48 A 150/2017 - 68

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobců: a) J. V., IČ X sídlem X b) B. V. bytem X oba zastoupeni advokátem JUDr. Jiřím Urbanem sídlem Krosenská 531/4, 181 00 Praha 8 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 120185/2017/KUSK, č. j. 123193/2017/KUSK, takto:

Výrok

I. Žaloba žalobkyně b) se odmítá.

II. Žaloba žalobce a) se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah podání účastníků

1. Žalobci se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odeslanou dne 23. 11. 2017, domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 120185/2017/KUSK, č. j. 123193/2017/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Votice, odboru životního prostředí a památkové péče (dále jen „městský úřad“), ze dne 11. 9. 2017, č. j. 26359/2017/ŽP-Po, a toto rozhodnutí v celém rozsahu potvrdil. Městský úřad v I. výroku svého rozhodnutí shledal žalobce vinným ze spáchání správního deliktu (podle současné právní úpravy přestupku) podle § 27a odst. 1 písm. b) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „zákon na ochranu zvířat proti týrání“), neboť se dopustil týrání 68 koní a dále 4 koní, kteří uhynuli nebo museli být utraceni v režimu předběžné náhradní péče, ve smyslu § 4 odst. 1 písm. j) a k) zákona na ochranu zvířat proti týrání. Za správní delikt byla žalobci II. výrokem uložena pokuta ve výši 60 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Městský úřad ve III. výroku rozhodl také podle § 27b odst. 2 písm. a) a b) zákona na ochranu zvířat proti týrání o propadnutí celkem 83 koní do vlastnictví státu (jednalo se o týraná zvířata a o narozená a neoznačená hříbata; dále souhrnně označována jako „sporní koně“).

2. Žalobci namítli, že městský úřad v řízení vycházel výlučně z podkladů předložených Krajskou veterinární správou Státní veterinární správy pro Středočeský kraj (dále jen „KVS“) a ve věci neprovedl žádný důkaz, který by svědčil ve prospěch žalobce.

3. Kontrolní zprávy a odborná vyjádření žalobci považují za nevěrohodné, přičemž poukazují na to, že inspektor S. na přímý dotaz žalobkyně uvedl, že kontrolní zjištění z kontroly venkovních pastevních chovů provedené na pokyn KVS počátkem ledna 2017 bylo z hlediska porušení zákona negativní (protokol žalobci nebyl nikdy doručen). Následně však byla na zvláštní schůzce Ústřední veterinární správy Státní veterinární správy (dále jen „ÚVS“) přijata opatření, jejichž smyslem bylo získání koní a postih žalobce za delikt, který je předmětem napadeného rozhodnutí. K tomu navrhuje provést důkaz nahrávkou schůzky pořízenou J. M. a též výslechem této svědkyně. Věrohodnost kontrolních protokolů podle žalobkyně podrývá i to, že ani v jednom případě nezmiňují trvalou přítomnost davu lidí (inspektoři KVS, České potravinářské inspekce, příslušníci Policie České republiky, štáb FTV Prima a značné množství údajných aktivistů) na pastvině od cca poloviny ledna 2017 až do odvezení posledního z koňů z pastviny, kteří nerespektovali ohrazení pozemku v ekologickém zemědělství, poničili elektrické ohradníky, naháněli a stresovali koně, napadali žalobce, ničili jim automobily, vloupali se do vozu žalobkyně, z nějž odcizili všechny doklady ke koním, a bránili krmení koní tím, že blokovali žalobci traktor. K jednání aktivistů navrhli žalobci provést důkaz výslechem Z. P. a inspektora S. Žalobci též namítají, že všechny kontroly byly provedeny bez ohlášení (zde navrhují provést důkaz výpisem z telefonních hovorů na číslo žalobce vyžádaným od jeho mobilního operátora), takže žalobce jim byl přítomen jen z toho důvodu, že byl na pastvině přítomen z důvodu kontroly stavu koní a jejich krmení. Samotná kontrola dne 14. 2. 2017 přitom byla provedena záměrně mezi 8:00 a 9:00, aby zjistila, že koně nemají plnohodnotné krmivo (jen balík slámy), v situaci, kdy inspektoři věděli, že seno se naváží až v 10:00, kdy je již řádně vidět. Žalobce dále navrhuje provést důkaz rozhodnutím, jímž byl uznán vinným údajným týráním skotu a jehož podstatou je krmení senem, u nějž byla ponechána rozbalená plastová síť (toto rozhodnutí napadá žalobou projednávanou zdejším soudem pod sp. zn. 48 A 133/2017). Podotýká, že neexistuje žádný důvod, proč by měl senem krmit pouze skot, nikoliv již svůj zájmový chov koní.

4. Za stěžejní považují, že žádný z podkladů neprokazuje, kteří konkrétní jedinci z celkového počtu koní byli skutečně týráni a jak, tedy že jim v příčinné souvislosti se způsobem chovu skutečně vzniklo utrpení. Pokud je u některých koní uváděn stav, ze kterého lze dovodit týrání, není zmiňováno číslo jeho čipu. Specifikace koní, kteří byli podle názoru KVS týráni a které by tak za splnění zákonných podmínek bylo možno zahrnout do skupiny koní, kteří propadají státu, je naprosto nedostatečná, přičemž označení všech koňů za týrané je nepodloženou spekulací.

5. Tomu odpovídá též výrok rozhodnutí městského úřadu, v němž není řádně specifikováno, kdy, kde, co, proč a jak měl žalobce spáchat tak, aby byly pokryty všechny znaky skutkové podstaty týrání všech koní včetně vyvolání jejich utrpení, což žalovaný napadeným rozhodnutím nenapravil. Rozhodnutí městského úřadu žalobci vytýkají nerespektování § 68 odst. 1 a 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „správní řád“), protože ve výroku o vině zcela chybí vymezení času a místa, v němž měl žalobce delikt spáchat, protože vymezení místa číslem hospodářství je netransparentní, virtuální a neodpovídá objektivní realitě. Chybí také popis skutku, protože tím není pouhá citace skutkové podstaty deliktu v zákoně. Za slovy „tím spáchal“ má následovat právní kvalifikace skutku, nikoliv dílčí odůvodnění rozhodnutí. V odůvodnění pak měly být uvedeny podklady k jednotlivým závěrům rozhodnutí. Bez nich se jedná o nepodložené spekulace tak, jako je tomu v případě uváděného týrání tmavého hnědáka s ohlávkou, jestliže hrozilo pouze jeho poranění, nebo u tvrzení o tom, že žalobce neprovádí jednou denně kontrolu zdravotního stavu koní.

6. Žalobce též protestuje proti tomu, že se o něm uvádí, že byl opakovaně pravomocně postižen uložením pokuty za porušování zákona na ochranu zvířat proti týrání. Namítá, že podle metodiky Ministerstva zemědělství přichází v úvahu sankční opatření až poté, co jsou bezúspěšná následná (míněno patrně „nápravná“) opatření. Kontroly KVS však nijak nesměřovaly k pomoci chovateli, jejich úkolem bylo pouze zjistit skutkový stav, a v navazujících řízeních žalobci žádné závazné pokyny k odstranění nedostatků nikdy dány nebyly. Pokud bylo navíc žalobci vytýkáno, že chov nezvládal, což se mělo projevovat častými úniky zvířat z pastviny, nebyl v podkladech pro rozhodnutí vůbec zjišťován důvod těchto úniků. Tímto důvodem bylo opakované úmyslné poškozování elektrických ohradníků nezjištěnými osobami (možná i těmi, kdo se nyní těchto úniků dovolávají), což bylo oznámeno policii.

7. Dále žalobci namítli, že závazným odborným vyjádřením KVS podle § 24a odst. 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání lze řešit pouze otázky upravené zákonem na ochranu zvířat proti týrání, nikoliv otázky upravené jinými právními předpisy. Mohly jím tak být řešeny pouze otázky, zda byly naplněny pojmové znaky týrání zvířat, tedy zda v konkrétním případě skutečně šlo o trvale nevhodné podmínky pro chov koní v celém rozsahu pastviny a kteří konkrétní koně byli jinými koňmi zraněni, zda k tomu docházelo již dříve a zda v důsledku toho došlo ke skutečnému utrpení toho kterého ve výroku konkretizovaného koně a jakému, jiné otázky však nikoliv.

8. I na toto závazné stanovisko KVS se vztahují základní zásady správního řízení a lze mu tak vytknout, že v době jeho zpracování nebylo ještě dokončeno řízení o námitkách proti kontrolnímu protokolu a vlastníku skotu (pozn. soudu: patrně míněno vlastníku koní) nebyla dána možnost cokoliv proti němu namítat. S ohledem na význam závazného stanoviska KVS mělo být navíc toto stanovisko doručeno do vlastních rukou podle § 19 a násl. správního řádu, což se však nestalo a KVS tak zmařila žalobcům možnost nechat toto stanovisko přezkoumat postupem podle § 146 (pozn. soudu: patrně míněn § 149) odst. 4 správního řádu. I zde tak bylo porušeno ustanovení § 3 a § 2 odst. 1 správního řádu a je otázkou, zda za tohoto stavu bylo stanovisko vůbec účinné a bylo jej možné použít pro řízení o správním deliktu. Navíc kontrola byla provedena na pozemcích, které vlastníku koní nepatřily.

9. Bez jakýchkoliv důkazů navíc městský úřad dospěl k nezákonnému závěru, že kupní smlouva o převodu sporných koní na J. Z. je neplatná, aniž by respektoval novou právní úpravu kupní smlouvy v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2018 (dále jen „občanský zákoník“). V tomto směru je podle žalobců nepoužitelný názor advokátní kanceláře zpracovaný pro účely soukromoprávního sporu o vlastnictví sporných koní. S ohledem na okolnosti věci pak J. Z. koně převedl dne 14. 8. 2017 na žalobkyni, která se v soukromoprávním řízení domáhá vydání věcí. Vzhledem k tomu, že § 1111 občanského zákoníku umožňuje nabýt věci od nevlastníka, právní mocí napadeného rozhodnutí hrozí ztráta vlastnictví koní. V důsledku toho navíc nebylo v řízení vůbec jednáno s žalobkyní ani s jejím právním předchůdcem, a to ani pokud jde o výrok o propadnutí koní.

10. Navíc, pokud byly v odvolání zpochybněny podklady pro zpracování závazného stanoviska KVS a bylo namítnuto nedostatečné zjištění skutkového stavu věci, byl žalovaný povinen postupovat podle § 149 odst. 4 správního řádu a vyžádat si závazné stanovisko od ÚVS. Žalovaný si však namísto toho věc posoudil sám, čímž zatížil řízení závažnou procesní vadou, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 14. 10. 2010, č. j. 7 As 46/2010-54.

11. Žalovaný ve vyjádření namítl, že žalobkyně není aktivně legitimovaná k podání žaloby, protože nebyla účastníkem řízení, a ačkoliv se nyní prohlašuje za účastníka řízení, nepodala proti rozhodnutí městského úřadu odvolání. Napadeným rozhodnutím nebyla ani dotčena její práva a povinnosti, protože žalobkyně neprokázala, že by na ni přešlo vlastnické právo k jednotlivým koním tak, jak jsou definováni v rozhodnutí o správním deliktu.

12. Dále žalovaný upozorňuje na to, že odpovědnost podnikající fyzické osoby za přestupek v případě týrání zvířete je objektivní a nevyžaduje zavinění. Žalovaný má za to, že odvolání posoudil zcela podle uvedených odvolacích námitek a přitom neshledal nesoulad rozhodnutí městského úřadu či jemu předcházejícího řízení s právními předpisy. V této souvislosti žalovaný podotýká, že do dne vydání napadeného rozhodnutí žalobce odvolací námitky uplatněné v podání ze dne 2. 10. 2017 dále nedoplnil a další podání doručené žalovanému až po vydání napadeného rozhodnutí dne 26. 10. 2017 již mohlo být posouzeno jen jako žádost o přezkoumání rozhodnutí, která byla předána nadřízenému orgánu.

13. Žalovaný odkázal na odborné vyjádření KVS ze dne 10. 7. 2017, v němž jsou podrobně vypořádány připomínky žalobce. Ten byl také dne 10. 7. 2017 vyzván, aby se seznámil s podklady pro rozhodnutí a vyjádřil se k nim. Žalovaný se na str. 5 a 6 napadeného rozhodnutí zabýval odvolacími námitkami ze dne 2. 10. 2017, městský úřad se pak na str. 17 a 18 svého rozhodnutí podrobně zaobíral výší sankce a na str. 19 a 20 vlastnickým vztahem ke stádu koní. Ve výroku svého rozhodnutí se městský úřad podrobně zabýval identifikací jednotlivých koní, jejich stavem a porušením zákona včetně konkrétního označení porušeného právního předpisu.

14. Pokud jde o skutkový stav, žalobce byl v průběhu celého řízení o správním deliktu naprosto nečinný, žádné důkazy nenavrhoval a správní orgány měly skutkový stav za zjištěný kontrolou odborného státního orgánu. V řízení přitom nebylo zjištěno, že by žalobce vynaložil veškeré úsilí, které po něm bylo možné požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil. Žalobce měl možnost se s podklady pro vydání rozhodnutí seznámit, avšak zůstal nečinným, a tak musí nést následky svého vědomého jednání. Pokud nyní důkazy provedené ve správním řízení zpochybňuje, přechází na něj důkazní břemeno. Žalobce ani nijak neprokázal, že by došlo k přesunu sporných koní k jinému chovateli, což byl ostatně povinen ohlásit podle § 35 ve spojení s § 2 písm. d) vyhlášky č. 136/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti označování zvířat a jejich evidence a evidence hospodářství a osob stanovených plemenářským zákonem, ve znění vyhlášky č. 5/2016 Sb. (dále jen „evidenční vyhláška“). S ohledem na tyto skutečnosti žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

15. Žalobci v opakované žádosti o přiznání odkladného účinku odeslané dne 30. 1. 2018 doplnili žalobní argument namítající, že žalovaný účelově nevyčkal na doručení avizovaného doplnění odvolání a urychleně rozhodl, aniž by si toto doplnění vyžádal od městského úřadu. Dále argumentovali tím, že trest propadnutí věcí lze vyslovit pouze v řízení proti jejich vlastníkovi, jímž ale žalovaný (poznámka soudu: patrně myšleno žalobce) nebyl, a proto tento výrok nemohl být vysloven. Realizací výroku o propadnutí koní je porušováno ústavně zaručené vlastnické právo žalobkyně, přičemž k vyvrácení platnosti kupní smlouvy nebyl proveden žádný důkaz. Na vyvlastnění koní přitom v daném případě není dán veřejný zájem.

16. V replice k vyjádření žalovaného dále žalobci nad rámec již dříve uvedeného označili za projev zvůle skutečnost, že kompletní správní spis byl postoupen na Ministerstvo zemědělství. V této souvislosti zopakovali, že nehodlali podat žádný podnět k přezkoumání napadeného rozhodnutí, nýbrž chtěli doplnit odvolání tak, jak to v blanketních odvoláních avizovali. Žalovaný se tím podle nich snaží zabránit projednání věci soudem. Pokud se žalovaný dovolává toho, že žalobkyně ve věci nepodala odvolání, považují to žalobci za nadměrný formalismus. Žalobci dále nepopírají, že zavinění není znakem skutkové podstaty deliktu, namítají však, že obsahem pojmu týrání jakožto činnosti je úmysl pachatele v takové akci vyvolat velké utrpení zvířete (zde odkazují na heslo „týrat“ ve Slovníku spisovné češtiny vydaném Akademií věd České republiky). K problematice vlastnictví koní dále poukazovali na § 1 občanského zákoníku, podle nějž je uplatňování soukromého práva nezávislé na uplatňování práva veřejného, a namítali, že závěry o vlastnictví sporných koní založené na veřejnoprávních předpisech jsou proto zcela nepřípadné. Pokud jde o výrok rozhodnutí městského úřadu, žalobci trvají na tom, že měl obsahovat skutkové (nikoliv právní) vylíčení týrání každého jednotlivého koně, u nějž bylo vysloveno jeho propadnutí, za které je žalobce postihován. Žalobci trvají na tom, že správní řízení a rozhodnutí vydaná v jejich věci jsou součástí velké akce organizované státními orgány za účasti různých aktivistů a s využitím dezinformační kampaně FTV Prima, což by soud mohl případně zjistit z nahrávky schůzky uskutečněné dne 13. 2. 2017 na půdě ÚVS, kterou pořídila aktivistka sdružení SOS FOR PETS J. M. Na internetu tak žalovaný zveřejnil např. záznam toho, jak žalobce ve voze ujíždí po pastvině žalobkyně po zničení elektrických ohradníků davem a zastavuje, aby nenajel do koní. Tento záběr je přitom ustřižen v okamžiku, kdy jeden z aktivistů otevřel dveře vozidla. Pak totiž následovala systematická demolice vozidla ze strany davu za asistence městské a státní policie, které proti tomu nezasáhly. Takové nahánění trvalo celý měsíc, v kontrolních protokolech však není uvedeno a není zhodnocen jeho vliv na stav koní po psychické a fyzické stránce. Žalobci konečně též tvrdí, že krmení koní a dobytka se snažila znemožnit i obec J. v součinnosti s městským úřadem tím, že opatřením obecné povahy ze dne 17. 1. 2012, č. j. 978/2012/SD-KO, na přístupové cestě k pastvinám sporných koní umístila dopravní značku Zákaz vjezdu vozidel, jejichž okamžitá hmotnost přesahuje vyznačenou mez, s údajem 3,5 t a dodatkovou tabulkou „mimo vozidel s povolením obecního úřadu“. Přitom jiná vozidla než vozidla zásobující koně a dobytek krmivem a vodou po této polní cestě nejezdila. Ani tuto skutečnost však žádný z podkladů pro rozhodnutí nezachycuje.

II. Obsah správního spisu

17. Soud ze správního spisu zjistil, že dne 24. 1. 2017 městský úřad dvěma usneseními oznámil žalobci jakožto podnikající fyzické osobě zahájení správního řízení ve věci správního deliktu podle § 27a odst. 1 písm. b) ve spojení s § 4 odst. 1 písm. j) a k) zákona na ochranu zvířat proti týrání, a to v návaznosti na kontrolu KVS uskutečněnou ve dnech 17. a 18. 1. 2017 a současně mu stanovil lhůtu 15 dnů pro vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí.

18. Dne 20. 1. 2017 městský úřad rozhodl podle § 28c zákona na ochranu zvířat proti týrání o umístění jednoho hříběte, které při kontrole 18. 1. 2017 nebylo schopno ani s pomocí vstát a samo se pohybovat, do předběžné náhradní péče. Dne 30. 1. 2017 městský úřad rozhodl o umístění do náhradní péče ve vztahu ke čtyřem dalším koním, u nichž byl při kontrole dne 25. 1. 2017 zjištěn nevhodný zdravotní stav (výživový stav 2 a 3). Dne 7. 2. 2017 městský úřad rozhodl o umístění do náhradní péče ve vztahu ke dvěma dalším koním, u nichž byl při kontrole dne 25. 1. 2017 zjištěn nevhodný zdravotní stav (výživový stav 3). Nakonec dne 17. 2. 2017 městský úřad rozhodl o umístění do náhradní péče všech zbylých koní na pastvinách náležejících k hospodářství žalobce v J., neboť na místě samém byl při kontrolách ve dnech 10., 13. a 14. 2. 2017 zjištěn nevhodný stav koní spočívající v omezování jejich výživy. Dne 28. 2. 2017 městský úřad rozhodl o umístění do náhradní péče též ve vztahu k vraníkovi chovanému v uzavřeném zemědělském areálu žalobce, a to z důvodu jeho umístění v nevyhovujícím prostoru.

19. Dne 21. 2. 2017 se žalobce vyjádřil k podkladům pro rozhodnutí tak, že KVS v daném případě postupovala pod tlakem médií, SVS a Ministerstva zemědělství. Žalobce tvrdil, že všechna zvířata měla vždy dostatek potravy, přístup k vodě i zajištěnou veterinární péči. Seno bylo na rozsáhlé pastviny distribuováno tak, že nehrozilo, že by se některý z koní nedostal ke krmivu. Stádo je celoročně pastevně chováno venku, změny klimatu přijímá dobře, a pokud byly některé kusy hubenější než ostatní, bylo to jen tím, že zima byla neobvykle silná a dlouhá. Hnědák byl uvázaný ve stodole z důvodu hnisavého výtoku z očí a dočasné slepoty, každodenně se mu však dostávalo veterinárního ošetření a byl kontrolován i úvaz, takže riziko udušení či poranění neexistovalo. Odebírání koní žalobce považoval za neoprávněné a založené na subjektivních názorech, samotný odchyt byl prováděn necitlivě a zvířata velmi stresoval. Vzhledem k naléhavému stavu mu navíc mělo být doručováno osobně, nikoliv poštou. Žalobce žádal zrušení všech vydaných rozhodnutí, žádné důkazy ke svým tvrzením však neoznačil ani nepředložil.

20. Usnesením ze dne 17. 5. 2017 městský úřad řízení přerušil do doby, než bude pravomocně skončeno trestní řízení pro přečin týrání zvířat zahájené dne 23. 1. 2017. V návaznosti na zjištění, že trestní řízení se týká pouze 11 konkrétních koní, pak městský úřad usnesením ze dne 22. 6. 2017 vyloučil řízení o správním deliktu způsobeném týráním dvou koní, jež není předmětem trestního řízení, k samostatnému rozhodnutí.

21. Usnesením městský úřad ze dne 23. 6. 2017, č. j. 17593/2017/ŽP-Po, oznámil žalobci jakožto podnikající fyzické osobě prostřednictvím žalobkyně, která jej na základě generální plné moci zastupuje, zahájení správního řízení ve věci správního deliktu podle § 27a odst. 1 písm. b) ve spojení s § 4 odst. 1 písm. j) a k) zákona na ochranu zvířat proti týrání a současně řízení ve věci propadnutí 83 týraných koní (včetně hříbat narozených do pravomocného skončení řízení) podle § 27b odst. 2 písm. a) a b) téhož zákona a zároveň požádal KVS o vydání odborného vyjádření podle § 24a odst. 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání. Druhým usnesením z téhož dne městský úřad rozhodl o spojení tohoto řízení s řízením zahájeným se žalobcem jako podnikatelem již dne 24. 1. 2017 pod č. j. 17542/2017/ŽP-Po, v němž šlo o shodně právně kvalifikovaný správní delikt, který se týkal dvou konkrétních koní, ve vztahu k nimž orgány činné v trestním řízení (na rozdíl od dalších 11 koní) žalobce trestně nestíhaly pro podezření ze spáchání přečinu týrání zvířat.

22. Městský úřad vycházel z podnětů KVS ze dne 18. l. 2017, č. j. SVS/2017/009591-S, ze dne 27. 2. 2017, č. j. SVS/2017/026761-S, ze dne 25. 1. 2017, č. j. SVS/2017/012674-S, ze dne 13. 2. 2017, č. j. SVS/2017/020333-S, a ze dne 14. 2. 2017, č. j. SVS/2017/021077-S. Jednotlivým podnětům KVS předcházely kontroly inspektorů KVS v chovu koní u žalobce.

23. První kontrolou provedenou ve dny 17. 1. 2017 a 18. 1. 2017 byl zjištěn chov koně v uzavřeném statku, který se volně pohyboval s ohlávkou, od které visel na zem provaz, takže koni hrozilo přišlápnutí provazu a následné poranění. Tím bylo podle KVS porušeno ustanovení § 12a odst. 2 zákona na ochranu zvířat proti týrání. Způsob chovu byl inspektory KVS vyhodnocen jako chov v nevhodných podmínkách, tedy týrání ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. k) zákona na ochranu zvířat proti týrání. Při téže kontrole bylo zjištěno dále i hříbě s četnými lysými místy na levé straně těla a po obou stranách páteře, ve zhoršeném zdravotním a výživném stavu. Dále pak i další hříbě, které nebylo schopno vstát ani s pomocí a dostat se k napájení. O zanedbávání základních chovatelských povinností svědčilo podle KVS to, že při kontrole byl nalezen kadáver hříběte, který ležel na místě déle než tři dny. Stav byl vyhodnocen inspektory KVS jako týrání podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona na ochranu zvířat proti týrání, tedy vyvolávání bezdůvodně nepřiměřeného působení stresových vlivů biologické povahy. Špatný výživný stav některých koní a lysá místa na těle (pravděpodobně způsobená poraněním kousnutím) byly vyhodnoceny jako důsledek chovu zvířat ve velké skupině, což neumožňuje hierarchicky nízko postaveným jedincům-dostat se ke krmivu. Toto bylo inspektory KVS vyhodnoceno jako týrání ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. k) zákona na ochranu zvířat proti týrání, tedy jako chov zvířat v nevhodných podmínkách, nebo tak, aby si sama vzájemně způsobovala utrpení.

24. Následná kontrola v chovu odvolatele byla provedena dne 25. 1. 2017. Z kontrolního zjištění mimo jiné vyplynulo, že v době kontroly se na pastvině pohybovalo 60 koní, z toho 6 koní vykazovalo zhoršený až špatný výživný stav. Jedno hříbě ve věku 10 – 14 dnů vykazovalo kromě narušeného výživného stavu také špatný zdravotní stav, který vyžadoval neodkladnou odbornou veterinární péči po delší dobu. Pohybovalo se s velkými obtížemi, kulhalo a mělo velké problémy se stáním, což mu způsobovalo problémy s přijímáním mléka od matky. Hříbě upadalo, kulhalo na levou hrudní končetinu a na pravé pánevní končetině mělo otevřenou ránu. U hříběte byla klinicky zjištěna ještě řada zdravotních nedostatků a zranění. Ve vyjádření KVS je uvedeno, že nález nemocného hříběte svědčí o tom, že chovatel nevěnuje chovu koní dostatečnou pozornost. Chovatel o problému ví, ale nijak ho neřeší. Chov uvedených zvířat v nezměněných podmínkách může vést k trvalým zdravotním následkům nebo až k úhynům zvířat, proto byl podán návrh na zajištění náhradní péče pro vyjmenované a identifikované koně. Komise KVS konstatovala týrání koní podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) a k) zákona na ochranu zvířat proti týrání.

25. Při další kontrole provedené v chovu koní u odvolatele dne 10. 2. 2017 byli zjištěni tři mladí koně ve špatném výživném stavu. Jako příčina byl shledán chov koní v příliš velké skupině zvířat, takže jedinci stojící níže v hierarchickém uspořádání nejsou schopni uspokojovat své potřeby z hlediska výživy a napájení z důvodu odhánění ostatními členy stáda. Situace byla inspektory KVS vyhodnocena jako chov v nevhodných podmínkách, tedy týrání podle ustanoveni § 4 odst. 1 písm. k) zákona na ochranu zvířat proti týrání.

26. V chovu koní odvolatele následovala kontrola inspektorů KVS v rozpětí dnů 13. 2. 2017 a 14. 2. 2017. Kontrola byla zaměřena na zhodnocení zdravotního a výživného stavu koní. V zápisu z kontroly bylo konstatováno, že zdravotní stav koní se od poslední kontroly provedené dne 10. 2. 2017 nezměnil. Zvířata neměla k dispozici plnohodnotné krmivo, což v povětrnostních podmínkách té doby by pravděpodobně rychle vedlo k dalšímu zhoršování výživného stavu koní, který byl u některých zvířat špatný. Inspektory KVS byla situace v chovu koní vyhodnocena jako týrání podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona na ochranu zvířat proti týrání, tedy omezování výživy zvířat včetně jejich napájení, z jiných než zdravotních důvodů. Způsob chovu byl vyhodnocen jako chov v nevhodných podmínkách, tedy týrání ve smyslu ustanovení § 4 odst. l písm. k) zákona na ochranu zvířat proti týrání.

27. Dne 27. 2. 2017 se uskutečnila další kontrola inspektorů KVS v chovu žalobce. Tato kontrola zjistila, že v uzavřeném statku je opět chován kůň, který se volně pohybuje na dvoře usedlosti, kde je skládka pneumatik, dřeva a dalšího materiálu, odstavených vozidel, zemědělských strojů atd. Kůň tak byl ohrožen uvíznutím končetin a poraněním o ostré hrany strojů. Tento kůň byl kontrolován již v termínu 18. 1. 2017. Bylo konstatováno, že podmínky chovu se nezlepšily. Chov koní byl hodnocen jako chov v nevhodných podmínkách, kde si může zvíře způsobit poranění nebo utrpení, tedy týrání ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. k) zákona na ochranu zvířat proti týrání.

28. Dne 28. 6. 2017 obdržel městský úřad podání, v němž žalobce (zastoupen žalobkyní) namítal, že není účastníkem řízení o propadnutí týraných zvířat, protože není vlastníkem zvířat, a že řízení má být zastaveno. Přiložil kopii kupní smlouvy (bez ověřovacích doložek) ze dne 14. 2. 2017, jíž měl žalobce prodat 78 koní panu J. Z. za cenu sjednanou ve zvláštní dohodě, kterou uhradil při podpisu smlouvy, a to s výhradou práva zpětné koupě za shodnou cenu do 3 let od převzetí koní, jež má kupujícímu vydat městský úřad. Ze stejného data (bez ověřovacích doložek) je i kopie předávacího protokolu k 71 koním nacházejícím se v pastevním areálu J., který uvádí, že chybí 7 koní, které vydá městský úřad, a že koně do doby zajištění přepravy zůstávají v pastevním areálu, přičemž dne 14. 2. 2017 bude stádo rozděleno a jeho část přemístěna na jinou pastvu. Žalobce v podání poukázal na to, že J. Z. se domáhá vydání zvířat včetně přírůstků žalobou a že smlouvy je třeba vykládat podle jejich obsahu, a dále tvrdil, že z nahrávky vyplývá, že městský úřad se SVS proti němu plánují komplot, a vyhrožoval trestním stíháním oprávněné úřední osobě. V doplnění vyjádření doručeném dne 10. 7. 2017 žalobce zopakoval, že není vlastníkem zvířat a že vlastnictví věci je podmínkou jejího propadnutí.

29. Dne 10. 7. 2017 městský úřad obdržel také rozsáhlé odborné vyjádření, v němž KVS detailně na 28 stranách popisovala průběh řady kontrol prováděných na pastvinách i na statku žalobce včetně popsaných zjištění, námitek uplatňovaných žalobcem a jejich vypořádání. Jádro těchto zjištění zachycuje níže citovaná část výroku I rozhodnutí městského úřadu, přičemž tato zjištění byla dále doplněna o citace námitek proti kontrolním zjištěním podaných jménem žalobce žalobkyní a jejich vypořádání ze strany KVS a dále pojednáním o tom, jaké mohou mít zjištěné nedostatky dopady na zdraví a pohodu chovaných koní, jaké podmínky jsou v daném ohledu pro chované koně žádoucí a jakým způsobem je možné zjištěným nedostatkům ze strany chovatele předcházet, včetně uvedení dalších souvisejících zjištění, která naznačují porušení i jiných právních předpisů než samotného zákona na ochranu zvířat proti týrání.

30. Usnesením ze dne 18. 7. 2017 byl žalobce prostřednictvím žalobkyně vyzván k tomu, aby se ve lhůtě 15 dnů vyjádřil k podkladům rozhodnutí s poukazem na to, že do spisu bylo zařazeno odborné vyjádření KVS. Žalobce byl poučen o tom, že odvolání proti tomuto usnesení nemá podle § 76 odst. 5 správního řádu odkladný účinek. Z odůvodnění tohoto usnesení je přitom patrno, že na základě několika podnětů KVS z ledna a února 2017 bylo žalobci postupně odebráno již celé stádo koní a bylo umístěno podle § 28c zákona na ochranu zvířat proti týrání do předběžné náhradní péče z důvodu dlouhodobého nevhodného zdravotního stavu zvířat či nevhodných podmínek chovu.

31. Žalobce se proti tomuto usnesení odvolal a s odkazem na to, že není majitelem ani chovatelem zvířat, navrhoval řízení jako celek zastavit. K podkladům pro rozhodnutí ani věci samé se již nevyjádřil.

32. Městský úřad proto, aniž by vyčkával na posouzení odvolání proti výzvě k možnosti se seznámit s podklady rozhodnutí žalovaným, vydal dne 11. 9. 2017 prvostupňové rozhodnutí, jímž určil ve výroku I, že žalobce je vinen, že svým jednáním způsobil týrání zvířat – koní (68 koní konkrétně označených čísly čipů a čtyř dalších, kteří uhynuli či museli být utraceni v režimu předběžné náhradní péče, z toho tří nečipovaných, označených v podnětech KVS č. j. SVS/2017/009591-S, č. j. SVS/2017/012674-S, č. j. SVS/2017/020333-S, č. j. SVS/2017/021077-S a č. j. SVS/2017/026761-S) chovaných na hospodářství J. (označeno dvěma registračními čísly) s tím, že se jednalo o týrání koní ve smyslu § 4 odst. 1 písm. j) a k) zákona na ochranu zvířat proti týrání, které je charakterizováno jako vyvolání bezdůvodného nepřiměřeného působení stresových vlivů biologické a fyzikální povahy a chování zvířat v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpení, čímž spáchal správní delikt dle ustanovení § 27a odst. 1 písm. b) zákona na ochranu zvířat proti týrání. V rámci výroku I pod slovy „čímž spáchal“ se dále nachází následující text (doslovně citován s výjimkou částí v hranatých závorkách, jimiž soud nahradil delší text zkratkami): „Uvedený správní delikt byl zjištěn opakovaně a to v následujících případech. Dne 17. 1. 2017 v 10:40 hod a dále dne 18. 1. 2017 od 12:00 hod a to pracovníky [KVS]. KVS provedla dle doručeného podnětu č.j.: SVS/2017/009591-S dne 17. 1. a 18. 1. 2017 kontrolu chovu koní na pastvinách v kat. území J. [Žalobce] je zemědělským podnikatelem s místem podnikání X, IČ X. Ze záznamů z integrovaného zemědělského registru vyplývá, že v době spáchání správního deliktu provozoval činnost zemědělského podnikání v hospodářství J., registrační číslo X, X. Kontrolu provedli veterinární inspektoři J. S. a J. B. Při kontrole bylo zjištěno, že v uzavřeném statku byl chován kůň - tmavý hnědák, s ohlávkou, na které byl přivázán modrý provaz vedoucí až k zemi, čímž hrozí přišlápnutí úvazu a následné poranění koně. Výživný stav koně byl hodnocen stupněm 2 - 3. Tímto je porušeno ustanovení § 12a, odst. 2) zákona na ochranu zvířat, který stanoví, že pomůcky na přivazování hospodářských zvířat musí být pravidelně kontrolovány a upravovány, aby maximálně omezily riziko udušení nebo jiného poranění hospodářského zvířete. Způsob chovu koně hodnotí správní orgán jako chov v nevhodných podmínkách, tedy týrání ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. k) zákona na ochranu zvířat. Dále bylo mimo jiné kontrolováno hříbě ryzák s prokvetlým čelem a četnými lysými místy na levé straně těla a po obou stranách páteře (výživný stav stupeň 3), neoznačeno čipem. Zvíře bylo ve zhoršeném zdravotním stavu, podle posouzení stupnice Virginia-Maryland Regional College of Veterinary Medicine. V blízkosti jednoho krmného místa leželo hříbě hnědák s trojúhelníkovým znakem na čele, přičemž úzký konec trojúhelníku končí v polovině nosu, které ani s pomocí není schopné vstát. Toto hříbě nebylo schopné dostat se k napájení, chovatel ponechal hříbě na místě. Skutečnost, že při kontrole byl nalezen kadáver hříběte ležící na místě více než 3 dny, a dále ležící hříbě ve stavu, kdy již není schopné samostatně ani s pomocí vstát svědčí o tom, že chovatel, neprovádí kontrolu zdravotního stavu chovaných zvířat jedenkrát denně, čímž je porušeno ustanovení § 11 odst. 1 zákona na ochranu zvířat. To má za následek, že nemocná nebo poraněná zvířata nejsou bezodkladně ošetřena, čímž jsou vystavena bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů biologické povahy, tedy týrána ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona na ochranu zvířat. Skutečnost, že někteří koně, přestože mají k dispozici krmení, jsou ve špatném výživném stavu a mají na sobě lysá místa, způsobené s nejvyšší pravděpodobností poraněním kousnutím, značí skutečnost, že zvířata jsou chována v tak velké skupině, že postavení na nižším stupni hierarchie stáda neumožní zvířatům dostatečný příjem předloženého krmiva, jedná se o týrání ve smyslu ustanovení§ 4 odst. 1 písm. k) zákona na ochranu zvířat. Další kontrola provedená pracovníky KVS B., T., Š., V. a S. a to v rámci došetření podnětů na týrání zvířat, předem telefonicky oznámená chovateli [žalobci], byla dle podnětu KVS č .j.: SVS/2017/012674-S zahájena dne 25. 1. 2017 v 10:00 hodin bez přítomnosti chovatele. Na pastvině se v době kontroly pohybovalo 60 koní. Šest koní vykazovalo zhoršený až špatný výživný stav, který byl hodnocen stupněm 2-3. Jedno hříbě ve věku 10 - 14 dnů vykazovalo kromě narušeného výživného stavu také špatný zdravotní stav, který vyžaduje neodkladnou odbornou veterinární péči po delší dobu. Jednalo se zejm. o tyto koně: - Klisna, tmavá hnědka, pravděpodobně slepá na obě oči, toho času bez čipu či výžehu, levá hrudní končetina s bílým zbarvením srsti po spěnkový kloub, levá a pravá pánevní končetina nepravidelně bíle zbarvená srst po spěnkový kloub. Dle sdělení chovatele z minulých kontrol stáří cca 18 let. Výživný stav hodnocen na stupeň č 2 - výrazná vyhublost. - Hříbě klisna hnědka bez odznaků věk - nar. 2016, toho času bez čipu či výžehu. Klisna je označena červenou barvou v oblasti pánve. Výživný stav hodnocen na stupeň č. 3 - špatný výživný stav. - Hříbě, hřebeček, hnědý - nar. 2016, toho času bez čipu či výžehu, pravá pánevní končetina s bílým zbarvením srsti po spěnkový kloub nepravidelně, v oblasti nosu malá hvězda. Výživný stav hodnocen na stupeň č 3 - špatný výživný stav. - Hříbě, hřebec, hnědý - nar. 2016, bílý kvítek na čele, bez čipu či výžehu. Výživný stav hodnocen na stupeň č. 3 - špatný výživný stav. - Klisna, Eliška, výžeh 1/440 barvy červená hnědka. Pravá pánevní končetina s bílým zbarvením srsti po spěnkový kloub, na nose bílá hvězdička a bílým proužkem. Na hrudi v levém podpažím se vyskytuje papylom velikosti hrušky. Klisna nar. 10. 1. 2004. Výživný stav hodnocen na stupeň č. 3 - špatný výživný stav. - Hříbě, hřebeček, hnědý, stáří cca 10-14 dní, bez odznaků, stále s matkou, hříbě závislé na matce. Výživný stav hodnocen stupněm 1 - kachexie. Hříbě se vykazovalo klinické příznaky narušení celkového zdravotního stavu. Kontrola byla ukončena dne 25. 1. 2017 v 13 :45 hodin. Pokud nemocná nebo poraněná zvířata nejsou bezodkladně ošetřena, jsou vystavena bezdůvodně nepřiměřenému působení stresových vlivů biologické povahy, tedy týrána ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona na ochranu zvířat. Skutečnost, že někteří koně, přestože mají k dispozici krmení, jsou ve špatném výživném stavu a mají na sobě lysá místa, způsobené s nejvyšší pravděpodobností poraněním kousnutím, značí skutečnost, že zvířata jsou chována v tak velké skupině, že postavení na nižším stupni hierarchie stáda neumožní zvířatům dostatečný příjem předloženého krmiva, jedná se o týrání ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. k) zákona na ochranu zvířat. Další kontrola zdravotního a výživného stavu koní na hospodářství X, X chovatele [žalobce] byla dle podnětu KVS č.j.: SVS/2017/020333-S zahájena dne 10. 2. 2017 v 7:00 hodin bez přítomnosti chovatele. V rámci kontroly byli zjištěni 3 mladí koně ve špatném výživném stavu: - Hříbě, světlý ryzák, pohlaví s jistotou neurčeno, s výrazně světlými žíněmi na ocasu, s výrazným bílým znakem, lysinou, na hlavě začínajícím uprostřed čela, probíhajícím až na nozdry a pysky, nosní pruh široký, v dolní části (na pyscích a nozdrách se pruh rozšiřuje na levou stranu). Výživný stav hříběte byl posouzen stupněm 2 - 3, byly patrné linie lopatky, patrná ztráta svaloviny na pánevních končetinách, úplná ztráta tuku okolo páteře. - Hříbě, hnědák, pohlaví s jistotou neurčeno, na obou pánevních končetinách bílý znak nad spěnky a pruhovaná kopyta, na čele drobný bílý znak. Výživný stav byl posouzen stupněm 2 - velmi úzký hrudník, rozeznatelné struktury lopatky, úplná ztráta tuku v okolí páteře. - Klisna, plavá, bez úhořího pruhu, na obou pánevních končetinách bílý znak vysoko v holeni nestejně bílá, na přední straně výše, na zadní straně níže dosahující, pruhovaná kopyta na pánevních končetinách. Široká lysina od poloviny čela k nozdrám, výživný stav 1-2, výrazně vystupující páteřní výběžky, kyčelní a sedací hrboly, ramenní kloub znatelný. Pokud je špatný výživný stav vyjmenovaných koní zapříčiněn tím, že jsou začleněni do příliš velké skupiny zvířat a v hierarchii stáda postaveni nízko, nejsou schopni uspokojovat své potřeby z hlediska výživy a napájení z důvodu odhánění ostatními členy stáda od krmiva a vody, jedná se o chov v nevhodných podmínkách, tedy týrání ve smyslu ustanovení§ 4 odst. 1 písm. k) zákona na ochranu zvířat, a je nutné ho řešit oddělením slabých koní a předkládáním vyšší výživné dávky. Další kontrola proběhla dle písemností KVS č.j.: SVS/2017/083273-S a č.j.: SVS/2017/021077-S dne 13. 2. 2017 ve 13:30 hod., kdy byla J. S. a. J. B. provedena kontrola zdravotního a výživného stavu koní a zajištění krmení a napájení u zvířat chovaných na pastvinách v katastrálním území J., registrační čísla hospodářství X a X. Koně měli k dispozici jen velmi malé zbytky sena. Na pastvině byly 3 balíky slámy, kterou ale koně v době kontroly nepřijímali. Zdroj napájení je protékající potok. Zdravotní stav koní se od kontroly provedené dne 10. 2. 2017 nezměnil. Při kontrole 10. 2. 2017 bylo zjištěno na pastvinách chovatele J. V. 70 koní. Ve 14:00 byla kontrola přerušena a pokračovala dne 14. 2. 2017 od 8:00 do 9:00 hodin, kdy bylo zjištěno následující: V době kontroly již koně neměli k dispozici žádné plnohodnotné krmivo. Na pastvině byly stále pouze 3 balíky slámy, kterou přijímalo jen několik koní a to velmi neochotně. Seno již nebylo na pastvině žádné. Slámu nelze považovat za plnohodnotné krmivo. Tuto slámu přijímali jen někteří koně, neboť jiná rostlinná potrava v areálu pastviny nebyla v době kontroly přítomna. Travní porost nebyl pod vrstvou sněhu patrný a v tomto ročním období nebylo možné předpokládat, že by rostl a obnovoval se. Podle zjištění chovatel nezabezpečoval péči o chovaná zvířata, zvířata neměla k dispozici plnohodnotné krmivo, což v povětrnostních podmínkách té doby by pravděpodobně rychle vedlo k dalšímu zhoršování výživného stavu chovaných koní, který již v době kontroly byl u některých zvířat špatný. Omezování výživy koní, včetně jejich napájení, z jiných než zdravotních důvodů, je podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. c) bod 1. zákona na ochranu zvířat, považováno za týrání. Hrozilo nebezpečí, že by při zápolení o zbytky krmiva mohlo k poškození zdraví některých koní (i z tohoto důvodu je v zákonných normách dána podmínka pro koně chované pro hospodářské účely při skupinovém ustájení, pokud není automatický krmný systém, mít možnost přijímat krmivo všichni koně současně). Způsob chovu byl vyhodnocen jako chov v nevhodných podmínkách, tedy týrání ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. k) zákona na ochranu zvířat. Kontrola byla ukončena 14. 2. 2017 v 9:00 hodin. Jak vyplývá z písemnosti KVS č.j.: SVS/2017/083273-S a č.j.: SVS/2017/026761-S dne 27. 2. 2017 v době od 8:30 hod do 11:00 hodin proběhla kontrola provedená J. B. na základě oznámení, že v areálu statku je opět chován kůň. Při kontrole dne 27. 2. 2017 od 8:30 hod z vnějšího prostoru statku bylo zjištěno, že kůň (zbarvení vraník, pohlaví samčí) je opět chován ve statku a volně se pohybuje na dvoře zemědělské usedlosti, kde jsou uskladněny také skládky pneumatik, dřeva a dalšího materiálu, kde hrozí uvíznutí končetiny chovaného koně, a dále odstavená vozidla a zemědělské stroje, kde hrozí poranění o ostré hrany strojů. Tento kůň byl kontrolován také dne 18. 1. 2017. Podmínky chovu se nezlepšily. Chov koně v areálu statku byl hodnocen jako chov v nevhodných podmínkách, kde si zvíře může způsobit poranění nebo utrpení, tedy týrání ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. k) na ochranu zvířat.“ 33. Ve výroku II městský úřad žalobci uložil podle 27a odst. 20 písm. a) zákona na ochranu zvířat proti týrání pokutu ve výši 60 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč a ve výroku III žalobci uložil podle 27b odst. 2 písm. a) a b) zákona na ochranu zvířat proti týrání propadnutí týraných zvířat do vlastnictví státu (celkem 83 koní, a to jednak koní označených shodnými čísly čipů jako koně ve výroku I s výjimkou koně č. 956 000 002 025 625 a koní uhynulých či utracených a jednak 16 narozených a neoznačených hříbat narozených v režimu předběžné náhradní péče). V závěru výroku III městský úřad uvedl, že zvířata chovatelem dlouhodobě týraná propadající do vlastnictví státu byla následně označena specifickými čipy a že účastníkem řízení ve smyslu § 27 odst. 1 správního řádu byl (pouze) žalobce.

34. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí městský úřad nejprve obsáhle zrekapituloval průběh předcházejícího správního řízení a obsah jednotlivých podkladů pro vydání rozhodnutí, zejména podnětů a odborného vyjádření KVS. Tvrzení žalobce o účelovosti kontrolních zjištění KVS považoval za zcela odporující zjištěným faktům, tak jak byly popsány v prvním podnětu KVS ze dne 18. 1. 2017 (č. j. SVS/2017/009591-S), a za ničím nepodložený mylný názor žalobce. Naopak samotným žalobcem připuštěné „drobné“ nedostatky v chovu koní městský úřad považuje na základě podnětů KVS za zcela zásadní porušení zákona na ochranu zvířat proti týrání. Z těchto podkladů je podle městského úřadu prokazatelné a nezpochybnitelné, že se žalobce správního deliktu týrání zvířat dopustil. V době spáchání deliktu přitom byl žalobce prokazatelně chovatelem sporných koní a k týrání zvířat došlo jeho přímým jednáním. Při stanovení výše sankce městský úřad přihlédl k tomu, že závažnost správního deliktu je značná, protože při nedostatečné výživě koní může dojít k celkovému selhání organismu a úhynu zvířete. Na základě podnětů KVS a následných rozhodnutí městského úřadu bylo postupně celé stádo umístěno do předběžné náhradní péče z důvodu zjištění nevhodného zdravotního stavu zvířat, nevhodných podmínek chovu a hrozícího akutního úhynu koní v důsledku neschopnosti chovatele zajistit krmení a napájení koní. Při jejich odnímání žalobce nijak nespolupracoval, chovatelská pochybení si nepřipouštěl a naopak výkon rozhodnutí výrazně ztěžoval spolu se žalobkyní častým podáváním trestních oznámení nebo úmyslným najížděním do páskou ohraničeného prostoru pastviny, v němž docházelo k nakládce zvířat na dopravní prostředky, a rozháněním koní jím řízeným motorovým vozidlem. Dne 23. 1. 2017 byly v dané věci zahájeny úkony trestního řízení ve vztahu k 11 koním chovaným žalobcem. Je tak zřejmé, že žalobce péči o zvířata dlouhodobě nezvládá, čemuž nasvědčují i informace o častých a opakovaných únicích koní a souběžně chovaného skotu z pastevního areálu. Uvedené městský úřad považuje za přitěžující okolnosti, přičemž dalším přitěžujícím faktem je to, že se nejedná o první správní delikt žalobce, protože tomu byly již v minulých letech uloženy pravomocně dvě pokuty za porušení zákona na ochranu zvířat proti týrání v souvislosti s chovem koní (v roce 2014 se jednalo o nezabezpečení úpravy kopyt u 8 koní, kteří měli výrazně olámanou kopytní stěnu a přerostlou rohovinu s patrnými rozštěpy, v roce 2017 o prokázaný únik koně), které ani nebyly uhrazeny. Projednání těchto deliktů tak nevedlo k nápravě chovatele. V roce 2017 byl žalobce navíc nepravomocně uznán vinným z týrání skotu chovem v nevhodných podmínkách. Naopak žádnou polehčující okolnost správní orgán ani po pečlivém zhodnocení dostupných podkladů a při podrobné znalosti situace nenalezl. Zjištěné skutečnosti svědčí o dlouhodobém stavu nedostatečné chovatelské péče a nevůli chovatele dodržovat zákon na ochranu zvířat proti týrání. V dané situaci přesto městský úřad ještě uložil pokutu při dolní hranici zákonem stanoveného rozpětí pokuty od 0 do 500 000 Kč ve výši 60 000 Kč s tím, že taková pokuta nebude pro chovatele likvidační, avšak ani bagatelní. Z hlediska majetkových poměrů městský úřad přihlédl k tomu, že je mu známo, že v nedávné době žalobce prodal stádo skotu, a proto uložená výše pokuty nijak neohrožuje existenční poměry chovatele.

35. Pokud jde o výrok o propadnutí koní, městský úřad zkonstatoval, že z jednotlivých podnětů KVS plyne, že byly u žalobce zjištěny opakovaně nedostatky na úseku ochrany zvířat proti týrání, zejména se jednalo o neprovádění kontroly zdravotního stavu chovaných zvířat jednou denně, špatný výživný a zdravotní stav zvířat, chov v nevhodných podmínkách a konečně absenci zajišťování krmiva a napájení koní. Jednal se vesměs o dlouhodobé nedostatky zjištěné u chovatele opakovaně a ten, ačkoliv o nich věděl, žádné kroky k nápravě nečinil, dne 10. 2. 2017 se dokonce o koně přestal zcela starat a péči se pokusil účelově delegovat na městský úřad, aby se tak vyhnul své povinnosti se o chovaná zvířata řádně postarat. Městský úřad poukázal na to, že tristní podmínky chovu koní dokreslují lékařské zprávy z jejich léčení v rámci předběžné náhradní péče a pitevní zprávy, které popisují velmi špatný výživný stav koní, jejich napadení parazity, dlouhodobě neléčená povrchová poranění, absenci úpravy kopyt, stejně jako na skutečnost, že týrání části koní je předmětem trestního řízení, a že žalobce při výkonu rozhodnutí o umístění týraných koní do předběžné náhradní péče rozháněl odnímané koně tak, až došlo prokazatelně ke střetu vozidla se zvířetem, přičemž tímto jednáním ohrozil také přítomné osoby. Podotkl též, že žalobce v minulosti valnou část koní ani neoznačil a že převážná většina z nich nebyla ani zvyklá na kontakt s člověkem, takže je každá manipulace s nimi velmi obtížná. Část koní (zejména kobyl) ani po sedmi měsících intenzivní péče nedosáhla 100 % kondice, u podstatné části kobyl navíc došlo k narození hříbat či jsou březí, protože žalobce realizoval smíšený chov, takže se zvířata živelně množila, a to navíc za výše popsaných podmínek. S ohledem na tyto skutečnosti je tak správní orgán přesvědčen, že žalobce není nadále schopen poskytnout týraným zvířatům péči, kterou vyžaduje jejich zdravotní stav, a nelze ani předpokládat, že by změnil své představy o podmínkách chovu koní, takže existuje důvodná obava, že bude v týrání svých koní chovem v nevhodných podmínkách pokračovat. Je tedy namístě, aby koně odebraní do předběžné náhradní péče byli uchráněni dalšího utrpení tím, že se stanou majetkem státu a již se žalobci nevrátí. Městský úřad přitom považuje žalobce prokazatelně za vlastníka koní, a to s ohledem na informace KVS a v integrovaném zemědělském registru, zejména když žalobce vlastnictví koní v rozhodné době nikdy nerozporoval. Originál předložené kupní smlouvy nebyl nikdy předložen, byla zaslána jen její kopie emailem, navíc seznam koní v její příloze ne zcela koresponduje s identifikovanými zvířaty umístěnými do předběžné náhradní péče, a to patrně i proto, že žalobce většinu zvířat v rozporu s právními předpisy neoznačil, a nemá tak o chovu náležitý přehled. Uzavření kupní smlouvy dne 14. 2. 2017, tedy v době, kdy již probíhalo odnětí zvířat a žalobci muselo být jasné, že týraní koně budou odvedeni do předběžné náhradní péče, považuje správní orgán za účelové a mělo jen zkomplikovat správní řízení a odnětí zvířat. Koně podle správního orgánu nebyli řádně předáni, a vlastnické právo na nového nabyvatele tak nepřešlo, kupní smlouva navíc byla sepsána v rozporu s dobrými mravy, a je tudíž neplatná. Kupní smlouva tak má pouze zastřít skutečnost, že vlastníkem koní je nadále žalobce.

36. Proti rozhodnutí městského úřadu podal žalobce prostřednictvím žalobkyně dne 29. 9. 2017 blanketní odvolání, v němž avizoval, že jej odůvodní z důvodu nemoci ve lhůtě 3 týdnů ode dne doručení. Dne 2. 10. 2017 obdržel městský úřad doplněné blanketní odvolání, v němž žalobce prvostupňovému rozhodnutí vytýkal „nesprávně a neúplně zjištěný skutkový stav věci, nesprávné posouzení věci, jeho záměrně likvidační charakter a zvůli orgánu I. stupně. Podrobné odůvodnění odvolání bude zasláno ve lhůtě 3 týdnů, z důvodu nemoci.“ Ani v tomto podání nebyla nemoc jakkoliv konkretizována nebo doložena.

37. Městský úřad podle předkládací zprávy odvolání se spisem předložil žalovanému neprodleně z důvodu, že zvířata neodkladně potřebují zajistit trvalé optimální chovatelské podmínky a zabezpečit řádnou péči v průběhu nadcházejícího zimního období. Na zajištění předběžné náhradní péče o tak velký počet koní je nutno vynakládat enormní finanční náklady a s ohledem na to a na potřebu zajistit péči o dlouhodobě týraná zvířata považuje včasné vydání rozhodnutí v odvolacím řízení za veřejný zájem, s ohledem na nějž nelze vyčkávat na dodatečné vyjádření odvolatele, když doplnění odvolání ze dne 2. 10. 2017 obsahuje odvolací důvody.

38. Žalovaný pak napadeným rozhodnutím datovaným dnem 10. 10. 2017 odvolání žalobce zamítl. V odůvodnění žalovaný uvedl, že městský úřad postupoval zcela v souladu s ustanovením § 24a odst. 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání, podle nějž jsou odborná vyjádření KVS v tomto řízení závazná, jestliže plně respektoval jednotlivé podněty KVS k zahájení řízení ve věci týrání koní žalobcem. Žalovaný je přesvědčen, že ze strany žalobce docházelo k týrání koní a nemá důvody ani kompetenci k pochybnostem o objektivitě závěrů, které vyslovili jednotliví inspektoři KVS v odborných vyjádřeních v návaznosti na opakovaná a podrobná kontrolní zjištění. O řádně prokázaném a zdokumentovaném skutkovém stavu týrání koní kompetentním orgánem ochrany zvířat není pochyb. Pokud žalobce ve svém odvolání napadal výši sankce jako nepřiměřenou, žalovaný podotýká, že městský úřad se v odůvodnění svého rozhodnutí výší pokuty zabýval a zohlednil přitom značnou závažnost správního deliktu, chybějící spolupráci žalobce při odnímání koní do náhradní péče i to, že si chovatelská pochybení nepřipouštěl. Žalovaný se s jeho závěry vzhledem k počtu týraných koní a době, po kterou týrání trvalo, ztotožňuje. Uložená výše pokuty je stále spíše při dolní hranici zákonem stanoveného rozpětí a žalovaný ji považuje za přiměřenou pro to, aby si zachovala preventivní a výchovný účinek a přitom nebyla pro žalobce likvidační. V tomto směru vzal žalovaný v úvahu existenční poměry vyhodnocené městským úřadem. Podle názoru žalovaného bylo žalobci prokázáno dlouhodobé týrání koní a neposkytnutí potřebné péče týraným zvířatům, aniž by žalobce připustil své pochybení. V dané situaci bylo namístě uložit propadnutí koní a současně § 27b odst. 3 zákona na ochranu zvířat proti týrání vyžadoval i uložení pokuty. Pokud pak žalobce činil příslib, že další podrobné odůvodnění odvolání pošle ve lhůtě tří týdnů, žalovaný takové stanovisko považoval za nevhodné, časově nehospodárné a především neohleduplné vůči koním nacházejícím se v předběžné náhradní péči v roční době, která nesnese odkladu v dalším řízení o osudu zvířat vyžadujících zajištění stálého chovatelského prostředí. Napadené rozhodnutí bylo doručeno žalobkyni jako zmocněnkyni žalobce dne 15. 11. 2017.

39. Dne 26. 10. 2017 obdržel žalovaný doplnění odvolání, které žalobce doručil městskému úřadu elektronicky i poštou ve dnech 18. a 20. 10. 2017. V něm argumentoval obdobně jako v podané žalobě. Přípisem ze dne 23. 11. 2017 žalovaný doplnění odvolání postoupil spolu s originálem správního spisu Ministerstvu zemědělství s tím, že vzhledem k jeho doručení až po vydání napadeného rozhodnutí jej vyhodnotil jako žádost o přezkumné řízení.

III. Posouzení žaloby krajským soudem

40. Soud žalobu projednal v přednostním pořadí ve smyslu § 56 odst. 1 s. ř. s. s ohledem na skutečnost, že je mu z úřední činnosti známo, že výsledek tohoto řízení má dopad na souběžně probíhající řízení před Krajským soudem v Praze ve věci žaloby žalobkyně na určení jejího vlastnického práva ke sporným koním (sp. zn. 27 Co 237/2018).

41. Nejprve se soud musel zabývat přípustností podané žaloby. V tomto směru přitom musel přitakat žalovanému v tom, že podle § 68 písm. a) s. ř. s. je žaloba nepřípustná tehdy, jestliže žalobce nevyčerpal řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem. Zatímco žalobce tuto podmínku splnil, žalobkyně nikoliv. Z obsahu správního spisu totiž jasně plyne, že žalobkyně v průběhu celého řízení vystupovala pouze v pozici obecného zmocněnce (zástupce) žalobce a veškeré návrhy a podání činila výhradně jeho jménem. V rozhodnutí městského úřadu se výslovně uvádí, že za účastníka vedeného řízení považoval výlučně žalobce. Pokud žalobkyně měla za to, že se rozhodnutí městského úřadu dotýká její osoby, nepochybně mohla a měla v průběhu správního řízení, s nímž byla dopodrobna seznámena, navrhnout, že má být jednáno i s ní jako s účastníkem řízení a o takovém návrhu by správní orgán musel rozhodnout. Stejně tak mohla proti rozhodnutí městského úřadu brojit svým jménem podáním odvolání v režimu opomenutého účastníka ve smyslu § 84 správního řádu, o němž by musel rozhodnout žalovaný a přitom by musel řešit i otázku, zda skutečně s ní mělo být jednáno jako s účastníkem řízení. Jak však vyplývá z napadeného rozhodnutí a správního spisu, žalobkyně odvolání nepodala a napadeným rozhodnutím o jejích právech a povinnostech rozhodováno nebylo. Nelze tak mít pochyb o tom, že žaloba podaná žalobkyní je nepřípustná pro nevyčerpání opravných prostředků a soud nemá v dané situaci pravomoc se danou žalobou věcně zabývat. Proto byla žaloba žalobkyně odmítnuta postupem podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

42. Žalobce oproti tomu řádné opravné prostředky vyčerpal a nelze mít ani pochyb o tom, že jako osoba, o jejíž vině správním deliktem bylo rozhodnuto a jíž byla současně uložena sankce, je k podání žaloby aktivně procesně legitimován. Žaloba je též včasná a soud se jí proto zabýval. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná.

43. Ve věci soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalovaný na výzvu podle § 51 odst. 1 s. ř. s. ve lhůtě dvou týdnů nesdělil, že trvá na konání jednání, a žalobce pak takový postup ponechal na úvaze soudu (jiný slovy tedy jednání nutně nevyžadoval). Soud přitom potřebu nařizovat jednání v dané věci neshledal.

44. V první řadě soud musí konstatovat, že žalobní bod namítající, že sporní koně jsou ve vlastnictví žalobkyně, je, pokud je uplatňován žalobcem, nedůvodný. Je tomu tak proto, že žalobce v žalobě setrvale tvrdí, že mu sporní koně nepatřili. Pak ovšem výrok, jímž bylo uloženo propadnutí sporných koní do vlastnictví státu, nijak nezasáhl do jeho práv a nemůže vyvolávat nezákonnost rozhodnutí městského úřadu, potažmo napadeného rozhodnutí vůči jemu samotnému. To platí o to více v situaci, kdy sporní koně v době vydání rozhodnutí již byli převedeni do režimu předběžné náhradní péče a po žalobci již nemohla být na základě výroku o propadnutí koní ani požadována nějaká další součinnost. V takové situaci je pojednání otázky, komu v době před vydáním napadeného rozhodnutí sporní koně patřili, z hlediska žalobce pouze akademickou otázkou bez reálného ovlivnění jeho právní sféry ve smyslu § 65 s. ř. s., pročež soudu nepřísluší se danou otázkou v tomto řízení zabývat. Taková otázka by měla relevanci pouze v řízení o žalobě proti rozhodnutí, jímž by bylo zamítnuto odvolání žalobkyně, která se za vlastníka koní považuje a která by tak reálně byla takovým výrokem dotčena. Žalobkyně však dosud ve správním řízení zůstala nečinná a ochrany svých práv se nedomáhala.

45. I kdyby však snad žalobce, který podle svého ustáleného tvrzení sporné koně nevlastní, mohl být výrokem o propadnutí koní nějak ve své právní sféře přece jen zasažen, soud by jeho argumentaci nemohl dát za pravdu, protože se v principu shoduje se závěry správních orgánů o neplatném, resp. neúčinném převodu vlastnictví sporných koní na žalobkyni prostřednictvím pana J. Z. V tomto směru lze především vyjádřit pochyby o tom, zda pouze v kopii zaslaná kupní smlouva mezi žalobcem a panem J. Z. údajně uzavřená dne 14. 2. 2017 není ve skutečnosti antedatována. Kdyby tomu tak bylo, smlouva předložená ve správním řízení až dne 28. 6. 2017 by byla uzavřena v rozporu s předběžným opatřením ze dne 3. 3. 2017, jímž městský úřad žalobci zakázal se spornými koni nakládat (podání odvolání proti tomuto rozhodnutí nemělo odkladný účinek). Lze též souhlasit s tím, že převod koní na dalšího kupujícího, aniž by byl spojen s ujednáním, jež by zajišťovalo sporným koním lepší péči, a tedy ukončení týrání ve smyslu zákona na ochranu zvířat proti týrání, představuje právní úkon, jehož jediným smyslem je předejít případnému uložení propadnutí týraných zvířat. Nebylo-li ujednáno a reálně zajištěno přemístění sporných koní do vyhovujícího hospodářství, provedení veterinární kontroly a poskytnutí potřebné péče, cíl takového ujednání pouze směřoval k vytvoření situace bránící poskytnutí zákonem vyžadované nápravy situace týraných zvířat, a jako taková tudíž kupní smlouva směřovala k obcházení zákona na ochranu zvířat proti týrání a byla neplatná. Bez ohledu na uvedené lze kromě toho souhlasit s tím, že kupní smlouva se podle svého obsahu stala účinnou až po předání sporných koní kupujícímu (tomu odpovídají i výslovná ujednání v čl. II bodě 2 a v čl. IV bodě 1, která vyžadují převzetí koní kupujícím). K reálnému (nikoliv jen „papírovému“) předání koní však dle všeho nedošlo, a proto i v případě eventuální platnosti kupní smlouvy vlastnické právo na kupujícího v době vydání napadeného rozhodnutí dosud nebylo reálně převedeno.

46. Soud se dále nemůže zabývat námitkami žalobce, že žalovaný nepostupoval správně, když nevyčkal na avizované doplnění odvolání a přistoupil k vydání napadeného rozhodnutí. Tento žalobní bod totiž žalobce uplatnil opožděně. Napadené rozhodnutí žalobce obdržel prostřednictvím své zmocněnkyně dne 15. 11. 2017, veškeré žalobní body tak byl povinen uplatnit v souladu s § 71 odst. 2 větou druhou ve spojení s § 72 odst. 1 s. ř. s. nejpozději do pondělí dne 16. 1. 2017. K později uplatněným žalobním bodům soud není oprávněn přihlížet. Skutečnost, že žalovaný nepřihlédl k doplnění odvolání doručenému dne 18., resp. 20. 10. 2017, však žalobce v podané žalobě ani náznakem neuplatnil a poprvé tuto námitku uvedl až v opakovaném návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě odeslaném dne 30. 1. 2018. Soud je přitom bez žalobního bodu oprávněn posuzovat pouze nicotnost rozhodnutí (§ 76 odst. 2 s. ř. s.). I nepřezkoumatelnost může soud „bez návrhu“ zkoumat, pouze pokud brání přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska včas uplatněného žalobního bodu. Protože soudní řád správní nedává v tomto směru soudu oprávnění se tímto opožděně uplatněným žalobním bodem zabývat (viz shodně též usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006-73, publikované pod č. 1546/2008 Sb. NSS), soud se touto otázkou nezabýval a vycházel proto (ve shodě s napadeným rozhodnutím) z toho, že žalobce podal pouze blanketní odvolání, které dne 2. 10. 2017 doplnil tak, že jeho obsahem učinil obecné námitky nesprávně a neúplně zjištěného skutkového stavu, nesprávného právního posouzení a svévole správního orgánu a jednu konkrétnější odvolací námitku proti výši uložené pokuty, kterou označil za likvidační.

47. V daném kontextu nemůže být důvodný ani soubor procesních námitek směřujících proti nedoručení odborného vyjádření KVS žalobci a jeho nepřezkoumání nadřízeným orgánem. Žalobci lze přisvědčit pouze v tom, že odborné vyjádření KVS vyžádané městským úřadem postupem podle § 24a odst. 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání je vskutku úkonem podle části čtvrté správního řádu, a to konkrétně závazným stanoviskem regulovaným blíže ustanovením § 149 správního řádu, jak jednoznačně uzavřel již NSS v žalobcem odkazovaném rozsudku ze dne 14. 10. 2010, č. j. 7 As 46/2010-54. Pokud jde ovšem o názor žalobce, že mu mělo být toto závazné stanovisko doručováno do vlastních rukou, ten nemá oporu v právním předpise. Žalobcem zmiňovaný § 19 a násl. správního řádu, byť je ve smyslu § 154 správního řádu použitelný obdobně, neupravuje otázku, komu má být doručováno, nýbrž jen způsoby doručování a postup jeho realizace. Otázka, komu má být určitý správní úkon oznamován, však řeší jiná ustanovení – např. § 72 či § 76 odst. 3 a 4 správního řádu v případě rozhodnutí a usnesení správního orgánu – jež však § 154 správního řádu připouští použít jen přiměřeně, jsou-li potřebná. Posledně jmenovaná ustanovení však není namístě v případě závazných stanovisek aplikovat, neboť ta mají zcela odlišnou povahu než rozhodnutí či usnesení vydané ve správním řízení. Závazná stanoviska totiž představují odborný podklad pro rozhodnutí správního orgánu ve správním řízení a nezakládají práva či povinnosti (v hmotném ani v procesním právu) účastníkům samotného správního řízení. Jakožto podkladový úkon je tudíž postačí oznamovat pouze takovým způsobem, aby mohly být reálně ve správním řízení využity. K tomu postačí, je-li závazné stanovisko zasláno správnímu orgánu vedoucímu správní řízení, který si závazné stanovisko pro jeho potřeby vyžádal. Pouze v případě, kdy si závazné stanovisko vyžádal přímo účastník pro účely řízení, jež teprve hodlá zahájit svou žádostí, je namístě závazné stanovisko zasílat tomuto účastníkovi, protože v daném okamžiku ještě není dotčenému orgánu známo, zda a pod jakou spisovou značkou bude takové správní řízení zahájeno. Takovým postupem přitom nejsou nijak zkrácena procesní práva těch účastníků řízení, jimž nebylo závazné stanovisko přímo doručeno. Správní orgán vedoucí správní řízení je totiž povinen je vyrozumět o tom, že se mohou seznámit s podklady řízení (včetně závazného stanoviska), poskytnout jim k tomu odpovídající časový prostor a dát jim možnost se k nim vyjádřit. Tímto způsobem se nepochybně mohl s obsahem závazného stanoviska žalobce seznámit a měl též možnost se k němu vyjádřit ještě před vydáním rozhodnutí. Pokud tak neučinil, měl ještě možnost proti jeho obsahu brojit i v textu podaného odvolání proti rozhodnutí městského úřadu, jež se o něj opíralo.

48. Jak ovšem vyplývá z předchozího, žalobce proti odbornému vyjádření nebrojil ani v podaném odvolání, neboť v něm nad rámec obecných floskulí namítal pouze likvidační povahu pokuty. Následkem toho však není důvodná ani námitka žalobce, že měl žalovaný postupovat podle § 149 odst. 4 správního řádu a vyžádat si přezkoumání závazného stanoviska u nadřízeného orgánu KVS. Odvolání žalobce totiž proti obsahu závazného stanoviska, jak vyžaduje § 149 odst. 4 správního řádu, žádnou konkrétní námitkou nesměřovalo. Nebylo proto důvodu opakovaně odborně hodnotit skutková zjištění učiněná KVS v odborném vyjádření v návaznosti na kontroly opakovaně uskutečněné u žalobce.

49. Na možnost správních orgánů vycházet z odborného vyjádření KVS přitom nemohla mít vliv ani žalobcem namítaná skutečnost, že v době jeho vyjádření ještě neskončilo řízení o námitkách žalobce proti kontrolním protokolům z uskutečněných kontrol. V tomto směru lze konstatovat, že odborné vyjádření KVS zachycuje obsah námitek žalobce do kontrolních protokolů i argumentaci KVS při vypořádání jejich obsahu. Již z toho důvodu lze mít za to, že ani případné pochybení v tom směru, že by rozhodnutí o námitkách nebyla žalobci řádně doručena (zde ovšem samotná KVS poukázala na odmítnutí žalobce přebírat doručované písemnosti a na jejich doručení fikcí ve smyslu § 24 odst. 3 a 4 správního řádu, popř. na nekontaktnost žalobce), nemohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Případnou změnu kontrolního protokolu v důsledku případné úspěšnosti námitek ostatně žalobce mohl v řízení namítnout a správní orgán k ní musel přihlédnout, např. prostřednictvím vyžádání doplnění odborného vyjádření. Žalobce však nikdy netvrdil, že by k jeho námitkám došlo k relevantní změně kontrolních protokolů. Skutečnost, že některé kontrolní protokoly odmítl převzít či že si nepřebíral poštovní zásilky, musí jít k jeho tíži. I tento žalobní bod tedy není důvodný.

50. Důvodnou neshledává soud ani námitku, že se odborné vyjádření nesmělo vyjadřovat k porušením jiných právních předpisů než zákona na ochranu zvířat proti týrání. KVS jakožto odborný správní orgán má širší působnost než pouze v rozsahu zákona na ochranu zvířat proti týrání. Do její působnosti spadá též státní veterinární dozor a veterinární kontrola zvířat podle § 49 odst. 1 písm. g) a o) zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění účinném do 31. 10. 2017 (dále jen „veterinární zákon“) a podle prováděcích právních předpisů a nepochybně se tak může vyjadřovat i k rozhodným skutečnostem podle těchto dalších právních předpisů. V zájmu komplexního pojednání řešené problematiky se nepochybně může vyjádřit ke zjištěnému skutkovému stavu z hlediska všech relevantních právních předpisů v oblasti své působnosti a může případně uvést i postřehy ze související právní úpravy. Pokud tak učiní, KVS tím nečiní vydané odborné vyjádření „nicotným“. V případě, že by se KVS vyjadřovala též k otázkám, které se nacházejí mimo její působnost nebo ve vztahu k nimž nemá pravomoc vydávat závazné stanovisko, pak to má jen ten dopad, že v takové části její odborné vyjádření nemá povahu závazného stanoviska, ale pouze vyjádření „prostého“, jímž správní orgán není vázán, nýbrž si jeho správnost musí posoudit sám. V těch částech, kde se však KVS vyjadřuje k samotným porušením zákona na ochranu zvířat proti týrání, však odborné vyjádření závaznou povahu neztrácí. Není přitom ani patrné, k jakým „jiným otázkám“ řešeným v odborném vyjádření tento žalobní bod žalobce směřuje, neboť v tomto směru je žaloba nekonkrétní. Soud však v závazném stanovisku žádná nepatřičná posouzení vybočující z pravomoci KVS nenachází. Pokud KVS zmínila povinnost chovatele nahlásit převod stáda na jiné hospodářství podle prováděcích předpisů k zákonu č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „plemenářský zákon“), tato zmínka nebyla určující z hlediska okolností, jimiž měl být spáchán správní delikt týrání zvířat, ale pouze reagovala na (pozdější) námitku žalobce, že nebyl vlastníkem skotu, jejž se týkala kontrola v dubnu 2017. Další zmínka plemenářského zákona pak byla upozorněním žalobce na to, že v březnu 2017 oznámená ztráta veškeré dokumentace ke sporným koním jej nezbavuje povinnosti učinit neodkladně kroky k vystavení duplikátů či náhradních průkazů koní, tj. vztahovala se ke skutkům, za něž žalobce napadeným rozhodnutím nebyl postižen.

51. Další část žalobních bodů napadala formulaci výroku prvostupňového rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným správním deliktem. V tomto směru je třeba především oponovat jeho tvrzení, že ve výroku o vině není konkrétně specifikováno, čeho se dopustil. Žalobce zjevně přehlédl, že městský úřad výrok o vině formuloval detailně v podobě rozsáhlého textu na stranách 1 až 4 svého rozhodnutí, a to včetně v tomto rozsudku citované pasáže následující po slovech „čímž spáchal“. Je pravdou, že souslednost jednotlivých částí výroku o vině neodpovídá tomu, jak jsou formulovány výroky trestních rozsudků. V ustálené trestněprávní praxi po slovech „je vinen tím, že“ následuje konkrétní popis jednání pachatele a po slovech „čímž spáchal“ právní kvalifikace takového skutku. V prvostupňovém rozhodnutí tak došlo k záměně pořadí tzv. skutkové a právní věty. To však samo o sobě je pouze formální vadou, která v daném případě neměla vliv na zákonnost, neboť tato záměna nečiní takové rozhodnutí nesrozumitelným.

52. Na tom nic nemění ani pokus žalobce označit pasáž následující za slovy „čímž spáchal“ za odůvodnění rozhodnutí. Vlastní odůvodnění je totiž zjevně obsaženo až v samotném závěru strany 5 prvostupňového rozhodnutí pod jednoznačným nadpisem „Odůvodnění“, přičemž text zde se nacházející skutečně má obvyklé náležitosti odůvodnění. Naopak ze skutečnosti, že po košatém popisu jednání žalobce v části výroku I. po slovech „čímž spáchal“ následuje na straně 4 výrok II o trestu a výrok III o propadnutí sporných koní, je evidentní, že jde vskutku o výrokovou část rozhodnutí. Byť soud považuje za vhodné zmínit, že do skutkové věty ve výroku o vině se obvykle neuvádí údaje o tom, z jakých podkladů (kdo, kdy a při jakém kontrolním úkonu) správní orgán dovodil, že se obviněný určitého jednání dopustil, ani vysvětlení možných důsledků takového jednání či dílčí právní kvalifikace jednotlivých dílčích skutků, takto nadbytečné informace znovu následně opakované zpravidla v pasáži věnované odůvodnění ještě neznamenají, že by nebylo možné z výroku rozhodnutí zjistit, co je žalobci kladeno za vinu. Takový postup správního orgánu lze sice označit za nevhodný, avšak nikoliv přímo za nezákonný.

53. V citované pasáži výroku o vině, od níž žalobce jen kvůli shora zmíněné záměně pořadí skutkové a právní věty odhlíží, přitom lze nalézt popis konkrétního jednání žalobce (mnohdy se jedná o jeho nečinnost a její projevy). Je z ní patrné, že ve dnech 17. a 18. 1. 2017 se žalobce dopustil týrání koně – tmavého hnědáka s ohlávkou – tím, že dopustil jeho přivázání provazem vedoucím až k zemi a tím vystavil tohoto koně nebezpečí poranění v důsledku přišlápnutí úvazu, přičemž tento kůň neoznačený čipem byl navíc ve výživném stavu 2-3 podle stupnice Virginia – Maryland Regional College of Veterinary Medicine (stupeň 1 znamená život ohrožující podvýživu, stupeň 5 optimální výživný stav, stupeň 9 extrémní obezitu; při stupni 2 odpovídajícím výrazné vyhublosti jsou prominentní obratlové výběžky, žebra, kyčelní kosti a kořen ocasu, výrazně znatelné jsou struktury krku, ramenní klouby a kohoutek a je patrná ztráta svaloviny na pánevních končetinách; při stupni 3 značícím vyhublost tuk dosahuje do poloviny obratlových výběžků, tenká vrstva tuku pokrývá žebra, jež jsou však snadno viditelná, je prominentní kořen ocasu, viditelné jsou jednotlivé obratle a mírně znatelné jsou struktury krku, ramenní klouby, kohoutek a kyčelní kosti). Stejně tak se dopustil týrání hříběte ryzáka s prokvetlým čelem a četnými lysými místy na levé straně těla a po obou stranách páteře, který byl ve výživném stavu 3, a hříběte hnědáka s trojúhelníkovým znakem na čele končícím v polovině nosu, které dokonce již nebylo schopné ani vstát a žalobce jej ponechal na místě. Žalobce týral i ostatní koně ve stádu tím, že neprováděl kontrolu jejich zdravotního stavu a nezajišťoval jejich bezodkladné ošetření, o čemž kromě posledně zmíněného hříběte svědčil i kadáver hříběte, který ležel na místě déle než 3 dny (což je lhůta, ve které žalobce byl povinen zajistit jeho odstranění). Žalobci bylo kladeno za vinu též to, že přestože zvířatům zajistil krmení, choval koně v tak velké skupině, že koně se slabším hierarchickým postavením ve stádu se nemohly v dostatečném rozsahu dostat ke krmivu. Posledně uvedené jednání přitom bylo žalobci kladeno za vinu i v návaznosti na kontroly uskutečněné ve dnech 25. 1. 2017, 10. 2. 2017 a 13. a 14. 2. 2017. Ve vztahu ke stavu zjištěnému dne 25. 1. 2017 bylo ve výroku prvostupňového rozhodnutí popsáno 6 konkrétních koní, z toho 4 ve výživovém stavu 3, jeden ve stupni 2 a jeden dokonce ve stupni 1, v případě kontroly dne 10. 2. 2017 tři konkrétní koně ve výživových stavech 2-3, 2 a 1-2. Dne 13. a 14. 2. 2012 se žalobce dopouštěl týrání koní tím, že v první den kontroly odpoledne měly koně k dispozici již jen zbytky krmiva (sena), druhý den ráno již žádné (jen slámu, která není plnohodnotným krmivem). Dalším jednáním představujícím týrání pak bylo dne 27. 2. 2017 zjištěné chování koně uvnitř dvora zemědělské usedlosti, za podmínek, kdy byl ohrožen uvíznutím končetin v na dvoře skladovaném materiálu či poraněním o odstavená vozidla a zemědělské stroje.

54. Z konstatace přetrvávajícího stavu v rámci jednotlivých termínů kontrol je patrné, že v případě nezajištění krmiva v takovém rozsahu a v takových podmínkách, aby se mohli dostat v potřebné míře ke krmení i chovaní jedinci se slabým postavením v hierarchii stáda koní, a v případě nedostatečného zajištění veterinární péče je žalobci vyčítáno trvající týrání všech chovaných koní jako nedílného celku. Jednání žalobce v podobě nedostatku péče vyžadované právními předpisy, v jehož důsledku chovaní koně byli týráni, dopadalo na stádo jako celek, protože kterémukoliv koni, který by byl ve špatném hierarchickém postavení v rámci stáda, resp. původní lepší postavení ztratil, by hrozilo strádání v důsledku nedostatečného přístupu ke krmivu a protože kterýkoliv kůň, který by čelil zhoršení zdravotního stavu, by strádal v důsledku neposkytnutí adekvátní veterinární péče. V tomto směru tedy nebylo ve výroku nezbytné popisovat individuálně každého jednotlivého koně, který trpěl týráním, ale bylo přijatelné a zcela dostačující v tomto směru poukázat na individuální případy koní, v jejichž případě se identifikovaný nedostatek péče ze strany žalobce již projevil závažným způsobem. Týrání všech koní ve stádu tak nebylo pouhou nepodloženou spekulací, jak se žalobce domnívá.

55. Z okolností popsaných v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí i v odborném vyjádření KVS je navíc patrno, že žalobce porušoval právními předpisy stanovené povinnosti zajistit označení a registraci jednotlivých chovaných koní [§ 22 odst. 1 a § 23 odst. 1 písm. c) plemenářského zákona spolu s čl. 12 odst. 1 a čl. 18 prováděcího nařízení Komise EU 2015/262, kterým se stanoví pravidla podle směrnic Rady 90/427/EHS a 2009/156/ES, pokud jde o metody identifikace koňovitých (nařízení o průkazu koňovitých), a ve spojení s § 35 evidenční vyhlášky] a přivykat je na kontakt s člověkem a provádění základních chovatelských úkonů a užití chovatelských pomůcek [§ 1c písm. a) vyhlášky č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o minimálních standardech“)]. V důsledku toho ani nebylo možné v odborném vyjádření, z nějž vychází rozhodnutí správních orgánů, označit jednotlivá zvířata jedinečným způsobem, protože vesměs neměla ještě přidělena identifikační čísla, a nebylo ani možné v průběhu kontrol se k jednotlivým koním přiblížit a provést jejich detailní diagnostiku, která by mohla zmapovat následky týrání každého z koní. Tato skutečnost však rozhodně nemůže být přičítána ve prospěch toho, kdo porušoval takové právní povinnosti, tj. žalobce. Nelze tedy spatřovat nezákonnost napadeného rozhodnutí jen v důsledku toho, že neobsahuje detailní analýzu zdravotního a výživového stavu každého jednotlivého koně.

56. Závadný zdravotní a výživový stav totiž v dané situaci představuje pouze následek vlastního týrání koní, jímž je již samotné nedostatečné zajištění dostupnosti krmiva a veterinární péče, které má povahu chovu zvířat v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpení, a které vyvolává bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) a k) zákona na ochranu zvířat proti týrání. Jak ostatně dále plyne ze správního spisu, primární příčinou neutěšeného stavu chovaných koní byl právě především nedostatek veterinární péče, neboť bylo zjištěno, že prakticky každý z chovaných koní byl napaden střevními parazity, v důsledku čehož nebyl schopen v dostatečné míře vstřebávat přijímanou potravu a v řadě případů toto napadení bylo takového rázu, že v kombinaci s jinými zdravotními obtížemi vedlo k úhynům zvířat.

57. Lze jen podotknout, že prováděním kontroly zdravotního stavu koní, se nerozumí jen samotné vizuální zjištění stavu koní, nýbrž též na ně navazující reakce v podobě učinění kroků k přijetí nezbytných opatření, je-li zjištěný zdravotní stav (včetně výživového) nevyhovující. Stěží tedy žalobce může tvrdit, že takovou kontrolu prováděl, jestliže na očividně tristní zdravotní stav řady koní ze stáda přiléhavě nereagoval. Za takovou přiléhavou reakci rozhodně nelze akceptovat odstraňování v zemi zamrzlého torza kadáveru uhynulého hříběte až po dlouhé době v reakci na kontroly prováděné KVS. Přiměřená reakce by naopak spočívala v poskytnutí zdravotní péče včas tak, aby dané hříbě, pokud možno, nemuselo vůbec uhynout, a pokud by i přes poskytnutou péči přesto k úhynu došlo, bezodkladné odstranění kadáveru v souladu s příslušnými předpisy.

58. V této souvislosti nelze souhlasit ani s doplňující argumentací žalobce poukazující na význam pojmu týrání v obecném jazyce. V tomto směru se totiž uplatní právě zmíněné ustanovení § 4 zákona na ochranu zvířat proti týrání, které obsahuje legální definici tohoto pojmu v podobě neuzavřeného výčtu celé řady dílčích skutkových podstat, které sice nemusí odpovídat obecnému vnímání tohoto pojmu, nicméně mají normativní platnost a jejich porušení zakládá skutkovou podstatu správního deliktu podle § 27a odst. 1 zákona na ochranu zvířat proti týrání. Kromě již zmíněného chování zvířat v nevhodných podmínkách a vyvolávání bezdůvodně nepřiměřeného působení stresových vlivů tak týrání představuje také použití prostředků k vázání nebo k jinému omezení pohybu zvířete, které zvířeti způsobují anebo lze předpokládat, že budou způsobovat, poranění, bolest nebo jiné poškození zdraví [odst. 1 písm. n) uvedeného paragrafu]. Z těchto skutkových podstat je tak patrné, že týráním není jen samotné vystavení zvířete utrpení, ale též jeho vystavení podmínkám, v nichž riziko utrpení reálně hrozí, aniž by se toto riziko nutně muselo v daném konkrétním případě materializovat. V tomto směru je zjevně nesprávný závěr žalobce dovozovaný z ustanovení § 4 odst. 1 písm. k) zákona na ochranu zvířat proti týrání, podle nějž je za týrání označeno chování zvířat „v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpení“, že o týrání jde vždy jen tehdy, bylo-li vyvoláno utrpení chovaného zvířete. Již ze samotného jazykového znění odkazovaného ustanovení je totiž patrné, že zákon za týrání zvířat označuje již samotný chov zvířete v nevhodných podmínkách; ve vztahu k této skutkové podstatě představuje chov v podmínkách, v nichž si zvířata sama či navzájem způsobují utrpení, samostatnou variantu skutkové podstaty týrání zvířat. Jiné skutkové podstaty týrání zvířat názor žalobce vylučují.

59. Jednání žalobce tudíž bylo ve výroku prvostupňového rozhodnutí dostatečně individualizováno označením zvířat, jež byla týrána (jednání dopadalo na všechny koně stáda s výjimkou navíc individuálně popsaných případů týrání konkrétního koně nesprávným úvazem a chovem v nevhodném prostředí dvora zemědělského stavení, jejichž popis se musel omezit na vnější znaky zvířete), stanovením doby, po kterou tak žalobce činil (trvající stav nedostatečně poskytované péče nejméně od 17. 1. do 14. 2. 2017 a k tomu dva časově omezené případy týrání zjištěné ve dnech kontroly 17. a 18. 1. 2017 a 27. 2. 2017), a konečně i stanovením místa, kde k závadnému jednání docházelo (ve zmíněných individuálních případech se jednalo o stodolu a dvůr zemědělského stavení žalobce, v případě přetrvávající nedostatečné péče pak o pastviny žalobce jednoznačně identifikované identifikačními čísly jejich hospodářství).

60. Identifikační číslo hospodářství v tomto směru není o nic více virtuálním označením než je označení pozemku např. parcelním číslem. Stejně jako parcelní čísla jsou umělá (virtuální) označení nevyskytující se v terénu, avšak přiřazená jednoznačným způsobem konkrétní části zemského povrchu prostřednictvím evidence v katastru nemovitostí, i hospodářství označená identifikačním číslem je možné dostatečně lokalizovat, neboť podle § 29 odst. 2 písm. d) evidenční vyhlášky je povinen chovatel při registraci uvést úplnou adresu hospodářství. Protože použitá identifikační čísla označují hospodářství žalobce, lze důvodně předpokládat, že žalobce ví, kde skutečně v rozhodné době koně choval, resp. kde se nacházelo hospodářství J. Ostatně žalobce se v řízení dovolával toho, že koním vozil krmivo a že se o ně i jinak staral, tudíž nelze mít pochyb o tom, že by mu z rozhodnutí správních orgánů nebylo zřejmé, kde se měly rozhodné události odehrát.

61. V tomto směru přitom nemůže být významné ani to, zda se kontrolovaní koně nacházeli na pozemcích patřících žalobci nebo někomu jinému. Z hlediska skutkové podstaty správního deliktu podle § 27a odst. 1 písm. b) zákona na ochranu zvířat proti týrání („podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že týrá zvíře nebo utýrá zvíře“) totiž není vůbec podstatné místo spáchání skutku, ani vlastnictví pozemku či zvířete, pouze z hlediska dílčí skutkové podstaty týrání zvířete podle § 4 odst. 1 písm. k) zákona na ochranu zvířat proti týrání („chovat zvíře v nevhodných podmínkách“) je významné, zda postihovaná osoba týrané zvíře chová, tj. že jej ve smyslu § 3 písm. k) zákona na ochranu zvířat „drží nebo chová (…) trvale nebo dočasně“. Z tohoto hlediska lze opět připomenout, že žalobce sám uvádí, že v rozhodné době druhé poloviny ledna a v únoru 2017 měl sporné koně ve své péči a zajišťoval jim krmení apod. Zda tak činil na vlastním nebo cizím pozemku, není významné.

62. Nedůvodné je i tvrzení žalobce o tom, že přijetí sankčních opatření měla předcházet „následná opatření“ a že žalobci KVS nijak nepomáhala a neuložila mu závazná opatření k nápravě. Samotné uložení pokuty za týrání zvířat zákon na ochranu zvířat proti týrání nepodmiňuje předchozí neúspěšnou snahou inspekčních orgánů pomoci chovateli a ani (žalobcem nijak blíže nespecifikovaná) metodika Ministerstva zemědělství na znění zákona nemůže nic změnit. Pouze samotný výrok o propadnutí týraných zvířat je podmíněn dalšími podmínkami, ten však na žalobce, vzhledem k tomu, že tvrdí, že mu sporní koně nepatří, nijak negativně nedopadá, resp. obrana žalobce tvrzením o tom, že není vlastníkem, není důvodná. Krom toho však je nutno poukázat na to, že z odborného vyjádření je patrné, že v kontrolních zjištěních byl žalobce instruován o tom, jak zjištěným nedostatkům předcházet. Pokud se těmito radami neřídil, třebaže by mu nebyly uloženy jako závazné povinnosti, resp. se odmítl s nimi vůbec seznámit, je to nepochybně přitěžující okolnost, k níž také správní orgány obou stupňů přihlédly. Pokud dále žalobce zpochybňuje předcházející pravomocná rozhodnutí, jimiž mu mělo být vytknuto nezabezpečení chovaných zvířat proti únikům, v nynějším řízení soud nemá pravomoc je přezkoumávat a stejně jako je musel respektovat správní orgán, i soud z nich vychází (§ 52 odst. 2 část věty druhá za středníkem s. ř. s.), aniž by mohl spekulovat o příčinách nacházejících se mimo dosah žalobce. Lze snad jen podotknout, že ze správního spisu vyplývá, že k oznamovaným únikům koní mělo dojít dne 24. 7. 2013 a opakovaně ve dnech 7. 10. až 15. 11. 2016, tedy v době, kdy žalobce netvrdil, že by se v sousedství jeho pastvin měl vyskytovat „dav aktivistů“.

63. Dále se soud zabýval žalobními body zpochybňujícími řádné zjištění skutkového stavu. Vzhledem k tomu, že soudní řád správní nepodmiňuje možnost uplatnění žalobního bodu tím, aby byl uplatněn již v řízení před správním orgánem, soud včas uplatněné žalobní body projednal. Přitom ovšem nemohl napadenému rozhodnutí a žalovanému vytýkat, že se namítanými skutečnostmi v odůvodnění podrobně nezabýval, neboť uplatněné odvolací námitky byly vesměs zcela obecného a nekonkrétního rázu. V dané situaci tak zpravidla nelze žalovanému vytýkat nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Soud v dané situaci vycházel ze závěrů usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 2. 5. 2017, č. j. 10 As 24/2015-71, č. 3577/2017 Sb. NSS, podle nichž v takovém případě soud: „přezkoumá, zda správní orgány v řízení o přestupku opatřily takovou sadu důkazů, která po provedeném zhodnocení s ohledem na povahu věci sama o sobě s dostatečnou přesvědčivostí vede k závěru, že se obviněný příslušného přestupku (skutku) dopustil, a zároveň neexistují žádné rozumné důvody k pochybám o věrohodnosti a úplnosti skutkových zjištění pro posouzení viny obviněného z přestupku. Dospěje-li k závěru, že správní orgán své povinnosti zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, dostál, může krajský soud nově uplatněná žalobní tvrzení ve světle takto zjištěného skutkového a právního stavu věci shledat irelevantními (tj. soud zjistí, že s řízením nijak nesouvisí a nejsou pro jeho výsledek podstatná nebo jsou zcela nadbytečná) nebo nevěrohodnými (tj. soud jejich pravdivosti ve světle dostatečně zjištěného skutkového stavu věci neuvěří) a nově vznesené důkazní návrhy k jejich prokázání jako nadbytečné odmítnout. Tyto své závěry však krajský soud musí vždy náležitě odůvodnit. Naopak pokud krajský soud zjistí, že správní orgány v řízení o přestupku nepostupovaly v souladu s požadavkem na zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, bude na něm, aby na základě žalobních tvrzení a navrhovaných důkazů pochybnosti o skutkovém stavu sám odstranil. To může v souladu s § 52 a § 77 s. ř. s. učinit porovnáním nových tvrzení s důkazy již provedenými v řízení před správními orgány, zopakováním důkazů již provedených nebo provedením důkazů nových, resp. nově navrhovaných. Přitom platí, jak bylo uvedeno shora, že smyslem soudního přezkumu ve správním soudnictví není nahrazovat činnost správních orgánů a vyprazdňovat účel správního řízení. Pokud tedy krajský soud dospěje k závěru, že nedostatky ve zjištění skutkového stavu jsou takového rozsahu, že jejich odstraňování by znamenalo nahradit činnost správních orgánů, uloží soud tuto povinnost správnímu orgánu [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].“ 64. Pokud v první řadě žalobce namítl, že v řízení nebyla zjištěna žádná okolnost svědčící v jeho prospěch, má pravdu. To samo o sobě však ještě neznamená porušení zákona. Správní orgán je povinen zjišťovat skutečnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného, což však ještě neznamená, že ve všech případech nějaké okolnosti svědčící ve prospěch osoby obviněné ze správního deliktu také naleznou. Přinejmenším z formulace odůvodnění prvostupňového rozhodnutí lze dovodit, že správní orgány úvahu o tom, které okolnosti svědčí ve prospěch žalobce, učinily. Z procesního hlediska jim tak v tomto směru nelze nic vytknout. Fakt, že žádné významné skutečnosti takového charakteru nebyly nalezeny, pak pouze vysvětluje, proč správní orgány považovaly za nutné uložit žalobci pokutu v nikoliv zanedbatelné výši. Žalobce sám přitom žádnou takovou konkrétní okolnost, jež byla opomenuta, konkrétně neoznačuje. Soudu tak nezbývá než konstatovat, že ani on žádnou výraznou okolnost, jež by měla svědčit mírnějšímu postupu vůči žalobci, nenalezl.

65. Neobstojí přitom argument žalobce, že odůvodnění rozhodnutí správních orgánů neoznačuje podklady k jednotlivým závěrům o týrání zvířat. Naopak (poněkud nepatřičně) již ve výroku I prvostupňového rozhodnutí jsou označeny tyto podklady v podobě kontrolních závěrů shrnutých v podnětech a v odborném vyjádření KVS. Soud přitom tyto podklady na rozdíl od žalobce nepovažuje za nevěrohodné. V tomto směru není pravdou, že by odborné vyjádření KVS zastíralo, že v určitých okamžicích byly prováděným kontrolám přítomny i jiné osoby než inspektoři KVS. Zde má žalobce patrně na mysli zejména kontrolu uskutečněnou dne 25. 1. 2017, při níž došlo k odebrání 7 koní do předběžné náhradní péče. Odborné vyjádření zde nijak neskrývá, že v době kontroly byly na místě kromě 5 inspektorů KVS přítomny i úřední osoby z České plemenářské inspekce (neboť v té souvislosti byl činěn pokus o identifikaci odebíraných koní, z nichž však čip měl pouze jediný z nich) a městského úřadu a státní a městští policisté. Nelze přitom přehlédnout to, že kontrolní protokol podle § 12 odst. 1 kontrolního řádu (z těchto protokolů odborné vyjádření zjevně vychází) má stanoveny určité náležitosti, přičemž z těchto zákonem předepsaných náležitostí vyplývá, že jeho obsahem nemá, resp. nemusí být seznam všech přítomných osob, nýbrž pouze označení kontrolujících, přizvaných a kontrolovaných osob [písm. a), c) a d)]. Žalobce přitom netvrdí, že by přítomní aktivisté či televizní štáb byli kontrolním orgánem ke kontrole přizváni a z převzaté části protokolu lze dovodit, že takto přizvanými osobami byly pouze policisté a úřední osoby. Přítomnost dalších osob by tak bylo namístě uvádět pouze tehdy, jestliže by jejich přítomnost byla zásadní pro kontrolní zjištění ve smyslu § 12 odst. 1 písm. h) kontrolního řádu, tj. pro zjištěný stav věci s uvedením nedostatků a označení právních předpisů, které byly porušeny, včetně uvedení podkladů, z kterých tato kontrolní zjištění vycházejí. S ohledem na nedostatky, jež byly žalobci kontrolními zjištěními vytknuty (nezajištění veterinární péče a přístupu ke krmení), však soud nemá za to, že by zmínka o přítomnosti osob z veřejnosti byla pro kontrolní závěr významná, neboť přítomnost těchto osob nemohla vyvolat ani zásadně ovlivnit uvedené nedostatky, nehledě na to, že koně přítomnosti lidí měli být přivyklí již od chovatele [již zmíněný § 1c písm. a) vyhlášky o minimálních standardech], takže by je tato přítomnost neměla nadměrně stresovat. Pokud pak jde o samotnou situaci odebrání některých koní, tam se přirozeně nelze jistému stresu zvířat vyhnout, nejednalo se však o stres dlouhodobý, jako tomu bylo v případě nedostatečného zajištění životních podmínek chovaných zvířat ze strany žalobce.

66. V tomto směru soud považuje za nadbytečné provádět dokazování výslechem inspektora S. a Z. P. a „nahrávkami počínání této masy“, protože skutečnosti tvrzené žalobcem ve vztahu k jednání aktivistů, i kdyby byly pravdivé, by nemohly nijak zpochybnit důvodnost potrestání žalobce, neboť žalobce netvrdí, že by to byli aktivisté, kdo nebezpečným způsobem přivázal koně chovaného ve stodole či kdo choval jiného koně na dvoře zemědělského stavení mezi skládkou různého materiálu a zemědělskými stroji, ani nijak racionálně nevysvětluje, jak by mohla činnost aktivistů vyvolat dlouhodobé nezajištění veterinární péče chovaným koním a jejich dlouhodobou podvýživu (která přitom z určité části mohla mít původ právě v nedostatku antiparazitárního ošetření stáda a z toho plynoucího promoření stáda střevními parazity a obtíží při přijímání a využití potravy). Žalobcem tvrzené blokování traktoru a ničení automobilů, které mu mělo znemožnit dopravení sena koním, jistě netrvalo nepřetržitě po celou druhou polovinu ledna a únor 2017, ale mohlo vyvolat spíše jen ojedinělé jednorázové omezení, které samo o sobě stavy podvýživy zachycené v kontrolních zjištěních inspektorů KVS nemohlo vyvolat. Navíc všechny kontrolní zprávy ve vztahu ke skutkům, jichž se napadené rozhodnutí týká, uváděly, že na pastvině koně krmivo měli (s výjimkou jediné kontroly z 13. a 14. 2. 2017). Problémem v tomto směru byla spíše velikost stáda a malé množství míst, na nichž bylo krmivo dostupné, v důsledku čehož koně s inferiorním postavením v hierarchii stáda měli obtíž se ke krmivu vůbec dostat. Na toto byl přitom žalobce opakovaně upozorňován (že si případně kontrolní protokol odmítl převzít či že nepřebíral poštu, na závěr, že z hlediska právních předpisů mu bylo doručeno, nemá vliv) a bylo na něm, aby provedl potřebná opatření jako např. rozdělení stáda, zvýšení počtu krmných míst nebo oddělení slabších kusů tak, aby jim mohl být zajištěn individuální přístup ke krmivu a chovatelské péči. Měl-li S. vypovídat také o negativní kontrole uskutečněné na počátku ledna, soud má za to, že tato otázka není z hlediska skutku, za nějž byl žalobce postižen a který pokrývá až období od poloviny ledna 2017 (kontrolní zjištění ze 17. a 18. 1. 2017), rozhodná.

67. Rozporuje-li žalobce kontrolní zjištění z kontroly provedené dne 14. 2. 2017 tím, že kontrola byla naschvál provedena v době před závozem krmiva na pastvinu, tato jeho tvrzení ani v případě jejich pravdivosti nemohou taktéž závěry kontrolního zjištění popřít. Jednak bylo zjištěno, že již v odpoledních hodinách předchozího dne byly na pastvině pouze zbytky sena, takže je patrné, že krmná dávka nebyla zcela odpovídající počtu koní, jejich potřebám a klimatickým podmínkám zimního období, a i kdyby se jednalo o onen případ, kdy žalobci v krmení koní zabránili „aktivisti“, podstatnější je, že jednorázový výpadek zajištění krmiva by sám o sobě nemohl způsobit závadný zdravotní stav koní ve stádu, který se podle zjištění inspektorů KVS od poslední kontroly dne 10. 2. 2017 nezměnil. Tehdy přitom byli zjištěni přinejmenším 3 mladí koně ve špatném výživovém stavu (stupně 2-3, 2 a 1-2).

68. Pokud dále žalobce zmiňoval rozhodnutí ve věci zjištěného krmení skotu senem bez odstranění plastové sítě, jeho obsah je soudu znám z úřední činnosti ze spisu sp. zn. 48 A 133/2017 a není tak třeba jím provádět dokazování. I tak by se však jednalo o důkaz irelevantní, neboť v dané věci byl žalobce trestán za delikt, jenž měl spáchat dne 19. 4. 2017. Nyní napadeným rozhodnutím je mu však vytýkáno jednání spáchané v lednu a únoru 2017, tj. ve zcela jiném období. To, zda zásoboval skot senem v dubnu 2017, nijak nevypovídá o tom, zda tak činil v lednu a únoru 2017 ve vztahu ke stádu koní a zda učinil taková opatření, aby se i stádem znevýhodnění jedinci dostali ke krmné dávce.

69. Soud konečně nepovažoval za relevantní ani důkazní návrh výslechu J. M. a poslechu jí pořízené nahrávky z porady na ÚVS. Je totiž nepodstatné, zda kontroly prováděné na pastvinách žalobce byly předem naplánovány a byla koordinována činnost jednotlivých zúčastněných správních orgánů nebo zda se jednalo o zjištění v rámci náhodných kontrol. Podstatný je obsah těchto zjištění, která jsou v rámci možností detailní a která zachycují rozhodný skutkový stav zejména v podobě nedostatečné veterinární péče a dlouhodobé podvýživy řady koní ve stádu. Žalobce v tomto směru zjevně zaměňuje zákonem souladnou a žádoucí koordinační aktivitu správních orgánů směřující k účelnému a efektivnímu výkonu pravomocí těchto orgánů v reakci na zjištěné (svým rozsahem patrně bezprecedentní) závažné a dlouhotrvající zanedbání početného stáda s představou jakéhosi spiknutí, jehož účelem má být odebrání stáda. Pokud správní orgány měly informaci o dlouhodobých a závažných nedostatcích v chovu žalobce a současně na základě dřívější interakce se žalobcem věděli, že si chovatelská pochybení nepřipouští, na doporučení a rady příslušných orgánů nedbá, bylo zcela legitimní již v reakci na úvodní kontroly se závažnými zjištěními ohledně týrání chovaných koní zvažovat variantu odebrání koní pro případ, že by žalobce shodně jako v minulosti nečinil kroky k účinné nápravě zjištěné situace.

70. Namítá-li žalobce dále údajné odcizení dokladů ke koním a ničení elektrických ohradníků s následkem úniku koní, zde stačí poukázat na to, že za chybějící doklady ani za únik koní nebyl žalobce napadeným rozhodnutím postižen. Tyto námitky tak nemají vztah k řešené věci. Žalobní argumentace napadající opatření obecné povahy, jímž měl městský úřad žalobci zamezit prostřednictvím dopravní značky příjezd k pastvinám těžkou technikou, je pak zjevně opožděná, neboť poprvé byla bez jakékoliv návaznosti na předchozí žalobní argumentaci uplatněna až v replice podané teprve po uplynutí žalobní lhůty.

71. Soud dále souhlasí s tím, že žádné ustanovení právního předpisu nestanoví KVS povinnost ohlašovat prováděnou kontrolu chovateli předem (srov. též § 5 kontrolního řádu, který předpokládá i zahájení kontroly až na místě samém předložením pověření ke kontrole, resp. v případě nepřítomnosti kontrolovaného i bez toho, přičemž nepřítomný kontrolovaný je o zahájení kontroly informován teprve dodatečně), proto námitka napadající neohlášenost těchto kontrol je irelevantní, nehledě na skutečnost, že ze správního spisu je patrné, že žalobce si poštu nepřebíral a komunikaci ze strany kontrolních orgánů odmítal (včetně převzetí kontrolního protokolu z počátku ledna 2017). V tomto směru je tedy nadbytečné prokazovat tvrzení žalobce dotazem na mobilního operátora.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

72. Soud ze shora uvedených důvodů neshledal žádný ze včas uplatněných žalobních bodů žalobce důvodným, a proto jeho žalobu zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). Žalobkyně pak nevyčerpala řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem (a ani se nejednalo o případ, kdy by rozhodnutí bylo změněno k opravnému prostředku jiného v její neprospěch), a proto byla její žaloba odmítnuta jako nepřípustná ve smyslu § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. a) s. ř. s.

73. O náhradě nákladů řízení v řízení o žalobě žalobce rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení proto nemá. Úspěšnému žalovanému pak žádné náklady řízení za úkony vybočující z jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

74. V řízení o žalobě žalobkyně pak žádný z účastníků podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení