63 A 4/2023– 48

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: J. K., narozena dne bytem zastoupena advokátem Mgr. Vítězslavem Dohnalem sídlem Klokotská 103, 390 01 Tábor proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2022, č. j. KUJCK 143804/2022/OZZL, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2022, č.j. KUJCK 143804/2022/OZZL se ruší a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Tábor ze dne 24. 10. 2022, č.j. METAB 62119/2022/OŽP/Mu, vyhlášeného v místě chovu dne 25. 10. 2022 za přítomnosti žalobkyně. Tímto rozhodnutím byla podle § 28c zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání (dále jen „zákon na ochranu zvířat“) nařízena předběžná náhradní péče o týraná zvířata – 40 koček žalobkyně chovaných v místě jejího příbytku, tj. v maringotce umístěné na pozemku parc. č. X v k.ú. X a jejím bezprostředním okolí. Prvostupňovým rozhodnutím dále byla žalobkyni uložena povinnost okamžitě vydat týraná zvířata k zajištění předběžné náhradní péče a povinnost strpět umístění týraných zvířat do této předběžné náhradní péče. Prvostupňový orgán takto rozhodl poté, co shledal neúčinnou předchozí předběžnou náhradní péči týraných zvířat nařízenou dne 8. 9. 2022 v podobě krmení zvířat. Navazující místní šetření ovšem nepotvrdilo zásadní zlepšení zdravotního stavu týraných koček, které byly i nadále chovány v nevhodných podmínkách, byly vyhublé, s přetrvávajícími znaky onemocnění (zánět očí, ztráta srsti, záněty zvukovodů, drbání, dušnost) a navíc se zkrácenými hmatovými vousy, v důsledku čehož u nich došlo ke vzniku fyzikálních stresových vlivů – ke ztrátě orientace a schopnosti lovit. Zdravá a nemocná zvířata od sebe nebyla izolována, čímž neustále docházelo k opakujícím se infekcím a k šíření nemocí mezi zvířaty.

II. Podstatný obsah žaloby

2. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 6. 2. 2023, doplněnou dne 27. 4. 2023, se žalobkyně domáhá zrušení napadeného i jemu předcházejícího rozhodnutí prvostupňového, jimiž byla zkrácena na svých právech v důsledku absence opatrovníka ve správním řízení, dále z důvodu, že v řízení před správními orgány rozhodovaly podjaté osoby a z důvodu nepřiměřenosti správních rozhodnutí obou stupňů. Správní rozhodnutí jsou dle žalobkyně rovněž nicotná pro neurčitost výroku rozhodnutí prvostupňového, napadené rozhodnutí je z tohoto důvodu eventuálně též nepřezkoumatelné.

3. Žaloba v prvé řadě namítá zásadní vadu správního řízení spočívající v neustanovení opatrovníka žalobkyni, která v době probíhajícího správního řízení trpěla přechodnou duševní poruchou. O uvedeném svědčí skutečnost, že byla dne 25. 10. 2022 nedobrovolně hospitalizována na psychiatrickém oddělení Nemocnice Tábor, odkud ji propustili až dne 2. 12. 2022. O hospitalizaci žalobkyně na psychiatrickém oddělení byl žalovaný vyrozuměn v samotném dovolání žalobkyně. Žalobkyně se tak plnohodnotně nemohla odvolacího správního řízení účastnit. Ke dni podání nyní projednávané žaloby je navíc vedeno řízení ve věci omezení svéprávnosti žalobkyně, v rámci kterého je vyhotovován znalecký posudek, jež má osvědčit, že žalobkyně duševními problémy trpěla ještě v době před zahájením správního řízení.

4. Správní orgány si uvedené duševní poruchy žalobkyně musely být vědomy, a to vzhledem k jejímu chování a verbálním projevům v průběhu realizace předběžné náhradní péče. Popsané jednání žalobkyně navrhuje prokázat výpisem z diskuse na fóru Pirátské strany, výslechem osob přítomných v místě odchytu zvířat dne 25. 10. 2022 a informacemi z reportáží CNN Prima News ze dne 26. 10. 2022. Pochybnosti týkající se duševního zdraví žalobkyně pak vyjádřil též hejtman Jihočeského kraje, Martin Kuba, a E. H., iniciátorka řízení týkajících se náhradní péče.

5. Veškeré uvedené indicie pak vedou dle žalobkyně k závěru, že správní orgány pochybily, pokud v průběhu správního řízení nezadaly odborný znalecký posudek, jež by potvrdil či vyvrátil psychické onemocnění žalobkyně, a ze kterého by mohla vzejít potřeba ustanovit žalobkyni v daném správním řízení opatrovníka. V důsledku uvedeného pochybení došlo k porušení čl. 5, 12 a 13 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením č. 10/2010 Sb. m. s.

6. Další žalobní námitkou je nepřezkoumatelnost či nicotnost správních rozhodnutí v projednávané věci. Nicotnost je dle žalobkyně zapříčiněna naprostou neurčitostí prvostupňového výroku rozhodnutí stran identifikace koček, jimž byla nařízena náhradní péče. Pokud výrok uvádí, že jde o „40 koček chovatelky J. K.… chovaných v místě příbytku chovatelky…“, pak není možné určit, o které kočky se jedná a rozhodnutí není vykonatelné. V případě, že by se soud s namítanou nicotností neztotožnil, pak žalobkyně namítá, že popsaná neurčitost způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.

7. Další námitkou je sporována nestrannost úředních osob, jež ve věci žalobkyně v rámci správních orgánů rozhodovaly. Ta je dovozována z nezákonného tlaku, který na ně byl vyvíjen ze strany hejtmana Martina Kuby, který na svém facebookovém profilu o případu žalobkyně informoval s tím, že jde o selhání odboru životního prostředí v Táboře, jehož náprava by měla být zjednána na základě jednání, které hejtman povede na krajském úřadu. Žalobkyně v této souvislosti zmínila dále tlak ze strany poslance Evropského parlamentu Jiřího Pospíšila, který na svém facebookovém profilu konstatoval, že se dané kauze jeho tým věnoval a že jde o selhání ze strany města Tábor. Uvedené námitky žalobkyně neměla možnost v průběhu správního řízení uplatnit z důvodu svého psychického onemocnění a rovněž proto, že se o popsaném tlaku dozvěděla až následně.

8. Závěrečnou námitkou žalobkyně brojí proti nepřiměřenosti správních rozhodnutí, která se otázkou přiměřenosti přijatého řešení žádným způsobem nezabývají. V projednávané věci nebylo vydání napadeného rozhodnutí nezbytné, neboť žalobkyni byl rozhodnutím ze dne 10. 10. 2022, č.j. METAB 59004/2022/OŽP/Mu uložen správní trest propadnutí týraných zvířat. Činnost žalobkyně navíc byla v průběhu října roku 2022 pod neustálou veřejnou kontrolou.

III. Vyjádření žalovaného

9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 13. 3. 2023 k namítané absenci opatrovníka uvedl, že v případech odebírání týraných zvířat do náhradní péče k obdobně vyhroceným situacím dochází běžně a nelze proto automaticky dovozovat psychické onemocnění chovatelů odebíraných zvířat. Stejně tak žalobkyní podané odvolání nenasvědčovalo, že by tato nebyla schopna posoudit právní důsledky rozhodnutí o uložení předběžné náhradní péče. Neschopnosti žalobkyně samostatně v daném správním řízení jednat pak nenasvědčovala ani skutečnost, že žalobkyně odvolání podávala v době své hospitalizace na psychiatrickém oddělení Nemocnice Tábor. Před vydáním napadeného rozhodnutí navíc žalovaný obdržel od nemocnice informaci, že žalobkyně bude dne 2. 12. 2022 z nemocnice propuštěna.

10. Žalovaný dále zdůraznil charakter daného správního řízení, v rámci kterého byla předběžná náhradní péče vyhlášena na místě samém a jako taková představuje pouze dočasný zásah do práv chovatele. Jeho účelem je především zabránit dalšímu týrání zvířat.

11. K namítané nicotnosti či nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí žalovaný znovu poukázal na specifika daného případu, kdy šlo o kočky chované volně, jejichž přesný popis je velice obtížný, ne–li nemožný, na rozdíl od např. zvířat hospodářských. Některé kočky navíc byly odchyceny v okolí maringotky žalobkyně až po vyhlášení rozhodnutí (odchyt byl prováděn celý den) a k jejich odběru a čipování došlo až následně. Výrok prvoinstančního rozhodnutí o počtu čtyřiceti koček, jichž se měla předběžná náhradní péče týkat, vycházel ze zjištění správního orgánu i krajské veterinární správy, odchytit a umístit do této péče se však podařilo pouze 29 koček. Vzhledem k druhu zvířat, okolnostem jejich chovu a specifiku daného řízení, nepovažuje žalovaný prvostupňový výrok za natolik neurčitý, že by měl způsobovat nicotnost či nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.

12. Žalovaný dále odmítl namítanou podjatost úředních osob, jež ve věci žalobkyně rozhodovaly. Z vyjádření představitele samosprávy k veřejně známému případu nelze usuzovat, že je z jeho strany vyvíjen nátlak na úřední osoby. Členové samosprávy nemají žádné kompetence, na jejich základě by mohli do rozhodovací činnosti zasahovat. Případy týkající se týrání zvířat jsou veřejně známé a medializované, pokud by žalovaný přistoupil na argumentaci žalobkyně ohledně podjatosti úředních osob způsobené mediálním tlakem, pak by správní orgány nemohly nezávisle rozhodovat v žádném z těchto případů.

13. Důvodnou nebyla žalovaným shledána ani námitka nepřiměřenosti správních rozhodnutí. Zdůraznil, že v případě žalobkyně bylo přistoupeno nejprve k předběžné náhradní péči v místě chovu, tato však nebyla shledána dostatečnou, a proto bylo přistoupeno k odebrání zvířat z místa chovu. Skutečnost, že bylo vydáno rozhodnutí, jímž žalobkyni bylo uloženo propadnutí zvířat, které v době vyhlášení rozhodnutí o předběžné náhradní péči nenabylo právní moci, nemění nic na splnění podmínek pro nařízení předběžné náhradní péče.

14. Žalovaný se dále vyjádřil k otázce možného porušení práv vyplývajících z Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, uvedl, že žalobkyně nebyla v době vyhlášení rozhodnutí o předběžné náhradní péči hospitalizována, rozhodnutí řádně převzala a následně proti němu uplatnila odvolání, rozhodnutí o tomto odvolání pak bylo žalobkyni doručeno na adresu jejího trvalého bydliště. Žalovaný dále zdůraznil charakter řízení o předběžné náhradní péči, ukládá se v případech, kdy týrání zvířat dosahuje takové intenzity, že je nutné chovateli zvíře odebrat a umístit jej do vhodnějších podmínek. Účelem je zabránit dalšímu týrání zvířat a podstatná je též rychlost, s jakou dojde k odebrání zvířat, z tohoto důvodu je rozhodnutí ihned po jeho vyhlášení vykonatelné. Jedná se o rozhodnutí, jež představuje dočasný zásah do práv chovatele.

15. Na základě veškerých shora uvedených skutečností je navrhováno žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

IV. Replika žalobkyně a duplika žalovaného

16. V úvodu repliky žalobkyně poukázala na svůj kladný vztah ke kočkám, přičemž zdůraznila, že nikdy neměla v úmyslu tyto kočky týrat, její snahou naopak bylo se o ně v rámci svých psychických i materiálních možností starat. Žalobkyně na druhou stranu připouští, že se jí chov velkého množství koček vymkl z kontroly a nebyla schopná jej zvládat.

17. Žalobkyně se dále vymezila proti závěrům žalovaného o předběžném charakteru napadeného rozhodnutí. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2009, č.j. 2 Afs 186/2006–54, dle jehož závěrů rozhodnutí, se kterým souvisí následná snaha o snížení náhrady škody, není předběžným rozhodnutím. Tak je tomu i ve věci nyní projednávané, kdy na napadené rozhodnutí navazuje např. povinnost žalobkyně k náhradě nákladů za péči o zvířata. Již napadeným rozhodnutím je tedy zasaženo do jejích práv a povinností. Poukázáno bylo též na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2009, č.j. 7 As 69/2008–47, ve které se mj. uvádí, že přestupkové řízení, jež bylo předmětem přezkumu v uvedené věci (pozn. krajského soudu), ne vždy končí vyslovením viny a uložením sankce, proto jej nelze vyloučit ze soudního přezkumu. Tak je tomu dle žalobkyně i ve věci nyní projednávané v situaci, kdy by správní orgány neuložily sankci propadnutí zvířat, nerozhodovaly by o jejich vrácení, byť by jejich zadržení představovalo zásah do práv žalobkyně.

18. K reakci žalovaného na namítanou absenci opatrovníka žalobkyně v řízení před správními orgány, žalobkyně uvedla, že nutnost ustanovit opatrovníka nebyla navázána na trvalou duševní poruchu, se kterou se pojí omezení svéprávnosti, nýbrž na dočasnou duševní poruchu. Správní orgány měly v projednávané věci indicie o tom, že žalobkyně přechodnou duševní chorobou trpí, a to jednak již na základě skutečností, za kterých chov koček probíhala (žalobkyně v této souvislosti poukázala na tzv. Noemův syndrom – žalobkyně měla zřejmě na mysli Noahův syndrom – pozn. krajského soudu – spočívající v hromadění zvířat za účelem jejich záchrany) a jednak též z informace o tom, že žalobkyně v době odvolacího řízení pobývala na psychiatrickém oddělení nemocnice. V takovém případě bylo povinností správních orgánů alespoň uvážit, zda je žalobkyně schopna sama v řízení hájit svá práva či nikoli, a to bez ohledu na obsah jí podaného odvolání.

19. K námitce nicotnosti či nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí z důvodu neurčitosti výroku žalobkyně poukázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se vysokých požadavků na přesnost, určitost a jednoznačnost výroku. Jakkoli by označení koček pro účely formulace výroku mohlo být pracné, nelze na toto dle žalobkyně v případě rozhodnutí o propadnutí koček (žalobkyně měla zřejmě na mysli nyní projednávané rozhodnutí o předběžné náhradní péči o ně – pozn. krajského soudu) rezignovat, a to obzvlášť za situace, kdy koček bylo fakticky pochytáno pouze 29, nikoli 40, jak se ve výroku uvádí. Pokud by krajský soud nepřistoupil k prohlášení nicotnosti napadeného rozhodnutí, pak je třeba napadené rozhodnutí považovat za nepřezkoumatelné, neboť není zřejmé, jakých 40 koček se rozhodnutí týkalo.

20. Namítanou nepřiměřenost žalobkyně v replice dále rozhojnila s tím, že jí mohla být ponechána alespoň ta část koček, která byla v dobrém stavu, neboť ne všechny kočky byly dle žalobkyně zanedbané či vykazující jiné známky nedostatku péče. Rovněž v rámci otázky přiměřenosti nebyla vzata v úvahu psychická újma (narušení jejího vztahu s kočkami), která mohla být žalobkyni odběrem koček způsobena. Poukázáno pak bylo na zvlášť silný vztah mezi žalobkyní a kocourem Pinkym, kdy jejich odloučení přispělo k psychickým problémům žalobkyně. Uvedené zájmy a proti sobě stojící práva měly být ze strany správních orgánů poměřeny.

21. Žalovaný v reakci ze dne 3. 5. 2023 na repliku a doplnění žaloby žalobkyně k argumentaci týkající se otázky předběžného charakteru správních rozhodnutí v nyní projednávané věci zdůraznil, že až na základě rozhodnutí, kterým bude mj. uloženo propadnutí zvířat vzniká žalobkyni povinnost k úhradě nákladů účelně vynaložených na předběžnou náhradní péči. V případech, kdy není rozhodnutí o propadnutí či zabrání zvířete, jsou tato vrácena chovateli k jeho žádosti, není tedy pravdou, že by o jejich vrácení nebylo rozhodnuto.

22. Stran absence opatrovníka řízení žalovaný opětovně uvedl, že v odvolacím řízení nepojal žádné pochybnosti o schopnosti žalobkyně posoudit právní následky rozhodnutí o uložení předběžné náhradní péče, poukázal přitom na standardní obsah jejího odvolání. Ani skutečnost, že odvolání bylo podáno během hospitalizace žalobkyně na psychiatrickém oddělení nenasvědčovalo o její neschopnosti samostatně v řízení jednat.

23. Dle žalovaného pak není dána ani nicotnost či nepřezkoumatelnost správních rozhodnutí. Z hlediska určitosti výroku rozhodnutí je třeba přihlédnout k tomu, o jaká zvířata se jedná a jak jsou chována. K tomu poukázal na rozhodnutí správních soudů i odbornou literaturu, z nichž plyne, že pokud závadné jednání dopadá na stádo jako celek, není třeba ve výroku rozhodnutí popisovat každé jednotlivé zvíře.

V. Podstatný obsah správního spisu

24. Podnětem k projednání přestupku Krajské veterinární správy pro Jihočeský kraj ze dne 1. 9. 2022, který byl současně odborným vyjádřením tohoto orgánu, bylo na základě kontroly v místě chovu ze dne 30. 8. 2022, konstatováno, že se v daném případě jedná o týrání zvířat (31 koček) ve smyslu § 4 odst. 1 písm. c) zákona na ochranu zvířat. Kontrolou bylo zjištěno, že chované kočky byly ve špatném výživném stavu, deset jedinců bylo tak vyhublých, že byla pod kůží adspekčně znatelná páteř, žebra a kyčelní kosti. Kočky trpěly záněty očí (podráždění očí, otok, hnisavý výtok způsobující úplné slepení očních víček), ušním svrabem, ztrátou srsti (alopecií), dýchacími obtížemi. Nemocné a zdravé kočky nebyly chovány odděleně, docházelo tudíž k opakovaným reinfekcím. Tímto bylo bezdůvodně vyvoláno nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy. Odborný orgán konstatoval, že zvířata byla chována v nevhodných podmínkách a z důvodu nezabezpečení základní péče o ně a ohrožení jejich zdraví podal návrh na uplatnění zvláštního opatření dle § 28a odst. 1 písm. a) zákona na ochranu zvířat, resp. návrh na umístění týraných zvířat do náhradní péče podle § 28b uvedeného zákona a předběžné náhradní péče dle § 28c téhož zákona. Součástí odborného vyjádření byla též fotodokumentace z kontroly v místě chovu zachycující podmínky tohoto chovu.

25. Obsahem spisu je dále čestné prohlášení odborné veterinární lékařky ze dne 6. 9. 2022, dle kterého žalobkyně v době kontroly dne 30. 8. 2022 uvedla, že je chovatelkou 40 koček.

26. Rozhodnutím Městského úřadu Tábor ze dne 8. 9. 2022, č.j. METAB 53645/2022/OŽP/Mu bylo nařízeno dle § 61 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) předběžné opatření, kterým bylo rozhodnuto o předběžné náhradní péči prováděné pečovatelem v místě chovu podle § 28c odst. 1 a 3 zákona na ochranu zvířat. Prvostupňový orgán v odůvodnění rozhodnutí vycházel ze závěrů shora popsaného odborného vyjádření a podnětu k projednání přestupku Krajské veterinární správy pro Jihočeský kraj. Přihlédnuto bylo též k osobě žalobkyně, z jejíž strany nelze dle správního orgánu očekávat nápravu vzniklého stavu. K zajištění předběžné náhradní péče v místě chovu bylo pověřeno město Chýnov, a to na základě smlouvy o provádění předběžné náhradní péče o týraná zvířata č. SD/00703/2022 ze dne 8. 9. 2022. Pečovatel byl na základě smlouvy povinen v místě chovu zásobovat chov celodenně krmivem, a to do doby právní moci rozhodnutí o uložení sankce propadnutí zvířat.

27. Uvedené správní rozhodnutí bylo dne 9. 9. 2022 vyhlášeno v místě chovu za přítomnosti žalobkyně.

28. Dne 19. 10. 2022 bylo Krajskou veterinární správou pro Jihočeský kraj vyhotoveno další odborné vyjádření a podnět k projednání přestupku týrání zvířat podle § 4 odst. 1 písm. c), l) a k) zákona na ochranu zvířat, a to na základě závěrů z místního šetření ze dne 18. 10. 2022. V rámci této opětovné kontroly bylo zjištěno, že stav chovu se od poslední kontroly téměř nezměnil, nadále dochází k týrání zvířat ve smyslu § 4 odst. 1 písm. c) zákona na ochranu zvířat, kdy jejich výživa je omezena (výživa 27 koček byla shledána adspekčně špatná, 10 koček bylo vyhublých), dále ve smyslu § 4 odst. 1 písm. k) zákona na ochranu zvířat byly ve špatném zdravotním stavu (záněty očí, ztráta srsti, záněty vnějšího zvukovodu, dušnost, drbání) a ve smyslu § 4 odst. 1 písm. k) zákona na ochranu zvířat, kdy byly nově v případě 33 koček ostříhány jejich hmatové chlupy, které mají zásadní funkci pro orientaci koček v prostoru a v případě jejich ostříhání dochází k omezení jejich pohybu a schopnosti lovit. Popsaným jednáním byly u zvířat vyvolány bezdůvodné stresové vlivy fyzikální, biologické či chemické povahy. Chované kočky navíc neměly dostatek pohodlných, čistých a suchých míst k ležení, čímž bylo dále naplněno ust. § 4 odst. 1 písm. l) zákona na ochranu zvířat. Z důvodu nezabezpečení základní péče a ohrožení zdraví zvířat byl odborným orgánem podán návrh na uplatnění zvláštního opatření dle § 28a odst. 1 písm. a) zákona na ochranu zvířat, resp. návrh na umístění 37 ks týraných zvířat do náhradní péče podle § 28b zákona na ochranu zvířat, resp. předběžné náhradní péče podle § 28c téhož zákona. Uvedený skutek byl současně postoupen k projednání orgánu příslušnému k rozhodování o přestupcích na úseku ochrany zvířat.

29. Následně bylo dne 24. 10. 2022 pod č.j. METAB 62119/2022/OŽP/Mu vydáno prvostupňové rozhodnutí, jehož obsah je blíže specifikován pod bodem [1] tohoto rozsudku.

30. Obsahem spisu je dále protokol o odchytu koček ze dne 25. 10 2022, souběžně s tímto byl realizován policejní zásah a provedena fotodokumentace jednotlivých zvířat, veterinární prohlídka a následné čipování. V první fázi bylo odchyceno 15 koček, které byly následně transportovány do útulku Pet Heroes, z.s., s nímž byla správním orgánem uzavřena smlouva o provádění předběžné náhradní péče. Další zvířata nacházející se v uzamčené maringotce byla odchytnuta poté, co žalobkyně na základě psychologického pohovoru s pracovníky Policie ČR otevřela uzamčenou vstupní mříž. Jedna kočka byla žalobkyni následně odňata poté, co se s ní pokoušela utéct. Dalších 6 koček bylo odchytnuto následně a byly předány do Útulku Šanta kočičí, z.s., se kterým byla rovněž uzavřena smlouva o předběžné náhradní péči. Jedno následně odchycené zvíře bylo na základě této smlouvy předáno do útulku Dočasky De De, z.s. V pozdních večerních hodinách byly odchyceny další 4 kočky. Žalobkyně byla během odchytové akce ošetřena a odvezena k hospitalizaci. Obsahem protokolu je dále informace o tom, že předchozího dne neznámá osoba provedla odchyt a odvoz zhruba 15 koček. Součástí protokolu je seznam koček blíže označených číslem mikročipu, pohlavím, barvou, klinickým vyšetřením, výživovým stavem a u každé je dále uveden útulek, kam byly transportovány. Vyplývá z něj, že celkem bylo odchyceno 29 živých koček.

31. Proti prvostupňovému rozhodnutí ze dne 24. 10. 2022 podala žalobkyně dne 4. 11. 2022 odvolání, ve kterém popisuje svou životní situaci a současně žádá starostu obce Chýnov o přidělení vhodného bydlení, kde by kočky mohla i nadále chovat. Závěrem žalobkyně zmiňuje, že je hospitalizována v Nemocnici Tábor na psychiatrickém oddělení.

32. Odvolání žalobkyně bylo žalobou napadeným rozhodnutím zamítnuto. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí zdůraznil specifický úkol předběžné náhradní péče, kterým je rychle a efektivně zabránit dalšímu týrání zvířete. V projednávané věci byla původně zvolena předběžná náhradní péče o zvířata v místě chovu, ta však nevedla ke zlepšení zdravotního stavu koček, a proto bylo přistoupeno k jejich umístění do předběžné náhradní péče, která je pouze dočasným zásahem do práv chovatele.

VI. Právní hodnocení krajského soudu

33. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. K provedení důkazů navržených žalobkyní soud nepřistoupil, neboť tyto důkazy na základě závěrů níže uvedených vyhodnotil jako nadbytečné.

34. Žaloba je důvodná.

35. Předmětem přezkumu v projednávané věci je správní rozhodnutí, jímž bylo žalobkyni, coby chovatelce koček, nařízeno předběžné opatření v podobě předběžné náhradní péče. Žalobou jsou sporována zejména procesní pochybení na straně správních orgánů, jež vydání rozhodnutí předcházela a dále nezákonnost v podobě nepřiměřenosti přijatých opatření.

36. Krajský soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda rozhodnutí o nařízení předběžné náhradní péče není rozhodnutím předběžné povahy ve smyslu § 70 písm. b) s. ř. s. a nepodléhá tak kompetenční výluce. Krajský soud přitom dospěl k závěru, že není.

37. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí ze dne 27. 10. 2009, č.j. 2 Afs 186/2006 – 54, č. 1982/2010 Sb. NSS, navázal závěr o předběžné povaze rozhodnutí ve smyslu § 70 písm. b) s. ř. s. na kumulativní splnění tří podmínek: časové, věcné a osobní. Rozhodnutí předběžné povahy tak musí být vydáno „v již zahájeném řízení o vydání rozhodnutí konečného nebo je zákonem stanovena přiměřená lhůta pro zahájení takového řízení a účinky předběžného rozhodnutí musí být omezeny do vykonatelnosti rozhodnutí konečného. Rozhodnutí konečné pak v sobě musí věcně zahrnout vztahy upravené rozhodnutím předběžné povahy a musí být adresováno mj. i subjektu, jemuž bylo určeno rozhodnutí předběžné.“ 38. Časovou podmínku má krajský soud v případě rozhodnutí o předběžné náhradní péči za splněnou, neboť, jak vyplývá z dikce § 28c odst. 6 zákona na ochranu zvířat, jde o dočasné rozhodnutí, které lze vydat v době před zahájením řízení o přestupku (§ 27 a § 27a zákona na ochranu zvířat), přičemž řízení o přestupku je v takovém případě třeba zahájit do 20 dnů ode dne vydání rozhodnutí o předběžné náhradní péči. Rozhodnutí o předběžné náhradní péči je možné vydat i v průběhu již zahájeného přestupkového řízení, v rámci kterého bude vydáno konečné rozhodnutí, jímž může být uloženo propadnutí zvířete, jeho zabrání či uložení náhradní péče o něj.

39. Splněna je též podmínka osobní, neboť rozhodnutí o přestupku je adresováno žalobkyni, coby pachatelce přestupku v podobě týrání zvířat, stejně jako rozhodnutí o předběžné náhradní péči o týraná zvířata.

40. Krajský soud však neshledal za splněnou podmínku věcné souvislosti konečného rozhodnutí a rozhodnutí o předběžné náhradní péči. Rozšířený senát v citovaném rozhodnutí k věcné souvislosti uvedených rozhodnutí uvedl: „Rozhodnutí konečné musí rozhodnout mj. o vztazích zatímně upravených rozhodnutím předběžným, tj. konečné rozhodnutí musí v sobě věcně zahrnout rozhodnutí předběžné. V opačném případě by totiž nebylo možné domoci se, alespoň zprostředkovaně, přezkumu předběžného rozhodnutí. To předpokládá i obdobné zákonem předvídané předpoklady pro vydání předběžného i konečného rozhodnutí.“ 41. Jinými slovy, aby bylo možné shledat věcnou souvislost předběžného a konečného rozhodnutí, musí být v rámci končeného rozhodnutí přezkoumatelná též otázka zákonnosti rozhodnutí předběžného. Blíže se k charakteru této souvislosti vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 31. 8. 2021, č.j. 2 Afs 286/2019–23, ve kterém se zabýval povahou rozhodnutí o uvolnění zajištěných výrobků. Kasační soud k tomuto uvedl: „V případě následného rozhodnutí o uvolnění zajištěných vybraných výrobků nebo dopravního prostředku pak věcná podmínka testu rozhodnutí předběžné povahy podle Nejvyššího správního soudu splněna není. Je tomu tak proto, že pokud dojde k rozhodnutí o uvolnění zajištěných vybraných výrobků nebo dopravního prostředku, bude toto rozhodnutí možné napadnout žalobou jen výjimečně, a to například v případě, kdy dojde k vrácení nesprávného množství zajištěných vybraných výrobků. Pokud však žádný důvod pro napadení samotného rozhodnutí o uvolnění zajištěných vybraných výrobků nebo dopravního prostředku žalobou existovat nebude, potenciální žalobce jen stěží může brojit žalobou proti výroku rozhodnutí o uvolnění zajištěných vybraných výrobků nebo dopravního prostředku, který zcela svědčí v jeho prospěch, a požadovat jeho zrušení.“ […] „Pokud není v takové situaci fakticky možné brojit žalobou proti rozhodnutí o uvolnění zajištěných vybraných výrobků nebo dopravního prostředku, z podstaty věci nelze docílit ani přezkumu rozhodnutí o jejich zajištění. Osoba, jejíž zboží bylo zajištěno, by tak byla zbavena možnosti bránit se proti tomuto nezákonnému zajištění a domoci se zrušení nezákonného rozhodnutí, v důsledku čehož by jí bylo rovněž zabráněno uplatnit případný nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle zákona č. 82/1998 Sb.“ 42. Obdobná situace může nastat i v případě rozhodnutí o předběžné náhradní péči, na něž bude navazovat rozhodnutí o přestupku, kterým bude řízení o přestupku podle § 86 zákona č. 250/2016 Sb., zastaveno. V takovém případě žalobci nebudou mít možnost brojit proti tomuto rozhodnutí žalobou dle § 65 s. ř. s., a tudíž nebude mít možnost se bránit ani proti eventuálnímu nezákonnému nařízení předběžné náhradní péče a případně tedy uplatňovat nároky na základě zákona č. 82/1998 Sb. (např. nároky týkající se ušlého zisku v případě, kdy by do náhradní péče byla umístěna zvířata hospodářská). Jakkoli je ve věci nyní projednávané situace odlišná, když v případě žalobkyně došlo k uložení sankce propadnutí zvířat, nelze dospět k závěru, že by otázku předběžné povahy rozhodnutí ve smyslu jeho přezkoumatelnosti správními soudy, bylo v případě uložené předběžné náhradní péče možné posuzovat případ od případu, vždy s ohledem na konečný výsledek řízení o přestupku. Žalobci jsou totiž vázáni lhůtou pro podání správní žaloby dle § 72 odst. 1 s. ř. s., pročež nemohou vyčkávat na vydání konečného rozhodnutí o přestupku. Z uvedených důvodů není naplněna podmínka věcné souvislosti rozhodnutí o předběžné náhradní péči a konečného rozhodnutí o přestupku, a proto rozhodnutí o předběžné náhradní péči o týrané zvíře není rozhodnutím předběžné povahy ve smyslu § 70 písm. b) s. ř. s.

VI. A Absence opatrovníka pro řízení

43. Krajský soud se dále zabýval namítanou zásadní procesní vadou, kdy v řízení před správními orgány žalobkyni nebyl ustanoven opatrovník, ačkoli zde byly indicie naznačující přechodnou duševní poruchu žalobkyně. Krajský soud při posouzení této otázky dospěl k závěru, že k pochybení v tomto směru ze strany žalovaného v rámci odvolacího řízení došlo.

44. Předně je třeba v obecné rovině odlišit, zda v případě účastníků jde o duševní poruchu přechodného či trvalého charakteru. V případě duševní poruchy trvalého charakteru je svéprávnost, pokud jsou dány zákonné podmínky (§ 55 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), omezena na základě konstitutivního rozhodnutí civilního soudu s účinky ex nunc. V takovém případě je posuzovanému v potřebném rozsahu ustanoven opatrovník přímo soudem (§ 62 zákona č. 89/2012 Sb., obřanský zákoník).

45. V případě, kdy jde o duševní poruchu dočasného charakteru, která brání účastníku samostatně v řízení jednat a je–li to nezbytné k ochraně jeho práv, může správní orgán ustanovit opatrovníka na základě odborného lékařského posudku [§ 32 odst. 2 písm. g) správního řádu]. Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2011, č.j. 6 Ads 23/2011–60, jakož i z rozhodnutí ze dne 16. 4. 2021, č.j. 1 Azs 402/2020–39 vyplývá, že pokud ve správním řízení existují důvodné pochybnosti (indicie) o tom, zda účastník netrpí přechodnou duševní poruchou, může správní orgán buď přistoupit k zadání odborného lékařského posudku nebo v odůvodnění svého rozhodnutí zahrnout správní úvahu o tom, že ustanovení opatrovníka není k hájení práv účastníka v řízení nezbytné (např. s ohledem na dostatečné množství podkladů, s ohledem na dostačující kvalitu podaného odvolání či vzhledem ke specifičnosti daného správního řízení). Taková úvaha se však v odůvodnění rozhodnutí musí projevit a její absence zakládá nesprávný postup správního orgánu, který by skutečně mohl zkrátit účastníka řízení na jeho právech. (shodně rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2020, č.j. 18 Az 22/2020–24)

46. V nyní projednávané věci krajský soud dospěl k závěru, že byly dány indicie nasvědčující možné přítomnosti duševní poruchy žalobkyně. Jednou z nich je samotný průběh odchytu koček dne 25. 10. 2022 (zaznamenaný v protokolu z téhož dne, který je součástí spisové dokumentace). Žalobkyně byla v průběhu odchytu cca hodinu uzamčena s některými kočkami uvnitř maringotky a až na základě psychologického vyjednávání s přítomnými policisty maringotku opustila a poté s jednou z koček prchala s tím, že ji vydat odmítá a radši ji usmrtí. Protokol výslovně uvádí, že žalobkyně jednala afektovaně, křičela, osočovala přítomné osoby a byla agresivní. Ve 12:30 hodin přijelo vozidlo rychlé záchranné služby a žalobkyně byla hospitalizována.

47. Následná hospitalizace žalobkyně na psychiatrickém oddělení Nemocnice Tábor probíhala od 25. 10. 2022 do 2. 12. 2022 (tedy po dobu celého odvolacího řízení), o čemž svědčí mj. její odvolání ze dne 4. 11. 2022, v němž se uvedená skutečnost výslovně uvádí.

48. Popsané chování žalobkyně, jakož i její více než měsíční hospitalizace na psychiatrickém oddělení dle názoru krajského soudu zakládaly důvodné pochybnosti o jejím psychickém zdraví v době odvolacího řízení. Žalovaný proto pochybil, pokud se těmito významnými indiciemi žádným způsobem nezabýval. Jak přitom plyne z výše uvedeného, pokud by shledal, že ustanovení opatrovníka nebylo k hájení práv žalobkyně zapotřebí, ačkoli zde indicie o přítomnosti přechodné duševní poruchy byly, měl takovou správní úvahu promítnout do odůvodnění napadeného rozhodnutí. Jestliže tak žalovaný neučinil, zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., která mohla mít významný vliv na práva žalobkyně v odvolacím správním řízení.

49. Krajský soud na tomto místě zdůrazňuje, že výše konstatované pochybení se vztahuje toliko na řízení odvolací, ve vztahu k rozhodnutí prvostupňovému krajský soud popsané vady neshledal. Prvostupňové rozhodnutí o nařízení předběžné náhradní péče dle § 28c zákona na ochranu zvířat je specifickým rozhodnutím dočasného charakteru, jehož hlavním cílem je chránit zvířata proti týrání. Nařízením takového opatření lze rychle a efektivně zabránit jeho dalšímu týrání či úhynu. Právě zmiňované rychlosti a efektivity lze dosáhnout díky specifické procesní úpravě tohoto typu řízení (§ 28c odst. 1 zákona na ochranu zvířat), kdy vydání rozhodnutí o předběžné náhradní péči může být prvním úkonem v řízení, toto rozhodnutí je ihned po vyhlášení vykonatelné, odvolání proti němu nemá odkladný účinek a zvíře může být odebráno a umístěno i v případě, kdy vyhlášení rozhodnutí a odebrání zvířete není přítomen jeho majitel.

50. Všechna popsaná specifika tohoto typu řízení a rozhodnutí vedou k jedinému účelu, jímž je primární ochrana týraného zvířete. Potřeba rychlého a efektivního jednání k naplnění tohoto stěžejního účelu představuje objektivní příčinu, pro kterou ustanovit opatrovníka účastníkovi správního řízení, v němž se vyhlašuje rozhodnutí o nařízení předběžné náhradní péče, nelze, a to ani v případě, kdy by existovala důvodná pochybnost o jeho psychickém zdraví. Tato pochybnost navíc v době vyhlášení rozhodnutí prvostupňového rozhodnutí neexistovala, pouhá skutečnost, že chovatel chová nestandardní množství zvířat, o něž se očividně není schopen postarat, automaticky nezakládá pochybnost o jeho psychickém zdraví. VI.B Nicotnost správních rozhodnutí a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí 51. Další námitkou je namítána nicotnost obou správních rozhodnutí, případně nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího. Žalobou jsou tudíž namítána ta nejzávažnější pochybení ze strany správních orgánů, přičemž obecně platí, že zrušovací důvod v podobě nicotnosti správního rozhodnutí předchází jeho zrušení pro nepřezkoumatelnost.

52. Nicotnost správních rozhodnutí je žalobou spatřována ve výroku prvostupňového rozhodnutí, které dle žalobkyně dostatečně nevymezuje kočky svěřované do předběžné náhradní péče. Krajský soud správní rozhodnutí nicotnými neshledal.

53. Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 26. 2. 2021, č.j. 3 As 179/2018–42 k nicotnosti rozhodnutí vedl: „Prohlášení nicotnosti je nástrojem k odstranění těch nejzávažnějších vad, jimiž jsou postižena formální rozhodnutí správních orgánů, a to svojí povahou takových, že úkon, který správní orgán učinil, nelze považovat v důsledku zjištěné vady vůbec za správní akt, tj. projev výkonu pravomoci správního orgánu v právním smyslu, ale za paakt, který není způsobilý vyvolat žádné právní následky. Nicotnost nemůže být zhojena uplynutím času, proto také výše citovaná ustanovení neobsahují žádnou lhůtu, dokdy je možné řízení zahájit, eventuálně rozhodnutí o prohlášení nicotnosti vydat. Na straně druhé však zákon poměrně úzce vymezuje rozsah vad, které nicotnost rozhodnutí zakládají, a to především s ohledem na skutečnost, že prohlášení nicotnosti, které působí ex tunc, může s velkým časovým odstupem zasáhnout do právních poměrů účastníků řízení, kteří do té doby považovali rozhodnutí za validní, a tím výrazným způsobem nabourat princip právní jistoty a předvídatelnosti práva, jenž patří k základním pilířům fungování práva.“ (důraz doplněn)

54. Důvody nicotnosti správního rozhodnutí vymezuje mj. § 77 odst. 1 správního řádu, podle kterého je rozhodnutí nicotné proto, že trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným. Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2018, č.j. 2 As 183/2018–26 vyplývá, že: „Faktickou neuskutečnitelností je třeba rozumět něco, co z pohledu poměrů doby, v níž je správní rozhodnutí vydáno, jeho uskutečnění činí prakticky nemožným. Praktická nemožnost není totéž, co nemožnost absolutní. Jde o pojem širší. Praktickou nemožností je třeba mínit vedle nemožnosti absolutní i něco, co je – technicky, fyzikálně, biologicky, ekonomicky apod. vzato – za daných poměrů sice teoreticky možné, ale natolik se vymykající obvyklým měřítkům, že to správní rozhodnutí prakticky po nikom nemůže požadovat. Příkladem by mohlo být umístění dopravní značky na Marsu – technicky jistě proveditelné, dokonce bez větších problémů dosažitelné dnes dostupnou technikou, ale natolik nákladné a organizačně obtížné, že rozhodnutí, které by za dnešních poměrů něco takového někomu ukládalo, by právem bylo třeba považovat za fakticky neuskutečnitelné.“ K neuskutečnitelnosti právní kasační soud uvedl: „[…] Jistě se nemůže jednat o „pouhý“ právem nedovolený či obecně protiprávní závazný obsah správního rozhodnutí – pak by totiž rozlišování mezi prostou nezákonností správního rozhodnutí, jež ze správního rozhodnutí ještě nečiní právní nic, a nezákonností kvalifikovanou, jež dané správní rozhodnutí činí něčím, na co se hledí, jako by to nebylo, nemělo smysl. Typicky by se tedy mělo jednat o uložení povinnosti, přiznání práva nebo závazné určení něčeho zjevně právně nepřípustného, přičemž tuto právní nepřípustnost by měl zásadně rozpoznat i běžný, průměrný jednotlivec (nikoli tedy pouze osoba znalá práva). Příkladem by mohlo být uložení tělesného trestu za přestupek, přiznání práva uzavřít nové manželství za trvání stávajícího, či určení, že určité zvíře je člověkem (nebo naopak že určitý člověk člověkem není).“ (důraz doplněn)

55. Ve věci nyní projednávané prvostupňový orgán výrokem I. rozhodnutí vymezil týraná zvířata umisťovaná do předběžné náhradní péče, když uvedl, že jde o 40 koček chovaných žalobkyní v místě jejího příbytku, který blíže specifikoval mj. parcelním číslem, na němž se maringotka žalobkyně nacházela, a jeho bezprostředním okolím. Správní orgán co do počtu zvířat vycházel z tvrzení samotné žalobkyně, která v době kontroly správního orgánu dne 6. 9. 2022 (viz čestné prohlášení ze dne 6. 9. 2022, jež je součástí správního spisu) výslovně uvedla, že je chovatelkou 40 koček. V den vyhlášení rozhodnutí na místě tak bylo vycházeno z uvedeného počtu, přičemž skutečnost, že se v rámci následného výkonu rozhodnutí podařilo odchytit toliko 29 zvířat, nezakládá nicotnost prvostupňového rozhodnutí ani rozhodnutí odvolacího, které jej potvrzuje.

56. Krajský soud tudíž dospěl k závěru, že popsaná vada nečiní ve světle shora citované judikatury Nejvyššího správního soudu rozhodnutí správních orgánů právně či fakticky neuskutečnitelnými, neboť nelze dospět k závěru, že realizace předběžné náhradní péče o dvacet devět z původně předpokládaných čtyřiceti koček by byla prakticky nemožná. Uložení takového opatření v situaci, kdy se podařilo odchytit méně jedinců, než bylo na místě vyhlášeno, pak nelze označit ani za zjevně právně nepřípustné.

57. Jakkoli lze konstatovat, že v tomto směru mohlo ze strany odvolacího orgánu dojít k upřesnění, když ten již v době svého rozhodování měl k dispozici přílohu protokolu o odchytu v podobě seznamu koček, které po odchycení byly identifikovány jednotlivými čipy, nelze ani napadené rozhodnutí shledat právně či fakticky neuskutečnitelným, pokud se tak nestalo.

58. Nad rámec výše uvedeného je třeba dále zdůraznit, že výrokem I. prvostupňového rozhodnutí bylo dostatečně specifikováno místo, kde se týrané kočky měly nacházet, včetně parcelního čísla pozemku. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí pak jednoznačně vyplývá, že týrání se vztahuje na celý chov, nikoli pouze na některé jedince. Pokud tedy potřeba předběžné náhradní péče dopadá na stádo (skupinu) jako celek, není potřeba popisovat ve výroku rozhodnutí individuálně každé týrané zvíře (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2018, č.j. 48 A 150/2017–68).

59. Uvedené přitom platí obzvlášť za situace, kdy jsou týranými zvířaty kočky, které nežijí v uzavřeném prostoru a pohybují se tedy volně v okolí místa, kde je jim alespoň omezeně podávána strava. V těchto podmínkách v době vyhlášení rozhodnutí na místě, tedy před jejich faktickým odchytem, není specifikace týraných koček ani možná. Uvedené pak potvrzuje i skutečnost, že některé kočky byly velmi plaché, pročež k jejich průběžnému odchytu docházelo po celý den. V případě takového druhu chovu zvířat proto postačí, pokud k vymezení skupiny týraných zvířat dojde pomocí specifikace místa, kde se nacházejí a není vadou, pokud výsledný počet odchycených zvířat neodpovídá počtu, jenž byl na základě předchozích zjištění, vyhlášen v době před výkonem rozhodnutí.

60. Důvodnou nebyla shledána ani námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je opět vyhrazeno pouze těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012–45, či ze dne 6. 5. 2021, č. j. 7 Azs 350/2020–22). Dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu „nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno“ (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006–74, publ. pod č. 1566/2008 Sb. NSS, či rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017–38). Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost lze obecně považovat takové rozhodnutí, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně bylo ve věci rozhodnuto, případně jehož výrok je vnitřně rozporný. Pod tento pojem spadají i případy, kdy nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím zavázán (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, sp. zn. 2 Ads 58/2003, č. 133/2004 Sb. NSS).

61. Popsané nedostatky napadeného rozhodnutí krajský soud neshledal. Z žalovaného rozhodnutí je zcela zřejmé, jakým způsobem bylo odvolání žalobkyně posouzeno a které konkrétní důvody žalovaného k jeho zamítnutí vedly. Úspěšně namítat nelze ani jeho nesrozumitelnost, když z výroku tohoto rozhodnutí zřetelně vyplývá, jak žalovaný rozhodl a tento výrok není vnitřně rozporný. Žalobou poukazované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008, č.j. 3 As 51/2007–84 se týká zcela odlišné skutkové i právní otázky, a sice nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu ve věci správního trestání v případě, kdy výrok není srozumitelný z hlediska počtu a popisu jednotlivých skutků, za něž je delikvent postižen. Popsaná skutková i právní odlišnost je důvodem, pro který uvedené rozhodnutí na nynější případ, v jehož rámci je namítána nesrozumitelnost pro nedostatečnou specifikaci předběžným opatřením postižených koček, aplikovat nelze. VI.C Podjatost úředních osob 62. Krajský soud se dále zabýval namítanou podjatostí osob, jež v rámci správního řízení ve věci rozhodovaly. Jejím důvodem je dle žalobkyně silný mediální tlak ze strany hejtmana Jihočeského kraje, Martina Kuby, a poslance Evropského parlamentu, Jiřího Pospíšila. Správní řízení a jeho výsledek tak dle žalobkyně byly tímto tlakem ovlivněny.

63. Podjatost úřední osoby je dle § 14 odst. 1 správního řádu dána tehdy, pokud u ní lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti.

64. Pochybnost o nepodjatosti je založena tehdy, jsou–li rozumné a z reality vycházející důvody k domněnce, že zde může existovat nežádoucí vztah, jenž by mohl "zkřivit" postoj úřední osoby k výkonu jí svěřené pravomoci. (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, č.j. 1 As 89/2010–119, 2802/2013 Sb. NSS)

65. Ve věci nyní projednávané krajský soud neshledal žádné důvody, jež by mohly zakládat byť jen nízkou míru nebezpečí popsaného Nejvyšším správním soudem. Skutečnost, že se vedoucí představitel samosprávy či poslanec veřejně k případu žalobkyně vyjadřují, komentují a kritizují činnost správních orgánů, nezakládá bez dalšího podjatost jejich úředních osob. Podstatné je, že úřední osoby rozhodující v rámci příslušných správních orgánů jsou profesionálové, u nichž se důvodně předpokládá odolnost vůči obdobným nevhodným mediálním vyjádřením. Ke vzniku pochybnosti o možném vlivu popsaného tlaku, zejména ze strany hejtmana Jihočeského kraje, by tak mohlo dojít pouze v případě, kdy by žalobkyně konkrétně prokázala, že hejtman dotčené úřední osoby ovlivňoval přímo a založil tak nežádoucí poměr úřední osoby k věci. Žádná taková skutečnost ovšem ze strany žalobkyně tvrzena ani prokázána nebyla, jde tedy o pouhou spekulaci, která sama o sobě důvody k pochybnostem o možné podjatosti úředních osob rozhodujících v rámci příslušných správních orgánů nezakládá. VI.D Nepřiměřenost správních rozhodnutí 66. Správní rozhodnutí jsou dle žalobkyně dále nepřiměřená, neboť správní orgány nezvážily možnost ponechání alespoň některých zvířat v její péči, když ne všechna zvířata byla zanedbána. Správní orgány taktéž nijak neuvážily psychickou újmu, která bude žalobkyni odebráním koček způsobena, a dále také újmu, jež jí vznikne narušením jejího vztahu s nimi. V této souvislosti žalobkyně poukázala zejména na svůj silný vztah s kocourem Pinkym, na kterého měla nesilnější vazbu.

67. Krajský soud rozhodnutí správních orgánů nepřiměřenými neshledal.

68. Sama žalobkyně v žalobě poukázala na povinnost správních orgánů zasahovat do práv dotčených osob pouze na základě zákonných důvodů, a to k naplnění legitimního cíle v nezbytném rozsahu. Legitimním cílem a účelem správních rozhodnutí vydaných ve věci žalobkyně je ochrana koček před týráním, poškozováním jejich zdraví či dokonce před usmrcením.

69. Týráním přitom není jen samotné vystavení zvířete utrpení, ale též jeho vystavení podmínkám, v nichž riziko utrpení reálně hrozí, aniž by k újmě zvířete nutně muselo dojít. Již ze samotného jazykového znění citovaného ustanovení (týráním „chování zvířat v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpení“) je patrné, že zákon za týrání zvířat označuje i samotný chov zvířat v nevhodných podmínkách, v nichž riziko utrpení reálně hrozí, aniž by se nutně muselo materializovat (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2020, č.j. 10 As 306/2018–68). Týráním pak může být i psychické strádání vyvolané např. pobytem v omezeném prostoru či vyvoláním bezdůvodně nepřiměřeného působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy.

70. Krajský soud má z obsahu odborných stanovisek Státní veterinární správy za prokázané, že žalobkyně dlouhodobě chovala velký počet koček v nevhodných podmínkách. V místě chovu v okolí maringotky se nacházely předměty pro zvířata nebezpečné (např. stará kamna či rámová pila s nezakrytým pilovým listem), zvířata neměla k dispozici stálý přísun vody ani potravy. V době prováděných kontrol bylo 27 koček z 37 přítomných ve špatném výživném stavu a 10 koček bylo vyhublých. Kočky rovněž vykazovaly příznaky onemocnění a vzájemně docházelo k opakovaným reinfekcím chovu. U 33 koček byly ostříhány hmatové vousy a došlo tak u nich ke ztrátě orientace a schopnosti lovit. Zvířata navíc neměla dostatek pohodlných, čistých a suchých míst k ležení.

71. Veškeré popsané skutečnosti jednoznačně nasvědčují tomu, že správními orgány přijaté opatření v podobě předběžné náhradní péče vztahující se na všechny kočky v chovu žalobkyně bylo zcela přiměřené. Ponechání některých zvířat v péči žalobkyně s ohledem na výše popsané zcela nevhodné podmínky chovu nepřicházelo v úvahu, neboť všechny kočky byly žalobkyní týrány, jak ostatně plyne z pravomocného rozhodnutí o přestupku žalobkyně ze dne 10. 10. 2022. V takovém případě je zcela irelevantní, zda žalobkyně v důsledku umístění zvířat do předběžné náhradní péče utrpěla psychickou újmu a zda došlo k narušení jejího vztahu s kočkami. Správní orgány nepochybily, pokud se touto skutečností v rámci svého rozhodování nezabývaly. Primárním cílem je totiž v případě takovéhoto chovu pouze ochrana zvířat před týráním bez ohledu na eventuální psychické následky chovatele.

72. Zcela bez významu je rovněž skutečnost, že v době vyhlášení rozhodnutí o předběžné náhradní péči již bylo vydáno rozhodnutí o přestupku žalobkyně, kterým bylo mj. uloženo propadnutí zvířat, toto rozhodnutí totiž v době vyhlášení opatření nenabylo právní moci a potřeba ochrany zvířat před týráním tudíž i v této době trvala.

VII. Závěr a náklady řízení

73. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná, byť pouze v rozsahu jedné z uplatněných námitek, která ovšem mohla mít dopady do procesních práv žalobkyně. Z tohoto důvodu krajský soud dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. přikročil ke zrušení napadeného rozhodnutí a věc žalovanému v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil k dalšímu řízení.

74. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná (byť pouze v rozsahu jedné žalobní námitky), a má tak právo na náhradu všech nákladů, které vynaložila v souvislosti se soudním řízením. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku za žalobu ve výši 3 000 Kč a v odměně jejího právního zástupce, jež je tvořena odměnou za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč [převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby ve znění jejího doplnění ze dne 27. 4. 2023 § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif)], celkově tedy 6 200 Kč, a dále v paušální částce odpovídající uvedenému počtu úkonů právní služby jako náhradě hotových výdajů dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky v celkové výši 600 Kč. Odměna zástupce žalobkyně a náhrada jeho hotových výdajů tedy činí 6 800 Kč. Jelikož je zástupce žalobkyně plátcem DPH, je částka 6 800 Kč navýšena o 21 % na částku 8 228 Kč (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Celkově tedy činí náhrada nákladů řízení 11 228 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit podle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, užitého na základě § 64 s. ř. s., k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.).

75. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

I. Vymezení věci II. Podstatný obsah žaloby III. Vyjádření žalovaného IV. Replika žalobkyně a duplika žalovaného V. Podstatný obsah správního spisu VI. Právní hodnocení krajského soudu VI. A Absence opatrovníka pro řízení VI.B Nicotnost správních rozhodnutí a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí VI.C Podjatost úředních osob VI.D Nepřiměřenost správních rozhodnutí VII. Závěr a náklady řízení