47 C 84/2021-109

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] pro zaplacení 282 770,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 222 399,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 25. 3. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 60 371 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 25. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 50 106 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou podanou u zdejšího soudu dne [anonymizováno] [číslo] domáhal po žalované zaplacení částky 282 770,50 Kč, a to jako náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím v řízení zahájeném usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, SKPV, odbor hospodářské kriminality [číslo jednací] ze dne 20. 6. 2017, o zahájení trestního stíhání pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku (dále jen„ TZ“) spáchaného formou spolupachatelství dle § 23 TZ. Následně Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] o propuštění žalobce ze zadržení za současného nahrazení vazby přijetím písemného slibu žalobce a stanovení probačního dohledu. Trestní stíhání žalobce bylo usnesením z 8. 11. 2017, č. j.: KRPA [číslo] [rok] [číslo] rozšířeno dle § 160 odst. 1, 5 TŘ o další dílčí útoky pokračujícího zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) TZ ve formě spolupachatelství. Dne 15. 4. 2019 byla proti žalobci podána obžaloba ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) TZ, za jehož spáchání bylo lze uložit trest odnětí svobody v rozsahu pět až deset let. Rozsudkem Městského soudu v Praze z 30. 4. 2020 byl žalobce obžaloby zproštěn dle ust. § 226 písm. b) trestního řádu (dále jen„ TŘ“) z důvodu, že skutek označený v žalobním návrhu není trestným činem. Rozsudek nabyl vůči žalobci právní moci dne 2. 6. 2020. V souvislosti s vedením trestního řízení vznikla žalobci škoda ve výši vynaložených prostředků na obhajobu Mgr. [jméno] [příjmení], advokátkou, v substituci za JUDr. [příjmení] [příjmení], advokáta, které jsou účtovány dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“), za 59,5 úkonů právní služby á 2 300 Kč (specifikované v bodu IV. žaloby) v celkové výši 136 850 Kč, za režijní paušál podle § 13 a. t. za 43 úkonů právní služby á 300 Kč celkem 12 900 Kč a za náhradu za promeškaný čas 1 300 Kč. Celková výše nákladů obhajoby činila 182 770,50 Kč včetně DPH. Dále žalobce požadoval odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, když tato byla způsobena zejména tím, že žalobci s ohledem na právní kvalifikaci trestního jednání hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody, došlo k zadržení žalobce a k provedení prohlídky jím užívaného vozidla BMW, [registrační značka] a k provedení domovní prohlídky na adrese, kde žil se svou družkou a jejím sedmiletým synem, což představuje významný zásah do práva na soukromí žalobce. Při provedených úkonech trestního řízení byla žalobci zajištěna výpočetní technika užívaná žalobcem i pro soukromé účely, notebook, tablet, IPhone, mobilní telefon, která mu byla vrácena téměř po pěti měsících a po tuto dobu mu byl odepřen přístup k veškerým datům soukromé i pracovní povahy. Žalobci byly dle ust. § 79g odst. 1) TŘ zajištěny jako náhradní hodnota peněžní prostředky v hodnotě 167 600 Kč a 180 EUR, které mu byly vráceny až dne 6. 11. 2020, ačkoliv se žalobce domáhal zrušení zajištění, když se pro žalobce nejednalo o zanedbatelnou hodnotu s ohledem na jeho majetkové poměry a po dobu téměř 3 a půl let mu bylo znemožněno s tímto majetkem disponovat a byl tak připraven o veškeré své úspory. Žalobce byl zadržen na více než dva dny a následně po propuštění ze zadržení byl nucen se dostavovat po dobu téměř tří let každý měsíc k probačnímu úředníkovi a podrobit se jeho dohledu. Žalobce po celou dobu probíhajícího trestního stíhání pociťoval nejistotu v podobě rizika vzetí do vazby a hrozby nepodmíněného trestu odnětí svobody v minimální výši 5 let, což negativně ovlivňovalo žalobcovu psychiku, žalobce se potýkal s permanentním stresem, pocity nejistoty, úzkostmi, došlo ke zhoršení spánku, zvýšené podrážděnosti a upadání do depresivních nálad, k čemuž neprospívaly marné snahy žalobce přesvědčit orgány činné v trestním řízení o nedůvodnosti trestního stíhání, na něž bylo reagováno zamítavě (stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, stížnost a návrhy stran zrušení zajištění peněžních prostředků, návrh na zastavení trestního stíhání). Žalobce vedl do doby zahájení trestního stíhání bezstarostný a spokojený život, v době zahájení trestního stíhání bylo žalobci [věk] let a s přítelkyní plánovali početí potomka. Následkem prožitého šoku (zadržení, domovní prohlídka, prohlídka vozu) trpěl psychickými obtížemi, pročež začal docházet k psychoterapeutce, kdy četnost návštěv za první rok stíhání byla nezbytná jedenkrát týdně a od druhého roku se intenzita návštěv snižovala. Žalobce trpěl zejména úzkostnými a depresivními stavy, nadměrným stresem a podrážděností, což vedlo k poruchám spánku, soustředění, nechutenství a celkové ztrátě chuti do života. Psychický stav žalobce se měnil dle okolností v řízení, kdy se žalobce upínal ke skončení vyšetřování a doufal v jeho zastavení, k čemuž nedošlo a žalobce propadal pocitům frustrace a bezmoci. Vlivem nepříznivého psychického stavu žalobce došlo k odcizení mezi žalobcem a jeho partnerkou a v září 2017 vše vyústilo v rozpad vztahu, což žalobce považuje za nejvýraznější negativní dopad do osobnostní sféry, když tímto ztratil nejen partnerský vztah, ale i vytvořený blízký vztah k synovi partnerky. Žalobce se stáhl ze společenského života, stýkal se pouze s nejbližšími přáteli, kterým se s probíhajícím trestním stíháním mohl svěřit. Vzhledem k výše uvedenému považuje žalobce částku 100 000 Kč za přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Žalobce uplatnil nároky u žalované podáním ze dne 24. 9. 2020, žalovaná se však ve lhůtě šesti měsíců ve věci nevyjádřila.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 30. 6. 2021 uvedla, že žalobce u ní uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Vzhledem ke skutečnosti, že jí nemohl být zapůjčen spis, prohlásila podmínky vzniku odpovědnosti státu za sporné a navrhla zamítnutí žaloby. Ve vyjádření z 16. 9. 2021 k potvrzení či vyvrácení existence odpovědnostního titulu navrhla provést důkaz patřičnými listinami a k otázce náhrady nákladů za právní obhajobu uvedla, že nebyly dohledány tyto úkony: účast u vazebního jednání dne 22. 6. 2017, stížnost z 29. 6. 2017, žádost o vrácení vydaných věcí z 19. 9. 2017, stížnost ze dne 16. 10. 2017, stížnost ze dne 16. 11. 2017, návrh na zastavení trestního stíhání z 15. 2. 2019, žádost o opravu protokolu z 9. 12. 2019 a seznámení se spisem ze dne 5. 2. 2019. Namítala, že za úkon účast u výslechu obviněných z 21. 6. 2017 by měla náležet odměna za 4 úkony právní služby, nikoliv za 5 a dále učinila spornou náhradu za promeškaný čas, která by měla náležet vždy v poloviční výši než je žalobcem požadována. Dále měla námitky, že za účast na hlavním líčení dne 10. 12. 2019 by měla náležet odměna za 1 úkon, nikoliv za 2 úkony právní pomoci. Žalovaná sporovala, že žalobce neprokázal konání porad s obhájcem, a i kdyby prokázány byly, porady konané ve dnech 9. 8. 2017, 24. 5. 2018, 25. 1. 2019, 21. 8. 2019 a 27. 8. 2019 považuje za neúčelné vzhledem k neprovázanosti s úkony v trestním řízení. Konečně namítala, že nebylo prokázáno účtované cestovné a obdobně by měla být tvrzena a prokázána vzniklá nemajetková újma. Závěrem žalovaná poukázala na skutečnost, že žalobce byl již v minulosti pravomocně odsouzen.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce u žalované nároky předběžně uplatnil, a to dne 24. 9. 2020. Dále byl nesporný průběh trestního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení bylo vůči žalobci zahájeno dne 20. 6. 2017 usnesením PČR, č. j.: KRPA [číslo] [rok] [číslo], přičemž se jednalo o zahájení trestního stíhání pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, 3 písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství dle ust. § 23 trestního zákoníku. Dne 22. 6. 2017 Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením sp. zn. [spisová značka] propustil žalobce ze zadržení za současného nahrazení vazby přijetím písemného slibu žalobce a stanovení probačního dohledu. Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, SKPV, odbor hospodářské kriminality [číslo jednací] z 8. 11. 2017 bylo dle ust. § 160 odst. 1,5 TŘ trestní stíhání žalobce rozšířeno o další dílčí útoky pokračujícího zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství dle ust. § 23 trestního zákoníku. Dne 15. 4. 2019 byla podána obžaloba k Městskému soudu v Praze pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Dne 30. 4. 2020 byl žalobce rozsudkem Městského soudu v Praze č. j.: [spisová značka] zproštěn obžaloby dle § 226 b) trestního řádu, když v obžalobě označený skutek není trestným činem. Právní moci nabylo toto rozhodnutí ve vztahu k žalobci dne 2. 6. 2020. Citovaný spis Městského soudu v Praze byl zdejšímu soudu zapůjčen pouze krátkodobě, proto si soud opatřil ke stěžejním listinám kopie, jimiž prováděl dokazování.

5. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] jakožto bývalé partnerky žalobce soud zjistil, že trestní stíhání zasáhlo žalobce ve sféře rodinné, konkrétně v tom směru, že spolu s žalobcem přestali komunikovat. Žalobce byl nešťastný, podrážděný, trpěl depresemi, uzavřel se do sebe. Žili spolu v jejím bytě, v den, kdy došlo k zadržení žalobce, byla učiněna v předmětném bytě domovní prohlídka, což bylo velmi nepříjemné i pro ni. [osobní údaje o svědkyni] [anonymizováno 14 slov] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [role v řízení], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno] [role v řízení]. Vypověděla, že když se žalobce po 3 dnech vrátil z cely předběžného zadržení, byl psychicky zlomený, najednou byl bez práce a protože mu zajistili veškeré finanční prostředky, musela převážnou část chodu domácnosti hradit sama. Práci si žalobce snažil nalézt na internetu, po známých. Ačkoliv mu věřila, podporovala ho, postupně mezi nimi docházelo k hádkám a nervozitě v rámci rodinného soužití v souvislosti s tímto trestním stíháním, což vyústilo zhruba po 3 měsících v rozchod partnerů. Před zahájením trestního stíhání měli bezproblémový vztah, plánovali spolu počít potomka. Rádi jezdili na výlety, chodili na minigolf, na bowling, do kina, to vše se zahájením trestního stíhání skončilo. Potvrdila, že žalobce chodil k psychiatričce a bral přírodní léky proti nespavosti. Panovaly mezi nimi neshody, nechtěla, aby se nepříznivá situace žalobce přenášela na jejího syna, začali tedy s žalobcem trávit volný čas odděleně. Sama se obávala, jak trestní stíhání žalobce dopadne. Závěrem svědkyně vypověděla, že žalobce zhubl dle jejího odhadu až 20 kg, kdy jednak neměl chuť k jídlu a jednak přestal chodit do posilovny, kterou dřív navštěvoval pravidelně. Neměl na to náladu, ani peníze. Výpověď svědkyně soud hodnotí jako věrohodnou, spontánní, prostou tendenčních snah stranit žalobci.

6. Z výslechu svědka [jméno] [jméno] jakožto kamaráda žalobce vzal soud za prokázané, že mu pomáhal, jak to šlo, a to i finančně, neboť žalobce přišel o práci, po zajištění věcí zůstal bez prostředků. Pomáhal mu dále třeba i s dopravou, automobil měl žalobce totiž také zajištěný. Před trestním stíháním měl žalobce normální, spořádaný život, žil s přítelkyní a jejím synem. Chodil do posilovny. Po zahájení trestního stíhání do posilovny přestal chodit, neměl peníze na jídlo, natož na posilovnu a navíc řešil úplně jiné starosti. Vypověděl, že žalobce hodně zhubl, špatně jedl, s přítelkyní se rozešli. Přišel o veškeré kontakty, o celý sociální život. Propadal beznaději, jestli má smysl ještě něco budovat, o něco se v životě snažit. Výpověď svědka [jméno] byla ve srovnání se svědeckou výpovědí svědkyně [příjmení] obecnější, což je dle soudu odůvodněno tím, že svědkyně jako osoba žijící s žalobcem ve společné domácnosti měla k žalobci blíže.

7. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že trestním stíháním přišel o více jak tři roky života. Byl bez práce, měl starosti, aby sehnal peníze na advokátku, na psychoterapeutku. Z počátku trpěl pocity beznaděje, cela situace ho paralyzovala, ale práci si hledal. Chvilku pracoval v [popis zaměstnání], [anonymizováno 11 slov], ale v období trestního stíhání mu nedávalo smysl něco podnikat. Scházela mu motivace. O jeho trestním stíhání věděla jen přítelkyně [jméno], kamarád [jméno] a jeho zaměstnavatel, neboť chtěl být vůči němu upřímný, protože po celou dobu trestního stíhání se obával vazby nebo později nástupu výkonu trestu odnětí svobody. Z tohoto důvodu ani nenavazoval nové vztahy, nebylo čím se chlubit. Předtím jezdili s přítelkyní a jejím synem na výlety, do zoo, chodili na koupaliště, ale po zahájení trestního stíhání na to nebyla nálada ani finance. S přítelkyní chtěli počít dítě, zajímali se i o hypoteční úvěry, chtěli si koupit něco vlastního. K psychoterapeutce z počátku chodil jednou týdně, po celou dobu trestního stíhání docházel jednou v měsíci také k probačnímu úředníkovi. Cítil se méněcenný. Má rád zdravý životní styl, proto se nespavost snažil řešit pomocí přírodních prostředků, bylinek. Nejvíce byla zasažena jeho rodinná sféra, neboť do rodinného soužití vneslo trestní stíhání nepohodu, on i přítelkyně se uzavřeli do sebe, přestali spolu komunikovat, což nakonec vedlo k rozchodu. Odstěhoval se do bytu svého tehdejšího zaměstnavatele, jenž měl k pronájmu. V důsledku stresu zhubl více jak 10 kg, přestal cvičit, neměl na to už energii, žil ve stresu. Velmi se ho dotklo, že mu zabavili telefon a další elektroniku. Skutečně se obával, že by mohl nastoupit do vězení, neboť jeho advokátka se vyjadřovala v tom smyslu, že ho buď zprostí, nebo nastoupí do vězení, že podmíněný trest nepřipadá v úvahu. Připustil, že byl dříve trestně stíhaný, za zbytkový alkohol přišel o řidičský průkaz, ale přesto pak převážel v rámci své pracovní činnosti auta, takže byl stíhán z maření výkonu rozhodnutí.

8. Z protokolu o výslechu obviněného [příjmení] ze dne 21. 6. 2017 soud zjistil, že výslech byl zahájen v 9:02 hod a zakončen v 10:48 hod. Z protokolu o výslechu obviněného [příjmení] ze dne 21. 6. 2017 má soud za prokázané, že jeho výslech byl započat v 11:18 hod a ukončen v 11:47 hod. Z protokolu o výslechu žalobce jakožto obviněného ze dne 21. 6. 2017 vzal soud za zjištěné, že jeho výslech byl zahájen v 12:55 hod a skončen v 13:50 hod. Z protokolu o výslechu obviněného [příjmení] ze dne 21. 6. 2017 soud zjistil, že jeho výslech byl zahájen v 14:34 hod a ukončen v 17:40 hod.

9. Ze stručného záznamu o průběhu vazebního zasedání ze dne 22. 6. 2017 soud zjistil, že vazební zasedání proběhlo uvedeného dne za účasti žalobce a jeho obhájkyně, a to v čase od 9:30 hod do 10:45 hod.

10. Z čl. 2194 a 2198 a následujících přílohové spisu má soud za zjištěné, že žalobce si dne 29. 6. 2017 podal stížnost proti usnesení o zajištění náhradní hodnoty, jež odůvodnil dne 30. 6. 2017. Jako náhradní hodnota byly v rámci trestního stíhání žalobce zajištěny na podkladě usnesení č. j.: KRPA [číslo] [rok] [číslo] z 23. 6. 2017 finanční prostředky ve výši 51 600 Kč nalezené v osobním automobilu, 116 000 Kč a 180 euro v bytě, kde žil žalobce s partnerkou.

11. Z prohlášení o uskutečněných poradách ze 17. 7. 2020 vzal soud za prokázané, že v souvislosti s obhajobou žalobce byly s jeho obhájkyní uskutečněny porady ve dnech 9. 8. 2017, 1. 12. 2017, 24. 5. 2018, 25. 1.2019, 28. 1.2019, 15. 2. 2019, 21. 8. 2019, 27. 8. 2019, 2. 9. 2019, 30. 9. 2019 a 9. 3. 2020. Všechny tyto porady trvaly déle jak jednu hodinu.

12. Z čl. 6020 přílohové spisu se podává, že žalobce si podáním z 19. 9. 2017 podal žádost o vrácení vydaných věcí, kdy kromě vrácení finančních prostředků se domáhal vrácení zajištěného notebooku [anonymizováno] a tabletu [příjmení].

13. Z protokolu o provedení domovní prohlídky soud zjistil, že dne 20. 6. 2017 byla provedena domovní prohlídka v bytě žalobce, konkrétně č. 8 ve 3. patře bytového domu na adrese [adresa], jenž užíval žalobce společně se svou družkou [jméno] [příjmení] a jejím synem. Z protokolu o zadržení osoby podezřelé z [datum] se podává, že žalobce byl dne [datum] v 8:08 hod po předchozím souhlasu MSZ zadržen. Z usnesení č. j.: [spisová značka] soud zjistil, že žalobce byl dne [datum] v 10:40 hod ze zadržení propuštěn.

14. Z usnesení Městského soudu v Praze ze 4. 12. 2017 č. j.: [spisová značka] vzal soud za prokázané, že poté, co státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v [obec] usnesením č. j.: [č.j.] [anonymizováno] [rok] [číslo] nevyhověla žádosti žalobce o zrušení zajištění finančních prostředků, podal si žalobce proti tomuto rozhodnutí stížnost, jež byla následně citovaným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítnuta.

15. Z protokolu o výslechu svědka z 16. 2. 2018 č. j.: KRPA [číslo] [rok] [číslo] má soud za zjištěné, že daného dne byl proveden výslech svědkyně [příjmení], a to v [obec].

16. Z listiny označené jako předání USB disku s nahranými daty z 21. 1. 2019 vyplývá, že na základě požadavku žalobce citovaného dne policie předala žalobci [příjmení] disk o velikosti 300 GB obsahující spisový materiál policie ČR.

17. Ze záznamu o prostudování spisu z 5. 2. 2019 se podává, že daného dne obhájkyně studovala spis v čase od 8: 13 hod do 10:16 hod.

18. Z usnesení č. j.: KRPA - [číslo] [rok] [číslo] z 2. 11. 2017 soud zjistil, že s ohledem na skutečnost, že jich již není třeba k dalšímu řízení, bylo rozhodnuto o vrácení těchto movitých věcí žalobci: mobilní telefon iPhone, Nokia, notebook Lenovo, tablet iPad, sim karty. Žalobce věci převzal dne 16. 11. 2017 (protokol o vrácení věci).

19. Z odůvodnění návrhu obviněného na zastavení trestního stíhání z 16. 2. 2019 vzal soud za prokázané, že žalobce po seznámení s vyšetřovacím spisem podal dne 5. 2. 2019 návrh na zastavení trestního stíhání, jenž následně podáním z 16. 2. 2019 odůvodnil. Z přípisu Městského státního zastupitelství z 12. 4. 2019 soud zjistil, že státní zástupkyně žalobci toliko uvedeným přípisem sdělila, že jeho žádosti o zastavení trestního stíhání nevyhovuje.

20. Z žádosti o opravu a doplnění protokolu z 9. 12. 2019 se podává, že žalobce žádal o opravu protokolu o hlavním líčení ze dne 3. 9. 2019 slov: vozidlo za je, nejvyšší za požadované, tip na vozidlo za typ vozidla, vykupovány za nakupovány.

21. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 10. 12. 2019 vyplývá, že hlavní líčení bylo zahájeno v 9:00 hod a skončilo v 11:00 hod.

22. Z evidence z rejstříku trestů na jméno žalobce k 9. 3. 2020 vyplývá, že [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [název soudu] [anonymizováno]: [spisová značka] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova].

23. Z potvrzení psychoterapeutky Mgr. [jméno] [příjmení] z 9. 9. 2021 se podává, že žalobce [zpráva o zdravotním stavu] [anonymizováno 22 slov].

24. Z žádosti o zrušení zajištění z 18. 6. 2020 má soud za zjištěné, že žalobce s ohledem na vyhlášení zprošťujícího rozsudku dne 30. 4. 2020 žádal zrušení zajištění, když bylo lze se domnívat, že rozsudek již nabyl právní moci.

25. Z protokolu o hlavním líčení ze 4. 10. 2019 vyplývá, že bylo zahájeno v 9:00 hod, přerušeno od 11:20 hod do 12 hod, skončeno v 13:40 hod. Z protokolu o hlavním líčení z 3. 10. 2019 má soud za zjištěné, že hlavní líčení započalo v 9:00 hod, přerušeno od 10:05 hod do 10:40 hod a následně od 12:00 hod do 13:15 hod, skončeno v 13:30 hod. Z protokolu o hlavním líčení z 2. 10. 2019 vzal soud za prokázané, že hlavní líčení započalo v 9:00 hod, přerušeno 11:00 hod až [číslo] hod, skončeno v 14:00 hod.

26. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

27. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

28. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

29. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

30. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

31. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

32. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

33. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011.

34. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označený trestný činn (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/200). Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila.

35. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku z 16. 9. 2015, sp.zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval:„ Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha soudu, že„ sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 36. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

37. Soud v daném případě shledal existenci i dalších důvodných podmínek pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tedy vznik této újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. Zdejší soud se zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

38. Nárok A - žalobce se žalobou domáhal finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí ve výši 100 000 Kč. Žalovaná žalobci na tento nárok neposkytla žádnou formu zadostiučinění.

39. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka a kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky po provedeném dokazování nesporný. Trestní stíhání žalobce trvalo od 20. 6. 2017, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 2. 6. 2020, kdy byl žalobce rozsudkem městského soudu z 30. 4. 2020 pravomocně zproštěn obžaloby, tedy necelé 3 roky. Kritérium formulované délky řízení zohledňuje„ pouze“ to, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobce. Z toho pak plyne, že i při adekvátní délce trestního řízení může docházet k vzniku nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (rozsudek NS z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). Zároveň je nutno délku trestního řízení hodnotit v provázanosti s povahou věci a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a nečinit z ní mechanicky určující hledisko (Simon, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání, Praha 2019, s. 163). Při přihlédnutí k průběhu trestního řízení, hodnotí soud délku trestního stíhání žalobce sice jako delší, ale stále jako věci přiměřenou, orgány činné v trestním řízení postupovaly plynule, v přiměřených lhůtách. Složitost věci byla dána i větším počtem stíhaných osob.

40. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

41. Žalobce byl stíhán pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Tato majetková trestná činnost nevyvolává zvýšenou míru společenského odsouzení jako je tomu například u trestných činů proti životu a zdraví, avšak nemajetkovou újmu zvyšuje okolnost, že žalobce byl stíhán ze spáchání úmyslného trestného činu a že mu předně hrozila vysoká sazba trestu odnětí svobody v rozmezí 5 až 10 let. Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou.

42. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jeho profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

43. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

44. Jde-li o dopady trestního stíhání do žalobcovy osobnostní sféry, lze uzavřít, že žalobci vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do osobnostních práv žalobce, tj. zejména do (z práv vyčtených v čl. 10 Listiny) práva na ochranu soukromého, rodinného a pracovního života, na zachování osobní cti. Ve spojení s délkou řízení a povahou trestní věci lze shrnout, že žalobce prokázal, že mu v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Zahájení trestního stíhání vedlo ke skutečnosti, že v rámci rodinného života došlo ke zhoršení vzájemných vztahů s partnerkou žalobce, kdy mezi nimi panovalo napětí, přestali spolu komunikovat, uzavřeli se do sebe, až se nakonec jeden druhém vyhýbali, což po několika málo měsících vedlo k rozpadu vztahu. Ve společném soužití do té doby problémy nebyly, dokonce plánovali společného potomka a koupi nemovitosti. Žalobce byl v neustálém stresu, byl podrážděný, neměl chuť do života, zhubl více jak 10 kg. Cítil se méněcenný, špatně spal. Pravidelně docházel na psychoterapii. Po celou dobu trestního stíhání byl pod dohledem probačního úředníka, k němuž docházel jedenkrát za měsíc. S ohledem na skutečnost, že v naříkaném řízení byli stíhání jako spoluobvinění jeho zaměstnavatelé, přišel též ze dne na den o práci. Ze začátku hledal i motivaci k práci, posléze se nechal zaměstnat v [profese], [anonymizována tři slova]. Dnes má svoji firmu. Další skutečností významně zvyšující nemajetkovou újmu žalobce byla okolnost, že byl po dobu dvou dní zadržen, byla mu provedena domovní prohlídka, prohlídka jím užívaného osobního automobilu a dále mu v rámci úkonů trestního řízení byly zajištěny movité věci - telefony a výpočetní technika a finanční prostředky. Soud má dále za zjištěný zásah v tom směru, že žalobce byl zasažen i ve sféře sociální, volnočasové a zdravotní, kdy jak uvedeno shora, své psychické zdraví řešil formou psychoterapie, trpěl nespavostí. Přestal jezdit na výlety s přítelkyní, žít s ní a jejím synem společenský život. Přestal chodit do posilovny, kam dříve docházel 4-5 x týdně. S ohledem na zajištěné finanční prostředky a výpověď svědků, má soud za prokázaný též zásah do ekonomické sféry života žalobce. Trestní řízení nebylo medializováno, žalobce nebyl sice stíhán vazebně, ale jak zmíněno výše, k omezení jeho svobody došlo při jeho zadržení v počáteční fázi trestního stíhání a byl ustanoven dohled. Nicméně soud dále zohlednil skutečnost, že žalobce nebyl již osobou bezúhonnou.

45. Soud ve věci neshledal zvláštní okolnosti, k nimž by bylo třeba přihlédnout v souvislosti se zahájením či vedením trestního řízení.

46. K formě a výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání (v odškodňovacím„ smyslu“ nutno zdůraznit) se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví dostačující satisfakcí. V této souvislosti je na místě připomenout, že„ forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ (viz cit. rozsudek Nejvyššího soudu z 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce nevelela, ve věci žalobce dle zdejšího soudu nejde. Dostačujícím momentem jaksi„ završujícím“ satisfakci, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, se pak soudu jeví být zaplacení částky 70 000 Kč. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím vyšší částky, než kterou soud shledal dostačujícím odškodněním. Soud zohlednil, že žalobce byl stíhán pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, jenž měl spáchat úmyslně. Konkrétní výši částky odůvodňuje zejména výše popsaná povaha trestní věci s trestní sazbou 5 až 10 let a zejména pak shora popsaný zásah do rodinného, soukromého, pracovního života žalobce. Dále vzal soud do úvahy, že žalobce byl v rámci trestního stíhání zadržen, byla u něj provedena domovní prohlídka a prohlídka osobního automobilu, jež v té době užíval a konečně mu po dobu několika měsíců byly zajištěny jeho movité věci a veškeré hotovostní finanční prostředky, což jsou všechno okolnosti výrazně umocňující nemajetkovou újmu žalobce. Soud má po provedeném dokazování také za zjištěný zásah do ekonomické sféry žalobce, stejně jakož ve sféře sociální, volnočasové a zdravotní. Naopak vzhledem ke skutečnosti, že o trestním stíhání věděl toliko žalobce a jeho nejbližší, když i rodičům žalobce řekl o svém trestním stíhání až po jeho skončení a se zřetelem na skutečnost, že věc nebyla medializována, to vše jsou okolnosti, jež nemajetkovou újmu žalobce snižují. Posledně nelze odhlédnout, že žalobce již nebyl osobou bezúhonnou, měl tedy zkušenost s trestním stíháním, což je okolnost, jež ho výrazně odlišuje od poškozených, jež se v postavení trestně stíhané osoby ocitají poprvé a mají tedy pouze rámcovou představu o průběhu trestního stíhání a vlivech, jež takové trestní stíhání na jejich život může mít. Pro tyto okolnosti soud nepřistoupil k vyšší výši zadostiučinění.

47. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

48. Soud dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Provedl zde přitom srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 116/2013, kdy poškozenému byla na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání přiznána částka 102 000 Kč. V tomto případě byl poškozený trestně stíhán pro obdobnou majetkovou trestnou činnost, konkrétně pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 250 odst. 2, odst. 5 trestního zákona a hrozil mu tak trest odnětí svobody až 12 let, tj. hrozila mu podobná trestní sazba a povaha trestného činu byla obdobná, přičemž však trestní stíhání poškozeného trvalo skoro třikrát déle, 9 let a 4 měsíce. Poškozený byl rovněž obdobně vystaven nejistotě, tlaku trestního stíhání, měl psychické problémy, stres, žil v nejistotě, jak trestní stíhání dopadne. Shodně jako v případě zdejšího žalobce bylo zasaženo do jeho rodinného života, i když soud shledává, že dopady do života žalobce byly výraznější. Stejně jako žalobce musel vyhledat odbornou pomoc a docházel k psychiatrovi. Nicméně oproti zdejšímu žalobci byl poškozený bezúhonný a pověst poškozeného byla notně porušena, neboť řízení bylo značně medializováno. V porovnání s tímto rozhodnutím tak soud dospívá k závěru, že adekvátní výší finančního odškodnění ve vztahu k žalobci je částka nižší než v porovnávaném případě, a to konkrétně částka 70 000 Kč, jež dle soudu je odůvodněna především hrozbou vysokého trestu odnětí svobody, shora popsanými dopady do života žalobce a objektivními negativními okolnostmi, jako bylo zadržení žalobce, domovní prohlídka, prohlídka osobního automobilu, jež v dané době užíval a konečně zajištění výpočetní techniky žalobce a jeho veškerých úspor, což do dostalo do situace, kdy přítelkyně prvních pár měsíců domácnost„ táhla“, žalobce si proto půjčoval peníze od svých přátel (svědek [příjmení]) a musel omezit veškeré své placené aktivity (posilovna), na které byl do té doby zvyklý. Ovšem ve srovnávaném případě trvalo trestní stíhání nepoměrně delší dobu (více jak 9 let), poškozenému hrozil vyšší trest odnětí svobody (až 12let), byl stíhán i vazebně (zde je podobnost se zadržením žalobce a následným ustanovením dohledu, avšak vazební stíhání je zásah do svobody jednotlivce mnohem zásadnější), věc byla poměrně značně medializována a poškozený byl bezúhonný. Soud zhodnotil, že žalobci ve srovnání s tímto případem náleží částka 70 000 Kč, jež se jeví soudu na okolnosti daného případu jako dostačující.

49. Žalobci založená judikatura k doložení odůvodněnosti požadované výše finančního zadostiučinění dle závěru soudu není pro porovnání použitelnou, když žalobce předložil jako referenční případy věci poškozených, jež zejména byli všichni oproti žalobci bezúhonní, což je skutečnost nepochybně významná, neboť tím i došlo k výraznému zásahu do pověsti těchto poškozených. Nepříznivost vlivu na pověst zdejšího žalobce však soud neshledal, neboť nebyl osobou bezúhonnou a o trestním stíhání žalobce ve své podstatě vědělo jen pár nejbližších z okolí žalobce, dokonce se nesvěřil ani svým rodičům. Žalobce nadto svoji věc porovnával s řízením vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 407/2013 a následně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Co 240/2015, kde byl však poškozený obžalován ze zločinu ublížení na zdraví dle ust. § 146 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, tedy povaha trestného činu byla naprosto rozdílná, když obecně trestné činy proti životu a zdraví mají způsobilost mít vyšší dehonestující charakter. Konečně předložil-li dále žalobce věci vedené u zdejšího pod sp. zn. 19 C 218/2018, resp. u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Co 256/2019 a 26 C 213/2018, jež byla vedena u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Co 391/2019, je třeba poukázat, že kromě bezúhonnosti poškozených, lze příkladmo u druhé srovnávané věci uvést, že poškozený byl velmi pošramocen i na pověsti, neboť žil na malé obci, o jeho trestním stíháním se všeobecně vědělo, jak poškozeného, tak jeho rodinu včetně nezletilého syna neustále někdo s trestním stíháním konfrontoval. Žalobce tedy obdobný případ, jež by se shodoval v podstatných rysech, kde by byla přiznána žalovaná částka 100 000 Kč, sám nepředložil a ani soudu nevyložil, v čem jsou případně zásahy do jeho práv významnější a odůvodňovaly by přiznání vyšší částky.

50. Nárok B - žalobce se dále žalobou domáhal náhrady škody tvořené vynaloženými náklady na obhajobu, a to ve výši 182 770,50 Kč představující odměnu na právní zastoupení za 59,5 úkonů právní služby, 43 režijních paušálů a náhradu za promeškaný čas ve výši 1 300 Kč, to vše s DPH.

51. Po zapůjčení přílohové spisu zdejším soudem se žalovaná stran náhrady škody vyjádřila tak, že nebyly dohledány tyto úkony: účast u vazebního jednání dne 22. 6. 2017, stížnost z 29. 6. 2017, žádost o vrácení vydaných věcí z 19. 9. 2017, stížnost ze dne 16. 10. 2017, stížnost ze dne 16. 11. 2017, návrh na zastavení trestního stíhání z 15. 2. 2019, žádost o opravu protokolu z 9. 12. 2019 a seznámení se spisem ze dne 5. 2. 2019. Namítala, že za úkon účast u výslechu obviněných z 21. 6. 2017 by měla náležet odměna za 4 úkony právní služby, nikoliv za 5 a dále učinila spornou náhradu za promeškaný čas, která by měla náležet vždy v poloviční výši než je žalobcem požadována. Dále měla námitky, že za účast na hlavním líčení dne 10. 12. 2019 by měla náležet odměna za 1 úkon, nikoliv za 2 úkony právní pomoci. Žalovaná sporovala, že žalobce neprokázal konání porad s obhájcem, a i kdyby prokázány byly, porady konané ve dnech 9. 8. 2017, 24. 5. 2018, 25. 1. 2019, 21. 8. 2019 a 27. 8. 2019 považuje za neúčelné vzhledem k neprovázanosti s úkony v trestním řízení. Nespornými tak mezi účastníky byl úkon příprava a převzetí právního zastoupení z 21. 6. 2017, úkon- stížnost proti usnesení PČR o zahájení trestního stíhání, porada dne 1. 12. 2017, 28. 1. 2019, 2. 9. 2019, 30. 9. 2019, 9. 3. 2020. Konečně mezi účastníky nebylo pochyb o uskutečnění níže uvedených úkonů – úkon za stížnost žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání (rozšíření trestního stíhání), účast o výslechu obviněného dne 5. 12. 2017 – 2 úkony, účast u výslechu spoluobviněných ([příjmení], [příjmení], svědek [příjmení]), účast u výslechu svědků dne 19. 12. 2017 ([příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] – 2 úkony, účast u výslechu svědka dne 16. 2. 2018 ([příjmení]), účast u výslechu svědka dne 21. 2. 2018 ([příjmení]), účast u výslechu svědka dne 12. 3. 2018 ([příjmení], [jméno]) – 2 úkony, účast u výslechu svědka dne 27. 3. 2018 ([příjmení]), účast u výslechu svědka dne 29. 3. 2018 ([příjmení]), účast u výslechu svědka dne 4. 4. 2018 ([příjmení]), seznámení se spisem dne 29. 1. 2019 – 4 úkony, účast u hlavního líčení dne 3. 9. 2019 – 3 úkony, účast na hlavním líčení dne 2. 10. 2019 – 2 úkony, účast u hlavního líčení dne 3. 10. 2019 – 2 úkony, účast u hlavního líčení dne 4. 10. 2019 2 úkony, návrh žalobce na doplnění dokazování ze 14. 11. 2019 – přehrání odposlechů, účast na hlavním líčení dne 11. 12. 2019, účast na hlavním líčení dne 10. 3. 2020, účast na hlavním líčení dne 11. 3. 2020, účast na hlavním líčení dne 30. 4. 2020 – 2 úkony.

52. Jde-li o úkon účast u výslechu obviněného dne 21. 6. 2017, žalobce se domáhal náhrady za 5 úkonů, avšak jak vyplývá z protokolu o výslechu obviněných (viz bod 8. rozsudku), bylo lze přisvědčit žalované, že náhrada náleží toliko za 4 úkony právní služby, neboť nový úkon právní služby a tím i dvouhodinová perioda pro jeho účtování, se počítá stejně jako u účasti u hlavního líčení, od doby započetí dalšího vyšetřovacího úkonu. Soud proto dopěl k závěru, že za tento úkon náleží žalobci dle ust. § 11 odst. 1 písm. e) a. t. odměna za 4 úkony právní služby. Účast u vazebního zasedání obhájkyně žalobce konaného dne 22. 6. 2017 byla prokázána stručným záznamem o průběhu vazebního zasedání (bod 9. rozsudku), proto soud žalobci přiznal náhradu i za tento úkon právní služby. Dále soud přiznal náhradu za 1/2 úkon – stížnost obviněného proti usnesení o zajištění náhradní hodnoty z 29. 6. 2017, jež byla prokázána čl. 2194 a 2198 (bod 10. rozsudku). Naopak účelnou neshledal poradu žalobce s obhájkyní dne 9. 8. 2017, když z vyjádření žalobce vyplývá, že žalobce v ní byl seznamován s očekávaným průběhem trestního řízení. Soud má za to, že takové poučení se mělo žalobci předně dostat již při převzetí obhajoby. Nadto úkon není možno provázat s žádným úkonem v trestním řízení. Dále soud přiznal náhradu za žádost o vrácení vydaných věcí z 19. 9. 2017 (bod 12. rozsudku). Po provedeném dokazování soud shledal též účelným 1/2 úkonem- stížnost proti usnesení PČR č. j.: KRPA [číslo] [rok] [číslo] SIF z 16. 10. 2017. Soud došel k závěru, že žalobci náleží též náhrada za úkon – stížnost proti usnesení MSZ v [obec] (bod 14. rozsudku). Oproti tomu účelnými soud neshledal porady žalobce s obhájkyní konané dne 24. 5. 2018 a 25. 1. 2019. V časové blízkosti se konala porada dne 28. 1. 2019 a jak vyloženo výše, tato byla shledána účelnou a soud dospěl k závěru, že s ohledem na skutečnost, že mezi těmito poradami nebyly činěny ze strany orgánů činných v trestním řízení žádné úkony, k rozboru důkazní situace po proběhlých výsleších a rozborů důkazních prostředků po převzetí USB disku s částí spisového materiálu postačovala porada jedna (bod 16. rozsudku). Odměnu za dva úkony právní služby soud přiznal ohledně úkonu – prostudování spisu dne 5. 2. 2019 – 2 úkony (bod 17. rozsudku), protože přesáhlo 2 hod. V rozporu s žalovanou soud shledal účelným i úkon – návrh na zastavení trestního stíhání, kdy podání takového úkonu je běžným zákonem předvídaným postupem po skončení vyšetřování (bod 19. rozsudku). Na uvedeném závěru ničeho nemění způsob, jakým bylo k podání návrhu ze strany Městského státního zastupitelství přistoupeno (bod 19. rozsudku). Porady žalobce s obhájkyní ve dnech 21. 8. 2019 a 27. 8. 2019 soud za důvodné nepovažuje, neboť již byla přiznána odměna za poradu uskutečněnou dne 2. 9. 2019, jež předchází nařízenému hlavnímu líčení na den 3. 9. 2019 a ta měla pokrýt přípravu žalobce jakožto obviněného na hlavní líčení. Ke stejnému závěru jako žalovaná soud došel i stran úkonu – žádost o opravu a doplnění protokolu z 9. 12. 2019, kdy se sice jedná o podání, jež je úkonem právní služby, ale ne všechny úkony právní služby lze ve smyslu ust. § 31 OdpŠk považovat za úkony, jež jsou účelné na zrušení/změnu nezákonného rozhodnutí (viz bod 20. rozsudku). Za účast u hlavního líčení dne 10. 12. 2019 se žalobce domáhal náhrady za dva úkony právní služby, avšak s ohledem na trvání hlavního líčení, je opodstatněná náhrada toliko za jeden úkon právní služby (viz bod 21. rozsudku), když hlavní líčení trvalo přesně dvě hodiny. Jako poslední soud hodnotil žádost o zrušení zajištění z 18. 6. 2020, již soud s ohledem na nabytí právní moci zprošťujícího rozsudku k 2. 6. 2020 nemá ve smyslu § 31 OdpŠk za úkon účelný (bod 24. rozsudku). Nadto i bez takové žádosti žalobce by o zajištění musel soud rozhodnout v rámci porozsudkové agendy. Oprávněným požadavkem pak soud shledal nárok žalobce na náhradu promeškaného času strávený cestou dle § 14 odst. 3 a. t. za 5 započatých půlhodin po 100 Kč za cestu k výslechu svědkyně [příjmení] do [obec] tam a zpět, celkem 500 Kč a za přestávky u hlavního líčení ve dnech 2. 10. 2019, 3. 10. 2019 a 4. 10. 2019 (400 Kč, 200 Kč, 200 Kč – bod 25. rozsudku). Pro úplnost soud uvádí, že důvodnou neshledal námitku žalované, že by za tyto náhrady měla žalobci náležet poloviční odměna, neboť přestávky mezi hlavními líčeními byly vždy delší než 30 min, tedy nelze je započíst k úkonu právní služby a náhrada byla stanovena podle počtu započatých půlhodin ve smyslu § 14 odst. 3 a. t. Tedy soud oproti předloženému vyúčtování žalobce neshledal účelným 10 úkonů právní služby á 2 300 Kč, 7x režijní paušál á 300 Kč + DPH, tj. celkem částku 30 371 Kč a v této části žalobu zamítl. Pro úplnost soud uvádí, že žalobě vyhověl co do částky 70 000 Kč ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy a co do částky 152 399,50 Kč co do nároku na náhradu škody, ve zbytku žalobu jako neopodstatněnou zamítl (30 000 Kč + 30 371 Kč).

53. Při vyhlášení rozsudku došlo ke zřejmé chybě v počtech, když ve výroku I. bylo mylně uvedeno, že„ žalovaná je povinna zaplatit žalobci 224 577,50 Kč“, zatímco správná formulace takového výroku (jak je uvedeno i v odůvodnění rozsudku soudu)„ žalovaná je povinna zaplatit žalobci 222 399,50 Kč“. Tato zjevná nesprávnost výroku, patrná z odůvodnění rozsudku, ze žaloby, byla proto podle § 164 a § 211 o. s. ř. napravena přímo v písemném vyhotovení rozsudku včetně navazujícího zamítavého výroku, kdy částku„ 58 193 Kč“ nahradil„ 60 371 Kč“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 6. 2. 2020, sp.zn. 25 Cdo 4518/2018, z 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1238/99).

54. Žalobce předběžně uplatnil nárok dne 24. 9. 2020. Soud přiznal žalobci úrok z prodlení od 25. 3. 2021 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 24. 9. 2020, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 24. 3. 2021, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 25. 3. 2021 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

55. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

56. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 2, 3 o. s. ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 232 770,50 Kč (50 000 Kč za nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 + 182 770,50 Kč za škodu). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 202 399,50 Kč (neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo i jen konstatováním porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Převážně tak byl v řízení úspěšný žalobce v rozsahu 73,9 % a v tomto rozsahu mu tak soud náhradu nákladů řízení přiznal.

57. Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají z: -) zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč -) odměny za 5,5x účelně vynaložený úkon právní služby po 9 260 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, doplnění žaloby z 5. 10. 2021, 1x účast u ÚJ dne 16. 12. 2021, 1/2 úkon za účast u vyhlášení rozsudku dne 23. 12. 2021) dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 a), d), g) AT; tj. celkem 61 625 Kč s DPH -) soud nepřiznal odměnu za podání ze 17. 9. 2021 (žalobce doplňuje svá tvrzení stran zásahů do osobnostní sféry a srovnávací judikaturu, nicméně nelze klást k tíži žalované, že žalobce podal žalobu neúplnou, mohl tuto podat bezvadnou) -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 6 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 2 178 Kč s DPH -) právní zástupkyně žalobce je plátce DPH Tedy celkem činí náklady řízení 67 803 Kč s DPH, z čehož činí přiznaných 73,9 % po drobném zaokrouhlení částku 50 106 Kč.

Poučení