47 C 47/2024 - 26

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem Mgr. Michaelem Zahutou sídlem Veveří 365/46, 602 00 Brno proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO: 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město pro zaplacení 37 994 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 14 313 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 13. 5. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 23 681 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 8. 3. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 14 313 Kč od 8. 3. 2024 do 12. 5. 2024, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 14 342 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 7. 3. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 37 994 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Břeclavi (dále jen „okresní soud“) pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále jen „posuzované řízení“) s odůvodněním, že návrh na zahájení řízení byl podán vůči žalobkyni dne 9. 11. 2017. Konečné rozhodnutí v napadeném právní moci nabylo dne 12. 6. 2023, řízení tak ve vztahu k žalobkyni trvalo 5 let, 7 měsíců a 3 dny. Žalobkyně nárok u žalované uplatnila ve výši 99 869 Kč a ta jej odškodnila co do částky 61 875 Kč, ve zbytku se tak svého nároku domáhá touto žalobou. Žalobkyně vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, který navýšila o valorizační koeficient 20 % v důsledku významu řízení, když předmětem řízení byl nemovitý majetek v hodnotě několika mil. Kč a dále žalobkyně základní částku zadostiučinění navýšila o dalších 25 % za postup rozhodujícího soudu, konkrétně za nečinnost v období od října 2018 do června 2021. S ohledem na výše uvedené se tak domáhala doplacení zadostiučinění ve výši 37 994 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 8. 4. 2024 žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobkyně uplatnila dne 12. 12. 2023 nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) v řízení vedeném u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. [Anonymizováno]. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové složitosti, bylo potřeba širšího dokazování prostřednictvím listin, které vyžadovalo součinnost Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj a Městského úřadu Hustopeče, včetně výslechu svědků a účastníků. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy. Konečně význam řízení žalovaná shledala pro žalobkyni jako standardní, dále konstatovala, že se žalobkyně svým procesním chováním na délce řízení negativně nepodílela. V závěru namítala, že neshledal důvod pro zvýšen základní částky zadostiučinění s ohledem na postup soudu. Prodlevy na straně soudu byly důvodem pro vyslovení závěru o nepřiměřenosti délky řízení. S ohledem na shora uvedené žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, avšak jako přiměřené zadostiučinění přiznala žalobkyni odškodnění ve výši 61 875 Kč, jež shledala jako okolnostem věci odpovídající.

3. Protože byly splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř., soud rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.

4. Z listinných důkazů zjistil soud tento skutkový stav:

5. Z nesporných tvrzení soud zjistil, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy dne 12. 12. 2023.

6. Ze spisu Okresního soudu v Břeclavi, sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Žalobou ze dne 25. 10. 2017 se žalobci a) [jméno FO] a b) [jméno FO] domáhali proti žalované [Jméno žalobkyně] určení vlastnického práva vydržením, tj. že žalobci a), b) mají ve svém společném jmění manželů pozemky v obci [adresa] evidované v katastru nemovitostí v katastrálním území [adresa], a to pozemek parc. č. st. 760/2, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 15 m2, pozemek parc. č. 331/1, orná půda o výměře 1142 m2, pozemek parc. č. 331/2, vinice o výměře 335 m2, pozemek parc. č. 331/3, orná půda o výměře 428 m2, pozemek parc. č. 331/4, orná půda o výměře 309 m2 a pozemek parc. č. 597/118, ostatní plocha o výměře 35 m2. Pokyn ze dne 7. 11. 2017 o předložení spisu asistentce soudce k úkonům před nařízením jednání. Usnesením OS v Břeclavi ze dne 10. 11. 2017, č. j. [Anonymizováno], byli žalobci a), b) vyzváni k zaplacení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč. Přípis OS v Břeclavi ze dne 10. 11. 2017 zaslaný Katastrálnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště [adresa], kterým soud dal na vědomí, že byla podána žaloba týkající se vlastnických vztahů nebo jiných věcných práv k nemovitým věcem, které se nacházejí v územním obvodu daného katastru. Dne 20. 11. 2017 byl zaplacen soudní poplatek za žalobu. Úřední záznam ze dne 28. 11. 2017 o připojení spisu [Anonymizováno] ke spisu [Anonymizováno]. Podání žalované ze dne 9. 1. 2018 – urgence o zaslání žaloby pro účely řízení vedeného pod sp. zn. [Anonymizováno]. Usnesením OS v Břeclavi ze dne 16. 1. 2018, č. j. [Anonymizováno], soud vyzval žalovanou k vyjádření se k žalobě ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení. Žaloba byla doručena zdejší žalobkyni dne 18. 1. 2018. Dne 20. 2. 2018 bylo soudu zasláno vyjádření žalované ze dne 19. 2. 2018. Pokyn asistentky soudce ze dne 14. 3. 2018 o zaslání vyjádření žalované žalobcům a), b) za účelem jejích vyjádření ve lhůtě 1 měsíce. Pokyn asistentky soudce ze dne 26. 4. 2018 o předložení spisu soudci. Dne 14. 5. 2018 soudu doručeno podání žalobců a), b) ze dne 9. 5. 2018, kterým se žalobci vyjádřili k podání žalované. Přípisem ze dne 15. 5. 2018 byla žalovaná vyzvána k vyjádření k podání žalobců ze dne 9. 5. 2018, a to ve lhůtě 2 měsíců. Dne 31. 7. 2018 soudu bylo doručeno vyjádření žalované. Usnesením ze dne 1. 8. 2018, č. j. [Anonymizováno] soud vyzval žalobce a), b) k doplnění skutkových tvrzení, a to v čem spatřují naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby dle § 80 o.s.ř. Přípisem ze dne 1. 8. 2018 byli žalobci vyzváni k vyjádření se k podání žalované ze dne 31. 7. 2018. Dne 24. 9. 2018 bylo soudu doručeno podání vyjádření žalobců ze dne 21. 9. 2018 k výzvě soudu. Pokyn soudce ze dne 25. 9. 2018 o tom, že ve věci byla provedena příprava jednání a ať je spis ponechán na lhůtě na nařízení jednání dle pořadí. Přípis OS v Břeclavi ke sp. zn. [Anonymizováno], že nařízení jednání lze očekávat kolem poloviny roku 2019. Spis dán na lhůtu 2 měsíce. Návrhem ze dne 6. 2. 2020 se žalobci domáhají určení lhůty pro provedení procesního úkonu. Nařízeno jednání na den 2. 4. 2020. Přípis předsedy OS v Břeclavi ze dne 10. 2. 2020 adresovaný žalobcům ohledně jejích návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu s tím, že návrh se nebude předkládat Krajskému soudu v Brně, jelikož soudce již nařídil v dané věci jednání. Podáním ze dne 20. 2. 2020 pak žalobci vzali svůj návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu zpět. Na čl. 72 je ve spise založeno Doporučení Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 13. 3. 2020 ve vztahu k fungování soudů s ohledem na vyhlášený nouzový stav. Úřední záznam ze dne 17. 3. 2020, že jednání nařízené na den 2. 4. 2020 ve 13:00 hodin se odvolává z důvodu vyhlášeného stavu nouze vládou ČR. Na čl. 74 spisu je založeno Doporučení Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 17. 4. 2020 ve vztahu k fungování soudů s ohledem na vyhlášený nouzový stav a na mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 9. 4. 2020. Nařízeno jednání na den 30. 7. 2020 ve 12:30 hodin. Přípisy na čl. 79, 77 ze dne 20. 5. 2020 adresované účastníkům řízení s poučením ohledně nutnosti zasílat listiny soudu minimálně 3 dny před jednáním, kdy předložení listin u soudu při jednání může být odmítnuto a vést k odročení jednání. Úřední záznam ze dne 27. 7. 2020, že na pokyn soudce z důvodu nemoci se jednání nařízené na den 30. 7. 2020 překládá na den 18. 8. 2020. Žádost žalobců a), b) o odročení odročeného jednání z důvodu čerpání dovolené právním zástupcem žalobců. Úřední záznam ze dne 28. 7. 2020, že na pokyn soudce z důvodu žádosti právního zástupce žalobců se jednání dne 18. 8. 2020 odročuje na neurčito. Přípisem ze dne 28. 7. 2020 byl vyzván právní zástupce žalobců ke sdělení termínů případných kolizí jednání v období říjnu 2020 tak, aby nedocházelo k odročování věci. Přípisem ze dne 28. 7. 2020 byl vyzván právní zástupce žalované ke sdělení termínů případných kolizí jednání v období září, říjen 2020 tak, aby nedocházelo k dalšímu odročování věci. Vyjádření právního zástupce žalované ze dne 30. 7. 2020. Sdělení právního zástupce žalobců ze dne 6. 8. 2020 k výzvě soudu. Nařízeno jednání na den 22. 10. 2020. Pokyn soudce ze dne 14. 10. 2020, aby jednání nařízené na den 22. 10. 2020 z důvodu vyhlášení nouzového stavu na území ČR a epidemiologické situace bylo přeloženo na den 10. 12. 2020. Úřední záznam ze dne 4. 12. 2020 o pokynu soudce JUDr. Hany Krákory, že jednání nařízené na den 10. 12. 2020 se odročuje na neurčito z důvodu nemoci soudce. Nařízení jednání na den 18. 3. 2021. Úřední záznam ze dne 9. 3. 2021 o odvolání jednání nařízeného na den 18. 3. 2021 z důvodu výskytu Covidu na pracovišti. Nařízení jednání na den 1. 7. 2021. Dne 1. 7. 2021 proběhlo jednání ve věci samé za přítomnosti právních zástupců účastníků, kdy bylo vyhlášeno usnesení, že právním zástupcům účastníků se poskytuje lhůta k doplnění rozhodných skutkových tvrzení a označení, případně doložení důkazů, do 30. 7. 2021, dále vyhlášeno usnesení, že jednání ve věci se odročuje na den 14. 10. 2021 s tím, že termín berou účastníci na vědomí a již nebudou obesíláni. Sdělení Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Hustopeče, ze dne 12. 7. 2021. Podáním ze dne 21. 7. 2021 žalobci požádali o prodloužení lhůty uložené žalobcům k doplnění skutkových tvrzení a důkazů do 20. 8. 2021. Usnesením OS v Břeclavi ze dne 30. 7. 2021, čl. 119, bylo žalobcům vyhověno a lhůta prodloužena do 20. 8. 2021. Přípisem OS v Břeclavi ze dne 30. 7. 2021 byli žalobci prostřednictvím svého právního zástupce vyrozumění o tom, že dědický spis sp. zn. D 1328/85 byl vyžádán a připojen ke spisu [Anonymizováno]. Dne 30. 7. 2021 bylo soudu zasláno vyjádření žalované. Přípisem OS v Břeclavi byli žalobci vyzvání, aby se vyjádřili ve lhůtě 1 měsíce a aby soudu sdělili, zda na žalobě trvají či ji berou zpět. Dne 18. 8. 2021 zaslalo soudu podání žalobců ze dne 16. 8. 2021 s doplněním tvrzení a důkazních návrhů, replika k vyjádření žalované. Dne 14. 10. 2021 proběhlo jednání ve věci samé, kdy závěrem bylo vyhlášeno usnesení, že jednání se odročuje na den 27. 1. 2022. Na čl. 172 Sdělení Městského úřadu [adresa] – stavební úřad ze dne 2. 11. 2021 na výzvu soudu. Odpověď Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj ohledně žádosti o vydání listin o poskytnutí informací na výzvu soudu, ze dne 8. 11. 2021. Přípisem OS v Břeclavi ze dne 9. 11. 2021 byla žalovaná vyzvána k vyjádření ve lhůtě 14 dní k zaslanému podání ze dne 8. 11. 2021. Podáním ze dne 29. 11. 2021 se žalovaná vyjádřila k výzvě soudu. Přípis OS v Břeclavi ze dne 1. 12. 2021 adresovaný žalobcům, ať písemně sdělí, zda žalobci v této věci zprošťují správce daně mlčenlivosti dle § 52 odst. 2 daňového řádu ohledně údajů, které se jich týkají, za účelem doložení daňových výměrů a přehledu o platbách daně z nemovitosti za předmětné pozemky, a to ve lhůtě 7 dnů. Podáním ze dne 7. 1. 2022 žalobci sdělili soudu, že zprošťují správce daně mlčenlivosti, zároveň bylo požádáno o odročení jednání na den 27. 1. 2022. Úřední záznam ze dne 13. 1. 2022, že žádosti soudu nemůže FÚ v Hustopečích vyhovět, dokud listina – zproštění mlčenlivosti nebude úřadu doložena v originále. Přípisem OS v Břeclavi ze dne 13. 1. 2022 byli žalobci vyzváni k předložení zproštění mlčenlivosti v originále s ověřenými podpisy žalobců. Dne 19. 1. 2022 byly soudu zaslány požadované listiny v konverzi do elektronické podoby. Dne 25. 1. 2022 Finanční úřad pro Jihomoravský kraj zaslal odpověď na dožádání. Dne 27. 1. 2022 proběhlo jednání ve věci samé s tím, že závěrem bylo jednání odročeno na den 8. 3. 2022. Na jednání dne 8. 3. 2022 bylo vyhlášeno usnesení, že dokazování se prohlašuje za skončené, právní zástupci účastníků řízení přednesli své závěrečné návrhy a na to bylo vyhlášeno usnesení, že jednání se odročuje na 17. 3. 2022 za účelem vyhlášení rozhodnutí. Dne 17. 3. 2022 vyhlášen rozsudek ve věci samé, kterým byla žaloba žalobců zamítnuta. Dne 12. 4. 2022 soudce předložil žádost o povolení prodloužení lhůty k vyhotovení písemného rozhodnutí ve věci s tím, že místopředseda soudu dne 12. 4. 2022 žádosti vyhověl a prodloužil lhůtu do 18. 5. 2022. Rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 17. 3. 2022, č. j. 5 C 254/2017-227, byl doručen žalobcům dne 25. 5. 2022, žalované dne 18. 5. 2022. Dne 24. 5. 2022 bylo soudu doručeno odvolání žalované proti výroku o nákladech řízení. Dne 8. 6. 2022 podali proti výše uvedenému rozsudku odvolání žalobci s tím, že napadli oba výroky rozhodnutí. Usnesením ze dne 14. 6. 2022, č. l. 249, pak soud vyzval žalobce, aby ve lhůtě 10 dnů doplnili své odvolání o nezbytné náležitosti. Podáním ze dne 27. 6. 2022 žalobci doplnili své odvolání. Usnesením ze dne 4. 7. 2022, č. l. 255, pak žalobci byli vyzváni k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 5 000 Kč. Dne 25. 7. 2022 byl soudní poplatek za odvolání žalobci zaplacen. Přípisem ze dne 26. 7. 2022 OS v Břeclavi vyzval žalovanou k vyjádření k odvolání žalobců, a to ve lhůtě 15 dní. Podáním ze dne 28. 7. 2022 se žalovaná vyjádřila k odvolání žalobců. Na základě předkládací zprávy ze dne 1. 8. 2022 byla věc dne 9. 8. 2022 předložena Krajskému soudu v Brně, jenž referátem ze dne 28. 3. 2023 nařídil jednání na 20. 4. 2023. Podáním ze dne 30. 3. 2023 požádala žalovaná o odročení jednání nařízeného na den 20. 4. 2023 z důvodu kolize s dříve nařízeným jednáním. Podáním ze dne 4. 4. 2023 požádali žalobci o odročení jednání z důvodu kolize. Jednání bylo odročeno na den 27. 4. 2023. Dne 27. 4. 2023 Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem č. j. 14 Co 207/2022-279 tak, že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a změnil výrok o nákladech řízení, zároveň odvolací soud rozhodl o nákladech řízení odvolacího soudu. Podáním ze dne 16. 5. 2023 pak žalovaná požádala o vydání opravného usnesení, kdy Krajský soud v Brně žalované vyhověl a dne 19. 5. 2023 vydal opravné usnesení týkající se částky nákladů řízení žalované, jež nabylo právní moci dne 7. 7. 2023. Na čl. 309 je úřední záznam o připojení daného spisu dne 21. 12. 2023 ke spisu Spr 850/2023. Na čl. 311 žádost Ministerstva spravedlnosti ČR o zapůjčení spisu. Na čl. 315 je vyjádření Ministerstva spravedlnosti ČR o tom, že v rámci řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 254/2017 došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, kdy v rámci zadostiučinění bylo žalované – [Jméno žalobkyně] poskytnuto odškodnění ve výši 61 875 Kč.

7. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci a ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním b) nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnila.

16. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a Stanovisko soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

17. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

18. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni od 18. 1. 2018, kdy jí byla doručena žaloba, neboť řízení nemohlo žalobkyni způsobovat nemajetkovou újmu, nevěděla-li o něm. Proto jí za dobu od jeho zahájení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděl, nemohla vzniknout nemajetková újma (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/2010), do 7. 7. 2023, kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí krajského soudu. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobkyni vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo po skutkové a právní stránce složitější, žalobkyně se na délce řízení nepodílela, v postupu orgánů moci byly shledány průtahy v období od 24. 9. 2018 do 1. 7. 2021, a od 9. 8. 2022 do 28. 3. 2023 a do určité míry nekoncentrovaný postup okresního soudu a jednalo se o řízení se standardním významem pro žalobkyni. Nicméně s přihlédnutím na delší dobu posuzovaného řízení, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složitější. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobkyni a celkovou délku řízení nelze klást k její tíži, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

19. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

20. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 5 let a 5 měsíců, soud přiznal žalobkyni základní částku ve výši 66 250 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak soud stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá.

21. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově a hmotněprávní složitější (– minus 15 %). Jednalo se o žalobu na určení vlastnického práva vydržením, když jako stěžejní se ukázal přezkum dobré víry případně omluvitelného omylu u žalobců. Dokazování bylo prováděno listinami, jež byly mj. vyžádány k součinnosti Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj a Městského úřadu [adresa]. Dále byl v řízení proveden důkaz svědeckými a účastnickými výslechy. Dále musel soud zohlednit stav řízení ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 6 C 155/2017, jehož předmětem bylo zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k vydrženým nemovitostem.

22. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně rozhodoval jedenkrát, rovněž jako odvolací soud. S ohledem na délku namítaného řízení a na okolnost, že k prodloužení řízení nedošlo z důvodu využití mimořádných opravných prostředků, soud shledal četnost rozhodování jako věci přiměřenou a uvedené kritérium se v zadostiučinění nepromítlo.

23. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobkyně na délce řízení svým postupem ve smyslu obstrukčním nepodílela, pročež soud nepřistoupil k žádné modifikaci základní částky zadostiučinění.

24. Jde-li o postup orgánů veřejné moci, soud v postupu orgánů moci byly shledány průtahy před soudem I. stupně v období od 24. 9. 2018 do 1. 7. 2021, a před odvolacím soudem od 9. 8. 2022 do 28. 3. 2023 a do určité míry nekoncentrovaný postup soudu I. stupně, který opakovaně rozesílal účastníkům „vyjádření k vyjádření“, odročoval jednání a když jednání odročil, několikrát tak učinil i na neurčito. S přihlédnutím ke skutečnosti, že průtahy na straně soudu činily v součtu více jak 3 roky a i ve zbývající činnosti soudu lze shledat tzv. „úkony pro úkon“ soud přistoupil k zvýšení základní částky zadostiučinění o 30 %.

25. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobkyni, tento soud vidí jako standardní. Soud uvážil, že ani obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice z 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku z 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku z 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Vzhledem k předmětu řízení a výši žalované částky lze mít sice za to, že řízení mělo pro žalobkyni nezanedbatelný, avšak nikoli zvýšený význam - neboť se stále jednalo o majetkový spor (k tomu srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze z 28. 8. 2019, č. j. 69 Co 97/2019 – 194, ve kterém poškozená fyzická osoba čelila žalobě z ručitelského prohlášení o zaplacení jistiny převyšující 8 000 000 Kč, avšak s ohledem na skutečnost, že se jednalo o peněžité plnění, nebyl shledán vyšší význam, či obdobně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2020, č. j. 23 Co 318/2020-122 s předmětem posuzovaného řízení 2 500 000 Kč). Se zřetelem na výše uvedený se předmětné kritérium v hodnocení zdejšího soudu neprojevilo.

26. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 15 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky zvýšil o 15 %. Celková částka, která náleží žalobkyni jako přiměřené zadostiučinění proto činí 76 188 Kč. Nicméně žalovaná poskytla již žalobkyni částku 61 875 Kč, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni již jen 14 313 Kč a žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (23 681 Kč) neshledal důvodnou a žalobu zamítl (výrok II.). Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

27. Žalobkyně předběžně uplatnila nárok dne 12. 12. 2023. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení od 13. 5. 2024 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 12. 12. 2023, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 12. 5. 2024, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 13. 5. 2024 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Se zřetelem na shora uvedené soud zamítl nárok žalobkyně na úrok z prodlení ze soudem přiznané částky za období od 8. 3. 2024 do 12. 5. 2024.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 12 342 Kč. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 3 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a 2x písemném podání ve věci samé (žaloba + replika). K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze dvou vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud dále advokátu přiznal dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z jeho odměny, neboť soudu doložil, že je jejím plátcem. Celkem tak náklady řízení činí 14 342 Kč. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

29. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení