47 Co 117/2024 - 502

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobkyně: [právnická osoba], [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem [jméno] sídlem[Anonymizováno][adresa] proti žalované: [jméno FO] sídlem [adresa] zastoupené advokátem [jméno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 1 395 987,88 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 1. 3. 2024 č. j. 12 C 94/2020-445 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 34 364 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 29 597 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení 1 395 987,88 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl vzájemný návrh o zaplacení 527 403 Kč s příslušenstvím (výrok II), uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení 389 871 Kč (výrok III), uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení 128 598 Kč (výrok IV) a žalobkyni uložil nahradit náklady řízení České republice ve výši 65 046 Kč (výrok V).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi účastnicemi byla uzavřena dne 4. 3. 2019 smlouva o dílo, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodat žalované strojně technologické zařízení pivovaru včetně jeho následné montáže a zprovoznění, a to za dohodnutou cenu 6 805 318 Kč. Cena měla být uhrazena postupně v pěti splátkách, poslední splátka ve výši 1 020 798 Kč měla být zaplacena do 14 dnů po uvedení díla do provozu a uvaření první várky piva. Smlouva byla uzavřena písemně, následně byly za souhlasu obou účastnic ústně dohodnuty její změny. Ty si vyžádaly určité vícepráce a též posunutí termínu dokončení díla. Žalobkyně dílo dle smlouvy provedla a žalovaná je dne 3. 10. 2019 převzala. O tom byl sepsán písemný protokol, v němž bylo uvedeno, že žalovaná dílo přebírá s vadami a nedodělky, které však nebrání jeho užívání. Dopisem ze dne 7. 11. 2019 vytkla žalovaná žalobkyni další vady díla. Vady díla byly shledány a specifikovány i soudem ustanoveným znalcem. Znalec zároveň uvedl, že náklady na odstranění všech vad by činily 689 000 Kč. Žalobkyně z titulu dodávky a montáže pivovaru při zohlednění zaplacených záloh, víceprací a prací provedených samotnou žalovanou vystavila žalované konečnou fakturu na zaplacení doplatku ceny díla ve výši 949 481 Kč. Zaplacení této částky se domáhá u soudu. Dále učinila předmětem řízení částku 446 506,88 Kč z titulu smluvní pokuty za prodlení se zaplacením ceny díla ze strany žalované. Okresní soud posoudil takto zjištěný skutkový stav po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Částka, kterou žalovaná žalobkyni z titulu doplatku ceny díla dluží, odpovídá odhadem přiměřeně jejímu právu na slevu z ceny za existující vady díla ve smyslu § 2108 obč. zák. Žalovaná proto do odstranění vad díla není povinna tuto částku žalobkyni hradit. Z téhož důvodu není žalovaná se svým plněním ani v prodlení, a proto žalobkyně nemá právo ani na požadovanou smluvní pokutu. Okresní soud z těchto důvodů žalobu zamítl. Oprávněným neshledal ani vzájemný návrh žalované. Žalobkyně dílo zhotovila a dodala je žalované včas. Dílo bylo předáno a žalovanou převzato. Žalobkyně se nedostala do prodlení se splněním své povinnosti. Proto ani žalovaná nemá právo na smluvní pokutu. Okresní soud proto zamítl i vzájemný návrh žalované.

3. Proti rozsudku okresního soudu podaly odvolání žalobkyně i žalovaná.

4. Žalobkyně uvedla, že pokud jde o izolaci nádob na horkou a studenou vodu, žalovaná tyto vady v dopise ze dne 7. 11. 2019, ale ani v předávacím protokolu neuvedla. Tato vada nebyla vůbec uplatněna a neshledal ji ani znalec. Provést kompletní izolaci nebylo ani možné kvůli nízkému stropu. Izolace odpovídala smlouvě. Hovořil-li znalec o doplnění izolace, šlo pouze o jeho doporučení, ne o konstatování vad. Nejde tedy o vadu, dokonce významnou, jak uvádí okresní soud. Co se týká chladicích trubek v ležáckých tancích, chladicí dvě zóny namísto jedné by vznikly pouhým oddělením dvou chladicích trubek, dosud propojených. Náklady na takovou úpravu by nepřesáhly 15.000 Kč, nebylo by třeba zřizovat druhou chladicí zónu za znalcem odhadnutých nákladů 45.000 Kč. Znalec navíc uvedl, že jedna chladicí zóna nepřestavuje zásadní nedostatek, neovlivňuje podstatně výrobu piva a nemá vliv na chod pivovaru. Znalci je z praxe známo, že běžně se u ležáckých tanků používá jedna chladicí zóna. Rozdíl teplot chlazení je prakticky nulový. Závěr okresního soudu, že pouhá jedna chladicí zóna je významnou vadou díla, je nesprávným. I dodaný typ chlazení odpovídá smlouvě ve znění jejích konkludentně přijatých změn. Okresní soud správně dovodil, že se účastnice dohodly na opuštění požadavku písemné formy pro účely doplňujících změn smlouvy, avšak k některým takto dohodnutým změnám nepřihlédl. Jednalo se především o parametry dalších komponent díla (scezovací káď, mladinová pánev, elektrorozvaděč pro ležácké tanky, CK tanky, ležácké tanky, nádoby na horkou a studenou vodu, myčka KEG sudů aj.). Změny oproti původní smlouvy jsou patrné z výrobních štítků umístěných na komponentech i z běžného pohledu na některé komponenty (např. jedna chladicí zóna u ležáckých tanků, neexistence izolace horní části nádob na horkou a studenou vodu). Žalovaná pivovar v této podobě převzala a byla přítomna při provedení zkoušky jeho funkčnosti včetně zhotovení první jalové várky piva. Pivovar též od 23. 9. 2019 pro vaření piva používá. Nikdy přitom nevznesla výhrady k parametrům jednotlivých komponent díla, a to ani v rámci předávacího protokolu (3. 10. 2019), kde jsou uvedeny jen jiné nedostatky. U všech výše uvedených komponent jde o stejnou situaci, jako v případě CK tanků, ležáckých tanků nebo čerpadla na ledovou vodu, u nichž okresní soud dovodil i s ohledem na aktualizované strojní schéma jejich změnu oproti původní smlouvě na základě pozdějších dohody účastnic. Žalovaná neuplatnila vadu parametrů jednotlivých komponent díla (jakožto zjevných vad) ani ve smlouvou stanovené lhůtě pěti dnů od předání díla (čl. 1.8 smlouvy). Jednatel žalované místo toho připojil na předávacím protokolu prohlášení, že dílo bylo na základě úspěšných zkoušek převzato. Žalované, která byla přítomna uvaření první várky piva, muselo být přitom zřejmé, že ležácké tanky mají jednu chladicí zónu a že nádrže na vodu nejsou seshora izolovány. Z toho všeho je nutno dovodit konkludentní dohodu o změně předmětu díla, pokud jde o parametry některých jeho komponent, jinak nelze vysvětlit, proč žalovaná tyto vady, které považovala za závažné, ve stanovené lhůtě po převzetí díla nereklamovala. Žalované z těchto důvodů nenáleží právo na zadržování části ceny díla, neboť jí nevzniklo právo na slevu z ceny díla. Okresní soud nedocenil ani čl. 1.8 smlouvy, z něhož plyne, že zjevné vady mohla žalovaná uplatnit jen ve lhůtě pěti dnů od předání díla. K později uplatněným vadám soud přihlédnout nemohl, a to ani přesto, pokud by měl za to, že žalobkyně o vadách věděla. Smlouva má v tomto ohledu přednost před zákonem. Žalovaná ztratila možnost namítat existenci zjevných vad nejpozději 8. 10. 2019 (dokonce dříve, a to ještě před předáním díla). Učinila tak až dopisem ze dne 7. 11. 2019, tedy pozdě. Žalovaná nemá, bez ohledu na již uvedené argumenty, právo na zádržné ve výši 949 481 Kč ještě z dalšího důvodu. Okresní soud vycházel z předpokladu, že by bylo třeba všechny vadné části vyměnit za nové. To by však nebylo nutné, neboť jak plyne ze znaleckého posudku, pivovar je i ve stávajícím stavu schopen sloužit svému účelu. Sleva by tedy měla být vypočtena jako rozdíl mezi cenou díla dohodnutou ve smlouvě a cenou (hodnotou) skutečně provedeného díla. Tento rozdíl, jemuž by měla odpovídat výše slevy, činí přibližně 245.000 Kč. Žalobkyně závěrem odvolání navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.

5. Žalovaná ve svém odvolání namítala, že skutečnost, že k řádnému předání díla v kvalitě dohodnuté ve smlouvě nedošlo, potvrdil i soudem ustanovený znalec. Rozpor mezi smluvenými vlastnostmi a vlastnostmi dodaného zařízení vyplynula i z místního šetření, při které žalobkyně tuto skutečnost sama přiznala. Většina vad nebyla dosud odstraněna, přičemž i podle znalce šlo o vady podstatné a jejich odstranění by si vyžádalo náklady ve výši 689 000 Kč. Žalobkyně se dostala do prodlení s dodáním díla dle smlouvy, a žalované proto vzniklo právo na smluvní pokutu podle čl. 12.3 smlouvy. Rozhodnutí okresního soudu by znamenalo, že je zcela bez významu, v jaké kvalitě bylo dílo provedeno. To však odporuje čl. 9.1 smlouvy. Bylo-li dodáno dílo vadné, neodpovídající smlouvě, pak jsou splněny podmínky vzniku nároku žalované na smluvní pokutu ve smyslu čl. 12.3 smlouvy. Byla to přitom sama žalobkyně, která vědomě dodala nesprávné zařízení. Okresní soud svým rozhodnutím poskytl ochranu nepoctivému jednání žalobkyně. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku II změnil a vzájemnému návrhu žalované v plném rozsahu vyhověl. Okresní soud podle mínění žalované nerozhodl správně ani o nákladech řízení ve vztahu k vzájemnému návrhu. Nerespektoval totiž zásadu, že přiznat lze pouze náhradu nákladů účelně vynaložených a přiznal žalobkyni i náhradu nákladů za úkony právní služby, které se vzájemného návrhu vůbec netýkaly.

6. Účastnice zároveň podaly vyjádření k odvolání protistrany.

7. Žalovaná uvedla, že podstatné je, zda dodané dílo odpovídá podmínkám dohodnutým ve smlouvě, nikoliv to, zda je jako celek funkční. Není spravedlivé, požaduje-li žalobkyně zaplacení ceny díla, jestliže vědomě a úmyslně poskytla žalované vadné plnění. Z rozsudku okresního soudu opět nevyplývá, z čeho soud dovodil změnu původní písemné smlouvy. Tu nelze mít za prokázanou jen na základě skutečnosti, že byly dodány agregáty jiných než dohodnutých parametrů. Pokud jde o čl. 1.8 smlouvy, je v něm zakotveno pouze právo žalované vytknout vady ve stanovené lhůtě, nikoliv povinnost tak učinit. Označené smluvní ustanovení nevylučuje možnost vytknout vady v zákonné lhůtě, ani uplatnit zadržovací právo ve vztahu k platbě ceny díla. Zadržovací právo navíc není podmíněno předchozím uplatněním vad. Okresní soud nepochybil, pokud při posuzování přiměřenosti zadržené částky vyšel z nákladů potřebných na odstranění vad díla. Žalovaná navíc mohla při odhadu výše slevy vycházet z toho, že k odstranění vad ležáckých tanků bude třeba jejich výměny za jiné, a to v celkové hodnotě 824 000 Kč. Zadržená část ceny díla je přiměřená právu žalované na slevu z ceny díla. Odvolací soud by měl rozsudek okresního soudu ve výrocích I, III a IV (správně patrně V) potvrdit.

8. Žalobkyně ve svém stanovisku k odvolání žalované vyjádřila přesvědčení, že žalovaná právo na zaplacení smluvní pokuty nemá. Žalované bylo dodáno dílo odpovídající smlouvě, která byla dodatečně měněna. Dodané zařízení pivovaru je funkční, žalovaná je i nadále užívá k výrobě piva. Žalovaná dílo převzala a nikdy neuplatnila reklamaci parametrů jeho jednotlivých komponent. Žalobkyně nebyla s provedením díla v prodlení, dílo žalované předala okamžitě, kdy jí to umožnila nezbytná součinnost žalované (spočívající ve sdělení, že žalovaná disponuje povolením k provozování daňového skladu). Žalovaná právo na smluvní pokutu za prodlení žalobkyně nemá. Správné je i rozhodnutí okresního soudu o nákladech řízení přiznaných žalobkyni. Všechny úkony právní služby advokáta žalobkyně se týkaly otázky vad díla a včasnosti jeho provedení, tudíž se týkaly i otázky práva žalované na smluvní pokutu za prodlení žalobkyně se zhotovením díla. Okresní soud naopak opomněl přiznat žalobkyni právo na náhradu nákladů za část řízení, v němž vzala žalovaná v průběhu řízení svůj vzájemný návrh zpět. Podle žalobkyně se jednalo o částku „148 458,225 Kč“. V tomto směru by měl odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku IV. změnit. Pokud jde o výrok II, navrhla žalobkyně potvrzení rozsudku.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu z podnětu podaných odvolání a dospěl k následujícím závěrům.

10. Předně je třeba uvést, že okresní soud ve svém novém rozhodnutí napravil nedostatky týkající se zdůvodnění zjištěného skutkového stavu. V nyní přezkoumávaném rozhodnutí srozumitelně vysvětlil, z jakých konkrétních důkazů při svých skutkových závěrech vyšel. Jeho rozhodnutí je z uvedeného hlediska již přezkoumatelné. Odvolací soud nemá ke skutkovým zjištěním okresního soudu žádné výhrady. Souhlasí se závěrem okresního soudu, že původní písemná smlouva byla posléze na základě dohody účastníků měněna ústně, a to průběžně v rámci provádění celého díla, přičemž změny se týkaly některých komponent díla, jeho celkového rozsahu i konečného termínu zhotovení. V tomto směru odkazuje odvolací soud na zdůvodnění rozsudku okresního soudu. Odvolací soud souhlasí se zjištěním okresního soudu, pokud jde o to, co bylo předmětem smlouvy v jejím konečném znění. Stručně řečeno, jednalo se o dodávku zařízení na výrobu piva dle schématu zachyceného na č.l. 83 spisu, obsahujícího grafickou i popisnou část výrobního zařízení v jeho definitivní závazné podobě. Za správné a odpovídající provedeným důkazům lze považovat i ostatní skutková zjištění okresního soudu, tedy především to, že dílo v době jeho předání žalované dne 3. 10. 2019 trpělo vadami popsanými ustanoveným znalcem, na jejichž odstranění by bylo třeba částky přibližně 689 000 Kč.

11. Okresní soud podle názoru odvolacího soudu nepochybil ani při právním hodnocení takto zjištěného skutkového stavu.

12. Dodané dílo trpělo vadami. Vady díla byly specifikovány soudem ustanoveným znalcem. Žalovaná tyto vady žalobkyni vytkla, nejpozději dopisem ze dne 7. 11. 2019, žalobkyně však vady díla neodstranila. Žalované za této situace vzniklo ve smyslu § 2108 obč. zák. právo na zadržení části ceny díla odhadem přiměřeně odpovídající jejímu právu na slevu. Žalobkyně požadovala po žalované uhradit doplatek ceny díla ve výši 949 481 Kč, žalovaná odmítla toto plnění žalobkyni poskytnout. Uvedenou částku lze považovat se zřetelem k výši nákladů, jichž by bylo dle znalce třeba k provedení potřebných oprav díla, za odpovídající právu na slevu ve smyslu výše citovaného ustanovení. Žalovaná proto není do odstranění vad díla zbývající část požadované ceny platit.

13. Na uvedeném závěru nemohly nic změnit ani odvolací námitky žalobkyně.

14. Ty byly založeny zejména na stanovisku, že žalovanou označené vady se týkají parametrů jednotlivých komponent díla, které byly však na první pohled patrné ze štítků k nim připevněných. Jednalo se o vady zjevné, které byla žalovaná povinna vytknout v pětidenní lhůtě stanovené v čl. 1.8. smlouvy, k čemuž však nedošlo.

15. K tomu odvolací soud uvádí, že ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno] vyplývá, že znalec za vady díla nepovažoval rozdílné parametry jeho jednotlivých komponent, nýbrž nedostatek jejich funkčnosti. Ze znaleckého posudku se podává, že znalec neshledal dílo vadným proto, že některé jeho komponenty mají oproti smlouvě poněkud odlišné parametry (rozměry, hmotnost, poměr příkonu a výkonu atd.), nýbrž že dobře nefungují. Takové vady se ovšem mohly projevit a žalovanou mohly být zaznamenány až při vlastním provozování zařízení, tedy až s určitým časovým odstupem po předání a převzetí díla, nikoliv k tomuto okamžiku. Nelze je proto považovat za vady zjevné. Z tohoto důvodu na ně nebylo možné aplikovat čl. 1.8 smlouvy, neboť ten se výslovně vztahoval jen na vady zjevné.

16. Odvolací soud je navíc toho názoru, že by žalovaná nebyla vyloučena z platného vytknutí vad jen proto, že k němu nepřistoupila ve lhůtě 5 dnů od předání díla ve smyslu čl. 1.8 smlouvy, a to i kdyby šlo o vady zjevné, týkající se parametrů dodaných komponent. Uvedené ustanovení smlouvy se týkalo, jak plyne z jeho znění, právě jen zjevných vad. Pokud však bylo dodáno zboží jiných parametrů a tedy zjevně vadné, pak o tom musela vědět i žalobkyně a námitka opožděnosti oznámení vad jí nepřísluší. Na daný případ je totiž dle názoru odvolacího soudu nutno ve smyslu § 2615 odst. 2 věty první vztáhnout též § 2112 odst. 2 věta druhá obč. zák., podle něhož ve vztahu ke kupní smlouvě platí, že prodávající (zde zhotovitel) nemá právo na námitku opožděného oznámení vad, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět. Je zřejmé, že o dodání komponent jiných než dohodnutých parametrů žalobkyně vědět musela. To jí ovšem dle citovaného ustanovení (§ 2112 odst. 2 obč. zák.) zbavilo možnosti opožděnost oznámení vad namítat. Aplikace uvedeného ustanovení přitom nebyla článkem 1.8 smlouvy vyloučena. Citované smluvní ustanovení představuje nanejvýš upřesnění toho, co je míněno lhůtou „bez zbytečného odkladu“, o níž hovoří zákon (§ 2112 odst. 1, § 2618 obč. zák.), není však vyloučením ostatních partií zákona, tedy ani § 2112 odst. 2 věty druhé obč. zák. Z tohoto důvodu nebylo možné přisvědčit námitce žalobkyně, že smlouva má přednost před zákonem, neboť smluvní ujednání v tomto případě zákonu nikterak nekonkurovalo (aplikace naposled uvedeného ustanovení jím nebyla vyloučena).

17. Přisvědčit nebylo možné ani námitce žalobkyně, že vady týkající se nádob na horkou a studenou vodu žalovaná vůbec nevytkla a že tuto vadu neshledal ani znalec. Toto tvrzení není správné. Žalovaná v dopise ze dne 7. 11. 2019 výslovně vady nádob na horkou a studenou vodu zmiňuje, přičemž její výhrady se týkají i nedostatku nerezového krytí na spodní a vrchní části obou nádob. Vadu zjistil i znalec, z jehož posudku vyplývá, že vada nádob spočívá mj. právě v nesprávně provedené izolaci jejich spodní a vrchní části, kde chybí nerezové krytí.

18. Ve vztahu k ležáckým tankům žalobkyně namítala, že dodané tanky odpovídají smlouvě a že případná náprava vady spočívající v jedné namísto dvou chladících zón by mohla být provedena pouhým oddělením dvou chladících trubek, dosud propojených. K tomu odvolací soud uvádí, že ze znaleckého posudku plyne, že podle výkresu ze dne 21. 3. 2018 měly být ležácké tanky vybaveny dvěma chladícími zónami. V řízení před okresním soudem pak nebylo prokázáno, že by se účastníci dohodli na změně původní smlouvy a na dodávce ležáckých tanků opatřených pouze jednou chladící zónou. Stejně tak nebylo prokázáno, že by bylo možné nápravu zjednat pouhým oddělením stávajících chladících trubek s náklady kolem 15 000 Kč. Takový závěr se ze znaleckého posudku nepodává. Znalec jako o nejméně nákladné variantě hovoří pouze o doplnění druhé chladící zóny při nákladech 45 000 Kč za každý ležácký tank.

19. Namítala-li žalobkyně, že se účastníci v průběhu provádění díla dohodli na změně parametrů i u dalších než okresním soudem uvedených komponent (scezovací káď, mladinová pánev, CK tanky, ležácké tanky, nádoby na horkou a studenou vodu, myčka KEG sudů aj.), pak je třeba odkázat na závěry okresního soudu, který nepovažoval toto tvrzení za prokázané. Okresní soud uvedl konkrétně a srozumitelně s odkazem na jednotlivé důkazy seznam komponent, u nichž měl změnu smlouvy za prokázanou. Ve zbývajícím rozsahu změna smlouvy prokázána nebyla, a ani odvolacímu soudu není zřejmé, z jakých důkazů by měla vyplývat. Pouhé obecné zjištění, že se účastníci během provádění díla domlouvali na částečných změnách smlouvy, takovým důkazem být nemůže. Muselo by se jednat o konkrétní důkazy vztahující se k jednotlivým komponentám, z nichž se celkové zařízení sestávalo. Ty však předloženy nebyly, jak správně uvedl okresní soud. Na dohodu o změně smlouvy nelze oproti mínění žalobkyně usuzovat ani ze skutečnosti, že žalovaná od ní dílo převzala, čímž projevila souhlas s jeho odchylkami od původní smlouvy. Zařízení pivovaru je podle názoru odvolacího soudu do té míry technicky složitá a komplikovaná soustava vzájemně propojených agregátů a přístrojů, že nebylo možné po žalované požadovat, aby se ve všech jejích dílčích parametrech i v kvalitě jejího celkového výkonu a produkce okamžitě zorientovala. Žalovaná může mít znalosti v oboru vaření piva, těžko ji však lze považovat za odborníka na sestrojování samotného pivovaru. V tomto ohledu je třeba s ní nakládat jako s laikem, a proto nelze dovozovat její souhlas se změnami parametrů jednotlivých komponent díla jen z toho, že zařízení pivovaru jako celek převzala. Nadto je třeba doplnit, že tvrzení žalobkyně o změně smlouvy se týká jiných komponent než těch, které znalec označil za vadné a u nichž stanovil náklady na jejich opravu. I kdyby tedy měl soud změnu smlouvy ve vztahu k těmto komponentám (součástem díla) za prokázanou, na rozhodnutí by to nemělo žádný vliv.

20. Důvodnou se nejevila odvolacímu soudu ani námitka týkající se stanovení výše slevy. Vzhledem k tomu, že jde vesměs o vady, které lze odstranit (ať již jejich opravou či výměnou příslušného dílu), a že se žalovaná jejich odstranění i nadále domáhá, dokonce i soudní cestou, považuje odvolací soud za přiměřené, byla-li odhadnutá výše slevy odvozena od znalcem stanovených nákladů potřebných na odstranění vad. Stanovení slevy toliko jako rozdílu mezi dohodnutou cenou a hodnotou provedeného díla by podle názoru odvolacího soudu nepředstavovalo přiměřené a spravedlivé řešení. Je nepochybné, že zhotovené dílo má vady a žalovaná má právo na jejich odstranění. Nejeví se jako spravedlivé, aby byla nucena se s vadným dílem, byť provozuschopným, smířit. Žalovaná má právo na dodání díla v dohodnuté kvalitě. Proto považuje odvolací soud za přiměřené, byla-li výše slevy okresním soudem odvozena od nákladů potřebných k odstranění vad díla.

21. K otázce přiměřenosti zadržované částky pak odvolací soud doplňuje následující. Žalobkyně se žalobou domáhá doplatku ceny díla ve výši 949 481 Kč. Z této částky však 129 542,60 Kč představovalo hodnotu tzv. víceprací. Okresní soud ale shledal existenci dohody o provedení víceprací, zakládající právo na jejich úhradu, jen u některých z nich. Konkrétně se jednalo o vícepráce, v rozsudku podrobně vyjmenované, v hodnotě 28 800 Kč (34 848 Kč včetně DPH). Z toho ovšem vyplývá, že v rozsahu 94 694,60 Kč (129 542,60 Kč – 34 848 Kč) neměla žalobkyně na úhradu víceprací právo (jednalo se o vícepráce provedené bez smluvního základu). V tomto rozsahu neměla žalovaná povinnost žalobkyni plnění poskytovat a žaloba by ohledně této částky musela být zamítnuta bez dalšího. Zádržné uplatněné žalovanou proto představuje jen částku 854 784,40 Kč (949 481 Kč – 94 694,60 Kč), neboť jen na toto plnění měla žalobkyně právo. Tím spíš je třeba považovat uplatněné zádržné za přiměřené nároku na slevu z ceny díla ve smyslu § 2108 obč. zák. Představuje 124 % nákladů potřebných k odstranění vad díla, a to jen za předpokladu, že ležácké tanky nebudou měněny celé, ale bude u nich provedena jen úprava přidáním druhé chladící zóny. V opačném případě by zádržné ani nedosahovalo nákladů na odstranění vad.

22. Lze tedy závěrem shrnout, že žalobkyně dodala žalované dílo s vadami, které žalovaná včas vytkla. Jelikož žalobkyně vady dosud neodstranila, svědčí žalované právo na zádržné ve výši odhadem přiměřeně odpovídající právu na slevu z ceny díla. Žalobkyni náležel doplatek ceny díla ve výši 854 784,40 Kč, náklady na opravu vad díla by si vyžádaly přibližně částku 689 000 Kč. Žalovanou zadržená částka je tak přiměřená jejímu nároku na slevu z ceny díla a žalovaná není povinna ji žalobkyni do odstranění vad díla platit.

23. S ohledem na výše uvedený závěr nelze považovat za oprávněný ani žalobkyní uplatněný nárok na smluvní pokutu. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu z titulu prodlení žalované s úhradou ceny díla, žalovaná se však do prodlení se svým plněním, jak vyplývá z předchozího, nedostala. Nezaplatila sice dosud žalobkyni plnou cenu díla, avšak z důvodu oprávněně uplatněného zádržného. Až do odstranění vad díla se proto nenachází v prodlení.

24. Okresní soud na druhé straně nepochybil, nepřiznal-li právo na smluvní pokutu ani žalované. Žalovaná se domáhala zaplacení smluvní pokuty s tvrzením, že žalobkyně je v prodlení s plněním dle smlouvy, neboť dílo jí dosud nepředala. Tomuto závěru žalované však nelze přisvědčit, a to z důvodů, které uvedl již okresní soud. Lze tedy pouze zopakovat, že dílo bylo žalované dodáno v dohodnutých termínech a žalovaná je jako celek dne 3. 10. 2019 převzala. Právo na smluvní pokutu z důvodu prodlení žalobkyně jí proto nevzniklo.

25. Obě účastnice považovaly rozsudek okresního soudu za nesprávný též v části týkající se nákladů řízení.

26. Žalovaná namítala, že okresní soud přiznal žalobkyni náhradu odměny za úkony právní služby, které se nevztahovaly ke vzájemnému návrhu žalované. Nejednalo se tudíž o náklady účelně vynaložené k obraně žalobkyně proti vzájemnému návrhu. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i z hlediska této námitky, neshledal v něm však žádného pochybení. Výhrada žalované se týkala vyjádření žalobkyně ze dne 21. 12. 2022, zastoupení žalobkyně při jednání ve dnech 5. 12. 2023 a 20. 2. 2024 a účasti zástupce žalobkyně při šetření znalce dne 9. 2. 2023. Ve vyjádření ze dne 21. 12. 2022 se žalobkyně výslovně zabývala otázkou vzájemného návrhu žalované a pozdější změny tohoto návrhu, a to zejména z hlediska procesních otázek s tím spojených. Vzájemný návrh byl předmětem řízení i v době ústního projednání věci před okresním soudem ve dnech 5. 12. 2023 a 20. 2. 2024. Nelze považovat za rozhodné, do jaké míry se soud při těchto jednáních té které části předmětu řízení věnoval. To účastníci a jejich zástupci nemohli dopředu ani tušit a museli být připraveni na jakoukoliv variantu postupu okresního soudu. Stanovisko žalované by mohlo vést k absurdnímu závěru, že např. při jednání dne 20. 2. 2024 nebyla projednávána žádná část předmětu řízení. Z protokolů pořízených o výše uvedených jednáních navíc vyplývá, že okresní soud se při každém z nich ke vzájemnému návrhu žalované přímo vyjadřoval. Obdobně to platí i o účasti zástupce žalobkyně při místním šetření znalce. Znalec se při této příležitosti seznámil se stavem věci včetně toho, jestli byl pivovar provozuschopný a mohla-li jej žalovaná užívat. I toto zjištění mělo vliv na řešení otázky, zda bylo dílo žalobkyni předáno, nebo ne, a zda případně vzniklo žalované právo na smluvní pokutu z titulu nepředání díla. Odvolací soud z uvedených důvodů neshledal odvolání žalované ani v tomto rozsahu oprávněným.

27. Obdobně nemohl odvolací soud přisvědčit ani námitkám, které proti rozhodnutí o nákladech řízení vznesla žalobkyně. Ta měla za to, že rozhodnutí o nákladech vztahujících se k vzájemnému návrhu žalované mělo reflektovat skutečnost, že žalovaná vzala v průběhu řízení vzájemný návrh částečně zpět a zároveň jej rozšířila, vždy o stejnou částku („148 458,225 Kč“). Odvolací soud neshledává ani tuto výhradu oprávněnou. Předmětem vzájemného návrhu byla po celou dobu jedna a tatáž částka (527 403 Kč). Z ní také okresní soud jako z tarifní hodnoty při rozhodnutí o náhradě nákladů vycházel. I kdyby bylo možné přisvědčit žalobkyni, že z procesního hlediska došlo ke dvěma dispozičním úkonům s předmětem řízení, nic by to ve vztahu k nákladům řízení neznamenalo. Tarifní hodnota i počet úkonů právní služby advokáta žalobkyně zůstaly stejné. Domáhala-li se žalobkyně přiznání náhrady nákladů řízení ve vztahu k požadované smluvní pokutě za období od 1. 5. 2019 do 2. 10. 2019, je třeba konstatovat, že se tak napadeným rozsudkem již stalo.

28. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu ve všech jeho výrocích jako správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

29. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., a to zvlášť ve vztahu k žalobě i ke vzájemnému návrhu.

30. Pokud jde o žalobu, v odvolacím řízení byla úspěšná žalovaná, které tak svědčí právo na náhradu nákladů této fáze řízení.

31. Odvolací náklady žalované spočívaly v odměně za zastupování za 2 úkony právní služby po 13 900 Kč (§ 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb. – vyjádření k odvolání žalobkyně, zastoupení při jednání), 2 paušálních náhradách hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH ve výši 5 964 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem představovaly odvolací náklady žalobkyně 34 364 Kč.

32. Ve věci vzájemného návrhu byla v odvolacím řízení naopak úspěšná žalobkyně, a právo na náhradu odvolacích nákladů tak svědčí jí.

33. Odvolací náklady žalobkyně spočívaly v odměně za zastupování za 2 úkony právní služby po 10 420 Kč (§ 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb. – vyjádření k odvolání žalované, zastoupení při jednání), 2 paušálních náhradách hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), jízdném zástupce žalobkyně za cestu vykonanou osobním automobilem k odvolacímu soudu na trase Praha – Hradec Králové a zpět v celkové délce 228 km ve výši 2 420 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), náhradě za promeškaný čas za 6 hodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH ve výši 5 136,60 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem představovaly odvolací náklady žalobkyně po zaokrouhlení na celé koruny 29 597 Kč.

Poučení