47 CO 109/2022-277

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená soudem ustanoveným advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] [IČO] sídlem [adresa] o přezkum rozhodnutí finančního arbitra k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 6. 5. 2022 č. j. 7 C 213/2019-232, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 5. 2022 č. j. 7 C 213/2019-241 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 2.687 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud výrokem I rozsudku zamítl žalobu s návrhem na vydání rozsudku, kterým by byl nahrazen Nález finančního arbitra sp. zn. [spisová značka] 2016 v celém svém rozsahu tak, že by bylo určeno, že žalobkyni vznikl ke dni 31. 8. 2016 nárok na vyplacení úvěru ze stavebního spoření [číslo] nárok na vyplacení úvěru ze stavebního spoření [číslo]. Ve výroku II uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení ve výši 2.742 Kč do tří dnů ode dne právní moci rozsudku. Výrokem III okresní soud přiznal [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], se sídlem [adresa], soudem ustanovenému advokátovi žalobkyně, na náhradě nákladů řízení částku 24.529 Kč. Výrokem IV uložil České republice – Okresnímu soudu v Jičíně zaplatit soudem ustanovenému advokátovi žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] na nákladech řízení částku 24.529 Kč do tří dnů ode dne právní moci rozsudku.

2. Žalobkyně se žalobou podle části páté o. s. ř. domáhala nahrazení nálezu finančního arbitra [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] [rok], evidenční číslo [spisová značka]. Finanční arbitr zjistil, že navrhovatelka uzavřela se stavební spořitelnou dvě smlouvy o stavebním spoření a dvě smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření. Navrhovatelka se domáhala vyplacení úvěrů ze stavebního spoření, když tvrdila, že stavební spořitelna nesprávně spočetla hodnotící číslo, které je předpokladem pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření. Návrh byl finančním arbitrem zamítnut. Finanční arbitr nezjistil, že by spořitelna stanovila hodnotící číslo nesprávným způsobem nebo že by hodnotící číslo„ blokovala“. Finanční arbitr nezjistil, že by navrhovatelka i přes mimořádné splátky splnila předpoklady pro dosažení požadovaného hodnotícího čísla a splnila tak podmínky pro přidělení cílové částky a úvěrů ze smluvních vztahů k 31. 8. 2016. Proti uvedenému nálezu podala žalobkyně námitky. O nich rozhodl finanční arbitr dne [datum rozhodnutí] rozhodnutím sp. zn. [spisová značka] [rok], evidenční číslo: [spisová značka], tak, že námitky žalobkyně zamítl a nález finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí] evidenční číslo [spisová značka] potvrdil. Nález žalobkyně obdržela dne 29. 9. 2017.

3. Okresní soud postupoval podle § 244 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] uzavřené mezi stranami sporu dne 15. 8. 2012 zjistil, že žalobkyně jako dlužnice a žalovaná jako věřitelka sjednaly smlouvu o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření do výše 301.000 Kč, jenž bude veden na meziúvěrovém účtu dlužníka [číslo] ke dni přidělení cílové částky též na úvěru ze stavebního spoření pod [číslo] do výše rozdílu mezi cílovou částkou [číslo] a zůstatkem na účtu, jehož číslo je totožné s číslem smlouvy o stavebním spoření (nejméně 135.450 Kč) k datu přidělení cílové částky, tj. do výše 165.550 Kč. Účelem úvěru i meziúvěru byly bytové potřeby. V článku II části A bodu 1 smlouvy bylo uvedeno, že k datu sepsání návrhu smlouvy má dlužník na stavebním spoření zůstatek ve výši 1.563 Kč. Žalovaná se zavázala provádět od prvního dne měsíce následujícího od uzavření smlouvy do přidělení cílové částky stavebního spoření pravidelné měsíční vklady ve výši 3.100 Kč na vkladový účet [číslo] Smlouva stanovila, že vyšší nebo mimořádné vklady jsou možné s tím, že tyto mohou v některých případech urychlit přidělení cílové částky, které však může nastat dle zákona o stavebním spoření nejdříve 24 měsíců od uzavření smlouvy o stavebním spoření. Meziúvěr byl poskytován na dobu určitou do dne přidělení cílové částky stavebního spoření a byl splatný v den přidělení cílové částky stavebního spoření. Přidělení cílové částky se řídilo příslušnými ustanoveními všeobecných podmínek. Do doby splatnosti meziúvěru byla žalobkyně povinna platit měsíčně úroky z meziúvěru ve výši dle sjednané úrokové sazby, z výše zůstatku meziúvěru. Úroková sazba z meziúvěru byla sjednána jako stálá ve výši 3,80 % ročně s tím, že úroky mají být placeny měsíčně na meziúvěrový účet [číslo] základem pro výpočet úroku je skutečně čerpaná částka meziúvěru. V článku II bod 3 žalovaná jako dlužnice souhlasila, aby k datu přidělení cílové částky byl meziúvěr, včetně příslušenství a dalších částek a úhrad stanovených touto smlouvou automaticky splacen zúčtováním s uspořenou částkou na příslušném vkladovém účtu, zálohou státní podpory a poskytnutým úvěrem v uvedeném pořadí, pokud se strany nedohodnou jinak. V čl. II oddíl B) bodě 1 smlouvy se žalobkyně zavázala splatit úvěr v plné výši a zaplatit úroky a další částky a úhrady smlouvou stanovené. Úroková sazba byla sjednána 2,95 % p. a. a splátka ve výši 4.100 Kč. V závěrečných ustanoveních smlouvy bylo dohodnuto, že se smlouva řídí Všeobecnými obchodními podmínkami platnými v den uzavření smlouvy, dále Obecnými úvěrovými podmínkami, které jsou její nedílnou součástí s tím, že ustanovení smlouvy mají přednost před ustanoveními Obecných úvěrových podmínek i Všeobecných obchodních podmínek. V oddíle D čl. XIII nazvané jako přidělení cílové částky byly uvedeny 4 podmínky pro přidělení cílové částky. Cílová částka byla účastníkovi přidělena k poslednímu kalendářnímu dni měsíce, jestliže a) od data uzavření smlouvy do dne přidělení cílové částky uplynulo nejméně 24 měsíců, tj. minimální doba spoření, b) zůstatek na účtu účastníka činil k rozhodnému dni nejméně částku odpovídající minimálnímu procentu naspoření danému sjednanou tarifní variantou podle čl. III - v čl. III odst. 5 u typu Garant 15 minimální procento naspoření musí být 45 % a hodnotící číselný faktor ve výši 37. Další podmínkou přidělení cílové částky stanovené v oddíle D čl. XIII c) bylo, že smlouva o stavebním spoření dosáhla k rozhodnému dni alespoň toho hodnotícího čísla, které bylo pro příslušný rozhodný den stavební spořitelnou určeno, nejméně však 64 a d) účastník písemně potvrdí, že přijme přidělenou cílovou částku, a to nejpozději do konce měsíce předcházejícího oznámenému měsíci přidělení. V odst. 4 téhož ustanovení byl obsažen vzorec pro výpočet hodnotícího čísla a výkonnostního faktoru. Hodnotící číslo se rovnalo součinu výkonu úspor k rozhodnému dni, hodnotícího číselného faktoru dle sjednané varianty a výkonnostního faktoru dělenému cílovou částkou. Hodnotící číselný faktor byl dán ve smlouvě sjednanou tarifní variantou podle čl. III smlouvy. Výkon úspor se stanoví jako součet podílů úroků a úrokové sazby v jednotlivých obdobích spoření s danou úrokovou sazbou. Výkonnostní faktor je dán zlomkem, kde v čitateli je zůstatek na účtu stavebního spoření k rozhodnému dni a ve jmenovateli minimální procento naspoření. Žalobkyně celý poskytnutý meziúvěr vyčerpala. Konečný zůstatek vkladového účtu k 31. 12. 2016 činil 192.206,06 Kč. Hodnotící číslo k 31. 12. 2016 je ve výpise uváděno ve výši 66,850. Částka 192.206,06 Kč byla použita včetně přirostlých úroků, po odvodu daní a po úhradě za vedení účtu na splacení meziúvěru.

4. Ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] uzavřené mezi stranami sporu dne 19. 6. 2014 okresní soud zjistil, že žalobkyně jako dlužnice a žalovaná jako věřitelka se dohodly na poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření pod [číslo] do výše 301.000 Kč, jenž bude veden na meziúvěrovém účtu dlužníka [číslo] ke dni přidělení cílové částky též na úvěru ze stavebního spoření pod [číslo] do výše rozdílu mezi cílovou částkou 301.000 Kč a zůstatkem na účtu, jehož číslo je totožné s číslem smlouvy o stavebním spoření (nejméně 120.400 Kč) k datu přidělení cílové částky, tj. do výše 180.600 Kč. Účelem úvěru i meziúvěru byly bytové potřeby. Žalovaná se zavázala provádět od prvního dne měsíce následujícího od uzavření smlouvy do přidělení cílové částky stavebního spoření pravidelné měsíční vklady ve výši 4.550 Kč na vkladový účet [číslo] Smlouva stanovila, že vyšší nebo mimořádné vklady jsou možné s tím, že tyto mohou v některých případech urychlit přidělení cílové částky, které však může nastat dle zákona o stavebním spoření nejdříve 24 měsíců od uzavření smlouvy o stavebním spoření. Meziúvěr byl poskytován na dobu určitou do dne přidělení cílové částky stavebního spoření a byl splatný v den přidělení cílové částky stavebního spoření. Přidělení cílové částky se řídilo příslušnými ustanoveními všeobecných podmínek. Do doby splatnosti meziúvěru byla žalobkyně povinna platit měsíčně úroky z meziúvěru ve výši 3,80 % ročně s tím, že úroky mají být placeny měsíčně na meziúvěrový účet [číslo] základem pro výpočet úroku je skutečně čerpaná částka meziúvěru. V článku II bod 3 žalovaná jako dlužnice souhlasila, aby k datu přidělení cílové částky byl meziúvěr, včetně příslušenství a dalších částek a úhrad stanovených touto smlouvou, automaticky splacen zúčtováním s uspořenou částkou na příslušném vkladovém účtu, zálohou státní podpory a poskytnutým úvěrem v uvedeném pořadí, pokud se strany nedohodnou jinak. V čl. II oddíl B) bodě 1 smlouvy se žalobkyně zavázala splatit úvěr v plné výši a zaplatit úroky a další částky a úhrady smlouvou stanovené. Úroková sazba byla sjednána 4,3% p. a. a splátka ve výši 5.500 Kč. V čl. IV byly stanoveny podmínky pro čerpání úvěru a meziúvěru. Co se týče čerpání úvěru, musely být splněny dvě podmínky, a to přidělení cílové částky a vyplacení uspořené částky ze stavebního spoření. V závěrečných ustanoveních smlouvy bylo dohodnuto, že se smlouva řídí Všeobecnými obchodními podmínkami platnými v den uzavření smlouvy, dále Obecnými úvěrovými podmínkami, které jsou její nedílnou součástí s tím, že ustanovení smlouvy mají přednost před ustanoveními Obecných úvěrových podmínek i Všeobecných obchodních podmínek.

5. V oddíle D čl. XIII byly uvedeny 4 podmínky pro přidělení cílové částky. Cílová částka byla účastníkovi přidělena k poslednímu kalendářnímu dni měsíce, jestliže a) od data uzavření smlouvy do dne přidělení cílové částky uplynulo nejméně 24 měsíců, tj. minimální doba spoření, b) zůstatek na účtu účastníka činil k rozhodnému dni nejméně částku odpovídající minimálnímu procentu naspoření danému sjednanou tarifní variantou podle čl. III - v čl. III odst. 5 u typu Variant 15 minimální procento naspoření musí být 40 % a hodnotící číselný faktor ve výši 48. Další podmínkou přidělení cílové částky stanovené v oddíle D čl. XIII písm. c) bylo, že smlouva o stavebním spoření dosáhla k rozhodnému dni alespoň toho hodnotícího čísla, které bylo pro příslušný rozhodný den stavební spořitelnou určeno, nejméně však 64 a d) účastník písemně potvrdí, že přijme přidělenou cílovou částku, a to nejpozději do konce měsíce předcházejícího oznámenému měsíci přidělení. V odst. 4 téhož ustanovení byl obsažen vzorec pro výpočet hodnotícího čísla a výkonnostního faktoru. Hodnotící číslo se rovnalo součinu výkonu úspor k rozhodnému dni, hodnotícího číselného faktoru dle sjednané varianty a výkonnostního faktoru dělenému cílovou částkou. Hodnotící číselný faktor byl dán ve smlouvě sjednanou tarifní variantou podle čl. III smlouvy. Výkon úspor se stanovil jako součet podílů úroků a úrokové sazby v jednotlivých obdobích spoření s danou úrokovou sazbou. Žalobkyně úvěr ve výši 301.000 Kč vyčerpala. Konečný zůstatek vkladového účtu k 31. 12. 2016 činil 193.693,44 Kč. Hodnotící číslo k 31. 12. 2016 bylo ve výpisu uváděno ve výši 53,810. Částka 193.693,44 Kč byla použita včetně přirostlých úroků, po odvodu daní a po úhradě za vedení účtu na splacení meziúvěru.

6. Okresní soud ze znaleckého posudku [číslo] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení] a výpovědi znalkyně zjistil, že žalovaná postupovala při posouzení práva žalobkyně na přidělení úvěru z obou smluvních vztahů správně a bezchybně postupovala i ve stanovení data, kdy žalované vzniklo právo na přidělení úvěrů, založených smlouvami účastníků o stavebním spoření. Znalkyně vysvětlila, že výpočet hodnotícího čísla vyplývá ze vzorce obsaženého ve smluvní dokumentaci a Všeobecných obchodních podmínkách spořitelny. Znalkyně podrobně rozebrala vzorec pro výpočet hodnotícího čísla a jednotlivé veličiny, které obsahuje, a provedla dosazení vzorce pomocí údajů obsažených ve spisu. Konstatovala, že její výpočty se shodují s výpočty spořitelny i s výpočty finančního arbitra. Žalobkyně nedosáhla hodnotícího čísla 64 u prvého smluvního vztahu ke dni 30. 6. 2016 a u druhého ke dni 31. 8. 2016. U prvého vztahu ke dni 30. 6. 2016, ale i kde dni 31. 8. 2016, dosáhlo hodnotící číslo výše 54,7, u druhého vztahu ke dni 30. 6. 2016 a 31. 8. 2016 činilo hodnotící číslo vždy 37. V písemném znaleckém posudku znalkyně uvedla, že není ani v jednom z případů schopna na základě absence matematického modelu a detailních podkladových údajů schopna přesně stanovit datum, kdy žalovaná dosáhla hodnotícího čísla 64. Znalkyně uvedla, že postup výpočtu hodnotícího čísla je pouze jediný. Software je od roku 1995 postupně upravován a je zcela automatizován tak, že čerpá všechny údaje, které jsou pro výpočet hodnotícího čísla třeba, z matriky vkladových účtů. Do tohoto procesu nemůže nikdo zasahovat. Při ručním výpočtu je největší problém v tom, že nelze zcela přesně zjistit úroky ke každému jednotlivému dni a stanovit tak zcela přesně výkon úspor. Žalobkyně s údaji žalované správně počítala, došla ke stejným závěrům. Poté jsou v tabulkách mezery a následně je žalobkyní zaznamenán výrazný nárůst hodnotícího čísla, aniž by bylo zřejmé, jak k tomu závěru žalobkyně dospěla. Nato žalobkyně vysvětlila, že od června 2016 každý den volala do call centra žalované a zjišťovala zvyšování hodnotícího čísla na jejím vkladovém účtu. Zjistila takto, že denní přírůstek hodnotícího čísla v prvém případě je 0,09 a v druhém případě 0,13. Pak provedla mimořádné vklady a zjistila, že v prvém případě se hodnotící číslo zvýšilo o 14,37 a ve druhém případě o 12,78. Následně opět každý den přírůstky hodnotícího čísla telefonicky zjišťovala, a proto ví, že hodnotící číslo se v prvém případě zvyšovalo o„ koeficient“ 0,437 denně, což násobeno 30 činí 13,198 hodnotících bodů, o něž hodnotící číslo v následujícím měsíci vzrostlo, a v druhém případě denní nárůst byl 0,583, což činí nárůst za měsíc o 17,536 bodů. Na základě stejné úvahy pak žalobkyně dospěla k závěru, že hodnotícího čísla ve výši 64 dosáhla již k 30. 6. 2016 a k 31. 8. 2016. Znalkyně k tomu konstatovala, že tento výpočet hodnotícího čísla není správný. Okresní soud vyšel zejména ze znaleckého posudku, a proto žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení opřel o § 142 odst. 1 o. s. ř. o odměně ustanoveného advokáta bylo rozhodnuto podle § 140 odst. 2 o. s. ř.

7. Žalobkyně podala proti rozhodnutí okresního soudu odvolání. Namítla, že okresní soud nepřihlédl ke skutečnostem tvrzeným žalobkyní a k navrženým důkazům, neúplně zjistil skutkový stav věci a rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně nalézacímu soudu vytkla, že se opřel o znalecky´ posudek vypracovaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení]. Žalobkyně nejdřív napadla rozhodnutí finančního arbitra, od nějž se odvíjelo rozhodnutí soudu ve věci sp. zn. 9 C 57/2018 Okresní soud měl do rozhodnutí o přezkumu nálezu finančního arbitra přerušit řízení o povinnosti zaplatit, ne naopak. Okresní soud nemohl znalecky´ posudek z jednoho řízení bez dalšího převzít do jiného řízení. V tomto řízení má znalecky´ posudek váhu obyčejného důkazu. Žalobkyně tvrdila, že ve snaze co nejrychleji dosáhnout tzv. hodnotícího čísla z obou úvěrů složila v červnu 2016 (za účelem dosažení hodnotícího čísla na přidělení úvěru k datu 30. 6. 2016) mimořádné splátky dne 7. 6. 2016 ve výši 25.000 Kč, dne 29. 6. 2016 ve výši 4.500 Kč (vše k jednomu úvěru L2), dne 6. 6. 2016 ve výši 41.000 Kč, dne 7. 6. 2016 ve výši 22.750 Kč, dne 29. 6. 2016 ve výši 24.900 Kč a dne 30. 6. 2016 ve výši 2.000 Kč (vše k druhému úvěru L3). Rozhodnutí finančního arbitra se navzdory tvrzením žalobkyně omezilo na posouzení hodnotícího čísla k 31. 8. 2016, přičemž finanční arbitr vycházel z nepravdivého údaje ČMSS o výši splacených částek z úvěrů L2 a L3, že žalobkyně po provedení mimořádných splátek dosáhla minimálního procenta naspoření u obou úvěrů až v srpnu 2016, ne již v červnu 2016. Žalobkyně tvrdí, že finančním arbitrem vypočtená výše hodnotících čísel (54,603 u smluvního vztahu 1, resp. 37,035 u smluvního vztahu 2) tak platila uzˇ k 30. 6. 2016, ne až k 31. 8. 2016. Žalobkyně sjednané podmínky splnila. Nemá-li znalecky´ posudek větší váhu než jiné důkazy, pak výpočty žalobkyně mají stejnou váhu jako výpočty ve znaleckém posudku a soud si musí kvalifikovaně vybrat, ke kterým výpočtům se přiklonit. Znaleckému posudku žalovaná vytkla, že nevzal v potaz, že k 30. 6. 2016 žalovaná doplatila oba meziúvěry. Právě proto, že úvěry doplatila k 30. 6. 2016, nerostlo od 30. 6. 2016 hodnotící číslo o 0,01 nebo o 0,09 denně, ale narůstalo výrazně více až na 64 a potom až k 80. Žalovaná se s posudkem ztotožnila v tom, že u meziúvěru [číslo] dosáhlo hodnotící číslo k 30. 6. 2016 hodnoty 54, u meziúvěru [číslo] dosáhlo k 30. 6. 206 hodnoty 37. Posudku vytkla, že nezohledňuje výpočty hodnotícího po 30. 6. 2016. Z tabulek, které žalovaná předložila soudu i znalkyni, vyplývá, že k 30. 6. 2016 se výpočty znalkyně i žalobkyně shoduji´, u meziúvěru [číslo] pak žalobkyně 30. 7. 2016 dosáhla hodnotícího čísla 67,798 (ne 54,7, jak tvrdí žalovaná), u meziúvěru [číslo] pak k 30. 7. 2016 dosáhlo hodnotící číslo hodnoty 54,541, k 30. 8. 2016 pak hodnoty 72,046; limitu 64 dosáhlo 17. 8. 2016. Rozsudek okresního soudu je nepřezkoumatelný Je sice pravda, že stanovit jako jednu z podmínek smluvního vztahu, byť i se spotřebitelem, tzv. hodnotící číslo, bylo judikaturou shledáno jako legitimní a ústavně konformní, ale i tak soud musí zkoumat, zda je podmínka vyjádřena jednoznačně a srozumitelně. Okresní soud neprovedl vlastní interpretaci pravidla pro výpočet hodnotícího čísla. Problém nálezu finančního arbitra spočívá v tom, že finanční arbitr vycházel z podkladu° žalované a že neměl k dispozici ani výpočty žalobkyně, ale hlavně ani správné údaje o tom, kdy žalobkyně ve snaze dosáhnout příznivého hodnotícího čísla provedla mimořádné splátky. Okresní soud se zpronevěřil rozsudku NS ČR ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009 a nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 299/06. Nález finančního arbitra nebyl náležitě odůvodněný. Finanční arbitr i znalkyně ve znaleckém posudku vycházeli při stanovení hodnotícího čísla z veličiny výkonu úspor ve výši 320 000 Kč a 145 000 Kč. V dodatku znaleckého posudku však znalkyně použila výkon úspor ve výši 383 000 Kč a 257 000 Kč. Přesto dospěla ke stejnému hodnotícímu číslu. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud zadal vlastní znalecký posudek. Dále navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně změnil tak, že žalobě vyhoví a nahradí svým rozhodnutím přezkoumávaný nález finančního arbitra.

8. Žalovaná s odvoláním žalobkyně nesouhlasila. Rozsudek okresního soudu je věcně správný. Okresní soud zdůvodnil své rozhodnutí v souladu se závěry znaleckého posudku. Vypořádal se s dalšími důkazními návrhy žalobkyně. Žalovaná odkázala na Cpj 161/79 občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu České socialistické republiky, schválené usnesením pléna Nejvyššího soudu ČSR z 23. 12. 1980, Pls 3/80. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a je přípustné (§ 201, a contr. § 202, § 204 § 205, § 205b o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal důvodným.

10. Okresní soud v řízení o přezkumu nálezu finančního arbitra správně postupoval podle § 244 odst. 1 o. s. ř. Zabýval se podmínkou přidělení úvěru podle smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] uzavřené mezi stranami sporu dne 15. 8. 2012 (meziúvěrový účet [číslo]) a podle smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] uzavřené mezi stranami sporu dne 19. 6. 2014 (meziúvěrový účet [číslo]).

11. Šlo o splnění čtvrté podmínky spočívající v dosažení hodnotícího čísla v souladu s ujednáním čl. XIII Všeobecných obchodních podmínek stavebního spoření. Hodnotící číslo bylo stanoveno jako podíl výkonu úspor k rozhodnému dni násobenému hodnotícím číselným faktorem dle varianty a násobeným výkonnostním faktorem, kdy dělitelem byla cílová částka. Výkonnostní faktor se stanovil jako podíl zůstatku na účtu stavebního spoření k rozhodnému dni a minimálnímu procentu naspoření (45 % z 301.000 Kč – 135.450 Kč u prvního úvěru a 40 % z 301.000 Kč – 120.400 Kč u druhého úvěru), (nejméně 1, nejvýše 2). K vysvětlení námitky žalobkyně vznesené při jednání odvolacího soudu bylo zásadní ujednání o výkonu úspor. Výkon úspor se stanovil jako součet podílu úroků a úrokové sazby v jednotlivých obdobích s danou úrokovou sazbou.

12. Na první smlouvu žalobkyně zaplatila v červnu 2016 mimořádné splátky ve výši 29.500 Kč. Zůstatek na účtu stavebního spoření byl ke dni 29. 6. 2016 ve výši 187.702,42 Kč. Na druhou smlouvu zaplatila v červnu 2016 částku 90.650 Kč. Zůstatek na účtu stavebního spoření byl ke dni 29. 6. 2016 ve výši 191.815,62 Kč.

13. U prvního úvěru šlo o tarifní variantu GARANT 15. Výkon úspor byl stanoven jako podíl do té doby naspořeného úroku ve výši 3.204,91 Kč a úrokové sazby 1 %, tedy ve výši 320.

491. Hodnotící číselný faktor byl stanoven ve výši 37. Výkonnostní faktor k 29. 6. 2016 byl stanoven ve výši 1,39 (zůstatek na účtu 187.702 Kč/135 .450). Hodnotící číslo k 29. 6. 2016 (ale i k 31. 8. 2016, protože v mezidobí nebyly vloženy žádné vklady) bylo 54,7.

14. U druhého úvěru šlo o tarifní variantu VARIANT 15. Výkon úspor byl stanoven jako podíl do té doby naspořeného úroku za rok 2012 ve výši 3,3 Kč, za rok 2013 ve výši 11 Kč a za období 2014 – srpen 2016 ve výši 2.167,02 Kč. Úroková sazba činila v roce 2012 1,5 %, v roce 2013 1 % a v roce 2014 – 2016 1,5 %. Výkon úspor byl ve výši 145.

788. Hodnotící číselný faktor byl stanoven ve výši 48. Výkonnostní faktor k 30. 6. 2016 byl stanoven ve výši 1,59 (zůstatek na účtu 191.815 Kč/120 .400). Hodnotící číslo k 30. 6. 2016 (ale i k 31. 8. 2016, protože v mezidobí nebyly vloženy žádné vklady) bylo 37.

15. K námitce žalobkyně k hodnotě výkonu úspor u prvního úvěru k 31. 12. 2016 ve výši 383.264 Kč a u druhého úvěru k 31. 3. 2017 ve výši 257.986 Kč (jak stanovil dodatek ke znaleckému posudku) je třeba vyjít z výše úroků a úrokové sazby k datu 31. 12. 2016 u prvního úvěru a k datu 31. 3. 2017 u druhého úvěru. Bylo zjištěno, že u prvního úvěru byl výkon úspor k 31. 12. 2016 stanoven částkou 383.264, neboť byl k tomuto datu připsán další úrok 3.832,64 Kč a na účtu byl zůstatek 192.206,1 Kč. Po dosazení veličin do vzorce vyjde hodnotící faktor k 31. 12. 2016 ve výši 66,85. K druhému úvěru byl připsán další úrok ze spoření k 31. 3. 2017, zde se v průběhu období měnila i úroková sazba z 1 % na 1,5 %, a výkon úspor tak byl stanoven k 31. 3. 2017 ve výši 257.

986. K 31. 3. 2017 byl zůstatek na účtu 193.033,40 Kč. Po dosažení veličin do vzorce vyšlo hodnotící číslo k tomuto datu 65,95. Hodnoty výkonu úspor se k datu 30. 6. 2016 a 31. 12. 2016 u prvního úvěru a k 31. 3. 2017 u druhého úvěru lišily právě proto, že do této doby narostl úrok a v druhém případě se měnila i úroková sazba. Není tedy dán rozpor mezi údaji žalované, znaleckým posudkem a jeho dodatkem.

16. Znalkyně přitom co do výše zůstatku na účtu žalobkyně a úroku vycházela z údajů poskytnutých žalovanou (výpisy z účtu žalobkyně jsou založeny ve spisu) a co do výše hodnotícího číselného faktoru a minimálního procenta naspoření vycházela ze smluvních ujednání. Takovému postupu nelze ničeho vytknout.

17. Okresní soud nepochybil, když v řízení provedl dokazování předmětnými smlouvami o stavebním spoření a o úvěru, výpisy z účtu žalobkyně a znaleckého posudku. Přestože byl znalecký posudek zadán v řízení vedeném Okresním soudem v Jičíně pod sp. zn. 9 C 57/2018 ([právnická osoba], proti [jméno] [příjmení], o zaplacení částky 243.215,50 Kč s příslušenstvím), znalkyně řešila shodnou otázku výpočtu hodnotícího čísla jako podmínky pro přidělení úvěru z totožných smluv. Žalovaná v tomto řízení navrhla důkaz tímto znaleckým posudkem. Bylo v souladu se zásadou hospodárnosti řízení, aby na zodpovězení totožné otázky nebyl zadán další znalecký posudek. Okresní soud důkaz znaleckým posudkem správně hodnotil a pro jeho logické, přehledné a přesvědčivé závěry nepochybil, když nezadal jeho revizi.

18. Žalobkyně pro své tvrzení o odlišném výpočtu hodnotícího čísla žádný důkaz nenavrhla. Její osobní výpočty jsou součástí jejích tvrzení. Pokud jde o hovory žalobkyně s call centrem žalované v roce 2016, okresní soud správně neuložil žalované takový důkaz předložit. Jednak šlo o důkazní břemeno žalobkyně, které nelze přenášet na žalovanou, jednak existovaly platné smlouvy mezi účastnicemi, jejichž ujednání o výpočtu hodnotícího čísla byl pro věc zásadní.

19. Při hodnocení ujednání o výpočtu hodnotícího čísla krajský soud vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 191/2014, který se zabýval určitostí ujednání, a dovodil, že ujednání o hodnotícím čísle ve smlouvě o stavebním spoření, představující jednu z podmínek pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření, není nejasné či nesrozumitelné proto, že je hodnotící číslo určeno matematickým vzorcem, pokud pojmy použité ve vzorci jsou ve smlouvě definovány.

20. Okresní soud nepochybil, když nepřerušil řízení zahájené žalobou [právnická osoba], proti [jméno] [příjmení], o zaplacení částky 243.215,50 Kč s příslušenstvím, do rozhodnutí finančního arbitra v řízení zahájeném [jméno] [příjmení]. Řízení před finančním arbitrem je upraveno zák. č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, a jeho cílem je zejména smírné vyřešení sporu mezi spotřebitelem a stavební spořitelnou. Nemá přednost před soudním řízením. Ostatně ani v řízení před finančním arbitrem nebylo námitkám žalobkyně vyhověno.

21. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

22. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. má žalovaná právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Za vyjádření k odvolání, přípravu na účast u jednání a účast u jednání náleží žalované náhrada hotových výdajů po 300 Kč ve výši 900 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhl. č. 254/2015 Sb. Žalované náleží i náhrada cestovného z [obec] do [obec] a zpět ([anonymizována dvě slova]) vozem [jméno] [příjmení] [registrační značka] s průměrnou spotřebou 5,5 l benzinu Natural 95 na 100 km za cenu 44,50 Kč ve výši 1.787 Kč podle § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhl. č. 511/2021 Sb. Žalobkyni bylo uloženo nahradit žalované náklady řízení před krajským soudem ve výši 2.687 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení