svoji spotřebu v době předcházející únoru 2012. Pokud jde o otázku tvrzení obvyklé spotřeby žalobce, tak soud odkazuje na text rozsudku shora ohledně nedotvrzení a neprokázání tvrzené spotřeby žalobce.

83. Žalobce v závěrečném návrhu z 20. 5. 2021 uvedl, že žalobce z jím vybrané hotovosti ve výši 18 294 000 Kč spotřeboval 5 600 000 Kč na rekonstrukci domu. Tu soud odkazuje na už shora uvedené - žalobce nedotvrdil a neprokázal, na jakou konkrétní rekonstrukci domu na Jasmínově spotřeboval jakou konkrétní částku z částky 18 294 000 Kč vybrané jím od února 2012 do 17. 10. 2013.

84. Žalobce v závěrečném návrhu z 20. 5. 2021 uvedl, že žalobce z jím vybrané hotovosti ve výši 18 294 000 Kč spotřeboval 148 200 Kč na obrazy, které byly naceněny znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO]. Nicméně ze znaleckého posudku uvedené znalkyně plyne, že obrazy byly pořízeny 23. 10. 1996, 16. 1. 1999, 2. 12. 1996, 20. 11. 2001, 23. 2. 2001, 30. 1. 2011, 18. 1. 1997, případně znalkyně nezjistila datum pořízení obrazu do SJM. [jméno FO] však logicky vyloučeno, aby je žalobce zakoupil z hotovosti až o mnoho let později z účtu vybrané (po 2/2012).

85. Žalobce v závěrečném návrhu z 20. 5. 2021 uvedl, že žalobce z jím vybrané hotovosti ve výši 18 294 000 Kč spotřeboval 662 692 Kč na movité věci a odkázal na podání žalované z 26. 1. 2021. Tím tak měl žalobce patrně mysli, že částku 662 692 Kč žalobce vynaložil na pořízení movitých věcí nacházejících se v domě, garáži a na pozemcích na Jasmínově jakožto popsaných v usnesení zdejšího soudu z 21. 4. 2020 č. j. 47 C 339/2014-879 tak, jak tuto částku jakožto odpovídající údajným pořizovaným cenám uvedl samotný žalobce (viz bod 17. písm. b) podání žalované z 26. 1. 2021). Avšak z tvrzení žalobce, že tu kterou věc pořídil, jednak neplyne prokázání takového tvrzení a hlavně z toho neplyne, zda tyto částky skutečně uhradil v hotovosti a zároveň z hotovosti vybrané od února 2012 do 17. 10. 2013. Nelze tak bez dalšího uznat žalobci, že utratil 662 692 Kč na movité věci nacházející se v nemovitostech na Jasmínově právě z hotovosti vybrané od února 2012 do 17. 10. 2013. [jméno FO] platí tím spíše, když výše bylo vyloženo, že ze znaleckého posudku [jméno FO]. [jméno FO] soud zjistil, že velkou většinu movitých věcí do nemovitostí na Jasmínově žalobce zakoupil před výběrem 18 334 000 Kč (před únorem 2012). Obdobné úvahy platí i o znalcem zjištěné obvyklé ceně movitých věcí ve znaleckém posudku č. 329/2020 z 7. 7. 2020 ve výši 288 650 Kč. [adresa] 650 Kč je „toliko“ obvyklou cenou movitých věcí nacházejících se v nemovitých věcech na Jasmínově podle jejich stavu ke dni právní moci rozsudku o rozvodu; z povahy věci tak nejde vždy nutně o cenu pořizovací, kterou žalobce v ten který rok za tu kterou věc zaplatil. Hlavně ale ze znaleckého posudku neplyne, zda žalobce tu kterou věc koupil z hotovosti či kartou, přičemž pouze hotovostní platbu (totiž jakožto platba z částky vybrané z účtu v hotovosti ve výši 18 294 000 Kč) by přicházelo v úvahu subsumovat pod spotřebu z hotovostní částky 18 294 000 Kč. Shora bylo též vysvětleno, že ze znaleckého posudku [jméno FO]. [jméno FO] soud zjistil, že velkou většinu movitých věcí žalobce zakoupil již před výběrem 18 294 000 Kč (před obdobím únor 2012 až 17. 10. 2013), pročež je vyloučena subsumpce u věcí pořízených před únorem 2012 pod částku 18 294 000 Kč. Nelze tak paušálně uznat, že žalobce vynaložil z 18 294 000 Kč částku 288 650 Kč (obvyklá cena movitých věcí na Jasmínově) či dokonce 662 692 Kč (jakožto údajná, žalobcem tvrzená kupní cena movitých věcí na Jasmínově).

86. Ohledně movitých věcí na Jasmínově podřaditelných pod úhradu z žalobcem vybrané hotovosti (18 294 000 Kč) tak je potřeba nalézt věci, které byly žalobcem zakoupeny jednak v období od února 2012 do 17. 10. 2013 a současně v hotovosti (a contrario platba kartou).

87. Těmito dvěma kumulativními kritérii zaprvé obstojí částka v souhrnné výši 4 886 Kč jakožto hotovostní platby v roce 2012 a 2013, k nimž žalobce předložil důkazy (16. 5. 2012: 1 999 Kč za vozík sarnia; 13. 6. 2012: 859 Kč za hubici polštářovou, kartáč a remosku; 4. 11. 2012: 999 Kč za chladič vína; 9. 5. 2013: 1 029 Kč za sušák na prádlo) [důkaz účtenkami předloženými žalobcem, přičemž ohledně zbývajících účtenek z 2012 až 2013 předložených žalobcem (než byly účtenky na částku 4 886 Kč), tak šlo o platbu kartou]. Dále vysvětlená dvě kumulativní kritéria splňuje v souhrnu částku 7 952 Kč zjištěná ze znaleckého posudku [jméno FO]. [jméno FO] jako pořizovací cena některých věcí koupených do nemovitostí na Jasmínově. Řada věcí uvedených v posudku [jméno FO]. [jméno FO] mohla být kupována kartou, tj. ne v hotovosti, přičemž platby kartou z logiky věci nespadaly do spotřeby částky 18 294 000 Kč vybrané žalobcem v hotovosti. Do částky 18 334 000 Kč jakožto žalobcem spotřebované na SJM soud zahrnul věci, které znalec uvedl jako pořízené žalobcem v roce 2012 a 2013, u nichž dále znalec uvedl konkrétní datum koupě (tedy k nimž žalobce zjevně předložil znalci doklad o koupi), přičemž tato data koupě nebyla uvedena ve výpise z účtu žalobce č. [Anonymizováno], z čehož lze dovodit argumentem a contrario, že byly koupeny žalobcem v hotovosti, přičemž je lze podřadit pod obvyklou správu majetku náležejícího do SJM, in eventum pak do obohacení společné nemovité věci jsoucí v SJM, tedy i ve prospěch žalované. Takto proto žalobce v roce 2012 žalobce koupil 6. 3. 2012 za 554 Kč anténu, 28. 12. 2012 koberec v ceně 5 772 Kč a v roce 2013 zakoupil 31. 1. 2013 sušák za cenu 777 Kč, 9. 5. 2013 sušák za 849 Kč a 20. 8. 2013 nůžky na větve v ceně 499 Kč (důkaz znaleckým posudkem [jméno FO]. [jméno FO]); to činí v součtu částku 7 952 Kč, o kterou se - spolu s částkou 4 886 Kč - sníží částka 18 294 000 Kč žalobcem v hotovosti vybraná. [Pokud jde o ostatní movité věci znalcem [jméno FO]. [jméno FO] uvedené jako pořízené v roce 2012 a 2013, tak buď k nim znalec neuvedl přesné datum pořízení (takže nelze ověřit ani ze srovnání s výpisem z účtu, zda byly koupeny hotově či kartou, přičemž platby kartou žalovaná nezahrnula do vypořádání SJM, jen výběry v hotovosti), a nebo k nim znalec uvedl přesné datum pořízení, ale ze srovnání s výpisem z účtu žalobce č. [Anonymizováno] plyne, že takové věci byly placeny kartou, a proto je vyloučeno z logiky věci jejich podřazení pod výběr hotovosti, resp. pod spotřebu za vybranou hotovost].

88. Soud považuje za nutné provést určitou korekci názoru žalované, která navrhuje celou částku 18 334 000 Kč (18 294 000 Kč) zahrnout do vypořádání SJM. Totiž žalobce a žalovaná již v tu dobu, kdy žalobce vybíral takové částky (únor 2012 až 17. 10. 2013), spolu nežili a žalobce musel z něčeho žít a rovněž žalovaná vybírala bez souhlasu žalobce ze svého účtu částky v hotovosti. Prostředky tvořící SJM může každý z manželů vybírat z účtu a používat pro běžnou spotřebu. Jde tedy o posouzení, zda nakládání s majetkem konkrétním případě tvoří obvyklou správu majetku v SJM ve smyslu § 145 odst. 2 obč. zák. Žalovaná vybrala za období od února 2012 do právní moci rozsudku o rozvodu v hotovosti ze svého účtu č. [Anonymizováno] – který sama označuje jako účet provozní - celkem částku 1 273 000 Kč, a netvrdí konkrétně a neprokazuje, na co konkrétně to spotřebovala; přitom se dovolává se toho, aby tato částka nebyla zahrnuta do vypořádání SJM k její tíži s odkazem na to, že ji žalovaná spotřebovala. Konkrétně – jak plyne z důkazu výpisem z uvedeného účtu - vybrala kartou z uvedeného účtu od února 2012 do 17. 10. 2013 částku 993 200 Kč a dále vybrala v hotovosti fyzicky v bance za stejnou dobu celkem 280 000 Kč (993 200 + 280 000 = 1 273 000). Žalovaná tak měla v době, kdy žalobce vybral ze svého účtu celkem 18 294 000 Kč, průměrnou měsíční spotřebu (výběr hotovosti z účtu) 60 628 Kč (února 2012 až říjen 2013 činí 21 měsíců; 1 273 000 : 21 měsíců = 60 628 Kč). Pokud žalovaná vybrala ze svého provozního účtu na spotřebu za dobu 1 273 000 Kč a takovou částku spotřebovala (jak tvrdí), pak je spravedlivé, aby soud tutéž částku – jakožto za spotřebovanou za stejnou dobu (od února 2012 do října 2013) – uznal i na straně žalobce (z celkové částky 18 294 000 Kč), aniž by po žalobci požadoval (stejně jako po žalované) ve vztahu ke stejné částce (žalobcem vybrané za dobu od února 2012 do října 2013) dotvrzení a prokázání konkrétní spotřeby. Tu jde i o princip rovnosti. Řečeno i poněkud jinak, pokud žalovaná od února 2012 do října 2013 vybrala a spotřebovala z účtu 1 273 000 Kč, to vše bez souhlasu žalobce, který přitom byl v té době její manželem a šlo o prostředky náležející do SJM, žalovaná tím sama konkludentně dala najevo, že jde nakládání s majetkem tvořícím obvyklou správu majetku v SJM ve smyslu § 145 odst. 2 obč. zák., u něhož není třeba souhlasu druhého manžela. Pak však lze uznat za spotřebovanou v souladu s obvyklou správnou majetku i stejnou částku na straně žalobce vybranou za stejnou dobu (z částky 18 294 000 Kč). Koneckonců srov. v principu obdobné úvahy samotné žalované v bodě III. podání žalované z 14. 11. 2018: „pokud má být zohledněna spotřeba na straně žalované, nechť je zohledněna i spotřeba na straně žalobce. A nebo obráceně – pro účely vypořádání SJM nepochybně správněji – k tomu, co bylo za trvání manželství z prostředků v SJM účelně spotřebováno, se při vypořádání SJM nepřihlíží.“.

89. Ze shora uvedeného plyne, že po odečtu částky 4 886 Kč, 7 952 Kč a 1 273 000 Kč z částky 18 294 000 Kč soud dospěl k částce 17 008 162 Kč, kterou je nutno zahrnout do SJM, jako jsoucí v dispozici manžela (výrok I. 11. rozsudku). Jde o 17 008 162 Kč z celkem žalobcem vybrané částky 18 294 000 Kč v hotovosti z jeho účtu, tato je předmětem vypořádání, ať by to bylo z důvodu, že uvedenou částku žalobce spotřeboval pro sebe či způsobem, který nepředstavuje uspokojování potřeb rodiny a je v souladu s institutem společného jmění manželů, anebo z důvodu, že tuto částku žalobce nespotřeboval a ke dni zániku společného jmění manželů jí disponoval. Tato částka vypořádá se tedy tak, že se ponechá (přikáže) žalobci (viz výrok I. 11. rozsudku) s tím, že se uloží žalobci polovinu vyplatit žalované (v rámci vypořádacího podílu).

90. Pokud jde o výrok II., tak soud přikázal tam uvedené movité věci – obrazy do výlučného vlastnictví žalobce, a to z důvodu, že se nacházejí se v domě na [adresa], kde bydlí od srpna 2010 výlučně žalobce, a oba účastníci souhlasili s tím, aby tyto obrazy byly přikázány právě do výlučného vlastnictví žalobce. Tyto obrazy byly účastníky zakoupeny v době manželství, což bylo nesporné mezi účastníky a ohledně některých obrazů to plyne i z důkazu znaleckým posudkem z 25. 6. 2020 PhDr. [jméno FO], znalkyně pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací obrazy aj., odvětví umění výtvarné se specializací malířství aj. (Na procházce u horského jezera – zakoupeno 30. 1. 2011, [právnická osoba] – zakoupeno 18. 1. 1997, Audience – zakoupeno 18. 1. 1997). Obvyklá cena těchto obrazů činí 148 200 Kč, což soud zjistil ze znaleckého posudku znalkyně PhDr. [jméno FO], a touto hodnotou disponuje žalobce, jelikož má obrazy uvedené ve výroku II. u sebe v domě. Konkrétně jde o obvyklou cenu následujících obrazů: obraz Statek na břehu jezera s plachetnicí a větrným mlýnem – 45 000 Kč, obraz hrad Rábí – 5 000 Kč, obraz Rybářské chatrče u moře – 13 400 Kč, obraz [Anonymizováno] – 4 000 Kč, miniatura obrázku v dobovém rámečku s výjevem letícího anděla v náručí s dítětem – 300 Kč, Řád práce – 7 000 Kč, sousoší koňů – 3 500 Kč, dva obrazy Na procházce u horského jezera – 42 000 Kč, obraz [Anonymizováno] – 18 000 Kč, obraz (ilustrace) [právnická osoba] – 5 000 Kč, obraz (ilustrace) Audience – 5 000 Kč (důkaz citovaným znaleckým posudkem).

91. Movité věci uvedené ve výroku III. tohoto rozsudku soud přikázal do výlučného vlastnictví žalobce, jelikož se nacházejí v nemovitých věcech užívaných od srpna 2010 výlučně žalobcem, a ostatně mezi účastníky nebylo sporu, že mají být přikázány žalobci do výlučného vlastnictví. Jde o movité věci tvořící vybavení a zařízení domu na [adresa]. Soud zjistil obvyklou cenu těchto věcí v celkové výši 246 080 Kč, a to ze znaleckého posudku znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, se specializací m. j. nemovitosti a zařízení domácnosti, rekreačních objektů, kanceláří, elektrospotřebiče [jméno FO]. [jméno FO], ze dne 7. 7. 2020, č. 329/2020 (pokud jde o obvyklou cenu u věcí uvedených ve výroku III. zjištěných z citovaného znaleckého posudku, soud ji specifikuje podle pořadí věcí uvedených ve výroku I. : 1. - 1 314 Kč, 2. - 700 Kč, 3. 903 Kč, 4. – 881 Kč, 5. – 200 Kč, 6. – 267 Kč, 7. – 115 Kč, 8. – 128 Kč, 9. – 196 Kč, 10. – 1 138 Kč, 11. – 113 Kč, 12. – 1 224 Kč, 13. – 974 Kč, 3 356 Kč a 2 656 Kč, 14. – 285 Kč, 15. – 435 Kč, 16. – 929 Kč, 17. – 1 500 Kč, 18. – 921 Kč, 20. – 510 Kč, 21. – 3 434 Kč, 22. – 672 Kč, 23. – 202 Kč, 24. – 676 Kč, 25. – 1 450 Kč, 26. – 879 Kč, 27. – 540 Kč, 28. – 357 Kč, 29. – 310 Kč, 30. – 97 Kč, 31. – 352 Kč a 608 Kč, 32. – 2 362 Kč, 33. – 306 Kč, 34. – 1 955 Kč, 35. – 399 Kč, 36. – 185 Kč, 37. – 538 Kč, 38. – 725 Kč, 39. – 10 506 Kč, 40. – 68 Kč, 41. – 2 392 Kč, 42. – 16 993 Kč, 43. – 299 Kč, 44. – 4 053 Kč, 45. – 2 027 Kč, 46. – 1 684 Kč a 1 342 Kč, 47. – 1 557 Kč, 48. – 1 655 Kč, 49. – 12 900 Kč, 50. – 8 400 Kč, 51. – 12 515 Kč, 52. – 3 518 Kč, 53. – 23 537 Kč, 54. – 8 016 Kč, 55. – 6 717 Kč a 12 343 Kč, 56. – 17 744 Kč, 57. – 2 508 Kč, 58. – 2 099 Kč a 2 030 Kč, 59. – 5 958 Kč, 60. – 312 Kč, 61. – 217 Kč, 62. – 216 Kč a 232 Kč, 63. – 177 Kč, 64. – 1 100 Kč, 65. – 196 Kč, 66. – 309 Kč, 67. – 1 529 Kč, 68. – 2 916 Kč, 69. – 2 728 Kč, 70. – 1 310 Kč, 71. – 650 Kč, 72. – 347 Kč, 73. – 342 Kč, 74. – 6 249 Kč, 75. – 4 078 Kč, 76. – 664 Kč, 77. – 7 920 Kč, 78. – 660 Kč, 79. – 3 240 Kč, 80. – 378 Kč, 81. – 252 Kč, 82. – 174 Kč, 83. – 1 620 Kč, 84. – 1 932 Kč, 85. – 705 Kč, 86. – 263 Kč, 87. – 179 Kč, 88. – 6 778 Kč, 89. – 200 Kč, 90. – 2 263 Kč).

92. Ke znaleckému posudku [jméno FO]. [jméno FO], ze dne 7. 7. 2020, č. 329/2020 soud dodává, že soud nezahrnul všechny věci uvedené v tomto posudku do vypořádání SJM, a to z následujících důvodů. Sekačka vega nikdy nebyla součástí SJM, jelikož byla pořízena v roce 2016 (viz posudek str. 10 a protokol o jednání z 23. 6. 2021 str. 2). Televizor Samsung byl pořízen až 2017, pročež nespadá do SJM (viz str. 10 posudku). Televizor [Anonymizováno] byl jakožto nefunkční vyhozen žalobcem, pročež již neexistuje (str. 11 posudku). Sendvičovač ETA pořízený v 2011 žalobce v 2015 nahradil novým, a proto již neexistuje (str. 13 posudku). Pokud jde o lustr v pracovně, po demontáži zůstanou ve stropě otvory v místě ukotvení a dojde k funkčnímu omezení rodinného domu z důvodu chybějícího umělého osvětlení místnosti, a už proto nejde o samostatnou věc, ale toliko o součást domu (str. 14 posudku). Stolní gril byl pořízen po zániku SJM, tudíž do něj nespadá (str. 15 posudku). Původní bazén a zakrývací tkanina již neexistují, žalobce si pořídil nový bazén až po zániku SJM (str. 16 posudku). Demontáží zrcadla v koupelně a poličky zůstanou - na obložení stěny koupelny z keramických obkladů - otvory v místě kotvení zrcadla ke stěně a už proto nejde o samostatnou věc, ale toliko o součást domu (str. 16 posudku). Pokud jde o dvě poličky, nebylo zjištěno, o jaké poličky se jedná (str. 17 posudku). Prkno terasové dougl – nebylo v řízení zjištěno jako existující a pokud skutečně existuje, tak jako součást chaty v [jméno FO], tudíž nejde o samostatnou věc (str. 18 posudku). Světlo a nástavec z LIDL – jeho existence nebyla v řízení zjištěna (str. 18 posudku). Anténa a kabel (DVB-T) – pořízena 17. 12. 2013, tudíž až po zániku SJM (str. 18 posudku). Květináč s rostlinou na horním dvorku – pořízen až 2015, tedy není součástí SJM (str. 20 posudku). Tříramenný kandelábr – po demontáži zůstanou v základu pro kandelábr kotevní otvory (případně kotevní šrouby) a vývod přívodu el. energie a už proto nejde o samostatnou věc, ale toliko o součást domu (str. 21 posudku). Vysavač Samsung easy – pořízen po 17. 10. 2013, tudíž není součástí SJM (str. 22 posudku). Dva kusy světla a světlo HONOR v chodbě u schodiště do 1. patra – po demontáži v místě uchycení zůstanou ve zdi otvory po kotevních vrutech s hmoždinkami a vývod kabelu světelného okruhu, dojde k funkčnímu omezení rodinného domu z důvodu chybějícího umělého osvětlení čísti schodiště a chodby; už proto nejde o samostatnou věc, ale toliko o součást domu (str. 23 posudku). Lampa – demontáží v místě uchycení zůstanou ve stropě otvory po kotevních vrutech s hmoždinkami, případně háček na zavěšení svítidla a vývod kabelu světelného okruhu a demontáží dojde k funkčnímu omezení domu z důvodu chybějícího umělého osvětlení části obývacího pokoje (str. 23 posudku); už proto nejde o samostatnou věc, ale toliko o součást domu. Renovovaná vestavěná skříň – skříň nelze demontovat a použít jinde, zděné stěny lze odstranit jen vybouráním, demontáž by vyvolala náklady na doplnění nebo výměnu podlahové krytiny, opravu povrchové úpravy stěn a stropů, a již proto nejde o samostatnou věc, ale jedná se o součást domu (str. 27 posudku). Svítidlo rosita - po demontáži v místě uchycení zůstanou ve zdi otvory po kotevních vrutech s hmoždinkami a vývod kabelu světelného okruhu, dojde k funkčnímu omezení rodinného domu z důvodu chybějícího umělého osvětlení v kuchyni; už proto nejde o samostatnou věc, ale toliko o součást domu (str. 28 posudku). Elektrický mlýnek - pořízen až po zániku SJM (str. 28 posudku). Dvě skříňové stěny zakoupené jako šatna – demontáží dojde ke zrušení příčky z lamel, která bez ukotvení ke skříním není samostatně funkční, došlo by k znehodnocení lamel, ze kterých je tato příčka zhotovena a bylo by tnuté provést opravy úprav povrchů stěn a stropu; již proto nejde o samostatnou věc, ale jedná se o součást domu (str. 29 posudku). Podkladní koberec v ložnici – je nalepený, po demontáži není realizovatelný na trhu, jde o stavební součást, nejde o samostatnou věc, ale o součást domu (str. 31). Lustr Savoy v ložnici – kotven ke stropu, po případné demontáži zůstane na stropě kotevní materiál nebo otvory v místě kotvení, nejde proto o samostatnou věc, ale o součást domu (str. 33 posudku). Dvě lampičky v ložnici – po případné demontáži zůstanou na stěně otvory v místě uchycení svítidel vruty s hmoždinkami, nejde proto o samostatnou věc, ale o součást domu (str. 34 posudku). Ze shora uvedeného v tomto bodě rozsudku plyne, že soud nezahrnul uvedené položky do vypořádání SJM dílem z důvodu, že ta která položka neexistuje, dílem byla zakoupena až po zániku SJM (pročež nemůže být jeho součástí) a dílem nešlo o samostatnou věc, ale toliko o součást věci jiné – nemovité věci. Při právním posouzení, že šlo toliko o součást nemovité věci, soud vycházel z § 120 odst. 1 obč. zák. („Součástí věcí je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.“) a ustálené judikatury (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 351/2002 ), z níž plyne: „I. Zákon staví samostatnost věci ve vztahu k věci jiné ve smyslu § 120 obč. zák. na dvou kritériích, a to na vzájemné sounáležitosti věcí a dále na míře jejich oddělitelnosti. II. Vzájemná sounáležitost věci je spíše subjektivním kritériem, neboť „to, co k věci podle její povahy náleží” se určuje podle lidských zvyklostí, zkušeností a norem vztahujících se ke konkrétní věci. Míra sounáležitosti se pak posuzuje prostřednictvím povahy té věci, která je považována za věc podstatnější, určující a tedy ve vztahu více věcí za věc tzv. hlavní. III. Oddělitelnost věci je objektivním kritériem a sleduje spojení věcí především ve smyslu fyzickém. Formulace „nemůže být oddělena, aniž by se tím věc znehodnotila” však nevylučuje možnost faktické separace věcí, naopak vlastně v důsledcích jejich oddělení spatřuje měřítko samostatnosti věcí. Charakter „oddělení” zákon nestanoví a tedy nutně tento pojem musí zahrnovat celou škálu způsobů od přímých zásahů do hmotné podstaty věci, přes manipulaci neničící podstatu věci, po pouhé volně proveditelné odnětí věci. IV. Znehodnocením věci ve smyslu § 120 odst. 1 obč. zák. nemusí být jen ztráta hodnoty peněžní, nýbrž může jít i o znehodnocení funkční, estetické či jiné. Jinými slovy řečeno se znehodnocením míní stav, kdy hlavní věc v porovnání se stavem před oddělením její součásti slouží svému původnímu účelu méně kvalitně nebo mu nemůže sloužit vůbec.“. U shora specifikovaných položek (typicky lustry, světla) by se jejich odstraněním demontáží znehodnotil dům na Jasmínově jednak esteticky (díra ve zdi, stropě), jednak funkčně (absence umělého osvětlení, zrcadla apod.), a proto by hlavní věc v podobě nemovité věci v porovnání se stavem před oddělením její součásti sloužila svému původnímu účelu (bydlení) méně kvalitně. Z těchto důvodů soud nezahrnul do svých závěrů částku 288 650 Kč v plné výši zjištěnou znalcem v posudku (str. 35) jako obvyklá cena všech znalcem oceněných položek, ale soud zahrnul do vypořádání SJM toliko obvyklou cenu skutečně samostatných věcí uvedených ve výroku III. ve výši 246 080 Kč, kterou disponuje žalobce, jelikož specifikované movité věci jsou součástí jeho domácnosti, domu na Jasmínově, kde bydlí od srpna 2010.

93. Žalobce zahrnul do vypořádání SJM z účtu žalované vedeného [právnická osoba]., pod č. [č. účtu] (v podání z 12. 10. 2015) : a) částku 4 800 000 Kč, b) 200 000 Kč, c) 44 500 Kč, d) 500 000 Kč, a to jako částky převedené žalovanou z účtu č [Anonymizováno] Souhrn těchto částek činí 5 544 500 Kč. Později (podání z 31. 1. 2019 bod 1a) i bod 21. závěrečného návrhu) žalobce zahrnul do vypořádání SJM ze stejného účtu žalované (č. [č. účtu]) i částku 231 548 Kč a 450 000 Kč.

94. Žalovaná tvrdila ohledně užité této částky (5 544 500 Kč), že dne 23. 8. 2010 z učtu č. [č. účtu] převedla 1 000 000 Kč na svůj spořící učet u [jméno FO], a.s. č.u. [č. účtu], jelikož spořicí učet byl lepe úročen. Dále tvrdila, že následně z učtu [č. účtu] postupně převáděla peníze na svůj učet č. [č. účtu], který používala jako svůj provozní učet a hradila z něj, kromě běžných výdajů, později i výdaje spojené s opravami a úpravami domu v [adresa], včetně vnitřního vybaveni, přičemž dům je v podílovém spoluvlastnictví žalobce a šlo tak o peníze účelně spotřebované ve prospěch obou účastníků. Žalovaná rezultuje, že tímto způsobem byly prostředky na učtu č. [č. účtu] vyčerpány až na zůstatek ve výši 5 021 Kč, který patří do vypořádaní SJM a připadne do vlastnictví žalované.

95. Z výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] soud zjistil, že žalovaná skutečně žalovaná převedla na svůj č. [č. účtu] uvedené částky, tedy 5 544 500 Kč, a to z účtu č. [hodnota]-641/0100 vedeného na jméno žalobce (k němuž měla i žalovaná dispoziční právo), a to následovně: a) 4 800 000 Kč - převod 4. 8. 2010; b) 200 000 Kč - převod 5. 8. 2010; c) 44 500 Kč - převod dne 13. 9. 2010; d) 500 000 Kč - převod 15. 5. 2012; e) 450 000 Kč – převod 1. 4. 2010. Mezi účastníky není sporu, že žalovaná částku 5 544 500 Kč převedla bez souhlasu žalobce. Pokud jde o žalobcem do vypořádání SJM zahrnutou částku 231 548 Kč, tak šlo o částku vloženou na účet žalované č. [č. účtu] dne 22. 3. 2010, a to při založené tohoto účtu (důkaz výpisem z tohoto účtu). Podle názoru soudu však do vypořádání SJM náleží jen zůstatek na tomto účtu žalované ke dni právní moci rozsudku - 5 012 Kč (důkaz výpisem z tohoto účtu) [viz výrok IV. 1. tohoto rozsudku], a to z následujících důvodů.

96. Z důkazu výpisem z účtu žalované č. [č. účtu] (dále jako „tento účet“) plynou následující skutečnosti, následující užití předmětných částek žalobcem do vypořádání SJM zahrnutých.

97. Žalovaná z tohoto účtu každý měsíc zasílala na svůj účet č. [č. účtu] částku 5 000 Kč (od 3/2010 do 10/2013 – celkem tak jde o 215 000 Kč – který však žalobce učinil předmětem vypořádání SJM, a proto nelze tytéž peníze zahrnovat do předmětu vypořádání duplicitně, k tíži žalované.

98. Z tohoto účtu žalovaná zaslala - od založení tohoto účtu do právní moci rozsudku o rozvodu - celkem částku 200 000 Kč (o 50 000 Kč – 22. 4., 22. 6., 22. 7. a 20. 8. 2010) na svůj jiný účet, konkrétně č. [č. účtu]. Avšak žalobce účet žalované č. [č. účtu] učinil samostatným předmětem vypořádání, a proto nelze tytéž peníze zahrnovat do předmětu vypořádání duplicitně, k tíži žalované.

99. Dne 22. 4. 2010 žalovaná z tohoto účtu poukázala 20 500 Kč na účet svého stavebního spoření (č. [č. účtu]), který žalobce učinil samostatným předmětem vypořádání, a proto nelze tytéž peníze zahrnovat do předmětu vypořádání duplicitně, k tíži žalované.

100. Dne 22. 6. 2010 žalovaná poukázala částku 30 000 Kč na účet syna účastníků [jméno FO] č. [č. účtu] a dne 23. 8. 2010 - 1 000 000 Kč na účet č. [č. účtu], syna účastníků [jméno FO] (viz i tvrzení samotného žalobce z 31. 1. 2019 bod 4 na str. 6, kde tento účet [jméno FO] zmiňuje jako jsoucí účet [jméno FO], čemuž žalovaná neoponovala). Avšak tuto částku žalobce nezahrnul do vypořádání SJM (ani jako případný odklon ze SJM). [jméno FO] plyne i argumentem a contrario z podání žalobce z 31. 1. 2019 i a contrario z dalších podáních žalobce, v nichž pozitivním výčtem zahrnuje do vypořádání SJM ty které konkrétní převody z účtu žalované na účty jiné, a to i na účty mu neznámé. Přitom 31. 1. 2019 již žalobce nebyl v informačním deficitu, jelikož už v té době byly obsahem spisu soudem vyžádané výpisy z účtů i žalované (doručené [právnická osoba] soudu dne 2. 11. 2018, viz č. l. 350 a násl.), přičemž soud doručil již 26. 11. 2018 i žalobci přípis jej informující, že ve spise je větší množství listin došlých po minulém jednání a že účastníci mohou do spisu nahlédnout i před jednáním (č. l. 460 spisu); toho žalobce využil prostřednictvím právního zástupce dne 30. 11. 2018 (č. l. 467). Následně - 7. 12. 2018, tedy po doručení soudu výpisů z účtů od bank - soud účastníky na jednání vyzval k dotvrzení, jaké všechny konkrétní finanční částky zařazují do vypořádání SJM [a to s vysvětlením, že až nyní jsou ve spise materiály, z nichž mohou svá upřesnění tvrzení a povinnost důkazní čerpat, ve shodě s např. usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3541/2014 (viz č. l. 476, str. 2 protokolu)].

101. Navíc by se jednalo o dar (darovací smlouvu) ze strany žalované synovi účastníkům, a proto by musela být vznesena námitka (relativní) neplatnosti vůči všem účastníkům právního úkonu, tedy i vůči synovi [jméno FO]. Podle § 40a obč. zák. „Jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení … § 145 odst. 2 … považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá….“. Podle § 145 odst. 1 a 2 obč. zák. „(1) Majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně. (2) Obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný.“. Podle ustálené judikatury, „Pokud jeden z manželů nakládal s věcí nebo úsporami, které jsou ve společném jmění manželů, způsobem, který je v rozporu s ustanovením § 145 odst. 2 obč. zák. (tedy učinil bez souhlasu druhé ho právní úkon přesahující rámec obvyklé správy společného jmění), pak k tomuto úkonu za předpokladu, že s tím druhý účastník vyslovil právně relevantním způsobem nesouhlas (jestliže nakládání s majetkem spočívá v právním úkonu, pak způsobem uvedeným v § 40a obč. zák.), nelze přihlížet a věc nebo úspory je třeba zařadit do masy společného jmění a vypořádat. Námitku relativní neplatnosti je třeba vznést proti všem účastníkům právního úkonu, který byl učiněn v rozporu s § 145 odst. 2 obč. zák.“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1336/2015). Darování zejména částky 1 000 000 Kč bylo sice nakládání se společným majetkem nad rámec obvyklé správy ve smyslu § 145 odst. 2 obč. zák., ale žalobce netvrdil a prokázal, že by se žalobce ve vztahu k této částce (1 000 000 Kč darované [jméno FO]) relativní neplatnosti dovolal i vůči [jméno FO].

102. Soud pak v tomto směru nemohl žalobci adresovat (poskytovat) žádné poučení (výzvu), jelikož by šlo již o poučení hmotněprávní, jehož následkem by reálně mohlo být, že by si žalobce uvědomil, že má v souladu s hmotným právem vznést námitku neplatnosti i vůči [jméno FO] a takto by i reálně učinil a soud by tak svým postupem důsledně vzato napomáhal žalobci, v rozporu s m. j. principem rovnosti účastníků. Jak vysvětlil i Nejvyšší soud v rozhodnutí např. sp. zn. 22 Cdo 1027/2018, „Ústavní soud v usnesení ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. I. ÚS 2345/17 (dostupném na https://nalus.usoud.cz/) vysvětlil, že soud je povinen poskytnout účastníku řízení poučení výlučně o jeho procesních právech a povinnostech a není jeho věcí ho poučovat o právu hmotném, a to ani tehdy, má-li důsledky v procesní oblasti, neboť poučením o hmotném právu být nepřestává. Jinými slovy, soud nesmí poučovat jednoho z účastníků, jak uplatňovat nárok vůči druhému účastníkovi nebo jak se procesně bránit. Opačný přístup by vedl k nepřípustnému narušení principu rovnosti účastníků, což platí tím spíše, jestliže je účastník zastoupen zástupcem (advokátem), od něhož se očekává poskytnutí odpovídající právní pomoci.“.

103. Nemohlo jít o neplatnost absolutní již z důvodů, že v souladu s ustálenou judikaturou jde zásadně o neplatnost relativní. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2115/2020 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3457/2018, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 96/2019, ze kterých se podává, že jde o neplatnost relativní: „…spočívá (stejně jako právní úprava obsažená v obč. zák.) na koncepci relativní neplatnosti jednání v neběžných záležitostech týkajících se součástí SJM a možnosti samostatného jednání každého z manželů v záležitostech běžné správy… závěr formulovaný v režimu obč. zák., podle nějž, jestliže jde o právní jednání, jehož prostřednictvím je nakládáno s majetkem tvořícím součást SJM, které je právním jednáním platným, ať již proto, že jej učinili oba manželé ve shodě, nebo proto, že jej učinil pouze jeden z manželů bez souhlasu druhého, ale tento manžel se relativní neplatnosti takového právního úkonu nedovolal, důsledkem existence takového jednání je skutečnost, že majetek, jehož se týká, je zákonem předvídaným způsobem vyveden z režimu společného jmění manželů (právě proto, že se jedná o jednání platné)…“. Důsledkem absence uplatnění námitky neplatnosti vůči [jméno FO] je, že se jedná o platný právní úkon, tedy že majetek (1 000 000 Kč) byl zákonem předvídaným způsobem vyveden ze SJM (tedy bez ohledu na případné skutečné porušení § 145 odst. 2 obč. zák.) a nelze proto takový majetek zahrnout do vypořádání SJM. Koneckonců samotný žalobce správně dovozuje, že by mohlo jít o neplatnost toliko relativní v případě dispozice s majetkem SJM bez vědomí a souhlasu manžela (srov. např. bod II. podání žalobce u 17. 12. 2020). Nad to, ryze hypoteticky, i kdyby nebylo možné vyloučit [právnická osoba] i neplatnost absolutní, tato by v tomto konkrétním případě v úvahu nepřicházela. [jméno FO] už z důvodu, že šlo darování peněz ze strany matky vůči synovi - obou - účastníků. Bez ohledu na už tehdy špatný vztah žalobce a syna [jméno FO], stále šlo (jde) o syna žalobce. Vysvětlený kontext (účel) darování – tj. obdarování syna matkou, byť penězi tvořícími SJM bez vědomí a souhlasu žalobce jakožto otce obdarovaného – vylučuje, že jediným či hlavním účelem by byl „odklon“ prostředků ze SJM (ve smyslu účelu v podobě obohacení „odklánějícího“ manžela) [obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1336/2015). Ryze hypoteticky, pokud by nešlo o právní úkon (darování synovi [adresa] 000 000 Kč převodem na účet), pak by sice námitka relativní neplatnosti uplatněna být nemusela, ale musel by být alespoň žalobcem vysloven nesouhlas žalobcem s převodem 1 000 000 Kč na účet syna [jméno FO] (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3128/2013, m. j.: „… za předpokladu, že s tím druhý účastník vyslovil právně relevantním způsobem nesouhlas, nelze přihlížet a úspory je třeba zařadit do masy společného jmění a vypořádat…“); žalobce však takový nesouhlas v řízení nevyslovil, i když byl na jednání provede důkaz i výpisem účtu žalované č. 2304915399/0800, z něhož vyplynul takový převod a samotný žalobce tvrdil, že v případě účtu, na který byla částka 1 000 000 Kč převedena, náleží [jméno FO] (tedy věděl, že šlo o převod na účet syna [jméno FO] – viz tvrzení samotného žalobce z 31. 1. 2019 bod 4 na str. 6). Tu však soud uvádí – a týká se to všech převodů peněz žalovanou na účty synů účastníků – že i samotný žalobce uznal, že pokud žalovaná převedla peníze synům na účet, tak šlo o darování, tj. že šlo vždy o právní úkon, tedy podléhající námitce relativní neplatnosti (srov. např. podání žalobce z 19. 9. 2018: „Žalovaná s tímto souhlasila, nebyl tedy důvod, proč by synům měla převádět jakékoliv další finanční prostředky. S dary nad rámec [jméno FO] převedených částek pan [jméno FO] rozhodně nesouhlasil a není důvod o takovéto dary od paní [jméno FO] ponižovat SJM...hodnotu peněžních prostředků… převedených na účty třetích osob žalovanou bez souhlasu žalobce… žalobce již nyní rozporuje žalovanou provedené dary synům…“).

104. K tomu se přidává, že účastníci se ústně dohodli se svými syny (dále též jako „rodinná dohoda“), že synům darují 5 000 000 Kč jako podporu vstupu do samostatného života synů, např. pro bytové potřeby (důkaz výslechem účastníků a syna [jméno FO] a [jméno FO]; i svědek [jméno FO] potvrdil existenci dohody o darování synům částek na podporu vstupu do samostatného života, jen s tím rozdílem, že svědek vnímal dohodu tak, že není zastropována částkou 5 000 000 Kč a mohou obdržet více). Dohoda byla přijata v té formě, že žalobce prohlásil úmysl darovat synům každému 5 000 000 Kč a žalovaná a synové o tom s ním nediskutovali a přijali to, rádi (důkaz výslechem žalované). Synové účastníků to interpretovali jako darování ze strany obou rodičů, a to nejen ve smyslu uzavření smlouvy, ale i ve smyslu realizace smlouvy - tedy když dostávali peníze v rodině, vnímali to tak, že peníze dostávají od rodičů obou (důkaz výslechem svědka [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]). Samotný žalobce tvrdí, že synovi [jméno FO] - za účelem realizace uvedené rodinné dohody - daroval 2 992 000 Kč dne 7. 12. 2012. Pokud tak žalovaná dne 23. 8. 2010 darovala synovi [adresa] 000 000 Kč, pak to bylo dříve než žalobce synovi [jméno FO] daroval 2 992 000 Kč; tedy žalovaná žalobce - v rámci realizace rodinné dohody - předstihla. Pokud žalovaná plnila rodinnou dohodu, uzavřenou i se žalobcem, o neplatnosti takového darování (1 000 000 Kč dne 23. 8. 2010 synovi [jméno FO]) pro rozpor s § 145 odst. 2 obč. zák. (absence souhlasu manžela) řeč být nemůže. Tím méně by pak snad bylo možné uvažovat o neplatnosti absolutní. Na shora uvedeném nic nemění – už kvůli tomu, že žalovaná částku 1 000 000 Kč poskytla synovi [jméno FO] výrazně dříve (23. 8. 2010) než případně podepsala čestné prohlášení s datem 26. 2. 20212 - ani důkaz listinou označenou jako České prohlášení s datem 26. 2. 2012. Nad to, na tomto prohlášení je uvedeno, že z přislíbené částky 5 000 000 Kč je oprávněn syn účastníků [adresa] čerpat 3 172 000 Kč, je datováno 26. 2. 2012, je tam uveden podpis žalobce a psaným písmem „Převzala 27. 2. 2012 [jméno FO]“. Fakt, že by uvedené čestné prohlášení žalovaná převzala a byla si vědoma jeho obsahu, nevypovídá nic o souhlasu žalované s obsahem uvedeným žalobcem na čestném prohlášení, které koneckonců je prohlášením žalobce a nikoli žalované (prohlášení žalobce o tom, co on započetl ve prospěch syna [jméno FO] na slíbený dar v celkové výši 5 000 000 Kč). Koneckonců žalovaná při výslechu popřela, že by podepsala takovou listinu jako projev svého souhlasu s tam uvedeným a i konkrétně vysvětlila, proč by nesouhlasila s obsahem čestného prohlášení žalobce („…bych nikdy nepodepsala právě ten byt, to vím, že už v té době, v tom roce 2012, jsem si byla velmi dobře vědomá, že toto je falešné…“).

105. Pokud žalobce navrhl znalecký posudek z oboru písmoznalectví k prokázání tvrzení žalobce, že toto čestné prohlášení žalobce žalovaná převzala (27. 2. 20212), tak jde o důkaz zjevně nadbytečný. [jméno FO] již proto, že: 1) samotné převzetí žalovanou písemného prohlášení žalobce neprokazuje souhlas přebírající žalované s obsahem listiny, a 2) i kdyby znalec prokázal, že jde o podpis žalované, tak to nemá žádnou vypovídací hodnotu stran vyvrácení účastnické výpovědi žalované, z něhož plyne, že papír o takovém obsahu (čestné prohlášení) nepodepsala a že patrně takto podepsala nevědomky bílý papír jí předložený jakou součást více jiných papírů k podpisu („…takže jste myslela, že by jste podepsala bílý papír a že by tam potom něco bylo doplněno? Žalovaná uvádí: Ano. Předseda senátu: Takhle jste to myslela? Žalovaná uvádí: Ano. Zástupkyně žalobce uvádí: Proč byste podepisovala bílý papír? Žalovaná uvádí: Říkám, těch papírů tam bylo víc, protože mně předával pan [jméno FO] různé věci, které jsem podepisovala za [jméno FO] ten den, 27., to je den před mými narozeninami, takže jsem taky možná nebyla úplně přítomna duševně, protože tam měl paní se sluchátkama, on sám měl na teleportu paní [jméno FO] a hráli tam na mě takové divadlo. Dotaz zástupkyně žalobce: Tedy, abychom si rozuměli, vy uvádíte, že podpis je Váš, ale že se domníváte, že jste podepsala jinou listinu? Žalovaná uvádí: Ano. Protože jsem něco takové viděla opravdu až u toho soudu tady. [adresa] tady toto čestné prohlášení má v několikati provedeních a bez toho mého "převzala", takže, opravdu nevím, jak se to tam dostalo. I já jsem to viděla poprvé u soudu.“; k tomu srov. i vysvětlení soudu při výslechu žalované, viz přepis zvukového záznamu jejího výslechu stran nadbytečnosti důkazu znaleckým posudkem: „Předseda senátu uvádí: A jak my zjistíme z toho písmoznaleckého posudku, že tedy paní žalovaná podepsala přímo tu listinu, která je tam na počítači? Zástupkyně žalobce uvádí: Přece není možné, aby někdo podepsal uprostřed bílý papír. Předseda senátu uvádí: [jméno FO] to už není dotaz na písmoznalecký znalecký, že. Zástupkyně žalobce uvádí: [jméno FO] pravda...“).

106. Dále žalovaná z tohoto účtu zaslala dne 23. 8. 2010 částku ve výši 1 000 000 Kč na jiný svůj účet – konkrétně č. [č. účtu] ([jméno FO] konto), který však žalobce učinil předmětem vypořádání SJM, a proto nelze tytéž peníze zahrnovat do předmětu vypořádání duplicitně, k tíži žalované.

107. Žalovaná z tohoto účtu zaslala dne 23. 8. 2010 částku ve výši 2 100 000 Kč na jiný svůj účet č. [č. účtu], který však žalobce učinil předmětem vypořádání SJM, a proto nelze tytéž peníze zahrnovat do předmětu vypořádání duplicitně, k tíži žalované.

108. Žalovaná z tohoto účtu poukázala na svůj jiná účet č. [č. účtu] následující částky: a) 20. 7. 2011 - 268 000 Kč, b) 18. 5. 2012 - 300 000 Kč, c) 20. 8. 2012 - 200 000 Kč, 21. 3. 2013 - 200 000 Kč. Účet žalované č. [č. účtu] však žalobce učinil samostatným předmětem vypořádání, a proto nelze tytéž peníze zahrnovat do předmětu vypořádání duplicitně, k tíži žalované.

109. Žalovaná z tohoto účtu poukázala dne 5. 4. 2013 částku ve výši 160 000 Kč na jiný svůj účet – č. [č. účtu] (viz i seznam účtů na č. l. 351). Účet žalované č. 2601544133/0800 však žalobce učinil samostatným předmětem vypořádání, a proto nelze tytéž peníze zahrnovat do předmětu vypořádání duplicitně, k tíži žalované.

110. Žalovaná z tohoto účtu poukázala dne 22. 4. 2013 částku ve výši 483 800 Kč na jiný svůj účet – č. [č. účtu] (viz i seznam účtů na č. l. 351). Účet žalované č. 2597877153/0800 však žalobce učinil samostatným předmětem vypořádání, a proto nelze tytéž peníze zahrnovat do předmětu vypořádání duplicitně, k tíži žalované.

111. Následně již zbyl ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství na tomto účtu žalované (tj. č. [č. účtu]) jen zůstatek 5 012 Kč, což je tudíž jediná položka z tohoto účtu, která náleží po právu do SJM (srov. argumentaci o shora o vysvětleném užití té které částky a o nemožnosti tu kterou částku duplicitně zahrnout o vypořádání SJM).

112. Pokud žalobce zahrnul do vypořádání SJM z účtu žalované č. [č. účtu] i částku 450 000 Kč převedenou žalovanou z účtu č. [hodnota], tu nelze zahrnout do vypořádání SJM už proto, že byla určena ke koupi vozidla pro syna účastníků [jméno FO], a to se souhlasem žalobce, jak soud zjistil z výslechu svědka [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a žalované (výpověď [jméno FO]: „… ano, to bylo pořízeno, a částečně mu na to přispěno mým otcem… můj otec z tohoto směru nechtěl to auto dát do firmy… A pokud se přímo zeptám, jestli Váš otec o pořízení tohoto auta, o způsobu pořízení tohoto auta byl informován, tak Vaše odpověď je jaká? ano informován o tom byl … byl vlastně dohoda, že mu na to auto přispěje… já myslím, že se to pohybovalo někde kolem 400 000.“; výpověď [jméno FO]: „… to auto… jsme se sešli jako rodina, co s tím, zdali zakoupíme vlastně další vozidlo do firmy… auto bylo koupeno nakonec soukromě s tím, že bylo využíváno tedy [jméno FO], ale bylo i využíváno i v té firmě ČEK-stroj… A podle Vašeho názoru pan žalobce o použití těchto peněz k tomuto účelu věděl? ano, to bylo za jeho plného vědomí…“; výpověď [jméno FO]: „.. té souvislosti asi s tím pořízením toho mého automobilu, který jsem si pořídil soukromě a užíval jsem ho na firemní věci a účtoval jsem služební cesty, bylo to zrovna tak po dohodě zase s celou rodinou. Takže, jestli tomu rozumím správně, tak dohoda Vašeho tatínka i Vaší maminky byla taková, že Vám bude poskytnuta částka 450 000 Kč, abyste si pořídil vozidlo, které byste využíval i firemně? ano. A pan žalobce takhle to výslovně řekl, že si? ano, to samozřejmě… na ty větší věci jsme se vždy museli domluvit s rodinou, takže o tom věděli všichni, bratři, matka, otec, všichni.“; výpověď žalované: „… Zeptám se na částku 450 000 Kč, převedena 1. dubna 2010 na účet [č. účtu], tak jestli víte o účelu převodu této částky ? Žalovaná : ano, vím… Když [jméno FO] v roce 2007 nastoupil do firmy [právnická osoba], tak se posléze jeho pracovní náplň vyvinula tak, že začal prostě i on jednat se zákazníky, objíždět je a neměl automobil… pan [jméno FO]… že raději koupíme prostě automobil soukromý, který prostě budeme účtovat… Takže takto prostě se to udělalo, auto bylo opravdu jako soukromé, tak to šlo jako z mého účtu, koupilo se tedy auto a účtovaly se služební cesty… [jméno FO], že to pan [jméno FO] dneska popírá, je opravdu pro mě nepochopitelné, protože v podstatě víc jak skoro dva roky o tomto autě věděl, viděl ho…Předseda senátu : Takže jestli rozumím správně, tak jste se dohodli s panem žalobcem, že tuto částku převedete na účet ? Žalovaná : ano, ano, aby to opravdu čisté, aby to bylo jakoby soukromé auto…“). Oproti tomu výpověď žalobce byla v této otázce nepřesvědčivá, žalobce se vyhýbal odpovědi na dotazy soudu ohledně účelu částky 450 000 Kč (viz přepis zvukového záznamu) a až na několikátý dotaz uvedl, že údajně o tom nic neví, čemuž soud neuvěřil.

113. Žalobce zahrnul do vypořádání SJM z účtu žalované č. [č. účtu] i částku 231 548 Kč, která tam byla vložena 22. 3. 2010. Tuto částku nebylo možné zahrnout do vypořádání již proto, že shora bylo vyloženo, jak byly veškeré částky na tomto účtu užity (spotřebovány), což platí o to více právě pro částku 231 548 Kč, která tam totiž byla vložena 22. 3. 2010 (jako vklad hotovosti) při založení tohoto účtu (důkaz výpisem z tohoto účtu). Šlo o vklad na účet, na němž se nacházely peníze v SJM, nikoli o odklon (vyvedení peněz) z účtu, na němž se nacházely úspory manželů, tedy nikoli o odklony finančních prostředků mimo masu SJM (srov. i např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1027/2018 či sp. zn. 22 Cdo 2465/2010). Nejen u této částky (231 548 Kč), ale i u jiných položek (žalobcem nejčastěji koncipovaných v duchu „na tomto účtu se ke dni … nacházela částka… a tuto částku žalobce zahrnuje do vypořádání SJM“) žalobce plně (důsledně) nerespektoval základní právní pravidla vypořádání SJM, že pro vypořádání SJM je – zásadně – právně významný pouze stav majetku existujícího ke dni zániku manželství. Výjimky z tohoto základního pravidla tvoří judikaturou připuštěné situace, kdy jde o odklony prostředků mimo masu SJM. Zejména jde o případy, kdy manžel - bez souhlasu druhého manžela a v rozporu s § 145 odst. 2 obč. zák. - vybere z účtu, na němž se nacházejí prostředky ze SJM, finanční prostředky, přičemž : a) je ztratil nebo mu byly odcizeny, resp. je pozbyl za nezjištěných okolností, nebo b) nebo je spotřeboval pro sebe mimo běžnou spotřebu, či c) je spotřeboval způsobem, který nepředstavuje uspokojování potřeb rodiny a je v souladu s institutem společného jmění manželů, a nebo d) je žalovaný nespotřeboval a ke dni zániku společného jmění manželů jimi disponoval či e) nesplní povinnost a neunese břemeno tvrzení a důkazní, jak konkrétně s prostředky naložil (z ustálené judikatury srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2465/2010, 22 Cdo 2150/2011, 22 Cdo 3128/2013, 22 Cdo 1027/2018 aj.). Ve všech těchto případech je třeba k těmto peněžním prostředkům přihlédnout při vypořádání, a to k tíži (takto je z účtu) vybírajícího manžela (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3128/2013). Obdobné platí v případě, kdy manžel peníze z účtu nevybere, ale převede na jiný účet (např. účet třetí osoby či účet nezjištěné osoby), jelikož jde jen o jinou formu odklonu (výběr peněz versus převod peněz). O takové případy odklonů však nejde v situacích (někdy v tomto řízení žalobcem uplatněných) jako je např. zařazení do předmětu vypořádání SJM vkladů ze strany žalované na její účet, na kterém se přitom nacházejí peníze náležející do SJM a kterýžto účet žalobce zároveň navrhuje k vypořádání.

114. Ze sporu o vypořádání SJM nelze činit vyúčtovací spor, v němž by se dohledávaly jednotlivé výdaje s jejich účelovým určením zpravidla bez možnosti dospět ke spolehlivým závěrům (srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2020 sp. zn. 18 Co 63/2020, dostupný na ASPI pod č. [Anonymizováno], a nebo analogicky rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2296/2004 řešící problematiku podniku a vypořádání SJM). K tomu srov. i např. [jméno FO], M.: Věcná práva podle starého a nového občanského zákoníku, Uplatňování nároků a rozhodování o nich (procesní a hmotněprávní souvislosti), 2014, Leges, str. 408 / 409: „Vychází se z toho, že z vypořádání nelze vytvářet vzájemné vyúčtování celého spotřebního společenství manželů… [jméno FO] nutno proto zabránit tomu, aby vypořádání majetkových vztahů mezi rozvedenými manžely bylo rozšiřováno tak, že by nakonec otevíralo možnosti k uplatnění těžko zjistitelných, starých a pochybných nebo malicherných nároků a aby nevedlo případně i možnosti šikanování jednoho z manželů…“.

115. Pokud jde o výrok IV. 2. rozsudku, ten soud odůvodňuje následovně.

116. Žalobce v podání z 12.10.2015 zahrnul do vypořádání SJM - jako částky žalovanou převedené z účtu č. [č. účtu] (vedeného na jméno žalobce, k němuž měla žalovaná dispoziční právo) na účet na účet vedený [právnická osoba]. na jméno žalované pod číslem [č. účtu] / následující částky: a) 9.8.2010 – převedeno 500 000 Kč, b) 1. 11. 2010 - převedeno 53 609 Kč, c) 14. 12. 2010 – převedeno 112 800 Kč, d) 27.1.2011 - převedeno 56 460 Kč, e) 24. 3. 2011 - převedeno 5 639 095 Kč, f) 25. 3. 2011 – převedeno 54 360 Kč, tedy celkem 6 416 324 Kč. Žalovaná se bránila, že skutečně takto převedla částku 6 416 324 Kč, ale že 5 639 095 Kč převedla dne 24. 3. 2011 podle příkazu žalobce, který podepsal a bance předal sám žalobce a že z této sumy 25. 3. 2011 zaplatila daň z příjmů fyzické osoby za žalobce i žalovanou ve výši 3 599 855 Kč.

117. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] je potvrzena jako pravdivá verze žalované. Totiž dne 25. 3. 2011 žalovaná z tohoto účtu zaplatila částky 10 760 Kč a 3 589 095 Kč, tj. skutečně 3 599 855 Kč, a to na účet [č. účtu], přičemž jde skutečně o účet finančního úřadu v Brně. Vždyť samotný žalobce ve svém podání z 20. 3. 2019 (str. 11 bod 24, str. 18 bod 45 a další body) uvádí, že jde o účet finančního úřadu (žalobce tam uvádí, že ty které převedené částky na účet č. [hodnota] byly za účelem úhrady daní, čímž učinil nesporným tvrzení žalované, že jde o účet finančního úřadu), pročež jde o tvrzení m. j. nesporné. Už proto částku 3 599 855 Kč (z celkové sumy 6 416 324 Kč) nelze zahrnout do vypřádání SJM, byla spotřebována ve prospěch obou účastníků (úhrada daní) a z titulu zákonné povinnosti obou účastníků.

118. Tudíž zbývá již jen mezipočet 2 816 469 Kč (6 416 324 mínus 3 599 855). Žalovaná tvrdí, že z toho 2 000 000 Kč převedla na účet syna [jméno FO] ([jméno FO]) pro stavbu rodinného domu, jako součást 5 000 000 Kč přislíbeného účastníky každému ze tří synů a podle žalované tak zbývá jen částka 816 469 Kč na straně žalované, která se započte do vypořádání SJM (srov. i závěrečný návrh žalované).

119. Z výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] skutečně plyne, že žalovaná dne 8. 4. 2011 převedla na účet syna [jméno FO] č [č. účtu] částku ve výši 2 000 000 Kč. Účel této platby – jakožto dar synovi [jméno FO] na stavbu rodinného domu – soud zjistil z výslechu svědka [jméno FO] („…že jsem si dohodl, že tuto částku zase dostanu já s tím, že jsem ji později uložil a měl uložit a také tak učinil na stavbu domu na tom pozemku v těch [Anonymizováno]… [jméno FO] jste odpovídal, že jste tu částku potom použil na stavbu domu, zeptám se, jestli Vám byla převedena i částka 2 500 000 Kč, právě na koupi pozemku? Ano, v podstatě já jsem ten dům, který vlastním dnes výlučně, tak ten jsem postavil z velké části na pozemku, který mi rodiče tímto prostřednictvím darovali a z části mi i zapomohli, jako kdyby zhruba 50% na stavbu té nemovitosti, zbývající peníze jsem si v průběhu vydělal sám.“) i z výslechu žalované, přičemž z výslechu žalované soud zjistil, že s žalobce darováním shora uvedené částky 2 000 000 Kč synovi [jméno FO] souhlasil (z výslechu žalované soud zjistil, že se žalovaná zeptala žalobce, jestli může synovi [jméno FO] poskytnout 2 000 000 Kč a žalobce s tím souhlasil). Pokud s takovým darem žalobce souhlasil, nemůže se nyní dovolávat zahrnutí daru do SJM. Darovaná částka tak opustila se souhlasem žalobce, tedy po právu, SJM, zákonem předvídaným způsobem byla vyvedena ze SJM a nelze ji proto vypořádat. I kdyby však nebyl prokázán souhlas žalobce s darováním 2 000 000 Kč synovi [adresa]. 4. 2011, tak soud odkazuje na shora uvedenou pasáž rozsudku, v níž odůvodňuje, proč tam uvedené částky (zejména darované synovi [jméno FO]) nelze zahrnout do vypořádání SJM. Za prvé, šlo by toliko o relativní neplatnost darovací smlouvy a žalobce nenamítl neplatnost vůči synovi [jméno FO]. Za druhé, platí obdobné jako uvedené u syna [jméno FO] ohledně realizace rodinné dohody o daru účastníků každému ze synů ve výši 5 000 000 Kč. Samotný žalobce tvrdí, že synovi [jméno FO] - za účelem realizace uvedené rodinné dohody - daroval v roce 2009 částku 2 500 000 Kč, 19. 2. 2010 částku 1 450 000 Kč a až 7. 3. 2012 částku 1 350 000 Kč (viz např. podání žalobce z 23. 10. 2018). [jméno FO], že šlo o dar po právu v podobě shora uvedených částek (včetně poslední platby 1 350 000 Kč) ani žalobce nezpochybňuje. Pokud tak žalovaná dne 8. 4. 2011 darovala synovi [adresa] 000 000 Kč, pak to bylo dříve než žalobce synovi [jméno FO] daroval 1 350 000 Kč; tedy žalovaná žalobce - v rámci realizace rodinné dohody (co do částky 1 350 000 Kč) - předstihla. Pokud žalovaná plnila rodinnou dohodu, uzavřené i se žalobcem (minimálně co do částky 1 350 000 Kč z 2 000 000 Kč), o neplatnosti takového darování pro rozpor s § 145 odst. 2 obč. zák. (absence souhlasu manžela) řeč být nemůže. Tím méně by pak snad bylo možné uvažovat o neplatnosti absolutní.

120. Z uvedeného plyne, že soud souhlasí s žalovanou, že do vypořádání SJM patří – z žalobcem do vypořádání SJM zahrnuté částky 6 416 324 Kč – jen částka 816 469 Kč (2 816 469 mínus 2 000 000 Kč), jakožto částka, kterou žalovaná převedla z účtu vedeného na jméno žalobce u [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] na účet vedený [právnická osoba]. na jméno žalované pod číslem [č. účtu], a to bez souhlasu žalobce a nespotřebovala ji způsobem, který představuje či nepředstavuje uspokojování potřeb rodiny a je v souladu s institutem SJM (výrok IV. 2. rozsudku).

121. Pokud jde o výrok IV. 3. rozsudku, žalobce (v podání z 31. 1. 2019) zahrnul částku 250 000 Kč, která byla vložena na účet žalované č. [č. účtu] dne 2. 3. 2010, s tím, nechť žalovaná dotvrdí a prokáže, jak s těmito prostředky naložila, přičemž žalovaná uvedla, nechť se zůstatek na tomto jejím účtu ke dni zániku SJM započte na vypořádání SJM na straně žalované. Z výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] soud zjistil, že na tento účet žalovaná vložila částku 250 000 Kč dne 22. 3. 2010 (jak žalobce správně tvrdí) a ke dni 17. 10. 2013 se na tomto účtu nacházela částka 477 311 Kč, pročež se tato částka (ve shodě s návrhem žalované) zahrne do vypořádání SJM jako jsoucí v dispozici žalované, která byla výlučným majitelem tohoto účtu.

122. Co se týče výroku IV. 4. rozsudku, žalobce zahrnul do vypořádání SJM částku 1 041 934,97 Kč, a to jako zůstatek k 1. 1. 2010 vedený na spořícím účtu žalované vedeném u [jméno FO] NV, č. [č. účtu]. Žalovaná uvedla, aby prostředky na tomto jejím účtu – i obdobném účtu žalobce vedeného u stejné banky vedeným pod č. [č. účtu] - byly považovány za spotřebované každým z manželů, a proto nebyly do vypořádání SJM zařazeny, přičemž nebude-li zvolena tato varianta, nechť je do vypořádání SJM na straně žalované zařazen zůstatek na učtu u [jméno FO] č. [č. účtu] ve výši 507 929,23 Kč a na straně žalobce zůstatek na učtu č. [č. účtu] ve výši soudem zjištěné.

123. Žalovaná se takto do vypořádání SJM v tomto řízení tvrdila – a pokusila zařadit do vypořádání SJM – existenci účtu žalobce u [jméno FO] NV (č. účtu [č. účtu]) a zůstatek na takovém účtu žalobce ke dni právní moci rozsudku o rozvodu poprvé až v podání z 26. 2. 2019, tedy po koncentraci (k níž došlo uplynutím dne 23. 10. 2018 – viz č. l. 188 verte, tj. protokol o jednání z 9. 10. 2018 str. 8). Navíc důkaz k prokázání jejího tvrzení o existenci takového účtu žalobce žalovaná označila až v podání z 10. 5. 2019 a důkaz k prokázání zůstatku na takovém účtu žalobce označila až v písemném závěrečném návrhu (tj. obojí až po koncentraci). Přitom výjimky z koncentrace řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. splněny nebyly (ostatně to ani netvrdila žalovaná) a takovou majetkovou hodnotu nebylo možné ani podřadit pod tu kterou formulaci žalované uvedenou v tomto řízení do koncentrace řízení. Ostatně žalovaná při výpovědi potvrdila, že jí tento účet žalobcem byl od počátku znám, že se s žalobcem dohodla před založením účtu obou u [jméno FO] NV, že si oba založí účty u této banky (důkaz výpovědí žalované, zejména: „Proto jsme uvažovali, do kterých bank ještě vůbec můžeme něco uložit. Proto jsme vybrali … Dále to byla [jméno FO] banka, která nám přišla jakoby solidní, že je to velká …banka a že teda nenechá padnout své střadatele.“). Koneckonců soud na jednání 9. 10. 2018 i žalovanou vyzval, aby označila všechny důkazy k prokázání blíže nejmenovaných účtů, které zahrnula do SJM (viz str. 7 protokolu o jednání); leč žalovaná neoznačila důkaz v podobě uvedeného účtu žalobce u [jméno FO] NV (č. účtu 1648781/3500), ani – oproti žalobci – neoznačila důkaz dotazem na všechny banky, zda se na nich nachází (nacházel) účet vedený na jméno žalobce. Již z uvedených důvodů soud tedy nepřihlížel k opožděnému (po koncentraci uvedenému) tvrzení žalované, že žalobce měl ke dni právní moci rozsudku o rozvodu účet u [jméno FO] NV a i kdyby k takovému tvrzení mohl přihlížet, tak žalovaná toto své tvrzení neprokázala, protože v koncentrační lhůtě neoznačila důkaz k jeho prokázání (prokázání zůstatku na účtu).

124. Z výpisu z účtu žalované vedeném u [jméno FO] NV, č. [č. účtu] soud zjistil, že k 1. 1. 2010 se na tomto účtu nacházela částka 1 041 931,97 Kč a ke dni 17. 10. 2013 tam byl zůstatek 507 929,3 Kč.

125. Pokud žalobce zahrnul do vypořádání SJM částku 1 041 934,97 Kč, a to jako zůstatek k 1. 1. 2010 vedený účtu žalované u [jméno FO] NV č. [č. účtu], byl takový požadavek nedůvodný ze dvou důvodů. Za prvé tím žalobce nerespektoval základní pravidla vypořádání SJM, že pro vypořádání SJM je – zásadně – právně významný pouze stav majetku existujícího ke dni zániku manželství, přičemž o odklon mimo masu SJM v částce 1 041 934,97 Kč nešlo a ani to žalobce netvrdil (tím méně prokázal) [k tomu soud odkazuje na bod 113. a 114. shora]. Za druhé, z výpisu z tohoto účtu žalované u [právnická osoba]. soud zjistil, že žalovaná si částky vedené u [právnická osoba]. převedla na jiný svůj účet (č. [č. účtu]), který však žalobce učinil samostatným předmětem vypořádání, pročež nemohou být do vypořádání SJM zařazeny tyto peníze duplicitně (jako nacházející se na účtu žalované u [právnická osoba]. i pak na účtech žalované u jiných bank). In concreto, žalovaná dne 8.12.2010 poukázala 30 000 Kč, 17. 2. 2011 částku 20 000 Kč, 8. 12. 2011 částku 150 000 Kč, 28. 6. 2012 částku 300 000 Kč, 19. 9. 2012 částku 100 000 Kč, 25. 10. 2012 částku 150 000 Kč, 12. 12. 2012 částku 100 000 Kč, 24. 1. 2013 částku 70 000 Kč, 10. 4. 2013 částku 600 000 Kč a 16. 9. 2013 částku 100 000 Kč na svůj účet pod č. [č. účtu]. Z těchto důvodů bylo možné zahrnout - jako jsoucí na straně žalované - do vypořádání SJM jen zůstatek na účtu žalované vedeném [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] ke dni 17. 10. 2013 ve výši 507 929 Kč (výrok IV. 3. rozsudku).

126. Výrok IV. 5. rozsudku soud odůvodňuje následovně. Žalobce (v podání z 31. 1. 2019) zahrnul do vypořádání SJM částku 300 305,89 Kč jakožto zůstatek na účtu stavebního spoření žalované vedeném [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] (dále též jako „stavební spoření“) ke dni 29. 10. 2018.

127. Z výpisu z účtu žalované stavebního spoření (viz např. č. l. 327 až 329) soud zjistil, že ke dni 17. 10. 2013 tam byl zůstatek 191 041,72 Kč a ke dni 29. 10. 2018 zůstatek 300 305,39 Kč. Soud odkazuje na shora uvedené v tomto rozsudku, že právně významný je zásadně toliko zůstatek na účtu ke dni zániku SJM (zde tedy k 17. 10. 2013) a nikoli v době pozdější, přičemž v případě stavebního spoření žalované o odklon nejde a ni žalobce to ostatně netvrdil. Proto soud shledal za nedůvodné zařazení do vypořádání SJM zůstatek 300 305,39 Kč k 29. 10. 2018 a zahrnul do vypořádání SJM jen zůstatek k 17. 10. 2013 ve výši 191 041,72 Kč, jako jsoucí v dispozici žalované, jelikož výhradně žalovaná je majitelem účtu stavebního spoření (viz výrok IV. 5. rozsudku).

128. Sice do masy SJM přibývají přírůstky a výnosy z majetku, který byl v SJM v okamžiku jeho zániku a takové přírůstky a výnosy se posléze vypořádají najednou v rámci vypořádání SJM podle § 149 a § 150 obč. zák. (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2593/2008, 28 Cdo 2594/2008). [jméno FO] však není tento případ, jelikož žalovaná si platila po zániku SJM každoroční úĺožky, a pokud je ve výpise z účtu [právnická osoba], s. s. uvedeno, že k 29. 10. 2018 je zůstatek na účtu 300 305,89 Kč, tak jde o v částce převyšující zůstatek na účtu k 17. 10. 2013 (rozdíl mezi 300 305,8 Kč a 191 041,72 Kč) právě o nově přirostlý výnos ze zaplacených částek až po zániku SJM a částky žalovanou zaplacené po zániku SJM na stavební spoření.

129. Žalovaná se bránila, že jen částka 92 969 Kč by měla být zahrnuta na její straně do vypořádání SJM, s následujícím zdůvodněním. Žalovaná si pořídila 24. 11. 2006 stavební spoření s úložkou 20 500 Kč ročně, za roky 2010, 2011, 2012 a 2013 úložky na stavebním spoření zaplatila z účtu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], resp. z účtu [č. účtu], tedy z účtu, kde je část z celkové sumy 13 288 153 Kč, která je předmětem samostatného vypořádání, proto k těmto částkám nelze přihlížet již pro vypořádání stavebního spoření; žalovaná tedy ze SJM na své stavební spoření zaplatila úložky po 20 500 Kč za 2006, 2007, 2008 a 2009, tedy celkem 82 000 Kč, což s úrokem a státní podporou činí k 1. 1. 2010 celkem 92 696 Kč, tedy – podle žalované - nechť je tato částka zahrnuta do podílu žalované z majetku SJM.

130. V předchozím bodě rozsudku citovanou obranu žalované soud neshledává za důvodnou. Již proto, že roční částky zaplacené na její stavební spoření (20 500 Kč) soud nezahrnul do SJM duplicitně (tedy jednak jako nacházející se na jejím účtu č. [Anonymizováno] či [č. účtu], jednak jako nacházející se na účtu jejího stavebního spoření). Proto je její námitka (že tyto roční úložky po 20 500 Kč jsou předmětem samostatného vypořádání) bezpředmětná. Jak vysvětlil např. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 4943/2016, „státní podpora poskytnutá účastníku stavebního spoření představuje výnos vzniklý v souvislosti se stavebním spořením. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 22 Cdo 4161/2009) jsou součástí společného jmění manželů výnosy z výlučného i společného majetku. Tedy i státní podpora jako výnos vzniklý dovolateli v souvislosti s uzavřenou smlouvou o stavebním spoření je součástí společného jmění manželů, neboť tyto peněžní prostředky jsou výnosem ze společného majetku.“. V souladu s judikaturou proto je třeba zahrnout do vypořádání SJM zůstatek na účtu stavebního spoření žalované ke dni zániku SJM, tj. 191 042 Kč, který z logiky věci zahrnuje jak roční úložky žalované po 20 500 Kč, tak i výnos z nich, tedy i státní podporu.

131. Žalobce zahrnul do vypořádání SJM - stran vkladového účtu žalované č. [č. účtu] (viz např. č. l. 514) – čtyři platby odeslané z účtu č. [č. účtu], a to platba ze dne 6. 1. 2010 ve výši 40 286 Kč, platba ze dne 2. 2. 2010 ve výši 44 399 Kč, platba ze dne 9. 2. 2010 ve výši 120 720 Kč a platba ze dne 19. 2. 2010 ve výši 301 621,20 Kč, a to z důvodu, že byly z podnikatelského účtu OSVČ žalobce převedeny do výlučné dispozice žalované bez vědomí a souhlasu žalobce (tvrzené odklony). V souhrnu jde o částku 507 026,2 Kč. K tomu žalobce dodal, že pakliže by došlo k vyžádání výpisu z účtu pro období od založení tohoto účtu, byly by zjištěny další neodsouhlasené platby, neboť zůstatek na tomto účtu k 1. 1. 2010 činil 695 940,56 Kč a tuto částku proto taktéž žalobce zahrnul do předmětu vypořádání, neboť se nepochybně jednalo o částku, jež byla součástí SJM. Žalobce je přesvědčen, že je žádoucí požádat o výpis z tohoto účtu za období od počátku existence tohoto účtu. Proto navrhl, aby soud vyžádal výpis z účtu za období od 6. 10. 2008 do 31. 12. 2009.

132. Obrana žalované spočívala v následujícím. V době od 6. 1. 2010 do 19. 2. 2010 byly na účtu skutečně provedeny 4 úložky z účtu č. [hodnota]-641/0100 v souhrnné výši 507 026 Kč, a to spolu s dřívějšími prostředky na tomto účtu činilo v součtu 731 548 Kč. Přesně tato částka byla následně 22. 3. 2010 převedena na 3 nově založené účty, a proto peníze na tomto učtu uložené ke dni 22. 3. 2010 (včetně 4 předmětných úložek) nebyly spotřebovány, ale jen převedeny na 3 účty, a proto peníze na učtu č. [č. účtu] (včetně 4 úložek) nejsou samostatným předmětem vypořádání SJM.

133. Z výpisu účtu žalované č. [č. účtu] za dobu od 1. 1. 2010 do 22. 3. 2010 – a průvodní zprávy [právnická osoba] k tomuto účtu - soud zjistil následující skutečnosti. Tento účet byl založen 22. 3. 2010 a byl zrušen 22. 3. 2010. [jméno FO] pravdivé tvrzení žalobce, že žalovaná odeslala z účtu č. [č. účtu] na svůj účet č. [č. účtu] čtyři platby : dne 6. 1. 2010 - 40 286 Kč, 2. 2. 2010 - 44 399 Kč, 9. 2. 2010 - 120 720 Kč, 19. 2. 2010 - 301 621,20 Kč, pročež celkem jde o 507 026,2 Kč. [jméno FO] ale pravdivá i verze žalované, že tuto částku (507 026,2 Kč) – ba i více, tj. 731 548 Kč – převedla dne 22. 3. 2010 na nově založené tři její účty, které jsou samostatným předmětem vypořádání, a proto nemůže být 507 026,2 Kč jakou jsoucí na účtu žalované č. [č. účtu] samostatným předmětem vypořádání, tedy duplicitně. Konkrétně žalovaná převedla 22. 3. 2010 : a to konkrétně následovně: a) na účet [č. účtu] - 250 000 Kč, b) na účet č. [č. účtu] - 250 000 Kč, c) na účet č. [č. účtu] - 231 548 Kč [důkazy: a) výpis z účtu č. [hodnota] - 250 000 Kč vloženo při založení účtu, tj. 22. 3. 2010, jakožto vklad hotovosti - č. l. 369 verte); b) [č. účtu] - 250 000 Kč - vklad hotovosti 250 000 Kč dne 22. 3. 2010, tj. založení účtu 22. 3. 2010 - přílohy [právnická osoba]; c) [č. účtu] - 231 548 Kč vloženo 22. 3. 2010, tj. při založení účtu, vklad hotovosti - přílohová obálka [právnická osoba]].

134. Pokud žalobce zahrnul do vypořádání SJM i částku 695 940,56 Kč - jako zůstatek na účtu žalované č. [č. účtu] k 1. 1. 2010 - pak takový návrh je nedůvodný již proto, že nerespektuje základní pravidla vypořádání SJM shora vysvětlené, že – zásadně - není právně významný zůstatek účtu v době předcházející zániku SJM, ale ke dni zániku SJM, přičemž nejde – a ani žalobce to netvrdí - v částce 695 940,56 Kč o odklon (např. netvrdí, že jde o částku odkloněnou z toho kterého společného účtu či účtu žalobce). Další důvod nedůvodnosti zahrnutí částky 695 940,56 Kč do vypořádání SJM spočívá v následujícím. Jednak do částky 695 940,56 Kč lze zahrnout částku 224 521,8 Kč, kterou žalovaná převedla na své tři nově založené účty specifikované v předchozím bodě rozsudku [731 548 Kč (převedené 22. 3. 2010 na tři nově založené účty) mínus 507 026,2 Kč (4 převody z účtu č. [č. účtu] na účet č. [č. účtu]) = 224 521,8 Kč]. Tudíž částka 224 521,8 Kč nemůže být samostatným předmětem vypořádání SJM, duplicitně. Zbývá proto z 695 940,56 Kč jen částka 471 418,76 Kč (695 940,56 mínus 224 521,8). Z této částky 471 418,76 Kč žalovaná převedla 22. 3. 2010 částku 322 000 Kč na účet č. [č. účtu], ale žalobce tuto částku nezahrnul do vypořádání SJM jako odklon mimo masu SJM, ač mohl, jelikož rozsah SJM navržený k vypořádání upřesňoval (v podání z 31. 1. 2019) až po vyžádání výpisů z všech účtů žalované. Nicméně podstatné je, že žalovaná vysvětlila osud této částky 322 000 Kč, jelikož uvedla (písemný závěrečný návrh žalované), že jde o půjčku poskytnutou MUDr. [jméno FO] v březnu 2010, kterou [tituly před jménem] [jméno FO] vrátila žalované v březnu 2011. Skutečně z výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] soud zjistil, že žalovaná vložila na tento účet v hotovosti částku 400 000 Kč dne 17. 3. 2011. Z toho plyne, že i kdyby šlo v částce 322 000 Kč o odklon žalobcem řádně a včas do řízení o vypořádání SJM zahrnutý, tak žalovaná nejen tuto částku, ale dokonce zúročenou o 78 000 Kč do masy SJM vrátila. Zbývá tak již jen částka 71 418,76 Kč z žalobcem prosazované částky 695 940,56 Kč coby zůstatku na účtu žalované k 1. 1. 2010 (tj. 471 418,76 Kč mínus 400 000 Kč žalovanou vrácené do SJM 17. 3. 2011). Od částky 71 418,76 Kč je namístě odečíst 50 000 Kč, kterou žalovaná přeposlala na svůj účet [č. účtu], který je samostatným předmětem vypořádání, pročež ji nelze zahrnout do SJM duplicitně a zbývá již - z žalobcem navrhované částky k vypořádání 695 940,56 Kč – bagatelnější částka 21 418,76 Kč, kterou lze mít za spotřebovanou např. v rámci výběru hotovosti z účtu žalované dne 1. 3. 2010 (důkaz výpisem z účtu žalované č. [č. účtu]).

135. Shrnuto, ze shora uvedených důvodů nelze z účtu žalované č. [č. účtu] ničeho zahrnout do vypořádání SJM (a to oproti požadavku žalobce na zahrnutí 507 026,2 Kč a 695 940,56 Kč).

136. Pokud žalobce navrhl důkaz výpisem z účtu žalované č. [č. účtu] za dobu od 6. 10. 2008 do 31. 12. 2009, bylo nezbytné tomuto důkaznímu návrhu nevyhovět, a to již pro opožděnost, jelikož jej žalobce vznesl až po koncentraci řízení; konkrétně takový důkaz označil v podání z 31. 1. 2019, přičemž ke koncentraci došlo – na základě poučení o koncentraci podle § 118b odst. 1 o. s. ř. na jednání 9. 10. 2018 - již uplynutím dne 23. 10. 2018. Výjimky z koncentrace podle § 118b odst. 1 o. s. ř. splněny nebyly, ostatně to netvrdil ani žalobce. Ostatně žalobce byl vyzván (s poučením o následcích nesplnění výzvy) již v usnesení z 31. 8. 2018 (tedy před koncentrací), aby označil všechny důkazy k prokázání tvrzení o existenci a hodnotě peněžních prostředků náležejících do SJM nacházejících na všech dalších účtech vedených na jméno žalované a náležejících do SJM převedených na účty třetích osob žalovanou bez souhlasu žalobce za dobu trvání manželství. Žalobce reagoval v podání z 11. 7. 2018, aby soud vyžádal od příslušných bank výpisy z účtů prokazujících dispozice s těmito účty za období od 1. 1. 2010 do právní moci rozsudku o rozvodu. Ještě před koncentrací byl žalobce (a žalovaná) dále i v přípise soudu z 9. 10. 2018 vyzváni, že pokud žádají či budou žádat, „aby soud zjistil právně významné skutečnosti od třetích osob (institucí) [podle § 128 o. s. ř.] a předložení důkazů (podle § 129 odst. 2 o. s. ř.) od třetích osob (institucí), pak nechť soudu ve lhůtě do 23. 10. 2018 zároveň přesně zformulujte znění dotazu a znění žádosti o předložení důkazu…“. Žalobce na to reagoval v koncentrační lhůtě v podání z 23. 10. 2018, že „prosí soud, aby zjistil, zda kterákoli jednotlivá z bank uvedených v příloze podání ze dne 19.9.2018 vedla jakýkoliv účet na jméno žalované a pokud ano, pak nechť banka předloží výpisy z každého takového účtu za období od 1.1.2010 do 17.10.2013.“. Tedy žalobce mohl požádat v koncentrační lhůtě o výpis z účtu i za dobu od 6. 10. 2008 do 31. 12. 2009, ale neučinil tak a opakovaně žádal výslovně výpisy až od 1. 1. 2010; už proto nelze dovozovat naplnění výjimek z koncentrace ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. (viz zejména výjimku „…které účastník nemohl bez své viny včas uvést…“ a contrario). Koneckonců šlo nejen o důkaz opožděný (po koncentraci řízení), ale i nadbytečný; pokud totiž žalobce tímto důkazem chtěl prokázat odklony žalované z masy SJM na její účet č. [č. účtu], pak z výpovědi žalované vyplynulo, že k nim nedocházelo, jelikož žalovaná převody mezi účty reagovala na zjištění ze srpna 2010, že žalobce bez jejího vědomí zakoupil v srpnu nemovitosti na Jasmínově a i po odhalení této skutečnosti před svými syny poněkud mlžil (viz též text níže o výpovědích synů účastníků a žalobce).

137. Žalobce též zahrnul (v podání z 31. 1. 2019) do vypořádání SJM částku 250 000 Kč, kterou žalovaná vložila dne 22. 3. 2010 na svůj účet č. [č. účtu]. Z důkazu výpisem tohoto účtu soud zjistil, že tento účet byl založen žalovanou 22. 3. 2010 a zrušen 24. 4. 2012, dne 22. 3. 2010 na něj skutečně vložila 250 000 Kč, avšak zůstatek na tomto účtu 259 962,65 Kč – zahrnující i částku 250 000 Kč z 22. 3. 2010 - převedla 24. 2. 2012 na svůj účet č. [č. účtu], který je samostatným předmětem vypořádání SJM a nemůže být proto duplicitně vypořádán. Požadavek žalobce na zahrnutí 250 000 Kč jako částky vložené na její účet č. [č. účtu] je proto nedůvodný.

138. Žalobce zahrnul do vypořádání SJM též vkladní knížku žalované č. [č. účtu], a to v podání z 31. 1. 2019, konkrétně následující částky převedené z účtu č. [č. účtu] na účet žalované č. [č. účtu] - částku 12 233,2 Kč převedenou 13. 1. 2010, 21 480 Kč převedenou 21. 1. 2010, částku 35 938 Kč převedenou 22.1.2010, částku 21 600 Kč převedenou dne 15. 2. 2010, částku 41 200 Kč převedenou 15. 3. 2010, částku 51 000 Kč převedenou 23. 3. 2010, částku 54 312 Kč převedenou 9. 4. 2010, částku 12 450 Kč převedenou 9. 4. 2010, částku 48 360 Kč převedenou 27. 5. 2010 a částku 36 000 Kč převedenou 17. 6. 2010. Dále zahrnul do vypořádání SJM částku 16 200 Kč, jež se na vkladní knížce nacházela 8. 1. 2010, a 15 000 Kč, jež byla žalovanou vybrána za předcházející zúčtované období. Celkem tak žalobce zahrnul do vypořádání SJM z účtu žalované č. [č. účtu] částku 365 773,2 Kč.

139. Obrana žalované spočívala v následujícím (zejména podání žalované z 26. 2. 2019, bod 8. či z 20. 3. 2018 bod 5. a 6.). Žalobcem tvrzené peníze byly postupně spotřebovány pro potřeby rodiny, nešlo o způsob hospodaření nad rámec obvyklé správy SJM, účet uzavřen více než 3 roky před zánikem SJM, nemůže jít o předmět vypořádání SJM. Vkladní knížka byla zrušena 6. 8. 2010 a byl založen nový účet č. [č. účtu]; jde o nesmyslnou konstrukci, o revizi hospodaření v průběhu celého manželství, o postup nepatřící do vypořádání SJM, jehož předmětem je zásadně majetek existující ke dni zániku SJM. Postupná spotřeba částek v řádu 10 tisíc Kč nemohla být vymykající se rámci obvyklého hospodaření se společnými prostředky, šlo o spotřebu rodiny složené z 5 dospělých osob žijících ve společné domácnosti, participovaly na pracovní činnost tvorbě zisku [právnická osoba], tento zisk byl zdrojem úspor a tyto následně převedeny do úložek na vkladní knížce a následně spotřebovány. Ohledně částek 16 2000 Kč nacházející se k 8. 1. 2010 a 15 0000 Kč, jež byla vybrána za předcházející zúčtovací období, se žalovaná nemůže vyjádřit pro odstup času. Vkladní knížka (elektronicky vedená) - a po jejím zrušení 6. 8. 2010 navazující účet č. [č. účtu] - sloužily jako „provozní“ účty, na něž byly převáděny z účtu č. [č. účtu] volné prostředky určené ke spotřebě domácnosti, a tímto způsobem byly i spotřebovány, takové dispozice souladné s obvyklou správou společného majetku v rámci uspokojování potřeb rodiny, nešlo o spotřebu samotné žalované.

140. Z výpisu z účtu - vkladní knížky žalované č. [č. účtu] (viz [Anonymizováno]. č. l. 351) – soud zjistil, že vkladní knížka byla založena 18. 9. 2008 a zrušena 6. 8. 2010 a že skutečně žalovaná převedla z účtu č. [č. účtu] na účet žalované č. 2260677260/0800 postupně souhrnnou částku 365 773,2 Kč v dny, které tvrdí žalobce, tedy od ledna do června v roce 2010. Konkrétně jde o převody z účtu č. [č. účtu] na vkladní knížku žalované následujících částek v následujících měsících: 1/2010 - 69 651,2 Kč, 2/2010 - 21 600 Kč, 3/2010 - 92 200 Kč, 4/2010 - 66 762 Kč, 5/2010 - 48 360 Kč, 6/2010 - 36 000 Kč. Z výpisu z tohoto účtu rovněž plyne verze žalobce, tj. že 8. 1. 2010 tam byl zůstatek 16 200 Kč a předtím byla žalovanou vybrána z tohoto účtu částka 15 000 Kč (viz přílohová obálka [právnická osoba] – výpis z tohoto účtu). Z výpisu z tohoto účtu plyne, že na tento účet chodily jen peníze z účtu č. [č. účtu] a žalovaná pak peníze vybírala na přepážce banky, což podporuje verzi žalované, že šlo o provozní účet ke spotřebě domácnosti. Konkrétně žalovaná vybrala z vkladní knížky: 1/2010 - 60 000 Kč, 2/10 - 40 000 Kč, 3/10 - 50 000 Kč, 4/10 - 95 000 Kč, 5/10 - 16 000 Kč, 6/2010 - 50 000 Kč, 7/2010 - 32 000 Kč, 8/2010 - 22 773 Kč. [jméno FO] činí celkem výběr z vkladní knížky žalovanou za období leden 2010 do srpna 2010 (včetně) částku 365 773 Kč, což je v průměru 45 722 Kč na měsíc. Bylo to ještě v době, kdy žalobce ještě žil na [Anonymizováno] (odešel až po koupi domu na Jasmínově, v srpnu 2010), takže lze dovodit, že i on tuto částku spotřeboval, a to m. j. za stravu žalovanou kupovanou a připravovanou, když se starala o domácnost. Ostatně i z výpovědi žalované soud zjistil, že žalovaná žalobci kupovala téměř vše (košile, kalhoty, prádlo, oblek) a kupovala i oblečení pro syny a vařila pro všechny (snídaně, obědy, večeře). Vkladní knížku žalovaná zrušila s vybráním zůstatku v hotovosti ve výši 22 773 Kč dne 6. 8. 2010 a téhož dne 6. 8. 2010 skutečně založila účet č. [č. účtu] Kč, na který vložila hotovost 5 000 Kč, takže lze předpokládat, že šlo o 5 000 Kč právě ze zrušené vkladní knížky; to podporuje verzi žalované, že jeden provozní účet pro spotřebu domácnosti (elektronická vkladní knížka) nahradila účtem nově zřízeným - č. 2553661369/0800. Ze všeho uvedeného plyne, že žádnou z částek žalobcem navržených k vypořádání nelze zahrnout do vypořádání SJM, jelikož byly spotřebovány v souladu s institutem SJM, jakožto obvyklá spotřeba a v zájmu (ve prospěch) rodiny, včetně žalobce (i minimálně syna [jméno FO], který na Břenkově bydlel s účastníky).

141. Pokud žalobce až v podání z 31. 1. 2019 navrhl vyžádání si výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] za celé období existence toho účtu, tj. od 18. 9. 2008 do 31. 12. 2009 (od 1. 1. 2010 totiž již soud měl v dispozici výpis z účtu k důkaznímu návrhu žalobce), pak tomuto důkaznímu návrhu soud nemohl vyhovět ze stejných důvodů jako uvedených u téhož požadavku ohledně účtu žalované č. [č. účtu] – jde o důkaz označený opožděně, po koncentraci řízení a výjimky z koncentrace (§ 118b odst. 1 o. s. ř.) splněny nebyly.

142. Žalobce dále zahrnul do vypořádání SJM následující položky: 1) částku 53 833,65 Kč, kterou údajně žalovaná bez vědomí a souhlasu žalobce dne 15. 4. 2011 převedla z účtu OSVČ [Jméno žalobce] č. [č. účtu] na účet syna účastníků [jméno FO] č. [č. účtu]; 2) částku 500 000 Kč, která byla údajně žalovanou bez vědomí a souhlasu žalobce dne 12. 7. 2012 převedena z účtu č. [č. účtu] na účet syna účastníků [jméno FO] č. [č. účtu]; 3) částku 60 304 Kč, která byla údajně žalovanou 16. 12. 2010 převedena z účtu OSVČ [jméno FO] č. [č. účtu] na účet syna účastníků [jméno FO] č. [č. účtu], rovněž bez vědomí a souhlasu žalobce.

143. Žádná z těchto částek (53 833,65 Kč, 500 000 Kč, 60 304 Kč) však do vypořádání SJM nespadá, a to z následujících důvodů. Za prvé, pokud by žalobce skutečně prokázal, že šlo o částky převedené žalovanou na účet syna [jméno FO], tak by šlo o částky jí darované synovi [jméno FO], přičemž žalobce nevznesl námitku (relativní) neplatnosti i vůči [jméno FO]; již proto je třeba vyjít z toho, že kde o majetek vyvedený ze SJM v souladu s právem (srov. i text shora tohoto rozsudku). Za druhé, samotný žalobce tvrdí, že synovi [jméno FO] - za účelem realizace rodinné dohody (darovat 5 000 000 Kč každému ze synů) - daroval 2 992 000 Kč dne 7. 12. 2012. Pokud by tak žalovaná dne 16. 12. 2010, 15. 4. 2011 a 12. 7. 2012 darovala synovi [jméno FO] celkem 614 137,65 Kč (53 833,65 + 500 000 + 60 304), pak by to bylo dříve než žalobce synovi [jméno FO] žalobce daroval 2 992 000 Kč; tedy žalovaná žalobce - v rámci realizace rodinné dohody – předstihla (srov. text shora tohoto rozsudku). Za třetí, žalobce neprokázal, že to byla žalovaná, která uvedené částky na účet syna [jméno FO]. Totiž mohl to být žalobce, který tyto částky převedl svému synovi [jméno FO], jelikož měl rovněž dispoziční právo k převádějícímu účtu (č. [č. účtu]). Žalovaná totiž nepotvrdila, že by to byla ona, která převedla synovi [jméno FO] uvedené částky [v podání z 26. 2. 2019 (bod 11.) uvedla, si nepamatuje nic o tom, zda a kdo dal pokyn k převodu částek 53 883,65 Kč a 500 000 a 60 304 Kč z účtu 641 na účty syna [jméno FO], nezná důvod těchto plateb a není si vědoma, že by příkaz k nim dala ona]. Soud už na jednání 7. 12. 2018 vyzval podle § 118a odst. 1 o. s. ř. i žalobce, nechť do 31. 1. 2019 upřesní, jaké všechny konkrétní finanční částky a jiné majetkové hodnoty žalobce zařazuje do vypořádání SJM, nechť tedy upřesní již dříve pouze obecněji vymezený předmět vypořádání SJM a zároveň vyzval žalobce podle § 118a odst. 3 o. s. ř., nechť k takto doplněným (upřesněným) tvrzením současně označí všechny důkazy k jejich prokázání. Zároveň soud poučil žalobce o následcích nesplnění výzvy (str. 3 protokolu o jednání z 7. 12. 2018). Žalobce na tuto výzvu reagoval podáním z 31. 1. 2019 [bod 4), 5)] a označil k prokázání tvrzení, že uvedené tři částky převedla na účet syna [jméno FO] žalovaná, důkaz jen výpisy z účtu. Avšak prosté výpisy z účtu nejsou způsobilé prokázat, kdo konkrétně – zda žalobce či žalovaná (když oba měli přístup k odesílajícímu účtu č. [č. účtu]) – dal pokyn k převodu shora uvedených tří částek. Dokonce, soud i na dalším jednání (27. 2. 2019) dal znovu žalobci příležitost k unesení břemene tvrzení a důkazního a poučil ho znovu o následcích nesplnění výzvy. Konkrétně soud vyzval žalobce, nechť uvede, z jakých konkrétních okolností plyne, že to byla žalovaná, která bez vědomí a souhlasu žalobce převedla 53 833,65 Kč a 500 000 Kč a 60 304 Kč na účet syna [jméno FO] a poskytl mu rovněž poučení o následcích nesplnění výzvy (že soud bude mít tvrzení žalobce i převodu těchto tří částek žalovanou na účet syna [jméno FO] za neprokázané, a proto tyto tři částky nebudou zahrnuty do vypořádání SJM). Žalobce reagoval v podání z 20. 3. 2019 (bod VIII., str. 28), že dispoziční právo k účtu měl žalobce a žalovaná a žalobce k těmto platbám příkaz nedal. Nicméně otázka, kdo skutečně dal příkaz k převodu těchto částek zjištěna v řízení nebyla a zůstala jen v rovině tvrzení (nikoli důkazní) žalobce, že on tento příkaz nedal. Břemeno důkazní zde tížilo žalobce, o čemž byl poučen (včetně o následcích nesplnění výzvy) soudem již na jednání 7. 12. 2018.

144. Pokud jde o výrok IV. 7. rozsudku, žalobce zahrnul do vypořádání SJM zůstatek ke dni právní moci rozsudku o rozvodu na účtu žalované č. [č. účtu] vedeném u [právnická osoba] (viz zejména bod IV. podání žalobce z 31. 1. 2019 a zejména z 12. 4. 2019, bod 216 až 218). Žalovaná souhlasila se zahrnutím do vypořádání SJM zůstatku k 17. 10. 2013 ve výši 853 400 Kč. Z výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] (viz např. 1183) soud zjistil, že tam ke dni právní moci rozsudku o rozvodu byl zůstatek 853 400 Kč, a tato částka se započte jakou jsoucí v dispozici žalované, která je totiž majitelkou citovaného účtu.

145. Žalobce zahrnul do vypořádání SJM i zůstatek ke dni právní moci rozsudku o rozvodu na následujících třech účtech žalované vedených u [právnická osoba]. : č. [č. účtu], [č. účtu] a [č. účtu]. Z důkazu výpisy těchto tří účtů soud zjistil, že zůstatek na účtu žalované vedeném [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] byl ke dni 17. 10. 2013 ve výši 50 000 Kč, zůstatek na účtu žalované vedeném [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] byl ke dni 17. 10. 2013 ve výši 131 455 Kč a zůstatek na účtu žalované vedeném [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] byl ke dni 17. 10. 2013 ve výši 643 045 Kč. Všechny tyto tři částky soud proto zahrnul do vypořádání SJM, jako jsoucí v dispozici žalované, jelikož se nacházely na jejím účtu - viz výrok rozsudku IV. 8., 9. a 10.

146. Pokud jde o výrok IV. 6 rozsudku, žalobce zahrnul do vypořádání SJM v podání z 31. 1. 2019 (bod IV.) rovněž účet žalované č. [č. účtu], a to v následujícím smyslu: „do předmětu vypořádání zahrnujeme součet příchozích částek na účet žalované č. [č. účtu] za období 1.1.2010 – 17.10.2013, přičemž fakt, jak s těmito penězi naložila, nechť prokáže žalovaná. Z výpisu z daného účtu vyplývá, že velká část příchozích finančních prostředků putovala z/na účet č. [Anonymizováno]/0100, který je v rámci výpisu z účtu č. [č. účtu] označen jako účet vedený na jméno „[jméno FO]“ … Součet příchozích prostředků na účet Idy [jméno FO] č. 27-4047880277/0100 činí dle dostupného výpisu z účtu za období 1.1.2010 – 17.10.2013 celkem 10.080.129,45 Kč, tuto částku, poníženou o platby příchozí z jiných účtů žalované, ve výši 5.872.166,75 Kč tedy rovněž zahrnujeme mezi majetkové hodnoty, které mají být vypořádány. Jak s těmito penězi následně užitými výlučně dispozicemi žalované dále žalovaná bez vědomí a souhlasu manžela naložila, nechť tato prokáže.“.

147. Žalovaná namítla, že z tohoto jejího účtu lze zahrnout do vypořádání SJM jen zůstatek ke dni zániku SJM – 27 700 Kč, což odůvodnila zejména následovně. Učet č. [č. účtu] byl pro žalovanou tzv. provozním účtem, z něhož hradila výdaje spojené s vedením domácnosti i s provozem domu, resp. později i náklady spojené s rekonstrukcí a modernizací domu v [adresa]. Platilo to zejména v období po zrušení vkladového účtu (č. [č. účtu]). Proto se na tento učet dostávaly prostředky určené ke spotřebě, a to ať již z učtu žalobce (z tzv. A-[Anonymizováno]), tak z jiných účtů žalované. Účet č. [č. účtu] byl skutečně určen a využíván k provozním účelům. Prostředky na něm byly k tomuto účelu spotřebovávány. Vysvětlit každý jednotlivý výdaj proto není možné, ani důvodné - to bychom museli provádět vyúčtování všech běžných peněžních vydání v průběhu manželství. Z výdajů na běžný provoz rodinné domácnosti a provoz domu sloužícího k bydlení a k podnikání se vymyká jeden okruh výdajů - výdaje vynaložené na opravy, úpravy a modernizaci domu v [adresa] ve výši 2 215 248 Kč a na jeho vnitřní vybavení ve výši 549 569 Kč; to jsou ale peněžní prostředky spotřebované ve prospěch tvorby majetku v podílovém spoluvlastnictví účastníků, které jsou účelně spotřebované, provedenými investicemi byl zhodnocován i jeho spoluvlastnický podíl.

148. Za prvé, žalobcem zahrnutá položka do vypořádání SJM v podobě účtu žalované č. [č. účtu] je neurčitá ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř. a již proto žalobci nelze ohledně tohoto účtu vyhovět. Soud žalobce na jednání 7. 12. 2018 vyzval (viz protokol o jednání) podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (včetně poučení o následcích nesplnění výzvy), ať žalobce doplní svá tvrzení „jaké konkrétní finanční částky … žalobce zařazuje do vypořádání společného jmění manželů v tomto řízení. Tedy zejména, kdy a kde se nacházela každá konkrétní částka … (včetně konkrétního čísla účtu na jakou osobu vedeného a včetně názvu instituce), zda a kdy byla každá konkrétní částka …žalovanou vybrána či zda a kdy s nimi žalovaná jinak disponovala. Nechť tedy tímto žalobce mimo jiné upřesní dříve pouze obecněji vymezený předmět vypořádání společného jmění manželů… nesplní-li uvedenou výzvu (k doplnění, upřesnění tvrzení a označení důkazů) v soudem stanovené lhůtě, tak nelze vyloučit, že žaloba bude částečně zamítnuta, že soud nebude přihlížet (nebude jej mít ani za tvrzená ani za prokázaný) k dosud jen obecněji uvedenému majetku tvrzenému i zahrnutému žalobcem do vypořádání společného jmění manželů, tedy k majetku, který nesplňuje požadavky uvedené v dnešní výzvě k doplnění (upřesnění) tvrzení…“. Žalobce však reagoval jen neurčitě ve smyslu shora citovaného (podání žalobce z 31. 1. 2019 - bod IV.) tedy neunesl již břemeno tvrzení o tom, jaký konkrétní majetek z účtu žalované č. [č. účtu] zahrnul do vypořádání SJM.

149. Za druhé, žalobce svým požadavkem v podání z 31. 1. 2019 nerespektoval tezi, že z řízení o vypořádání SJM nelze učinit vyúčtovací spor (srov. text shora tohoto rozsudku); žalobce důsledně vzato požadoval, aby žalovaná vysvětlovala každou z položek (operací) na jejím účtu za dobu mnoha let, tj. od 1. 1. 2010 – 17. 10. 2013, přičemž většinu z těchto položek činí převod či příjem peněžitých částek. Takový paušalizující přístup žalobce – že si vybere ten který účet bývalého manžela s tím, nechť bývalý manžel uvede a prokáže, jak s každou částkou naložil s tím, že v opačném případě budou všechny položky zahrnuty do vypořádání SJM – se řízení o vypořádání SJM protiví a dělá z něj nepřípustný vyúčtovací spor.

150. Za třetí, nad rámec shora uvedených dvou důvodů soud uvádí další důvod nevyhovění návrhu žalobce v podobě zahrnutí účtu žalované č. [č. účtu] (1. 1. 2010 do 17. 10. 2013) v té podobě, jak to žalobce navrhl (v podání z 31. 1. 2019). Z výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] plyne, až na zůstatek 27 700 Kč byly částky na účtu žalované spotřebovány, a to v rámci obvyklé správy SJM či ve prospěch i žalobce - na nemovitost na Břenkově, která je v podílovém spoluvlastnictví účastníků. Většinou šlo o částky stokorunové, či tisícové, vzácně v desetitisícových řádech - zjevně na obvyklou spotřebu, přičemž mnohdy i popis či název protiúčtu (zejména podnikatelů) dává napovědět, že šlo o obchodní společnosti jako příjemce částek, což potvrzuje verzi žalované, že šlo o provozní účet, z něhož rovněž žalovaná hradila částky i za rekonstrukci domu na [Anonymizováno], který je v podílovém spoluvlastnictví i žalobce.

151. Z výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] tak soud zjistil následující skutečnosti potvrzující shora uvedené o spotřebě peněz na tomto účtu žalované.

152. Kupříkladu v lednu 2010 žalovaná zaplatila kartou z jejího účtu č. [č. účtu] třetím subjektům - tedy za služby či zboží – následující částky (ve výpise z účtu je to označeno jako „název protiúčtu „platební karty visa czk“): leden 2010 jde o částku v souhrnu 37 391,2 Kč a v dalších měsících jde o následující částky - únor 2010: 17 258,1 Kč, březen 2010: 40 293,7 Kč, duben 2010 - 25 338,6 Kč, květen 2010 : 36 610,28 Kč, červen: 25 379 Kč, červenec 2010: 43 470 Kč, srpen 2010: 17 700,9 Kč, září 2010: 24 878 Kč, říjen 10: 45 951,36 Kč, listopad 10: 25 364,56 Kč, prosinec 2010: 45 192,45 Kč, leden 2011: 42 362,3 Kč, únor 2011: 45 829,4 Kč, březen 2011: 32 231,4 Kč, duben 2011: 86 094,3 Kč, květen 2011: 71 498,1 Kč, červen 11: 23 473,3 Kč, červenec 11: 15 895,2 Kč, srpen 11: 27 336,9 Kč, září 11: 4 806,6 Kč, říjen 11: 13 683,18 Kč, listopad 11: 3 815,7 Kč, prosinec 11: 48 966,8 Kč, leden 12: 53 454,4 Kč, únor 12: 36 807,6 Kč, březen 12: 10 187,6 Kč, duben 12: 17 478,57 Kč, květen 12: 25 971 Kč, červen 12: 25 151,6 Kč, červenec 12: 15 829,9 Kč, srpen 12: 17 214,2 Kč, září 12: 7 364,26 Kč, říjen 12: 24 641,9 Kč, listopad 12: 55 345,4 Kč, prosinec 12: 48 423,9 Kč, leden 13: 47 387,05 Kč, únor 13: 10 983,9 Kč, březen 13: 56 482,4 Kč, duben 13: 28 388,4 Kč, květen 13: 55 140,7 Kč, červen 13: 33 024,5 Kč, červenec 13: 21 308,2 Kč, srpen 13: 27 003,3 Kč, září 13: 13 338,5 Kč, říjen 13 do 17/10/13: 18 542,21 Kč. Celkem tak žalovaná zaplatila kartou z tohoto účtu třetím subjektům, tedy za služby či zboží, za dobu od 1. 1. 2010 do 17. 10. 2013 částku ve výši 1 450 294,12 Kč. [jméno FO] činí průměrnou měsíční platbu žalované kartou třetím subjektům, tj. za zboží a služby, ve výši 31 528 Kč (1 450 294,12 Kč : 46 měsíců za dobu do 1/2010 do 10/2013 včetně).

153. Žalovaná z jejího účtu č. [č. účtu] vybrala v hotovosti kartou z bankomatu od ledna 2010 do října 2013 včetně celkem částku 1 645 217 Kč, což však zahrnuje i poplatek za výběr z bankomatu ve výši 5 Kč za výběr a později 9 Kč za každý výběr (označeno souhrnném výpise z účtů jako „[Anonymizováno]/[Anonymizováno] platební karty“, „výběr na ATM KB – CZK“; je notorietou, že ATM značí [Anonymizováno] [jméno FO], což je anglická zkratka pro bankomat).

154. Žalovaná z jejího účtu č. [č. účtu] vybrala v hotovosti na pobočce banky (tedy nikoli kartou z bankomatu) od ledna 2010 do října 2013 včetně celkem částku 355 000 Kč (konkrétně: 10 000 Kč - 23.11.2011, 65 000 - 30.11.11, 50 000 - 26.4.12, 50 000 - 7.5.12, 50 000 - 22.5.12, 50 000 - 21.9.12, 50 000 - 12.12.12, 30 000 - 27.3.13).

155. Z toho plyne, že žalovaná z jejího účtu č. [č. účtu] od ledna 2010 do října 2013 vybrala v hotovosti (kartou z bankomatu i fyzicky na pobočce banky) celkem částku 2 000 217 Kč (1 645 217 + 355 000), což činí v průměru měsíčně 43 483 Kč. [Anonymizovaný odstavec]

157. Pokud jde o účet žalované č. [č. účtu], tak z výpisu z tohoto účtu z žalobcem označené doby (1. 1. 2010 do 17. 10. 2013) soud žádné odklony peněz mimo masu SJM nezjistil a ostatně ani žalobce žádné konkrétní odklony netvrdí, byť tak činit mohl (již proto, že výpis z účtu žalované si soud vyžádal od [právnická osoba] a byl proveden k důkazu a žalobce byl vyzván ke specifikaci majetku zahrnutého do SJM). Soud tak souhlasí s žalovanou, že do vypořádání SJM náleží jen zůstatek na jejím účtu č. [č. účtu] ke dni právní moci rozsudku o rozvodu ve výši 27 700 Kč (výrok IV. 6. rozsudku). K tomu soudu uvádí ještě následující.

158. Až na vzácnější výjimky se ve výpise z účtu neobjevovaly stejná čísla účtu jakožto příjemce žalovanou poukazovaných částek a když již se opakovaly, pak tyto částky nelze zahrnout do vypořádání SJM, ale je namístě je považovat za vyvedené ze SJM zákonem předvídaným způsobem, což plyne z následujícího.

159. Žalovaná poukazovala na účet [č. účtu] částky 5 594 (26.4.2011), 5 594 (5.4.2012), 5 594 (15.4.2013), 2 810 (15.4.2013) - celkem jde o 19 592 Kč, přičemž tři platby se opakovaly v čase, po roce, tudíž zjevně jde o pojištění. Mnohdy šlo o běžnou správu majetku ze SJM, např. na účet č. 010457493/6200 (2 145,5 a 772,25, tudíž celkem [hodnota]), na účet č. [č. účtu]: 168 (cestovní pojištění). Na účet č. [č. účtu] – s názvem účtu [právnická osoba] [adresa]. S. R.O. – žalovaná poukázala 11 220 (17.8.11), 13 690 (18.11.11), 7 954 (27.2.12), 62 982 (1.3.2012), 62 982 (23.4.12), tudíž celkem 158 828 Kč. Avšak současně předložila fakturu z 10.5.2012 na práce na [Anonymizováno], splatnost 10.5.2012 (částka 59 640 Kč + 25 897 + 2 677,50 + 9 684 + 6 304, celkem základ daně 104 970 Kč a daň 20 994 Kč) a dále fakturu z 24.11.2011, na kterou zaplatila zálohu 11 408 Kč 18.11.2011 a 9 350 Kč dne 18.8.2011. Šlo o platby za práce na společném majetku účastníků – na domě na [Anonymizováno] v podílovém spoluvlastnictví, pročež šlo o zhodnocení společného majetku účastníků, tedy i ve prospěch žalobce, a již proto není možné takové platby žalované zhotovitelům zahrnout do vypořádání SJM. Na účet [č. účtu] žalovaná v průběhu času poukazovala pravidelné drobnější platby : 14 869 Kč (21.7.10), 10 430 (7.7.11), 2 922 (29.2.12), 9 843 (16.7.2012), 1 702 Kč (23.8.12), 9 395 Kč (15.4.13), tudíž celkem 49 161 Kč, pročež z toho zjevně plyne, že šlo o plnění závazku, patrně o platby pojistného. Na účet č. [č. účtu] žalovaná poukázala 403 Kč (22.4.2010), 403 (22.6.10), 478 (2.2.2011), tudíž celkem toliko 1 284 Kč, pročež zjevně o hospodaření mimo rámec obvyklé správy nešlo. Na účet č. [č. účtu] žalovaná poukázala 2 227 Kč (31.1.13) a 5 823 Kč (9.5.13), tudíž celkem jen 8 050 Kč, pročež zjevně o hospodaření mimo rámec obvyklé správy nešlo. Na účet č. 203278678/0600 žalovaná poukázala 12 380 Kč (15.8.2011), 26 264 Kč (13.1.2012) a 62 277 Kč (7.6.12), tudíž celkem 100 921 Kč; avšak šlo zhodnocení nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví účastníků (Břenkova), tj. i ve prospěch žalobce (účet uvedený v důkazech jako pan [jméno FO], v obálce označené žalovanou jako Rekonstrukce elektro). Na účet č. [tel. číslo]/0100, označený jako [právnická osoba], [adresa]. S R.O., žalovaná poukázala částky 3 000 Kč, 85 710 Kč, 1 000 Kč (26.10.11, 2.11.11, 26.1.2012), ale předložila k nim fakturu z 30.11.2011 na 88 710 Kč (v obálce označené jako Koupelna, 2x toaleta, od [právnická osoba]), pročež šlo o zhodnocení nemovitosti účastníků v podílovém spoluvlastnictví (na [Anonymizováno]). Na účet č. [tel. číslo]/5500 žalovaná poukázala 199 347 (29.6.2012) a 189 348 Kč (23.8.12). avšak šlo o plnění ze smlouvy o dílo, šlo o číslo účtu zhotovitele [jméno FO] podnikatele, dodání kuchyňské linky, pročež jde o zhodnocení společné nemovitosti účastníků ([Anonymizováno]). Na účet č. [tel. číslo]/[Anonymizováno] žalovaná poukázala 8 585 Kč, 14 416 Kč, 19 004 Kč (1.6.11, 16.11.2011, 27.4.2012), ale šlo o rekonstrukci elektro na [Anonymizováno], tedy o zhodnocení společné nemovitosti (viz též důkaz soupisem provedených prací s tímto číslem účtu, v obálce Rekonstrukce elektro). Žalovaná poukázala 40 000 Kč (8.2.2012) a 43 323 Kč (17.5.2012) na č. účtu [tel. číslo]/[Anonymizováno], přičemž však předložila faktury na tyto částky ze smlouvy o dílo na [Anonymizováno], pročež jde o zhodnocení společné nemovitosti. Žalovaná zaplatila 50 000 Kč (6.8.2012) a 2 839 Kč (14.9.2012) na účet č. [tel. číslo]/0800, avšak předložila fakturu, z níž plyne, že jde o plnění ze smlouvy na dílo na práce na společné nemovitosti účastníků, konkrétně za obklad schodiště. Společnosti [Anonymizováno] žalovaná zaplatila celkem (postupně) 799 579,5 Kč (106 883 Kč, 28 808,5 Kč, 95 269 Kč, 123 437 Kč, 109 169 Kč, 100 000 Kč, 16 813,5 Kč, 46 352 Kč, 13 089 Kč, 33 258,5 Kč, 126 500 Kč), ale z žalovanou předložených faktur plyne, že šlo o práce na [Anonymizováno], tudíž o zhodnocení nemovité věci. Žalovaná zaplatila 4 158 Kč, 4 845 Kč a 5 888 Kč během času na účet [tel. číslo]/[Anonymizováno] s názvem [právnická osoba]., z čehož plyne, že šlo rovněž o běžnou správu majetku - koupi zboží do domácnosti na [Anonymizováno]. Žalovaná platila ročně částku 20 500 Kč (4.7.2011, 10.7.2012, 5.8.2013), z čehož plyne, že šlo o každoroční smluvní plnění, tedy plnění závazku v SJM. Na další účet plnila ročně 18 000 Kč (10.7.2012, 5.8.2013) a platí obdobné - šlo o každoroční smluvní plnění, tedy plnění závazku v SJM, navíc výší se zjevně nevymykalo obvyklé správě majetku v SJM. Obdobné platí o opakovaných platbách žalované na každoroční pojištění karet [jméno FO] (celkem : [hodnota] + 276 + 276 + 348). Žalovaná platila Vodafone opakovaně (300 + 500 + 500 Kč) a nebo cestovní pojištění (e-finance – 76 + 155), z čehož rovněž plyne jako pravdivé tvrzení žalované, že účet žalované č. [č. účtu] byl účtem provozním. Žalovaná si ze svého účtu č. [č. účtu] platila zjevně opakovaně dovolenou (30 000 Kč a 33 660 Kč - [jméno FO] [Anonymizováno], [adresa]. S.R.O., 15.7.2010 a 6.8.2012); to potvrzuje jako pravdivé tvrzení žalované, že účet žalované č. [č. účtu] byl účtem provozním. Jindy z opakovaných plateb podle názvu majitele účtu lze dovodit, že šlo o vybavení domácnosti ve společné nemovitosti, tj. na [Anonymizováno], či práce na [Anonymizováno] (22 363,4 a 40 049 Kč - 16.7.2012 a 13.9.2012 - [Anonymizováno] [Anonymizováno].; 34 727 (22.10.2012) + 25 892 Kč (25.1.2013) + 15 227 Kč (23.9.2013) - popis: [Anonymizováno] AB, ale vráceno 140 532,7 Kč dne 6. 2. 2013; 8 724 Kč a 7 740 Kč (12.6.13 a 19.7.2013) - název protiúčtu: [právnická osoba].). Žalovaná poslala synovi [jméno FO] 10 617 Kč (2. 10. 2012), avšak od něj přišly žalované částky vyšší, celkem 30 266 Kč v době od 1. 1. 2010 do 17. 10. 2013 (z účtu č. [tel. číslo]: 4 500 + 1 200 + 5 000 + 3 000 + 5 275 + 3 791 + 7 500). Žalovaná poslala synovi [jméno FO] od 1. 1. 2010 do 17. 10. 2013 celkem 66 891 Kč (5 000 + 1 000 + 1 000 + 2 000 + 20 000 +3 000 + 3 000 + 2 000+ 5 000 + 5 000+ 10 000 + 2 000 + 4 000 + 10 000 + 1 891), ale od něj obdržela 24 400 Kč (2 x 12 200 Kč). Na účet syna [jméno FO] žalovaná poukázala od 1. 1. 2010 do 17. 10. 2013 celkem 168 800 Kč (800 + 42 000 + 50 000 + 21 000 + 50 000) s tím, že od něj obdržela 7 300 Kč, ale žalobce nezahrnul tyto částky do vypřádání SJM a nevyslovil právně relevantně nesouhlas s nimi; už proto je nelze zahrnout do vypořádání SJM, když byly zákonem předvídaným způsobem vyvedeny ze SJM. Žalovaná poukázala na účet [právnická osoba] částku celkem 64 828 Kč (13.5.2010 : 29 187 Kč + 30.11.2010: 11 542 Kč + 18.11.2011: 12 491 + 14.8.2012: 11 608 Kč, účet č. [tel. číslo]/[Anonymizováno]), ale žalobce nezahrnul tyto částky do vypřádání SJM a nevyslovil právně relevantně nesouhlas s nimi; už proto je nelze zahrnout do vypořádání SJM, když byly zákonem předvídaným způsobem vyvedeny ze SJM. Lze dodat, že žalovaná poukázala celkem částku 3 450 000 Kč na jiný svůj účet - [tel. číslo]/[Anonymizováno], ale pak žalovaná tyto peníze vracela, když vrátila celkem 2 648 500 Kč, přičemž zbytek nevrácené částky byl zahrnut do vypořádání SJM jako jsoucí na straně žalované nacházející se na účtu č. [tel. číslo] 160. [jméno FO] příhodné dodat, že z výpisu účtu žalované č. [č. účtu] a z jí předložených dokladů ohledně rekonstrukce na domě [Anonymizováno] v podílovém spoluvlastnictví účastníků plyne, že žalovaná neplatila za rekonstrukci dodavatelům vždy převodem z účtu, nýbrž že část smluvních cen platila i v hotovosti, tedy z peněz vybraných kartou z bankomatu či v bance (srov. text shora tohoto rozsudku o tom, že žalovaná z jejího účtu č. [č. účtu] vybrala v hotovosti od ledna 2010 do října 2013 celkem částku 2 000 217 Kč). Totiž žalobkyně prokázala (srov. text níže), že zaplatila za rekonstrukci domu na [Anonymizováno] minimálně jí jí tvrzenou částku 2 764 817 Kč (2 215 248 Kč na opravy, úpravy a modernizaci domu [Anonymizováno] a 549 569 Kč na vnitřní vybavení), přičemž některé z těchto plateb se objevují ve výpise z účtu žalované č. [č. účtu], přičemž část žalovaná platila z jí vybrané hotovosti.

161. Konkrétně žalovaná zaplatila společnosti [Anonymizováno] celkem 1 222 341 Kč za opravy, úpravy a modernizaci domu na [Anonymizováno] [důkazy: ze složky označené jako [Anonymizováno] [Anonymizováno] – 1 122 341 Kč: faktura č. [hodnota], cenová nabídka [Anonymizováno] (4 strany), protokol o předání z 1. 7. 2011 a z 17. 8. 2011, faktura č. 258/2010, 269/2010, paragon na částku 1 066, a 648, faktura č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], 42/2011, 39/2011, 19/2011, 12/2011, předzahrádka + voda i s přílohou, faktura [Anonymizováno], faktura č. 57/2011, 04211, rekapitulace na částku 26 189,40 i s přílohou, faktura s VS [var. symbol], faktura č. [hodnota] i s položkovým rozpočtem půda, faktura č. [hodnota] i s položkovým rozpočtem a rozpočtem, faktura č. [hodnota] i s nabídkou o 6 stranách, faktura č. [hodnota] a [Anonymizováno], 07911, [Anonymizováno] i se základním rozpočtem, faktura č. [hodnota] s ručně psaným listem (materiál + hodiny), faktura č. [hodnota] a 110220, faktura 11111, a 12811 i se soupisem prací, faktura č. [hodnota] s příjmovým pokladním dokladem č. P00212, faktura č. [hodnota], 1082011 i s nabídkou standart].

162. Na opravě střechy domu na [Anonymizováno] žalovaná zaplatila podnikateli [jméno FO] 238 651 Kč (důkaz složkou označenou jako Stavba-střecha: výpis z živnostenského rejstříku s datem 19. 5. 2011, nabídka č. [Anonymizováno] str. 1 i 2, faktura č. 1/2011 od [jméno FO], nabídka č. [Anonymizováno] str. 1 a 2, nabídka č. NBB1-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] str. 1 i 2 s ručně psanými poznámkami, faktura č. 2/11 od [jméno FO], zjištění rozsahu škody, 4 fotografie s datem 13. 5. 2011).

163. Za rekonstrukci koupelny a 2 x WC v domě na [Anonymizováno] žalovaná uhradila [jméno FO] Krejčímu částku celkem 190 721 Kč (důkaz složkou označenou jako Koupelna + 2x toaleta 190 721: nabídka č. R-11006320, R-[Anonymizováno], R-[Anonymizováno], R-[Anonymizováno], účtenka na 14 200 Kč, příjmový doklad na 1 500 Kč i s navštívenkou, účtenka 111201204, dodací list č. [hodnota] V-11111998, faktura [IBAN], [Anonymizováno], rozpočet od [jméno FO], daňový doklad č. [Anonymizováno] i s koupelnovým nábytkem, daňový doklad č. PPT-2870/2011, [Anonymizováno], [Anonymizováno]).

164. Za rekonstrukci elektro v domě na [Anonymizováno] žalovaná zaplatila podnikateli Vitoulovi celkem 142 926 Kč (62 277+ 26 264 + 14 416 + 12 380 + 8 585 + 19 004) [důkazy: ze složky označené jako Rekonstrukce elektro – 142 926 Stavba – elektro: soupis provedených prací o sedmi stranách].

165. Za rekonstrukci světel v domě na [Anonymizováno] žalovaná zaplatila částku 80 878 Kč (3 283 + 17 800 + 16 015 + 29 715 + 6 930 + 3 165 + 3 970, [jméno FO], IČ [IČO]) [důkazy: ze složky označené jako [adresa] 878 [Anonymizováno] – světla: paragon 548a, doklad o zaplacení zboží [Anonymizováno], SFIRZIN, o svítidlech z 24. 4. 2012, paragon 562a, 48 s papírkem, 586, zakázkový list z 2011 a z 25. 1. 2012 od [jméno FO], ručně psaný list z 7. 11.2 011 a 23. 11. 2011 a list ručně psaný s razítkem [jméno FO] a ve formě A4].

166. Za opravu stěn, podlah a stropů, pokládka dlažby, v přízemí, rozvody kuchyně v domě na Břenkově žalovaná zaplatila částku 227 038 Kč (73 594 + 131 244 + 22 200 Kč) [důkazy: ze složky označené jako Andrej 227 038 Stavba – přízemí: dva ručně psané listy s částkou výslednou 73 594 s uvedením Sanitana a jeden ručně psaný list s označením Ravak, příjmový výdajový doklad z 11.4.2012, 5. 9. 2012, 20. 6. 2012].

167. Za výměnu dveří v celém domě a dřevěného schodiště v domě na Břenkově žalovaná zaplatila 136 162 Kč, konkrétně za dveře 83 323 Kč a za schodiště 52 839 Kč [důkazy: ze složky označené jako Břenkova - dveře, schodiště, 136 162 Kč: faktura VFT120957, smlouva o dílo č. [hodnota]-02/BS/12 s cenovou nabídkou, předávacím protokolem č. 044/12, doklad B00270, faktura FV12026, předfaktura FZV 12004].

168. Dále žalovaná na rekonstrukci domu na [Anonymizováno] zaplatila minimálně 76 532 Kč (a to zejména: společnosti [právnická osoba]. 417 Kč dne 8. 2. 2011 a 79 Kč dne 8.2.2011; 715 Kč dne 7. 5. 2012 společnosti [Anonymizováno] velkoobchod Cash and Carry a. s.; dne 11. 4. 2012 částku 7 662 Kč; dne 11. 4. 2012 částku 88 Kč společnosti Neuman; dne 5. 4. 2012 částku 509 Kč společnosti Neuman; dne 23. 5. 2012 částku 241 Kč, dne 21. 5. 2012 částku 162 Kč, 18. 5. 2012 částku 372 Kč, 2. 5. 2012 částku 602 Kč, 16. 4. 2012 částku 233 Kč společnosti [právnická osoba]; dne 3. 5. 2012 částku 1 718 Kč dodavateli [právnická osoba].; dne 25. 4. 2012 částku 815 Kč, 27. 4. 2012 částku 764 Kč dodaveteli [právnická osoba]; 6. 8. 2012 částku 3 863 Kč dodavateli [Anonymizováno] [právnická osoba].; 14. 5. 2012 částku 4 368 Kč, 11. 4. 2012 částku 651 Kč, 29. 5. 2012 částku 1 493,50 Kč, 6. 6. 2012 částku 4 061 Kč a 1. 6. 2012 475,20 Kč, 25. 5. 2012 částku 271 Kč v [Anonymizováno], 20. 5. 2012 v Globusu 476,90 Kč, 4. 6. 2012 částku 900 Kč v [Anonymizováno] a 8. 3. 2013 částku 8 000 Kč podnikateli v oblasti stavení zámečnictví, ocelové konstrukce Žáček a [právnická osoba].; 20. 6. 2012 částku 10 061 Kč dodavateli [právnická osoba].; 21. 11. 2012 na dobírku 17 598 Kč, 5. 3. 2012 částku 5 959 Kč dodavateli [právnická osoba].; 12. 8. 2011 částku 6 876 Kč dodavateli [právnická osoba]. v hotovosti; dne 25. 3. 2011 částku 4 640 Kč dodavateli [právnická osoba]) [důkazy: ze složky označené jako „drobné výdaje 38 935“ a „stavba – drobné výdaje“: účtenka za hotové 21009525953 a 21009525956, daňový doklad 184719, daňový doklad 6011201888 i s účtenkou, daňový doklad 181847, 181434, PRO1124382, PRO1124290, PRO1124190, VPD11 32100436 i s příjmovým dokladem na 1 718 Kč, daňový doklad č. [Anonymizováno], [IBAN], [Anonymizováno], účtenky na 4 368, 651, 2 286, 476,90, 1 493,50, 4 061, 475,20, 271, 900, záloha na 8 000 Kč].

169. Žalovaná zaplatila na vnitřní vybavení domu na [Anonymizováno] celkem částku 549 569 Kč, a to 398 695 Kč na kuchyni (zejména dodavateli Dan Kuchen) a 150 874 Kč na kancelář, pracovnu, zejména dodavateli [právnická osoba] (důkazy: ze složky označené jako „[adresa] 685 Kč“: Cena od DanKuchen znějící na 398 695 Kč, faktura 2012087, smlouva o dílo z 27. 6. 2012, pokladní doklad z 14. 1. 2013 a 28. 9. 2012, předávací protokol z 10. 9. 2012, opravný list 611362, 616456, půdorys Komise 211/2 z 27. 6. 2012; ze složky označené jako „[Anonymizováno] – kancelář, pracovna, 150 874“: faktura FA512-05031, FA511-[Anonymizováno], [IBAN] i s mailovou komunikací z 26. a 29. 2. 2012, zálohová faktura ZA511-50567, potvrzení objednávky BPO511-0153, zálohová faktura ZA511-[Anonymizováno], ZA512-50226, protokol o předání a převzetí výrobku – práce s datem 9. 5. 2012, potvrzení objednávky [Anonymizováno]-[Anonymizováno] včetně záručního listu, protokol o předání a převzetí výrobku – práce s datem 2. 3. 2012, potvrzení objednávky PO512-0027, potvrzení o předání a převzetí výrobku – práce PP511-0851).

170. Žalovaná tak prokázala své tvrzení, že zaplatila za rekonstrukci domu na [Anonymizováno] minimálně jí tvrzenou částku 2 764 817 Kč (ve skutečnosti součet shora uvedených částek vynaložených na rekonstrukci [Anonymizováno] je vyšší – 2 864 818 Kč), a to z peněz pocházejících z jejího účtu č. [č. účtu] (převodem dodavatelům na účet a příp. platbami v hotovosti předtím vybraných), tedy ze SJM. Jde však o zhodnocení společného majetku (nikoli výlučného majetku žalované), který žalobce má se žalovanou v podílovém spoluvlastnictví (žalobce má podíl a žalovaná ); již proto tuto částku nelze zahrnout do SJM, nebyla použita jen ve prospěch žalované, ale i ve prospěch jejího tehdejšího manžela (žalobce), totiž ve prospěch společného vlastnictví (ostatně při případném vypořádání podílového spoluvlastnictví k domu na [Anonymizováno] bude mít ono zhodnocení žalovanou za následek zvýšení obvyklé ceny nemovitosti, a tím i zvýšení vypořádacího podílu). Nad to, žalobce namítl, že žalobce s jakoukoli rekonstrukcí domu na [adresa] nesouhlasí a že takto proinvestované částky nemohou být odečítány od hodnoty SJM (viz např. podání žalobce z 19. 9. 2018). Nicméně žalobce vypověděl, že mu žalovaná sdělila, že bude dělat na domě na [Anonymizováno] úpravy, že tam budou řemeslníci, ale nezeptal se žalované, co se tam chystá za opravy a úpravy na domě, protože jej to opravdu nezajímalo; takto přitom odpověděl na dotaz, proč se žalované nezeptal, co se tam chystá za opravy a úpravy na domě, když k tomu evidentně musely být používány peníze ze společných prostředků a je podílovým spoluvlastníkem domu. Z takového kontextu lze dovodit žalobcem konkludentně vyjádřený souhlas s opravami a úpravami domu na Břenkové realizovanými žalovanou i s užitím finančních prostředků ze SJM na rekonstrukci společného domu (srov. i např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 4040/2019, bod 9.: „…v případě, kdy příslušný úkon, jenž přesahuje běžnou záležitost, učinil pouze jeden z manželů, může druhý z nich svůj souhlas s takovým úkonem vyjádřit písemně, ústně, popřípadě též konkludentně, a to i dodatečně (až po uzavření smlouvy); bez jeho souhlasu je příslušný právní úkon neplatný, jen jestliže se druhý manžel této neplatnosti dovolá…“). [jméno FO] už proto, že v případě konkludentního souhlasu postačuje i pouhá nečinnost, kdy podílový vlastník domu a současně manžel trpí provádění rekonstrukce předmětu podílového vlastnictví a jejich hrazení ze SJM (přiměřeně srov. i např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1472/2020: „Judikatura dříve dovodila, že souhlas vlastníka s veřejným užíváním jeho pozemku či jeho části může být dán výslovně (písemně či ústně), nebo i konkludentně. V případě konkludentního souhlasu postačuje jeho pouhá nečinnost, kdy vlastník dlouhou dobu trpí užívání jeho pozemku širokou veřejností. Jinými slovy, v případě, kdy pozemek či jeho část začne sloužit k obecnému užívání, vlastník by měl proti tomu aktivně zasáhnout…“).

171. Pokud jde o rekonstrukci domu na Břenkově, třeba rovněž reflektovat fakt, že šlo o zhodnocení současně sídla podnikatele žalobce - [Jméno žalobce], IČ [IČO], jelikož žalobce měl sídlo podniku na Břenkově od 18. 8. 1992 až do 10. 4. 2014. 172. [jméno FO] soud poukazuje na shora uvedenou část odůvodnění tohoto rozsudku, kde je vysvětleno, že (v důsledcích i ku prospěchu žalobce) soud nezahrnul do vypořádání SJM částku 1 273 000 Kč z celkové částky 18 294 000 Kč žalobcem od února 2012 do 17. 10. 2013 vybrané hotovosti z účtu žalobce č. [č. účtu], a to právě kvůli tomu, že žalovaná si v době od února 2012 do 17. 10. 2013 vybrala v hotovosti (kartou z bankomatu a fyzicky v bance) částku 1 273 000 Kč. Jinak řečeno, částku 1 273 000 Kč žalovanou vybranou v hotovosti z jejího účtu č. č. 27-4047880277/0100 nelze zahrnout do vypořádání SJM rovněž proto, že stejnou částku vybranou žalobcem za stejné období soud rovněž nezahrnul do vypořádání SJM.

173. Žalobce zahrnul (v podání z 12. 10. 2015) do vypořádání SJM i následující částky převedené žalovanou - z účtu vedeného na jméno žalobce u [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] – na dva účty syna účastníků [jméno FO]: 1) na účet č. [č. účtu]: a) 17. 6. 2011: 100 455 Kč, b) 23. 11. 2011: 100 849 Kč, c) 18. 1. 2012: 108 620 Kč, 21. 6. 2013: 85 795 Kč, tj. celkem 395 719 Kč; 2) na účet č. [č. účtu]: a) 21. 3. 2013: 302 500 Kč, 19. 4. 2013: 121 000 Kč, 6. 9. 2013: 352 110 Kč, tj. já: celkem 775 610 Kč.

174. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná převedla z účtu č. [č. účtu] na účet syna [jméno FO] shora uvedené částky výše uvedené dny, tedy celkem 1 171 329 Kč a vyplynulo to i z výpisu účtu č. [č. účtu]. Žalovaná to v řízení uvedla nejen v rovině tvrzení, ale soud to zjistil i z jejího výslechu, tedy že synovi [jméno FO] převedla na jeho účet částku 1 171 329 Kč jako plnění v rámci rodinné dohody o darování 5 000 000 Kč každému ze synů do začátku života, tj. i synovi [jméno FO]. Soud tuto částku (1 171 329 Kč) nezahrnul do vypořádání SJM z následujících důvodů, které jsou obdobné jako shora.

175. Za prvé, žalobce nenamítl relativní neplatnost takových právních úkonů (darovací smlouva mezi žalovanou a synem [jméno FO]).

176. Za druhé, žalovaná i těmito platbami realizovala rodinnou dohodu o darování 5 000 000 Kč každému ze synů do začátku života. Samotný žalobce tvrdí, že synovi [jméno FO] daroval v rámci realizace rodinné dohody 7. 12. 2012 částku 2 992 000 Kč (a prokázal to i důkazem příkazem k úhradě z 7. 12. 2012). Pokud tak jde o částku celkem 309 924 Kč žalovanou poukázanou na účet syna [jméno FO] v době předcházející 7. 12. 2012 (tj. 17. 6. 2011: 100 455 Kč + 23. 11. 2011: 100 849 Kč + 18. 1. 2012: 108 620 Kč), tak žalovaná žalobce „předstihla“ v realizaci rodinné dohody (co do částky 309 924 Kč jí darované synovi [jméno FO] na jeho účet). Pokud pak jde o částky zbývající z 1 171 329 Kč, následující po 7. 12. 2012 (tj. 21. 6. 2013: 85 795 Kč + 21. 3. 2013: 302 500 Kč + 19. 4. 2013: 121 000 Kč + 6. 9. 2013: 352 110 Kč, tj. celkem 861 405 Kč), pak jde sice o částky darované synovi [jméno FO] až po výplatě 2 992 000 Kč (z celkových slíbených 5 000 000 Kč). Nicméně to nepopírá fakt, že žalovaná tyto částky synovi [jméno FO] darovala s úmyslem naplnit rodinnou dohodu (o darování 5 000 000 Kč každému ze synů – srov. i její výpověď, např. „některými jsem hradila synovi [jméno FO] ty peníze, které jsem mu slíbila, že mu patří ...“). Nehledě na to, že účastníci spolu již v té době (v době převodu 2 992 000 Kč synovi [jméno FO] dne 7. 12. 2012 a v roce 2013) nekomunikovali, běželo řízení o návrhu na rozvod, a proto žalovaná o převodu 2 992 000 Kč žalobcem na účet syna [jméno FO] ani nemusela vědět v době jejího převodu shora uvedených 4 částek, tj. 21. 3. 2013, 19. 4. 2013, 21. 6. 2013, 6. 9. 2013 na účet syna [jméno FO] (viz výpověď žalobce: „…kde jste vzal ty zhruba 2 a čtvrt milionu, které jste nainvestoval podle Vašich slov do konce roku 2012? … A zeptal jste se někdy své manželky a spoluvlastnice těchto peněz, jestli je můžete k tomuto účelu použít? - pane doktore, nezeptal. Ale já mám ještě pokračování. A když moje tehdá ještě manželka rekonstruovala Břenkovu, odkud brala peníze a ptala se mě? [jméno FO] byl vztah. My jsme spolu nekomunikovali… A ty peníze ze SJM jste použil tímto způsobem se souhlasem Vaší manželky? ne. Proč bych to dělal proboha. Ona se mě na něco ptala někdy? A já se budu chodit ptát? No.“; výpověď žalované: „někdy na podzim v roce 2011 přišel zcela nečekaně na [Anonymizováno] a tak, jak se mnou nekomunikoval… Mě se ptal nebo synů, raději synů než mě, přiznám se, se mnou moc nekomunikoval… je to z roku 2013, pan [jméno FO] již se mnou nekomunikoval, vedení účetnictví pro mě bylo velmi složité za této situace, když se mnou nekomunikoval…“). Ostatně pokud jde obecně o komunikaci mezi účastníky, pak žalobce vypověděl, že většinou rozhodoval samostatně, bez souhlasu žalované (srov. výpověď žalobce: „I když žalovaná uvádí, že se různý věci u nás diskutovaly, radili jsme se, tak já bych řekl, že globálně to pravda není. Já jsem o těchto věcech většinou rozhodoval naprosto samostatně, bez souhlasu manželky. Proč? No protože ty peníze jsem vydělával…“).

177. Ryze hypoteticky, dejme tomu, že by žalovaná skutečně věděla, že synovi [jméno FO] posílá peníze již nad rámec částky 5 000 000 Kč tak, jak ji žalobce vymezil ve své tabulce (v tom smyslu, že do daru 5 000 000 Kč žalobce zahrnul i částku 1 645 000 Kč získanou synem [jméno FO] za prodej jeho bytu - viz důkaz tabulkou vyhotovenou žalobcem týkající se syna [jméno FO] a daru ve výši 5 000 000 Kč s textem: „Stav ke dni 1. prosince 2012 je následující: 200? 90.000,- Nákup zahrádky [adresa], 200? Nákup garáže [adresa], 2007 1.645.000,- Peníze na účtu za prodej bytu [adresa]… zůstatek 3.172.000,- čerpáno 03.04.2012 – 180.000,- Nákup auta Honda Civic od Ček-stroje, zůstatek 2.992.000,-Kč“). Avšak z výslechu žalované – i výslechu svědka syna [jméno FO] – soud zjistil, že žalovaná nesouhlasila se započtením částky 1 645 000 Kč získané synem [jméno FO] za prodej bytu [jméno FO] na Jugoslávské do částky 5 000 000 Kč a sdělila to i žalobci (nesouhlasila se započtením z následujících důvodů: a) 1 645 000 Kč [jméno FO] obdržel od kupujícího a nikoli od rodičů jako dar; b) kdyby [jméno FO] svůj byt neprodal a pronajal, což žalovaná zpočátku chtěla, tak by žalobce nemohl snížit slíbený dar 5 000 000 Kč o 1 645 000 Kč; důkaz výslechem žalované). Přitom žalobce se žalované ani neptal, zda může být zahrnuta prodejní cena 1 645 000 Kč získaná prodejem za byt ve vlastnictví syna [jméno FO] do slíbeného daru 5 000 000 Kč [jméno FO] (viz výpověď žalobce: „paní, já jsem se na to neptal. [jméno FO] se prostě dělo mezi mnou a mými syny.“). Pokud tak žalovaná [jméno FO] převedla i částky nad rámec 5 000 000 Kč tak, jak ji žalobce vymezil ve své tabulce (v tom smyslu, že do daru 5 000 000 Kč žalobce zahrnul i částku 1 645 000 Kč získanou synem [jméno FO] za prodej jeho bytu), pak by tak učinila v dobré víře ve své přesvědčení, že toliko plní již uzavřenou rodinnou dohodu, slib jí samotné i žalobce darovat synovi [adresa] 000 000 Kč.

178. Pokud jde o odečtení prodejní ceny získané synem [jméno FO] za prodej jeho bytu (získaného z dědictví po matce žalobce) ze slíbeného daru ve výši 5 000 000 Kč, žalobce i při výslechu namítl, že s tím [jméno FO] souhlasil. Žalobce vypověděl, že má souhlas [jméno FO] písemný, protože když se doúčtovávala závěrečná suma do 5 000 000 Kč, tak [jméno FO] byl předložen soupis výdajů, částka, která je zůstatková, o kterou jej písemně požádal, o vydání této částky, a že [jméno FO] to odsouhlasil, a žalobce mu tu částku vyplatil a tím byla věc uzavřena. Ve skutečnosti žalobce předložil shora citovanou svou tabulku v kopii (začínající textem: „Stav ke dni 1. prosince 2012 je následující:…“), která je umístěna v první půlce papíru A4 a není pod ní podpis. V druhé půlce téhož listu A4 je „pokyn k vyplacení částky 2.992.000,-Kč“ s textem, že níže podepsaný [jméno FO] žádá žalobce o převedení – vyplacení slíbené částky 2 992 000 Kč za účelem koupení bytu a pod touto druhou částí listu A4 je datum 4. 12. 2012 a nějaký podpis. Avšak ze skutečnosti, že by [jméno FO] požádal žalobce o vyplacení 2 992 000 Kč, ještě neplyne souhlas [jméno FO] s tím, že nemá právo na větší částku ze slíbených 5 000 000 Kč. Koneckonců v listině označené jako „SLED UDÁLOSTÍ – ŘAZENO DLE ČASOVÉ OSY“, kterou založil do spisu žalobce jako jím sepsanou listinu, plyne, že obě části listu A4 vyhotovil žalobce, tedy i „Pokyn k vyplacení částky 2.992.000,-Kč“ a že i částku 2 992 000 Kč tedy napsal do Pokynu k vyplacení žalobce (nikoli [jméno FO]). Pokud by tak [jméno FO] obdržel takový „Pokyn k vyplacení částky 2.992.000,-Kč“ již předem napsaný žalobcem, pak to byl projev rozhodnutí žalobce, že žalobce již vyšší částku [jméno FO] platit nehodlá a [jméno FO] by se to mohlo zdát, že mu nezbývá – aby dostal zaplacenou částku „alespoň“ 2 992 000 Kč – než takovou listinu podepsat (i třeba při svém nesouhlasu, že má právo na větší částku, protože slíbený dar ve výši 5 000 000 Kč neměl být snížen o prodejní cenu za jeho byt). Pokud tedy žalobce vypověděl – jen s odkazem na žalobcem samotným vyplněné a sepsané listiny - že syn [adresa] souhlasil s tím, aby slíbený dar ve výši 5 000 000 Kč byl snížen o prodejní cenu za jeho byt, pak s tím soud nesouhlasí. Naopak soud zjistil z výslechu svědka [jméno FO] i žalované, že [jméno FO] nesouhlasil s tím, aby slíbený dar ve výši 5 000 000 Kč byl snížen o prodejní cenu za jeho byt. Pokud tedy žalovaná [jméno FO] převáděla i částky nad rámec 5 000 000 Kč tak, jak ji žalobce vymezil ve své tabulce (v tom smyslu, že do daru 5 000 000 Kč žalobce zahrnul i částku 1 645 000 Kč získanou synem [jméno FO] za prodej jeho bytu), pak tak činila i v souladu s vůlí [jméno FO], jemuž byl přislíben (i žalobcem) dar v hodnotě 5 000 000 Kč poskytnutých (vyplacených) rodiči. Přitom jak vyplynulo z výslechu žalované i [jméno FO], žalovaná sdělila žalobci, že s takovým (žalobcovým jednostranným) snížením slíbeného daru o prodejní cenu za byt na Jugoslávské nesouhlasí.

179. Žalobce tu argumentoval i „Smlouvou o vyrovnání závazků a povinností mezi panem [jméno FO] – majitelem a jedinným jednatelem firmy Ček – stroj s. r. o. a jeho zaměstnancem a synem ing. [jméno FO]“, vyhotovenou na počítači, kterou předložil v kopii. Ta je datována nahoře 24. 2. 2012 a v bodě 2. je uvedeno, že se žalobce zavazuje doplatit synovi [jméno FO] finanční podíl, který mu přislíbil a který činil 5 000 000 Kč. Následuje text, že „k dnešnímu dni zbývá k proplacení částka“ a je tam vytečkovaný prostor pro vyplnění částky rukou, do kterého je rukou vepsáno „3.172.000 Kč“. Na konci smlouvy je prostor pro podpis [jméno FO] i žalobce a jsou tam obsaženy dva podpisy – po jednom podpisu u [jméno FO]. [jméno FO] a po jednom podpisu u [jméno FO] R. [jméno FO]. Pokud tuto smlouvu žalobce interpretoval jako projev souhlasu [jméno FO] s odečtením prodejní ceny za byt na Jugoslávské ze slíbeného daru 5 000 000 Kč, pak ani této intepretaci soud přisvědčit nemůže. Totiž v listině označené jako „SLED UDÁLOSTÍ – ŘAZENO DLE ČASOVÉ OSY“, kterou založil do spisu žalobce jako jím sepsanou listinu, samotný žalobce píše, že se mu tato smlouva dostala 27. 2. 2012 k podpisu již podepsaná [jméno FO] a s nevyplněnou částkou (kolik zbývá k vyplacení) a žalobce uvádí ve „Sledu událostí…“, že si smlouvu ponechal s nedoplněnou částkou a částku 3 172 000 Kč do smlouvy doplnil žalobce až v prosinci 2012 (1. 12. 2012). Z toho plyne, že pokud by skutečně [jméno FO] citovanou smlouvu o vyrovnání závazků podepsal (což [jméno FO] při výslechu popřel a žalovaná vypověděla, že jde o falzum), tak by ji podepsal s nevyplněnou částkou, která zbývá mu k proplacení od žalobce. Proto by takový hypotetický podpis [jméno FO] nic nevypovídal o jeho souhlasu či nesouhlasu se snížením slíbeného daru o prodejní cenu za jeho byt (rovněž z tohoto důvodu je nadbytečný znalecký posudek na ověření pravosti podpisu [jméno FO] na listině; svědek [jméno FO] vypověděl u soudu, že si nevzpomíná, že by smlouvu podepisoval).

180. Pokud jde o „Smlouvu o vyrovnání závazků a povinností mezi panem [jméno FO] – majitelem a jedinným jednatelem firmy Ček – stroj s. r. o. a jeho zaměstnancem a synem ing. [jméno FO]“, soud poukazuje i na jeden aspekt svědčící o nepřesvědčivosti žalobce v této skutkové otázce. Totiž žalobce v listině „SLED UDÁLOSTÍ – ŘAZENO DLE ČASOVÉ OSY“ napsal, že mu tato smlouva byla předána 27. 2. 2012 a již si nepamatuje kým, ne však [jméno FO]. Ve své výpovědi před soudem uvedl, že mu tato dohoda přišla v jednom vyhotoveních [jméno FO] podepsaná a že si myslí, že smlouvu žalobci donesl syn [jméno FO] do práce; to však je v rozporu s dřívější listinou „Sled událostí…“ vyhotovenou žalobcem, kde napsal, že si nepamatuje, kdo mu smlouvu předal. V listině „Sled událostí…“ žalobce napsal, že si smlouvu „ponechal s nedoplněnou částkou a nepodepsané“ a píše tam, že smlouvu podepsal, až v rámci „rekapitulace stavu účtu „[adresa]“ ke dni 1. prosince 2012“, přičemž tam píše, že jedno vyhotovení smlouvy jím podepsané poslal [jméno FO] 1. 12. 2012 (z toho lze dovodit, že smlouvu podepsal až 1. 12. 2012); v rozporu s tím u soudu vypověděl, že smlouvu podepsal podstatně dříve, tj. již v době jejího obdržení (tj. v době kolem 27. 2. 2012), a že již tehdy podepsanou smlouvu poslal [jméno FO] (tj. nikoli až za 9 měsíců - 1. 12. 2012). Dále, k dotazu, kdo vytvářel text smlouvy, obsah smlouvy, žalobce u soudu nejprve vypověděl, že si není jistý, že má pocit, že určitě na tom spolupracoval, že si tam vymiňoval některé věci a že je to sloh žalobce; k dotazu „A jiné konkrétnosti nejste schopen si vzpomenout o vzniku, vytváření té smlouvy?“ odpověděl jen, že „to byla tak hektická doba.“. Avšak v rozporu s tím žalobce u téhož výslechu následně vypověděl, že žalobce smlouvu diktoval [jméno FO] do počítače (a že v okamžiku, kdy [jméno FO] vyhodil z práce, tak si sedli a začali psát smlouvu, že žalobce si tam řekl svoje, [adresa] si tam řekl svoje, vytiskl to, podepsal to a poslal to žalobci). Buď platí verze, že si není jistý, kdo vytvářel text, obsah smlouvy, a že jen má pocit, že určitě na tom spolupracoval, a konkrétnosti neví, a nebo platí verze, že žalobce ví, kdo text smlouvy vytvářel a vzpomíná si na konkrétnosti – tedy že žalobce smlouvu diktoval [jméno FO] do počítače aj. Když byl u soudu dotázán na vysvětlení takového rozporu, žalobce vypověděl, že se jej nikdo neptal na to, kdo sepisoval smlouvu; ve skutečnosti se jej ale soud předtím ptal, kdo smlouvu vytvářel (její text, obsah). Jakkoli není tato smlouva o vyrovnání závazků údajně uzavřená mezi žalobcem a [jméno FO] právně podstatná (srov. i např. bod 179. tohoto rozsudku – už proto, že hypotetický podpis [jméno FO] by nic nevypovídal o jeho souhlasu či nesouhlasu se snížením slíbeného daru o prodejní cenu za jeho byt), lze uvést, že [jméno FO] při své výpovědi popřel děj tvrzený žalobcem (vypověděl, že tuto smlouvu s žalobcem nesepisoval, nepodepisoval, že má obdobnou listinu s úplně jinými částkami). Rovněž svědek [jméno FO] popřel děj žalobcem vypovězený – konkrétně, že by [jméno FO] tuto smlouvu donesl žalobci (svědek totiž vypověděl, že tuto smlouvu viděl poprvé až u soudu).

181. Pokud jde o výrok V., tak soud přikázal tam uvedené movité věci do výlučného vlastnictví žalované, a to z důvodu, že se nacházejí se v domě na [Anonymizováno] v Brně, kde bydlí výlučně žalovaná, a oba účastníci souhlasili s tím, aby tyto věci byly přikázány právě do výlučného vlastnictví žalované. Tyto věci byly účastníky zakoupeny v době manželství, což bylo nesporné mezi účastníky a u některých obrazů to plyne i z důkazu znaleckým posudkem z 25. 6. 2020 PhDr. [jméno FO], znalkyně pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací obrazy aj., odvětví umění výtvarné se specializací malířství aj. (obraz [jméno FO] Valuz i Zámeček na skále – zakoupeno 23. 10. 1996, obraz Biblický výjev – zakoupen 16. 1. 1999, obraz Krajina s rybářem – zakoupen 2. 12. 1996, obraz Lokomotiva – zakoupen 20. 11. 2001, obraz Kraj města u pobřeží – zakoupen 16. 1. 1999, figurální krbové hodiny – zakoupeny 23. 2001). Obvyklá cena těchto movitých věcí činí 148 200 Kč (což soud zjistil ze znaleckého posudku znalkyně PhDr. [jméno FO]) a touto hodnotou disponuje žalovaná, jelikož má věci uvedené ve výroku V. u sebe v domě. Konkrétně jde o obvyklou cenu následujících věcí zjištěnou ze znaleckého posudku znalkyně PhDr. [jméno FO] : obraz [jméno FO] – 25 000 Kč, obraz Zámeček na skále – 25 000 Kč, obraz Mrazivý den na Kampě (od [jméno FO]) – 12 500 Kč, obraz Biblický výjev (malíř [jméno FO]) – 3 900 Kč, obraz Krajina s rybářem (Matterhorn) [od [jméno FO]] – 10 000 Kč, obraz Lokomotiva (od [jméno FO]) – 3 300 Kč, obraz Kraj města u pobřeží (od [jméno FO]) – 4 000 Kč, figurální krbové hodiny (bronzované, mosazné, alabastr, 19. století) – 25 000 Kč, kuchyňské nádobí - značky Silampos, nerez, 5 kusů hrnce, 3 kusů pokličky, používané – 4 000 Kč, jídelní servis - značka Arcopal, tvrzené opálové sklo, původně pro 12 osob – 500 Kč, sada příborů (značka WMF, pro 12 osob) – 20 000 Kč, lustr (tříramenný, rozměry 103 cm, z prodejny Honor) – 6 000 Kč, komody (2 kusy, nábytek Triant, dřevo, kov, masív, dýha, na čtyřech nožkách - komoda se třemi zásuvkami v provedení dub o rozměrech 88 x 117,5 x 56 cm a noční stolek s jednou zásuvkou v provedení mahagon s rozměry 58 x 63 x 48 cm) – 9 000 Kč.

182. Na straně žalobce se tak nachází majetek ze SJM, který byl po právem zahrnut do vypořádání SJM, v celkové výši 52 404 084 Kč. Konkrétně jde o : 1. pozemek parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. 121, [adresa] (objekt k bydlení), a pozemek parc. č. [hodnota]: 6 800 000 Kč. 2. nemovitá věc - budova č. e. 152, zapsaná na listu vlastnictví 980 (obec [adresa], katastrální území [adresa], katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]), nacházející se na pozemku parcelní číslo st. [Anonymizováno], LV [Anonymizováno] (obec [adresa], katastrální území [adresa], katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]): 410 000 Kč 3. 12 kusů cenných papírů s názvem [jméno FO] 1000 vedených [právnická osoba] na portfoliovém účtu žalobce č. [Anonymizováno]: 14 641 398 Kč, 4. částka 2 300 816 Kč, kterou žalobce získal za cenné papíry po jejich zesplatnění v počtu 80 kusů s názvem X-Floater Note sG 3M 062016 [jméno FO], 5. částka 157 962 Kč, kterou žalobce získal za částku 5 870 [jméno FO], která se nacházela ke dni 17. 10. 2013 na portfoliovém účtu žalobce č. [Anonymizováno] vedeném u [právnická osoba], 6. částka 80 790 Kč, která se nacházela ke dni 17. 10. 2013 na portfoliovém účtu žalobce č. [Anonymizováno] vedeném u [právnická osoba], 7. 1 013 kusů akcií obchodní společnosti [právnická osoba]., ISIN CS [Anonymizováno], [Anonymizováno], evidovaných na účtu žalobce vedeném Centrálním depozitářem cenných papírů, a. s.: 183 353 Kč 8. částka 120 799 Kč z účtu vedeného na jméno žalobce u [právnická osoba] pod č. [č. účtu] 9. zůstatek na účtu vedeného na jméno žalobce u [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] ke dni 17. 10. 2013 ve výši 2 440 524 Kč, 10. obchodní podíl obchodní společnosti [právnická osoba], IČ [IČO], sídlem [adresa], - ve výši 3 900 000 Kč (metoda majetkového přístupu, tj. substanční metoda aktiv a pasiv k datu 17. 10. 2013), 11. výnos podniku fyzické podnikající osoby [Jméno žalobce] – 3 966 000 Kč, 12. obrazy na [Anonymizováno] o v Brně – 148 200 Kč 13. movité věci tvořící vybavení a zařízení domu na [adresa] - 246 080 Kč 14. výběr z účtu 227 v hotovosti - 17 008 162 Kč.

183. Na straně žalované se tak nachází majetek ze SJM, který byl po právem zahrnut do vypořádání SJM, v celkové výši 3 851 563 Kč. Konkrétně jde o : 1. zůstatek na účtu žalované vedeném [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] ke dni 17. 10. 2013 ve výši 5 012 Kč, 2. částka ve výši 816 469 Kč, kterou žalovaná převedla z účtu vedeného na jméno žalobce u [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] na účet vedený [právnická osoba]. na jméno žalované pod číslem [č. účtu], 3. zůstatek na účtu žalované vedeném [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] ke dni 17. 10. 2013 ve výši 477 311 Kč, 4. zůstatek na účtu žalované vedeném [jméno FO], a.s. pod číslem [č. účtu] ke dni 17. 10. 2013 ve výši 507 929 Kč, 5. zůstatek na účtu stavebního spoření žalované vedeném Modrou pyramidou pod číslem [č. účtu] ke dni 17. 10. 2013 ve výši 191 042 Kč, 6. zůstatek na účtu žalované vedeném [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] ke dni 17. 10. 2013 ve výši 27 700 Kč, 7. zůstatek na účtu žalované vedeném [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] ke dni 17. 10. 2013 ve výši 853 400 Kč, 8. zůstatek na účtu žalované vedeném [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] ke dni 17. 10. 2013 ve výši 50 000 Kč, 9. zůstatek na účtu žalované vedeném [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] ke dni 17. 10. 2013 ve výši 131 455 Kč, 10. zůstatek na účtu žalované vedeném [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu] ke dni 17. 10. 2013 ve výši 643 045 Kč, 11. obrazy na [Anonymizováno] a movité věci na [Anonymizováno] dle ZP: 148 200 Kč.

184. Tudíž spadá celkem do vypořádání SJM částka 56 255 647 Kč (52 404 084 + 3 851 563). Tato částka se vydělí dvěma v souladu s § 149 odst. 2 obč. zák. („Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné.“) a soud zjistil částku 28 127 823,5 Kč, která připadá jakožto vypořádací podíl na každého z účastníků. Jelikož žalovaná drží majetek jen v hodnotě 3 851 563 Kč, zatímco žalobce v hodnotě 52 404 084 Kč, je žalobce povinen zaplatit žalované na vypořádání podílu částku 24 276 261 Kč (výrok VI. rozsudku).

185. Žalobce zahrnul do vypořádání SJM (viz bod II. podání žalobce z 14. 10. 2016) i následující movité věci, které však ve skutečnosti do SJM nespadají, což soud odůvodňuje vždy u té které věci v závorce níže s odkazem na ten který důkaz tam uvedený: 1) zlatá mince 4 dukát F. [jméno FO] I. (žalobce neprokázal existenci, žalovaná ji při výslechu popřela); 2) zlaté prsteny (nespadají do SJM, vyplynulo to z výslechu žalobce - jeden prsten koupen žalobcem ještě před uzavřením manželstvím a jeden prsten je dědictvím po matce žalobce a jeden prsten žalobce daroval žalované; dokonce žalobce při výslechu uznal, že prsteny nejsou součástí SJM); 3) řetízek s přívěskem srdce (dar matky žalobce žalobci – účastnický výslech žalobce); 4) celozlaté dámské hodiny zn. černá princezna (dědictví po matce žalobce – výslech žalobce); 5) historický dětský obraz – broučci (výlučný vlastník žalobce z titulu dědictví – výslech žalobce); 6) čtyři kusy originálů obrazů z aukcí z 5 000 Kč (žalobce ani při výslechu nedokázal tyto upřesnit, s tím, že „po tom domě viselo fůra obrazů“, přičemž o břemenu a o následcích nesplnění výzvy byl poučen v usnesení z 31. 8. 2018, bod II. 7); 7) automatická pračka (již neexistuje – výslech žalované); 8) myčka nádobí (již neexistuje – výslech žalované); 8) chladnička s mrazničkou dvoumotorová (již neexistuje – výslech žalované); 9) sedací souprava rohová s dvojlůžkem (již neexistuje – výslech žalované); 10) pendlovky nástěnné závažové – půlový stroj (dar pro žalobce od jeho kolegyně, tedy zákonná výluka ze SJM – výslech žalobce); 11) sporák s elektrickou troubou (již neexistuje – výslech žalované); 12) vestavěná chladnička (již neexistuje – výslech žalované); 13) koberec v obývacím pokoji vlněný, perského vzoru (již neexistuje – výslech žalované); 14) konferenční stolek intarzovaný na zakázku (již neexistuje – výslech žalované); 15) stůl s trnoží a 5 židlemi “TON” v jídelně (dědictví ve prospěch žalované po její babičce – výslech účastníků); 16) vestavěná stěna do L v pokoji pro hosty (již neexistuje – výslech žalované); 17) postel pro hosty (již neexistuje – výslech žalované); 18) plynový kotel JUNKERS (již neexistuje – výslech žalované); 19) trezor vestavný (součást nemovitosti – domu na [Anonymizováno], nikoli samostatná věc, jelikož by se znehodnotil dům po vybourání trezoru ze zdi – srov. výslech žalobce, že trezor je zasekaný do zdi; z judikatury např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2250/99); 20) Bible – část Starý zákon (žalobce ji zdědil po otci, takže nespadá do SJM – výslech žalobce); 21) velké historické zrcadlo (zdědila jej žalovaná, proto nespadá do SJM – výslech účastníků); 22) sbírka modelů autíček 1:18, 100 kusů (část náleží do výlučného vlastnictví žalobce jako dary, z dětství i od jeho synů, část do výlučného vlastnictví synů účastníků, jelikož je dostávali od rodičů darem – výslech žalobce, výslech synů účastníků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]); 23) skříňová stěna v šatně (již neexistuje – výslech žalované); 24) trojlůžková postel v dětském pokoji, patrová (již neexistuje – výslech žalované); 24) skříň v dětském pokoji (již neexistuje – výslech žalované); 25) skříň v ložnici (již neexistuje – výslech žalované); 26) manželská postel a matrace (již neexistuje – výslech žalované); 27) toaletní stolek (již neexistuje – výslech žalované); 28) porcelánová soška (nezdařilo se prokázat její existenci, viz znalecký posudek znalkyně PhDr. [jméno FO]; navíc z výslechu žalobce vyplynuly pochybnosti, zda sošku nedarovala jeho matka výlučně jemu, pročež by nebyla předmětem SJM, ale výlučným vlastnictvím žalobce); 29) policová sestava na verandě (již neexistuje – výslech žalované); 30) pracovní stůl s židlí na verandě (již neexistuje – výslech žalované); 31) křeslo „ušák“ s podnožkou (darováno žalovanou její přítelkyni, což vyplynulo z výslechu žalované a hlavně nebylo nikdy součástí SJM, jelikož šlo o dar žalobce žalované, což vyplynulo z výslechu žalobce).

186. Žalobce zahrnul do vypořádání SJM (viz bod IV. podání žalobce z 14. 10. 2016) i částku 600 000 Kč, která se údajně nacházela v trezoru v domě na [adresa] po odchodu žalobce z domu na [adresa], avšak toto tvrzení neprokázal (žalobce byl ve výzvě z 31. 8. 2018 bod I. 4) a II. 9) poučen o břemenu tvrzení a důkazním, že vložil do trezoru na [adresa] 000 Kč náležející do SJM a že zůstala v dispozici žalované a byl též poučen o následcích neunesení břemene). Žalovaná při výslechu popřela, že by 600 000 Kč zůstalo v trezoru na [Anonymizováno] a ostatně žalobce byl při svém výslechu ne plně přesvědčivý v této otázce, když napoprvé k dotazu soudu neodpověděl jednoznačně a odpověděl poněkud vyhýbavě (na dotaz soudu „A poslední otázka, zda se nacházela v trezoru na [Anonymizováno] částka 600 000 Kč? A zůstala tam na [Anonymizováno]?“ odpověděl „nevzal jsem si z toho nic pane doktore.“; až na další dotaz odpověděl, že „takže ano, v trezoru na [Anonymizováno] zůstala částka přibližně 600 000 Kč a já jsem si z toho peníze žádné neodvezl.“).

187. Žalobce zahrnul do vypořádání SJM (viz bod V. podání žalobce z 14. 10. 2016) i částku 5 105 847 Kč, kterou údajně žalovaná jako účetní podniku podnikající fyzické osoby [Jméno žalobce] bez vědomí žalobce neoprávněně převedla na žalobci neznámé účty. Žalobkyně tu však neunesla již břemeno tvrzení, nechť uvede konkrétní skutečnosti, že žalovaná 5 105 847 Kč převedla bez vědomí žalobce na neznámé účty a odkud (z jakého účtu). Totiž na výzvu soudu z 31. 8. 2018 k doplnění tvrzení uvedla jen, že vychází z vyjádření žalované, která údajně opakovaně uvedla, že si odklonila stejně množství peněz jako žalobce a že žalobce si měl odklonit 18 500 000 Kč a že žalobci se zdařilo dohledat jen 13 500 000 Kč (podání z 11. 7. 2018 bod I. 5.). [jméno FO] však je jen obecnou, ryzí spekulací a neplyne z toho, kdy a odkud si žalovaná skutečně odklonila peníze. Tím méně žalobce prokázal, že by si žalovaná odklonila 5 105 847 Kč. Žalobce tak neunesl břemeno tvrzení a důkazní o tom, že žalovaná si odklonila 5 105 847 Kč, přičemž o následcích nesplnění této výzvy byl poučen v usnesení z 31. 8. 2018 (bod I. 5), bod II. 10).

188. Žalobce zahrnul do vypořádání SJM (viz bod III. podání z 14. 10. 2016) též investice, které byly realizovány z prostředků náležejících do SJM během manželství do ideálního podílu na nemovité věci – pozemku p. č. [hodnota], zastavená plocha a nádvoří, o výměře 129 m2, jehož součástí je budova [adresa], č. p. 208, objekt k bydlení, na [adresa] (vše zapsáno na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa]). Jedná se o rodinný dům, v němž účastníci naposledy vedli společnou domácnost, přičemž žalované náleží vlastnické právo ve výši id. a žalobci ve výši . Podle tvrzení žalobce tyto investice proběhly v letech 1978 – 2010. Podle žalobce celkové náklady na rekonstrukce „v dnešních cenách“ činily 4 000 000 Kč a při přepočtu na podíl žalované na těchto nemovitostech ve výši id. se jedná o 3 000 000 Kč. Žalobce však neunesl již břemeno tvrzení – tím méně břemeno důkazní - o tom, kdy byla jaká konkrétní částka skutečně vynaložena na tu kterou rekonstrukci ze SJM, přičemž žalobce byl vyzván a poučen, nechť se neomezuje na souhrnné tvrzení o celkových nákladech na rekonstrukce v dnešních cenách a nechť doplní žalobu o tom, jaké finanční prostředky ze SJM byly skutečně na tu kterou rekonstrukci kdy vynaloženy a byl též vyzván k označení všech důkazů a předložení všech listinných důkazů k prokázání tvrzení, jaká konkrétní částka a kdy byla ze SJM skutečně na tu kterou rekonstrukci vynaložena, včetně poučení o následcích nesplnění výzvy (usnesení z 31. 8. 2018 bod I. 1), II. 1). Žalobce však tuto výzvu nesplnil, neunesl již břemeno tvrzení, když opět jen zopakoval, že rekonstrukce byly provedeny „v rámci souhrnné celkové částky 4.000.000,-Kč v cenách ke dni rozvodu“ (viz podání žalobce z 11. 7. 2018 bod I. 1.).

189. Pokud jde o návrh důkazu stran prokázání investic na rekonstrukci ze SJM do domu na Břenkové, žalobce navrhl provést znalecký posudek na ocenění domu na [adresa] se zvláštním poddotazem na zhodnocení domu od 1977 (tj. od sňatku) a dále porovnání s posudkem z finančního úřadu, který byl předkládán při převodu nemovitosti na žalobce. Za prvé, nelze obcházet povinnost tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.: „K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti…“) odkazem na důkazní návrh, když povinnost důkazní je odlišnou povinností od povinnosti důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř.). Rovněž podle judikatury odkazy účastníka na důkazní návrhy zásadně nemohou nedostatky v tvrzení účastníka nahradit či zhojit (srov. např. usnesení Ústavního soudu z 15. 3. 2016 sp. zn. III. ÚS 3356/15, z 14. 11. 2012 sp. zn. III. ÚS 3975/12, z 31. 5. 2012 sp. zn. II. ÚS 747/12, usnesení Nejvyššího soudu z 2. 6. 2014 sp. zn. 23 Cdo 496/2013). Za druhé, znalec by z logicky věci nemohl zjistit, kolik a kdy byla zaplacena ta která konkrétní částka na tu kterou opravu, úpravu, modernizaci domu na Břenkově. Šlo tak o zjevně nezpůsobilý důkaz ke zjištění právně relevantních skutečnosti. Právně významné pro vypořádání SJM není kolik činí rekonstrukce v cenách ke dni rozvodu (jak tvrdil žalobce v podání z 11. 7. 2018 bod I. 1.), ale jaké konkrétní částky byly skutečně vynaloženy na rekonstrukci, jak plyne i z ustálené judikatury stran obč. zák. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1160/2013: „…je při vypořádání společného jmění (dříve bezpodílového spoluvlastnictví) každý z manželů povinen nahradit, co ze společného bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Jde o náklad, který byl vynaložen v době minulé a jeho výše ke dni zániku manželství ani ke dni vypořádání společného jmění (dříve bezpodílového spoluvlastnictví) není nijak modifikována. [jméno FO] v případě investic do domu jednoho z manželů ze společného majetku jsou tímto nákladem finanční prostředky na tyto investice skutečně vynaložené. Jde-li o pořízení věcí, které byly zabudovány do domu jednoho z manželů, případně o náklady na práci s tím spojené, jsou určující ceny těchto věcí a prací v době, kdy byly vynaloženy…“). Za třetí, důkaznímu návrhu znaleckým posudkem soud ostatně nemohl vyhovět rovněž z důvodu, že jej žalovaný následně vzal zpět (viz protokol o jednání z 10. 12. 2019: „Žalobce osobně uvádí, že nepovažuje za důvodné dělat případný znalecký posudek konkrétně na dům na Břenkově, přičemž soud uvádí, že pracovní názor jeho je takový, že s tím souhlasí, tedy že konkrétně na dům na Břenkově nebude zadáván znalecký posudek.“).

190. Žalobce argumentoval, že nezamýšlel opustit bydliště na [Anonymizováno] trvale, že dům opustil pro neshody se synem [jméno FO] a žalovanou pod tlakem a většinu věcí, včetně dokladů, prokazujících ceny a data jednotlivých úprav zanechal na [Anonymizováno]. Tato jeho verze - o opuštění domu na [Anonymizováno] pod tlakem, která by snad měla odůvodňovat, že by si nemohl pořídit alespoň kopie (či si vzít originály) dokladů o datech a cenách prací na domě na [Anonymizováno] – však byla vyvrácena dokazováním. Z dokazování vyplynulo, že žalobce odcházel z domu na [Anonymizováno] nikoli na rychlo, v kvapu, ale postupně a výlučně z jeho rozhodnutí, z domu vyhozen nebyl a po době jeho odchodu z domu na [Anonymizováno] mu byl dům stále zpřístupněn a žalobce tam také jezdil a postupně si věci odvážel (důkaz výslechem syna účastníků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]). Pokud by si žalobce zapomněl něco v domě na [Anonymizováno] nebo by se pro něco chtěl vrátit, například pro doklady o pořízení věcí z minulosti, tak měl možnost se do domu na [Anonymizováno] vrátit a vzít si to a případně pořídit kopie, nikdo mu nebránil ve vstupu a měl i klíče domu (důkaz výslechem syna účastníků [adresa] [jméno FO] i žalované). Kupříkladu na podzim 2011 žalobce přišel na [Anonymizováno] se osprchovat s verzí, že v [adresa] rekonstruuje koupelnu (důkaz výslechem žalované), přičemž v domě v [adresa] bydlel již od srpna 2010. Žalobce možnosti vstupu do domu na [Anonymizováno] rovněž v praxi využíval a odnášel si z domu různé věci, vybavení domu, obrazy, hodiny, nářadí aj. (důkazy výslechem syna účastníků [jméno FO] a [jméno FO] a žalované). Ostatně i žalobce při svém výslechu vypověděl, že dům na [Anonymizováno] opouštěl na několik etap, že si odvezl osobní věci, firemní záležitosti, artefakty; tím pádem si mohl zajistit i kopie příslušných dokumentů o rekonstrukcích. [adresa] v domě na [Anonymizováno] žalovaná nechala vyměnit až v 2013, ale nikoli z důvodu, že by chtěla bránit vstupu žalobci, ale kvůli pokusu o vloupání a kvůli ukončení rekonstrukce domu (protože v době rekonstrukce měli řemeslníci klíče od domu, tak aby je nezneužili po ukončení rekonstrukce k neoprávněnému vstupu do domu) a pokud by žalobce o nové klíče požádal (což nežádal), dostal by je (důkaz výslechem žalované a syna [adresa] [jméno FO]). Dokazováním rovněž soud zjistil, že si žalobce vždycky uměl řídit pořádek a že nebylo ani možné, aby ho někdo někde nějak tlačil z nějaké nemovitosti ven a už vůbec ne syn [adresa], který má spíše strach z konfliktů, z lidí a je uzavřený do sebe (výslech svědka syna účastníků [jméno FO]). Žalobce tak ohledně informací a dokladů o tom, kdy byla vynaložena jaká konkrétní investice do domu na [Anonymizováno], nebyl v informačním deficitu a rozhodně ne v deficitu jím nezaviněném a již proto nebylo možné aplikovat tzv. vysvětlovací povinnost na straně žalované.

191. Žalobce tak nesplnil břemeno tvrzení a důkazní ohledně konkrétní výše a doby investic ze SJM do domu na [Anonymizováno] (do podílového spoluvlastnictví se žalovanou), ačkoli byl o povinnosti a břemenu tvrzení a důkazním poučen, včetně o následcích nesplnění výzvy (usnesení z 31. 8. 2018, bod I. 1), II. 1.). Nad to, z výslechu svědka [jméno FO]. [jméno FO] vyplynulo, že většinu věcí si žalobce na [Anonymizováno] udělal sám (např. vyzdívky, přezdívky, armatury, elektrorozvody atd.). I žalobce při výslechu vypověděl, že na domě na [Anonymizováno] pracoval přibližně 20 let, že to dělal vlastníma rukama v 70., 80. letech, že domu intenzivně věnoval co do rekonstrukce. Obdobně z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že oprava, modernizace domu na [Anonymizováno] – v době před 2010 - probíhala neprofesionálním způsobem, bez stavební společnosti, když žalobce byl velmi zručný a dokázal vše relativně opravit, uvést do použitelného stavu. Avšak podle judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1128/2005), investicemi vynaloženými ze společného na ostatní majetek jednoho z manželů není práce jednoho manžela vynaložená při rekonstrukci domu druhého manžela (tím méně při rekonstrukci domu v podílovém spoluvlastnictví manželů).

192. K tomu se přidává, že by šlo o investice sice ze SJM, ale nikoli na výlučný majetek žalované, ale na majetek s žalobcem společný, v podílovém spoluvlastnictví (byť žalobce má podíl menší, tj. , než žalovaná). Ve výsledku tak šlo o zhodnocení majetku společného (a o to větší by byl případný vypořádací podíl žalobce v eventuálním řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k domu na [Anonymizováno]). Rovněž z těchto důvodů nelze do SJM po právu zahrnout tvrzené investice vynaložené ze SJM na nemovitosti na [Anonymizováno]. Jak přiléhavě dovodila judikatura (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1912/2019), „Vnosem je tedy vždy celá částka, kterou účastník ze svého majetku vynaložil na majetek společný, či naopak kterou manželé vynaložili na výlučný majetek jen jednoho z nich“ (poznámka zdejšího soudu – tudíž a contrario částka, kterou manželé vynaložili na společný majetek, byť nikoli ve společném jmění manželů, ale toliko ve spoluvlastnictví podílovém, byť nikoli ve spoluvlastnictví rovnodílném).

193. Další důvod nemožnosti zařadit do SJM takové investice do [Anonymizováno] spočívá taktéž ve skutečnosti, že žalobce v domě na Břenkové bydlel s rodinou (včetně s žalovanou) již od svatby (tj. od 1977, resp. dokonce už před svatbou) až do srpna 2010, a na [Anonymizováno] měl umístěné sídlo jako podnikající fyzická osoba od 18. 8. 1992 až do 10. 4. 2014 a jeho obchodní společnost [právnická osoba] měla na [Anonymizováno] sídlo zapsáno od 20. března 1996 do 9. října 2013 (viz výpis ze živnostenského rejstříku a veřejného rejstříku). Žalobce i fakticky svou podnikatelskou činnost na [Anonymizováno] vykonával, do minimálně srpna 2010, přičemž i nadále (po srpnu 2010 do rozvodu manželství) tam vykonávala práci účetní pro OSVČ žalobce žalovaná (důkaz výslech žalované i všech synů účastníků). Přiléhavý je názoru žalované (viz podání z 30. 10. 2019), že nejsou za vnos ze společného majetku na výlučný majetek považovány výdaje spojené s běžnými úpravami, opravami a údržbou domu, který slouží k bydlení celé rodiny a k jejímu podnikání. Vyjádřeno i poněkud jinak, ve smyslu judikatury, hypoteticky prokázané investice by byly v plné výši kompenzovány užíváním nemovitosti na [Anonymizováno] i žalobcem - bydlením (od 1977 až do srpna 2010) a podnikáním v domě na [Anonymizováno] (z judikatury srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5852/2016, aprobované Ústavním soudem v usnesení sp. zn. II. ÚS 2146/17).

194. Žalovaná navrhla vypořádat částku 740 730 Kč, která se nacházela ke dni právní moci rozsudku o rozvodu na účtu č. [hodnota] (viz podání žalované z 31. 1. 2019 bod 1 písm. a) a str. 2 protokolu o jednání z 23. 6. 2021). Tomu však soud nevyhověl, jelikož takový zůstatek je zahrnut již v ceně podniku, která byla samostatným předmětem vypořádání (nelze tutéž hodnotu zahrnovat do vypořádání SJM dvakrát).

195. Podle § 149 odst. 2 věta první obč. zák. „Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné.“.

196. Žalobce se dovolával disparity podílů - aby žalované byl přiznán podíl na SJM jen ve výši .

197. Soudní odklon od (základního) pravidla o rovnosti vypořádacích podílů (tzv. disparita podílů) musí být opodstatněn konkrétními okolnostmi případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3174/2007). Určení výše disparity vypořádacích podílů je na úvaze soudu, zohledňující všechny okolnosti případu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1781/2004). V rozsudku sp. zn. 22 Cdo 5384/2015 Nejvyšší soud vysvětlil, že důvodem vedoucím k disparitě vypořádacích podílů mohou být negativní okolnosti v manželství, jakož i zohlednění principu zásluhovosti, případně další okolnosti. K disparitě je však třeba přistupovat zdrženlivě (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2362/2018).

198. Co se týče principu zásluhovosti, vychází judikatura z teze, že odklon od rovnosti podílů manželů je namístě jenom za situace, kdy zvýšené úsilí jednoho z manželů zajistilo nabytí a udržení majetku značné hodnoty (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1781/2004). Žalobce se dovolával disparity podílu v jeho prospěch hlavně z důvodu principu zásluhovosti – že jeho zvýšené úsilí zajistilo nabytí a udržení majetku značené hodnoty. Tu se však uplatní ustálená judikatura, že pokud jeden z manželů pečuje řádně o společnou domácnost, přichází do úvahy disparita podílů jen v případě mimořádných zásluh druhého manžela o nabytí společného majetku; jestliže druhému z manželů nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu a – v mezích jeho možností – o společný majetek, je rozhodnutí o disparitě naprosto výjimečné a musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi daného případu. Tu však nešlo na straně žalované o případ, že by žalovaná své povinnosti týkající se rodiny a společného majetku zanedbávala, kdy by bylo namístě rozhodnout o disparitě podílů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1096/2011, sp. zn. 22 Cdo 3000/2011). Ba naopak. Z výslechu svědka syna účastníků [jméno FO] soud zjistil, že žalovaná se mimo jiné starala o zajištění vzdělání synů (přitom dva ze synů účastníků dosáhli na vysokoškolské vzdělání, kterým neoplývají jejich rodiče - účastníci), rodinu šatila i vařila rodině, starala se o provoz domácnosti. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že žalovaná pečovala plně o chod domácnosti [právnická osoba], žalovaná vařila žalobci i synům rovněž k obědu i v době, kdy byli zletilí, vystudovaní a pracovali spolu s žalobcem, s tím, že žalovaná žalobci zajišťovala veškerý servis k tomu, aby se mohl věnovat podnikání, přičemž žalobce se dlouhodobě vyjadřoval, že bez žalované by on nemohl tak pracovat. K tomu však žalovaná vedla ještě agendu jí žalobcem svěřenou v rámci podnikání žalobce, a to zejména účetnictví, takže se věnovala pracím v domácnosti a firmě (účetnictví) třeba i po večerech, o víkendech či svátcích (výslech svědka [jméno FO] i [jméno FO]). Rovněž svědek [jméno FO] potvrdil, že měli vždy m. j. navařeno, vše připraveno, včetně oblečení, že nebylo co vytknout žalované v péči o domácnost a o děti a že nezaregistroval, že by žalovaný měl vůči péči žalované nějaké výhrady. Jak popsala při své výpovědi typický den žalovaná, první v domě vstávala žalovaná, aby nachystala m. j. snídani, do desíti přijala vše co přišlo faxem, e-mailem, faktury, pak se věnovala domácnosti, navařila, aby ve 12 hodin byl oběd, pak se věnovala např. prádlu, v podvečer přišel třeba žalobce, že našel něco v došlé poště, co potřeboval objasnit, s úderem osmé hodiny odcházel nahoru do kanceláře v podkroví na Břenkové se slovy, ať jde s ním žalovaná pracovat a pracovat na podnikání šli.

199. V rámci rodinných vztahů vždy funguje určité jedinečné rozdělení tzv. sociálních rolí, které odráží uspořádání vztahů manželů jak mezi sebou, tak i ve vztahu k jejich dětem. Zpravidla některý z manželů vykonává činnost vztahující se k domácnosti v užším smyslu a zajištění péči o ni v rozsahu kvalitativně či kvantitativně jiném než manžel druhý, a to z nejrůznějších důvodů daných predispozicemi druhého manžela, výkonem jeho zaměstnání apod. Smyslem vypořádání společného jmění manželů není postihovat takové rozdělení rolí formou disparity podílů, nejde-li o případy vybočující z běžných fungujících modelů manželství a péče jednotlivých členů o rodinu, což nebyl tento případ (z ustálené judikatury o rozdělení tzv. sociálních rolí v rodině, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 105/2019). Žalovaná se přičiňovala jak při nabývání majetku, tak i v péči o děti. I kdyby byl podíl žalované na kritériu nabývání majetku výrazněji nižší než na straně žalobce, neznačilo to ještě takové mimořádné okolnosti, jaké jsou v těchto věcech vyžadovány judikaturou; takové okolnosti přichází v úvahu například v případě světově úspěšných sportovců apod., kteří vyvíjeli značné úsilí k tomu, aby ve své sportovní činnosti dosáhli uvedeného postavení a tomu odpovídajících značných příjmů umožňujících nadstandardní životní úroveň rodiny a nabytí majetku značné hodnoty (srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2433/99 a nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 105/2019). Podmínky pro disparitu podílů na základě principu zásluhovosti proto v tomto případě nejsou dány.

200. Ostatně i argumentace samotného žalobce ve skutečnosti (důsledně vzato) směřuje proti disparitě podílů. Žalobce totiž argumentuje svým mimořádným osobním nasazením v letech „jen“ 2008 až 2011. Případy zmíněných světově úspěšných např. sportovců však vyžadují obvykle značně delší čas - vskutku dlouhé roky (tedy déle než tři, čtyři roky) tvrdé dřiny, tréninků, odříkání apod. Navíc žalovaná i v letech 2008 až 2011 byla tzv. osobou spolupracující s žalobcem v rámci podnikání OSVČ žalobce, a to hlavně v rovině účetnictví, pročež se svým dílem taktéž podílela na podnikatelských úspěších žalobce. Navíc žalobce (až do srpna 2010) - v době, kdy nepobýval na chatě v [jméno FO] (kde pobýval v létě) - bydlel na [Anonymizováno] i se žalovanou, která mu tak po dlouhé měsíce v roce (od 2008 do srpna 2010) i v dobách nejvyššího zisku z podnikání (kvůli „životní“ zakázce od Honeywell) vytvářela zázemí i pro podnikání. Nehledě na to, že i když žalobce v letních měsících do srpna 2010 bydlíval na chatě v [jméno FO], tak přesto přijížděl přibližně dvakrát týdně domů na [Anonymizováno], vyzvedávat si jídlo, prádlo apod. (výslech žalované). Nad to na zakázce Honeywell se podílel i syn [jméno FO] (důkaz výslechem účastníků a svědka [jméno FO] – jezdil od pondělí do pátku do Hluboček u Olomouce, kde vykonával dozor nad zakázkou a vozil tam zaměstnance žalobce), takže šlo i o rodinný úspěch (nikoli o úspěch výlučně žalobce). Žalovaná se na úspěchu zakázky od Honeywell podílela i tím, že vytvářela zázemí na Břenkově, např. proto, aby syn [jméno FO] mohl vstávat o půl páté ráno a vyjíždět s pracovníky do Hluboček, vybavovala ho jídlem, oblečením apod. (důkaz výslechem žalované). K tomu se přidává, že na úspěch zakázky Honeywell nelze nahlížet izolovaně, optikou výlučně 3 – 4 let. Vždyť aby žalobce mohl získat a úspěšně realizovat takovou velkou zakázku, umožnila mu to dlouhá profesní, podnikatelská minulost, zkušenosti (již od počátku 90. let), které žalobce nabýval před rokem 2008, tedy v době fungujícího manželství, za pomoci žalované. Navíc žalobce mohl věnovat energii zakázce Honeywell i proto, že mu synové pomáhali s podnikáním v jeho společnosti [právnická osoba] (syn [jméno FO] řídil dílnu v Brně, kde se zaměstnanci pracoval na zakázkách, které byly vedeny paralelně s Honeywellem a syn [jméno FO] to zajišťoval jak účetně, tak spravoval webové stránky – výslech žalované a svědka [jméno FO]; ostatně syn [jméno FO] měl pracovní smlouvu uzavřenou s [právnická osoba] od [adresa] [jméno FO] měl pracovní smlouvu uzavřenou s [právnická osoba] hned po absolvování vysoké školy, tj. již v období před rokem 2008, a syn [jméno FO] měl uzavřenou pracovní smlouvu s [právnická osoba] rovněž po škole, v období ještě před 2008 – důkaz výslechem [jméno FO]). Koneckonců zakázku [Anonymizováno] by žalobce nezískal, pokud by syn [jméno FO] nebyl zřídil firmě webové stránky, když právě na tyto webové stránky se [Anonymizováno] obrátil (důkaz: výslech žalované).

201. Žalobce plédoval pro užití disparity podílů v neprospěch žalované rovněž s tvrzením, že žalovaná nemalou část finančních prostředků na společných účtech bez jeho vědomí přesouvala své osobní účty či účty synů s tím, že dokonce ve čtyřech případech vymazala z výpisů z účtů přesunuté částky na účet syna [jméno FO], aby žalobce takové přesuny neodhalil.

202. Ve vztahu k negativním okolnostem v manželství z judikatury dovolacího soudu vyplývá, že jednání, která lze podle obecného náhledu považovat za negativně ovlivňující vzájemné soužití manželů, mohou vést k úvaze o odklonu od principu rovnosti podílů, jestliže se významným způsobem promítají v hospodaření se společným majetkem nebo v péči o rodinu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3637/2010). Nicméně tam, kde má manžel vytvořený prostor pro svoji ochranu při vypořádání SJM institutem přesnějším, disparitu zásadně užít nelze. Tudíž tam, kde se lze bránit námitkou relativní neplatnosti právního úkonu, kterým manžel odklonil peníze, a tím vrátit peníze do SJM, tak disparitu zásadně užít nelze (princip subsidiarity disparity podílu, ultima ratio, nastupující jako „silnější“, paušálnější instrument až tehdy, kdy konkrétnější, přesnější instrumenty užít nelze).

203. Navíc žalobce se jal sám si sjednat nápravu – při výslechu uvedl, že začal dělat obranný manévr, záchranné opatření; tedy sám žalobce si začal odklánět z masy SJM (zejména pak od června 2013 do do 17. 10. 2013) – ze svého účtu - výběry v hotovosti milióny, a to i např. 500 000 Kč denně, v důsledku čehož je do vypořádání SJM zahrnuta částka přes 17 000 000 Kč jako hotovost jím vybraná z účtu a z toho přes 16 000 000 Kč za (pouhopouhých necelých) 5 měsíců. Jen stěží se tak žalobce může spravedlivě dovolávat ochrany disparitou podílů a dobrých mravů (s odkazem na odklony žalované z masy SJM), když sám začal peníze odklánět, a to ve značně vysokých částkách. Řečeno poněkud jinak, osoby, které se dopustily jednání v rozporu s dobrými mravy, se stěží mohou úspěšně dovolávat vlastní ochrany právě pro dobré mravy.

204. K tomu se přidává, že to byl žalobce, který jednání žalované v podobě převodu peněz ze společného účtu (účtu č. [č. účtu], k němuž měli dispoziční právo oba účastníci) bez vědomí žalobce spustil. Totiž žalovaná převedla peníze z účtu č. [hodnota]-641[Anonymizováno]0100 na svůj[Anonymizováno]účet č. [č. účtu][Anonymizováno]dne 4. 8. 2010 částku 4 800 000 Kč (pak 200 000 Kč dne 5. 8. 2010 a 44 500 Kč dne 13. 9. 2010) a reagovala tím pouze na netransparentní, žalobcem vědomě zakrývané jeho chování, který uzavřel – bez vědomí žalované – smlouvu o koupi nemovitostí na Jasmínově z přibližně 5 000 000 Kč (důkaz výslechem žalované). Přitom samozřejmě nešlo v podobě koupě nemovitostí na Jasmínově o obvyklou správu majetku, takže šlo původně o protiprávní jednání žalobce (v rozporu s § 145 odst. 2 obč. zák.), podléhající námitce relativní neplatnosti právního úkonu (žalovaná však neuplatnila námitku relativní neplatnosti, takže nemovitosti na Jasmínově zůstaly v SJM). Konkrétně, žalobce si převedl z účtu č. [č. účtu] (k němuž měli dispoziční právo oba manželé) na svůj účet č. [č. účtu] (k němuž žalovaná měla jen právo náhledu – viz např. její výslech) v červenci 2010 částku 15 000 000 Kč, z níž dne 30. 7. 2010 zaplatil z účtu č. [č. účtu] na cizí účty (pro žalovanou neznámé účty) bez vědomí žalované 4 600 000 Kč a 100 000 Kč (důkaz výpisem z účtu č. [č. účtu] a [č. účtu] a ostatně nesporné mezi účastníky). Žalovaná v reakci na to zjistila, že žalobce zakoupil pozemek a dům na Jasmínově, aniž by o tom informoval žalovanou a své syny (a žalovaná se domnívala, že hodlá opustit manželství, že má novou partnerku, a to i s ohledem na to, když si bez vědomí manželky kupuje dům a ostatně již v té době v letních měsících pobýval na chatě v [jméno FO], bez žalované; důkaz výslechem žalované). Načež žalovaná žalobci sdělila, že pokud on si koupil dům, tak si oba převedena stejnou sumu, což učinila 4. 8. 2010 a sdělila mu to (po převodu - důkaz výslechem žalované). Žalovaná šla i do [právnická osoba] (který vedla účet č. [č. účtu]) se dotázat, jak je možné, že si žalobce bez jejího souhlasu na svůj účet (č. [č. účtu]) převede 15 000 000 Kč a bylo jí bankou odpovězeno, že tak učinit může (důkaz výslechem žalované). Ostatně i žalobce při výslechu přiznal, že žalované nesdělil, že koupil dům na [Anonymizováno], což při výslechu odůvodnil tím, že to nepovažoval za nutné, prospěšné, že s informacemi šetří a že i s případným nesouhlasem žalované s koupí domu by se nic nezměnilo a žalobce by dům stejně koupil (důkaz výslechem žalobce). Pokud však žalobce konal tak - mimo jiné – netransparentně, utajeně (před žalovanou a syny), stěží se může divit, že v žalované vzbudil m. j. podezření, že ji hodlá opustit, že má jinou partnerku a že se jala chránit své majetkové zájmy i tím, že si převedla kupř. stejnou částku vzápětí. Takto nepřesvědčivě a netransparentně se žalobce choval i přesto, že jeho synové (a žalovaná) si ještě před koupí nemovitosti všimli z výpisu z účtu, že si žalobce převedl takové miliónové částky na svůj účet a i nadále vědomě před žalovanou a syny zamlžoval realitu; žalobce totiž vypověděl, že ještě před koupí nemovitosti za ním „oni“ šli a ptali se, co udělal s penězi, proč je to na ten účet, přičemž žalobce jim „řekl, že je to na koupi nemovitosti, ale neřekl jsem, že už tu nemovitost mám vyhlédnutou a že ke koupi dojde v brzké době a došlo, načež oni si hlídali ten no katastr a zjistili, že došlo k zapsání do katastru nemovitostí Jasmínova, jeli se tam podívat a já jsem řekl bývalé paní, že když to viděla, tak plakala, to je všechno“. Ostatně i z výslechu syna [jméno FO] soud zjistil, že koupě nemovitostí na Jasmínově byla pro všechny (syny i žalovanou) překvapením a nejistotou, co se bude dít, když v té době byl [jméno FO] i [jméno FO] pryč z [Anonymizováno] (odstěhováni) a motiv koupě jim zůstával utajen, přičemž všechny překvapilo, že opustil [Anonymizováno], když tvrdil, že se domů vrátí nezmiňoval se, že se vracet domů nebude, nediskutoval to. Z výslechu svědka [jméno FO] přiléhavě plyne, jak byl žalobce ohledně koupě nemovitostí pro svoji nejbližší rodinu netransparentní, zamlžující realitu – „další zvláštní událost, co se stala, z našich rodinných finanční bylo odčerpáno zhruba 5 miliónů korun, když jsem se já a [jméno FO] jsme se ptali ve firmě… svého otce, za jakým účelem tedy byly vyjmuty tyto prostředky, nám bylo sděleno, že je to investice pro rodinu.… Můj otec nám tehdá řekl, že je to investice pro rodinu a posléze se vlastně začal odstěhovávat na tu [adresa].“.

205. Pokud žalobce namítal, že stejně dům se po právní stránce nacházel v SJM, a tím v jistém smyslu bagatelizoval koupi domu na Jasmínově bez vědomí a souhlasu žalované (m. j. původně v rozporu s § 145 odst. 2 obč. zák.), pak není zřejmé, proč žalobce nesouhlasil s tím, aby žalovaná byla zapsána v katastru nemovitostí taktéž jakou vlastník nemovitostí na [Anonymizováno]. Dokonce kvůli takovému zápisu do katastru nemovitostí žalovaná zahájila soudní spor o určení, že nemovitosti jsou v SJM (vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. 30 C 34/2013), přičemž ani v něm žalobce svůj odmítavý postoj nezměnil a nenechal zapsat žalovanou do katastru nemovitostí jako spoluvlastníka (např. na základě souhlasného prohlášení).

206. Žalobce namítl (viz podání z 12. 10. 2015, str. 5), že mu žalovaná předložila čtyři pozměněné, falešné výpisy z banky z účtu č. [č. účtu], kterými se snažila zakrýt před žalobcem následující čtyři převody na účet syna [jméno FO] ([č. účtu] a [č. účtu]): 1) výpis za dobu 22. 2. – 21. 3. 2013 (prý žalovaná vymazala z jí žalobci předloženého výpisu 302 500 Kč), 2) výpis za 22. 3. – 19. 4. 2013 (prý žalovaná vymazala z jí žalobci předloženého výpisu 121 000 Kč), 3) výpis za 22. 5. – 21. 6. 2013 (prý žalovaná vymazala z jí žalobci předloženého výpisu 85 795 Kč), 4) výpis za 22. 8. – 20. 9. 2013 (prý žalovaná vymazala z jí žalobci předloženého výpisu z částky 352 110 Kč první dvojčíslí 35, a proto na žalovanou předloženém výpise byla uvedena jen částka 2 100 Kč).

207. Za prvé, žalobce neprokázal již to, že tyto kopie bankovních výpisů (na nichž skutečně chyběly shora uvedené 3 částky a 4. částka byla modifikovaná na 2 100 Kč místo 352 110 Kč – důkaz výpisy z účtu č. [č. účtu]) žalovaná předložila žalobci vědomě (aby např. zakryla její převody). Z výpovědi žalované soud zjistil, že žalovaná neví, jak se těchto kopiím výpisů zmocnil, že mu je nepředala (alespoň ne vědomě, tedy pokud je nezapomněla ve svém předaném účetnictví žalobci), a rozhodně pak ne s úmyslem zakrývat přesuny peněz na účty synů.

208. Za druhé, z výslechu žalované soud zjistil, že šlo o kopie výpisů z účtu určené výlučně pro její potřebu jako účetní a že žalobce měl v dispozici originály těchto výpisů (tedy nijak neupravené), které chodily na [Anonymizováno], posléze je žalovaná zasílala žalobci a žalobce žalované zasílal kopie originálů výpisů z účtu a rovněž žalobce měl přístup k internetovému bankovnictví a navštěvoval i bankéřku. Klade se tak mimo jiné otázka, proč by žalovaná zakrývala platby na účty syna [jméno FO] na kopiích výpisů z účtu, když by takové platby bez tak žalobce odhalil již předtím z originálů výpisů z účtu. Skutečnost, že žalobce dostával originály výpisů z banky z účtu č. [č. účtu], plyne nejen z výpovědi žalované, ale i např. z kopií originálů výpisů z účtu č. [č. účtu], které žalobce založil do spisu; pokud žalobce kopii originálů výpisů z účtu č. [č. účtu] (nepopsané rukou) založil do spisu, musel originály dostávat. Jde např. o výpis z 20. 9. 2013, 20. 8. 2010, 21. 9. 2010, 19. 11. 2010, 21. 12. 2010, 21. 2. 2011, 21. 3. 2011, 21. 4. 2011, 21. 4. 2011, 21. 6. 201121. 12. 2011, 20. 1. 2012, 21. 5. 2012, 20. 9. 2013 (důkaz kopiemi těchto výpisů z účtů, provedených na jednání 9. 10. 2018, č. l. 186 verte). Ale jde i o kopie originálů výpisu z účtu č. [č. účtu] žalobcem založené do spisu s podáním z 19. 9. 2018 (viz důkaz kopiemi originálů výpisů z účtu č. [č. účtu] z 21. 10. 2018, 21. 1. 2011, 20. 5. 2011, 21. 9. 2011, 21. 2. 2012, 21. 3. 2012, 20. 4. 2012, 21. 5. 2012, 21. 6. 2012, 21. 8. 2012, 19. 10. 2012, 21. 11. 2012, 21. 11. 2012, 21. 12. 2012, za dobu 20. 11. 2012 – 21. 12. 2012, 22. 12. 2012 – 21. 1. 2013, z 19. 7. 2013). Nejde přitom o kopie výpisů z účtu č. [č. účtu], které si žalobce vyžadoval od banky až dodatečně (a o nichž vypověděl při svém výslechu, že si později, od roku 2012, vyžádal od banky kopii originálů). Totiž na rozdíl od kopií výpisů z účtu č. [č. účtu], které žalobce předložil 29. 11. 2019 (provedeny k důkazu na jednání 10. 12. 2019), na výše uvedených kopiích výpisů z účtu není uvedeno razítko „Kopie souhlasí s originálem“ a razítko [právnická osoba]. a razítko a podpis bankovního poradce. Stejně tak tam není uvedeno ani to, co je napsáno na kopii výpisu z účtu č. [č. účtu] např. za dobu 21. 5. 2013 – 21. 6. 2013 či 20. 3. 2013 – 19. 4. 2013 a nebo 21. 2. 2013 – 21. 3. 2013, tj. sousloví „vytištěno dne 04/11/2013 pro účet [Anonymizováno]“. Z toho plyne, že pokud si žalobce dodatečně vyžadoval kopie originálů výpisů z účtu č. 60046641/0100 od [právnická osoba], tak to na kopii originálu bylo výslovně uvedeno, a to technikou: a) „vytištěno dne …“ (04/11/2013), a nebo b) „Kopie souhlasí s originálem“ razítko [právnická osoba]. a razítko a podpis bankovního poradce. Z toho plyne argumentem a contrario, že u kopií výpisů z účtu č. 60046641/0100, kde ani jedno z těchto označení není uvedeno, jde o kopii originálů výpisu z účtu č. 60046641/0100, které žalobce měl již původně k dispozici, které si nevyžadoval od [právnická osoba] dodatečně. [jméno FO] ostatně plyne i z jiných žalobcem předložených kopií výpisů z účtů. [jméno FO] např. žalobce předložil na jednání 9. 10. 2018 kopii výpisu ze svého účtu č. 27-1688600227/0100 z 21. 5. 2013 či z 21. 3. 2012, které neobsahují razítko [právnická osoba]. a razítko a podpis bankovního poradce; naproti tomu žalobce doložil výpis ze stejného účtu i za období 22. 11. – 21. 12. 2012, který obsahuje razítko [právnická osoba]. a razítko a podpis bankovního poradce. Z tohoto technického rozlišení zjevně plyne, že pokud žalobce měl k dispozici originály výpisů z účtu, tak do spisu založil kopie těchto originálů (zde kopie originálů výpisu z účtu č. [č. účtu] z 21. 5. 2013, 21. 3. 2012); pokud originály v dispozici již neměl, vyžádal si kopie originálů od [právnická osoba] dodatečně, která mu je pak orazítkovala ve smyslu shora uvedeného a bankovní poradce je podepsal. Koneckonců žalobce předložil kopii originálu výpisu z účtu č. č. [č. účtu], z doby, kdy už nebyli s žalovanou manželé. Jde o výpis z 21. 10. 2013, který se přitom vizuálně shoduje s kopiemi výpisů stejného účtu z období dřívějšího (srov. text shora tohoto bodu rozsudku), které založil do spisu. I z této komparace výpisu z účtu 21. 10. 2013 s výpisy z téhož účtu z doby předcházející plyne, že ve skutečnosti žalobce od počátku disponoval originály výpisů z účtu č. [č. účtu]. Shrnuto, soud uvěřil verzi žalované, že žalobce dostával originály výpisu z účtu č. [č. účtu], a to i proto, že její verze byla podložena i shora uvedenými listinnými důkazy (kopie originálů výpisu z účtu č. [č. účtu] žalobcem předkládané). A naopak soud neuvěřil verzi žalobce (kterou přitom předložil i při účastnickém výslechu), že disponoval jen kopiemi výpisů z účtu s rukou psanými poznámkami žalované a že originály nedostával.

209. Za třetí, pokud jde o výmaz (či úpravu) shora uvedených 4 částek na kopiích výpisů z účtu (odlišnost mezi kopiemi výpisů z účtu opatřenými poznámkami žalované a kopiemi bez poznámek žalované), tak nebylo prokázáno, že by kopie výpisů z účtu pozměnila právě žalovaná. Žalobce jen prokázal, že kopie výpisů z účtu - někdo někdy – pozměnil. Žalovaná jen připustila možnost, pravděpodobnost, že takové výmazy učinila, ale nepotvrdila to na jisto, jednoznačně.

210. Žalobce předložil k důkazu kopii výpisu z účtu č. [č. účtu] za období od 20. 3. 2013 do 19. 4. 2013 bez rukou psaných poznámek, na němž je uvedena částka z 19. 4. 2013 jdoucí na vrub účtu č. [č. účtu] – 121 000 Kč. Dále předložil kopii výpisu z účtu č. [č. účtu] za dobu od 22. 3. – 19. 4. 2013 s poznámkami žalované, na němž tato položka (mínus 121 000 Kč) chybí. Dále předložil kopii výpisu z účtu č. [č. účtu] za dobu od 22. 3. – 19. 4. 2013 o všech stranách bez poznámek žalované a částka 121 000 Kč se na něm nachází. Na kopii výpisu s poznámkami žalované zvláště nápadně chybí položka mínus 121 000 Kč, z čehož lze – a ve srovnání s kopiemi výpisu neopatřenými poznámkami žalované - dovodit, že ji někdo někdy vymazal.

211. Žalobce předložil k důkazu kopii výpisu z účtu č. [č. účtu] za období od 21. 5. 2013 do 21. 6. 2013 bez rukou psaných poznámek, na němž je uvedena částka z 21. 6. 2013 jdoucí na vrub účtu č. [č. účtu] – 85 795 Kč. Dále předložil kopii výpisu z účtu č. [č. účtu] za dobu od 22. 5. – 21. 6. 2013 s poznámkami žalované, na němž tato položka (mínus 85 795 Kč) chybí. Dále žalobce předložil kopii výpisu z účtu č. [č. účtu] za dobu od 22. 5. – 21. 6. 2013 bez poznámek žalované, na němž tato položka (mínus 85 795 Kč) nechybí. Na kopii výpisu s poznámkami žalované zvláště nápadně chybí položka mínus 85 795 Kč, z čehož lze – a ve srovnání s kopiemi výpisu neopatřenými poznámkami žalované - dovodit, že ji někdo někdy vymazal.

212. Žalobce předložil k důkazu kopii výpisu z účtu č. [č. účtu] za období od 21. 2. 2013 do 21. 3. 2013 bez rukou psaných poznámek, na němž je uvedena částka z 21. 3. 2013 jdoucí na vrub účtu č. [č. účtu] – 302 500 Kč. Dále předložil kopii výpisu z účtu č. [č. účtu] za dobu od 22. 2. – 21. 3. 2013 s poznámkami žalované, na němž tato položka (mínus 302 500 Kč) chybí. Dále žalobce předložil kopii výpisu z účtu č. [č. účtu] za dobu od 22. 2. – 21. 3. 2013 bez poznámek žalované, na němž tato položka (mínus 302 500 Kč) nechybí. Z toho lze – a ve srovnání s kopiemi výpisu neopatřenými poznámkami žalované - dovodit, že ji někdo někdy vymazal.

213. Žalobce předložil kopii z výpisu z účtu č. [č. účtu] za dobu od 22. 8. – 20. 9. 2013 – opatřeným poznámkami i neopatřeným poznámkami – a z těchto dvou kopií výpisu z účtu plyne, že s jeho textem bylo skutečně manipulováno. U položky z 6. 9. 2013 je na kopii výpisu bez ručních poznámek uvedeno mínus 352 110 Kč, avšak na kopii výpisu s ručními poznámkami je uvedeno mínus 2 110 Kč – tedy jako by první dvojčíslí bylo – někým někdy - vymazáno. Zrovna u této položky se však písmo zjevně – i laickým pohledem - liší od písma zbývajícího, které žalovaná ztotožnila jako písmo své, jelikož u položky „- 2 100,00“ je napsáno „fa [právnická osoba] – www prezentace“ psacím písmem, zatímco u ostatních položek je užito písmo psací. Rovněž svědek [jméno FO] dosvědčil, že ohledně sporného textu („fa [právnická osoba] – www prezentace“) umístěném pod položkou mínus 2 100 Kč si není jistý, zda jde o písmo žalované. A právě u této položky a písma žalovaná vypověděla, že si není jistá, zda jde o její písmo, že to asi nezná. Na stranu druhou soud nevyhověl důkaznímu návrhu žalobce na vypracování znaleckého posudku z odvětví grafologie, písmoznalectví (zda žalovaná napsala sousloví „fa [právnická osoba] – www prezentace“), a to pro nadbytečnost. Již proto, že žalovaná nerozporovala, že by částku 352 110 Kč dne 6. 9. 213 převedla na účet syna [jméno FO]. Pokud by se prostřednictvím znaleckého posudku prokázalo, že jde o písmo žalované na kopii výpisu z účtu, nic by to na výroku rozsudku změnit nemohlo. I kdyby se prokázalo, že jde o její písmo, neplyne z toho, že první dvojčíslí vymazala právě ona z kopie výpisu z účtu; to např. proto, že mohla obdržet kopii výpisu z účtu (např. k opoznámkování) již ve verzi s předmětným výmazem.

214. Žalobce tak jen prokázal, že čtyři kopie výpisů z účtu - někdo někdy – pozměnil. Žalobce neprokázal, že by kopie výpisů z účtu pozměnila právě žalovaná. Koneckonců samotný žalobce osobně na jednání 10. 12. 2019 vyslovil domněnku, že žalovaná vůbec nemusela bankovní výpisy upravovat, že to mohla být osoba jiná, jelikož uvedl, že „bankovní výpisy byly upravované ve fotoshopu, což není schopna žalovaná, ale synové ano“. O tom by však žalovaná nemusela ani vědět, a ostatně v uvedených 4 sporných případech nešlo o převod částek na její účet, ale na účet syny [jméno FO]. Shrnuto, žalobce tak neprokázal, že žalovaná mu předala shora uvedené 4 výpisy z účtu jako pozměněné (falešné), kterými se snažila svou činnost zakrýt (zakrýt vymazání třech částek a prvního dvojčíslí z čísla 352 100 Kč). O břemeni důkazním byl podle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobce poučen již v usnesení z 31. 8. 2018, včetně poučení o následcích nesplnění výzvy (bod II. 3) usnesení). Žalobce k prokázání své verze navrhl důkaz písmoznaleckým posudkem k výpisům obsahujícím rukou psané poznámky žalované. Avšak tento posudek by nebyl s to prokázat, kdo konkrétně z těchto kopií udělal jinou činnost než rukopisné poznámky – kdo vymazal částky (či první dvojčíslí). Navíc kromě písma pod částkou 352 110 Kč, žalovaná sama vypověděla, že jde o její písmo a z výslechu žalované soud zjistil, že tyto kopie výpisů z účtu nebyly určeny pro žalobce, pročež mu je nepředávala vědomě se snahou zakrýt skutečné převody částek na účty syna [jméno FO]. [jméno FO] tak nabíledni nadbytečnost písmoznaleckého posudku.

215. Navíc žalovaná vysvětlila při své výpovědi, že pokud by nějaké řádky změnila (připustila, že některé řádky mohla změnit, vymazat právě ona), tak by šlo jen o její způsob vedení účetnictví, že se jednalo o kopie výpisů z účtu určené jen potřebě žalované (tedy a contrario pro potřebu žalobce, pro žalobce nebyly určeny), o pracovní papíry výlučně žalované, její pracovní pomůcku; mimo jiné, aby rozlišila ty které peníze na účtu, na němž byly smíchané všechny peníze (včetně z podniku OSVČ a společnosti [právnická osoba] a peníze, které nebyly ještě jejich, např. je dostali jako zálohu), s tím, že šlo o její způsob, jak si zaúčtovávala to, co šlo na účet firmy a co převedla např. na svůj účet, byť sama označila tento způsob vedení si své práce za „hloupý“ a že to byla její chyba.

216. Nicméně, i kdyby žalobce prokázal, že mu žalovaná předala shora uvedené 4 výpisy z účtu jako pozměněné (falešné), kterými se snažila svou činnost zakrýt (zakrýt vymazání třech částek a prvního dvojčíslí z čísla 352 100 Kč), stejně by to soud nevedlo k aplikaci disparity podílů. [jméno FO] již s ohledem na výše vysvětlené, že ve vztahu k negativním okolnostem v manželství z judikatury dovolacího soudu vyplývá, že jednání, která lze podle obecného náhledu považovat za negativně ovlivňující vzájemné soužití manželů, mohou vést k úvaze o odklonu od principu rovnosti podílů, jestliže se významným způsobem promítají v hospodaření se společným majetkem nebo v péči o rodinu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3637/2010). Nicméně tam, kde má manžel vytvořený prostor pro svoji ochranu při vypořádání SJM institutem přesnějším, disparitu zásadně užít nelze. Tudíž tam, kde se lze bránit námitkou relativní neplatnosti právního úkonu, kterým manžel odklonil peníze, a tím vrátit peníze do SJM (což by se týkalo o položek případně žalovanou ve výpisech z účtu vymazaných a následně žalobci žalovanou vědomě předaných), tak disparitu zásadně užít nelze (princip subsidiarity disparity podílu, ultima ratio, nastupující jako „silnější“, paušálnější instrument až tehdy, kdy konkrétnější, přesnější instrumenty užít nelze). Soud by rovněž přihlédl k chování žalobce, že neinformoval žalovanou o záměru koupit pro účely výlučně svého bydlení dům a i následnému jistému mlžení před syny, které v žalované vyvolalo nedůvěru k žalobci a bylo spouštěčem následného chování žalované, včetně převádění částek na jiné účty. Soud by též reflektoval v otázce disparity podílu spravedlnostní kontext ve smyslu, že : 1) u převodu shora uvedených 4 částek šlo o úkon nikoli ve prospěch žalované, ale ve prospěch syna účastníků [jméno FO] (částky převedla na jeho účty jako dar – srov. i její výpověď, např. „některými jsem hradila synovi [jméno FO] ty peníze, které jsem mu slíbila, že mu patří ...“); 2) žalovaná měla náhled na účet žalovaného č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a viděla, jak si žalobce vybírá (od 31. 5. 2013) v hotovosti mnoha miliónové částky, týdně třeba i půl miliónů a více (srov. výběr hotovosti žalovaným specifikovaný v bodě 61. tohoto rozsudku) a blíží se jednání v řízení o rozvodu manželství – viz výpověď žalované: „…v roce 2013, ale prostě ve světle tomu, že pan [jméno FO] si převáděl, ano, půl milionu korun do hotovosti každý týden, že mezi prvním a druhým stáním, což je tady, přesně tady toho dvacátýho pátýho, si převedl 15 000 000 Kč do hotovosti… Tato situace, která tady je, proto tady stojíme před panem předsedou, mi dává plně za pravdu, protože bych zůstala se svým 12 000 Kč důchodem, se svým starým domkem, se kterým jsem do manželství přišla…“.

217. Žalobce navrhl před koncentrací řízení výslech MUDr. [jméno FO] k prokázání tvrzení, že chování žalované bylo v rozporu s dobrými mravy, jelikož žalovaná (podle žalobce) vyslovila před MUDr. [jméno FO], že by si přála žalobcovu smrt, protože by se tím údajně vše vyřešilo (viz podání žalobce z 23. 10. 2018). Pro vypořádání SJM by negativní chování jednoho manžela (jsoucí v rozporu s dobrými mravy) mohl mít právní význam toliko v otázce disparity podílů. Jak vysvětlil Nejvyšší soud např. v usnesení sp. zn. 22 Cdo 2362/2018, „Ve vztahu k negativním okolnostem v manželství z judikatury dovolacího soudu vyplývá, že jednání, která jsou v rozporu s § 18 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (dnes § 687 o. z.), resp. jednání, která lze podle obecného náhledu považovat za negativně ovlivňující vzájemné soužití manželů, mohou vést k úvaze o odklonu od principu rovnosti podílů, jestliže se významným způsobem promítají v hospodaření se společným majetkem nebo v péči o rodinu. Odklon od principu rovnosti podílů nebude dán jakýmkoliv negativním jednáním, ale pouze takovým, které se významněji promítá do majetkové sféry zákonného majetkového společenství manželů nebo do péče o rodinu [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3637/2010 (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2012, č. [hodnota], str. 214)]. Toliko výjimečně je možné přistoupit k disparitě vypořádacích podílů i v případě, kdy se negativní okolnost bezprostředně nepromítla do majetkových poměrů. Půjde zpravidla o momenty morálně tak silné, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, kdyby k nim soud při vypořádání přiměřeně nepřihlédl [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1683/2013 (uveřejněný pod č. C 13 611 v Souboru), či ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5384/2015 (uveřejněný pod č. C 15 742 v Souboru)].“. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2095/2019 „Při vypořádání SJM je třeba při úvaze o stanovení výše podílů zohlednit i skutečnost, že se účastník dopouštěl vůči členům rodiny násilného jednání (domácího násilí); přitom je třeba vzít do úvahy i jeho intenzitu, dobu trvání a všechny další okolnosti případu, které mohou mít vliv na posouzení věci v souladu s principem dobrých mravů.“. Pokud by žalovaná skutečně vyslovila před MUDr. [jméno FO], že by si přála žalobcovu smrt, protože by se tím vše vyřešilo, jak tvrdí žalobce (žalovaná to popřela), tak by nešlo o takové jednání, které by se významněji promítlo do majetkové sféry zákonného majetkového společenství manželů nebo do péče o rodinu (synové účastníků by už byli dávno zletilí). Zároveň by nešlo o negativní jednání tak morálně závadné, které by bylo možné připodobnit k domácímu násilí či jiným případným momentům morálně tak silným, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, kdyby k nim soud při vypořádání SJM nepřihlédl. Soud proto výslech MUDr. [jméno FO] neprovedl pro nadbytečnost, neboť ryze hypoteticky, i kdyby MUDr. [jméno FO] potvrdila verzi žalobce, nic by to na výroku rozsudku změnit nemohlo.

218. Pokud žalobce označil důkaz v podobě dotazu na RM systém, Burzu cenných papírů, [právnická osoba] k otázce cenných papírů vedených na jméno žalované (viz str. 5 protokolu o jednání z 20. 4. 2021), pak takovému důkaznímu návrhu soud nevyhověl již z důvodu opožděnosti, jelikož byl vznesen až po koncentraci řízení a nebyly splněny výjimky z koncentrace ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. (srov. ostatně podání žalobce z 23. 10. 2018 a contrario, v němž žalobce – přitom k výzvě soudu - naformuloval dotazy na ty které instituce stran případných účtů a cenných papírů žalované, avšak adresát v podobě RM systému, Burzy cenných papírů a [právnická osoba] tam absentoval).

219. Pokud žalobce označil důkaz v podobě dotazu na Fio [jméno FO] k otázce cenných papírů vedených na jméno žalované (viz např. str. 5 protokolu o jednání z 20. 4. 2021), pak ve skutečnosti soud vyhověl žalobci a takový dotaz (viz č. l. 239) směřoval vůči [právnická osoba].; z odpovědi této banky však soud zjistil, že žalovaná u této banky žádné cenné papíry neměla (důkaz „Odpovědí na žádost k součinnosti třetích osob“ z 30. 10. 2018 na č. l. 310).

220. Žalobce v podání z 20. 4. 2021 a závěrečném návrhu z 20. 5. 2021 (bod 60.) uvedl, že běžné movité věci – obdobně k věcem popsaným ve znaleckém posudku [jméno FO]. [jméno FO] pro Jamínovu – naceněny nebyly, „nepochybně však byly pořízeny v době trvání SJM“ a požádal o vypracování znaleckého posudku „na hodnotu věcí na [adresa], neboť by pro potřeby vypořádání SJM nebylo spravedlivé, pokud by byly zahrnuty běžné movité věci z vybavení žalobcovy domácnosti, zatímco běžné movité věci z domácnosti žalované by zahrnuty nebyly“. Na rozdíl od žalované, která zahrnula vybavení domácnosti žalobce na [adresa] ještě před koncentrací řízení, žalobce se o movitých věcech tvořících domácnost žalované na Břenkové vyjadřuje a označuje k nim důkaz (návrh na ustanovení znalce) až po koncentraci řízení, přičemž výjimky z koncentrace ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. splněny nebyly. Už proto (pro opožděnost tvrzení a označení důkazů) nebylo možné k tvrzení žalobce o běžných (nad to blíže neurčených) movitých věcech tvořících domácnost žalované jako pořízených v době trvání SJM přihlížet.

221. Stran náhrady nákladů řízení byl soud veden následujícími úvahami. Rovněž řízení o vypořádání SJM je ovládáno zásadou úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1441/11]. Rovněž judikatura Nejvyššího soudu se přihlásila k závěru, že rozhodnutí o náhradě nákladů v řízení o vypořádání SJM je ovládáno zásadou úspěchu ve věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3345/2013). Dále judikatura zdůraznila, že rozhodování o náhradě nákladů řízení se svou náročností nemá blížit sporu ve věci samé. Proto obzvláště tam, kde je předmětem vypořádání SJM mnoho položek, nelze ukládat soudům, aby pro účely náhrady nákladů řízení přihlížely k procesnímu úspěchu u každé navržené položky; stanovení procesního úspěchu tak závisí na úvaze soudu, která zohlední všechny okolnosti případu. Procesní úspěch ve věci je třeba posuzovat podle více hledisek: je třeba vzít do úvahy výsledek řízení a poměřit jej s návrhy stran v průběhu řízení, je nutné přihlížet i k výši požadované a skutečně přiznané výše vypořádacího podílu a zohlednit výsledek sporu mezi účastníky o to, které věci (majetkové položky o vyšší hodnotě) náleží do SJM a které nikoliv (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 287/2017). Dalším hlediskem posuzování úspěchu je i hledisko rovnosti podílů, zejména za situace, kdy je spor u uplatnění tzv. disparity podílů (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4602/2015). Posouzení, nakolik vzhledem k jednotlivým návrhům na vypořádání konkrétních položek měl účastník úspěch ve sporu o vypořádání SJM, záleží na úvaze soudu a nelze postupovat s „matematickou přesností“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3331/2014). [jméno FO] nutné zvážit míru úspěchu žalobce i žalované, co kdo požadoval a dostal.

222. Žalovaná požadovala přiznat na vyrovnávacím podílu 28 801 013 Kč, soud ji přiznal 24 276 261 Kč, což činí rozdíl 4 524 752 Kč. Žalovaná tak měla 84 procentní úspěch v rámci hlediska vypořádacího podílu.

223. Žalovaná zahrnula do vypořádání SJM celkem majetek v hodnotě 64 385 750 Kč, po právu činil souhrn majetku v SJM 56 255 647 Kč. Žalovaná tak měla 87 procentní úspěch v rámci hlediska majetku zahrnutého do SJM.

224. Žalovaná zahrnula rozsah majetku ze SJM jsoucí v dispozici žalobce ve výši 60 993 888 Kč, podle názoru soudu žalobce držel 52 404 084 Kč, pročež žalovaná měla úspěch v 86 %.

225. Žalovaná zahrnula rozsah majetku ze SJM jsoucí v dispozici žalované ve výši 3 391 862 Kč, podle názoru soudu žalovaná držela 3 851 563 Kč, pročež žalovaná měla úspěch v 88 %.

226. Žalovaná tak měla v řízení výrazný úspěch. Avšak neměla plný úspěch, což plyne nejen ze shora uvedeného, ale dále i v následujícím smyslu. Kupříkladu, žalovaná tvrdila i blíže nespecifikovanou částku nacházející se na účtu žalobce u [jméno FO], a. s., ale učinila tak až po koncentraci, pročež k tomu soud nemohl přihlížet. Z jejího stavebního spoření žalovaná prosazovala, aby do vypořádání SJM spadala jen částka 92 969 Kč, ale soud zahrnul do vypořádání SJM částku celkem 191 042 Kč (rozdíl 98 073 Kč). Žalovaná prosazovala, aby soud nezahrnul do vypořádání zůstatky na jejích 3 účtech v souhrnné výši 824 500 Kč (výrok IV. 8., 9, 10.), ale ve skutečnosti tato částka do vypořádání SJM spadala. Žalovaná zahrnula 4 pozemky nacházející se v [jméno FO] do vypořádání SJM, ale tyto pozemky v SJM nikdy nebyly. Žalovaná navrhla vypořádat částku 740 730 Kč, která se nacházela ke dni právní moci rozsudku o rozvodu na účtu č. [hodnota]-641/0100, ale tomu soud nevyhověl (jelikož takový zůstatek je zahrnut již v ceně podniku, která byla samostatným předmětem vypořádání). Žalovaná navrhovala přikázání do jejího výlučného vlastnictví chaty v [jméno FO], ale tu soud přikázal žalobci. Žalovaná se dovolávala výsledku znaleckého posuzování získaného metodou výnosovou a likvidační, avšak soud to shledal za nedůvodné a užil výsledek získaný metodou majetkovou.

227. Žalobce měl v řízení značný neúspěch.

228. Kupříkladu v tom, že navrhoval aplikaci disparity podílů v neprospěch žalované (1/4 podíl žalované), avšak soud použil princip rovnosti podílů.

229. Žalobce sice nevyčíslil vypořádací podíl, ale v závěrečném návrhu uvedl, že by to měla být žalovaná, kdo bude platit žalobci vypořádací podíl; soud však zavázal žalobce k povinnosti zaplatit žalované vypořádací podíl, a to navíc ve výši 24 276 261 Kč.

230. Až do konce řízení (viz závěrečný návrh z 20. 5. 2021) – i přes provedené dokazování – žalobce setrval na svém názoru, že žalovaná má ze SJM 23 806 981,49 Kč, i když ve skutečnosti žalovaná má ze SJM toliko 3 391 862 Kč; v tomto ohledu měl žalovaný úspěch jen v 14 %.

231. Žalobce namítal, že podnik i obchodní podíl jsou prakticky neprodejné. Pokud tak soud sečetl rozsah majetku ze SJM, který žalobce (s výjimkou právě podniku a obchodního podílu, u nichž namítal neprodejnost a výraznou nadhodnocenost ze strany znaleckého posudku, přičemž sám konkrétní částku, která by měla spadat jako jejich cena do vypořádání SJM, nezmínil) považoval za jsoucí na jeho straně ze SJM (v závěrečném návrhu či v podání z 20. 4. 2021), dospěl k částce 10 332 967,2 Kč (chata v [jméno FO] s cenou 743 523 Kč, nemovitosti v [adresa] v ceně 6 800 000 Kč, movité věci na [Anonymizováno] v ceně 148 200 Kč a 288 650 Kč, akcie [Anonymizováno] v ceně 182 340 Kč, zůstatek na účtu č. [č. účtu] – tj. 2 440 524 Kč); avšak ve skutečnosti na stranu žalobce bylo třeba zahrnout majetek v SJM ve smyslu jeho držení ve výši 52 404 084 Kč, což značí, že žalobce měl v tomto hledisku úspěch jen v 19,7 %.

232. Ohledně částky 18 334 000 Kč, kterou žalovaná zahrnula do vypořádání SJM jako výběr v hotovosti z účtu žalobcem za dobu od února 2012 do 17. 10. 2013, žalobce např. v závěrečném návrhu uvedl, že z této částky spotřeboval - a že nemůže být zahrnuta do vypořádání SJM – částku 16 278 144 Kč. Pokud lze takové vyjádření žalobce chápat jako vyjádření souhlasu s tím, aby byla zahrnuta do vypořádání SJM částka 2 055 856 Kč (jakožto zůstatek nespotřebované jím vybrané hotovosti z celkem 18 334 000 Kč), pak i tak jde o drtivý neúspěch žalobce; soud totiž zahrnul do vypořádání SJM z hotovosti žalobcem vybrané z jeho účtu od února 2012 do 17. 10. 2013 částku 17 008 162 Kč, což činí úspěch žalobce jen v rozsahu 12 % (z 17 008 162 Kč).

233. Z movitých věcí zahrnutých žalobcem do vypořádání SJM v podání z 14. 10. 2016 (bod II.) soud zahrnul do SJM jen v počtu 16 a naopak 33 jich do vypořádání SJM nezahrnul. Žalobce měl plný neúspěch při zahrnutí tvrzených investic ze SJM do domu na [Anonymizováno] (ve výši 3 000 000 Kč), údajné hotovosti 600 000 Kč v trezoru na [Anonymizováno] (bod IV. podání žalobce z 14. 10. 2016) i částky 5 105 847 Kč (přitom od počátku se jevící jako spekulativní – opřeno jen o údajný vágní výrok žalované plynoucí ze vzájemných jednání v jiných soudních řízení, neboť žalovaná měla za to, že si žalobce vybral v hotovosti z účtu 18 334 000 Kč a prý částka, kterou žalovaná převedla na své účty, „má být dle tvrzení protistrany „do koruny stejná““ – viz bod V. podání žalobce z 14. 10. 2016 a z 11. 7. 2018, bod I. 5.). Ohledně otázky zahrnutí 12 kusů cenných papírů s názvem [jméno FO] 1000 a cenných papírů s názvem X-[Anonymizováno] Note žalobce patrně svým způsobem „lavíroval“. Nejprve se k tomu blíže nevyjadřoval, pak uvedl, že by žalobce měl nahradit do SJM částku 10 000 000 Kč za nákup 12 kusů cenných papírů [jméno FO] 1000 (podání z 17. 12. 2020), následně to zamlžil do bodu IV. podání z 20. 4. 2021 a 101 závěrečného návrhu z 20. 5. 2021 s tím, že účet [Anonymizováno], na němž je zlato vedeno, je vypořádáván jako samostatná položka a že „tuto část kupní ceny je tedy třeba z vypořádání SJM vyloučit, aby nebyla započítávána dvakrát“; zároveň se však žalobce ani např. v podání z 20. 4. 2021 ani 20. 5. 2021 nevyjádřil, zda a jaká hodnota (částka) by ohledně těchto dvou typů cenných papírů měla být zahrnuta do SJM. Ve skutečnosti soud zahrnul do vypořádání SJM jako tržní cenu 12 kusů cenných papírů s názvem [jméno FO] 1000 částku ve výši 14 641 398 Kč a částku 2 300 816 Kč, kterou žalobce získal za cenné papíry po jejich zesplatnění v počtu 80 kusů s názvem X-Folater Notes G 3M. Nad to žalobce nesprávně – v rozporu s ustálenou judikaturou (podle níž je relevantní cena ke dni vyhlášení rozsudku) - brojil proti tomu, aby tržní hodnota cenných papírů byla zjišťována ke dni vyhlášení rozsudku (viz např. bod II. podání žalobce z 17. 1. 2020). Z účtu žalované č. [č. účtu] žalobce zahrnoval do SJM částku 6 226 048 Kč, avšak po právu to činilo jen 5 012 Kč. Z účtu žalované č. [č. účtu] žalobce zahrnoval do SJM částku 6 416 324 Kč, avšak po právu to činilo jen 816 469 Kč. Z účtu žalované č. [č. účtu] žalobce zahrnoval do SJM částku 1 041 931,97 Kč, avšak po právu to činilo jen 507 929 Kč. Z účtu žalované č. [č. účtu] žalobce zahrnoval do SJM částku 300 305,89 Kč, avšak po právu to činilo jen 191 042 Kč. Z účtu žalované č. [č. účtu] žalobce zahrnoval do SJM částku 5 872 166,75 Kč, avšak po právu to činilo jen 27 700 Kč. Plný neúspěch měl žalobce v podobě zahrnutí částky na účtu žalované č. [č. účtu] ve výši 1 202 966,76 Kč; po právu do vypořádání SJM nespadalo ničeho. Plný neúspěch měl žalobce v podobě zahrnutí částky na účtu žalované č. [č. účtu] ve výši 250 000 Kč; po právu do vypořádání SJM nespadalo ničeho. Plný neúspěch měl žalobce v podobě zahrnutí částky na účtu žalované č. [č. účtu] ve výši 365 773,2 Kč (či 353 540 Kč); po právu do vypořádání SJM nespadalo ničeho. Plný neúspěch měl žalobce i pokud zahrnul do vypořádání SJM částku 53 833,65 Kč, 500 000 Kč a 60 304 Kč jako částky převedené na účet syna [jméno FO] (15. 4. 2011, 12. 7. 2012, 16. 12. 2010).

234. Na stranu druhou žalobce měl i v některých položkách úspěch. Například soud mu přikázal do výlučného vlastnictví chatu v [jméno FO] v souladu s jeho návrhem. Rovněž soud dal za pravdu žalobci, že 4 pozemky v [jméno FO] nejsou v SJM. Soud souhlasil s názorem žalobce, že do SJM nelze zahrnout částku 740 730 Kč, která se nacházela ke dni právní moci rozsudku na účtu č. [hodnota]-641/0100. Nemovité věci a movité věci na Jasmínové, akcie [právnická osoba]., zůstatek na účtu žalobce pod č. [č. účtu] ke dni 17. 10. 2013 (2 440 524 Kč) sice do SJM zahrnula žalovaná, ale žalobce nerozporoval, že mají být předmětem vypořádání SJM. Z účtu žalované č. [č. účtu] žalobce zahrnoval do SJM částku 250 000 Kč, po právu to činilo 477 311 Kč, takže tu měl žalobce plný úspěch. Plný úspěch (i žalovaná) měl žalobce v podobě zahrnutí zůstatku na účtu žalované č. [č. účtu] ke dni právní moci rozsudku o rozvodu (853 400 Kč). Plný úspěch měl žalobce v podobě zahrnutí zůstatku na účtu žalované č. [č. účtu], [č. účtu], [č. účtu] ke dni právní moci rozsudku o rozvodu (50 000 Kč, 131 4555 Kč, 643 045 Kč), oproti žalované, která tyto částky nepodřazovala do vypořádání SJM. Správnější – než názor žalované – byl i názor žalobce, podle kterého, pokud by soud měl vyjít ze znaleckého posudku znaleckého ústavu, tak nelze přihlédnout k výsledku získaného metodou likvidační a metodou výnosovou.

235. Ze shora uvedených důvodů by tak nebylo spravedlivé, aby žalované byla přiznána plná náhrada nákladů, a že by její neúspěch byl jen nepatrný (podle § 142 odst. 3 o. s. ř.). Naopak byl důvod pro aplikaci § 142 odst. 2 o. s. ř. o poměrném rozdělení nákladů řízení, přičemž ze shora uvedených důvodů soud uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě jejích nákladů řízení 85 %.

236. Žalované vznikly následující náklady řízení (za právní zastoupení) – jde o odměnu advokáta a paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jako „a. t.“), a to za následující úkony právní služby: 1) 19. 2. 2015 - převzetí a příprava zastoupení; 2) 3. 3. 2015 - vyjádření k žalobě; 3) 11. 10. 2016 - vyjádření k rozšíření žaloby o návrh žalované na rozšíření majetku určeného k vypořádání SJM; 4) 29. 8. 2018 - § 14 odst. 2 a. t. - účast na jednání, které bylo odročeno bez projednání věci; 5) 1. 10. 2018 - doplnění tvrzení a označení důkazů; 6) a 7) 9. 10. 2018 - účast na jednání před soudem od 8:30 do 12:15, tj. 2 úkony právní služby; 8) 23. 10. 2018 – doplnění tvrzení a označení důkazů; 9) 14. 11. 2018 - vyjádření k podání žalobce z 23. 10. 2018; 10) 7. 12. 2018 - účast na jednání před soudem; 11) 31. 1. 2019 - doplnění tvrzení a označení důkazů; 12) 26. 2. 2019 - stanovisko k podání žalobce z 31. 1. 2019; 13) a 14) 27. 2. 2019 - účast na jednání před soudem od 8,30 hod. do 12,10 hod., tj. 2 úkony právní služby; 15) 20. 3. 2019 - doplnění tvrzení a označení důkazů; 16) a 17) 5. 4. 2019 - účast na jednání před soudem od 9 hod. do 11,58 hod., tj. 2 úkony právní služby; 18) a 19) 10. 5. 2019 účast na jednání před soudem od 8,30 hod. do 11,55 hod., tj. 2 úkony právní služby; 20) a 21) 12. 6. 2019 - účast na jednání před soudem od 8,30 hod. do 12,44 hod., tj. 2 úkony; 22), 23), 24) 6. 8. 2019 - účast na jednání před soudem od 8,30 hod. do 14,04 hod., tj. 3 úkony; 25), 26), 27) 2. 10. 2019 - účast na jednání před soudem I. stupně od 8,30 hod. do 13,41 hod., tj. 3 úkony; 28) 30. 10. 2019 – doplnění tvrzení a označení důkazů; 29), 30) 1. 11. 2019 - účast na jednání před soudem od 8,30 hod. do 10,47 hod., tj. 2 úkony; 31) a 32) 10. 12. 2019 - účast na jednání před soudem od 9,00 hod. do 12,58 hod., tj. 2 úkony; 33) 26. 5. 2020 - účast na prohlídce movitých věci se znalkyní v domě [adresa]; 34) 26. 5. 2020 - účast na prohlídce movitých věcí se znalkyní v domě [adresa]; 35) 27. 5. 2020 - účast na prohlídce movitých věcí a nemovitosti se znalcem v domě [adresa]; 36) 21. 7. 2020 - účast na prohlídce nemovitosti se znalcem v [jméno FO]; 37) 11. 1. 2021 - stanovisko žalované k vyjádření z 17. 12. 2020; 38) 26. 1. 2021 - stanovisko žalované, shrnutí a upřesnění návrhů žalované na vypořádání SJM (návrh na dohodu); 39) a 40) 20. 4. 2021 - účast na jednání před soudem od 8,30 hod. do 11,50 hod., tj. 2 úkony; 41) 21. 5. 2021 - závěrečný návrh; 42) 8. 6. 2021 – stanovisko žalované k závěrečnému návrhu žalobce; 43) 23. 6. 2021 - účast na jednání před soudem. Celkem tedy jde o 42 a 1/2 úkonů právní služby.

237. Sazbu odměny soud určil z poloviny hodnoty všech jednotlivých věcí, pohledávek a dluhů, které strany učinily – po právu - předmětem vypořádání (viz § 8 odst. 6 a. t.), tj. z poloviny z částky 56 255 647 Kč (srov. text výše o tom, majetek jaké hodnoty byl na straně žalobce a žalované – 52 404 084 + 3 851 563 Kč), tedy z 28 127 823 Kč. Sazba odměny za jeden úkon právní služby tak činí - podle § 7 bod 7. a. t., § 8 odst. 6 a. t. – částku 55 580 Kč za úkon právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. a 27 790 Kč za úkon právní služby podle § 11 odst. 2 a. t. Shora uvedených 42 úkonů právní služby bylo úkonů podle § 11 odst. 1 a. t. (písm. a), d), g) a za jeden úkon právní služby v podobě účasti na jednání 29. 8. 2018 žalované náleží v souladu s § 14 odst. 2 a. t. jedna polovina mimosmluvní odměny. K tomu má žalovaná právo na paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč za jeden úkon právní služby – celkem 12 900 Kč (43 x 300). Celkem tak žalované vznikly náklady řízení (právního zastoupení) ve výši 2 375 050 Kč, přičemž 85 % z částky 2 375 050 Kč činí 2 018 793 Kč.

238. Žalobce tak je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 018 793 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

239. Soud jen drobně prodloužil obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. – u nákladů řízení (výrok VII.) i u vypořádacího podílu (výrok VI.) ze tří dnů na 15 dnů, když akceptoval samotný petit žalované, která navrhla lhůtu k plnění v délce právě 15 dnů. Soud neshledal důvod pro delší lhůtu k plnění a ostatně se delší lhůty k plnění nedovolával ani žalobce, i když mu byl dopředu znám petit žalované znějící na 15-ti denní lhůtu k plnění (vtělený již do písemného závěrečného návrhu žalované). Tu soud vyšel i z ustálené judikatury.

240. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1920/2005 (uveřejněném pod č. [právnická osoba] 050 v Souboru), v poměrech vypořádání společného jmění manželů připustil jen jako výjimečnou možnost vyplacení vypořádacího podílu ve splátkách. Ve výše uvedeném rozsudku ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016, dovolací soud – v poměrech vypořádání spoluvlastnictví – zdůraznil: „Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. je zpravidla lhůta ke splnění povinnosti (tzv. pariční lhůta) tři dny od právní moci rozsudku. Soud sice může určit delší lhůtu ke splnění povinnosti nebo může stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí, měl by ale mít na zřeteli, že se již jedná o výjimku, pro jejíž uplatnění by měly svědčit konkrétní okolnosti případu a racionální důvody zohledňující zejména povahu projednávané věci, přiznaný nárok a osobní poměry účastníků [k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 1966, sp. zn. 5 Cz 126/65 (uveřejněné pod č. 67/1966 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)]. Soudy musí s ohledem na konkrétní okolnosti případu zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou rovnováhu mezi zájmy sporných stran [k tomu srovnej LAVICKÝ, P. § 160 (Pariční lhůta). In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. [adresa]: Wolters Kluwer, 2016, 1116 s. ISBN 978-80-7478-986-1, str. 783, marg. č. [hodnota].].“. Byť lze připustit, že i v řízeních o vypořádání SJM mohou okolnosti případu vyžadovat stanovené delší než třídenní lhůty k plnění, je obecně žádoucí, aby majetkové poměry mezi bývalými manžely byly vypořádány ve lhůtě co nejkratší. Jak adekvátně uvádí i např. [jméno FO] (Judikatura NS: Společné jmění manželů z pohledu aktuální rozhodovací praxe, Soudní rozhledy, 10/2019, s. 310) – i s odkazem na ve Sbírce publikovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 6109/2017 (Rc 63/2019) – „Bez ohledu na to, že jde o spory mezi bývalými manžely, které by měly být celkově odklizeny v době co nejkratší po právní moci rozsudku soudu o vypořádání SJM, je třeba přihlédnout i k tomu, že přikázáním dosud společných věcí do vlastnictví jednoho z bývalých manželů druhý manžel pozbývá dosud existující vlastnické právo k těmto věcem; tato skutečnost mu musí být kompenzována přiměřenou finanční náhradou, která je přiměřená nejenom svou výší, ale také včasností, resp. přiměřeností ve vazbě na dobu, která uplynula od právní moci rozsudku. [jméno FO] platí tím spíše, pokud manžel, který má obdržet přiměřenou náhradu, s delší lhůtou k plnění (či plněním ve splátkách) nesouhlasí.”.

241. Soud neshledal za naplněné výjimky z pravidla zákonné tříleté lhůty podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ostatně žalobce se delší lhůty k plnění či splátek nedovolával a žalovaná se jednoznačně vyjádřila, že nesouhlasí s delší lhůtou k plnění než s lhůtou patnáctidenní (viz nejen petit závěrečného návrhu, ale i odpověď žalované na dotaz soudu na posledním jednání – viz protokol o jednání). Koneckonců soud již v přípise a usnesení z 31. 8. 2018 účastníky poučil o břemenu tvrzení a důkazním (č. l. 145, 147 a 149) s tím, že v řízení reálně hrozí, že nastoupí povinnost a břemeno tvrzení a důkazní toho z bývalých manželů, který s tou kterou částkou, která se nacházela na jeho účtu, manipuloval či ji měl v dispozici, jak s ní naložil a případná nejistota o této skutečnosti půjde k tíži toho, který má v tomto ohledu břemeno tvrzení a důkazní. Přitom povinnost žalobce zaplatit žalované tak vysoký vypořádací podíl (včetně nákladů řízení) vychází výrazně ze skutečnosti, že žalobce nedotvrdil a neprokázal, jak naložil s částkou 17 008 162 Kč vybranou jím v hotovosti od února 2012 do právní moci rozsudku o rozvodu (17. 10. 2013). Žalobce již od 17. 10. 2016 dobře věděl, že žalovaná zařadila do vypořádání SJM mimo jiné podnik a obchodní podíl, a mohl tak vědět, že tím bude navýšen výrazněji majetek, který mu bude (jakožto podnikateli) přikázán a ve vztahu k němuž bude muset platit žalované vypořádací podíl, přičemž obecné pravidlo je, že podíl obou manželů je poloviční (viz text shora). Žalobce měl dopředu mnoho let na to, aby se připravil na reálnou možnost, že bude zavázán zaplatit žalované částku čítající mnoho miliónů. Řečeno i z jiného úhlu, byl to žalobce, který požádal mediátora o ukončení mediace (viz přípis žalobce z 20. 12. 2016 č. l. 80 a 88), čímž překvapil žalovanou, neboť na 9. 1. 2017 bylo domluveno další setkání u mediátora (č. l. 83). Soud i na jednání 6. 8. 2019 žalobce (při jeho výslechu) podněcoval ke smíru (se slovy „… takže já i tento Vaše, Váš účastnický výslech můžu i vnímat zase jako další podnět k tomu se zase pokusit o smír i v tom smyslu, aby i [jméno FO] jste to stále ještě neodmítali, abyste ještě byli stále otevření vůči sobě...“), což však žalobce rezolutně odmítl se slovy – „pane doktore, já se o smír nehodlám pokoušet, protože o smír se mohou pokusit strany, který jsou v nějaké rovnováze a ne jedna strana, která naprosto vědomě tu druhou podváděla, okrádala doslova a teď budě žádat o smír? ne pane doktore. Jdeme dál.“. Soud ještě v přípise z 6. 1. 2021 (č. l. 1173) podněcoval účastníky ke smíru. Žalovaná se toho chopila seriózně (viz č. l. 1175) a soudu 26. 1. 2021 doručila konkrétní návrh smíru i s odůvodněním, který sice nebyl příliš ústupkem žalované a kompromisní, na druhou stranu ale nebyl tak vzdálen od reality a práva (viz rozdíl mezi žalovanou požadovaným podílem vypořádacím ve výši 28 972 405,50 Kč a mezi soudem jí přiznaným vypořádacím podílem). Žalobce však soudu doručil jen 18. 1. 2021 přípis, který vykazoval rysy pasivity při pokusu o smír - že vyčká na návrh smíru avizovaný zástupcem žalované a na jeho základě bude ve věci smírného vyřešení řízení zvažovat další postup (č. l. 1188). Soud návrh smíru žalované doručil žalobci 28. 1. 2021 a 3. 2. 2021 žalobci doručil výzvu, aby žalobce do 14 dnů soudu doručil své vyjádření k návrhu smíru žalované, včetně toho, jaký případný jiný konkrétní smír by žalobce hodlal s žalovanou uzavřít. Nicméně žalobce soudu doručil 17. 2. 2021 podání, kterým paušálně (bez konkrétní argumentace) návrh smíru vznesený žalovanou odmítl a sám konkrétní komplexní návrh smíru ohledně celého předmětu řízení – na rozdíl od žalované - neučinil (navrhl jen smír ohledně movitých věcí popsaných v posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a akcií, což bylo co do výše obvyklé ceny jen marginálie, a smír ohledně chaty v [jméno FO]). Až více než po dvou měsících žalobce předložil – přitom až na jednání soudu (20. 4. 2021), tedy bez možnosti si takové podání dopředu před jednáním ze strany soudu a žalované prostudovat – své konkrétnější vyjádření k návrhu žalované na smír; navíc v něm i nadále setrvával na nekritickém a již v té době nerealistickém stanovisku, že údajně přesvědčivě doložil, jak byla větší část prostředků z žalobcem vybrané hotovosti využita a že majetek, který má k dispozici žalobce, není diametrálně odlišný od majetku, který má v dispozici žalovaná. Rovněž v takovém kontextu (chování žalobce při pokusu o smír během řízení) by se žalobce stěží mohl přesvědčivě dovolávat dobrodiní ze strany žalované - např. v podobě delší lhůty k plnění (než je obecná zákonná třídenní lhůta). Tu soud poukazuje i na to, že za přibližně pět měsíců před rozvodem (před 17. 10. 2013) žalobce vybral v hotovosti ze svého účtu částku přes 16 000 000 Kč a nedotvrdil a neprokázal, jak s ní naložil (tedy ani to, že takovou vysokou částku skutečně spotřeboval). Soud poukazuje i na tržní hodnotu 12 kusů cenných papírů [jméno FO] ve výši 14 641 398 Kč (podle samotné [právnická osoba], u níž má portfoliový účet), které žalobce může operativně zpeněžit (prodat) a získal by takovým - jedním jediným - právním jednáním více než polovinu z částky, kterou je povinen zaplatit žalované na vypořádacím podílu.

242. Žalobce se (obsahově) dovolával nepřípadně (na posledním jednáním, viz č. l. 1350) aplikace § 150 o. s. ř. („Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.“), aby žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobce argumentoval, že žalobce řízení neprotahoval, že řízení se prodlužovalo o výpisy z účtů. Nicméně takové skutečnosti nelze klást k tíži ani žalované, který řízení neprotahovala, přičemž nejen žalovaná, ale i žalobce žádali o výpisy z účtů z bank vedených na jméno druhého účastníka. Soud neshledal důvody hodné zvláštního zřetele, které by podle § 150 o. s. ř. umožňovaly nepřiznat žalované náhradu nákladů řízení vůči žalobci. Ustanovení § 150 o. s. ř. slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2984/09). Bylo by naopak nespravedlivé, aby žalovaná, která důvodně hájila svá práva a zájmy, neobdržela náhradu nákladů řízení (resp. jejich 85 %), které při této činnosti účelně vynaložila. Jak dovodila i judikatura Ústavního soudu (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 389/05, III. ÚS 4612/12, II. ÚS 1056/16, II. ÚS 3006/17, I. ÚS 558/19), otázka aplikace ustanovení § 150 o. s. ř., které je nenárokové povahy a „pokud obecný soud nezjistí žádné důvody, pro které by nemusel zcela či zčásti náhradu nákladů řízení ve smyslu ust. § 150 o. s. ř. přiznat, není jeho povinností, aby zevrubně vysvětloval, z jakých důvodů k výjimečné aplikaci tohoto zákonného ustanovení nepřistoupil (srov. např. IV. ÚS 397/05).“.

243. Výrok VIII. a IX. o náhradě nákladů řízení vzniklých na straně státu, ten je opřen o následující. Žalovaná zaplatila zálohu na znalečné 40 000 Kč (17. 1. 2020 – č. l. 840) a žalobce stejnou částku za stejným účelem taktéž (25. 2. 2020 – č. l. 856). Na základě usnesení č. j. 47 C 339/2014-967 soud vyplatil znalkyni PhDr. [jméno FO] znalečné 19 486 Kč (č. l. 1025), znalci [jméno FO]. [jméno FO] na základě usnesení č. j. 47 C 339/2014-984 znalečné 25 219 Kč (č. l. 1116), znalci [jméno FO]. [jméno FO] na základě usnesení č. j. 47 C 339/2014-1021 znalečné 7 500 Kč (č. l. 1117), znaleckému ústavu [právnická osoba]. na základě usnesení č. j. 47 C 339/2014-1100 znalečné 55 327,5 Kč (č. l. 1141) a na základě usnesení č. j. 47 C 339/2014-1260 znalečné 1 391,50 Kč (č. l. 1325). [jméno FO] státu vznikly náklady i vyplacením částky 2 551,96 Kč Centrálnímu depozitáři cenných papírů, a. s. na základě usnesení č. j. 47 C 339/2014-575 (č. l. 618). V součtu tak jde o částku 111 475,96 Kč, avšak z toho 80 000 Kč soud vyplatil z účastníky složené zálohy na důkazy. Proto státu vznikly náklady řízení ve výši 31 475,96 Kč (27 532,25 Kč a 1 391,50 Kč za znalečné znaleckému a 2 511,96 Kč Centrálnímu depozitáři cenných papírů, a. s.). Podle § 148 odst. 1 o. s. ř.: „Stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.“. Stran kritéria „výsledku řízení“, soud odkazuje na shora uvedené části rozsudku, v níž odůvodňuje, proč přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 85 %. Proto je žalobce povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně částku 26 755 Kč (85 % z 31 475,96 Kč - výrok VIII.) a žalovaná 4 721 Kč (15 % z 31 475,96 Kč – výrok IX.), ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení