72 Co 86/2025 - 255

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Velce a soudkyň JUDr. Zuzany Sváčkové a Mgr. Pavly Polednové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [advokát] sídlem [adresa] proti žalované: Česká republika – [ústřední orgán], sídlem [adresa] jednající [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení částky 9 287 078 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. listopadu 2024, č. j. 47 C 68/2023-225, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části výroku I. co do částky 366 780 Kč s příslušenstvím a ve výrocích o nákladech řízení III. a IV. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 24 853,40 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky

Odůvodnění

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby zaplatila žalobci částku 436 780 Kč s příslušenstvím do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), zamítl žalobu co do částky 8 850 298 Kč s příslušenstvím (výrok II) a dále uložil žalované povinnost zaplatit do patnácti dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení; žalobci k rukám jeho zástupce ve výši 77 194 Kč (výrok III) a České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 náklady státu ve výši 34 165 Kč (výrok IV).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tvrzením, že trestním stíháním zahájeným usnesením [orgán], které skončilo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne ze dne 16. 10. 2020, sp. zn. [spisová značka], jímž byl obžaloby zproštěn, mu byla způsobena újma, kterou žádal odškodnit částkou 200 000 Kč za nezákonně vedené trestní stíhání, částkou 120 000 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, částkou 75 678 Kč za bolestné a částkou 8 891 400 Kč za ztížení společenského uplatnění.

3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že usnesením [orgán] ze dne 27. 7. 2017 byl žalobce obviněný ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby spáchaného ve spolupachatelství s dalšími sedmnácti osobami. Již před zahájením tohoto trestního stíhání (v roce 2012) však v žalobcově domově proběhla domovní prohlídka a žalobce byl nucen (v souvislosti s prověřováním podezření z trestné činnosti) podávat vysvětlení; dne 7. 10. 2015 u celního úřadu a dne 6. 4. 2017 na [orgán]. Dále se soud prvního stupně soustředil na popis průběhu trestního stíhání, které pokračovalo řízením vedeným Městským soudem v [místo] (dále jen „městský soud“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „hodnocené řízení“) a skončilo rozsudkem téhož soudu ze dne 16. 10. 2020, jímž byl žalobce obžaloby zproštěn (toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 4. 2022). Žalobce byl v mezidobí stíhán a odsouzen pro přečin úvěrového podvodu k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců podmíněně odloženého na dobu dvou let (rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 19. 2. 2019, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] – pobočka [adresa] č. j. [spisová značka]). V hodnoceném řízení mu oproti tomu hrozil trest odnětí svobody v rozpětí od pěti do deseti let a zároveň náhrada škody ve výši bezmála 43 000 000 Kč. V červenci 2017, kdy bylo trestní stíhání zahájeno, žalobce vyhledal psychiatrickou pomoc a na zklidnění záchvatů, kterými tehdy začal trpět (projevujícími se třesem, lapáním po dechu, točením hlavy a napětím v obličeji) začal užívat léky. Diagnostikovány u něj byly především obavy ze stigmatizace, úzkost a opakované stavy panické poruchy, ale také tendence svou životní situaci bagatelizovat. V téže době se žalobce stáhl ze společenských a sportovních aktivit obce [název], kam se v roce 2012 spolu s rodinou přestěhoval, a kde se do té doby angažoval (podle potvrzení [funkce] obce ze dne 21. 9. 2023 byl žalobce spoluzakladatelem tělovýchovné jednoty [název], od roku 2015 trénoval mládež ve stolním tenise, organizoval založení soutěžního družstva a až do roku 2017 byl vedoucím a aktivním hráčem). Posudkem o invaliditě ze dne 22. 4. 2022 byla žalobci přiznána invalidita III. stupně, nálezem ze dne 27. 10. 2022 pak byl u žalobce diagnostikován statický a intenční třes horních končetin. Žalobce ve své účastnické výpovědi popsal vývoj svých obav souvisejících s hodnoceným řízením od okamžiku domovní prohlídky v roce 2012, kdy se rodina dozvěděla o tom, že je prověřován, do zahájení trestního stíhání v roce 2017, kdy se jeho strach začal projevovat panickými ataky, až do současné doby, kdy stále užívá tišící léky a některé běžné situace nezvládá (například stravování v restauraci, setkání v lese s cyklistou apod.) Poprvé oslovil psychiatra[Anonymizováno]v roce 2017, kdy začal užívat antidepresiva a léky na spaní. Záchvaty paniky však přetrvávaly a po jednom z těchto záchvatů, kdy byl převezen na jednotku intenzivní péče, mu diagnostikovali problémy s krční páteří (v roce 2020), což si následně vyžádalo operaci a nakonec invaliditu. Souběžně probíhající trestního stíhání oproti tomu žalobce nijak výrazně nestresovalo, protože se jeho existence podařila před rodinou utajit a nadto věděl, že v jeho životě nezpůsobí žádné závažné následky. Svědkyně [jméno FO], žalobcova družka, potvrdila, že od roku 2012, kdy v jejich domově proběhla domovní prohlídka, se žalobce začal uzavírat do sebe, trpěl změnami nálad až depresemi a ze snahy uniknout komunikaci s rodinou a společností začal pracovat jako řidič kamionu, takže byl prakticky stále na cestách. [tituly před jménem] [jméno FO], znalec z oboru zdravotnictví, ve znaleckém posudku ze dne 13. 6. 2024 shrnul, že ke stabilizaci zdravotního stavu žalobce došlo ke konci roku 2017, respektive na počátku roku 2018. Primární příčinou žalobcových psychických potíží byla stresová zátěž související s hodnoceným řízením. Zjištěná duševní porucha zanechala na žalobcově psychickém zdraví trvalé následky projevující se jak zvýšeným afektivním a úzkostným prožíváním, tak afektivní labilitou, které jsou přítomny zejména ve stresových situacích (kdy je možné znovuobnovení reaktivních potíží, a to včetně poruchy spánku a panických atak úzkosti). Podle vyšetření neurologické ambulance Fakultní nemocnice [adresa] ze dne 29. 4. 2024 tato porucha trvá asi čtyři roky a podle vyšetření ze dne 27. 10. 2022 se u žalobce objevil třes rukou přibližně (také) čtyři roky zpětně. Jde o genetickou záležitost, jejíž spouštěčem je intenzivní nebo déle trvající stres. Zjištěná duševní porucha není důvodem pro stanovení bodového ohodnocení bolestného, nicméně omezuje žalobce v jeho dosavadním způsobu života; žalobce není schopen přiměřeně reagovat ve stresových situacích, při rozhodování vykazuje zvýšenou tenzi, úzkost, afektivní podrážděnost, nespavost, popřípadě panickou ataku, dále je omezen v běžných mezilidských vztazích a také při běžném užívání rukou a paží (trpí esenciálním třesem a má narušenou i jemnou motoriku), což se projevuje při stravování, volnočasových aktivitách, při pobytu v komunitě a konečně jej omezuje i v ekonomické soběstačnosti (psychické potíže byly shledány jako jedna z příčin jeho snížené pracovní schopnosti). Skutečnost, že žalobce přestal navštěvovat psychiatra (pro ztrátu důvěry), vývoj jeho zdravotního stavu zásadním způsobem neovlivnila, protože v zásadě pokračoval v nastavené medikaci za pomoci svého praktického lékaře. Souvislost psychických potíží s hodnoceným řízením pak vyplývá i ze zjištění, že žalobce se po ukončení trestního řízení osmělil a do společenského života se do určité míry znovu zapojil (je ochoten jezdit na dovolené a účastní se i některých aktivit v obci). Dne 8. 9. 2022 žalobce požádal žalovanou o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu hodnoceným řízením celkem ve výši 9 287 078 Kč (za nezákonné trestní stíhání ve výši 200 000 Kč, za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení ve výši 120 000 Kč, za bolestní ve výši 75 678 Kč a konečně za ztížení společenského uplatnění ve výši 8 891 400 Kč). Žalovaná však jeho žádosti nevyhověla.

4. Tato skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 1 odst. 1, § 5 písm. a/, b/, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, § 26 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) ve spojení s § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dovodil, že trestní stíhání žalobce, které skončilo zprošťujícím rozsudkem městského soudu je třeba považovat za nezákonně vedené. Při rozhodnutí o způsobu, respektive výši, přiměřené satisfakce, pro žalobce, soud prvního stupně přihlédl především k tomu, že žalobci hrozil po dobu čtyř let a osmi měsíců trest odnětí svobody v rozpětí od pěti do deseti let, dále zohlednil, že šlo o trestní stíhání pro trestnou činnost majetkového charakteru, což je skutečnost, která je obecně spojena s běžnou mírou společenského a morálního odsouzení a uvážil také rozsah zásahu hodnoceného řízení do žalobcova dosavadního života. Vzal přitom za prokázané, že žalobce v té době trpěl zvýšenou úzkostí (projevující se problémy se spaním a panickými ataky úzkosti) a celkově se stáhl z rodinného i ze společenského života (soustředil se prakticky jen na práci řidiče kamionu). K pozitivnímu obratu v jeho chování došlo až v roce 2023 (tj. po zprošťujícím rozsudku), kdy se vrátil k rodinným aktivitám a částečně obnovil i svou účast na některých akcí obce. Tyto skutečnost soud prvního stupně porovnal s případem řešeným týmž soudem v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], v němž byla poškozenému přiznána náhrada za nezákonně vedené trestní stíhání pro shodný trestný čin (zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a jiné podobné platby), hrozil mu také trest odnětí svobody až na deset let a vysoká náhrada škody a v životě tamního poškozeného došlo k obdobným zásahům, jako tomu bylo u žalobce (zažíval stres, úzkost, problémy se spaním a částečně i v rodině a v práci, přičemž i v porovnávaném případě šlo o osobu, která již nebyla bezúhonná a jejíž trestní stíhání nebylo medializované. Z uvedených důvodů bylo tamnímu poškozenému poskytnuto odškodnění ve výši 70 000 Kč, což je částka, kterou prvostupňový soud shledal za přiléhavou satisfakci za nezákonně vedené hodnocené řízení i pro žalobce. Z tohoto titulu soud prvního stupně přiznal žalobci zadostiučinění ve výši 70 000 a ve zbývající části tohoto jeho požadavku, tj. ohledně částky 130 000 Kč, žalobu zamítl. Dále soud prvního stupně posoudil hodnocené řízení trvající čtyři roky a osm měsíců, za nepřiměřeně dlouhé, byť bylo náročné (vedeno bylo proti osmnácti osobám, takže jen samotný spis čítal padesát svazků, tj. několik tisíc stran). V hodnoceném řízení totiž došlo k opakovaným průtahům (v přípravném řízení od poloviny roku 2018 do dubna 2019, poté mezi jednotlivými hlavními líčeními a konečně po dobu dalších deseti měsíců ve fázi odvolacího řízení). Soud prvního stupně proto přiznal žalobci zadostiučinění za první dva roky řízení ve výši 15 000 Kč a dále za každý další rok jeho trvání vždy ve výši 15 000 Kč. Takto vypočtenou základní částku odškodnění pak prvostupňový soud snížil o již zmíněnou složit věci, a to 20 % (v přípravném řízení bylo třeba mezinárodní součinnosti, projednáváno bylo více skutků, jejichž právní kvalifikace se měnila, dokazování bylo prováděno prostřednictvím svědků, listinných důkazů a znaleckého zkoumání ze dvou oborů, kybernetiky i zdravotnictví, rozhodováno bylo o řadě opatření, včetně úschovy a také právní posouzení bylo náročné) a poté ji zvýšil o 5 % pro postup žalované spočívající ve zmíněných prodlevách. Důvody pro další modifikaci základní částky odškodnění pak již soud prvního stupně neshledal (význam řízení posoudil pro žalobce jako standardní, řízení proběhlo pouze na dvou stupních soudní soustavy a žalobce se na délce řízení nepodílel). Za přiléhavou satisfakci nemajetkové újmy, kterou žalobce nepřiměřenou délkou řízení utrpěl, tak soud prvního stupně shledal částku 46 750 Kč a ve zbývající části žalobcova požadavku na poskytnutí odškodnění z uvedeného titulu, tj. ohledně částky 73 250 Kč žalobu zamítl. Dále soud prvního stupně posoudil za opodstatněný nárok žalobce na náhradu újmy na zdraví spočívající ve ztížení jeho společenského uplatnění, a to ve výši 320 030 Kč, přičemž ve zbývající části tohoto požadavku, tj. co do částky 8 571 400 Kč, žalobu zamítl. Vyšel přitom z výchozí částky 15 135 600 Kč a ztotožnil se všemi znalcem hodnocenými položkami i s jím použitým kvalifikátorem 1, protože hodnocené obtíže žalobce jsou přítomny méně než 25 % času jeho života. Požadavek žalobce na odškodnění bolestného ve výši 75 678 Kč pak soud prvního stupně shledal jako neopodstatněný (trestní stíhání nelze hodnotit jako úrazový děj). Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 2, 3 a § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn, dále jen „o. s. ř..“) o. s. ř.

5. Žalovaná podala proti vyhovujícímu výroku tohoto rozsudku, a to pouze v rozsahu částky 366 780 Kč, včasné odvolání. V něm nejprve shrnula odůvodnění napadeného rozsudku a poté se soustředila na své přesvědčení, že soudem prvního stupně přiznané odškodnění za nepřiměřenou délku řízení a za ztížení společenského uplatnění žalobci nenáleží. Závěr soudu prvního stupně, že došlo ke splnění podmínek pro odškodnění žalobce za ztížení jeho společenského uplatnění, je totiž podle žalované přinejmenším předčasný, když žalobce trpěl psychickými obtížemi již v době předcházející zahájení trestního stíhání a zřejmě jde o dědičnou poruchu, protože třesem horních končetin trpěl i jeho otec. Dále mohlo mít vliv na žalobcovy obtíže i to, že nedodržel vše, co mu ambulantní léčba nabízela. Nadto žalobce byl v rozhodné době účasten dvou souběžných trestních stíhání. S popsanými nedostatky ve skutkových zjištěních pak souvisí i neopodstatněný závěr znalce, že ke stabilizaci žalobcova zdravotního stavu došlo ke konci roku 2017, respektive na počátku roku 2018, tedy několik měsíců po zahájení hodnoceného trestního stíhání. Ani úvaha znalce, že mezi důvody, pro které byl žalobci přiznán invalidní důchod III. stupně, patřily jeho psychické potíže zapříčiněné hodnoceným trestním stíháním, není správná. Podle lékařských zpráv je totiž příčinou žalobcovy invalidity neurologické onemocnění, které jej i po operaci páteře omezuje v pracovní činnosti (pro těžký blok krční páteře a další obtíže). Ostatně znalec při jednání prvostupňového soudu dne 1. 10. 2024 uvedl, že primární příčinu vzniku esenciálního třesu nelze u žalobce nelze, nicméně výsledně přesto uzavřel, že touto příčinou bylo právě hodnocené řízení. Ze všech uvedených důvodů má žalovaná za to, že závěry znaleckého posudku jsou neúplné, respektive vnitřně rozporné. Za popsaných okolností měl soud prvního stupně znalecký posudek přezkoumat prostřednictvím revizního znaleckého posudku. Podle žalované pak žalobci nenáleží ani zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou hodnoceného řízení. Hodnocené řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 18. 8. 2017, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 21. 4. 2022, kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek, tj. čtyři roky a osm měsíců. Z uvedeného titulu soud prvního stupně přiznal žalobci odškodnění ve výši 46 750 Kč a co do částky 73 250 Kč žalobu zamítl. Takové rozhodnutí však není správné, protože jde o odškodnění poskytnuté žalobci duplicitně s odškodněním přiznaným mu za nezákonně vedené trestní stíhání. Pokud by se pak měla žalovaná ztotožnit s právním názorem soudu prvního stupně, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, tak v takovém případě by žalobci náleželo pouze odškodnění formou konstatování porušení jeho práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v jeho vyhovujícím výroku o věci samé změnil tak, že se žaloba i co do částky 366 780 Kč zamítá.

6. Žalobce, který se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožnil, navrhl, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil. Žalovaná totiž v odvolání opakuje pouze to, co uvedla již v průběhu prvostupňového řízení, s čímž se nadto znalec i prvostupňový soud náležitě vypořádali. Výše odškodnění za omezení žalobce v jeho životě byla znalcem stanovena správně a navíc se nijak nevymyká běžně přiznávaným částkám v obdobných případech. Žalovaná ostatně neuvádí žádný konkrétní příklad, ze kterého by při případném srovnání bylo zřejmé, že odškodnění přiznané žalobci ze soudní praxe vybočuje. Znalec dále dostatečně vysvětlil i to, že po psychiatrickém vyšetření žalobce v roce 2017 sice bylo vysloveno podezření na panickou poruchu, ale poté, kdy se u žalobce objevily nové příznaky, se jeví jako přiléhavější diagnóza právě porucha přizpůsobení. Také okamžik ustálení žalobcova zdravotního stavu znalec i soud prvního stupně stanovili správně. Na vývoj žalobcových potíží pak neměla vliv ani skutečnost, že v určité době přestal navštěvovat psychiatra, protože v nastavené medikaci i přesto pokračoval (příslušné léky mu předepisoval jeho praktický lékař). A konečně není důvodná ani námitka žalované, že žalobce je za průtahy řízení odškodňován duplicitně s odškodněním za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonně vedeným trestním stíháním, protože soud prvního stupně faktor nepřiměřené délky řízení při odškodnění za nezákonně vedené řízení nezohledňoval (zabýval se totiž pouze závažností trestné činnosti, která byla žalobci kladena za vinu, hrozícím trestem a rozsahem zásahu hodnoceného řízení do žalobcova života).

7. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné.

8. Pro své rozhodnutí si soud prvního stupně opatřil dostatek skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud rovněž vychází. Soud prvního stupně provedl v této věci dokazování v potřebném rozsahu, z provedených důkazů vyvodil odpovídající skutková zjištění a věc i přiléhavě právně posoudil. S ohledem na to, že odvolací soud s odůvodněním napadeného rozsudku ztotožňuje, pro stručnost na ně v podrobnostech odkazuje.

9. K odvolacím námitkám žalované pak odvolací soud pouze dodává, že rozhodnutí soudu prvního stupně o odškodnění žalobce za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce hodnoceného trestního řízení považuje za správné. Byť se jednalo o skutkově, právně i procesně náročné řízení, žalobce byl nucen čekat na jeho výsledek bezmála pět let, přičemž soud se na této délce podílel. Soud prvního stupně dále správně přihlédl především k délce hodnoceného řízení, kterou sice shledal jako nepřiměřenou, nikoliv však extrémně (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1320/2011, a ze dne 23. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1869/2015). Náročnosti i významu hodnocené věci a také podílu soudu na celkové délce řízení je tak opodstatněné odškodnění žalobce ve výši 15 000 Kč za první dva roky hodnoceného řízení a dále ve výši 15 0000 Kč za každý další rok jeho trvání. Skutkové složitosti dané věci, tj. rozsahu dokazování, které bylo potřebné k objasnění skutků, které byly osmnácti obviněným a poté obžalovaným kladeny za vinu (tj. většímu množství listinných důkazů, výslechů desítek svědků a složitějšímu znaleckému zkoumání) i procesní náročnosti dané nutností poměrně rozsáhlé komunikace soudu s obviněnými, resp. obžalovanými, svědky i různými institucemi a orgány, je tudíž i podle odvolacího soudu odpovídající snížení základní částky odškodnění o 20 %, protože šlo o okolnosti, které se sice na celkové délce řízení podílely, nicméně k tíži žalované je přičítat nelze. Prodlevy vzniklé mezi jednotlivými úkony činěnými v hodnoceném řízení však již k tíži žalované přičitatelné. Jejich podílu na celkové délce řízení je pak i podle odvolacího soudu přiléhavé zvýšení základní částky odškodnění o 5 %. Důvody pro další modifikaci základní částky odškodnění pak ani odvolací soud v dané věci neshledal. Vyšší význam hodnocené věci pro žalobce totiž soud prvního stupně zohlednil ve výši odškodnění poskytnutém žalobci za újmu způsobenou mu nezákonností hodnoceného trestního stíhání a podíl soudu na celkové délce řízení se odrazil v závěru, že i přes zmíněnou náročnost hodnoceného řízení, je třeba délku tohoto řízení považovat za nepřiměřenou. Odškodnění poskytnuté žalobci ve výši 46 875 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce hodnoceného řízení je tudíž i podle odvolacího soudu dostatečnou satisfakcí nejistoty, kterou žalobce trpěl čekáním na výsledek tohoto řízení, tj. době dosahující bezmála pěti let.

10. Také soudem prvního stupně zvolené odškodnění žalobce za újmu na zdraví, pro kterou došlo ke ztížení jeho dosavadního společenského uplatnění, je podle odvolacího soudu správné. Z obsahu spisu je zřejmé, že projevy žalobcových psychických obtíží započaly v roce 2012, kdy se byl nucen, a to i se svou rodinou, podrobit domovní prohlídce. Pakliže ze všech zmíněných lékařských zpráv i znaleckého zkoumání z oboru zdravotnictví vyplývá, že jednou z nejintenzivnějších obav, které žalobce trápily, byl strach ze stigmatizace, tak právě skutečnost, že se o jeho prověřování (pro podezření z nezákonné činnosti) dozvěděla jeho rodina a při pokračování tohoto prověřování i další osoby, žalobce logicky vnímal jako stigma spouštějící jeho největší obavy. Existenci trestního řízení vedeného (Okresním soudem v [adresa]) souběžně s hodnoceným řízením, se žalobci oproti tomu dařilo tajit (bylo poměrně rychle ukončeno s vcelku mírným trestem). Psychické potíže způsobené žalobci stresem z jeho prověřování v době předcházející formálnímu zahájení hodnoceného trestního stíhání jsou proto i podle odvolacího soudu přičitatelné státu (srovnej například nález Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. I. ÚS 1029/21).

11. Lze tedy shrnout, že byť za významný okamžik trestního řízení, se kterým jsou spojeny příslušné právní následky, je považováno především usnesení o zahájení trestního stíhání, je třeba posuzovat důsledky hodnoceného trestního stíhání komplexně. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když vzal v úvahu, že ke vzniku žalobcových psychických obtíží došlo již ve fázi prověřování podezření ohledně jeho účasti na nezákonné činnosti, tj. v souvislosti s úkony prováděnými orgány činnými v trestním řízení ještě před vydáním usnesení o zahájení hodnoceného trestního stíhání. Nemá-li být totiž odškodňována pouze újma vzniklá vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání, ale veškeré újma, která je přičitatelná státu za postup jeho orgánů, který se následně ukáže jako nezákonný či chybný (resp. který nevyústil v pravomocné odsouzení), tak je třeba odškodnit žalobce i za psychické potíže, kterými začal trpět v souvislosti s úkony prověřování předcházejícími vydání usnesení o zahájení hodnoceného trestního stíhání.

12. V červenci 2017, kdy bylo trestní stíhání žalobce formálně zahájeno, nabyly jeho psychické obtíže intenzity, která jej přiměla vyhledat psychiatrickou pomoc a léčit se. Podle zprávy vydané Ordinací duševního zdraví [tituly před jménem] [jméno FO] [právnická osoba]. dne 21. 7. 2017 žalobce uvedl, že stavy úzkosti projevující se třesem, lapáním po dechu, točením hlavy a napětím v obličeji a v noci pak nespavostí se u něj projevují již asi jeden a půl roku zpětně. Ze strachu z prozrazení sice žalobce přestal do zmíněné ordinace docházet, nicméně v medikamentózní léčbě pokračoval prostřednictvím svého praktického lékaře (který mu příslušné léky předepisoval). Pakliže se žalobce pro potíže jimiž trpěl stáhl v této době, tj. v roce 2017, i z rodinného života a také z aktivit pořádaných obcí, ve které s rodinou bydlel, jeví se i odvolacímu soudu jako přiléhavý závěr, že ke stabilizaci psychického zdravotního stavu žalobce došlo na přelomu let 2017 a 2018.

13. Poté se zdravotní stav žalobce zhoršoval, respektive byly zjištěny ještě jeho další obtíže neurologického původu, které se nepodařilo ani po operaci páteře eliminovat. V dubnu 2022 byl proto žalobce uznán invalidním, přičemž ve výčtu skutečností, které se podílejí na poklesu jeho pracovní schopnosti o 70 %, jsou uvedeny i již popsané žalobcovy psychické potíže (konkrétně pod body 3 a 5 posudku). V roce 2022 lze tedy hovořit o ustálení zdravotního stavu, který umožňuje objasnění rozsahu poškození žalobcova psychického zdraví i z toho vyplývajících omezení v jeho dosavadním způsobu života.

14. Ani námitku žalované, že při odškodnění žalobce za ztížení jeho společenského uplatnění nebyla zohledněna genetická zátěž pocházející od žalobcova otce (který také trpěl třesem horních končetin) odvolací soud neshledal jako opodstatněnou. Znalec ve znaleckém posudku i jeho doplnění výpovědí před soudem prvního stupně vysvětlil, že u žalobce zjištěný esenciální tremor (nervová porucha projevující se nekontrolovatelným třesem různých částí těla, třepajícím se hlasem, kýváním hlavou a chvěním), je daná geneticky až u poloviny všech lidí s tímto onemocněním, nicméně může zůstat a také často zůstává po celý život pouze v latentní podobě. Za jednoznačného spouštěče projevů této poruchy je pak obecně považován intenzivní nebo déle trvající stres. Projevy této nemoci se pak dále zhoršují během období emočního stresu.

15. I podle odvolacího soudu bylo tedy spolehlivě prokázáno, že primární příčinou žalobcových psychických potíží byla stresová zátěž způsobená mu hodnoceným řízením. Takto vzniklá porucha přizpůsobení zanechala na žalobcově psychickém zdraví trvalé následky projevující se zvýšeným úzkostným prožíváním a afektivní labilitou, které jsou přítomny zejména ve stresových situacích. Tato porucha zcela zřejmě omezuje žalobce v jeho dosavadním způsobu života, protože není schopen přiměřeně reagovat v situacích, které (subjektivně) vnímá jako stresové a při rozhodování zažívá zvýšenou tenzi, úzkost, afektivní podrážděnost, popřípadě nespavost nebo dokonce panickou ataku. Kromě omezení při běžném rozhodování, je žalobce omezen i v běžných mezilidských vztazích a také při běžném využívání rukou a paží (trpí esenciálním třesem a má narušenou i jemnou motoriku), což se projevuje při stravování, volnočasových aktivitách, při pobytu v komunitě a konečně jej omezuje i v ekonomické soběstačnosti (popsané psychické potíže byly shledány jako jedna z příčin jeho snížené pracovní schopnosti). Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně v jeho závěru, že popsaným obtížím, které žalobce ve svém životě i po skončení hodnoceného řízení zažívá, je odpovídající odškodnění ve výši 320 030 Kč.

16. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v jeho v zamítavém výroku o věci samé (výrok I) co do částky 366 780 Kč s příslušenstvím a ve výrocích o nákladech řízení (výroky III a IV) jako věcně správný potvrdil.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 3 a § 224 odst. 2 o. s. ř., podle nichž procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů za odvolací řízení sestávající z odměny jeho advokátky za vyjádření k odvolání z 18. 2. 2025 a za její účast u odvolacího jednání [datum], tj. dvakrát po 9 820 Kč, paušálem stanovených hotových výdajů této advokátky dvakrát po 450 Kč a 21 % DPH ve výši 4 313,40 Kč (§ 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 a 6, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), celkem 24 853,40 Kč.

Poučení