47 C 68/2023 - 225

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], [Datum narození žalobce] [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované] [Adresa žalované] pro zaplacení 200 000 Kč + 120 000 Kč + 75 678 Kč + 8 891 400 Kč, vše s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 436 780 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 9. 3. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 8 850 298 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 77 194 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce.

IV. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 náklady státu – znalečné 34 165 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou z 29. 3. 2023 domáhal po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklých v souvislosti se svým trestním stíháním, jenž byl usnesením z 27. 7. 2017 [Anonymizováno] obviněn ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku a zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, 3, 4 písm. c) trestního zákoníku spáchané ve spolupachatelství podle ust. § 23 tr. zákoníku. Ke stížnosti žalobce bylo usnesení částečně zrušeno a dále bylo proti žalobci vedeno trestní stíhání pouze pro skutek kvalifikovaný jako zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Již před zahájením trestního stíhání byl žalobce nucen v rámci prověřování podat dne 7. 10. 2015 u celního úřadu a dne 6. 4. 2017 u kriminální policie podat vysvětlení. Pro shora uvedené trestné činy byla podána u [Anonymizováno] na žalobce obžaloba (dále jen „[Anonymizováno]“). Žalobce byl následně rozsudkem z 16. 10. 2020 č. j.: [Anonymizováno] zproštěn obžaloby s tím, že v žalobě uvedený skutek není trestným činem. Citované rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 4. 2022 poté, co byla podaná odvolání zamítnuta. Žalobce uplatnil jednak nárok na úhradu bolestného ve výši 75 678 Kč představující odškodnění psychické újmy, dále nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 8 891 400 Kč, když z lékařských zpráv je evidentní že, panická porucha zasáhla citelně do jeho života. Žalobce je stále podrážděný a vyskytují se u něj výbuchy vzteku, jeho stav je příčinou konfliktů s partnerkou. Dále žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč z nezákonného trestního stíhání a konečně částku 120 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení. Jde-li o nemajetkovou újmu, žalobce uvedl, že trestní řízení mělo velký a významný dopad na jeho psychiku, byl ohrožen trestní sazbou 5 až 10 let a zároveň byl ohrožen povinností k náhradě škody v celkové výši 42 743 530 Kč. V důsledku trestního stíhání došlo k neoprávněnému zásahu do osobních, rodinných a společenských vztahů. Trestní stíhání trvalo téměř 5 let. Žalobce nebyl už bezúhonný, byl ve zkušební době podmíněného odsouzení za jiný trestný čin, pročež má za to, že byl ohrožen spíše vyšší trestní sazbou. Pokud jde o nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, žalobce vycházel ze základní částky 20 000 Kč/rok, přičemž s ohledem na postup orgánů veřejné moci při vědomí složitosti případu navýšil částku o 50 % na 120 000 Kč.

2. Žalovaná v podání z 25. 5. 2023 doplněném podáním z 26. 9. 2023 navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že žalobce u ní dne 8. 9. 2022 uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u [Anonymizováno] (dále jen „posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Ohledně nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním učinila nesporným průběh a výsledek posuzovaného řízení, avšak namítala, že v případě žalobce se jednalo o trestní stíhání pro majetkovou trestnou činnost, s čímž bývá sníženo nižší společenské odsouzení. Zpochybňovala uložení tvrzeného nepodmíněného trestu žalobci a v závěru uvedla, že žalobce tvrdí toliko obecné dopady spojené s trestním stíháním. Jde-li o nárok na náhradu nemajetkové újmy spočívající v nepřiměřené délce řízení, žalovaná shledala celkovou délku jako přiměřenou, a to pro extrémní složitost věci, a to jak po skutkové, tak právní a procesní stránce. Ve věc byl dán vysoký počet obžalovaných a charakter trestné činnosti spadá pod nejsložitější trestní věci. Spis měl přes 50 svazků a více než 14 000 stran. Se zřetelem na uvedené, žalovaná posoudila délku namítaného řízení jako přiměřenou. Konečně stran tvrzených zásahů do zdravotní sféry zejména namítala, že žalobce již v roce 2017 uváděl problémy s krční páteří a bylo zde podezření na panickou poruchu, tzn. onemocněním trpěl žalobce již před zahájením trestního stíhání, pročež žalovaná popřela příčinnou souvislost mezi trestním stíháním a zdravotními obtížemi žalobce.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

4. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhradu škody dne 8. 9. 2022.

5. Dále byl mezi účastníky nesporným průběh trestního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 4/2019 s tím, že žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení z [datum] [Anonymizováno] obviněn ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku a zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, 3, 4 písm. c) trestního zákoníku spáchané ve spolupachatelství podle ust. § 23 tr. zákoníku. Ke stížnosti žalobce bylo usnesení částečně zrušeno a dále bylo proti žalobci vedeno trestní stíhání pouze pro skutek kvalifikovaný jako zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku. S ohledem na logické řazení spisu dle jednotlivých obžalovaných a důkazů soud pro lepší přehlednost ponechal skutková zjištění dle svazků spisu naříkaného řízení. Svazky, jež nejsou v rozsudku uvedeny, obsahují toliko listinné důkazy (zejména výpisy z účtů a záznamy o provozu vozidla nákladní dopravy, faktury, výpisy z OR. 6. [jméno FO]

7. Z čestného prohlášení [tituly před jménem] [právnická osoba], družky žalobce, na čl. 36, se podává, že s žalobcem žije ve společné domácnosti od roku 2000, žalobce popisuje jako veselého, společenského muže. Poté, co odrostly děti, koupili dům v obci [adresa], kde se zapojili do veřejného života obce, jsou v různých spolcích a podíleli se na kulturních a sportovních akcích obce. Vše se začalo měnit již kolem roku 2012, kdy k nim domů dorazila celní správa s příkazem k domovní prohlídce. Prohledávali jim osobní věci, zabavili veškerou výpočetní techniku. Žalobce přestal komunikovat, o celé věci nechtěl mluvit. Postupem času se dozvěděla, že žalobce byl obviněn a následně obžalován. Vzhledem k zaměstnání ve školství a své dobré pověsti přestala uvažovat nad svatbou s žalobcem. Žalobce se markantně změnil, uzavřel se do sebe, nekomunikoval, byl podrážděný vůči družce i okolí, býval zatrpklý, špatně spal, vyhýbal se známým i společenským akcím obecně. Jejich vztah procházel krizí, několikrát přemýšleli o rozchodu. S výslechy a soudními jednáními přicházely těžké deprese, přidávaly se bolest hlavy, třes rukou. Několikrát byla v noci nucena volat záchrannou službu, lékaři vždy diagnostikovali atak paniky. Bylo mu doporučeno vyhledat odbornou pomoc, což žalobce učinil v roce 2017, dodnes bere spoustu léků, stal se z něho invalidní důchodce.

8. Z posudku o invaliditě z 22. 4. 2022 na čl. 36 a násl. vyplývá, že žalobce byl pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní uznán invalidním III. stupně.

9. Z lékařské zprávy ze dne 2. 8. 2022 na čl. 45 soud zjistil, že žalobce byl dříve léčen v psychiatrické ambulanci pro: susp. panická porucha a chronická insomnie. Ke zlepšení spánku a na uklidnění je mu předepisován lék [Anonymizováno].

10. Z lékařské zprávy ze dne 18. 8. 2017 na čl. 46 vzal soud za zjištěné, že v psychiatrické ambulantní péči je žalobce od července 2017. Za účelem zklidnění bral dříve i [Anonymizováno]. Jednou za 3-4 dny měl záchvaty, kdy se začne třepat, špatně se mu dýchá, točí se mu hlava, má u toho napětí v obličeji, připadá si jako debil. Lékařka objektivně diagnostikovala obavy ze stigmatizace, tendence k bagatelizaci věci, úzkost, opakované stavy susp. panické poruchy.

11. Z nálezu ze dne 27. 10. 2022 na čl. 77 má soud za zjištěné, že žalobci byl diagnostikován statický a intenční třes horních končetin, dle sdělení žalobce se třes horšil, neléčil ho, neboť se obávala vedlejších účinků léků, neboť pracoval jako profesionální řidič.

12. Z potvrzení starosty obce [adresa] ze dne 21. 9. 2023 (v potvrzení je uveden rok 2029, písařská chyba) se podává, že žalobce se do obce přistěhoval v roce 2012, choval se velmi přátelsky, aktivně se zapojoval do dění v obci. Je spoluzakladatelem [Anonymizováno] [adresa], který vznikl v roce 2015, trénoval mládež ve stolním tenise, organizoval založení soutěžního družstva, jehož byl až do roku 2017 vedoucím a aktivním hráčem. Po této době se jeho chování rapidně změnilo a veškerý zájem opadl, žalobce se začal vyhýbat společnosti. Pro svou pasivitu byl posléze nahrazen ve funkci vedoucího družstva. V roce 2023 došlo k obratu a jmenovaný se opět začal aktivně angažovat ve všech akcích konajících se v obci.

13. Z rozsudku [adresa] na čl. 79 ve spojení s rozsudkem [adresa] soud zjistil, že žalobce byl uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. Zákoník, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jenž byl podmíněně odložen na dobu 2 let.

14. Z výslechu svědkyně [právnická osoba] jakožto družky žalobce soud zjistil, že trestní stíhání žalobce pro ni představovalo těžké období. Rodina byla ve velkém stresu. Vše začalo domovní prohlídkou v roce 2012, vůbec nechápala, co se děje, žalobce se totiž uzavřel do sebe, komunikoval minimálně. Přestal se se všemi stýkat, styděl se, ze společné svatby spadlo. Trpěl změny nálad, měl deprese. Začal radši pracovat jako řidič kamionu, aby mohl odjet pryč, někdy se neviděl i 2 – 3 týdny, byla na vše sama. Zcela odkázala na své čestné prohlášení. Nevěděli, co se stane, žili v nejistotě. Soud výpověď svědkyně hodnotí jako spontánní, věrohodnou, se snahou nevypovídat tendenčně, kdy uvedla, že pro uzavření žalobce do sebe, z počátku o celé věci příliš nevěděla. Soud uvěřil jejímu vykreslení situace v rodině žalobce po zahájení trestního stíhání.

15. Z výslechu žalobce soud zjistil, že celá jeho nejistota začala už v roce 2012, kdy proběhla domovní prohlídka a začal být zván na výslechy. Bydlí na vesnic, bál se, aby se to někdo nedozvěděl. [právnická osoba] učitelka, oba byli velmi aktivní v různých spolcích. Začali se kvůli tomu doma hádat, Dramaticky se mu zhoršil zdravotní stav, pokud je žalovanou opakovaně poukazována na druhé trestní stíhání ([Anonymizováno] [adresa]) uvedl, že toto pro něj nebylo tak psychicky zatěžující, byl přesvědčený, že tam až tak „o nic“ nejde. O prvním odsouzení přítelkyně ani nevěděla. O trestním stíhání s nikým nehovořil, nikomu se nesvěřoval. K dotazu soudu uvedl, že přítelkyně ho vždy podporovala, chovala se k němu hezky. Na konzultaci u psychiatra byl dvakrát, bral antidepresiva a léky na spaní, v noci měl záchvaty paniky, po jednom z těchto záchvatů, co byl převezen na JIP, mu diagnostikovali problémy s krční páteří (to bylo asi v roce 2020), což si následně vyžádalo operaci, a nakonec zůstal v invalidním důchodu.

16. Ze znaleckého posudku [právnická osoba] [jméno FO] z [datum], z oboru zdravotnictví, stanovení nemateriální újmy na zdraví a Psychiatrie, soud zjistil, že z psychiatrického hlediska došlo ke stabilizaci zdravotního stavu žalobce ke konci roku 2017, resp. na počátku roku 2018. Z psychiatrického hlediska primární příčinou vzniku psychických potíží se jeví, že byla stresová zátěž v souvislosti s trestním stíháním a soudním projednáváním. Duševní porucha zanechala na žalobci trvalé následky ve smyslu zvýšeného afektivního, úzkostného prožívání, afektivní lability, zejména ve stresových situacích, kdy se znovu mohou objevit reaktivní poruchy spánku, když při vystupňované stresové zátěži nelze vyloučit ani neurotická reaktivita ve smyslu náběhu na panické, záchvatovité ataky úzkosti. Znalec dále uvedl, že žalobce trpí statickým a intenčním stresem, kdy vyšetření neurologické ambulance z [Anonymizováno] [adresa] ze dne [datum] konstatuje jeho trvání asi 4 roky (neurologické vyšetření ze dne [datum] také konstatuje třes rukou asi 4 roky), třes rukou při stresu), jako zatěžující faktor je uvažován psychický včetně genetického (obdobný třes měl i jeho otec). Dle vyjádření žalobce, časových souvislostí a po studiu zdravotnické dokumentace se jeví, že převažující příčinou psychické zátěže žalobce bylo jeho druhé trestní řízení. Duševní porucha žalobce omezuje žalobce na životě, a to v oblastech zohledněných v jednotlivých doménách při hodnocení Stanovení nemateriální újmy. Znalec nezjistil z psychiatrického hlediska důvody pro stanovení bodového ohodnocení bolestného dle Metodiky Nejvyššího soudu. Výši náhrady ZSU znalec stanovil na částku 320 030 Kč, nebyl uplatněn žádný modifikační koeficient. Žalobce byl znalcem vyšetřen dne 26. 5. 2024, k ustálení jeho zdravotního stavu došlo dne 21. 4. 2022. Zvýšeným koeficientem 1, konkrétně 14, 5 % znalec hodnotil doménu D 175 Řešení problémů s tím, že žalobce není schopný reagovat ve stresových situacích, je v tenzi, dříve byl pohotový. Dále znalec stanovil jako hodnotu D177 Rozhodování, 14, 5 % s tím, že žalobce vykazuje zvýšenou tenzi, úzkost, afektivní podrážděnost, nespavost, susp. panická porucha. Stupněm obtíží 1 dále znalec hodnotil D 445 Využití ruky a paže, což odůvodnil tím, že žalobce v psychickém vypětí trpí esenciálním třesem zhoršeným v situaci výrazného psychického vypětí, žalobce má narušenou jemnou motoriku po dobu stresové situace, a to až po dobu několika minut, prakticky do eliminaci stresu, vypětí (uvedené se projevuje například i při návštěvě restaurace). Shodnou hodnotou dále znalec hodnotil doménu D 550 Jídlo, neboť žalobce má sníženou schopnost se najíst v restauraci pro třes, neboť má pocit, že se na něj okolí dívá, strach jej stigmatizuje, čím více se snaží situaci ovlivnit, tím je to pro něj horší. S ohledem na skutečnost, že se žalobce dříve stranil kolektivu z obav z prozrazení ze svého obvinění a s tím spojené tendenci k desimulaci, bagatelizace, znalec hodnotil sníženou hodnotou [hodnota], 5 % i doménu D 720 Složitá mezilidská jednání. Stejnou hodnotou znalec hodnotil i doménu D 870 Ekonomická soběstačnost, když jedním z důvodu pro invalidizaci ve třetím stupni byly právě i psychické obtíže žalobce. Konečně hodnotou 14, 5 % znalec ocenil i doménu D 910 Život v komunitě a D 920 Reakce na volný čas, když po osvobuzujícím rozsudku se žalobce osmělil a znovu se začal věnovat aktivitám v obci, znovu začal hrát na kytaru, když z důvodu strachu z medializace případu se všem aktivitám stranil, nechtěl nikam jezdit ani na dovolené, v roce 2023 začali znovu jezdit na dovolené ([Anonymizováno]).

17. Z výslechu znalce [právnická osoba] [jméno FO] vzal soud za zjištěné, že setrvává na závěrech uvedených ve svém znaleckém posudku. K dotazu soudu, zda bylo při zpracování znaleckého posudku zohledněno, že žalobce byl ustanoven invalidním ve třetím stupni a z tohoto důvodu pobírá i určité ekonomické plnění, uvádí, že ano, když právě jednou z příčin pro přiznání invalidního důchodu byl i esenciální třes, avšak znalec upozorňuje, že k přiznání invalidního důchodu došlo dne [datum] a následně s kontrolou nebo přešetřením v dubnu 2022, avšak zdejší žalobce problémy s třesem uváděl již mnohem dříve. Dále k dotazu soudu, zda znalec zohlednil, že jedním z možných faktorů pro esenciální třes by mohlo být i genetické zatížení, znalec uvádí, že ano, avšak nelze s jistotou říci, co bylo příčinou vzniku. Tato mohla již latentně existovat, avšak lze říci, že velká psychická zátěž na žalobce měla minimálně zhoršující vliv na projevy třesu rukou a zdravotní stav žalobce zhoršila. Znalec vyšel jak z vyšetření žalobce, tak ze spisového materiálu, kde soud provedl výslech žalobce, byly zde provedeny svědecké výslechy, vyšel ze zdravotní dokumentace jak praktického lékaře, tak neurologa, psychiatra, kde vyšel z toho, že žalobce již v roce 2017 navštívil psychiatra. Udával úzkost, potíže se spánkem, bylo diagnostikováno podezření na psychickou reaktivní zátěž, což se odrazilo mimo jiné ve zhoršujícím třesu. K dotazu soudu, jaký vliv mohla mít skutečnost, že žalobce rezignoval na ambulantní vyšetření u psychiatra, když ze znaleckého posudku se podává, že ke dvěma kontrolám nedorazil a následně již na léčbu rezignoval. Znalec uvádí, že byť žalobce nebyl dále pravidelně ambulantně vyšetřován u psychiatra, což by samozřejmě dle znalce bylo vhodnější, tak nadále po celou dobu pobíral medikaci psychiatrickou, tedy byl léčen medikamenty. Nelze říci, že pokud by žalobce dodržel ambulantní psychiatrickou léčbu, že by se třes rukou neprojevil, resp., že by zcela ustál. Znalec vypověděl, že žalobce uvedl u vyšetření, že léčbu přerušil z důvodu ztráty důvěry k lékařce, pravděpodobně on to chápal jako ztrátu důvěry ve smyslu porušení lékařského tajemství, neboť se obával stigmatizace. Nechtěl, aby o trestním stíhání jeho okolí vědělo. Dále znalec uvedl, že vyšel ze zprávy neurologa zpracované v dubnu 2024, kde neurolog uvedl, že neurologickými potížemi spojený s nespavostí žalobce trpěl více jak čtyři roky. Stejně tak zhruba touto dobou si stěžoval na třes rukou, kdy mu byl předepisován i lék [Anonymizováno]. Za stěžení znalec považuje, že žalobce ve srovnání s jinými případy poškozených z trestního stíhání vyhledal odbornou lékařskou pomoc v červenci 2017, kdy právě bylo diagnostikováno podezření na panickou poruchu, chronickou nespavost. Ze spisu z výslechu vyplývají charakteristické příznaky pro tyto onemocnění: úzkost, nespavost. První trestní stíhání žalobce označoval a jeho následky jako bagatelní, kdy z tohoto znalec vyšel, zároveň vyšel z explorace s žalobcem, byly mu známy oba dva rozsudky v trestních věcech, vycházel dále zejména z časové souvislosti, ze spisového materiálu a samozřejmě uvedené nelze říct zcela objektivně, neboť znalec přitom mimo jiné vychází i ze subjektivního hodnocení posuzovaného, avšak tento vnímal druhé trestní stíhání jako mnohem více ohrožující a dle znalce to zapadá i do časových souvislostí s druhým trestním stíháním a skutečností, že právě v této době žalobce navštívil odbornou pomoc. Jak vyplynulo ze svědeckých výslechů, právě v této době se žalobce začal stranit okolí, společnosti, začal být i afektivní, což dříve nebylo. Ze spisu je též patrná určitá bagatelizace žalobce věci a přes skutečnost, že uvedené mělo zjevný vliv na jeho fungování. Dále se znalec vyjadřoval k jednotlivým doménám, kde zohlednil doménu D 175, která se dotýká právě pasivity žalobce, což uvedené koreluje i s přípisem starosty obce. Zapadá to tedy časově, kdy po zlepšení situace, tedy vynesení zprošťujícího rozsudku, se naopak žalobce zase začal zapojovat do společenského života a situace se do určité míry zlepšila. S čím souvisí i domény D 910, D 920. K doméně D 177 odkazuje přímo na znalecký posudek, tedy tam ty faktory úzkost, nespavost, suspenzivní panická porucha, že tyto měly vliv. K doméně D 240 stejně také odkazuje na body uvedené ve znaleckém posudku. K doméně D 445 znalec uvádí, že s ohledem na obor stanovení nemateriální újmy si zhodnotil i tuto doménu, kdy vycházel například ze sdělení žalobce, že je pro něj stresující návštěva restaurace. K doméně D 540 uvedl, že poznámky tam uvedené měly být uvedeny pod doménu D 550. Dále zohlednil doménu D 720, stejně odkaz na uvedené poznámky s tím, že opětovně uvádí, že žalobce uvedl, že k přerušení ambulantní psychiatrické péče došlo právě z toho důvodu, že věc nechtěl zveřejnit, bál se stigmatizace. S ohledem na přiznaný invalidní důchod znalec zohlednil i doménu D 870 v podobě ekonomické soběstačnosti. K dotazům žalované uvedl, že vyšel ze skutků, resp. činů aktů orgánů veřejné moci, které již začaly jednat v době před formálním zahájením trestního stíhání žalobce, v červenci 2017. Znalec dále doplňuje, že vyšel ze spisového materiálu, kdy například žalobce podával [datum] vysvětlení u celního úřadu a z toho i následně vyšel znalec, kdy žalobce uváděl, že k jednotlivým úkonům orgánu veřejné moci docházelo již v době před formálním zaháním trestního stíhání žalobce. K druhému trestnímu stíhání ještě doplňuje, že žalobce s ohledem i na hrozící výši trestu po poradě s obhájcem, trest přijmul, nepodával odvolání. Druhé trestní stíhání naopak s vyšší trestní sazbou nebo s vyšším ohrožením vnímal jako více osobnostně ohrožující. K dotazu žalované, zda lze říci, že primární příčinou trestního stíhání tedy byly úkony již před zahájení trestního stíhání, jako například domovní prohlídky, podání vysvětlení u orgánů veřejné moci a podobně, znalec uvádí, že ve svém znaleckém posudku neuvedl, že potíže psychické vznikly v roce 2014, avšak uvádí, že výrazné psychické zhoršení nastalo právě od července 2017. Pokud je ze strany žalované znalec konfrontován, že ve větě k příčinám uvedl, že trestní stíhání považuje za vznik psychických potíží žalobce, znalec upřesňuje, že tím má na mysli nově objevené příznaky, novou etiologickou jednotku, například v podobě panické poruchy, která dříve nebyla v dokumentaci nikdy uvedena. Jinak opětovně uvádí, že psychické obtíže vedly k výraznému zhoršení stavu žalobce právě od července 2017.

18. Výše uvedené je pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněném nároku plně postačující. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Co se týká listinných důkazů pravost a správnost nebyla namítána, soud proto neměl důvod z těchto listin při svém rozhodování nevycházet ani jim v rámci hodnocení důkazů přisuzovat nižší hodnotu. Pokud se jedná o předložený znalecký posudek, soud neměl důvod z něj nevycházet, když byl vypracován znalcem se specializací na stanovení nemajetkové újmy na zdraví a z psychiatrie. Znalecký posudek za současného výslechu znalce vytvořily vcelku srozumitelný rámec, o nějž se bylo lze při rozhodování opřít, byl přesvědčivý a jeho závěr byl logicky odůvodněn.

19. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

20. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

21. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

22. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

23. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

24. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

25. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

26. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

27. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

28. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

29. Dle § 2958 o. z., při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

30. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne [datum], což bylo mezi účastníky nesporným.

31. Nárok A – náhrada za újmu na zdraví v podobě bolestného ve výši 75 678 Kč 32. Tento nárok shledal soud jako zcela neopodstatněný, když vyšel zejména ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který konstatoval, že nezjistil z psychiatrického hlediska důvody pro stanovení bodového ohodnocení bolestného dle Metodiky Nejvyššího soudu. Přičemž soudu je z úřední činnosti známo (ve věci projednávané pod sp. zn. [Anonymizováno]), že bodové ohodnocení bolestného stanovujeme za uznané nemoci z povolání nebo za zdravotní následky úrazů, když v této zmiňované věci znalec [tituly před jménem] [jméno FO] konstatoval, že trestní stíhání nelze označit za úraz, chybí úrazový děj. Lapidárně řečeno, bolestné lze přiznat duševní poruchy se nestanovuje, duševní strádání při bolesti se neodškodňuje.

33. Nárok B – náhrada za újmu na zdraví v podobě ztížení společenského uplatnění ve výši 8 891 400 Kč 34. Zákon stanoví, že škůdce nahradí ztížení společenského uplatnění tehdy, vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného. Satisfakce za ztížení společenského uplatnění se poskytuje za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání, možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví. Dojde-li k poškození zdraví trvalého rázu, pak nemůže být pochyb o tom, že u poškozeného překážka lepší budoucnosti nastala. Odškodnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti.

35. Určení satisfakce za ztížení společenského uplatnění spočívá na systému, který vedle nezbytného odborného lékařského zatřídění újmy zohledňuje také dobře definovaný a zdravotní újmě přiřazený rozsah postižení jednak ve vztahu k průměrnému poškozenému, a to zejména z pohledu všech myslitelných stránek lidského života, tj. všech oblastí, v nichž pro trvalé zdravotní následky dochází k omezení či dokonce k plnému vyřazení z možnosti se společensky uplatnit, a naplnit tak zákonem předvídanou podmínku lepší budoucnosti, jednak s přihlédnutím k individuálním odlišnostem každého jednotlivého případu. Za tímto účelem se soud zaměřil na zjištění skutečností vztahujících se k dopadu trvalé zdravotní újmy do schopností a možností žalobce.

36. V obecné rovině výše satisfakce vychází z Metodiky Nejvyššího soudu, která kalkuluje s výchozí částkou odškodnění představující 400násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav žalobkyně. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] za ustálení zdravotního stavu uvedl datum 21. 4. 2022, jak uvedeno výše, výchozí rámcová částka tak činila 15 135 600 Kč. Pokud se jedná o samotnou výši ZSU žalobce, [tituly před jménem] [jméno FO] ji vypočetl částkou 320 030 Kč a s tímto výpočtem se soud zcela ztotožnil, když pro stručnost zde soud odkazuje na skutková zjištění ze znaleckého posudku a výslechu znalce. Soud se ztotožnil se všemi znalcem hodnocenými položkami, rovněž jako s kvalifikátorem 1, když všechny hodnocené obtíže žalobce jsou přítomny méně než 25 % času života žalobce.

37. Pro úplnost soud uvádí, že na rozdíl od žalované, má za to, že ve věci je dána příčinná souvislost mezi trestním stíháním žalobce a jeho zhoršeným zdravotním stavem, byť je soudu známo, že ustálená judikatura vychází z příčinné souvislosti ve spojením s usnesením o zahájení trestního stíhání, soud má za to, že tento náhled je v daném případě příliš formalistický a ve shodě se znalcem má za to, že v době po domovní prohlídce, účasti na výsleších se již u žalobce začala projevovat panická porucha. Rozdíl oproti jiným případům trestního stíhání je pak patrný ze samotné potřeby žalobce jeho nepříznivý zdravotní stav řešit, když v roce 2017 (těsně po obdržení usnesení o zahájení trestního stíhání) vyhledal opakovaně psychiatrickou ambulanci a byly mu postupně indikovány utišující léky jako Neurol, Lexaurin a Triticco. Ostatně v případě zdravotních obtíží není možné hovořit o věcech na 100 %, ale všechny závěry jsou formulovány hodnotoou „vysoká pravděpodobnost“.

38. Nárok C – zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 200 000 Kč 39. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, [Anonymizováno] případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, tj. činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011.

40. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označený trestný čin. Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila.

41. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku z 16.9. 2015, sp.zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 42. Soud v daném případě shledal existenci i dalších důvodných podmínek pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tedy vznik této újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. Zdejší soud se zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem v již zmíněném rozsudku z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

43. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka, kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky nesporný. Trestní stíhání žalobce trvalo od 16. 8. 2017, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 21. 4. 2022, kdy byla zamítnuta odvolání, tedy 4 roky a 8 měsíců. Kritérium formulované délky řízení zohledňuje „pouze“ to, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobce. Z toho pak plyne, že i při adekvátní délce trestního řízení může docházet k vzniku nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (rozsudek Nejvyššího soudu z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). Zároveň je nutno délku trestního řízení hodnotit v provázanosti s povahou věci a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a nečinit z ní mechanicky určující hledisko (Simon, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání, Praha 2019, str. 163). I přestože soud dospěl k závěru, že trestní řízení bylo po skutkové, hmotněprávní i procesní stránce složité, zejména s ohledem na počet obžalovaných, jakož potřebu znaleckého zkoumání a potřebu dožádání, nelze dle soudu označit řízení jako přiměřeně dlouhé, a to ani při zohlednění jeho složitosti.

44. Pokud jde o povahu trestní věci, nutno konstatovat, že žalobce byl stíhán pro spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku a byl tak ohrožen sazbou odnětí svobody 5 až 10 let. V případě žalobce šlo tedy o hospodářskou kriminalitu, šlo o trestné činy úmyslné. Nicméně povaha trestných činů, pro které byl žalobce trestně stíhán, zpravidla nepůsobí větší společenské odsouzení oproti trestnímu stíhání např. pro trestný čin proti životu a zdraví nebo proti rodině a dětem, se kterými převážně bývá spojena i mnohem výraznější dehonestace poškozených.

45. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuální následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jeho profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

46. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

47. Jde-li o dopady trestního stíhání do žalobcovy osobnostní sféry, lze uzavřít, že žalobci vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do osobnostních práv žalobce, tj. zejména do (z práv vyčtených v čl. 10 Listiny) práva na ochranu soukromého, pracovního a rodinného života, na zachování osobní cti a dobrého jména. Ve spojení s povahou trestní věci lze shrnout, že žalobce prokázal, že mu v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Zahájení trestního stíhání vedlo ke skutečnosti, že žalobce měl problémy se spaním, uzavřel se do sebe, komunikoval minimálně, trpěl pocity nejistoty ohledně výsledku trestního řízení, bál se, že by mu byla spolu s ostatními spoluobviněnými uložena náhrada škody, jež byla v napadeném řízení vyčíslena v řádu desítek milionů českých korun. Dále soud dospěl k závěru, že došlo k zásahu i do jeho soukromého a rodinného života, když v důsledku trestního stíhání byl zejména narušen jeho vztah s partnerkou, která kvůli uvedené kauze přestala pomýšlet na svatbu s žalobcem, neboť se bála o svou dobrou pověst. Žalobce byl spoluzakladatelem [Anonymizováno] [adresa], který vznikl v roce 2015, trénoval mládež ve stolním tenise, organizoval založení soutěžního družstva, jehož byl až do roku 2017 vedoucím a aktivním hráčem. Po této době se jeho chování rapidně změnilo a veškerý zájem opadl, žalobce se začal vyhýbat společnosti. Pro svou pasivitu byl posléze nahrazen ve funkci vedoucího družstva, kdy k obratu došlo až r roce 2023 (pár měsíců po zprošťujícím rozsudku) došlo k obratu a jmenovaný se opět začal aktivně angažovat ve všech akcích konajících se v obci.

48. Pokud jde o tvrzené zdravotní problémy, lze žalobci přisvědčit, že již sama okolnost, že je vůči žalobci vedeno trestní stíhání a s tím spojené pocity frustrace, stresu, nejistoty, jak celá kauza dopadne, jistě k potřebnému klidu nevedly, avšak na nutno podotknout, že škoda na zdraví ve formě diagnostikovaného poškození zdraví je samostatným uplatnitelným nárokem se samostatným skutkovým základem a neodškodňuje se v režimu nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk a není ani přiléhavě při aplikaci kritéria zohlednění následků ve sféře poškozeného zohledňovat tuto újmu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp zn. 30 Cdo 4280/2011, 30 Cdo 2888/2019). Ostatně tvrzené zdravotní dopady uplatnil žalobce samostatnými nároky, pročež v rámci nemajetkové újmy je soud již nehodnotil.

49. Dále nutno uvést, že žalobce nebyl stíhán vazebně, řízení nebylo medializováno a ani o něm nikdo nevěděl, když žalobce uvedl, že se o něm svěřil toliko své přítelkyni. Za významné dále soud považuje skutečnost, že žalobce již nebyl bezúhonnou osobou, když byl pravomocně odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody [adresa], tedy byl již osobou, která má zkušenost s trestním stíháním a nelze na ni hledět jako na osobu bezúhonnou.

50. Dále soud zohlednil, že žalobce měl oporu v přítelkyni, která byla i přes konflikty mezi nimi, pro něj vždy velkou oporou a chovala se k němu hezky.

51. K formě a výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání (v odškodňovacím „smyslu“ nutno zdůraznit) se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví dostačující satisfakcí. V této souvislosti je na místě připomenout, že „forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ (viz cit. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce nevelela, ve věci žalobce dle zdejšího soudu nejde. Dostačujícím momentem jaksi „završujícím“ satisfakci, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, se pak soudu jeví být zaplacení částky 70 000 Kč, ve zbývajícím rozsahu, tj. 130 000 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Předně uvést, že v této souvislosti nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím vyšší částky, než kterou soud shledal dostačujícím odškodněním. Soud zohlednil, že žalobce byl stíhán pro zvlášť závažný zločin, spáchaný úmyslně, když konkrétní výši částky odůvodňuje zejména výše popsaná povaha trestní věci s trestní sazbou 5 až 10 let, dále hrozba uložení náhrady škody v řádech milionů (a to i při zohlednění většího počtu obviněných), jež by pro žalobce bezpochyby znamenala významný finanční zásah a dále shora popsaný zásah do rodinného a soukromého života žalobce, který se na několik let vzdal činnosti v obci, ve které předtím vedl aktivní veřejný život, podílel se na pořádání sportovních a kulturních akcí, byl dokonce vedoucím družstva stolního tenisu. Na druhou stranu nelze odhlédnout, že přítelkyně ho podporovala, o trestním stíháním žalobce nikdo nevěděl (žalobce si radši našel práci řidiče a býval několik týdnů pryč), žalobce nebyl stíhán vazebně. Konečně v případě žalobce nelze hovořit o narušení dobré pověsti či dobrého jména, když jak uvedeno výše, o jeho trestním stíhání vyjma přítelkyně neměl nikdo povědomí a zejména se již nejednalo o osobu bezúhonnou. Konečně oproti jiným případům trestního stíhání soud nijak více nehodnotil psychické rozpoložení žalobce, které se svou negativitou dostalo až na úroveň nároku na náhradu újmy na zdraví, za což byl žalobce odškodněn samostatně.

52. Soud dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Provedl zde přitom srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 47 C 84/2021, kdy poškozenému byla na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání přiznána částka 70 000 Kč. V tomto případě byl poškozený trestně stíhán pro shodný trestný čin – zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a jiné podobné platby dle § 240 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, tj. jednalo se také o trestný čin proti majetku a poškozenému hrozila stejná trestní sazba. Trestní stíhání trvalo kratší dobu, a to 3 roky. Konečně poškozený byl rovněž obdobně vystaven nejistotě, tlaku trestního stíhání, nebyl vazebně stíhán, měl psychické problémy, stres, úzkost. Oproti zdejšímu žalobci byly poškozenému též zajištěny finanční prostředky, ocitl se tak i v tíživé finanční situaci, přítelkyně, se kterou plánovali rodinu, se s ním rozešla a ze dne na den přišel o práci, zhubl 10 kg. I v předmětném případě se jednalo o poškozeného, který nebyl již bezúhonný a jeho věc taktéž nebyla medializována. Porovnáním s tímto případem, soud dospěl k závěru, že částka 70 000 Kč je částkou zcela odpovídající a dostatečnou, když soud zohlednil především skutečnost, že trestní stíhání žalobce trvalo sic e delší dobu, ale objektivní zásahy shledal citelnější u zde srovnávané věci, neboť se zdejším žalobcem se partnerka nerozešla, finanční prostředky zajištěny neměl. Zároveň přihlédl ke skutečnosti, že žalobce nárok na odškodnění za nepřiměřenou délku naříkaného řízení uplatnil samostatně a i v tomto nároku byl úspěšný, rovněž jako skutečnost, že součástí žaloby byl i samosttaný nárok na náhradu újmy na zdraví.

53. Žalobce poukazoval na případ vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Co 296/2015 a pod sp. zn. 21 Co 198/2022, kdy poškození obdrželi 200 000 Kč a 130 000 Kč, avšak dle soudu se nejedná o srovnatelné případy, kdy zejména se jedná o odškodnění osob doposavad nestíhaných a jejichž psychické útrapy spojené s trestním stíháním nebyly odškodněny, tak jako v případě žalobce, zcela samostatně.

54. Nárok D – zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení ve výši 120 000 Kč 55. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

56. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

57. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 18. 8. 2017, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. Řízení ve vztahu k žalobci trvalo do [datum], kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tj. 4 roky a 8 měsíců. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo složitější, žalobce se na délce řízení nepodílel, v postupu orgánů moci byly shledány prodlevy a jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobce. Soud shledal v řízení průtah v období přípravného řízení v druhé polovině roku 2018 až do podání obžaloby v dubnu 2019 a posléze zde byly delší prodlevy mezi jednotlivými Hlavními líčeními a na rozhodnutí odvolacího soudu se čekalo 10 měsíců., kdy ve věci nebyly ze strany orgánů veřejné moci činěny žádné úkony, přičemž zejména s ohledem na skutečnost, že byla ze strany policejního orgánu několikanásobně překročena lhůta stanovená pro vyšetřování (6 měsíců dle § 170 odst. 1 tr. řádu), s přihlédnutím na delší dobu posuzovaného řízení, která činí téměř 5 let a s ohledem na typ řízení, s nímž je v obecné rovině spojen vyšší význam pro poškozeného, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složitější. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

58. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

59. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 4 roky a 8 měsíců, soud přiznal žalobci základní částku ve výši 55 000 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak dle soudu je na samé hranici mezi řízením, jež lze nebo nelze považovat za přiměřeně dlouhé. Horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení, jak jej požadoval žalobce, zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Při porovnáními s uvedenými rozhodnutími proto nelze dospět k závěru, že by řízení o délce necelých 5 let mělo být odškodňováno částkou vyšší než při spodní hranici 15 000 Kč.

60. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově, právně i procesně složitější (– minus 20 %). Jednak byla dána složitost věci již větším počtem obviněných, jednalo se o trestní kauzu projednávající více skutků na dvou stupních, kdy bylo též rozhodováno o úschově, změně kvalifikace, věc byla složitá z důvodu nezbytnosti znaleckého zkoumání, a to jak z oboru kybernetika, tak z oboru zdravotnictví. V řízení bylo prováděno rozsáhlé dokazování, a to jak listinnými důkazy, tak svědeckými výslechy. Dále bylo ve vyšetřovací fázi žádáno o součinnost větší množství třetích subjektů, včetně dožádání o mezinárodní právní pomoc v Bulharsku a na Slovensku. Právní složitost je dána i tím, že k projednání sporu v prvním stupni byl příslušný krajský soud (k tomu srov. rozsudek Městského soudu v Praze z 9. prosince 2020, č. j. 23 Co 318/2020- 122, „Soud I. stupně nepochybil, pokud právní složitost věci odůvodnil také poukazem na to, že k projednání sporu v prvním stupni byl příslušný krajský soud, neboť[Anonymizováno]právě právní složitost věci hraje významnou roli při určení věcné příslušnosti soudu. Z ust. § 9 o. s. ř. je zřejmé, že spory a jiné právní věci, pro něž je typická skutková nebo právní obtížnost nebo které se v soudní praxi vyskytují méně často, zákon svěřuje v prvním stupni krajským soudům.“). Posuzované řízení vykazovalo i složitost procesní, když obvinění podávali opakovaně podání s průběžnými návrhy na dokazování, návrhy na předběžné projednání obžaloby, na zastavení trestního stíhání, ve věci musel městský soud dále rozhodovat o odměně znalce, o vyloučení věci, o vazbě, o úschově.

61. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně rozhodoval jedenkrát, odvolací soud rozhodoval také jedenkrát, což s ohledem na délku namítaného řízení a na okolnost, že k prodloužení řízení nedošlo z důvodu využití mimořádných opravných prostředků, soud shledal četnost rozhodování jako věci přiměřenou a uvedené kritérium se v zadostiučinění nepromítlo.

62. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení svým postupem ve smyslu obstrukčním nepodílel, proto se uvedené kritérium v základní částce zadostiučinění nijak neodrazilo.

63. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, postup orgánů činných v trestním řízení byl víceméně plynulý, nicméně soud shledal v řízení průtah v období přípravného řízení v druhé polovině roku 2018 až do podání obžaloby v dubnu 2019 a posléze zde byly delší prodlevy mezi jednáními a na rozhodnutí odvolacího soudu se čekalo 10 měsíců (byť soud si je vědom značné složitosti věci). Soud vzal v potaz, že podle § 170 odst. 1 tr. řádu byl přitom policejní orgán povinen skončit vyšetřování do 6 měsíců od zahájení tr. stíhání, ale v naříkaném řízení přípravné řízení trvalo násobně delší dobu, (tr. stíhání žalobce bylo zahájeno v srpnu 2017 a obžaloba byla podána v dubnu 2019), z uvedených důvodů soud přistoupil k zvýšení základní částky zadostiučinění o 5 %, kdy dle názoru soudu uvedené násobně překročení lhůty nelze odůvodnit ani složitostí věci a ve své podstatě představuje téměř polovinu doby naříkaného řízení (když prohlídky, výslechy, podání vysvětlení orgány veřejné moci činily již v roce 2012).

64. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako standardní. Soud sice uvážil, že obecně podle judikatury ESPL se poskytuje poškozenému zvýšený význam řízení právě v řízeních typu trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005)). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Nicméně k námitce žalované soud došel k závěru, že je v případě zdejšího žalobce na místě hodnotit význam řízení jako standardní, neboť se žalobce současně domáhal zadostiučinění i za nezákonnost trestního stíhání (rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 2800/2009). Soud proto zadostiučinění pro význam nijak neupravoval.

65. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 15 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky, snížil o 15 %. Celková částka, která náleží žalobci jako přiměřené zadostiučinění proto činí 46 750 Kč. Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky. Soud proto zamítl žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu, tj. 73 250 Kč.

66. Žalobce předběžně uplatnil nárok dne 8. 9. 2022. Soud přiznal žalobci úrok z prodlení od 9. 3. 2023 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 8. 9. 2022, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 8. 3. 2023, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 9. 3. 2023 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

67. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2, 3 o. s. ř. a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 188 Kč, neboť jeho úspěch ve věci činil 85 % (žalobce byl úspěšný co do částky 420 030 Kč[Anonymizováno]a žalovaná co do částky 75 678 Kč, tedy po odečtení neúspěchu od úspěchu byl žalobce úspěšný co do 70 %).

68. Náklady řízení jsou představovány -zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč - záloha na znalecký posudek 10 000 Kč - odměny za 7x účelně vynaložený úkon právní služby po 10 300 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast u ÚJ dne 26. 9. 2023, dne 28. 11. 2023, dne 27. 2. 2024, dne 1. 10. 2024, dne [datum], 1/2 úkon za účast u vyhlášení rozsudku dne 28. 11. 2024) dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 6; § 11/1 a), d), g) AT; tj. celkem 93 473 Kč s DPH - paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 8 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 2 804 Kč s DPH - právní zástupkyně žalobce je plátce DPH Tedy celkem činí náklady řízení 110 277 Kč s DPH, z čehož činí přiznaných 70 % po drobném zaokrouhlení částku 77 194 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že tarifní hodnota sporu byla 495 708 Kč ([částka] za jinou nemajetkovou způsobenou nezákonným rozhodnutím dle § 9 odst. 4 písm. a) a. t., stejně jako v případě nemajetkové újmy spočívající v nepřiměřené délce řízení (usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a 75 678 Kč na bolestném, a 320 030 Kč na ZSU – soudem přiznaná újma, tj. 50 000 Kč + 50 000 Kč + 75 678 Kč + 320 030 Kč).

69. Lhůtu k plnění nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší.

70. Vzhledem k tomu, že to byla žalovaná, kdo byl v řízení neúspěšný je ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. povinna nahradit státu náklady řízení, které platil. Náklady státu spočívají v odměně znalce [jméno FO] v částce 34 165 Kč, přičemž byla zohledněna již žalobcem složená záloha celkem ve výši 10 000 Kč. Usnesením zdejšího soudu č. j.: 47 C 68/2023-195 bylo znalci přiznáno znalečné ve výši 39 809 Kč a usnesením zdejšího soudu č. j.: 47 C 68/2023-215 bylo přiznáno znalečné ve výši 4 356 Kč.