47 C 42/2022-56

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], narozená dne 20. 3. 1964 bytem [adresa žalobkyně] b) [celé jméno žalobce], narozený dne 2. 4. 1961 bytem [adresa žalobce] oba zastoupeni advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 2x 227 500 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 2 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % ročně z této částky od 21. 2. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku ve výši 2 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % ročně z této částky od 21. 2. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni a) částku 225 250 Kč spolu s úrokem z prodlení a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 250 Kč od 30. 9. 2021 do 20. 2. 2022, se zamítá.

IV. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci b) částku 225 250 Kč spolu s úrokem z prodlení a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 250 Kč od 30. 9. 2021 do 20. 2. 2022, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) a žalobci b) náhradu nákladů řízení 34 637 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. 2. 2022 domáhali po žalované zaplacení částky 227 500 Kč s příslušenstvím pro každého z nich jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu jim způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Lounech (dále jen„ okresní soud“) pod sp. zn. 12 C 390/2007 (dále jen„ namítané řízení“) s tím, že jim bylo odepřeno právo na spravedlivý proces garantované dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Uvedli, že řízení bylo zahájeno dne 19. 12. 2007 podáním žaloby o zaplacení náhrady škody ve výši 340 526 Kč, rozsudek byl vydán až o 12 let později a celková doba řízení činila 12 let. Dle žalobců se nejednalo o nadprůměrně složitou věc, pročež nebyly dány důvody, aby věc trvala tak dlouho. Žalobci se na délce řízení negativně nepodíleli, poskytovali soudu plnou součinnost. Namítali, že nepřiměřená délka řízení byla zapříčiněna naprostou nečinností okresního soudu. V závěru akcentovali význam napadeného řízení s tím, že ve sporu šlo o jejich rodinný dům a jakmile došlo k jeho poškození, nebyli si jisti svým zdravím, neměli tušení, v jakém stavu se dům nachází. Průtahy v řízení byly způsobeny zejména přerušením řízením na dobu 11let, tudíž první jednání ve věci bylo nařízeno po 12 letech sporu na 23. 5. 2019. V souvislosti s tím poukázali na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (např. 30 Cdo 3881/2020), kdy v případě, že délka vedlejšího řízení není přiměřená, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního (hlavního) řízení. Dále s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1021/2010 uvedli, že je nutno se také zabývat tím, zda vyřešení otázky ve vedlejším řízení, skutečně přispělo k rozhodnutí sporu v původním řízení. Konečně upozornili, že do celkové doby řízení je zásadně třeba započítávat i dobu, po kterou bylo řízení přerušeno (srovnej 30 Cdo 954/2014). Se zřetelem na výše uvedené namítali, že napadené řízené bylo přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u okresního soudu pod sp. zn. 9 C 531/2000 (dále jen„ vedlejší řízení“) na dobu 10 let a 6 měsíců. Dle žalobců co se týče kritéria nezbytnosti přerušení, okresní soud neobstál, neboť o otázce odpovědnosti bylo rozhodnuto již rozhodnutím z 1. 11. 2011. Žalobci za délku trvání řízení požadovali částku 250 000 Kč pro každého z nich, kdy s ohledem na jednotlivé okolnosti případu se domáhají částky 50 000 Kč za rok trvání řízení. Žalovaná stanoviskem z 16. 2. 2022 shledala nárok žalobců důvodný toliko co do částky 22 750 Kč a proto se touto žalobou domáhají zbývající částky, tj. 227 500 Kč pro každého z nich.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 1. 4. 2022 učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobci uplatnili dne 20. 8. 2021 nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk) vedeného u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 12 C 390/2007 ve výši 250 000 Kč pro každého z nich. Žalovaná k věci uvedla, že řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, přičemž jak soud I. stupně, tak odvolací soudu rozhodovaly v meritu věci jedenkrát. Dle žalované soudy činily úkony v přiměřených lhůtách, nicméně řízení bylo v období od 24. 9. 2008 do 14. 3. 2019 přerušeno a dle žalované bylo lze dospět k závěru, že vedlejší řízení nebylo přiměřeně dlouhé. Po odečtení doby, po kterou bylo řízení přerušeno, je dle žalované nezbytné vycházet z doby 3 let a 2 měsíců napadeného řízení. Dle žalované žalobcům náleží za jeden rok namítaného řízení částka 15 000 Kč, když při zohlednění poloviční výše za první dva roky namítaného řízení, dospěla k základní částce 32 500 Kč pro každého z nich. S ohledem na složitost projednávané věci a sdílenou újmu (žalobci v řízení vystupovali jako manželé) tuto částka ponížila o 30 %. S ohledem na uvedené poskytla každému z žalobců zadostiučinění ve výši 22 750 Kč a ve zbývající výši shledala jejich nárok nedůvodným.

3. Při jednání dne 20. 7. 2022 žalobci k dotazu soudu upřesnili, že nemajetkovou újmu žádají za období od podání žaloby tj. 19. 12. 2007 do 6. 8. 2021, kdy bylo řízení pravomocně skončeno. Dále k dotazu soudu uvedli, že přerušení řízení se nijak nebránili, neboť neočekávali, že by řízení bylo přerušeno po dobu více jak 10 let. Návrh na pokračování v řízení nepodali, protože se řídili pravomocným usnesením soudu o přerušení řízení, tedy jinak řečeno, domnívali se, že je nezbytné vyčkat pravomocného skončení řízení vedeného u okresního soudu pod sp. zn. 9 C 531/2000. Doplnili, že ve vedlejším řízení byli aktivní, snažili se o co nejrychlejší rozhodnutí ve věci. Upozornili, že již v roce 2005 bylo žalovanou konstatováno, že řízení je nepřiměřeně dlouhé. Závěrem žalobci vytýkali, že si soud před přerušením řízení do skončení vedlejšího řízení nevyžádal stanovisko žalované ve věci, tedy nepostupoval hospodárně, námitka promlčení ze strany žalované by tak pravděpodobně byla vznesena dříve než v roce 2019. Konečně se ohradili proti závěru žalované, že by měl být ve věci užit institut sdílené újmy, když tato újma byla každým z žalobců prožívána odlišně. Žalobkyně a) se uzavřela do sebe, prožívala depresivní stavy, dokonce musela vyhledat odbornou pomoc. Naopak žalobce b) se do sebe uzavřel, pociťoval zmar, smutek, zlobu, vnímal to tak, že před manželkou nemůže dát emoční zátěž najevo. Žalobce b) byl tudíž osobou, která zajišťovala oficiální komunikaci s úřady apod, pokud jde o způsobenou škodu. K dotazu soudu žalobkyně a) vypověděla, že na terapii docházela zhruba 5 let, byla bez zájmu o cokoliv, lékař, ke kterému docházela, se jmenoval [jméno] [příjmení].

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobci u žalované uplatnili svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 20. 8. 2021.

6. Dále byl mezi účastníky nesporný průběh posuzovaného řízení, kdy ze spisu Okresního soudu sp. zn. 12 C 390/2007 soud učinil následující skutková zjištění. Žalobci v řízení vedeném u zdejšího soudu vystupovali i v řízení u Okresního soudu v Lounech v postavení žalobců. Žalobou podanou dne 19. 12. 2007 se po žalované ([právnická osoba]) domáhali náhrady škody 340 526 Kč s příslušenstvím, která jim měla vzniknout při výkonu stavebních prací prováděných žalovanou. Součástí žaloby byla žádost žalobců o osvobození od soudních poplatků. Dne 14. 1. 2008 byl dán referátem soudce pokyn k zaslání formuláře rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků a současně byly odeslány přípisy Katastrálnímu úřadu [obec] k ověření vlastnictví nemovitostí a [stát. instituce] ke zjištění majetkových poměrů. Dne 22. 1. 2008 byly doručeny informace od [stát. instituce]. Dne 23. 1. 2008 se žalobci vyjádřili k věci osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 4. 3. 2008, č.j. 12 C 390/2007-17, bylo rozhodnuto, že se žádost žalobců na osvobození od soudních poplatků zamítá, PM nabylo dne 29. 3. 2008. Dne 21. 5. 2008 zažádali žalobci o zaslání čísla účtu k zaplacení soudního poplatku. Usnesením ze dne 16. 6. 2008 byli účastníci vyzváni k zaplacení soudního poplatku, který byl dne 20. 6. 2008 zaplacen. Usnesením ze dne 4. 9. 2008, č.j. 12 C 390/2007-19, bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení v [obec] pod sp. zn. 9 C 531/2000, kde je projednávána otázka, která je rozhodující pro posouzení oprávněnosti nároku žalobců na náhradu škody. Následně spis opakovaně dávám na lhůtu do doby pravomocného skončení výše uvedeného řízení, a to referátem ze dne 8. 10. 2008, 4. 10. 2012, 20. 5. 2013, 17. 1. 2014, 28. 4. 2014, 1. 8. 2014, 14. 1. 2015, 12. 3. 2015, 22. 6. 2015, 7. 4. 2016, 10. 6. 2016, 4. 7. 2017 a 18. 10. 2017. Usnesením ze dne 14. 3. 2019 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení. Referátem z téhož dne bylo na 23. 5. 2019 nařízeno jednání. Dne 17. 5. 2019 bylo doručeno sdělení o převzetí právního zastoupení žalobců novým zástupcem, který zažádal o odročení jednání z důvodu neschopnosti zajistit účast na jednání. Dne 20. 5. 2019 bylo jednání odročeno na 2. 7. 2019. Dne 24. 5. 2019 byla opět doručena žádost zástupce žalobců o odročení jednání z důvodu plánované dovolené a nemožnosti zajištění substituce. Dne 29. 5. 2019 bylo jednání odročeno na 15. 8. 2019. Dne 11. 7. 2019 bylo ve věci doručeno vyjádření žalované, které bylo dne 22. 7. 2019 zasláno žalobcům. Dne 5. 8. 2019 bylo doručeno vyjádření žalobců ve věci, které bylo dne 7. 8. 2019 zasláno žalovaným. Dne 15. 8. 2019 se konalo jednání, kdy závěrem bylo odročeno na 8. 10. 2019 za účelem posouzení námitky promlčení a res iudicata. Dne 19. 8. 2019 bylo doručeno vyjádření žalobců, které bylo dne 20. 8. 2019 zasláno žalované. Dne 8. 10. 2019 se konalo jednání, které bylo závěrem odročeno na 3. 12. 2019 za účelem doplnění skutkových tvrzení a důkazů k otázce promlčení. Dne 7. 11. 2019 bylo doručeno vyjádření žalobců s doplněnými skutkovými tvrzeními, které bylo dne 11. 11. 2019 zasláno žalované. Žalovaný podal dne 25. 11. 2019 vyjádření ve věci. Dne 3. 12. 2019 se konalo jednání, kde byly provedeny důkazy a závěrem bylo odročeno na 12. 12. 2019 za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 12. 12. 2019 byl při jednání vyhlášen rozsudek, č. j. 12 C 390/2007-101, kterým soud žalobu zamítl a žalobcům uložil zaplatit žalované náklady řízení (právní moci nabyl dne 5. 8. 2021 ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu). Dne 10. 1. 2020 soudce zažádal místopředsedu soudu o povolení prodloužení lhůty k vypracování rozsudku, čemuž bylo vyhověno do 28. 2. 2020. Rozsudek byl dne 25. 2. 2020 odeslán účastníkům. Dne 11. 3. 2020 podali odvolání žalobci. Usnesením ze dne 13. 3. 2020 byli vyzváni k zaplacení soudního poplatku za odvolání a odvolání bylo současně zasláno žalované. Dne 31. 3. 2020 bylo doručeno vyjádření žalované k odvolání a dne 31. 3. 2020 byl zaplacen soudní poplatek. Předkládací zprávou ze dne 15. 4. 2020 byl spis předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 21. 4. 2020, který dne 8. 10. 2020 nařídil ve věci jednání na 19. 11. 2020 a vyžádal spis 9 C 531/2000, k čemuž bylo sděleno, že spis nelze zapůjčit, neboť se nachází u Obvodního soudu pro Prahu 2. Na to odeslána dne 15. 10. 2020 žádost Obvodnímu soudu pro Prahu 2 o zapůjčení spisu, který byl doručen dne 30. 10. 2020. Dne 11. 11. 2020 byla doručena žádost žalobců o odročení jednání z důvodu nepříznivého zdravotního stavu žalobce. Jednání bylo odročeno na 14. 1. 2021. Dne 30. 12. 2020 bylo doručeno vyjádření žalobců, jehož součástí byla námitka podjatosti, která byla dne 5. 1. 2021 rozeslána k vyjádření. Dne 9. 2. 2021 bylo založeno vyjádření soudkyně k námitce podjatosti. Dne 11. 2. 2021 by spis doručen Vrchnímu soudu v Praze s námitkou podjatosti, který rozhodl usnesením ze dne 19. 3. 2021 tak, že soudkyně není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci. Opatření místopředsedkyně krajského soudu ze dne 8. 4. 2021 bylo rozhodnuto o přidělení věci novému soudci z důvodu odchodu soudkyně od krajského soudu. Na den 10. 6. 2021 bylo nařízeno jednání u odvolacího soudu, na němž se účastníci vyjádřili k věci a závěrem bylo odročeno na 17. 6. 2021 za účelem vyhlášení rozhodnutí. Dne 11. 6. 2021 bylo doručeno vyjádření žalobců k věci a dne 15. 6. 2021 vyjádření žalované. Na jednání konaném dne 17. 6. 2021 byl vyhlášen rozsudek č.j. 11 Co 81/2020-170, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Na základě žádosti soudce ze dne 15. 7. 2021 byla prodloužena lhůta k vypracování rozhodnutí do 31. 7. 2021 z důvodu náročnosti věci. Rozsudek byl doručen Okresnímu soudu v Lounech dne 3. 8. 2021 a nabyl právní moci dne 5. 8. 2021. Dne 17. 9. 2021 podali žalobci dovolání, které bylo dne 21. 9. 2021 odesláno k vyjádření žalované. Žalovaná se k dovolání vyjádřila dne 7. 10. 2021. Usnesením ze dne 29. 9. 2021 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku za dovolání, který byl zaplacen dne 8. 10. 2021. S předkládací zprávou ze dne 25. 10. 2021 byl spis doručen Nejvyššímu soudu ČR dne 2. 11. 2021 Nejvyšší soud obratem zažádal o zapůjčení spisu 9 C 531/2000, k čemuž bylo sděleno, že se spis nachází u Obvodního soudu pro Prahu 2 a nelze jej zapůjčit. Dne 28. 11. 2021 doručena žádost Ministerstva spravedlnosti o zapůjčení spisu 12 C 390/2007 k posouzení důvodnosti žádosti žalobců o poskytnutí zadostiučinění za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, čemuž bylo dne 14. 1. 2022 vyhověno a spis byl zapůjčen. Dne 23. 2. 2022 byl spis zapůjčený Ministerstvu spravedlnosti vrácen. Následuje žádost zdejšího soudu ze dne 17. 5. 2022 o zapůjčení spisu k naší spisové značce 47 C 42/2022.

7. Konečně mezi účastníky nebylo pochyb ani o průběhu vedlejšího řízení, vedeného u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 9 C 531/2000, když zadostiučinění za nepřiměřenou délku předmětného řízení bylo předmětem řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 126/2021. Žalobu o náhradu škody uvedením nemovitosti do předešlého stavu podali zdejší žalobci proti žalovanému [právnická osoba], u Okresního soudu v Lounech dne 4.5.2000. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 2.10.2000. Dne 2.10.2000 bylo nařízeno jednání na den 6.11.2000. Jednání proběhlo dne 6.11.2000, odročeno na neurčito. Dne 6.2.2002 podal žalobce stížnost na průtahy a navrhl postoupení věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Dne 11.4.2002 žalobce návrh na postoupení věci doplnil. Dne 25.4.2002 sdělil žalovaný, že s návrhem na delegaci věci nesouhlasí. Spis byl dne 17.6.2002 předložen Vrchnímu soudu v Praze. Dne 25.6.2002 rozhodl vrchní soud, že věc se nepřikazuje jinému soudu. Dne 15.7.2002 byl spis vrácen okresnímu soudu. Dne 22.8.2002 byl spis předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem k rozhodnutí o námitce podjatosti soudkyně, kterou vznesl žalobce také v podání došlém soudu dne 6.2.2002. Dne 24.10.2002 byl spis vrácen bez vyřízení, když námitka podjatosti nebyla ze strany žalobce doplněna. Dne 1.11.2002 byl žalobce vyzván k doplnění námitky podjatosti soudkyně. Žalobce námitku podjatosti doplnil dne 13.11.2002. Dne 22.11.2002 byl spis předložen krajskému soudu. Krajský soud dne 20.12.2002 rozhodl, že soudkyně Mgr. [příjmení] není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci. Dne 24.1.2003 byl spis vrácen okresnímu soudu. Dne 10.2.2003 sdělili k výzvě soudu žalobci, že upraví petit žaloby při jednání. Dne 3.3.2003 tak soud musel žalobce vyzvat k opravě žalobního petitu. Dne 10.4.2003 navrhli žalobci změnu žalobního petitu. Dne 16.4.2003 bylo nařízeno jednání na den 5.6.2003. Dne 27.5.2003 zaslal [ulice] úřad [obec] spisy vyžádané soudem. Jednání proběhlo dne 5.6.2003, odročeno na den 23.6.2003. Dne 16.6.2003 navrhli žalobci další změnu žaloby, a to buď na odstranění závad na nemovitosti, nebo uložení povinnosti žalovaného zaplatit žalobcům náhradu škody ve výši 537.000 Kč. Jednání proběhlo dne 23.6.2003, odročeno na den 24.7.2003. Dne 27.6.2003 opravili žalobci návrh žalobního petitu. Žalovaný dne 1.7.2003 předložil listinné důkazy. Dne 3.7.2003 soud vyzval žalobce k doplnění žaloby. Dne 21.7.2003 se žalobci vyjádřili k výzvě soudu. Jednání proběhlo dne 24.7.2003, soud připustil změnu žaloby, odročeno na neurčito. Dne 18.8.2003 zaslal listiny [ulice] úřad [obec]. Dne 15.9.2003 bylo doručeno sdělení žalovaného. Dne 16.9.2003 zaslal [ulice] úřad [obec] další listiny. Dne 26.9.2003 byl ustanoven znalec z oboru stavebnictví a ekonomika, [anonymizováno 8 slov]. Dne 2.10.2003 vznesl žalovaný námitky proti zadání znaleckého úkolu. Dne 13.10.2003 zaslala [anonymizováno] [obec] spořitelny listiny k pojistné události. Znalecký posudek byl předložen dne 9.2.2004. Žalovaný vznesl proti posudku námitky dne 17.2.2004. Dne 25.2.2004 navrhl žalovaný zpracování dalšího znaleckého posudku. Dne 16.3.2004 doplnil znalecký ústav vyúčtování posudku. Dne 16.4.2004 bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 7.5.2004 se znalecký ústav odvolal proti usnesení o přiznání znalečného. Dne 21.5.2004 byl spis předložen krajskému soudu. Dne 17.1.2005 bylo usnesení soudu prvního stupně ze dne 16.4.2004 zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Spis byl okresnímu soudu vrácen dne 15.2.2005. Dne 25.2.2005 požádal o zapůjčení spis Ústavní soud ČR s tím, že žalobce podal ústavní stížnost proti postupu okresního soudu. Dne 27.4.2005 se ve vztahu ke znalečnému vyjádřil znalecký ústav. Dne 8.6.2005 byl předložen doplněk znaleckého posudku. Dne 9.6.2005 byl okresnímu soudu vrácen spis od Ústavního soudu ČR spolu s usnesením o odmítnutí ústavní stížnosti žalobce ze dne 6.6.2005. Usnesením ze dne 18.10.2005 bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 24.10.2005 vznesl žalovaný námitku podjatosti proti zpracovatelům znaleckého posudku a podal odvolání proti usnesení ze dne 18.10.2005. Dne 16.11.2005 byl spis předložen krajskému soudu. Dne 24.10.2006 bylo usnesení soudu prvního stupně ze dne 18.10.2005 zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Spis byl okresnímu soudu vrácen dne 1.11.2006. Dne 28.6.2007 bylo nařízeno jednání na den 12.9.2007. Dne 27.7.2007 se ke znalečnému vyjádřil znalecký ústav. Jednání proběhlo dne 12.9.2007, žalobci navrhli změnu žaloby, odročeno na neurčito. Dne 18.9.2007 navrhl žalovaný provedení znaleckého posudku a předložil otázky pro znalce. Usnesením ze dne 21.12.2007 rozhodl soud, že znalecký ústav není vyloučen z podání posudku ve věci. Dne 27.12.2007 bylo nařízeno jednání na den 6.2.2008. Dne 3.1.2008 předložil žalovaný otázky pro výslech zpracovatele posudku. Dne 11.1.2008 se vyjádřil znalecký ústav. Dne 17.1.2008 bylo jednání odročeno na den 18.2.2008. Jednání proběhlo dne 18.2.2008, připuštěna změna žaloby, která byla předložena na jednání dne 12.9.2007, odročeno na neurčito. Dne 16.5.2008 byl ustanoven znalec z oboru geologie, [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Dne 6.6.2008 bylo rozhodnuto o znalečném pro [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] za účast zpracovatele posudku na jednání. Dne 13.6.2008 upozornili žalobci na chybu v zadání znaleckého úkolu. Dne 17.6.2008 bylo usnesení ze dne 16.5.2008 opraveno. Dne 18.6.2008 podal žalovaný odvolání proti usnesení ze dne 6.6.2008. Dne 30.7.2008 došlo sdělení [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Znalecký posudek byl soudu předložen dne 13.10.2008. Dne 31.10.2008 žalovaný uvedl, že znalec nesplnil zadaný znalecký úkol z důvodu nesoučinnosti žalobců. Dne 14.11.2008 se ke znaleckému posudku vyjádřili žalobci. Dne 24.11.2008 znalecký ústav doplnil vyúčtování znalečného. Dne 26.1.2009 bylo rozhodnuto o znalečném za posudek [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Dne 18.2.2009 bylo rozhodnuto o znalečném za posudek a jeho doplněk pro [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Dne 17.3.2009 bylo nařízeno jednání na den 18.5.2009. Jednání proběhlo dne 18.5.2009, odročeno na neurčito. Dne 29.5.2009 žalobci doplnili svá tvrzení. Dne 5.6.2009 se k doplnění tvrzení žalobců vyjádřil žalovaný. Dne 19.6.2009 bylo rozhodnuto o znalečném za účast zpracovatele posudku na jednání. Dne 13.8.2009 bylo nařízeno jednání na den 19.10.2009. Dne 19.10.2009 žalobci vzali žalobu částečně zpět. Jednání proběhlo dne 19.10.2009, odročeno na den 26.10.2009. Dne 26.10.2009 vyhlásil soud rozsudek, kterým žalobu zamítl. Dne 5.11.2009 vznesli žalobci námitku podjatosti soudkyně. Dne 10.12.2009 podali žalobci odvolání proti rozsudku okresního soudu. Dne 11.1.2010 se žalovaný vyjádřil k odvolání žalobců. Dne 22.1.2010 byl spis předložen krajskému soudu. Dne 4.10.2011 krajský soud změnil usnesení okresního soudu ze dne 6.6.2008 o znalečném pro [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Dne 1.11.2011 byl krajským soudem zrušen rozsudek soudu prvního stupně a věc vrácena k dalšímu řízení. Spis byl okresnímu soudu vrácen dne 13.1.2012. Dne 29.3.2012 byli žalobci vyzváni k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů. Žalobci doplnili svá tvrzení dne 24.4.2012 a upřesnili petit žaloby. Dne 21.5.2012 byli žalobci vyzváni k odstranění neurčitosti, nesrozumitelnosti a nepřehlednosti petitu žaloby. Dne 20.6.2012 žalobci upřesnili a změnili petit žaloby. Dne 24.7.2012 se vyjádřil žalovaný. Dne 2.8.2012 bylo nařízeno jednání na den 19.9.2012. Jednání proběhlo dne 19.9.2012, odročeno na den 28.11.2012. Dne 27.9.2012 se vyjádřili žalobci. Dne 10.10.2012 soud rozhodl o neúčinnosti částečného zpětvzetí žaloby učiněného žalobci dne 19.10.2009. Dne 12.10.2012 byli žalobci vyzváni k doplnění svých tvrzení. Žalobci doplnili tvrzení dne 29.10.2012. Jednání proběhlo dne 28.11.2012, byla připuštěna změna žaloby, odročeno na den 5.12.2012. Dne 5.12.2012 soud vyhlásil rozsudek, kterým žalobu zamítl. Dne 10.1.2013 podal proti rozsudku odvolání žalovaný, proti výroku o náhradě nákladů řízení. Dne 23.1.2013 podali proti rozsudku odvolání žalobci. Dne 19.2.2013 byl spis předložen krajskému soudu. Krajský soud dne 23.9.2014 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Spis byl okresnímu soudu vrácen dne 19.12.2014. Dne 23.1.2015 bylo nařízeno jednání na den 2.3.2015. Dne 4.2.2015 požádala nová právní zástupkyně žalobců o odročení jednání. Dne 5.2.2015 bylo jednání odročeno na den 26.3.2015. Dne 13.2.2015 bylo soudu doručeno dovolání žalovaného proti rozhodnutí krajského soudu ze dne 23.9.2014. Dne 17.2.2015 bylo zrušeno jednání nařízené na den 26.3.2015. Spis byl dne 11.3.2015 předložen Nejvyššímu soudu ČR. Dne 30.4.2015 bylo dovolání žalovaného odmítnuto. Spis byl okresnímu soudu vrácen dne 12.5.2015. Dne 26.5.2015 bylo nařízeno jednání na den 30.7.2015. Jednání proběhlo dne 30.7.2015, odročeno na den 5.11.2015. Dne 18.8.2015 bylo nařízeno místní šetření na den 8.9.2015. Místní šetření proběhlo dne 8.9.2015. Dne 22.9.2015 zaslal Stavební úřad [obec] listinné podklady. Jednání proběhlo dne 5.11.2015, odročeno na den 7.1.2016. Dne 16.11.2015 se k výzvě soudu vyjádřil žalovaný. Dne 7.12.2015 zaslal Stavební úřad [obec] další podklady. Jednání proběhlo dne 7.1.2016, odročeno na neurčito. Dne 12.1.2016 předložili žalobci otázky na svědka. Dne 25.1.2016 otázky na svědka zaslal žalovaný. Dne 25.1.2016 bylo Okresnímu soudu v Děčíně zasláno dožádání o výslech svědka. Dne 2.3.2016 Stavební úřad [obec] zaslal další listiny. Dne 4.3.2016 proběhl výslech svědka u dožádaného soudu. Dne 23.3.2016 byl ustanoven znalec z oboru ekonomika, oceňování stavebních prací, rozpočtování staveb, stavebnictví, projektování staveb obytných, průmyslových a zemědělských, [anonymizováno] [příjmení]. Dne 29.3.2016 se žalovaný vyjádřil k ustanovení znalce a předložil otázky pro znalce. Dne 20.4.2016 se žalobci vyjádřili k ustanovení znalce. Dne 27.4.2016 bylo nařízeno jednání na den 16.6.2016. Dne 26.5.2016 požádal žalovaný o odročení jednání. Dne 31.5.2016 bylo jednání odročeno na den 18.7.2016. Dne 11.7.2016 bylo jednání odročeno na den 25.8.2016. Doplňující výslech svědka dožádaným Okresním soudem v Děčíně byl proveden dne 22.7.2016. Jednání proběhlo dne 25.8.2016, žalovaný vznesl námitku podjatosti soudkyně, odročeno na neurčito. Žalovaný odůvodnil námitku podjatosti dne 30.8.2016. Dne 7.9.2016 vyzval soud k odůvodnění odvolání podaného při jednání dne 25.8.2016, a to proti usnesení ze dne 23.8.2016, kterým byla přiznána odměna svědkovi. Žalovaný odůvodnil odvolání dne 12.9.2016. Dne 20.9.2016 byl spis předložen krajskému soudu. Usnesením ze dne 4.10.2016 odvolací soud částečně změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 23.8.2016. Spis byl okresnímu soudu vrácen dne 18.10.2016. Dne 13.12.2016 byl spis předložen krajskému soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti. Dne 7.3.2017 krajský soud rozhodl, že soudkyně, [anonymizováno] [příjmení], není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci. Dne 28.3.2017 byl spis vrácen okresnímu soudu. Dne 5.4.2017 podali žalobci návrh na vydání rozhodnutí dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb. Dne 10.4.2017 bylo nařízeno jednání na den 22.5.2017. Spis byl dne 11.4.2017 předložen krajskému soudu. Dne 2.5.2017 krajský soud návrh žalobců na určení lhůty zamítl. Dne 22.5.2017 byl spis vrácen okresnímu soudu. Jednání proběhlo dne 22.5.2017, odročeno na den 31.5.2017. Dne 31.5.2017 vyhlásil soud rozsudek, kterým žalobě částečně vyhověl a částečně ji zamítl. Dne 8.9.2017 podal proti rozsudku odvolání žalovaný. Dne 14.11.2017 byl spis předložen krajskému soudu. Dne 13.11.2018 bylo nařízeno odvolací jednání na den 28.11.2018. Odvolací jednání proběhlo dne 28.11.2018, žalobci předložili písemné vyjádření k odvolání žalovaného, odročeno na den 5.12.2018. Dne 5.12.2018 krajský soud vyhlásil rozsudek, kterým změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku a žalobu zamítl.

8. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci. Soud pro nadbytečnost zamítl účastnický výslech žalobců a doložení potvrzení o skutečnosti, že žalobkyně a) docházela na terapie, když soud uvěřil tvrzením žalobců při jednání dne 20. 7. 2022 tak, že každý z nich vnímal újmu rozdílně. Žalobkyně a) se do sebe uzavřela, prožívala deprese, docházela na terapii, oproti tomu žalobce b) musel všechny své emoce jako zmar a zlost skrývat, dále ve věci jednal se všemi úřady, vyřizoval veškeré oficiality. Konečně soud pro nadbytečnost zamítl i důkaz výzvou stavebního úřadu, jež měla dokládat, že žalobci museli ve věci náhrady škody jednat rychle, když má za to, že prokázání uvedené skutečnosti není v poměrech projednávané věci relevantní.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnili dne 20. 8. 2021, což bylo mezi účastníky nesporným.

16. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

17. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

18. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobcům od 19. 12. 2007, kdy byla podána jejich žaloba s tím, že se zadostiučinění domáhali do jeho pravomocného skončení, tj. do 5. 8. 2021. Řízení ve vztahu k žalobcům trvalo 13 let a 7 měsíců. Mezi účastníky bylo nesporným, že řízení bylo v období od 4. 9. 2008 do 14. 3. 2019 přerušeno do doby pravomocného skončení vedlejšího řízení. Nárok na nemajetkovou újmu z nepřiměřené délky vedlejšího řízení byl předmětem sporu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 126/2021, ve kterém bylo dne 7. 4. 2022 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 22 Co 127/2022-176 konstatováno vedlejší řízení nepřiměřeně dlouhým a žalobcům bylo poskytnuto finanční zadostiučinění. Se zřetelem na skutečnost, že ve vedlejším řízení došlo k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce naříkaného řízení, pročež lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobcům vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo složitější, žalobci se na délce řízení nepodíleli, v postupu orgánů moci byl shledán jeden průtah a jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobce, kteří však částečně sdíleli újmu mezi sebou. Soud shledal v řízení průtah v období od 21. 4. 2020 do 14. 1. 2021. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobcům, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích. Nicméně přestože je judikatorně ustáleno, že se doba, po kterou je řízení přerušeno, započítává do celkové doby jeho trvání, finanční odškodnění za tuto dobu nelze požadovat jak ve vedlejším, tak v napadeném řízení. Mezi účastníky nebylo pochyb, že za dobu trvání přerušení řízení v délce 10 let a 6 měsíců byli již žalobci odškodnění v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 126/2021, tedy, aby soud předešel duplicitnímu odškodnění za stejnou dobu řízení (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 4900/2016), od celkové doby řízení 13 let a 7 měsíců odečetl dobu, po kterou bylo řízení přerušeno a za niž byli již žalobci odškodněni, tj. dobu 10 let a 6 měsíců, a k odškodnění přistoupil co do délky zbývající části řízení – 3 roky a 1 měsíc. Pokud žalobci nyní v projednávané věci argumentují tím, že přerušení nebylo důvodné, soud jejich úvahu nesdílí. Ostatně žalobci sami se např. podáním odvolání do rozhodnutí o přerušení řízení nebránili a ani po dobu dalších 10 let a 6 měsíců, kdy bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení vedlejšího řízení, nikdy nepodali návrh na pokračování v řízení, a to přestože byli po celou dobu zastoupeni advokátem, profesionálem z oboru práva. Konečně není ani na místě spekulovat, zda a kdy by žalovaná vznesla námitku promlčení, či, že již v roce 2011 bylo ve vedlejším řízení vydáno krajským soudem usnesení, ve kterém bylo konstatováno, že ve věci je nutno aplikovat institut objektivní odpovědnosti za škodu. Zmiňované rozhodnutí nebylo rozhodnutím konečným, tj. nebylo důvodu, aby okresní soud k takovému rozhodnutí přihlížel. Ze všech těchto důvodů má soud za to, že řízení nebylo přerušeno bezdůvodně, neboť obě žaloby byly podány z titulu nároku na náhrady škody, přičemž šlo o skutkově složitou věc, jež si ve vedlejším řízení vyžádala i znalecké zkoumání a pokud okresní soud řízení přerušil, jednal v souladu se zásadou hospodárnosti.

19. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

20. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 3 roky a 1 měsíc, soud přiznal žalobcům základní částku ve výši 31 250 Kč pro každého z nich, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak soud stanovil s ohledem na celkovou dosavadní délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá. [ulice] rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Při porovnáními s uvedenými rozhodnutími považoval proto soud za přiměřené vycházet ze základní částky při spodní hranici, tj. 15 000 Kč.

21. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově a hmotněprávně složitější (– 15 %). Jednalo se o spor o náhradu škody, jež měla žalobcům vzniknout v důsledku stavebních prací prováděných žalovanou na sousední parcele. Posuzované řízení bylo přerušeno do pravomocného skončení vedlejšího řízení, v němž se zdejší žalobci domáhali náhrady škody uvedením nemovitosti do původního stavu, když obtížnost věci souvisela nejen se samotným tvrzeným škodním jednáním, jde-li o skutek, ale týkala se i právního hodnocení věci stran odpovědnosti za způsobenou škodu, kdy tento závěr měl mít význam i pro posuzované řízení. Následně v samotném řízení se řešila otázka počátku běhu promlčecí doby a tím spojené důvodnosti námitky promlčení. Procesní složitost soud shledal standardní –soud rozhodoval o přerušení řízení, o námitce podjatosti.

22. Žalobci k dotazu soudu uvedli, že nemajetkovou újmu žádají za dobu trvání řízení od podání žaloby do jeho pravomocného skončení, tj. ke dni 5. 8.

201. V této fázi řízení probíhalo toliko na dvou stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Se zřetelem na uvedené má soud projednání věci na dvou stupních soudní soustavy, za něž se žalobci domáhali zadostiučinění a četnost rozhodování s tím spjatou za věci přiměřenou, proto se uvedené kritérium v rozhodování soudu negativně ani pozitivně nepromítlo.

23. Žalobci se na délce řízení nepodíleli, když soud dospěl k závěru, že opakované žádosti o odročení jednání ze dne 17. 5. 2019, 24. 5. 2019 a 11. 11. 2020, jež zapříčinily prodloužení řízení o necelé 4 měsíce, měly vzhledem k celkové délce řízení marginální vliv.

24. Postup orgánů veřejné moci se projevil v závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Dle názoru soudu se tak stalo dostatečně. Jak již uvedeno shora, soud shledal jediný průtah, a to v období od 21. 4. 2020, kdy byl předložen odvolacímu soudu do 14. 1. 2021, kdy proběhlo odvolací jednání (původně nařízené na 19. 11. 2020, avšak žalobci dne 11. 11. 2020 požádali o odročení).

25. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako standardní. Soud uvážil, že ani obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice z 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/ 2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Posuzované řízení je spor o zaplacení peněžité částky z titulu náhrady škody. Vzhledem k předmětu řízení a výši žalované částky lze mít za to, že řízení mělo pro žalobce sice nezanedbatelný, avšak nikoli zvýšený význam - neboť se stále jednalo o spor k peněžitému plnění. Nicméně soud nepřehlédl, že žalobci jakožto manželé svou újmu částečně sdíleli, o čemž vypovídá, že po celou domu trvání napadeného řízení byli zastoupeni jedním právním zástupcem a jednali před soudem ve shodě. Sdílenost újmy je zároveň patrná i z tohoto odškodňovacího řízení. Dále nelze odhlédnout, že sdílená újma žalobců se do určité míry nepochybně překrývala s újmou, jíž žalobci prožívali v důsledku dříve zahájeného vedlejšího řízení, jež se přímo dotýkalo jejich domova. Nicméně soud uvěřil tvrzením žalobců, že žalobkyně a) tuto újmu vnímala oproti žalobci b) částečně odlišně, když se uzavřela do sebe, prožívala depresivní stavy a docházela na fyzioterapii, kdežto žalobce b) navenek dál normálně fungoval, jednal ve věci náhrady škody s úřady, své pocity zmaru a zlosti nedával najevo. Ze všech těchto důvodu soud shledal, že skutkovým zjištěním odpovídá snížení základní částky zadostiučinění o 5 %.

26. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 15 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 20 %. Celková částka, která náleží žalobcům jako přiměřené zadostiučinění proto činí 25 000 Kč. Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky. Žalovaná každému z žalobců poskytla doposavad zadostiučinění ve výši 22 750 Kč, soud tedy žalovanou zavázal k zaplacení zbývající části, tj. 2 250 Kč.

27. Žalobci předběžně uplatnili nárok dne 20. 8. 2021. Soud přiznal žalobcům úrok z prodlení od 21. 2. 2022 do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu tento požadavek jako nedůvodný zamítl. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 20. 8. 2021, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 20. 2. 2022, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 21. 2. 2022 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

28. Soud zamítl žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (225 250 Kč jak vůči žalobkyni a), tak vůči žalobci b) jako nedůvodnou (výrok II. rozsudku).

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., když žalobci byli úspěšní pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, proto je na něj třeba hledět, jakoby byli plně úspěšní. Náklady žalobců po drobném zaokrouhlení v celkové výši 34 637 Kč jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 x 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 30 637,20 Kč (výrok III.). Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (tarifní hodnota sporu byla v době zahájení řízení 50 000 Kč -usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a dle odst. 2 písm. f) advokátního tarifu vykonal 4,5 úkonu právní služby á 3 100 Kč pro každou ze zastupovaných osob, ponížených o 20 % dle ust. § 12 odst. 4 advokátního tarifu s ohledem na zastupování dvou osob (tedy ve výši za jeden úkon právní služby 2 480 Kč/osoba), spočívajících v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu žaloby, vyjádření žalobce, účast při soudním jednání dne 20. 7. 2022 a účast na jednání, při němž došlo k vyhlášení rozhodnutí. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý z vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud dále advokátu přiznal dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z její odměny ve výši 5 317,20 Kč, neboť soudu doložil, že je jejím plátcem. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

30. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobců bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení