47 C 46/2024 - 195

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., [IČO žalobkyně] proti žalované: [Anonymizováno] pro zaplacení 48 254,90 Kč s přísluenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 48 254,90 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 46 889 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze 7. 3. 2024 domáhala na žalované náhrady škody v celkové výši 48 254,90 Kč s tím, že žalobkyni bylo výrokem III. rozsudku [Anonymizováno] ze dne 20. 2. 2022, č.j. [Anonymizováno] ve znění opravného usnesení ze dne 18. 5. 2022, č.j. [Anonymizováno] (dále jen „exekuční titul“ nebo „rozhodnutí [Anonymizováno]“) uloženo, aby [adresa] (dále jen „[právnická osoba]“), za řízení před soudy všech stupňů zaplatila náhradu nákladů řízení ve výši 630 060,80 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně považovala rozsudek [Anonymizováno] za nesprávný, podala proti výrokům I. a III. dovolání k Nejvyššímu soudu, který předmětný rozsudek ve znění jeho opravného usnesení zrušil rozsudkem ze dne 15. 2. 2023, č.j. [Anonymizováno]. Nicméně [právnická osoba] podala před zrušením předmětného exekučního titulu návrh na zahájení exekuce pro vymožení částky 630 060,80 Kč, představující výše uvedené náklady řízení, neboť rozhodnutí [Anonymizováno] se stalo pravomocným a vykonatelným. Poté, co bylo rozhodnutí, které tvořilo exekuční titul, zrušeno, soudní exekutor k návrhu žalobkyně exekuci usnesením ze dne 17. 4. 2023, č.j[Anonymizováno] a zavázal žalobkyni jednak k náhradě nákladů soudního exekutora ve výši 6 655 Kč a jednak k náhradě nákladů oprávněného ve výši 13 866,60 Kč. Žalobkyně podala proti předmětnému usnesení soudního exekutora odvolání, o kterém posléze [Anonymizováno] rozhodl tak, že usnesením ze dne 14. 7. 2023, č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] rozhodnutí soudního exekutora potvrdil a žalobkyni navíc zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 6 933,30 Kč. Žalobkyně tak v souvislosti se shora uvedenou exekucí zaplatila dne 4. 8. 2023 na náhradě nákladů exekučního řízení celkem částku ve výši 27 454,90 Kč. Na nákladech za právní zastoupení pak žalobkyně zaplatila svému právnímu zástupci celkem částku ve výši 20 800 Kč. S ohledem na skutečnost, že exekuční řízení bylo vedeno na základě exekučního titulu, který byl později jako nezákonné rozhodnutí zrušen, vznikla žalobkyni v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím škoda v podobě nákladů exekuce a nákladů na právní zastoupení.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 25. 3. 2024, ve kterém učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 7. 8. 2023 uplatnila nárok na poskytnutí náhrady škody ve výši 48 254,90 Kč spočívající jednak v nákladech exekučního řízení ve výši 27 454,60 Kč, jednak v náhradě nákladů právního zastoupení v exekučním řízení ve výši 20 800 Kč. V rámci provedeného šetření žalovaná konstatovala, že v řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, za které lze považovat rozsudek [Anonymizováno] 20. 4. 2022, č. j. [Anonymizováno] (v žalobě nesprávně uvedeno 20. 2. 2022) a usnesení [Anonymizováno] ze dne 18. 5. 2022, č. j. [Anonymizováno]. Žalovaná však požadovanou náhradu škody nepřiznala, neboť dospěla k závěru, že tvrzená škoda vznikla v důsledku porušení zásady prevence vzniku škody. Žalovaná namítala, že rozsudkem [adresa] ze dne 2. 9. 2021, č. j. [Anonymizováno] ve spojení s rozsudkem [Anonymizováno] ze dne 20. 4. 2022, č. j. [Anonymizováno] ve znění opravného usnesení [Anonymizováno] dne 18. 5. 2022, č. j. [Anonymizováno] byla žalobkyni stanovena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení v celkové výši 630 060,80 Kč. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 16. 5. 2022, vykonatelnosti dne 20. 5. 2022. Vzhledem k tomu, že žalobkyně dobrovolně neplnila, byla tato zavázána naprosto logicky i k úhradě nákladů exekučního řízení. V tomto případě lze přímo odkázat na usnesení [Anonymizováno] ze dne 14. 7. 2023, č. j. [Anonymizováno], bod 6., z něhož se podává: „Zároveň nelze přehlédnout, že v době nařízení exekuce existoval pravomocný a vykonatelný exekuční titul, ukládající povinné povinnost k plnění, kterou tato dobrovolně nesplnila, a tím dopustila, aby oprávněná přistoupila k vymáhání (tehdy) přiznaných práv prostřednictvím exekuce. Jelikož povinná nemohla tento vývoj předvídat (tj. následné zrušení pravomocného a vykonatelného rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 20. 2. 2022, č. j. [Anonymizováno] a usnesení [Anonymizováno] ze dne 18. 5. 2022, č. j. [Anonymizováno]) lze ji přičítat zavinění na samotném nařízení exekuce, a tím i povinnost podílet se na náhradě nákladů při jejím zastavení.“ Obdobná situace pak nastává i ve vztahu k nákladům právního zastoupení, které žalobkyně zaplatila svému právnímu zástupci v souvislosti se zastavením exekuce. Pokud by žalobkyně dobrovolně plnila, nemusela se následně domáhat zastavení exekučního řízení, naopak se mohla domáhat pouze vrácení bezdůvodného obohacení po žalované z posuzovaného řízení bez vzniku dalších nadbytečných nákladů. S ohledem na výše uvedené tak žalovaná uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout.

3. Zdejší soud prvně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 6. 6. 2024 č. j.: 47 C 46/2024-71, kterým žalobě zcela vyhověl a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení. Citovaný rozsudek byl následně zrušen usnesením Městského soudu v Praze č. j.: 21 Co 270/2024 -93 ze dne 2. 10. 2024 s tím, že za nezákonné rozhodnutí je třeba považovat rozsudek [Anonymizováno], který byl později k dovolání zrušen. Dále městský soud konstatoval, že vzhledem k tomu, že v projednávané věci je dána existence nezákonného rozhodnutí, a dále byl prokázán vznik újmy v majetkové sféře žalobkyně v podobě nákladů, který vynaložila v exekučním řízení, jež bylo vedeno právě pro vymožení povinnosti uložené jí později zrušeným exekučním titulem (náklady oprávněného, náklady exekuce, náklady právního zastoupení), je třeba se zabývat posledním z předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za škodu, a to příčinnou souvislostí mezi nezákonným rozhodnutím (rozsudkem městského soudu) a vznikem újmy v majetkové sféře žalobkyně. Z hlediska existence příčinné souvislosti pak odvolací soud zavázal zdejší soud zabývat se celkovými okolnostmi případu, jež se týkaly původního řízení ve vztahu k tomu, proč povinný nesplnil povinnost, která mu byla uložena (později zrušeným) pravomocným a vykonatelným rozhodnutím dobrovolně, a umožnil tak vznik nákladů v souvislosti se zahájením a vedením exekučního řízení k vymožení dobrovolně nesplněné povinnosti, zda postupoval natolik obezřetně, aby vzniku dalších nákladů zabránil.

4. Na podkladě uvedeného rozhodnutí [Anonymizováno] žalobkyně dne 6. 11. 2024 uvedla, že i kdyby chtěla splnit nezákonným rozhodnutím uloženou povinnost spočívající v náhradě nákladů řízení velvyslanectví [právnická osoba] ve výši 630 060,80 Kč, nemohla tuto splnit, neboť nedisponovala dostatečnými prostředky pro úhradu takto vysoké částky. Veškeré prostředky, kterými dříve disponovala, investovala do plnění, které poskytovala [právnická osoba] v období od ledna 2013 do ledna 2014, které žalobkyni oproti tomu odmítlo splnit své peněžité závazky, pro které se žalobkyně obrátila na soud a pro které bylo vedeno řízení u [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] a na to navazující řízení o odvolání u [Anonymizováno] ze kterého následně vzešlo předmětné nezákonné rozhodnutí. Jinou podnikatelskou činnost pak již dále žalobkyně nevyvíjela, byla plně závislá na plnění ze strany [právnická osoba]. Dále žalobkyně zdůraznila, že proti nezákonnému rozhodnutí podala důvodné dovolání, kdy s ohledem na dosavadní rozhodnutí o věci samé (a zejména s ohledem na absurdní právní argumentaci obsaženou v samotném nezákonném rozhodnutí) se důvodně domnívala, že bude jejímu dovolání vyhověno, neboť nezákonnému rozhodnutí předcházela řada rozhodnutí o věci samé obsahující různé právní názory. Žalobkyně osvětlila, že nepodala návrh na odklad vykonatelnosti nezákonného rozhodnutí, neboť pro něj jednak neshledávala podmínky a ani jej nepovažovala za efektivní prostředek, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje ve smyslu ust. § 8 odst. 3 OdpŠk (ve světle rozsudku Nejvyššího soudu č.j. 30 Cdo 2627/2018-168, ze dne 23. 10. 2019). Konečně pak žalobkyně poukázala na chování [právnická osoba], pokud se týká (ne)respektování pravomocných a vykonatelných rozhodnutí českých soudů, kdy [právnická osoba] jako cizí stát požívá tzv. exekuční imunity a v případě, že jí je pravomocným a vykonatelným rozhodnutím soudu uložena povinnost, tuto nerespektuje a její majetek nelze postihnout ani exekucí. K tomu žalobkyně odkazuje na usnesení [adresa] ve spojení s usnesením [datum] kterým byla zastavena exekuce vedená k návrhu žalobkyně na majetek [právnická osoba] na základě exekučního titulu, kterým byl v daném případě rozsudek [adresa], ve spojení s rozsudkem [datum].

5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

6. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok na náhradu škody dne 7. 8. 2023.

7. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady na čl. 5 vyplývá, že z účtu číslo [č. účtu] byla dne 4. 8. 2023 provedena platba ve výši 20 799,90 Kč s označením „Náklady exekučního řízení sp. zn. [právnická osoba]“.

8. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady na čl. 6 se podává, že z účtu číslo [č. účtu] byla dne 4. 8. 2023 provedena platba ve výši 6 655 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol].

9. Z rozsudku [Anonymizováno] ze dne 20. 4. 2022 na čl. 8, ve spojení s usnesením [datum] čl. 12 soud zjistil, že zdejší žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalované, [adresa] [Anonymizováno], náhradu nákladů řízení v celkové výši 630 060,80 Kč.

10. Z rozsudku [Anonymizováno] ze dne 15. 2. 2023 na čl. 13 vyplývá, že rozsudek [datum] znění opravného usnesení ze dne 18. 5., č. j. [Anonymizováno] byl mimo jiné ve výroku III., tj. o náhradě nákladů ve výši 630 060,80 Kč uložených zdejší žalobkyni k zaplacení zrušen a věc byla vrácena [Anonymizováno] k dalšímu řízení.

11. Z usnesení soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], [adresa] vyplývá, že exekuce vedená na základě pověření [adresa], ve které zdejší žalobkyně vystupovala jako povinná, se zastavuje (výrok I.), když tato byla vedena na základě exekučního titulu v podobě rozsudku [datum] ve znění opravného usnesení ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], neboť zmiňovaný exekuční titul byl rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] zrušen. Výrokem II. bylo uloženo zdejší žalobkyni, jakožto povinné, nahradit náklady exekuce soudního exekutora ve výši 6 655 Kč a výrokem III. bylo uloženo zdejší žalobkyni nahradit oprávněnému náklady exekučního řízení ve výši 13 866,60 Kč s tím odůvodněním, že nelze přehlédnout, že v době nařízení exekuce zde existoval pravomocný a vykonatelný exekuční titul, ukládající povinné povinnost k plnění, kterou tuto dobrovolně nesplnila a tím dopustila, aby oprávněná přistoupila k vymáhání (tehdy přiznaných práv prostřednictvím exekuce). Jelikož povinná nemohla tento vývoj předvídat, lze jí přičítat zavinění na samotném nařízení exekuce a tím i povinnost podílet se na náhradě nákladů při jejím zastavení. Proti uvedenému usnesení podala zdejší žalobkyně, jakožto povinná, dne 3. 5. 2023 odvolání (čl. 19), o kterém bylo následně rozhodnuto usnesením [Anonymizováno] ze dne 14. 7. 2023, č. j. [Anonymizováno] (čl. 21) , a to tak, že výroky o nákladech exekuce a o nákladech účastníků byly potvrzeny a zdejší žalobkyni, jakožto povinné, bylo dále uloženo zaplatit na nákladech odvolacího řízení částku 6 933,30 Kč. Návrh na zastavení exekuce byl podán ze strany žalobkyně dne 28. 2. 2023 (čl. 147) poté, co jí byl dne 24. 2. 2023 doručen rozsudek NS, jenž rušil exekuční titul (doručenka na čl. 146). Žalobkyně byla v exekučním řízení zastoupena advokátem.

12. Z vyrozumění o zahájení exekuce č. j. [Anonymizováno] 19. 12. 2022 na čl. 105 vyplývá, že dnem 17. 10. 2022 (exekuční návrh na čl. 104) bylo proti zdejší žalobkyni zahájeno exekuční řízení ze vedené [právnická osoba] jakožto oprávněným pro vymožení pohledávky ve výši 630 060,80 Kč. Dne 26. 2. 2023 byla zdejší žalobkyni doručena výzva ke splnění vymáhané povinnosti ze dne 22. 2. 2023 spolu s citovaným vyrozuměním.

13. Ze sdělení soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], [adresa] čl. 24 vyplývá, že náklady exekučního řízení žádá soudní exekutor uhradit na číslo účtu [č. účtu], a to pod variabilním symbolem [var. symbol].

14. Z vyrozumění o zahájení exekuce č. j.: [Anonymizováno] [datum] na čl. 122 vzal soud za prokázané, že na zdejší žalobkyni jakožto povinnou byla nařízena exekuce k [adresa] [Anonymizováno] č. j.: [Anonymizováno] ze dne 18. 1. 2019. V předmětném řízení se zdejší žalobkyně domáhala na [právnická osoba] zaplacení částky ve výši 5 789 880 kč za poskytnuté servisní práce (viz rozsudky [adresa] čl. 126, 135).

15. Z výpisu z bankovního účtu zdejší žalobkyně č.: [č. účtu] vedeného u [Anonymizováno] za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2023 na čl. 118 a násl. se podává, že v období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2023 přišly na účet žalobkyně toliko tyto platby: dne 24. 7. 2023 platba ve výši 1 000 Kč, dne 4. 5. 2023 platba ve výši 1 000 Kč a platba ve výši 433,18 Kč, dne 21. 12. 2022 platba ve výši 2 000 Kč, dne 26. 10. 2022 platba ve výši 390 Kč, dne 23. 5. 2022 platba ve výši 5 000 Kč a dne 24. 2. 2022 platba ve výši 1 611 Kč.

16. Z rozvahy žalobkyně ve zkráceném rozsahu ke dni 31. 12. 2019 na čl. 113 vzal soud za zjištěné, že výsledek hospodaření činil – 51 000 Kč, z rozvahy žalobkyně ve zkráceném rozsahu ke dni 31. 12. 2020 na čl. 114 vzal soud za zjištěné, že výsledek hospodaření činil – 40 000 Kč, z rozvahy žalobkyně ve zkráceném rozsahu ke dni 31. 12. 2021 na čl. 115 vzal soud za zjištěné, že výsledek hospodaření činil[Anonymizováno]– 6 000 Kč, z rozvahy žalobkyně ve zkráceném rozsahu ke dni 31. 12. 2022 na čl. 116 vzal soud za zjištěné, že výsledek hospodaření činil – 137 000 Kč, z rozvahy žalobkyně ve zkráceném rozsahu ke dni 31. 12. 2023 na čl. 117 vzal soud za zjištěné, že výsledek hospodaření činil 64 000 Kč.

17. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci a ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními.

18. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

19. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

20. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

21. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

22. Podle § 8 odst. 1 věty první zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Podle odst. 2 téhož ustanovení byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

23. Podle § 13 odst. 1 věty první zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

24. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

25. Podle § 2900 o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví.

26. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnila dne 7. 8. 2023, což bylo mezi účastníky nesporným.

27. Objektivní odpovědnosti za škodu se stát nemůže zprostit (§ 2 OdpŠk), jestliže jsou kumulativně splněny tři podmínky: 1) nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Existence všech těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.

28. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5, § 7, § 8, § 13 a § 31a OdpŠk a § 2900 o. z., když se žalobkyně po žalované domáhá náhrady škody v celkové výši 48 254,90 Kč s tím, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2022, č. j. 18 Co 96/2022–276 ve znění opravného usnesení ze dne 18. 5., č. j. 18 Co 96/2022–287, na jejichž základě byla následně nařízena exekuce proti žalobkyni, v rámci nichž žalobkyně vynaložila náklady na zastoupení a i jí bylo jednou uloženo zaplatit náklady oprávněné a dále dvakrát i náklady exekutora, byly následně ve výrocích II. a III. zrušeny. Exekuce nařízená na základě citovaného rozhodnutí [Anonymizováno] byla následně zastavena podle § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

29. V projednávané věci bylo již odvolacím soudem konstatováno, že je zde dán odpovědnostní titul ve smyslu OdpŠk, a to rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum] ve znění usnesení [datum], který byl později zrušen dovolacím soudem. Dále byl v řízení prokázán vznik újmy v majetkové sféře žalobkyně v podobě nákladů, který vynaložila v exekučním řízení, jež bylo vedeno právě pro vymožení povinnosti uložené jí později zrušeným exekučním titulem (náklady oprávněného, náklady exekuce, náklady právního zastoupení – bod 11 odůvodnění rozsudku). Soud se zabýval posledním z předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za škodu, a to příčinnou souvislostí mezi nezákonným rozhodnutím (rozsudkem městského soudu) a vznikem újmy v majetkové sféře žalobkyně.

30. Nárok A 31. Žalobkyně uplatnila náhradu škody ve výši 27 454, 90 Kč, jež představuje náhradu nákladů řízení, jejichž úhrada byla žalobkyni v postavení povinné uložena usnesením soudního exekutora č. j.: [Anonymizováno], když zaplacení této částky (13 866,60 Kč + 6 933, 30 Kč), přičemž žalovaná doložila potvrzením o provedení tuzemské odchozí úhrady (čl. 5), že tyto náklady oprávněné zcela uhradila. Dále se žalobkyně na náhradě škody domáhala částky ve výši 6 655 Kč představující náklady exekuce, jež byly žalobkyni jako povinné uloženy shodně výše uvedenými usneseními s tím, že jejich úhrada byla prokázána potvrzením o provedení tuzemské odchozí úhrady (čl. 6) ve spojení se sdělením exekutora o čísle účtu a variabilním symbolu (čl. 24). Pro úplnost soud uvádí, že pro právní posouzení věci není rozhodné, z jakého účtu byly finanční prostředky zaplaceny, když ke vzniku škody postačuje existence závazku samotného.

32. Ohledně všech těchto částek shledal soud nárok žalobkyně opětovně důvodným a žalobě v tomto rozsahu zcela vyhověl, když došel k závěru, že ve věci byl prokázán jak odpovědnostní titul, tak škoda v celkové výši 27 454,90 Kč, jež žalobkyni zaplacením těchto nákladů vznikla s tím, že nebylo-li by nezákonného rozhodnutí, tato škoda by byla nevznikla. Soud přitom vyšel z pokynu odvolacího soudu a zabýval se proč povinný nesplnil povinnost, která mu byla uložena (později zrušeným) pravomocným a vykonatelným rozhodnutím dobrovolně, a umožnil tak vznik nákladů v souvislosti se zahájením a vedením exekučního řízení k vymožení dobrovolně nesplněné povinnosti, zda postupoval natolik obezřetně, aby vzniku dalších nákladů zabránil. Po doplnění dokazování bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně v období od právní moci nezákonného rozhodnutí, tj. dne 16. 5. 2022 a jeho vykonatelnosti dne 20. 5. 2022 do doby vyrozumění žalobkyně o zahájení exekuce dne 16. 2. 2023[Anonymizováno]nedisponovala finančními prostředky pro úhradu částky 630 060, 80 Kč (výkazy zisku a ztrát a výpisy z účtu žalobkyně). Nadto z uvedených důkazů vyšlo najevo, že žalobkyně již v podstatě žádnou podnikatelskou činnost nevyvíjela – na výpise z účtu jsou za dva roky zachyceny přijaté platby o něco málo vyšší než 10 000 Kč a z rozvah se podává, že výsledek hospodaření žalobkyně byl dlouhodobě záporný a až v roce 2023 činil výsledek hospodaření kladný zůstatek, a to 64 000 Kč.

33. Dále bylo dle soudu prokázáno, že si žalobkyně počínala obezřetně, když podala mimořádný opravný prostředek, jenž byl posléze shledán důvodným a na základě něhož bylo nezákonné rozhodnutí odklizeno. Za této situace pak dle soudu není relevantní, že spolu s mimořádným opravným prostředkem nebyla též podána žádost o odklad vykonatelnosti. V této souvislosti lze konstatovat, že s ohledem na skutečnost, že soud I. stupně a odvolací soud měl na věc různý právní názor, nebylo nepravděpodobné, že bude dovolání žalobkyně vyhověno.

34. Konečně soud konstatuje, že [právnická osoba] jako cizí stát požívá tzv. exekuční imunity, a i v případě, že mu je pravomocným a vykonatelným rozhodnutím soudu uložena povinnost, nelze jeho majetek postihnout ani exekucí. Tedy pokud by žalobkyně předmětnou pohledávku [právnická osoba] skutečně uhradila, neměla by žádné zákonné prostředky, jak se předmětného bezdůvodného obohacení domoci zpět.

35. Se zřetelem na vše uvedené soud shledal nárok žalobkyně důvodným, když žalobkyně nemůže být postihnuta za nerespektování nezákonného rozhodnutí a soud shledal i příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody -bez vydání nezákonného rozhodnutí by žalobkyni škoda nevznikla.

36. Nárok B 37. Dále žalobkyně uplatnila položku náhrady škody žalobkyně uplatnila částku 20 800 Kč představující náhradu nákladů za její právní zastoupení v dotčeném exekučním řízení. Soud shledal účelným všechny žalobkyní uplatněné úkony ve smyslu § 11 advokátního tarifu, když žalobkyně uplatnila náhradu za tyto úkony: převzetí a příprava zastoupení, návrh na zastavení exekuce a odvolání proti usnesení soudního exekutora, tj.3x 5 430 Kč, 3x režijní paušál á 300 Kč a DPH, celkem se domáhala náhrady spočívajícím v nákladech na právní zastoupení ve výši 20 799,90 Kč. Z provedeného dokazování vyšlo najevo, že žalobkyně byla v exekučním řízení právně zastoupena, rovněž jako skutečnost, že návrh na zastavení exekuce a odvolání proti usnesení soudního exekutora č..: [Anonymizováno] bylo ze strany zdejší žalobkyně jakožto povinné podáno. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyni náleží náhrada za tři úkony právní služby ve výši 16 290 Kč ve smyslu § 11 odst. 1 písm. e) a. t. z tarifní hodnoty 630 060,80 Kč, k tomu je třeba připočíst paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. á 300 Kč a náhradu DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů, tj. účelně vynaložené náklady řízení vznikly žalobkyni ve výši 20 799,90 Kč.

38. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat důvodnost nároku v podobě vynaložených nákladů exekuce a nákladů oprávněné, když soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemůže být postihnuta za nerespektování nezákonného rozhodnutí, je nutno pak konstatovat i důvodnost nároku na náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyně, pročež , rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení, který po drobném zaokrouhlení činí 46 889 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48 254,90 Kč sestávající z částky 3 060 Kč za každý ze sedmi úkonů (převzetí, žaloba, replika a účast na jednání dne 6. 6. 2024 a 14. 11. 2024, vyjádření k odvolání a vyjádření ze dne 6. 11. 2024) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. K tomu cestovné vozidlem [Anonymizováno] [SPZ], vzdálenost [adresa] a zpět při počtu kilometrů při jedné jízdě 386, se základní náhradou za 1 km 5,60 Kč při ceně PHM 38,70 Kč/1 litr, při spotřebě 4,5 l/100 km = sazba za 1 km – celkem 6,66 Kč (5,60 + 1,74). Tedy 772 km x 7,34 Kč = 5 668 Kč*2 (cestovné dne 6. 6. 2024), parkovné ve výši 210 Kč, jehož úhradu žalobkyně doložila (čl. 65) a náhrada promeškaného času 16x 100 Kč, když soud vycházel z doby trvání jedné cesty [adresa] á 4 hodiny, vyjma soudního poplatku a cestovného soud připočetl DPH, jehož je právní zástupce žalobkyně plátcem. Konečně soud přiznal za stejného výpočtu cestovné advokáta k jednání soudu dne 14. 11. 2024, avšak vzhledem k tomu, že se právní zástupce účastnil jednání v [adresa], bylo počítána cesta k soudu z [adresa] a nikoliv z [adresa]. Soud vycházel z vyúčtování advokáta na čl.178 (12* 100 kč za ztrátu času a cestovné ve výši 444 Kč a 2 799 Kč), na které pro stručnost odkazuje s tím, že dále bylo přiznána náhrada za ubytování v [Anonymizováno] ve výši 1 920,62 Kč. Soud uvedené shledal hospodárným, když za cestu z [adresa] by náležela spolu s promeškaným časem náhrada 7 268 kč, kdežto v daném případě je to toliko 6 363 Kč. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu (tedy jinými slovy soud neshledal oprávněným požadavek žalobkyně na zaplacení tzv. „předžalobní výzvy“).

Poučení