47 C 98/2024 - 226

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., [Adresa žalobkyně] [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], [Adresa žalované] o 114 881,15 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 112 730,01 Kč, smluvní úroky ve výši 36 968,68 Kč, smluvní pokutu před zesplatněním úvěru ve výši 0,1 % p. d. v částce 2 151,14 Kč, úroky z prodlení před zesplatněním úvěru ve výši 14,75 % p. a. v částce 834,68 Kč,[Anonymizováno]náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 820 Kč, úroky z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 112 730,01 Kč ode dne 10. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 57 796 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 18. 4. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit ČR – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů ve výši 974 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalované se nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení 112 730,01 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 2 151,14 Kč z titulu smlouvy o podnikatelském věru č. [hodnota] ze dne 18. 2. 2020 (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou žalobkyně s žalovanou uzavřely prostřednictvím internetových stránek [Anonymizováno]. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelový podnikatelský úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaná se zavázala předmětný úvěr žalobkyni splatit spolu s úrokem z úvěru (roční úroková sazba 45 %). Proces uzavření smlouvy byl započat tak, že žalobkyně vyplnila parametry úvěru a osobní údaje na webových stránkách žalobkyně. Následně skrze SMS kód potvrdila žalovaná úplnost a správnost vyplněných údajů. Poté žalobkyně žalované založila na svých stránkách osobní účet. Při každém přihlášení bylo žalované zasíláno nové heslo na jí zadané mobilní telefonní číslo. Žalobkyně ověřila totožnost žalované skrze dva nahrané doklady totožnosti. Žalovaná dokládala doklady k zhodnocení schopnosti splácet (čestné prohlášení o příjmech a výdajích). Žalobkyně si vyžádala výpisy z centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a registru platebních informací. Bankovní podnikatelský účet žalované byl ověřen skrze zaslání platby ve výši 1 Kč. Zadáním dalšího SMS kódu žalovaná prohlásila, že se seznámila s návrhem smlouvy o podnikatelském úvěru, s jejím zněním souhlasí a závazně žádá o úvěr. Žalovaná ve smlouvě o úvěru prohlásila, že smlouvu uzavírá jako podnikatel viz bod 1.13 smlouvy o úvěru. K obraně žalované, žalobkyně uvedla, že neměla žádných nástrojů, jak si ověřit, že žalovaná vypůjčené prostředky použila na podnikatelskou činnost v souladu se svým prohlášením. Pokud by žalovaná prostředky spotřebovala v rozporu se smlouvou o úvěru, mohla se dopustit trestného činu úvěrového podvodu. Žalobkyně tak argumentaci žalované považuje za účelovou. Navíc z tvrzení žalované je zřejmé, že zapůjčené peníze použila na dluh vůči společnosti [právnická osoba]., který jí vznikl v souvislosti s její podnikatelskou činností. Žalobkyně zaslala žalované podepsanou smlouvu o úvěru e-mailem a také jí vložila na osobní účet žalované. Úvěr byl žalované poskytnut bezhotovostním převodem. Celkově měla žalovaná žalobkyni při řádném splácení (60měsíčních splátek) vrátit 379 140 Kč (úvěr 150 000 Kč a úroky 229 140 Kč). Splatnost poslední pohledávky byla stanovena na 17. 3. 2025. Měsíční splátka činila 6 319 Kč a byla splatná vždy k poslednímu dni v měsíci. První splátka měla být uhrazena v dubnu 2020. Pro případ prodlení byl sjednán zákonný úrok z prodlení a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. Dále pro případ prodlení byl sjednán poplatek za SMS upomínku ve výši 20 Kč, poplatek za e-mailovou upomínku ve výši 15 Kč, poplatek za telefonickou upomínku ve výši 50 Kč, poplatek za předání vymáhací agentuře ve výši 400 Kč a poplatek za vymáhání jakékoliv části dlužné částky externí agenturou na 7 % z dlužné částky. Žalovaná splátky hradila do 2. 12. 2023, následně již neuhradila ničeho. Žalobkyně žalovanou opakovaně upomínala k uhrazení dlužné částky. Dne 21. 6. 2023 vložila na osobní účet žalované výzvu před zesplatněním. Žalovaná však neuhradila ničeho, a tak žalobkyně dne 9. 5. 2024 rozhodla o zesplatnění celého úvěru o této skutečnosti informovala žalovanou na jejím osobním účtu a e-mailem. Žalobkyně tak požaduje nesplacenou jistinu ve výši 112 730,01 Kč, nesplacené úroky ve výši 36 968,68 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 820 Kč [124 SMS upomínek z toho neuhrazených 32 v hodnotě 640 Kč; 122 e-mailových upomínek z toho neuhrazených 32 v hodnotě 480 Kč; 189 telefonických hovorů z toho neuhrazených 54 v hodnotě 2 700 Kč], smluvní pokutu ve výši 2 151,14 Kč od 24. 7. 2021 do 9. 5. 2024, zákonný úrok z prodlení ve výši 834,68 Kč od 21. 10. 2021 do 9. 5. 2024. Žalobkyně dále na žalované požaduje zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu od 10. 5. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná ve věci uvedla, že žalobou uplatňovaný nárok neuznává. Žalovaná je přesvědčená, že nominální částku řádně a včas uhradila, a to i včetně úroků, které by byla povinna hradit v bance. Smlouva o úvěru neobsahovala informaci o roční procentní sazbě nákladů. Žalovaná smlouvu o úvěru s žalobkyní uzavřela těsně před tím, než opatřením vlády České republiky byly uzavřeny maloobchodní provozovny žalované (březen 2020 a následně říjen), které tvořily jediný zdroj příjmů žalované. Napříč tomu se žalovaná snažila splátky úvěru hradit do 3. 12. 2023, a to na úkor jiných plateb, což vedlo k nařízení exekuce vůči žalované ze strany [Anonymizováno] za nehrazení zdravotního a sociálního pojištění. Úvěr byl použit především na osobní závazky žalované (úhrada dluhu vůči matce žalované ve výši 300 000 Kč, kdy matka chtěla prostředky vrátit, aby mohla zaplatit rekonstrukci chaty; úhrady nájmů; nákupy osobní potřeby a podobně) a částečně k úhradě závazků z podnikání. Dne 19. 2. 2020 uhradila žalovaná své matce 120 000 Kč z pokladny své provozovny, které měla vložit na účet společnosti [právnická osoba]. Místo vkladu hotovosti ve výši 125 769 Kč provedla žalovaná na účet [právnická osoba]. bezhotovostní převod z prostředků načerpaných úvěrem. Dne 24. 2. 2020 vybrala v hotovosti částku ve výši 20 000 Kč, kterou použila na nákupy životních potřeb a potravin. Dne 3. 3. 2020 vybrala v hotovosti 17 000 Kč, aby uhradila nájem. Žalovaná je vedena v úvěrových registrech, jako osoba, která nesplácí, a proto jí nebyl poskytnut bankovními institucemi spotřebitelský úvěr. Žalovaná od poskytnutí úvěru uhradila 188 306 Kč, přičemž tato částka představuje výši úvěru a přiměřené úroky z úvěru. Žalovaná namítla, že žalobkyní požadovaný úrok je lichevní, když běžný úrok pro domácnosti v roce 2020 byl 8,05 % ročně. Sjednaná výše úvěru převyšuje obvyklou úrokovou míru až 5,59násobně. Tudíž smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor se zákonem. Navíc, vzhledem k tomu, že převážná část poskytnutých prostředků byla použita pro osobní potřebu, tak se na právní vztah použijí ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. Skutečnost, že fyzická osoba má určité podnikatelské zkušenosti a znalosti, nebo že disponuje podnikatelským oprávněním, ještě neznamená, že nemůže jednat jako spotřebitel. Stejně tak, pokud žalovaná uvedla identifikační číslo fyzické podnikající osoby. Žalobkyně při uzavření smlouvy o zápůjčce jednala z pozice spotřebitele, nikoliv podnikatele. Není pak směrodatné, že ve smlouvě je obecná formulace, že se jedná o „bezúčelový úvěr poskytovaný podnikateli v rámci jeho podnikatelské činnosti“. Důležité je posuzovat účel uzavřené smlouvy o zápůjčce. Žalovaná také namítla, že žalobkyně řádně nezkoumala její úvěruschopnost. Žalovaná tak vznesla námitku neplatnosti smlouvy. Žalovaná dále namítala, že jí nebylo sděleno datum zesplatnění úvěru. Žalovaná považuje smlouvu o úvěru za neplatnou z důvodu rozporu s dobrými mravy. Jelikož žalovaná má za to, že uhradila žalobkyni celý úvěr a přiměřené úroky, tak na ní žalobkyně nemůže požadovat smluvní pokutu a úrok z prodlení. Žalovaná by i tak nebyla schopná splácet, neboť její měsíční příjmy jsou 380 760 Kč a výdaje 369 442 Kč. Výdaje jsou představovány odvody ve výši 446 Kč, nájemným bytu ve výši 14 000 Kč a splátkami na vozidlo ve výši 8 023 Kč. Žalovaná sdělila žalobkyni svou špatnou ekonomickou situaci a žádala o snížení splátek, toto však žalobkyně odmítla. Pro vše shora uvedené žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Navíc má žalovaná za to, že jí žalobkyně musí uhradit 38 306 Kč, což následně změnila žalovaná na 57 796 Kč, neboť tato částka představuje bezdůvodné obohacení, když bylo žalobkyni plněno bez právního důvodu, dojde-li soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná. Případně částku ve výši 27 644,70 Kč dojde-li soud k závěru, že smlouva je platná, a to z toho důvodu, že smlouva neobsahovala výši úroků a z toho důvodu byly úroky z úvěru stanoveny obecně.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

4. Nesporným při jednání dne 13. 2. 2025 účastníci řízení učinili, že žalovaná doposavad uhradila žalobkyni částku ve výši 207 796 Kč.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 2. 2020 plyne, že smluvními stranami smlouvy byly žalobkyně a žalovaná. Žalobkyně se zavázala žalované poskytnout finanční prostředky ve výši 150 000 Kč jako bezúčelový podnikatelský úvěr a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit v 60měsíčních platbách spolu s úrokem 45 % ročně ve výši 229 140 Kč. Celkem se tak žalovaná zavázala žalobkyni vrátit 379 140 Kč. Pod bodem 1.3 smlouvy žalovaná prohlásila, že smlouvu uzavírá jako podnikatel a prostředky použije pro podnikatelské účely.

6. Z čestného prohlášení ze dne 28. 7. 2024 plyne, že paní [jméno FO] [Anonymizováno] prohlásila, že v roce 2019 půjčila 200 000 Kč své dceři, tj. žalované, pro její a vnučky osobní potřebu.

7. Z výpisu z běžného účtu žalované ze dne 11. 3. 2020 plyne, že dne 19. 2. 2020 obdržela žalovaná od žalobkyně na svůj účet 150 000 Kč. Stejného dne zaslala žalovaná 125 769 Kč na účet č. [č. účtu]. Dle tvrzení žalované učiněném na jednání dne 5. 11. 2024 byla částka ve výši 125 769 Kč učiněna ve prospěch společnosti [právnická osoba]. Stejného dne učinila žalovaná platbu na účet č. [č. účtu] ve výši 7 488 Kč a ve výši 7 929 Kč. Dle tvrzení žalované učiněném na jednání dne 5. 11. 2024 byla částka ve výši 15 417 Kč učiněna ve prospěch společnosti [Anonymizováno]. Dále žalovaná specifikovala, že každé úterý musí [Anonymizováno] platit částku, která je počítána z obratu, normálně by částku, kterou vybrala hotově od sázejících vložila na účet [jméno FO], avšak tím, že byla dne 19. 2. 2020 připsána na účet částka 150 000 Kč od žalobkyně, pohledávku vůči [Anonymizováno] uhradila z těchto peněz, a peníze, které měla hotově mohla použít na svoji osobní potřebu. Dne 24. 2. 2020 vybrala žalovaná v hotovosti 50 000 Kč. Dne 25. 2. 2020 vybrala žalovaná v hotovosti 1 500 Kč. Dne 3. 3. 2020 vybrala žalovaná v hotovosti 17 000 Kč.

8. Ze sdělení Finančního úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 6. 11. 2024 plyne, že z údajů ke dni 20. 11. 2024 vyplývá, že žalovaná není vedena jako nespolehlivý plátce.

9. Ze sdělení [Anonymizováno] včetně příloh ze dne 13. 11. 2024 plyne, že žalovaná dluží společnosti [právnická osoba]. [částka] za podnikatelský úvěr, dále dluží společnosti [právnická osoba]. [částka] za revolvingový úvěr a karty a 132 492 Kč za splátkový prodej, spotřebitelský bezúčelový úvěr. Také má po splatnosti závazek vůči společnosti [právnická osoba]. ve výši 42 352 Kč ze spotřebitelského úvěru a vůči společnosti [právnická osoba] ve výši 4 920 Kč 10. Z přehledu jednotlivých úhrad žalované ve prospěch žalobkyně plyne, že žalovaná doposud uhradila 188 306 Kč.

11. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud seznal, že tato je matkou žalované. Svědkyně uvedla, že nejprve zapůjčila žalované 200 000 Kč, neboť žalovaná řešila nájemní bydlení, protože odcházela od partnera, a to někdy před Covidem, asi v roce 2019. Následně jí půjčila částku 100 000 Kč, aby mohla žalovaná byt zařídit. Tyto peníze měla svědkyně našetřeny na rekonstrukci chaty, přičemž v průběhu Covidu se naskytla příležitost chatu rekonstruovat Ukrajinci, na něž dostala číslo od jejího kamaráda [jméno FO]. Původně se měla rekonstruovat střecha chaty, ale nakonec došlo k rekonstrukci vnitřních prostor. Za rekonstrukci svědkyně uhradila 320 000 – 325 000 Kč. Svědkyně na žalovanou tlačila, aby jí zapůjčené prostředky vrátila. Žalovaná jí tak vrátila 120 000 Kč na počátku roku 2020 a následně jí splatila zbylou částku. Svědkyně se s žalovanou o její finanční situaci a případných půjčkách nebaví. Svědkyně dále uvedla, že ve věci žalované nikdy nevypovídala před jiným soudem.

12. Soud neprovedl předžalobní upomínku ze dne 14. 5. 2024, doručenku k předžalobní výzvě, kopii dokladu totožnosti žalované, čestné prohlášení klienta (podnikatele) ze dne 16. 2. 2020, protokol kontroly AML ze dne 17. 2. 2020, protokol kontroly ID ze dne 16. 2. 2020, protokol kontroly ISIR ze dne 16. 2. 2020, report z registru platebních informací ke dni 16. 2. 2020, výpisy z běžného účtu ze dne 9. 4. 2020, 10. 1. 2020, 11. 12. 2019, 31. 12. 2019, změny smluvní dokumentace od 4. 4. 2020, informaci o pojištění vztahů, informační přehled o systému pojištění pohledávek z vkladů pro klienta, náklady na vymáhání úvěru č. [hodnota], splátkový kalendář ke smlouvě o podnikatelském úvěru č. [hodnota], shrnutí parametrů úvěru, dopis ze dne 21. 6. 2023, protokol o zesplatnění úvěru č. [hodnota], výpis z centrální evidence obyvatel ke dni 17. 2. 2020, potvrzení o platbě ze dne 18. 2. 2020, výkaz příjmů a výdajů žalované ke dni 31. 3. 2024, vybrané pohyby na účtu ze dne 18. 6. 2024 za období od 21. 5. 2019 do 18. 6. 2024, e-mailovou komunikaci od 15. 5. 2024 do 21. 5. 2024, export ze systému ČNB ARAD ke dni 17. 10. 2024, výpis z účtu ze dne 18. 6. 2024, výslech žalované, sestava ČNB [adresa] úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR-nové obchody“-Domácnosti a [Anonymizováno]úvěry na spotřebu, neboť došel k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy a tyto důkazy by tak byly k rozhodnutí ve věci nadbytečné. Dále soud neprovedl přehled transakcí na účtu č. [č. účtu], neboť tato listina ničeho v naříkané věci neosvědčovala. Soud také neprovedl exekuční příkazy [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], smlouvu o nájmu ze dne 1. 8. 2023, úvěrovou smlouvu č. [Anonymizováno] ze dne 22. 12. 2021, neboť pro rozhodnutí ve věci není podstatná ekonomická situace žalované, ani její schopnost splácet své závazky. Soud se nezabýval ani přehledem plateb u úvěru č. [hodnota], neboť výše uhrazené částky žalovanou byla mezi účastníky řízení nesporná.

13. Soud hodnotil důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech. Pravost a správnost provedených listinných důkazů nebyla nijak zpochybňována, soud tak neměl důvod z nich nevycházet, nebo jim přisuzovat nižší důkazní hodnotu. Soud neshledal výslech svědkyně [Anonymizováno] za důvěryhodný. Informace od svědkyně byly kusé a neúplné. Svědkyně odmítla se soudem spolupracovat a poskytnout údaje, které by mohly podpořit její tvrzení za což byla svědkyni na jednání dne 3. 12. 2024 uložena pořádková pokuta ve výši 3 000 Kč. Skutečnosti uváděné svědkyní tak soud stále považuje za sporné, především stran užití peněžních prostředků na rekonstrukci chaty. Soud také přihlédl k tomu, že svědkyně je matka žalované, a tudíž nemohla vypovídat zcela nestraně. Jinak na sebe důkazy logicky navazovaly, doplňovaly se a na jejich základě s přihlédnutím k tvrzením stran si lze vytvořit poměrně ucelenou představu o sledu událostí a učinit na jejich základě ucelený skutkový závěr.

14. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný tento závěr o skutkovém stavu. Mezi účastníky byla dne 18. 2. 2020 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru a žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 150 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit v 60 pravidelných měsíčních splátkách a zároveň zaplatit úrok ve výši 45 % ročně, tj. celková výše úroku činila 229 140 Kč. Celkem měla žalovaná žalobkyni uhradit 379 140 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem 207 796 Kč, což bylo mezi stranami nesporné. Žalovaná peněžní prostředky ve výši 125 769 Kč použila na dluh z podnikání vůči společnosti [právnická osoba]., částku ve výši 15 417 Kč použila na dluh z podnikání vůči společnosti [Anonymizováno]. Následně dne 24. 2. 2020, dne 25. 2. 2020 a dne 3. 3. 2020 vybrala celkem 68 500 Kč v hotovosti.

15. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1800 odst. 2 o.z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li stran výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 cit. ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Jak soud shora uvedl, v řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru ze dne 18. 2. 2020 dle § 2395 a násl. o. z., na jejíž základě byla žalované poskytnuta částka 150 000 Kč a žalovaná měla vrátit celkem 379 140 Kč, kterou měla splatit v 60měsíčních splátkách. Úroková sazba byla sjednána na 45 % ročně. Takto uzavřenou smlouvu soud shledal za absolutně neplatnou dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., když je zřejmé, že úrok 45 % ročně je v rozporu s dobrými mravy, když žalovaná na úrocích měla uhradit 229 140 Kč, což jsou peněžní prostředky, které značně překračují zapůjčenou jistinu o víc jak 1,5násobně.

17. Nejvyšší soud dospěl k závěru ve svém rozhodnutí ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, že korektiv dobrých mravů se uplatní i mezi podnikateli. Uzavřel-li podnikatel, fyzická osoba, smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli. V daném případě se sice jedná o podnikatelský úvěr, tj. o smluvní vztah dvou podnikatelů, avšak to neznamená, že by podnikatel, tj. v tomto případě žalovaná, nemohl být chráněn jako slabší strana, když soud došel k závěru, že žalobkyně v rámci naříkaného smluvního vztahu vystupuje v silnějším postavení. Žalovaná ze svého postavení nemohla ovlivnit žalobkyní předložené znění smlouvy. Na vůli žalované zůstala toliko skutečnost, zda podmínky úvěru přijmout či nikoliv.

18. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže sice ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle o. z., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (přičemž dané závěry jsou použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn.26 Cdo 1587/2015). Žádná bankovní instituce nežádá po svých klientech, aby na běžných úrocích uhradili více 1,5násobek jistiny.

19. Soud nepřisvědčil tvrzení žalované, že byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2021, sp. zn. II. ÚS 1176/21, neboť toto rozhodnutí je k danému případu nepřiléhavé. Z žalovanou předložených důkazů vyplynulo, že poskytnuté prostředky použila žalovaná především na podnikatelský dluh vůči společnosti [právnická osoba]. ve výši 125 769 Kč, které použila na splacení dluhu, který měla u své matky a společnosti [Anonymizováno] ve výši 15 417 Kč. Soud pak nemá za prokázané ani tvrzení žalované, že prostředky vrácené matce žalované byly použity k rekonstrukci chaty. Soud však k tomuto již nevedl další dokazovaní, ani žalovanou nijak více v tomto směru nepoučoval, neboť dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy z důvodu nepřiměřeně vysoké úrokové sazby. Žalovaná byla s tímto srozuměna a na dalším dokazování této skutečnosti netrvala. Soud nicméně pro úplnost uvádí, že uvěřil tvrzení žalované, že si naříkaný úvěr vzala, aby mohla uhradit své dluhy, přičemž v naříkané době by jí bankovní instituce nepůjčily z důvodu jejích jiných závazků. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná má do teď mnoho nesplacených závazků vůči bankovním i nebankovním institucím.

20. V případě sjednaného úroku ve výši 45 % ročně, kdy žalovaná měla na úrocích žalobkyni zaplatit částku 229 140 Kč, je tento úrok v rozporu s dobrými mravy, mj. i proto, že úroky značně převyšují poskytnutou jistinu, jak soud uvedl výše. Pro úplnost soud uvádí, že se neztotožnil s tvrzením žalobkyně, že by žalovaná jako živnostník podnikající od devadesátých let byla v rovnocenném postavení, neboť, jak jíž soud podotkl, nejednalo se o podnikatelský úvěr, na jehož podmínky by měla žalovaná jakýkoli vliv.

21. Je nutné dodat, že žalovaná v řízení namítala neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalované úvěr splácet. Soud však shledal smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy z důvodu nepřiměřeně vysokého úroku úvěru, a tak se již uvedeným obranným tvrzením žalované dále nezabýval. Avšak i přesto se sluší se říct, že má soud pochybnosti o řádném prověření úvěruschopnosti žalované, když žalobkyně vyšla jen z čestného prohlášení žalované, jehož obsah neměla ničím podložen. Výpisy z veřejných databází jsou pak nedostatečné. Z důvodu ekonomie a rychlosti řízení však již soud k tomuto dokazování nevedl.

22. Soud v daném případě neshledal možnost aplikace § 577 o. z., neboť smlouva o úvěru je jako celek závislá právě na ujednání o výši úrokové sazby. Žalobkyně je profesionálem na trhu poskytování nebankovních úvěrů. Musí jí tak být známo, že poskytuje úvěry s vysokou úvěrovou sazbou. Zdejší soud neshledal žádný důvod, pro který by tato smlouva o úvěru měla být shledána platnou, když úrok ujednaný ve smlouvě je zcela nepřiměřeně vysoký (§ 13 o. z.).

23. Nárok žalobkyně tak soud posoudil jako bezdůvodné obohacení, kdy žalovaná se měla obohatit tím, že získala majetkový prospěch bez právního důvodu dle § 2991 odst. 2 o. z. ve výši 150 000 Kč. Žalovaná však žalobkyni již celou částku vrátila, když k rukám žalobkyně uhradila 207 796 Kč. Je to tak žalobkyně, která se na žalované bezdůvodně obohatila, když přijala plnění ve výši 57 796 Kč bez právního důvodu dle § 2991 odst. 2 o. z., když jí žalovaná měla vrátit jen poskytnutou jistinu úvěru ve výši 150 000 Kč, neboť smlouva o úvěru byla soudem shledána absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o. z. Soud tak výrokem I. zamítl žalovaný nárok žalobkyně v celém rozsahu a výrokem II. přiznal žalované vůči žalobkyni nárok na 57 796 Kč, neboť žalovaná tuto částku v tomto řízení uplatnila vzájemným návrhem. Soud současně přiznal žalované nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 57 796 Kč od 18. 4. 2023 do zaplacení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když ke dni 17. 4. 2023 žalovaná uhradila žalobkyni nominální hodnotu úvěru, tedy 150 000 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku IV. tak, že žalované se nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává, a to podle § 150 o. s. ř., ač byla žalovaná v daném řízení úspěšná. Důvody hodné zvláštního zřetele spatřuje soud především v jednání žalované, která smlouvu o úvěru uzavřela dobrovolně, s vědomím povinnosti finanční prostředky vrátit včetně příslušenství, když na tuto svoji povinnost později zcela rezignovala. Neplacení dluhu (i s výmluvou na špatnou majetkovou situaci a nepřiměřenost úroků) je v obecné rovině jednáním nemravným a bylo i odpovědností dlužníka, aby si lehkomyslně nepůjčoval, pokud na splacení dluhu prostředky neměl, nebo věděl nebo mohl vědět, že sjednaný úrok je nepřiměřený. Žalovaná se svým lehkomyslným jednáním a opakovaným zadlužováním sama dostává do dluhové pasti, navíc žalovaná nepřiměřenost úrokové sazby namítala až při soudním jednání.

25. Dále soud rozhodl o doměření soudního poplatku za vzájemný návrh žalované § 9 odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb. ve spojení s § 6a odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. do výše 2 890 Kč dle položky 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku poplatků. Žalovaná podala vzájemný návrh na uhrazení bezdůvodného obohacení ve výši 38 306 Kč, za který uhradila soudní poplatek ve výši 1 916 Kč, avšak při jednání dne 13. 2. 2025 rozšířila žalovaná vzájemný návrh na částku 57 796 Kč. Žalovaná je proto povinna, dle citované položky sazebníku poplatků, soudní poplatek v uvedené věci doplatit. Vzhledem k tomu, že žalovaná zatím na soudním poplatku za vzájemný návrh uhradila částku 1 916 Kč, rozhodl soud o doměření soudního poplatku ve výši 974 Kč (výrok III.). Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle § 9 odst. 1 věty první za středníkem ZSoP na 3 dny od právní moci rozsudku, neboť žalovaná neměla dostatek času doplatek soudního poplatku uhradit.