61 A 11/2024–49

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové, ve věci žalobkyně: J. K., narozena dne bytem zastoupena advokátkou Mgr. Martinou Grochovou, MSt, Ph.D. sídlem Jezuitská 14/13, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2024, sp. zn. OZZL 82439/2023/jokl SS, čj. KUJCK 13837/2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Podstatou nyní posuzované věci je vyhodnocení toho, zda byl oprávněný závěr žalovaného o opožděnosti podaného odvolání.

2. Městský úřad Tábor rozhodnutím ze dne 10. 10. 2022, sp. zn. S–META 54623/2022/GMu, čj. METAB 59004/2022/OŽP/Mu, dle § 27 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, shledal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku, kterého se měla dopustit tím, že chovala cca 40 koček v nevhodných podmínkách, přičemž byla omezena výživa chovaných koček a v chovu bylo několik koček s příznaky onemocnění. Za uvedené byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 12 000 Kč, náhrada nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč a propadnutí týraných zvířat.

3. Žalovaný žalobkynino odvolání ze dne 21. 6. 2023 (doručené dne 28. 6. 2023) posoudil jako opožděné, a tudíž jej žalobou napadeným rozhodnutím dle § 92 odst. 1 správního řádu .

II. Shrnutí žaloby

4. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 7. 4. 2024 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

5. Žalobkyně úvodem žaloby líčí svůj osobní příběh, vzájemnou citovou vazbu s kocourem Pinkym a postup správních orgánů.

6. Žalobkyně je osobou se základním vzděláním, která se spolu se svým manželem celý život věnovala chovu koček. Roku 2003 se z bytu v Chotěboři spolu s manželem a kočkami odstěhovali do maringotky v téže obci, přičemž po kontrole krajské veterinární správy získali souhlas s chovem 68 koček v maringotce, v níž žila žalobkyně i v roce 2022. V roce 2008 byla maringotka přesunuta na obecní pozemek v Chýnově. Po smrti manžela roku 2021 žalobkyně zůstala na péči o kočky sama. Obzvláště přilnula ke kocourovi Pinkymu, který se narodil s vrozenou vadou, ovšem díky žalobkynině mimořádné péči byl schopen pohybu. Rovněž kocour Pinky měl k žalobkyni mimořádné pouto (nevzdaloval se z její blízkosti apod., na přiložených fotografiích je zachycen vždy v náručí žalobkyně). Prvostupňový správní orgán si toho byl vědom (v seznamu 25 odchycených koček dne 25. 10. 2022 byl jedinou jmenovitě uvedenou kočkou). Žalobkyně nikdy kočky cíleně nemnožila za účelem prodeje, nedržela je v klecích, nýbrž žila s nimi v maringotce. Pečovala o kočky nechtěné a bezprizorní, které k ní samy přišly či u ní byly odloženy. Žalobkyně se snažila poskytnout pomoc a péči každé z nechtěných koček, zejména je chtěla chránit před smrtí zastřelením dle zákona o myslivosti. Na péči o kočky vynakládala veškeré své prostředky, zajišťovala pro ně stravu i veterinární péči v míře dle svých skromných možností (což ostatně potvrdil rovněž žalovaný v rozhodnutí ze dne 30. 11. 2022, čj. KUJCK 143804/2022/OZZL).

7. Žalobkynina situace se výrazně zhoršila jednak smrtí jejího manžela, jednak poničením maringotky při jejím nešetrném přesunu provedeném pracovníky města Chýnov v únoru 2022. V důsledku toho jí do maringotky zatékalo, zůstala bez elektřiny a pro sebe i kočky musela vařit za každého počasí před maringotkou. Uvedené mělo negativní dopad i na zdravotní stav koček.

8. Na základě podnětu provedla dne 30. 8 2022 Krajská veterinární správa pro Jihočeský kraj (dále jen „KVS“) u žalobkyně kontrolu chovu koček, načež podala dne 1. 9. 2022 podnět k zahájení přestupkového řízení a návrh na umístění zvířat do náhradní péče a předběžné náhradní péče. Rozhodnutím ze dne 8. 9. 2022, čj. METAB 53645/2022/OŽP/Mu, bylo předběžným opatřením rozhodnuto o předběžné náhradní péči prováděné pečovatelem v místě chovu. Zajištěním předběžné péče bylo pověřeno město Chýnov. Žalobkyně popisuje následný procesní vývoj věci, včetně zrušujícího rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 5. 2023, čj. 63 A 4/2023–48, č. 4504/2023 Sb. NSS, s tím, že dle vyjádření prvostupňového správního orgánu na rozhodnutí ze dne 24. 10. 2022 „působil vyhrocený tlak zejména jak KVS SVS, tak veřejnoprávních médií a organizací, ať již státních či dobrovolných“.

9. Dne 25. 10. 2022 byla žalobkyně bezprostředně po odebrání koček za asistence policie převezena zdravotní záchrannou službou k nedobrovolné hospitalizaci na psychiatrickém oddělení Nemocnice Tábor pro akutní psychotickou poruchu a poruchu s bludy (neklidná, se suicidálními proklamacemi). Psychický stav žalobkyně v době přijetí k hospitalizaci lze přičítat výhradně bezprostředně předcházejícímu odebrání koček, zejména násilnému odnětí kocoura Pinkyho zasahujícími policisty. Z dokumentace odchytu, zpracované správním orgánem i médii, vyplývá, že žalobkyně bránila jen odebrání kocoura Pinkyho, s odebráním ostatních koček byla smířena.

10. Do ambulantní péče byla žalobkyně propuštěna dne 2. 12. 2022, do 31. 1. 2024 byla v péči MUDr. V. D., primářky psychiatrického oddělení Nemocnice Tábor. Ze zprávy ošetřující lékařky vyplývá, že aktuální psychický stav žalobkyně lze přičítat citovému strádání z nepřítomnosti kocoura Pinkyho. Shledala, že návrat Pinkyho do péče žalobkyně je zásadním faktorem pro žalobkyninu psychickou rehabilitaci a zároveň konstatovala, že žalobkyně je aktuálně schopna postarat se o sebe i o kocoura.

11. V další části žaloby žalobkyně popisuje procesní vývoj věci. Prvostupňové rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno fikcí dne 24. 10. 2022. Lhůta pro odvolání dle § 83 správního řádu uplynula dne 8. 11. 2022. U žalobkyně byly splněny podmínky pro navrácení v předešlý stav, jelikož teprve dne 7. 6. 2023 pominula překážka, která jí bránila učinit předmětný úkon. Tohoto dne se poprvé dozvěděla o možnosti podat odvolání, resp. o možnosti podat žádost o navrácení v předešlý stav (byť sama uvádí, že byla od 14. 11. 2022 právně zastoupena). Žalobkyně tedy podala odvolání spojené se žádostí o navrácení v předešlý stav (nevyhověno usnesením ze dne 17. 7. 2023, odvolání rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 6. 11. 2023, sp. zn. MZE–48833/2023, čj. MZE–62423/2023–13143, zamítnuto). Žalobou napadeným rozhodnutím byla žalobkyně zkrácena na svých právech.

12. Žalobkyně považuje doručení napadeného rozhodnutí za rozporné s právem na přístup k soudu; byť nezpochybňuje zákonnost doručení kurýrem, je třeba věc nahlížet v širším kontextu. Žalobkyně žila stranou společnosti a nabyla legitimní očekávání, že jí budou úřední dokumenty doručovány dosavadním způsobem, tj. prostřednictvím České pošty (což je ostatně nejběžnější způsob doručování). Trvalé bydliště měla žalobkyně hlášeno na Městském úřadě Chýnov toliko z toho důvodu, že její maringotka není adresním místem. Své skutečné bydliště neskrývala, všichni, včetně zaměstnanců Městského úřadu Chýnov, jej znali. Nejméně deset let měli s manželem uzavřenu dohodu o ukládání veškeré pošty na pobočce České pošty v Chýnově, tzv. „odnos“ pošty. Poštu si vyzvedávali pravidelně nejméně jednou týdně, což bylo zaměstnancům Městského úřadu Chýnov rovněž známo. Na rozdíl od předchozích rozhodnutí jí však napadené rozhodnutí bylo doručeno kurýrem a uloženo na Městském úřadě Chýnov (tj. u prvostupňového správního orgánu), resp. oznámení (údajně) vyvěšeno v podatelně. Nic nebránilo zaměstnancům městského úřadu uložit zásilku s adresou ohlašovny na místní pobočku České pošty, jak činí většina obcí spolu s ohlášením tohoto postupu na svých webových stránkách. Ani po uplynutí úložní lhůty nebylo žalobkyni rozhodnutí dodáno způsobem, aby se s ním mohla seznámit (bylo vráceno odesílateli), byť prvostupňový orgán věděl, že je žalobkyně hospitalizována v táborské nemocnici. Tvrzení Ministerstva zemědělství, že žalobkyně neuvedla jinou náhradní adresu pro doručování, je účelové, neboť zaměstnanci Městského úřadu Chýnov museli ze své úřední činnosti vědět o existenci dohody žalobkyně o ukládání pošty na pobočce, resp. znali její skutečné bydliště. Současně nelze předpokládat, že žalobkyně byla schopna vyzvednout si kurýrem doručenou písemnost, o níž se měla dozvědět z úřední desky za situace, kdy vlivem okolností celého případu byla v psychickém stavu, který vyústil dne 25. 10. 2022 v její nedobrovolnou hospitalizaci na uzavřeném oddělení psychiatrie. S ohledem na shora řečené je zřejmé, že se žalobkyně o doručované písemnosti nedozvěděla nikoliv svou vinou.

13. Stav žalobkyně byl takový, že Okresní soud v Táboře rozhodl dne 25. 11. 2022 o zahájení řízení o omezení její svéprávnosti (na základě podnětu ze dne 13. 10. 2022). Představa žalovaného o tom, že by žalobkyně v popsané životní situaci (trpící duševní poruchou a ve špatném psychickém stavu), byla s to předvídat vydání rozhodnutí jen na základě toho, že dříve převzala písemnost oznamující zahájení tohoto řízení, je naivní. Žalobkyně byla nedobrovolně hospitalizována až do dne 2. 12. 2022, nemohla tedy rozhodnutí převzít, resp. seznámit se s ním, nedozvěděla se o něm ani po ukončení hospitalizace.

14. Žalobkyně, byť byla v tu dobu hospitalizována, se při osobním doručení okamžitě odvolala proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 24. 10. 2022, čj. METAB 62119/2022/OŽP/Mu (tj. rozhodnutí o nařízení předběžné náhradní péče), neboť se domnívala, že se jedná rozhodnutí v řízení o přestupku. Teprve z rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2022, čj. KUJCK 143804/2022/OZZL, jímž rozhodl o tomto odvolání, zjistila, že se jednalo o rozhodnutí předběžné povahy, tedy že rozhodnutí o přestupku bude vydáno v jiném řízení. Žalovaný přitom vůbec neuvedl, že rozhodnutí o přestupku již bylo vydáno dne 10. 10. 2022 (a nabylo právní moci dne 8. 11. 2022), byť o tom byl informován prvostupňovým správním orgánem v jeho vyjádření ze dne 22. 11. 2022.

15. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2022, žalobkyně dovodila, že rozhodnutí o přestupku ještě nebylo vydáno a požádala dopisem ze dne 12. 12. 2022 o navrácení 10 koček z předběžné náhradní péče, neboť pro ně měla zajištěnu materiální i finanční pomoc s péčí. Žalobkyně se tedy o předmětném rozhodnutí o přestupku dozvěděla teprve dne 25. 1. 2023, kdy jí byla doručena odpověď správního orgánu prvního stupně na její žádost ze dne 12. 12. 2022. Z jeho obsahu vyrozuměla, že v mezidobí již bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, jímž jí byl uložen trest propadnutí zvířat.

16. Žalobkyně je přesvědčena, že bylo porušeno její právo na přístup k soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), neboť jí bylo rozhodnutí doručováno jiným způsobem, než jaký byl obvyklý a který předpokládala, čímž byla připravena o možnost podat proti prvostupňovému rozhodnutí opravný prostředek, neboť se o něm včas nedozvěděla. Žalobkyně poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, dle níž esenciální součástí práva jednotlivce na soudní ochranu je právo na přístup k soudu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny i v čl. 6 Úmluvy. Dle čl. 36 odst. 1 Listiny není právo na přístup k soudu absolutní, podléhá některým zákonným omezením vtěleným zejména do procesních předpisů; žádné z těchto (legitimních) omezení však nesmí být nepřiměřené a nesmí narušovat podstatu chráněného základního práva (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 23. 6. 2016 ve věci Baka proti Maďarsku, č. stížnosti 20261/12). Z hlediska ochrany základních práv a svobod je nezbytné, aby jednotlivé podmínky, za nichž se lze soudní ochrany domáhat, sledovaly legitimní cíl a byly vůči němu přiměřené (bod 27 stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS–st. 45/16). Procesní předpisy provádějící předmětná ustanovení Listiny musí obecné soudy interpretovat a aplikovat tak, aby na účastníky řízení nebyly kladeny nepřiměřené, tj. nad rámec smyslu a účelu právní úpravy jdoucí požadavky, a nebylo tím fakticky bráněno realizaci práva na soudní ochranu (viz bod 27 nálezu sp. zn. IV. ÚS 410/20 ze dne 16. 6. 2020). Přepjatý formalismus či procesní cynismus v postupu soudů je v rozporu s požadavkem zajištění efektivního a faktického přístupu k soudu (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. 11. 2002 ve věci Běleš a ostatní proti České republice, č. stížnosti 47273/99). Skutečnost, že bylo účastníkovi řízení doručeno v souladu se zákonem, sama o sobě nestačí pro naplnění požadavků plynoucích z čl. 6 Úmluvy. Je povinností státu zajistit, aby státní orgány jednaly s potřebnou pečlivostí tak, aby neohrozily možnost účastníka efektivně uplatnit právo na přístup k osudu (Bacaksiz proti Turecku, stížnost č. 24245/09).

17. Řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí o přestupku, je dle charakteristiky Úmluvy v autonomním smyslu řízením trestním, a proto se na něj uplatní příslušné záruky. V řízení o přestupku neměla žalobkyně možnost se jakkoliv bránit, bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti bez jednání. Způsob doručení rozhodnutí jí fakticky zabránil v uplatnění opravného prostředku. Takový postup je odepřením spravedlnosti, neboť se výslovně nevzdala svého práva na obhajobu. Povinností národních orgánů je přezkoumat věc, bylo–li rozhodnuto v nepřítomnosti obviněného, pokud o to projeví zájem poté, co se o řízení dozví (Sejdovic proti Itálii, velký senát, stížnost č. 56581/00).

18. Byť, technicky vzato, bylo doručení provedeno v souladu se zákonem, fakticky jím bylo žalobkyni zabráněno podat opravný prostředek. Žalobkyně spoléhala na to, že jí bude správním orgánem doručováno stejným způsobem jako ve všech předešlých případech. Změna praxe v doručování byla zcela účelová a cynická. Prvostupňový správní orgán věděl o žalobkynině psychickém stavu (zahájeno řízení o omezení svéprávnosti), znal její skutečnou adresu a byl informován o její nedobrovolné hospitalizaci. Byl povinen doručovat žalobkyni takovým způsobem, aby měla faktickou možnost se s rozhodnutím seznámit, potažmo uplatnit opravné prostředky.

19. Co se týče zmeškání lhůty pro provedení právního úkonu ve vztahu ke zdravotnímu stavu žalobkyně, je třeba zohlednit skutečnost, že odebráním koček došlo u žalobkyně k závažné psychické poruše a psychickému utrpení, v důsledku čehož byla dne 25. 10. 2022 hospitalizována. Žalobkyně s odkazem na § 41 odst. 4 správního řádu cituje ze závěrů Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 17. 2. 2015, čj. 7 Azs 13/2015–28, dle něhož „[z]ávažné důvody, které představují překážku, jež bránila účastníkovi řízení učinit zmeškaný úkon (§ 41 správního řádu z roku 2004), musí být objektivní povahy, přičemž závažnost těchto důvodů se posuzuje vždy podle okolností konkrétního případu. Nepříznivý zdravotní stav účastníka řízení lze proto považovat za závažný důvod pouze tehdy, pokud mu skutečně brání učinit zmeškaný úkon […] Podle Nejvyššího správního soudu je závažnost důvodu nutno posuzovat podle okolností konkrétního případu. Tyto závažné důvody, které představují překážku, která bránila účastníkovi řízení učinit zmeškaný úkon, musí být objektivní povahy (srov. Vedral, J. Správní řád: komentář 2. vyd. Praha: Bova Polygon, 2012, s. 458). Mezi tyto důvody nepochybně může patřit nepříznivý zdravotní stav účastníka řízení.“ 20. Psychický stav žalobkyně je nutno považovat za překážku pro učinění právního úkonu vzniklou bez jejího zavinění, žalovaný měl proto prominout zmeškání úkonu. Žalobkyně by byla schopna podat odvolání, pokud by se o rozhodnutí dozvěděla. Její psychický stav však zcela jistě bránil tomu, aby si domýšlela, že pokud bylo zahájeno řízení, bude v něm brzy vydáno rozhodnutí (navíc odlišné od rozhodnutí, proti kterému se odvolala), jehož doručení by měla navíc očekávat jiným než obvyklým způsobem. Z hospitalizace na psychiatrickém oddělení se nemohla aktivně zajímat, zda jí nebylo rozhodnutí doručeno kurýrem (resp. fikcí). Vzhledem k problémům v oblasti psychického zdraví dlouhodobějšího charakteru je žalobkyně osobou se zdravotním postižením. Česká republika je vázána Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením, která v čl. 13 stanovuje požadavek na zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti, především pak efektivní účasti v řízeních, která se dotýkají přímo práv a povinností konkrétního účastníka se zdravotním postižením. Zhoršení žalobkynina zdravotního stavu jí zabránilo, aby se o rozhodnutí dozvěděla, resp. aby podala opravný prostředek. Tím jí bylo fakticky zabráněno využít právo na účinnou obranu proti rozhodnutí.

21. Žalobkyně byla ode dne 14. 11. 2022 zastoupena advokátem, a to mimo jiné v řízeních, ve kterých se rozhoduje o péči o kočky. Ten jí však nepoučil o možnosti žádat o navrácení v předešlý stav a spojit s touto žádostí své odvolání. Dne 17. 4. 2023 podal toliko podnět k provedení přezkumného řízení. Žalovaný se domnívá, že žalobkynin advokát tak učinil proto, že už nebylo možné žádost o navrácení v předešlý stav podat. Hodnocení žalovaného je nesprávné. Žalobkyně v té době měla zájem hlavně o navrácení kocoura Pinkyho (viz stanovisko ošetřující lékařky MUDr. D.). Právní zástupce žalobkyně věděl, že podporovatelkou žalobkyně byla podána žádost o odkoupení kocoura a dne 27.1. 2023 byla Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen „ÚZSVM“) vypsána elektronická aukce na kocoura Pinkyho č. CTA/028A/2023. Žalobkynin advokát předpokládal vyřešení problému získáním Pinkyho mimo správní řízení. Toto řešení však bylo pracovnicemi ÚZSVM zmařeno, když v rozporu se zákonem bez udáni důvodů aukci dne 17. 2. 2023 zrušily. Na svých webových stránkách ÚZSVM zveřejnil text bulvárního deníku Blesk ze dne 3. 2. 2023, v němž je uvedeno, že „[ú]řady se snaží zabránit tomu, aby se (kočky) vrátily tyrance“, byť žalobkyně neměla zákaz chovu a všechny dotčené orgány se shodly na tom, že o kočky se starala, jak nejlépe mohla. Proto teprve po zmaření aukce podal žalobkynin advokát dne 17. 4. 2023 podnět k zahájení přezkumného řízení.

22. Žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, dle něhož lze za omluvitelný důvod, pro který účastník zmeškal lhůtu, považovat i okolnost účastníkem řízení nebo jeho zástupcem případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat – zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka nebo jeho zástupce – za omluvitelnou. V citované věci byla právě takovou okolností shledána skutečnost, že zastoupenému byla jeho právním zástupcem poskytnuta mylná informace a Nejvyšší soud shledal, že lhůta k podání návrhu na prominutí zmeškání lhůty začala běžet teprve ode dne, kdy se současný právní zástupce dozvěděl o tom, že předchozí právní zástupce tuto mylnou informaci poskytl. Tento právní názor lze přiměřeně aplikovat také v posuzované věci (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2016, čj. 3 As 241/2014–41, č. 3524/2017 Sb. NSS). V nynější věci nastala situace obdobná jako v odkázaném rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dne 7. 6. 2023 vyhledala žalobkyně pomoc své stávající advokátky, od níž se dozvěděla o možnosti podat žádost o navrácení v předešlý stav. Teprve v tento okamžik tak začala běžet lhůta pro podání žádost o navrácení v předešlý stav, žádost byla tedy podána včas (lhůta uplynula dle žalobkyně až dne 22. 6. 2023). Z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, z jakého důvodu není nepoučení o možnosti podání opravného prostředku srovnatelným pochybením, jako tomu bylo v citované věci řešené Nejvyšším soudem. V obou případech šlo obdobně o mylnou informaci, která ve svém důsledku vedla k nepodání opravného prostředku. Žalovaný dále žalobkyni vytýká, že žádným způsobem nedoložila, že nebyla řádně poučena o možnosti žádat navrácení v předešlý stav. Z podstaty věci je vyloučeno dokládat, že se něco nestalo, resp. že žalobkyni někdo něco nesdělil.

23. Žalovaný v předchozím řízení dostatečně neodůvodnil, z jakého důvodu považuje za splněnou podmínku stanovenou v § 41 odst. 5 správního řádu, resp. pouze uvedl, že tato podmínka je naplněna jednak z důvodu ochrany veřejného zájmu spočívajícího v ochraně zvířat proti týrání a jednak v ochraně práva třetích osob nabytých v dobré víře, konkrétně osob nabyvších kočky od státu. Co se týče ochrany práv třetích osob, žalovaný toliko konstatoval, že propadlá zvířata již mohly nabýt od státu v dobré víře třetí osoby. To samo o sobě nepostačí pro závěr, že by jiným osobám mohla vzniknout újma zjevně převyšující újmu hrozící žalobkyni, kterou ve svém podání dostatečně vylíčila, což ostatně potvrzuje i předložená lékařská zpráva ošetřující psychiatričky. Újma třetích stran nabyvších zvířata tedy nemohla převýšit újmu způsobenou žalobkyni. Žalovaný se touto žalobkyninou argumentací vůbec nezabýval. Třetími osobami jsou v nynější věci výhradně útulky, tedy profesionálové srozumění se skutečností, že zvířata jsou předmětem neskončeného řízení, v jehož rámci může být předchozí rozhodnutí změněno.

24. Co se týče ochrany veřejného zájmu, žalovaný se omezil na konstatování, že zákon sleduje veřejný zájem, tj. ochranu zvířat před týráním, což samo o sobě však nemůže postačit pro naplnění podmínky dle § 41 odst. 5 správního řádu. Je třeba vždy posuzovat konkrétní okolnosti případu a vyvažovat konkrétní veřejný zájem, který má být v daném případě chráněn a konkrétní práva osoby, která o navrácení v předešlý stav žádala. V posuzované věci tedy poměřovat stav koček a aktuální zdravotní stav žalobkyně a újmu, která jí prokazatelně vznikla. Jakkoliv zdravotní stav všech koček nebyl ideální, většina z nich se k žalobkyni „přitoulala“ nebo byla u její maringotky vyhozena v podstatně horším stavu. V žalobkynině péči se alespoň částečně zotavily. Žalobkyně kočkám neubližovala, naopak dle svých možností zajišťovala péči, pitnou vodu, stravu a přístřešek. V opačném případě by pravděpodobně většina z nich zemřela. Kocouru Pinkymu objektivně zachránila život, správní orgány si byly vědomy jejího citového pouta k němu i následné psychické újmy způsobené odebráním koček. Žalobkyně je osobou s psychiatrickou diagnózou, která vedla ke hromadění koček. U této diagnózy je přitom zásadní, aby tomu, kdo zvířata hromadil, byla některá ponechána v počtu, o který se bude schopen adekvátně postarat. Tento přístup je předpokladem úspěšné terapie. Žalobkyni tudíž jakožto osobě se zdravotním postižením vznikla újma v takovém rozsahu, že nepochybně převáží nad zajišťovaným veřejným zájmem.

25. Žalobkyně závěrem žaloby zdůrazňuje, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je nejen nezákonné pro nepřiměřenost, nýbrž intenzita jeho nepřiměřenosti porušuje žalobkynino právo nebýt podrobena krutému, nelidskému nebo ponižujícímu trestu, tedy právo zaručené čl. 7 odst. 2 Listiny, resp. čl. 3 Úmluvy. V případě jednoho kocoura nebyl postup správního orgánu absolutně nezbytný.

26. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

27. Žalovaný ve vyjádření k žalobě, co se týče žalobkynina osobního příběhu s kocourem Pinkym, připomíná, že rozhodnutím nadepsaného soudu ze dne 15. 5. 2023, čj. 63 A 4/2023–48, bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2022, čj. KUJCK 143804/2022/OZZL (týkající se nařízení předběžné náhradní péče o kočky) toliko z toho důvodu, že žalovaný nepromítl neustanovení opatrovníka žalobkyni do odůvodnění svého rozhodnutí. V ostatních vznesených námitkách nebyla žalobkyně úspěšná. Žalovaný v dané věci následně vydal dne 21. 6. 2023, rozhodnutí čj. KUJCK 78264/2023/OZZL, které nabylo právní moci dne 27. 6. 2023.

28. K psychickému stavu žalobkyně žalovaný uvádí, že zprávu ošetřující lékařky měl při svém rozhodování k dispozici již nadepsaný soud (sp. zn. 63 A 4/2023). Co se týká možné psychické újmy žalobkyně, primárním cílem zákona na ochranu zvířat proti týrání je ochrana zvířat před týráním. Nelze ponechat zvíře v péči chovatele, pokud by mohlo docházet k týrání takového zvířete, byť toliko chovem v nevhodných podmínkách nebo zanedbáním veterinární péče. To platí bez ohledu na případné možné zlepšení psychického stavu žalobkyně, k čemuž se vyjádřil i nadepsaný soud v rozsudku ze dne 15. 5. 2023, čj. 63 A 4/2023–48 (bod 71).

29. Co se týče žalobkyniny námitky, že v posuzované věci byly splněny podmínky pro navrácení v předešlý stav, žalovaný uvádí, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo na adresu trvalého bydliště žalobkyně (Městský úřad Chýnov) doručeno na dne 12. 10. 2022 a připraveno k vyzvednutí. Rovněž byla zveřejněna výzva k vyzvednutí zásilky, fikce doručení nastala dne 24. 10. 2022. Žalobkyně byla hospitalizována až dne 25. 10. 2022. Navíc převzala písemnost, jíž bylo přestupkové řízení zahájeno, a tedy mohla předvídat vydání meritorního rozhodnutí. Rovněž v době hospitalizace byla zjevně schopna procesních úkonů (podala odvolání proti rozhodnutí o předběžné náhradní péči). Každá osoba s nahlášenou trvalou adresou na ohlašovnu (nemá–li jinou doručovací adresu), si musí být vědoma, že právě tam jí budou doručovány mj. úřední písemnosti. Žalobkyně si zásilku nevyzvedla v patnáctidenní lhůtě.

30. Ke způsobu doručování (namítaný rozpor s právem na přístup k soudu) žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že na řádné doručení neměla vliv skutečnost, že na žalobkyninu adresu trvalého bydliště bylo tentokrát doručováno kurýrem (uložení písemnosti bylo řádně zveřejněno), nikoli že by toto bylo „bez významu“ (jak v žalobě nesprávně parafrázovala žalobkyně). Žalobkyně rovněž nedoložila, že by zaměstnanci Městského úřadu Chýnov ze své úřední činnosti věděli o její dohodě o ukládání veškeré pošty na pobočce České pošty v Chýnově. Ke skutečnosti, že žalovaný v rámci odvolacího řízení o předběžné náhradní péči žalobkyni neinformoval o tom, že již bylo vydáno i rozhodnutí o přestupku, resp. že se žalobkyně mylně domnívala, že se odvolává do rozhodnutí vedeného v přestupkovém řízení, žalovaný uvádí, že žalobkyně si byla dobře vědoma, proti jakému rozhodnutí podává odvolání. Sama jej totiž označila jako „Odvolání se proti rozhodnutí o předběžné náhradní péči o týraná zvířata“. Tomu odpovídá též obsah uvedeného odvolání. Rozhodnutí žalovaného o tomto odvolání bylo navíc následně podrobeno soudnímu přezkumu (viz shora), přičemž žalobu podal žalobkynin právní zástupce.

31. Žalovaný se vymezuje proti namítanému porušení žalobkynina práva na přístup k soudu. Žalobkyně mohla v zákonné lhůtě požádat o navrácení v předešlý stav a prominutí zmeškání úkonu. Dále se ohrazuje proti tomu, že zaměstnanci prvostupňového správního orgánu věděli o žalobkynině nedobrovolné hospitalizaci, resp. že byl správní orgán prvního stupně povinen jí doručovat tak, aby měla faktickou možnost se s rozhodnutím seznámit. Žalovaný opět upozorňuje, že žalobkyně byla hospitalizována ode dne 25. 10. 2022, a prvostupňové rozhodnutí bylo doručováno na adresu trvalého bydliště již dne 12. 10. 2022, tedy před její hospitalizací.

32. K namítanému zmeškání lhůty pro provedení právního úkonu ve vztahu ke zdravotnímu stavu žalobkyně (zhoršenému odebráním koček) žalovaný opětovně poukazuje na shora popsanou časovou souslednost. Žalobkyně rovněž mohla po propuštění z nemocnice požádat o prominutí zmeškání úkonu (byť sama byla schopna v průběhu hospitalizace podat odvolání proti rozhodnutí o předběžné náhradní péči). Ode dne 14. 11. 2022 byla žalobkyně právně zastoupena, jak uvedla v žalobě, tato plná moc však nebyla správním orgánům předložena.

33. Žalobkyně uvádí, že teprve dne 7. 6. 2023 pominula překážka, která jí bránila učinit předmětný úkon. Žalobkyně v žádosti o navrácení v předešlý stav mimo jiné uvedla, že se o předmětném rozhodnutí dozvěděla až dne 25. 1. 2023, kdy jí byl doručen dopis městského úřadu ve věci její žádosti o navrácení koček, přičemž v době doručení tohoto dopisu byla zastoupena někdejším advokátem. Ten ji měl údajně mylně informovat o jejích možnostech podat žádost o navrácení v předešlý stav. Dle žalobkyně tedy pominula překážka bránící jí učinit předmětný úkon až dne 7. 6. 2023, kdy se nechala právně zastupovat nynější právní zástupkyní. Ze spisového materiálu se nepodává, že by žalobkyně byla v době řízení o předmětném přestupku zastoupena. Plnou moc udělila někdejšímu advokátovi až dne 29. 3. 2023 (na základě této plné moci podal podnět k přezkumnému řízení). Rovněž nikterak nedoložila, že by ji tento advokát mylně informoval o možnosti podat žádost o navrácení v předešlý stav. Není navíc jisté, zda se jednalo o mylnou informaci, či o úsudek žalobkynina advokáta o tom, že doba pro podání žádosti o navrácení v předešlý stav již uplynula. Žalovaný dále konkretizuje důvody, proč nepovažuje procesní situaci v posuzované věci za srovnatelnou se situací řešenou v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015. V nynější věci se nejedná o takovou chybu právního zástupce, kdy by mělo dojít ke zmeškání lhůty k podání žádosti o navrácení v předešlý stav z omluvitelných důvodů. K tomu žalovaný cituje z judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 23. 1. 2014, čj. 4 Ads 114/2013–26) a Městského soudu v Praze (rozsudek ze dne 30. 12. 2015, čj. 11 A 46/2015–18) a rovněž poukazuje na § 34 odst. 1 správního řádu. Obdobně se vyjádřilo Ministerstvo zemědělství v rozhodnutí o odvolání ze dne 6. 11. 2023, čj. MZE–62423/2023–13143.

34. Žalovaný je rovněž přesvědčen, že dostatečně zdůvodnil splnění podmínky dle § 41 odst. 5 správního řádu (ochrana práv třetích osob, dobrá víra), přičemž důvodem nevyhovění žalobkynině žádosti bylo především promeškání lhůty pro podání žádosti o prominutí zmeškání úkonu a navrácení v předešlý stav (tj. nesplnění podmínky dle § 41 odst. 2 správního řádu). Rovněž ministerstvo tento závěr ve svém rozhodnutí aprobovalo. Ministerstvo zemědělství se ve svém rozhodnutí zabývá i dalšími důvody uvedenými v napadeném rozhodnutí, přičemž obě rozhodnutí tvoří jeden celek (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2021, čj. 3 As 265/2019–46). Není proto zřejmé, z jakého důvodu žalobkyně napadá usnesení žalovaného ze dne 17. 7. 2023, a nikoli rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 7. 11. 2023. Žalobkyně rovněž neuvádí, v čem spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí.

35. Žalovaný shrnuje, že vycházel ze spisového materiálu, který některé písemnosti (např. plná moc pro někdejšího advokáta ze dne 14. 11. 2022), o nichž se zmiňuje žalobkyně, neobsahuje (žalobkyně je v rámci žádosti ani nedoložila). Žalovaný posuzoval výhradně dodržení lhůty k podání žádosti o navrácení v předešlý stav a prominutí zmeškání úkonu (a s tím spojenou možnost podat odvolání). Dospěl přitom k závěru, že tato lhůta byla zmeškána, a proto usnesením zamítl žádost žalobkyně o navrácení v předešlý stav a zmeškání úkonu neprominul. Na základě této skutečnosti žalovaný posoudil žalobkynino odvolání jako opožděné.

36. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

37. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

38. Žaloba není důvodná.

39. Krajský soud předesílá, že ve věci nepovažoval za nutné provádět jakékoli dokazování, neboť skutkový stav věci je v potřebném rozsahu zachycen ve správním spisu, jímž se zpravidla dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS). IV.A K námitkám týkajícím se doručení prvoinstančního rozhodnutí 40. Krajský soud se nejprve zabýval námitkami týkajícími se doručení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve věci přestupku. Těmto námitkám nepřisvědčil.

41. Z obsahu spisové dokumentace plyne, že správní orgán prvního stupně obdržel dne 2. 9. 2022 od Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Jihočeský kraj podnět k projednání přestupku a odborné vyjádření. Dne 19. 9. 2022 bylo žalobkyni doručeno oznámení o zahájení přestupkového řízení. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo dle spisového materiálu na adresu tehdejšího trvalého pobytu žalobkyně (Městský úřad Chýnov) prostřednictvím kurýra správního orgánu prvního stupně doručeno dne 12. 10. 2022 a připraveno k vyzvednutí, současně Městský úřad Chýnov zveřejnil výzvu k vyzvednutí zásilky. Fikce doručení nastala dne 24. 10. 2022. Lhůta pro podání odvolání marně uplynula, rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 11. 2022.

42. Dne 17. 4. 2023 podala žalobkyně (právně zastoupena někdejším advokátem) u správního orgánu prvního stupně podnět k provedení přezkumného řízení ve věci prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný však dospěl k závěru (vyrozumění ze dne 16. 5. 2023), že přezkumné řízení zahajovat nebude. Dne 22. 6. 2023 podala žalobkyně (zastoupena nynější právní zástupkyní) žádost o navrácení v předešlý stav spolu s odvoláním proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Usnesením ze dne 17. 7. 2023, sp. zn. OZZL 82439/2023/jokl SS, čj. KUJCK 89162/2023, žalovaný žádosti nevyhověl a zmeškání úkonu – podání odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně – neprominul. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dne 31. 7. 2023 odvolání. Ministerstvo zemědělství rozhodnutím ze dne 6. 11. 2023, sp. zn. MZE–48833/2023, čj. MZE–62423/2023–13143, odvolání do výše uvedeného usnesení zamítlo a usnesení žalovaného potvrdilo. Žalovaný na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí bylo podáno opožděně, a tudíž jej zamítl.

43. Krajský soud předesílá, že ačkoli postup správního orgánu prvního stupně při doručování rozhodnutí ze dne 10. 10. 2022 nepovažuje za optimální, nebyl nezákonný.

44. Dle § 72 odst. 1 správního řádu se rozhodnutí účastníkům oznamuje doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou (nebo ústním vyhlášením).

45. Dle § 19 odst. 1 správního řádu „[p]ísemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil. Správní orgán doručí písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Nelze–li písemnost takto doručit, může ji doručit správní orgán sám“ […] Dle odst. 2 téhož ustanovení „[n]ení–li možné písemnost doručit prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, lze ji doručit také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Správní orgán zvolí takovou poštovní službu, aby z uzavřené poštovní smlouvy vyplývala povinnost dodat poštovní zásilku obsahující písemnost způsobem, který je v souladu s požadavky tohoto zákona na doručení písemnosti“ (důraz doplněn). Správní orgán má tedy dle citovaných ustanovení možnost volby způsobu doručování a může zásilku doručit i sám (vlastním kurýrem).

46. Dle § 20 odst. 1 správního řádu se fyzické osobě „písemnost doručuje na adresu pro doručování (§ 19 odst. 4), na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti, na adresu jejího trvalého pobytu, […]; fyzické osobě lze však doručit, kdekoli bude zastižena. Provádí–li doručení sám správní orgán, mohou osoby doručení provádějící doručit i mimo územní obvod tohoto správního orgánu“.

47. Z pořadí možností jsou zjevné preference zákonodárce, který na první místo staví zvolenou adresu (tu u žalobkyně nebylo množné využít, neboť její faktické bydliště není adresním místem, jak sama uvádí), tudíž jí rozhodnutí bylo doručováno na sídlo ohlašovny coby místo trvalého pobytu.

48. Z ničeho neplyne, že by správní orgán prvního stupně byl v době doručování (12. 10. 2022) obeznámen se žalobkyniným nepříznivým zdravotním stavem, resp. že by již v této době její zdravotní stav doručení shora uvedeným způsobem skutečně bránil. Žalobkyně nic takového konkrétně netvrdí, a tím spíše ani nedokládá. K žalobkynině hospitalizaci došlo až 25. 10. 2022 v návaznosti na odebrání koček. Taktéž v rozsudku ze dne 15. 5. 2023, čj. 63 A 4/2023–48, krajský soud dospěl k závěru, že otázkou ustanovení opatrovníka se měl žalovaný zabývat až v odvolacím řízení (ve věci nařízení předběžné náhradní péče o kočky) zahájeném na základě odvolání ze dne 4. 11. 2022 (žalobkyně jej podala v průběhu své hospitalizace). Z ničeho taktéž neplyne, že by žalobkyně skutečně byla v řízení před Okresním soudem v Táboře omezena na svéprávnosti.

49. Správní orgán prvního stupně sice mohl postupovat způsobem, který by byl pro žalobkyni příznivější (oznámení o zahájení řízení se mu podařilo žalobkyni úspěšně doručit prostřednictvím České pošty), avšak zcela jistě nejednal v rozporu se zákonem.

50. I kdyby však krajský soud žalobní argumentaci související se způsobem doručování přisvědčil, pak by přesto bylo nutné hodnotit její odvolání ze dne 21. 6. 2023 (podáno dne 22. 6. 2023) jako opožděné, neboť materiálně byla žalobkyně s obsahem rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nepochybně seznámena nejpozději dne 17. 4. 2023, kdy prostřednictvím svého advokáta podala podnět k provedení přezkumného řízení, v němž proti tomuto rozhodnutí vznesla konkrétně formulované námitky. Lhůta pro podání odvolání v délce 15 dnů (§ 83 odst. 1 správního řádu) by v takovém případě marně uplynula dne 2. 5. 2023.

51. Na základě shora uvedeného však krajský soud považuje za den doručení prvostupňového rozhodnutí den 24. 10. 2022, tj. desátý den od uložení zásilky u obecního úřadu obce Chýnov (adresa ohlašovny). IV.B K námitkám týkajícím se požadovaného navrácení v předešlý stav 52. Zbývá tedy posoudit, zda byly splněny podmínky pro navrácení v předešlý stav. Rozhodnutí ministerstva v této otázce je totiž rozhodnutím předběžné povahy, proti němuž se žalobkyně nemohla samostatně bránit žalobou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2019, čj. 4 Afs 244/2019–85). Ani tyto námitky nejsou důvodné.

53. Dle § 41 odst. 2 správního řádu, účastník může požádat o prominutí zmeškání úkonu „do 15 dnů ode dne, kdy pominula překážka, která podateli bránila úkon učinit. S požádáním je třeba spojit zmeškaný úkon, jinak se jím správní orgán nezabývá. Zmeškání úkonu nelze prominout, jestliže ode dne, kdy měl být úkon učiněn, uplynul jeden rok.“ 54. Dle § 41 odst. 4 správního řádu „[s]právní orgán promine zmeškání úkonu, prokáže–li podatel, že překážkou byly závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění.“ 55. Soud chápe složitou životní situaci žalobkyně, a to zejména s ohledem na prodělanou hospitalizaci, její duševní stav a fixaci na kočky, o které se starala, včetně kocoura Pinkyho. Případná žalobkynina neznalost procesních předpisů, a dokonce ani tvrzené pochybení advokáta však důvod pro prominutí zmeškání úkonu nepředstavují. Ministerstvo zemědělství v rozhodnutí ze dne 6. 11. 2023 v této souvislosti přiléhavě poukázalo na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2014, čj. 4 Ads 114/2013–26, dle něhož „[o]myl či neznalost příslušných procesních ustanovení pracovníků advokátní kanceláře však kromě nemožnosti aplikace § 40 odst. 1 písm. d) věty za středníkem správního řádu z povahy věci též nepředstavují závažný důvod pro opožděné podání odvolání a tím ani pro prominutí zmeškání tohoto úkonu.“ 56. Tento závěr lze aplikovat i v nynější věci. Jedná se totiž čistě o vztah mezi žalobkyní a jejím advokátem. Například dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2009, čj. 2 As 49/2009–51, „[t]vrzené pochybení advokáta totiž jistě není ‚vážným omluvitelným důvodem‘, už jen kvůli obecné právní zásadě ‚neznalost práva neomlouvá‘. V případě, kdy je klient přesvědčen o tom, že advokát nechrání jeho práva a oprávněné zájmy, je oprávněn využít zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, který upravuje ‚profesní život“ advokáta, a to včetně případné kárné odpovědnosti. Domnívá–li se pak, že mu činností advokáta byla způsobena škoda, může ji vymáhat v rámci civilního řízení.“ 57. Odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 30/2015 není přiléhavý, neboť se v tehdejší věci jednalo o zjevnou chybu advokáta, k níž samotné došlo z omluvitelných důvodů (v době doručení rozsudku byl advokát v pracovní neschopnosti, rovněž krátce hospitalizován, přičemž při přihlášení se do datové schránky nepostřehl, že k doručení rozhodnutí došlo již dříve fikcí, neboť nevytiskl doručenku dokumentu).

58. Nicméně i kdyby nyní namítané pochybení advokáta bylo možno považovat za relevantní, pak i v takovém případě by důkazní břemeno tížilo žalobkyni, neboť je to vždy účastník řízení, kdo musí existenci vážného důvodu prokázat (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2016, čj. 7 As 8/2016–37). V opačném případě by se účel stanovení procesních lhůt takřka vyprázdnil, neboť jejich zmeškání by bylo takřka vždy možné zhojit prostým tvrzením, že účastník řízení o lhůtě nevěděl a advokát jej náležitě nepoučil. V podané žádosti o prominutí zmeškání úkonu ze dne 21. 6. 2022 nadto žalobkyně tvrdí, že jí dřívější advokát sdělil, „že jedinou možností je žádat o přezkum rozhodnutí“. To je však skutečnost, kterou dokazovat lze. Obtížnost případného dokazování žalobkyni důkazního břemene nezbavuje.

59. Z obsahu spisu je patrné pouze tolik, že žalobkynin advokát podal jejím jménem (plná moc ze dne 29. 3. 2023) podnět k provedení přezkumného řízení až dne 17. 4. 2023. Soud není oprávněn spekulovat o tom, jaké důvody ke zvolenému postupu žalobkynina někdejšího advokáta vedly, tj. zda se jednalo o žalobkyní tvrzené pochybení, procesní taktiku či prosté vědomí, že lhůta k podání žádosti o prominutí zmeškání úkonu již marně uplynula.

60. Závažným důvodem pro prominutí zmeškání úkonu by samozřejmě za určitých okolností mohl být nepříznivý zdravotní stav žalobkyně. Nicméně v lednu 2023 již žalobkyně nebyla hospitalizována a dle vlastního tvrzení i k žalobě doložené plné moci ze dne 14. 11. 2022 byla současně zastoupena advokátem. Mohla jej tedy o dané situaci informovat a jeho prostřednictvím podat žádost o navrácení v předešlý stav spolu s odvoláním proti prvostupňovému rozhodnutí.

61. Za této situace krajský soud shledal, že se žádost nejenže neopírá o dostatečné důvody, ale je též opožděná.

62. Jak plyne ze shora uvedeného, zcela jistě nelze za počátek běhu lhůty pro podání žádosti považovat den 7. 6. 2023, kdy se žalobkyně obrátila na svou současnou advokátku, tj. kdy se dle svého tvrzení o možnosti podání žádosti údajně dozvěděla. Tvrzené pochybení dřívějšího žalobkynina advokáta relevantní „překážku“ pro podání odvolání nepředstavovalo.

63. Touto překážkou naopak mohla být hypoteticky žalobkynina hospitalizace, která však dle samotné žalobkyně trvala od 25. 10. 2022 a skončila dne 2. 12. 2022 (konec lhůty by připadl na pondělí 19. 12. 2022). I pokud by soud přijal tezi žalobkyně, že se o vydání prvostupňového rozhodnutí (doručeném fikcí dne 24. 10. 2022) z důvodu nepříznivého zdravotního stavu dozvěděla až dne 25. 1. 2023, pak by právě toto datum bylo nutno považovat za okamžik, kdy odpadla překážka bránící jí v provedení úkonu. V takovém případě by lhůta k požádání o prominutí zmeškání úkonu marně uplynula dne 9. 2. 2023. Pokud by krajský soud v této souvislosti vycházel dokonce až z data podání podnětu k provedení přezkumného řízení (17. 4. 2023), pak by taková lhůta marně uplynula dne 2. 5. 2023.

64. Žalobkyně žádost o navrácení v předešlý stav spojenou s odvoláním do prvostupňového rozhodnutí podala prostřednictvím žalobkyniny stávající právní zástupkyně až dne 22. 6. 2023, tedy řádově měsíce po odpadnutí překážky, a tedy opožděně.

65. Shora popsané skutečnosti nenasvědčují porušení práv zaručených Listinou, Úmluvou či jinými lidskoprávními dokumenty. Krajský soud v této souvislosti připomíná, že prvoinstanční rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno řádně, tedy nikoli způsobem, který by jí jakkoli bránil v uplatnění opravného prostředku (z ničeho neplyne, že by zdravotní stav žalobkyně již v době doručování tohoto rozhodnutí byl natolik vážný, že by doručení zvoleným způsobem znemožňoval). Krajský soud samozřejmě nepřehlíží, že následně byla žalobkyně hospitalizována, nicméně dne 25. 1. 2023, kdy se měla žalobkyně o existenci rozhodnutí o přestupku dozvědět, již byla hospitalizace ukončena. Navíc dle plné moci ze dne 14. 11. 2022 zjevně i byla právně zastoupena. Žalobkyně mohla procesní obranu realizovat prostřednictvím svého advokáta, jehož si sama dříve zvolila. Pokud jí její advokát neposkytl poučení, jehož se nyní dovolává (tj. podat žádost o navrácení v předešlý stav), nemusí se nutně jednat o profesní pochybení, ale o zvolenou procesní taktiku, kterou ostatně žalobkyně v podané žalobě popisuje (advokát údajně spoléhal na to, že žalobkyně bude moci oblíbeného kocoura koupit v dražbě). To, že tento postup nepřinesl zamýšlený výsledek, neznamená, že by žalobkyně neměla v řízení možnost uplatňovat svá práva, a tato skutečnost nemůže být důvodem pro prominutí zmeškání úkonu.

66. Co se týče námitky spočívající v tom, že žalovaný v usnesení ze dne 17. 7. 2023, sp. zn. OZZL 82439/2023/jokl SS, čj. KUJCK 89162/2023, jímž nevyhověl žalobkynině žádosti o navrácení v předešlý stav, dostatečně neodůvodnil splnění podmínky stanovené v § 41 odst. 5 správního řádu, tuto soud důvodnou neshledal. Zde krajský soud ve shodě se žalovaným (i Ministerstvem zemědělství) podotýká, že k posouzení splnění podmínek dle § 41 odst. 5 správního řádu správní orgány přistupují až po splnění podmínky dle § 41 odst. 2 (15denní lhůta k podání žádosti od pominutí překážky) a odst. 4 (prokázání existence překážky z nezaviněných závažných důvodů) správního řádu. V nyní posuzované věci však nebyly splněny již podmínky dle § 41 odst. 2 a 4 správního řádu. Žalovaný tedy nepochybil, když nezjišťoval, zda újma, která by byla způsobena dotčením práv nabytých v dobré víře nebo dotčením veřejného zájmu, převýšila újmu hrozící žalobkyni. Takové posouzení by bylo nadbytečné.

67. Krajský soud k dílčí žalobkynině námitce doplňuje, že nelze po správních orgánem požadovat, aby do svých rozhodnutí z čistě informativních důvodů zahrnovaly výsledky jiných řízení (byť týkajících se téhož účastníka), není–li to pro danou věc nezbytné či účelné. Nicméně i kdyby správní orgány v řízení týkajícím se nařízení předběžné náhradní péče skutečně nezmínily vydání rozhodnutí o přestupku, rozhodně to nemůže mít jakýkoli vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí v nynější věci.

68. S ohledem na výše uvedené dopěl soud ke stejnému závěru jako žalovaný, tj. že žalobkynino odvolání byla podáno opožděně, a žalovaný tudíž nepochybil, když je postupem dle § 92 odst. 1 správního řádu zamítl.

V. Závěr a náklady řízení

69. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

70. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšní, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. V případě procesně úspěšného žalovaného nevyšlo najevo, že by vynaložil náklady nad rámec své běžné činnosti, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Právní hodnocení krajského soudu IV.A K námitkám týkajícím se doručení prvoinstančního rozhodnutí IV.B K námitkám týkajícím se požadovaného navrácení v předešlý stav V. Závěr a náklady řízení