47 C 80/2022 - 625

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], [Datum narození žalobkyně] [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované] [Adresa žalované] pro zaplacení 734 766 992,48 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 331 252 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 721 858 772, 63 Kč, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 4 800 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 20. 4. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 734 766 992,48 Kč jako náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že byla usnesením ze dne 8. 11. 2017 vydaným [Anonymizováno], obviněna z účastenství ve formě organizátorství na pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k § 140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku. Pro citovaný trestný čin byla podána u [Anonymizováno] (dále jen „krajský soud“) na žalobkyni obžaloba. Skutku se měla zjednodušeně řečeno dopustit tak, že měla v úmyslu pojmout usmrtit [Anonymizováno] [adresa], přičemž k jeho fyzické likvidaci měla využít [Anonymizováno], [jméno FO]. Nadto trestní řízení proti žalobkyni bylo od počátku vedeno vazebně. Žalobkyně byla zadržena dne [datum] a následně vzata do vazby na základě usnesením [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] z důvodu uvedeného v § 67 písm. a), písm. b) tr. řádu. Poté, co byly její žádosti o propuštění z vazby opakovaně zamítnuty, nakonec usnesením ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], rozhodl Vrchní soud v [Anonymizováno] tak, že žalobkyni propustil z vazby na svobodu za současného přijetí peněžité záruky ve výši [částka] složené [Anonymizováno] [adresa] a písemného slibu žalobkyně, a za současného stanovení dohledu probačního úředníka nad žalobkyní, s tím, že současně uložil žalobkyni omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí, a nařídil výkon elektronické kontroly prostřednictvím elektronického kontrolního systému (náramku). Ve věci samé přitom rozhodl [Anonymizováno] rozsudkem ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] tak, že žalobkyni uznal vinnou účastenstvím ve formě organizátorství na pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k § 140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku, kterého se měla dopustit tam popsaným jednáním, za což žalobkyni podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání [Anonymizováno], a dále jí podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře [částka]. Odsuzující rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] napadla žalobkyně odvoláním, o kterém bylo před [Anonymizováno] vedeno řízení sp.zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] pak o podaném odvolání žalobkyně rozhodl usnesením ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu, a podle § 259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil [Anonymizováno]. [Anonymizováno] rozhodl následně ve věci rozsudkem ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], kdy žalobkyni opět uznal vinnou účastenstvím ve formě organizátorství na pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k § 140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku, při nezměněném popisu skutku, za což žalobkyni podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání [Anonymizováno], a dále jí podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře [částka]. Odsuzující rozsudek [Anonymizováno] ze dne 7. 10. 2020, č.j. [Anonymizováno] napadla žalobkyně opět odvoláním, kdy teprve z podnětu tohoto odvolání rozhodl [Anonymizováno] ve věci samé rozsudkem ze dne 21. 4. 2021, č.j. [Anonymizováno] tak, že napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a žalobkyni podle § 226 písm. c) tr. řádu zprostil obžaloby [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], neboť nebylo prokázáno, že žalobkyně spáchala skutek popsaný v obžalobě. Žalobkyně ve své žalobě dále uvedla, že trestní stíhání bylo proti ní vedeno od 8. 11. 2017 do 21. 4. 2021, přičemž vazební stíhání žalobkyně trvalo 957 dnů a bylo jím zasaženo zásadním způsobem do jejího soukromého a profesního života. Byla označována za organizátorku vraždy [Anonymizováno] – těžko si zřejmě lze představit více zavrženíhodný zločin. Je třeba vzít do úvahy také život žalobkyně před zahájením jejího trestního stíhání, kdy žalobkyně v této době byla velmi aktivní osobou, nadto osobou vysokoškolsky vzdělanou a uznávanou v odborných kruzích. Plody celoživotního vzdělávání, budování váženého společenského postavení a vlastního úspěšného podnikání, to vše bylo nezákonným trestním stíháním žalobkyně nenávratně zdevastováno. Došlo k poškození rodinných a pracovních vztahů žalobkyně, zhoršení postavení v očích veřejnosti vlivem medializace trestního stíhání, kdy byla vystavena společenské dehonestaci a finanční nouzi. Neúnosný stres vyvolal u žalobkyně [Anonymizováno]. Byla dlouhodobě vystavena značnému psychickému tlaku a nejistotě z výsledku trestního řízení. Citované obvinění bylo pro osobní čest a dobrou pověst žalobkyně zcela devastující, neboť již samo o sobě vedlo k morálnímu odsouzení žalobkyně u široké veřejnosti. S ohledem na výše uvedené žádala odškodnění nemajetkové újmy ve výši 300 000 000 Kč. Stran nemajetkové újmy se domáhala také částky 52 500 Kč jakožto zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé řízení. Vzhledem k fatálním dopadům jak do soukromého, tak profesního života se žalobkyně domáhala též za vazební stíhání zadostiučinění ve výši 1 435 000 Kč a za ztrátu možnosti adoptovat dítě částky 250 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala náhradu škody představující náklady na právní zastoupení, a to ve výši 5 355 972,31 Kč, když dle a. t. má nárok na 522 720 Kč. V rámci trestního stíhání žalobkyně také účelně vynakládala prostředky na zpracování znaleckých posudků na podporu své obhajoby. Celkem žalobkyni v souvislosti s jejím trestním stíháním vznikly náklady na zpracování znaleckých posudků ve výši 156 995,54 Kč, když této částky se po žalované domáhala taktéž z titulu náhrady škody. Další složkou náhrady škody byl ušlý zisk, když ve vztahu k [Anonymizováno] [adresa] se žalobkyně domáhala 31 514 000 Kč, ve vztahu k [Anonymizováno] se domáhala ušlého zisku ve výši 30 380 880 Kč, v souvislosti s provozem hotelu na [Anonymizováno] požadovala ušlý zisk ve výši 359 024 711,63 Kč, za zaměstnání u [právnická osoba] nárokovala ušlou mzdu ve výši 498 752 Kč a ve spojitosti s činností na základní škole [Anonymizováno] se domáhala částky 64 000 Kč. V závěru nárokovala za výdaje ve vazbě částku 283 681 Kč a za ztrátu možnosti užít částku 10 mil. Kč, která musela být v její věci složena jako peněžitá záruka, požadovala náhradu ve výši 750 000 Kč. Konečně se žalobkyně domáhala též škody na zdraví a ztížení společenského uplatnění v celkové výši 5 mil. Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 31. 8. 2022, v němž učinila nesporným, že žalobkyně u ní dne 20. 10. 2021 uplatnila nárok, jenž jí měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u [Anonymizováno] (dále jen „posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Avšak s ohledem na skutečnost, že žalované nebyl doposavad zapůjčen předmětný trestní spis, nemohla být žádost žalobkyně věcně projednána. Za daného stavu věci žalovaná sporovala veškerá tvrzení žalobkyně a navrhla žalobu zamítnout.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobkyně u žalované nároky předběžně uplatnila dne 20. 10. 2021.

5. Ze spisu [jméno FO] [datum]. [jméno FO] [jméno FO] [jméno FO] [jméno FO] [adresa], [Datum narození advokáta] [jméno FO].

6. Z potvrzení o zaměstnání na čísle listu 174 soud zjistil, že žalobkyně byla v období od 24. 3. 2016 do 31. 8. 2020 zaměstnána na hlavní pracovní úvazek v rozsahu 40 hodin týdně u společnosti [Anonymizováno] s. Z pracovní smlouvy na čísle listu 175 uzavřené mezi [Anonymizováno] jako zaměstnavatelem a žalobkyní jako zaměstnancem se podává, že nástupní tarif zaměstnance činí 18 000 Kč za měsíc.

7. Z faktur na čísel listu 178 až 183 se podává, že tyto byly vystavené dodavatelem, společností [právnická osoba]. na žalobkyni jako odběratele, a to v období od 8. 12. 2016 do 24. 10. 2017, kdy žalobkyni bylo fakturováno za podporu webových stránek [Anonymizováno], a to pravidelně v měsíční výši 9 680 Kč, kdy zároveň žalobkyně zaplatila i za registraci této domény. Z předávacích protokolů na čísle listu 184 a 185 ze dne 27. 9. 2017 se podává, že žalobkyni byly předány karty k přístupovému systému, čipové karty do objektu [adresa]. Z výpisu z živnostenského rejstříku se podává, že žalobkyně byla zapsána na základě oznámení ze dne 5. 12. 2017 do živnostenského rejstříku, kde k provozování živnosti volné, a to poskytování služeb osobního charakteru a pro osobní hygienu, poradenská a konzultační činnost, mimoškolní výchova a vzdělávání, byla zapsána provozovna na adrese [adresa].

8. Z memoranda se podává, že manžel žalobkyně si nechal zpracovat memorandum k investičnímu záměru [Anonymizováno] s tím, že konkrétně pod bodem 8), zde jsou určité časové plány projektu, kdy povolení se stavbou bylo uděleno již v listopadu 2009.

9. Z dopisu vyšetřovateli doručenému [datum] se podává, že žalobkyně uvedla, že společně s manželem plánovali adopci jednoho až dvou dětí.

10. Z emailu na čísle listu 372 se podává, že po [tituly před jménem] [jméno FO] z odboru sociálních věcí [Anonymizováno] sděluje, že co se týče žalobkyně ani jejího manžela, nejsou jim z úřední činnosti známy jako žadatelé o osvojení či o náhradní rodičovství, nejsou vedeni v evidenci žadatelů a v elektronické spisové službě není vedena ani žádná vzájemná písemnost.

11. Z rozsudku [Anonymizováno], jenž nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem [Anonymizováno] na čísle listu 379 se podává, že [jméno FO], bratr žalobkyně, byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, a to pro trestný čin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1.2, tr. zákoníku. Rozsudkem [Anonymizováno] pak bylo bratru žalobkyně uloženo, zaplatit České republice Ministerstvu vnitra částku 154 026 Kč, a to z titulu regresního nároku.

12. Z novinového článku ze dne [datum] na čísle listu 532 s názvem, „za [jméno FO].

13. Z mzdového listu na čísle listu 556 za období od 1. 1. 2017 až 31. 12. 2017 se podává, že za období leden 2017 žalobkyni náležela mzda 15 577 Kč, rovněž jako v únoru, v březnu, v dubnu, v květnu, v červnu, v červenci, v srpnu pak mzda ve výši 15 745 Kč, v září mzda ve výši 15 487 Kč, v říjnu mzda ve výši 15 626 Kč a v listopadu 2 782 Kč.

14. Z výpisu portfolia na čísle listu 558 se podává, že hodnota portfolia činí 31 125 590,74 Kč.

15. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že byla oficiálně zaměstnaná ve firmě manžela [Anonymizováno], vykonávala tam administrativní manažerskou činnost, měla volnou pracovní dobu. Stran psychologického poradenství, uvedla, že částečně ji vykonávala sama, částečně měla zaměstnance, chtěla zúročit své pedagogické vzdělání, kdy buď měla schůzky s klienty face to face, kdy se bavila tolik s jedním klientem, nebo pořádala psychologické kurzy tzv. semináře třeba pro 10 lidí, a ty vyučovala její lektorka. Stran činnosti v [Anonymizováno] [adresa] uvedla, že zjišťovala různé informace stran tohoto podnikání, jaké by byly možnosti ohledně prodejů bio výrobků. Podílela se na tvorbě webových stránek pro [Anonymizováno] [adresa], pomáhala i fyzicky, kde uklízela po zvířatech a podobně. Pokud jde o projekt na [Anonymizováno], tam spolupracovala hlavně díky svojí angličtině, neboť manžel nemá angličtinu na takové úrovni, komunikovala s úřady, s advokátem, s notářem, s právníkem, pokud byla dotázána, zda si zjišťovala nějaké podmínky k tomu, aby jí byla poskytnuta dotace na podnikání [Anonymizováno] [adresa] uvedla, že nikoliv, že jen věděla, že dotace se poskytuje osobám mladším 40 let věku a toto by splňovala. Pokud si dobře pamatuje ještě bylo třeba si udělat nějaký kurz na [Anonymizováno], aby měla přístup k dotaci. Pokud jde o psychologické poradenství, chtěla si nechat zpracovat posudek, ale [tituly před jménem] [jméno FO] odhadl náklady na zpracování posudku ve výši [částka], pročež toto odmítla a učinila toto úvahou. S tím, že do toho započítala, jaké náklady měla. Sňatek byl s manželem zhruba před [Anonymizováno], na [Anonymizováno] byli poprvé již před zhruba 22 lety, když byla těhotná. Je vlastně ve svém oboru nezaměstnatelná, neboť všichni vyžadují čistý trestní rejstřík, a i když má čistý trestní rejstřík, tak se všeobecně ví, že vůči ní probíhalo trestní řízení. S ohledem na uvedené si nechala dokonce změnit jméno. Dle sdělení žalobkyně společné jmění upraveno nemají s manželem. Manžel po ní nikdy nic soudně nevymáhal, avšak ona to vnitřně vnímá tak, že mu dluží finanční prostředky, které vynaložil na její obhajobu, které vynaložil z toho společného jmění. Celkem to bylo více jak 5 000 000 Kč. Pokud by neskládal kauci ve výši [částka], určitě by tuto částku investoval, například v oblasti kryptoměn nebo se uvedená částka mohla použít na projekt v [Anonymizováno] nebo na cokoliv jiného, co se týká jeho podnikání. Někteří klienti odešli proto, že si o ní dohledali informace týkající se trestního stíhání, někteří se takzvaně otočí, když vidí, že živnost provozuje v areálu, jemuž se přezdívá [Anonymizováno].

16. Z výpisu webových stránek na č. l. 543 až 548 se podává, že na žalobkyni ohledně poskytování psychologického poradenství jsou zde samé pozitivní recenze, a to ze stránek [Anonymizováno] Charakterizují žalobkyni jako velice milou, empatickou. Schůzky se konají v příjemném otevřeném prostoru.

17. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že jí křivé obvinění zničilo celý život, a to nejenom jí, ale i její rodině hlavně manželovi a dceři, neboť celá rodina čelila široké medializaci věci, když například televize [Anonymizováno] dokonce přijela k ní domů. V době, kdy bylo zahájeno trestní stíhání, pracovala 17, 18 hodin denně, byla ve velikém psychickém vypětí, když přišlo obvinění, zhroutila se. Zhruba půl roku brala léky proti depresi. Na konzultace zpočátku docházela jednou týdně, později zhruba po 14-ti denních intervalech. Z důvodu obavy o únik informací docházela nakonec k soukromému lékaři. Docházela k psychiatrovi, následně byla odkázána na psychoterapii. Situace došla tak daleko, že už nechtěla žít, sáhla si na život. Aby ji lidé nepoznali, změnila si jméno (pozn. z [Anonymizováno]). Sociální oblast, ve které se pohybovala dlouhá léta, musela opustit. Vypověděla, že kdykoliv obdrží úřední obsílku, je rozklepaná. Poté, co ji odvolali z pozice výkonné ředitelky, byla v pracovní neschopnosti, následně nastoupila na pomocné práce. Snažila se vyhledávat práce z dosahu veřejnosti, pracovala například jako pomocná pracovní síla v pekárně na noční. Později pracovala v rodinné firmě manžela. Prosila manžela, aby se s ní rozvedl. Přišla o přátele. Zůstala jí jenom rodina a její kamarádka Eva. Zprošťující rozsudek přišel až po několika letech, jako satisfakci ho nevnímá, má za to, že lidi už to ani nezajímalo a v očích veřejnosti je stále poškozena.

18. Z výslechu svědka [jméno FO], jakožto bratra žalobkyně, se podává, že v roce 2007 koupil s manželkou zemědělskou usedlost, sestra mu finančně pomáhala (dala mu finanční prostředky na rošty, pole…), měli vytvořit družstvo s druhou sestrou [Anonymizováno] a kamarádem, [jméno FO], a protože všem bylo méně jak 40 let, dosáhli by na dotace. Nikdo z nich ale nebyl zemědělský podnikatel. Projekt začali se sestrou zhruba v roce 2010- 2011 rozvíjet, chov se rozrůstal, ale přesný počet zvířat na farmě si nepamatuje. V budoucnu se žalobkyně měla podílet na zisku. Kolik finančních prostředků žalobkyně do projektu vložila, nikde zachyceno není, po jejím vzetí do vazby se ocitl ze dne na den bez finančních prostředků. Projekt se snažil udržet, ale v důsledku zdravotních problémů, které přišly v roce 2020, vrátil státu dotaci a kompletně celý projekt zrušil. Nadto žalobkyně mu řekla, že už nechce do projektu žádné finanční prostředky vkládat. Do jejího zadržení si žádný zisk nikdy nevyplatili, ani nikdy nežádala o dotaci. Žádné finanční prostředky ji nikdy nevracel. Po jejím vzetí do vazby se s ním okolí přestalo bavit, všichni ji brali jako vražedkyni odsouzenou k [Anonymizováno] vězení. On ji však po celou dobu podporoval, ale přesto byla z celé situace značně zoufalá. Velmi těžce nesl celou situaci její syn [jméno FO]. Vztah s manželem žalobkyně popsal jako normální. Články o žalobkyni na něj vyskakovaly z internetu, Tv, byly v novinách. Před vzetím do vazby, žalobkyně vykonávala psychologické poradenství. V závěru připustil, že on sám byl jako bývalý příslušník [Anonymizováno] stíhaný, když jeho trestní stíhání skončilo v roce 2011. Sám byl odsouzen k nepodmíněnému trestu, který vykonával zhruba do roku 2012 a dále mu byl uložen peněžitý trest, který zaplatil. V předmětné době převel na sestru svůj dům, v současné době je už jako vlastník opětovně uveden svědek. Před vzetím do vazby sestru navštěvoval, žila v tu dobu se sestrou [jméno FO] a synem [jméno FO], s manželem nežila, měla přítele, ale občas potkával u ní na návštěvě i jeho. Její osobní vztahy neřešil.

19. Z výslechu svědka [adresa], manžela žalobkyně, vyplývá, že jou spolu s žalobkyní asi 22 let, mají syna [jméno FO]. Před vzetím do vazby žalobkyně bydlela ve svém nově koupeném bytě. Po propuštění z vazby už bydlí zase s ním. Když byla žalobkyně ve vazbě, byl to on, kdo se staral o syna. Manželství jim fungovalo perfektně. Pokud žalobkyně v rámci trestního stíhání uvedla, že měli volné manželství, myslela to asi tak, že se navzájem nekontrolovali. Před vzetím do vazby mu pomáhala v jeho podnikatelských aktivitách, částečně byla zaměstnána v jeho společnosti [Anonymizováno], měla volnou pracovní dobu, zařizovala, co bylo potřeba. Dále s manželkou vymysleli projekt hotelu na [Anonymizováno], se kterým mu pomáhala, protože on nehovoří anglicky. Komunikaci s úřady si zajišťovali sami. Žádný časový harmonogram uskutečnění projektu neměli, vyřizování všeho trvá v Africe dlouho. K výstavbě hotelu měli povolení od Ministerstva životního prostředí, stavební činnost však ještě nezačala. Bez manželky v budování projektu nepokračoval. Jednalo se o jejich společnou investici, společné jmění manželů nemají nijak omezeno. Kolik přesně bylo investováno do [Anonymizováno] [adresa] neví, žalobkyně zajišťovala farmě marketing, aby se dostala do povědomí více lidem. Žalobkyni dále plynuly finanční prostředky z psychologického poradenství. Nápad adoptovat dítě přišel z jeho hlavy, chtěli adoptovat anglicky hovořící dítě, díky kterému by se mohl posunout v angličtině. V registru ještě nebyli, jednali o tom. Po propuštění žalobkyně z vazby z adopce sešlo, žalobkyně se vrátila ve špatném stavu, sama musí docházet k psychiatrovi. Po návratu z vazby přišla sama o některé klienty, kteří už k ní kvůli trestnímu stíhání nechtěli docházet. Lidé se od ní začali distancovat, včetně známých, kamarádů, rodiny. Druhá část rodiny včetně matky a babičky ji podporovala. K dotazu soudu uvedl, že mu manželka žádné peníze nedluží. Náklady na obhajobu byly uhrazeny z jejich společných prostředků. Pro zklidnění začala brát antidepresiva, do vězení jí posílal jak jídlo, tak peníze. Na kauci ani na obhajobu si žádné finanční prostředky půjčovat nemuseli. I pokud manželka měla mimomanželský vztah, jejich manželství chápe jako spořádané. Je o 33 let starší, pokud měla žalobkyně s někým intimní kontakt, nepátral po tom. K dotazu na jeho mimomanželské poměry odpovídal vyhýbavě. Zprošťující rozsudek byl pro žalobkyni satisfakcí, ale její kauza byla hodně medializována. Lidé z okolí se ho často ptali, co bude dělat (když byl vynesen odsuzující rozsudek). Dříve byla [Anonymizováno], kvůli trestnímu stíhání se nechala přebarvit na [Anonymizováno] [Anonymizováno], změnila si jméno. S žalobkyní se vzali tak před 5-10 lety, většinu majetku vybudoval ještě před vznikem manželství.

20. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Soud hodnotí výpovědi svědků jako spontánní, věrohodné, prosté snah žalobkyni účelově pomoci.

21. Při jednání dne 20. 12. 2023 soud, s ohledem na nutnost doplnění dokazování, usnesením vyloučil k samostatnému projednání nárok žalobkyně na náhradu nákladů žalobkyně na obhajobu v celkové výši 5 355 972, 31 Kč, nárok na náhradu škody za částky vynaložené na znalecké posudky ve výši 172 400 Kč, nárok na náhradu škody spočívající v ušlém zisku ze spolupráce se základní školou [Anonymizováno] ve výši 64 000 Kč a nárok na škodu na zdraví žalobkyně a ztížení společenského uplatnění v celkové výši 5 000 000 Kč, se vylučují k samostatnému projednání. Se zřetelem na uvedené soud v rozsudku nerozebírá skutková zjištění z důkazů vztahujících se k vyloučeným nárokům.

22. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

23. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

24. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

25. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

26. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

27. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

28. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

29. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

30. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobkyně nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011.

31. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobkyně byla, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhána pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označený trestný čin (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/200). Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila.

32. V souvislosti s žalobkyní tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 33. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

34. Nárok A- náhrada nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání á 300 000 000 Kč 35. Soud v daném případě shledal existenci i dalších důvodných podmínek pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tedy vznik této újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. Zdejší soud se zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

36. Žalobkyně se žalobou domáhala finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí ve výši 300 000 000 Kč. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka a kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky nesporný. Trestní stíhání žalobkyně trvalo od [datum], kdy jí bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do [datum], kdy byla žalobkyně obžaloby pravomocně zproštěna, tedy zhruba 3 roky a 5 měsíců. Kritérium formulované délky řízení zohledňuje „pouze“ to, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobce. Z toho pak plyne, že i při adekvátní délce trestního řízení může docházet k vzniku nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (rozsudek NS z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). Zároveň je nutno délku trestního řízení hodnotit v provázanosti s povahou věci a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a nečinit z ní mechanicky určující hledisko (Simon, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání, Praha 2019, s. 163). Při přihlédnutí k průběhu trestního řízení, zejména ke složitosti věci, hodnotí soud délku trestního stíhání žalobkyně stále jako přiměřenou.

37. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

38. Žalobkyně byla obviněna z účastenství ve formě organizátorství na pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k § 140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku, kdy si měla [Anonymizováno], se jednalo dle soudu o trestnou činnost, jež způsobuje v očích veřejnosti zvýšení společenského odsouzení žalobkyně, neboť šlo jednak o zvlášť závažný zločin, jednak se jej měla dopustit na [Anonymizováno]. Žalobkyni hrozil jeden z vůbec nejpřísnějších trestů - trest odnětí svobody v rozmezí 15 – 20 let, nebo výjimečný trest, přičemž jak vyplývá z průběhu trestního stíhání, nemajetkovou újmu žalobkyně podstatným způsobem zvyšuje okolnost, že byla dvakrát uznána vinnou, i když nepravomocně, jí byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody 16 let a vysoký peněžitý trest. Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou.

39. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuální následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jeho profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

40. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

41. Jde-li o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně, lze uzavřít, že žalobkyni vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do osobnostních práv žalobkyně, tj. zejména do (z práv vyčtených v čl. 10 Listiny) práva na ochranu soukromého, potažmo rodinného a pracovního života, na zachování osobní cti a dobré pověsti. Ve spojení s délkou řízení a povahou trestní věci lze shrnout, že žalobkyně prokázala, že jí v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Zahájení trestního stíhání vedlo ke skutečnosti, že žalobkyně byla ve špatném psychickém stavu, začala brát antidepresiva a musela vyhledat pro neúnosný stres psychoterapeutickou pomoc (viz nárok žalobkyně na náhradu škody na zdraví, když žalobkyně dokonce tvrdí vznik [Anonymizováno]). Zcela zásadní byl dopad do pracovní sféry žalobkyně, jež byla též podstatnou dobu trestního stíhání vazebně stíhána, ale i po svém propuštění dne 19. 5. 2020 do 21. 4. 2021 jí byl uložen zákaz vycestování a byla nucena se zdržovat v místě bydliště a nosit elektronický náramek. Tedy zejména s ohledem na povahu trestní věci se žalobkyně i po svém propuštění opakovaně setkávala s tím, že lidé její psychoterapeutickou pomoc odmítli s tím, že ji nemohou jako trestně stíhané důvěřovat. S ohledem na povahu skutku, jenž jí byl kladen za vinu, lze mít za to, že další zaměstnání žalobkyně v psychologicko-poradenské oblasti, i přes kladná hodnocení uvedené na webových stránkách [Anonymizováno], se soudu jeví jako více než nepravděpodobné. Soud má dále za zjištěné, že žalobkyně byla v důsledku trestního stíhání zasažena i na svém dobrém jméně a cti, když v řízení bylo prokázáno, že celá trestní kauza byla medializována, což způsobilo ostrakizaci žalobkyně v očích společnosti (lidé se ptali jejího muže, jak to s její kauzou vypadá apod.). Konečně nelze odhlédnout, že žalobkyně si v důsledku trestního stíhání změnila příjmení z [jméno FO] na [Anonymizováno]. Soud má dále za prokázáno, že žalobkyně byla podstatně zasažena i v rodinném a sociálním životě, neboť i když užší rodina žalobkyni podporovala, změnilo to zcela chod rodiny, syna vychovával manžel, když předtím bydlel převážně s žalobkyní. Žalobkyně přišla o možnost podílet se na výchově syna (což bylo již však podstatným způsobem zohlednění v nemajetkové újmě za vazbu). Pokud jde o sféru sociální, soudu uvěřil, že žalobkyně přerušila společenské kontakty, stranila se společnosti. Soud dále zohlednil skutečnost, že žalobkyně byla do té doby osobou bezúhonnou, vysokoškolsky vzdělanou. Pokud jde o tvrzené zdravotní problémy, lze žalobkyni přisvědčit, že již sama okolnost, že je vůči ní vedeno trestní stíhání a s tím spojené pocity frustrace, stresu, nejistoty, jak celá kauza dopadne, jistě mohly mít negativní dopad na její zdraví, avšak nutno podotknout, že škoda na zdraví ve formě diagnostikovaného poškození zdraví je samostatným uplatnitelným nárokem se samostatným skutkovým základem a neodškodňuje se v režimu nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk a není ani přiléhavě při aplikaci kritéria zohlednění následků ve sféře poškozeného zohledňovat tuto újmu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp zn. 30 Cdo 4280/2011, 30 Cdo 2888/2019), ostatně žalobkyně náhradu škody na zdraví uplatnila samostatně. Jde-li o medializaci věci, soud zohlednil, že v žalobkyní předložených článcích je opakovaně skloňováno její jméno, je zde opakovaně zobrazována na fotografiích z konání hlavního líčení, sic nedospěl k závěru a žalobkyně tuto skutečnost ani netvrdila, že by sdělovací prostředky porušily zásadu presumpci neviny. Medializace případu je tak prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu a nelze ji přičítat žalované k tíži (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 4280/2011).

42. K formě a výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání (v odškodňovacím „smyslu“ nutno zdůraznit) se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví dostačující satisfakcí. V této souvislosti je na místě připomenout, že „forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ (viz cit. rozsudek Nejvyššího soudu z 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce nevelela, ve věci žalobkyně dle zdejšího soudu nejde. Dostačujícím momentem jaksi „završujícím“ satisfakci, jíž by se žalobkyni od žalované mělo dostat, se pak soudu jeví být zaplacení částky 400 000 Kč. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobkyni trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím vyšší částky, než kterou soud shledal dostačujícím odškodněním. Předně uvést, že žalobkyně byla do doby naříkaného řízení bezúhonná. Byla stíhána pro zvlášť závažný zločin, jehož se měla dopustit na osobě blízké. Soud dále zohlednil, že žalobkyně byla opakovaně nepravomocně odsouzena, s uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody v délce [Anonymizováno] a vysokého peněžitého trestu ([Anonymizováno]). Další okolností zvyšující nemajetkovou újmu je poškození dobrého jména, důstojnosti a cti žalobkyně, pracovní, rodinné sféry žalobkyně. Konkrétní výši částky odůvodňuje výše uvedená povaha trestní věci s trestní sazbou až 20 let, nebo uložením výjimečného trestu a zejména pak shora popsaný zásah do soukromého, rodinného, sociálního a pracovního života žalobkyně. Žalobkyně byla stíhána vazebně, věc byla poměrně medializována. Naopak nemajetkovou újmu žalobkyně snižuje, že měla podporu v rodině, zejména ve svém manželovi. Naopak z tvrzení žalobkyně nebylo prokázáno, že by vedení trestního stíhání způsobilo žalobkyni ekonomické problémy (k dotazu soudu manžel žalobkyně ekonomickou nouzi i přes finanční náročnost obhajoby vyvrátil) a stejně tak nebyla prokázána disharmonie mezi manželi. Manžel opakovaně, jak v trestním řízení, tak zde před soudem poskytoval žalobkyni plnou podporu, neustále ji obhajoval. Pro tyto okolnosti soud nepřistoupil k vyšší výši zadostiučinění i s přihlédnutím ke skutečnosti, že stran nároku na náhradu nemajetkové újmy žalobkyně nenavrhla svůj účastnický výslech, jenž bývá stran tohoto nároku považován za „stěžejní“ důkazní prostředek. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně navrhla svůj výslech až v závěru řízení toliko ve vztahu k majetkovým náhradám škody.

43. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ 44. Soud dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Provedl zde přitom srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 26 C 172/2017 (u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Co 169/2020), kdy poškozené byla na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání přiznána částka 500 000 Kč, když soud dospěl k závěru, že ve srovnávaném případě se dokonce jednalo o intenzivnější negativní následky. I v tomto případě byla poškozená trestně stíhána pro trestný čin proti životu a zdraví, tj. povaha trestného činu byla obdobná. Poškozené sice hrozila trestní sazba až 6 let, avšak trestní stíhání trvalo téměř o dva roky déle – 5 let a 2 měsíce. Poškozená byla rovněž obdobně vystavena nejistotě, tlaku trestního stíhání, měla psychické problémy, stres, žila v nejistotě, jak trestní stíhání dopadne. Oproti žalobkyni byla dokonce pravomocně odsouzena, v případě žalobkyně se jednalo o nepravomocné odsouzení. Také byla poškozena její pověst, neboť řízení bylo rozsáhle medializováno (zde soud shledává medializaci ještě výraznější, když poškozená měla jako zdravotní sestra pochybit při porodu). Shodně jako v projednávané věci byla poškozená zasažena zejména v pracovní oblasti. S ohledem na povahu skutku ztratila poškozená možnost dalšího zaměstnání ve zdravotnictví, tedy uvedené je okolnostem projednávané věci velice obdobné, když soud dospěl k závěru, že uvěřil žalobkyni, že s ohledem na povahu skutku je uvěřitelný [Anonymizováno] klientů v oblasti psychologického poradenství. V porovnání s tímto rozhodnutím tak soud dospívá k závěru, že adekvátní výší finančního odškodnění ve vztahu k žalobkyni by byla částka [částka], kdy soud dále zohlednil, že žalobkyně byla dvakrát nepravomocně odsouzena, byl jí nepravomocně uložen trest odnětí svobody v délce [Anonymizováno] let a vysoký peněžitý trest, což jsou jistě okolnosti, jež nemajetkovou újmu žalobkyně prohloubily, byla obviněna ze zvlášť závažného zločinu. Poškozená ve srovnávaném případě však byla odsouzena dokonce pravomocně, trestní stíhání trvalo téměř o dva roky déle, dopady byly zásadnější včetně rozsáhlé medializace věci a veřejného odsouzení za pochybení při poskytování zdravotní péče, proto soud shledal jako dostačující částku 400 000 Kč, když nelez odhlédnout, že v porovnávaném případě poškozená obsáhle vypovídala a tímto prokazovala svoji újmu. Vazební stíhání zdejší žalobkyně soud nezohlednil, neboť bylo samostatným nárokem.

45. Soud ve věci neshledal zvláštní okolnosti, k nimž by bylo třeba přihlédnout v souvislosti se zahájením či vedením trestního řízení.

46. Žalobkyně sama žádné přesvědčivé srovnání s jiným obdobným případem, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka, tj. 300 000 000 Kč (v souladu s konstantní judikaturou reprezentovanou např. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR z 16. 9. 2015,[Anonymizováno]sp. zn. 30 Cdo 1747/2014), neprovedla.

47. Nárok B – ztráta možnosti adoptovat dítě á 250 000 Kč 48. Žalobkyně tvrdila, že se svým manželem [adresa] v roce [Anonymizováno], před zahájením trestního stíhání žalobkyně, plánovali adoptovat dítě, k čemuž už podnikali konkrétní kroky. Zahájením a vedením vazebního trestního stíhání byla tato možnost žalobkyni zcela odňata, a to nikoli pouze pro dobu vazebního trestního stíhání, nýbrž navždy – i pro dobu po skončení celého nezákonného trestního stíhání, když vzhledem k rozsáhlé medializaci je nyní zcela vyloučeno, že by žalobkyni kdokoli svěřil do péče své dítě, nebo ji snad dokonce nechal dítě adoptovat. Žalobkyně tvrdila, že je ztrátou možnosti vychovávat potomka psychicky naprosto zničena a považuje tuto újmu za neodčinitelnou. Nicméně jako satisfakci za zmaření možnosti adoptovat a vychovávat dítě, žalobkyně vůči státu uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy spočívající v zásahu do jejího plánovaného rodinného života ve výši 250 000 Kč. Nicméně soud po provedeném dokazování shledal nárok žalobkyně jako bezdůvodný, když žalobkyně přes výzvu ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř nebyla s to uvést, jaké konkrétní kroky za účelem adopce dítěte podnikla. V řízení bylo toliko prokázáno, že nad touto myšlenkou spolu s manželem uvažovali (dopis vyšetřovateli, výpověď manžela a bratra žalobkyně), avšak žádné konkrétní kroky před jejím vzetím do vazby neučinily. Naopak ze sdělení Odboru sociální péče se podává, že žalobkyně ani její manžel nikdy nebyli v evidenci uchazečů ani evidováni, ani není založena žádná komunikace z žádných z nich. Konečně nelze odhlédnout, že soudu je z úřední činnosti známo, že při adopci dítěte je dán důraz na přirozený rodičovský věk a soudu se nejeví pravděpodobné, že by legální adopcí mohlo být dosaženo adopce, pokud mezi adoptovaným dítětem a manžel žalobkyně, nar. v roce [Anonymizováno], by byl více jak [Anonymizováno] letý věkový rozdíl. S ohledem na uvedené, žalobu soud stran tohoto nároku jako nedůvodnou zamítl.

49. Nárok C – náhrada nemajetkové újmy za vazební stíhání ve výši 1 435 000 Kč 50. Dále se soud zabýval nárokem žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy způsobené jí v důsledku výkonu nezákonné vazby od [datum] do [datum]. Zdejší soud se zaměřil na zkoumání kritérií vytyčených Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 52/2012, tedy na a) povahu trestní věci, b) celkovou délku vazby, c) následky v osobní sféře žalobce. V R 52/2012 Nejvyšší soud uvedl, že adekvátním, avšak orientačním odškodněním nemajetkové újmy způsobené nezákonnou vazbou je částka v rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč za den trvání vazby. K povaze trestní věci odkazuje zdejší soud na bod 37 rozsudku. Omezena na osobní svobodě byla žalobkyně 955 dnů. Vazba byla odůvodněna ust. § 67 písm. a) a b) trestního řádu, šlo tedy o přísnější koluzní vazbu. Vzhledem k fatálním dopadům do soukromého a profesního života žalobkyně požadovala částku 1 500 Kč na den trestní stíhání. Soud se s požadavkem žalobkyně ztotožnil do té míry, že za 955 dnů vazby přiznal žalobkyni odškodnění za jeden den vazby á 1 500 Kč, tj. celkem 1 432 500 Kč. Žalobkyně ve vztahu k tomuto nároku nenavrhla svůj výslech, avšak i bez něho, soud uvěřil, že takto dlouhým pobytem ve vazbě bylo významně zasaženo do osobního a profesního života, když ztratila možnost vychovávat svého syna [jméno FO], v důsledku pobytu ve vazbě byl výrazně omezen její společenský život a rodinný život, kdy kontakt s nejbližšími je umožněn toliko v omezené míře. Není pak pochyb, že žalobkyně se z vazby nemohla věnovat svým podnikatelským aktivitám a ztratila své zázemí a naopak byla nucena se nedobrovolně vystavit vězeňskému režimu. Se zřetelem na výše uvedené, zejména k extrémní délce doby trvání vazby, při vědomí osobní svobody jako jedné z nejvyšších hodnot v demokratickém právním státě, soud přiznal zadostiučinění za vazební stíhání při samotné horní hranici.

51. Nárok D – náhrada nemajetkové újmy z nepřiměřeně dlouhého řízení á 52 500 Kč 52. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

53. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

54. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

55. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

56. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni od [datum], kdy bylo zahájeno trestní stíhání, do [datum], kdy byla žalobkyně obžaloby zproštěna, tj. 3 roky a 5 měsíců.

57. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově i procesně složité. Předmětem řízení bylo obvinění žalobkyně a jejího [Anonymizováno] ze zločinu vraždy. Skutková složitost byla dána zejména rozsáhlým dokazováním, ať už jde o listinné důkazy či svědecké výslechy. Nelze pak odhlédnout, že jen sama žalobkyně si pro účely obhajoby nechala zpracovat 5 znaleckých posudků – [tituly před jménem] [jméno FO] z oboru zdravotnictví, rovněž jako posudek [tituly před jménem] [jméno FO], a [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], konečně si žalobkyně nechala zpracovat též znalecký posudek z biomechaniky. Ve věci byli přibráni znalci i soudem, tedy znalecké zkoumání značně ovlivnilo délku napadeného řízení. Bylo třeba objasnit vztahy, motivy obžalovaných, posoudit jejich věrohodnost. Hmotněprávní složitost soud shledal jako standardní, přestože nelze přehlédnout, že se řízení vedlo na prvním stupni již u krajského soudu. Po procesní stránce bylo řízení složité, zejména pokud jde o opakované rozhodování o vazbě obžalovaných, jejich námitkách, soud opakovaně rozhodoval o svědečném, znalečném. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně rozhodoval dvakrát, stejně jako odvolací soud, s čímž je spojena i četnost rozhodování ve věci.

58. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobkyně na délce řízení ve smyslu obstrukčním nepodílela.

59. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud že k žádným významným průtahům nedocházelo, ostatně žalobkyně ani žádné konkrétní netvrdila. Řízení bylo ovlivněno zejména složitostí věci a aktivitou obžalovaných, jinak bylo plynulé a bez zbytečných průtahů (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1143/2010). Nad rámec zmíněného soud uvádí, že je judikatorně ustáleno, že důvodem pro navýšení základní částky zadostiučinění není rozdílný právní názor jednotlivých instancí oproti např. zrušení rozsudku z důvodu nepřezkoumatelnosti či nerespektování právního názoru soudu vyššího stupně.

60. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobkyně, tento soud vidí jako standardní. Soud uvážil, že sice obecně podle judikatury ESPL se poskytuje poškozenému zvýšený význam řízení v trestních věcech (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005), ale pokud žalobkyně současně uplatnila nárok na nemajetkovou újmu z nezákonného stíhání, k zvýšenému významu se nepřihlíží (rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 2800/2009).

61. Vzhledem k výše popsaným kritériím, tedy složitosti věci, významu řízení pro účastníka, chování účastníka a postupu orgánů veřejné moci, soud uzavřel, že délka řízení trvajícího 3 roky a 5 měsíců je okolnostem případu přiměřená, pročež žalobu zamítl jako nedůvodnou pro nenaplnění již prvého předpokladu pro vznik nemajetkové újmy – absenci odpovědnostního titulu.

62. Nárok E – náhrada škody z [Anonymizováno] [adresa] á 31 514 000 Kč 63. K uvedenému nároku žalobkyně uvedla, že byla od roku 2011 spoluvlastnicí a investorkou závodu – [adresa] v [adresa] (dále jen „[Anonymizováno]“), kdy jejím blízkým obchodním partnerem byl spoluvlastník objektu pan [jméno FO], její bratr. [Anonymizováno] vlastnila kozy a krávy, kdy hlavní příjem [Anonymizováno] plynul z prodeje čerstvého kozího a kravského mléka. Denní příjem z 1 litru prodaného kozího mléka [Anonymizováno] činil v roce 2017 částku 40 Kč; při průměrně nadojeném množství 150 litrů za den činil tedy denní příjem z prodaného kozího mléka částku 6 000 Kč. Denní příjem z 1 litru prodaného kravského mléka [Anonymizováno] činil v roce 2017 částku 20 Kč; při průměrně nadojeném množství 120 litrů za den činil tedy denní příjem z prodaného kravského mléka částku 2 400 Kč. Dále se domáhala škody za neuskutečněný prodej hus, drůbeže, kachen, kuřat a kůzlat. Konečně vzhledem k tomu, že žalobkyně byla dne [datum] náhle vzata do vazby, z níž byla propuštěna až dne [datum], nebyla schopna se po tuto dobu jakkoli věnovat své podnikatelské činnosti v [Anonymizováno], ačkoli v době před zahájením nezákonného trestního stíhání se jí věnovala velmi aktivně a s obchodním partnerem [jméno FO] plánovali rozšíření obchodních aktivit [Anonymizováno]. Žalobkyni bylo dále v důsledku vazebního stíhání fakticky znemožněno žádat o dotaci na podnikání v rámci [Anonymizováno], vypsaného [právnická osoba], kdy podmínkou pro získání dotace je věk žadatele 18 – 40 let. Žalobkyně odkazuje na rozhodnutí Ministerstva zemědělství č.j. [č. účtu]-[Anonymizováno], „[Anonymizováno]“ Žalovaná částka 31 514 000 Kč, kterou představuje: a) ušlý zisk z obchodní činnosti [Anonymizováno] ve výši 24 000, Kč denně za dobu 1261 dnů nezákonného trestního stíhání žalobkyně (tj. celkem v částce 30 264 000 Kč), b) částka 1 250 000, Kč jakožto dotace, o kterou by žalobkyně žádala v rámci [Anonymizováno] a která by jí byla poskytnuta, pokud by nebyla nezákonně trestně stíhána. Po provedeném dokazování soud zamítl žalobu i v tomto rozsahu, neboť pokud jde o nárok na dotaci, žalobkyně ani přes výzvu ve smyslu ust. § 118 a odst. 1, 3 o. s. ř. neprokázala, že by před vzetím vazby učinila jakékoliv konkrétní kroky pro její poskytnutí. Při svém výslechu uvedla, že pro její získání by bylo nutné absolvovat i vzdělávací kurz a tento kurz před svým zadržením neabsolvovala. O podání dotace toliko uvažoval, neboť ji už dostal bratr. Nadto žalobkyně nikdy nebyla vedena jako zemědělská podnikatelka. Pokud jde o druhou část nároku, ušlý zisk se zpravidla definuje jako druh majetkové újmy, která spočívá v nedosažení toho, čeho by poškozený při neexistenci škodné události za normálních okolností dosáhl, slovy judikatury je „újmou, spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí“. Příčinná souvislost újmy s protiprávním jednáním škůdce musí být současně postaveno najisto. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23 Cdo 1069/2008, a, sp. zn. 25 Cdo 818/2005, sp. zn. 30 Cdo 2112/2014, sp. zn. 30 Cdo 2385/2014). Ušlý zisk, tvrzený žalobkyní na jejím možném výdělku z prodeje mléka zvířat, nebyl žalobkyni nabídnutými a soudem provedenými důkazy postaven najisto, pročež žalobu zamítl i v této části. Z výslechu jak žalobkyně, tak svědka [jméno FO] a zejména svědka [jméno FO] vyplynulo, že v době před vzetím do vazby žalobkyni nikdy žádný zisk vyplacen nebyl, pokud se něco prodalo, kryly se z toho náklady na provoz [Anonymizováno] a rozvíjení [Anonymizováno] bylo toliko v procesu. S ohledem na uvedené, soud nemá za prokázané, že by za normálního běhu věcí (nadto, kdy v roce 2020 bratr žalobkyně dotaci státu vrátil a provoz [Anonymizováno] ukončil) by bez škodné události došlo k rozmnožení majetkových hodnot. Konečně nelze odhlédnout, že stran tohoto nároku žalobkyně nikdy nepředložila např. žádné daňové přiznání apod., ze kterého by vyplýval zisk [Anonymizováno].

64. Nárok F – náhrada škody z Psychologickou-poradenské a lektorské činnosti á 30 380 880 Kč 65. I v případě tohoto nároku soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť opětovně s odkazem na výše uvedené stran definice ušlého zisku, soud po provedeném dokazování a výzvě ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. nemá za prokázané, že by bez škodné události došlo k rozmnožení majetkových hodnot žalobkyně. Sodně jako v případě [Anonymizováno], žalobkyně neprokázala jakých zisků dosahovala v době před svým vzetím do vazby a že nebýt nezákonného trestního stíhání, těchto (nebo i vyšších) zisků by dosáhla v letech [Anonymizováno]. V řízení bylo toliko prokázáno, že žalobkyně vedla živnost zaměřenou na psychologické poradenství, kdy provozovnu měla registrovánu na adrese [adresa]. Dále bylo v řízení toliko prokázáno, že od konce roku [Anonymizováno] do svého vzetí do vazby hradila za provoz webových stránek [Anonymizováno] a na stránkách [Anonymizováno] jsou zachycena kladná hodnocení její praxe. Jak už uvedeno výše, nutno zdůraznit, že žalobkyně žádné zisky (po odečtení výdajů) před vzetím do vazby netvrdila, natož aby je prokazovala. Konečně z časových souvislostí nelze odhlédnout, že se jednalo teprve o rozvíjející podnikatelský záměr žalobkyně - faktury za údržbu webových stránek jsou vystaveny v roce [Anonymizováno], kdy ve stejném roce došlo k převzetí provozovny žalobkyně až [datum] a zároveň jejího zápisu do živnostenského rejstříku – na základě oznámení z [datum].

66. Nárok G – náhrada škody z provozu hotelu na [Anonymizováno] 359 024 711,63 Kč 67. Uvedeného nároku se žalobkyně domáhala s tím, že spolu s manželem [adresa] vypracovala před zahájením nezákonného trestního stíhání podnikatelský záměr provozování sítě turistického ubytování na [Anonymizováno]. V rámci plánovaného projektu měl být na [Anonymizováno] postaven hotel, sestávající z 29 bungalovů, kdy nemovitosti určené ke stavbě hotelu byly již před zahájením trestního stíhání žalobkyně zakoupeny do společného jmění manželů – žalobkyně a [adresa]. V důsledku zahájení vazebního trestního stíhání nebyla žalobkyně schopna se plánovaným podnikatelským aktivitám nadále věnovat. Od záměru výstavby a provozování hotelu následně upustil i manžel žalobkyně [jméno FO], když s ohledem na svůj pokročilý věk a obavy o zdraví a život vlastní manželky nebyl již schopen se tomuto projektu nadále sám věnovat. Nicméně z provedeného dokazování (memorandum k hotelovému komplexu [Anonymizováno]) jednak vyplývá, že pozemky vlastnil manžel žalobkyně ještě před uzavřením manželství (k povolení stavby došlo dle memoranda v roce 2009), když sňatek byl dle shodných vyjádření žalobkyně a jejího manžela uzavřen v roce 2013. Nadto nelze odhlédnout, že stavební povolení bylo uděleno již v roce 2009, přesto však ke dni zahájení trestního stíhání žalobkyně, nebyly započaty žádné stavební práce. Což ostatně potvrzuje i samotná výpověď svědka [jméno FO], jenž uvedl, že podnikání v afrických zemích je komplikované. Konečně jak sama žalobkyně, tak svědek [jméno FO], ve svých výpovědích uvedli, že role žalobkyně byla administrativní a tlumočnická. Tedy se zřetelem ke všem těmto okolnostem ve spojení s rezignací na výzvu ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. na prokázání škody, soud žalobu zamítl i v tomto rozsahu.

68. Nárok H – náhrada škody za zaměstnání u [právnická osoba] á [částka]

69. Stran tohoto nároku žalobkyně uvedla, že před zahájením nezákonného trestního stíhání byla na plný úvazek zaměstnána u společnosti [právnická osoba], IČ: [IČO]. Průměrný výdělek (čistý příjem) z této činnosti činil 15 586 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v rámci nezákonného trestního stíhání vzata do vazby, a propuštěna byla po 32 měsících (konkrétně vazba trvala v období [datum] – [datum]), ušlý zisk z pracovněprávního vztahu se společností [právnická osoba] činí částku 498 752 Kč. Naopak v této části soud shledal nárok žalobkyně jako zcela důvodný, když z potvrzení o zaměstnání vyplynulo, že žalobkyně byla u společnosti zaměstnána v období od [datum] do [datum], z pracovní smlouvy, že nástupní tarif činil 18 000 Kč a zejména ze mzdového listu za rok 2017 byla vynásobením počtu měsíců a čisté mzdy žalobkyně prokázána průměrná měsíční čistá mzda ve výši 15 586 Kč. Soud tedy v této části žalobě zcela vyhověl, kdy za použití volného uvážení přiznal náhradu za ušlý zisk za celých 32 měsíců, když žalobkyně byla zadržena již [datum] a propuštěna [datum], kdy soud s ohledem na dobu pobytu ve vazbě, nepovažuje za spravedlivé požadovat po žalobkyni, aby byla hned první pracovní den nastoupila v plném rozsahu do zaměstnání. Nadto v uvedeném nároku nebyla zohledněna inflace, k níž by s ohledem na běžný chod věcí pravděpodobně došlo. V neposlední řadě nelze odhlédnout, že žalobkyně i po propuštění z vazby byla omezena na osobní svobodě zákazem vycestování, pravidelným dohledem probační služby a nošením elektronického náramku, což jsou jistě okolnosti, které pracovní činnost taktéž do určité míry omezují.

70. Nárok I – náhrada škody za výdaje ve vazbě á 283 681 Kč 71. Žalobkyně byla v období [datum] – [datum] vazebně stíhána. Za tuto dobu na vazební účet žalobkyně uhradila částku celkem 160 000 Kč (32 měsíců vazebního stíhání x 5 000 Kč měsíčně). Dále po celou dobu pobytu ve vazbě žalobkyně musela nákladným a složitým způsobem obstarávat své běžné životní potřeby – takto si žalobkyně např. hradila kredit na telefon (pevnou linku) v částce celkem 29 000 Kč, a nakupovala poštovní známky, obálky a dopisní papíry pro udržování pravidelného písemného kontaktu s okolním světem v částce celkem přibližně 10 368 Kč (3x týdně dopis za 27 Kč). Dále žalobkyně začala užívat léky, které před zahájením vazebního trestního stíhání nikdy neužívala – [Anonymizováno] a další, všechny celkem za částku doplatku 4 313 Kč. Tyto léky užívá žalobkyně na předpis své ošetřující psychiatrické lékařky do současnosti, včetně léku na schizofrenii. Žalobkyně také v době pobytu ve vazbě hradila nárokové balíky celkem v částce 80 000 Kč (1x za 3 měsíce, tedy celkem 10 balíků po 8 000 Kč). Shora vypočtené náklady by nebýt nezákonného vazebního stíhání žalobkyně nikdy nevznikly, když na svobodě by žalobkyně jistě volila jinou cestu k zajištění komunikace s blízkými, než dopisy a pevnou telefonickou linku, nepotřebovala by užívat uvedené léky, když před vzetím do vazby se žalobkyně těšila dobrému zdraví, a jistě by nehradila žádné částky na vazební účet. I v případě tohoto nároku soud zamítl žalobu jako nedůvodnou, neboť jak vyplývá z provedeného dokazování (výslech svědka [jméno FO], výpisy z vězeňského konta), předmětem nárokových balíků bylo zajištění stravy pro žalobkyni nad rámec stravování poskytovaného ve vazbě, tedy dle soudu se jednalo o běžné životní náklady, které by žalobkyně hradila i při svém pobytu na svobodě (soud nemá důvod pochybovat, že by jí manžel do vězení posílal jinou stravu, než kterou má žalobkyně ráda nebo ji jinak preferuje). Pokud jde o výdaje na léky a poštu a pevnou linku, nelze dle osudu uzavřít, že pokud by žalobkyně byla na svobodě, k zajištění styku s blízkými by jistě volila minimálně mobilní telefon, jehož úhrada se taktéž musí měsíčně hradit, rovněž jako by se stýkala s rodinnými příslušníky osobně a musela by vynaložit např. cestovní výdaje. Konečně i ohledně tohoto nároku soud žalobkyni poučil ve smyslu ust. 118a odst. 1, 3 o. s. ř., že nebýt vazebního stíhání žádné takové náklady na stravu, léky a komunikaci s blízkými by žalobkyni nevznikly, toto žalobkyně neprokázala a ani nevysvětlila, co znamená plusový zůstatek vazebního konta ve výši 21 108 Kč a jak tento reflektovala do výpočtu o náhradě škody.

72. Nárok K – náhrada škody za nutnost složit kauci á 750 000 Kč 73. Konečně posledním, zde projednávaným nárokem, byla škoda ve výši 750 000 Kč. Jak už bylo popsáno shora, usnesením ze dne [datum], rozhodl [Anonymizováno] tak, že zrušil usnesení [datum] o ponechání žalobkyně ve vazbě, a nově rozhodl tak, že žalobkyni propustil z vazby na svobodu za současného přijetí peněžité záruky ve výši 10 000 000 Kč složené manželem žalobkyně [adresa]. Tedy aby byla žalobkyně propuštěna z vazby, musel manžel žalobkyně [jméno FO] uhradit na soudem určený účet peněžitou záruku v částce [částka]. Tyto prostředky patřily do společného jmění žalobkyně a jejího manžela [adresa]. Je přitom jasné, že pokud by neprobíhalo nezákonné trestní stíhání žalobkyně a tyto prostředky by nebyly složeny na účtu soudu jakožto kauce, pak žalobkyně a její manžel [jméno FO] by tyto prostředky investovali a dále zhodnotili. Žalobkyně měla vzhledem k podnikatelským zkušenostem a znalostem investičních trhů za to, že tyto prostředky mohly být za dobu 12 měsíců zhodnoceny o 7,5 %, tj. o částku [částka]. I v této části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když žalobkyně ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř poučil, aby uvedla, do jakých konkrétních investičních nástrojů mělo být před jejím vzetím do vazby investováno a že jen v důsledku jejího vzetí do vazby, byla tato investice zmařena. Žalobkyně však žádná konkrétní tvrzení neuvedla, k důkazu byl toliko proveden výslech svědka [jméno FO] a [jméno FO], kteří shodně uvedli, že se počítalo s tím, že částka bude vrácena dříve a že by ji asi svědek [jméno FO] investoval, tak jako jiné své volné finanční prostředky. Bez ohledu na skutečnost, že tyto prostředky byly hrazeny manželem žalobkyně a nikoliv přímo žalovanou a tyto pravděpodobně nemohly pocházet ani ze společného jmění manželů, když žalobkyně uvedla, že veškeré své finanční prostředky – cca 2 mil. Kč použila ke své obhajobě, nelze dospět k důvodnosti žalobkyni, když žalobkyně ani netvrdila do jakých konkrétních investičních nástrojů mělo být investováno, že ve vztahu k tvrzeným investicím již proběhly nějaké konkrétní kroky a k jejich zmaření došlo jen v důsledku vazebního stíhání, potažmo povinnost složit kauci.

74. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalovaná měla úspěch jen částečný, ale její neúspěch byl vzhledem k tarifní hodnotě sporu toliko v nepatrné části, a proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 422 652 024,63 Kč (4x 50 000 Kč za nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) + 422 452 024,63 Kč za škodu). Žalovaná byla z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšná co do částky 422 053 272,63 Kč (neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo i jen konstatováním porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013/. Převážně tak v řízení byla úspěšná žalovaná, tj. v 99,72 %, a proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Jelikož žalobkyně byla neúspěšná, proto je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 4 500 Kč za vyjádření k žalobě ze dne 9. 3. 2023, repliku z 22. 5. 2023, přípravu a účast na jednání dne 12. 1. 2023, 22. 2. 2023 (zde je účast u jednání počítána 2x, neboť jednání trvalo od 12, 30 – 16, 05 hodin), 24. 5. 2023, 15. 8. 2023, 7. 11. 2023, 20. 12. 2023 dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., kdy za jeden úkon náleží 300 Kč, za 15 úkonů nezastoupeného účastníka tak žalované náleží náhrada v celkové výši 4 800 Kč (výrok III.).

Poučení