48 C 170/2024 - 98

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] proti žalované: [Anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Jméno žalované] [Anonymizováno] 2 o 309 719 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 309 719 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 100 609 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 111 478 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 97 632 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne [datum] (sp.zn. 48 C 170/2024) se žalobce domáhal přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 609 Kč s odůvodněním, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení vedeného [anonymizováno] [anonymizováno] věcí (dále jen „[anonymizováno]“) o žádosti o poskytnutí informace pod sp.zn. [anonymizováno][anonymizováno]/144965 (dále také „první posuzované řízení“). První posuzované řízení bylo dle tvrzení v žalobě zahájeno dne [datum], kdy žalobce podal žádost o informace, a skončeno bylo dne [datum], kdy byla informace poskytnuta. Žalobce u žalované nárok uplatnil dne [datum] a [datum], přičemž žalovaná vyhověla dne [datum] nároku žalobce částečně, a to ve výši 4 870,55 Kč. Žalobce uvedl, že v řízení u [anonymizováno] bylo porušeno jeho práva na poskytnutí informace v zákonné lhůtě. K dosažení účelu jeho žádosti o informace bylo nutno využít opravné prostředky, a že z průběhu řízení vyplývá náročnost získání informací, průtahy povinného subjektu i odvolacího orgánu. Jako základní částku zadostiučinění navrhl žalobce 100 Kč za den prodlení. K této sazbě pak navrhl připočítat 30 %, neboť věc mohla být vyřízena v řádu dnů, dále 30 % kvůli nutnosti podávat opravné prostředky a dále připočítat 20 %, neboť je nutné přihlédnout k závažným dopadům šikanózně vedeného řízení. Za jeden den prodlení tedy v konečném důsledku žalobce požaduje 180 Kč. Dále žalobce poukázal na povinnost žalované vyřídit žádost o informace správně v zákonné lhůtě. Nakonec pak vypočetl, že celkově požaduje zadostiučinění za průtahy s vyřízením žádosti o informace za každý den průtahů od [datum] do [datum] ve výši 105 480 Kč, nicméně ze strany žalované došlo k úhradě 4 870,55 Kč, žalobce tedy žádá vyplatit 100 609 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

2. Žalobou podanou dne [datum] (původně sp.zn. 48 C 171/2024) se žalobce domáhal přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 111 478 Kč s odůvodněním, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení vedeného [anonymizováno] o žádosti o poskytnutí informace pod sp.zn. [anonymizováno][anonymizováno]/106253 (dále také „druhé posuzované řízení“). Druhé posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum], kdy žalobce podal žádost o informace, a skončeno bylo dne [datum], kdy byla informace poskytnuta. Žalobce u žalované nárok uplatnil dne [datum], přičemž žalovaná dne [datum] vyhověla nároku žalobce částečně, a to ve výši 5 522,48 Kč. Žalobce uvedl, že v řízení u [anonymizováno] bylo porušeno jeho právo na poskytnutí informace v zákonné lhůtě, že k dosažení účelu jeho žádosti o informace bylo nutno využít opravné prostředky, a že z průběhu řízení vyplývá náročnost získání informací, průtahy povinného subjektu i odvolacího orgánu. Zřejmá je i složitost obrany proti nesprávnému úřednímu postupu. Jako základní částku zadostiučinění navrhl žalobce 100 Kč za den prodlení. K této sazbě pak navrhl připočítat 30 %, neboť věc mohla být vyřízena v řádu dnů, dále 30 % kvůli nutnosti podávat opravné prostředky a dále připočítat 20 %, neboť je nutné přihlédnout k závažným dopadům šikanózně vedeného řízení. Za jeden den prodlení tedy v konečném důsledku žalobce požaduje 180 Kč. Dále žalobce poukázal na povinnost žalované vyřídit žádost o informace správně v zákonné lhůtě. Nakonec pak vypočetl, že celkově požaduje zadostiučinění za průtahy s vyřízením žádosti o informace za každý den průtahů od [datum] do [datum] ve výši 117 000 Kč, nicméně ze strany žalované došlo k úhradě 5 522,48 Kč, žalobce tedy žádá vyplatit 111 478 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

3. Žalobou podanou dne [datum] (původně sp. zn. 48 C 175/2024) se žalobce domáhal přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 97 632 Kč s odůvodněním, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení vedeného [anonymizováno] o žádosti o poskytnutí informace pod sp.zn. [anonymizováno][anonymizováno]/189791 (dále také „třetí posuzované řízení“). Třetí posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum], kdy žalobce podal žádost o informace, a skončeno bylo dne [datum], kdy byla informace poskytnuta. Žalobce u žalované nárok uplatnil dne [datum], přičemž žalovaná dne [datum] vyhověla nároku žalobce částečně, a to ve výši 6 048 Kč. Žalobce uvedl, že v řízení u [anonymizováno] bylo porušeno jeho právo na poskytnutí informace v zákonné lhůtě, že k dosažení účelu jeho žádosti o informace bylo nutno využít opravné prostředky, a že z průběhu řízení vyplývá náročnost získání informací, průtahy povinného subjektu i odvolacího orgánu. Zřejmá je i složitost obrany proti nesprávnému úřednímu postupu. Jako základní částku zadostiučinění navrhl žalobce 100 Kč za den prodlení. K této sazbě pak navrhl připočítat 30 %, neboť věc mohla být vyřízena v řádu dnů, dále 30 % kvůli nutnosti podávat opravné prostředky a dále připočítat 20 %, neboť je nutné přihlédnout k závažným dopadům šikanózně vedeného řízení. Za jeden den prodlení tedy v konečném důsledku žalobce požaduje 180 Kč. Dále žalobce poukázal na povinnost žalované vyřídit žádost o informace správně v zákonné lhůtě. Nakonec pak vypočetl, že celkově požaduje zadostiučinění za průtahy s vyřízením žádosti o informace za každý den průtahů od [datum] do [datum] ve výši 103 680 Kč, nicméně ze strany žalované došlo k úhradě 6 048 Kč, žalobce tedy žádá vyplatit 97 632 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

4. Dále žalobce ke všem posuzovaným řízením uvedl, že mu vznikla újma poskytnutím informace po projití zákonné lhůty, čímž byl porušen zákon. Žalovaná dle žalobce neuznala, že úsilí spojené s podáním oprávněných opravných prostředků jako důsledek obstrukčního jednání povinného subjektu již samo o sobě znamená zvýšený zájem na získání informace. Žalovaná dle žalobce nezohlednila, že předmětem řízení bylo základní právo na informace dle čl. 17 Listiny. Žalovaná také nevzala do úvahy skutečnost, že žalobce důvodně podal opravné prostředky, přičemž řádným poskytnutím informace tzv. na první dobrou by žádné průtahy nenastaly. Za daných okolností je dle žalobce nadbytečné, aby soud konstatoval skutečnost, že došlo k poskytnutí informace po zákonné lhůtě, toto je zjevné. Nakonec žalobce uvádí, že se v případech týkajících se základních práv presumuje zásadní význam předmětu řízení pro účastníka a že skutečnost, že se žádané informace přímo netýkají žadatele, nevypovídá o důležitosti informace pro žadatele. Pokud jde o první posuzované řízení, žalovaná uznala a poskytla zadostiučinění pouze za 462 dnů, když poskytnutí informace trvalo 601 dnů. Žalovaná dle žalobce také neoprávněně krátila částky poskytnutého zadostiučinění. Pokud jde o nevýznamnost žádané informace, k tomuto žalovaná nepředložila žádné konkrétní důkazy.

5. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] k žalobám uvedla, že k žádostem žalobce, které byly předmětem v rámci třech posuzovaných řízení, vydala dne [datum] vyjádření v rámci předběžného projednání žádostí, přičemž pod bodem XVII. bylo řešeno první posuzované řízení a žalobci bylo v této věci přiznáno zadostiučinění ve výši 4 851 Kč s úrokem z prodlení v celkové výši 4 870,55 Kč. Dále pod bodem IV. zmíněného vyjádření žalované bylo řešeno druhé posuzované řízení a žalobci bylo v této věci přiznáno zadostiučinění ve výši 5 491,50 Kč s úrokem z prodlení v celkové výši 5 522,48 Kč. A konečně pod bodem XX. zmíněného vyjádření žalované bylo řešeno třetí posuzované řízení a žalobci bylo v této věci přiznáno zadostiučinění ve výši 6 048 Kč. Dále žalovaná poukázala na to, žalobce nijak neosvědčil zájem na požadované informaci. Byť se majetková újma v těchto případech presumuje, žalovaná má za to, že význam řízení byl pro žalobce marginální. Žalovaná také upozornila na četnost žalobce podávaných žádostí, přičemž připomněla, že informační zákon neslouží k pouhému uspokojení osobní zvědavosti. Dále uvedla, že výsledem mnoha žádostí žalobce závisel na posouzení shodné právní otázky, přičemž nejistota žalobce ohledně výsledku se v tomto směru nemohla multiplikovat, žádosti byly ostatně od zaujetí právního názoru nadřízeného orgánu řešeny obdobně. Kromě toho žalovaná konstatovala, že její postup byl veden snahou ochránit citlivé informace recipientů sociálních dávek, neboť drtivá většina žádostí žalobce směřuje právě do této oblasti. Nejednalo se tedy ze strany žalované o úmyslné obstrukční jednání. Žalovaná navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout.

6. Usnesením ze dne [datum], č.j. 48 C 170/2024- 9, soud spojil řízení vedená pod sp. zn. 48 C 170/2024, 48 C 171/2024 a 48 C 175/2024 ke společnému řízení, neboť všechna řízení se týkající týchž účastníků a skutkově spolu souvisejí, jelikož se týkají obdobného skutkového stavu založeného na tom, že žalobce coby poškozený měl utrpět nemajetkovou újmu plynoucí z délky řízení vedených [anonymizováno] ve věci žádostí o poskytnutí informací.

7. Ve věci bylo zdejším soudem rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum], č. j. 48 C 170/2024-63. Soud konstatoval, že nepřiměřenou délkou řízení vedených u [anonymizováno] [anonymizováno] [Anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno][anonymizováno]/144965, [anonymizováno][anonymizováno]/106253 a [anonymizováno][anonymizováno]/189791 došlo k porušení práva žalobce na projednání věci bez zbytečných průtahů zaručeného v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 309 719 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 100 609 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 111 478 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 97 632 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

8. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Usnesením odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. 91 Co 84/2025-86, byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, který vedl k tomu, že soud nehodnotil veškerá kritéria dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“). Co se týká kritéria významu předmětu řízení pro žalobce, nebylo z odůvodnění napadeného rozsudku zřejmé, na základě jakých úvah soud I. stupně uzavřel, že žalobce zjevně požadovanou informaci k realizaci nějakého svého konkrétního práva nepotřeboval. Odvolací soud tedy uzavřel, že na soudu I. stupně v dalším řízení především bude, aby náležitě zjistil skutkový stav věci, zejména průběh posuzovaných řízení, jejich předmět a zájem žalobce na získání požadovaných informací. Soud I. stupně poté znovu posoudí, zda v předmětných řízeních došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, a to tak, že zhodnotí veškerá kritéria příkladmo vypočtená v § 31a odst. 3 písm. a) až e) OdpŠk.

9. V dalším řízení je na soudu I. stupně rozhodl o žalobě na jednání.

10. Ze shodných tvrzení účastníků, která soud vzal za svá skutková zjištění, bylo zjištěno, že žalobce nárok týkající se prvního posuzovaného řízení u žalované uplatnil dne [datum] ve výši 100 Kč za každý den prodlení s vyřízením žádosti, přičemž žalovaná se k nároku žalobce vyjádřila sdělením ze dne [datum] a vyplatila částku 4 870,55 Kč. Nárok týkající se druhého posuzovaného řízení žalobce u žalované uplatnil dne [datum] ve výši 100 Kč za každý den prodlení s vyřízením žádosti, přičemž žalovaná se k nároku žalobce vyjádřila sdělením ze dne [datum] a vyplatila částku 5 522,48 Kč. Nárok týkající se třetího posuzovaného řízení uplatnit žalobce u žalované uplatnil dne [datum] ve výši 180 Kč za každý den prodlení s vyřízením žádosti, přičemž žalovaná se k nároku žalobce vyjádřila sdělením ze dne [datum] a vyplatila částku 6 048 Kč.

11. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění.

12. Ze spisu [anonymizováno] [anonymizováno] věcí, sp.zn. [anonymizováno][anonymizováno]/144965, který se týká prvního posuzovaného řízení, bylo zjištěno, že dne [datum] žalobce požádal [anonymizováno] o rozhodnutí č.j. [anonymizováno]-[Anonymizováno]/151080-421/1. Požadované informace se týkaly třetích osob a vztahovaly se k řízení o příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za konkrétní období. Dne [datum] žalobce vyrozuměn o prodloužení lhůty k vyřízení žádosti o 10 dnů. Dne [datum] dotaz na adresáta žádaného rozhodnutí. Rozhodnutím ze dne [datum] byla žádost částečně odmítnuta ohledně poskytnutí osobních a citlivých údajů s odůvodněním, že jde o rozhodnutí ve správním řízení, jehož žalobce není účastníkem. Po provedení testu proporcionality [anonymizováno] dospělo k závěru o částečném poskytnutí informace v podobě anonymizovaného rozhodnutí. Anonymizované rozhodnutí poskytnuto dne [datum]. Dne [datum] žalobce podal proti tomuto rozhodnutí rozklad. Dne [datum] zasedala rozkladová komise. Rozhodnutím ministra [anonymizováno] věcí ze dne [datum] bylo rozhodnutí [anonymizováno] zrušeno a věc mu vrácena k novému projednání s právní mocí dne [datum], a to rovněž z důvodu nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Požadovaná informace po vyloučení pouze osobních údajů byla žalobci poskytnuta dopisem ze dne [datum].

13. Ze spisu [anonymizováno] [anonymizováno] věcí, sp.zn. [anonymizováno][anonymizováno]/106253, který se týká druhého posuzovaného řízení, bylo zjištěno, že dne [datum] byla [anonymizováno] doručena žádost o kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno]-62, a rozhodnutí ze dne [datum], č.j. [anonymizováno]-[Anonymizováno]/247729-422/2. Požadované informace se týkaly třetích osob a vztahovaly se k řízení o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání. Dne [datum] byl žalobce vyrozuměn o prodloužení lhůty k vyřízení žádosti o 10 dnů. Dne [datum] dotaz na adresáta žádaného rozhodnutí. Rozhodnutím ze dne [datum] byla částečně odmítnuta žádost o poskytnutí informace ve věci poskytnutí osobních a citlivých údajů a údajů, které jsou dotčenou osobou považovány za obchodní tajemství uvedených v rozhodnutí [anonymizováno] č.j. [anonymizováno]-[Anonymizováno]/247729-422/2 (výrok I.) a odmítnuta žádost o poskytnutí informace ve věci poskytnutí kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno]-62 (výrok II.). Anonymizované rozhodnutí poskytnuto dne [datum]. Dne [datum] žalobce podal proti tomuto rozhodnutí rozklad. Rozhodnutím ministra [anonymizováno] věcí ze dne [datum] bylo napadené rozhodnutí [anonymizováno] zrušeno a věc mu vrácena k novému projednání s právní mocí dne [datum], a to rovněž z důvodu nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Požadovaná informace byla žalobci poskytnuta dopisem ze dne [datum].

14. Ze spisu [anonymizováno] [anonymizováno] věcí, sp.zn. [anonymizováno][anonymizováno]/189791, který se týká třetího posuzovaného řízení, bylo zjištěno, že dne [datum] byla [anonymizováno] doručena žádost o rozhodnutí č.j. [anonymizováno]-[Anonymizováno]/225203-911. Požadované informace se týkaly třetích osob a vztahovaly se k řízení o dávkách státní sociální podpory. Dne [datum] byl žalobce vyrozuměn o prodloužení lhůty k vyřízení žádosti o 10 dnů. Dne [datum] dotaz na adresáta žádaného rozhodnutí. Rozhodnutím ze dne [datum] byla žádost částečně odmítnuta, a to ve věci poskytnutí osobních a citlivých údajů uvedených v požadovaném rozhodnutí. V odůvodnění [anonymizováno] uvedlo, že vzhledem k detailnosti požadavku má [anonymizováno] za to, že požadované rozhodnutí nebylo vybráno náhodně. Z toho [anonymizováno] usoudilo, že totožnost osoby, jíž se rozhodnutí týká, je žadateli (žalobci) známa a považuje požadované informace za osobní údaje ve smyslu čl. 4 odst. 1 GDPR. V požadovaném rozhodnutí jde o soukromé a velmi citlivé osobní údaje. Z úřední činnosti [anonymizováno] bylo dále zjištěno, že žadatel požadoval u [anonymizováno] také jiná rozhodnutí týkající se dotčené osoby. Z toho může vyplývat riziko, že žadatel si o dotčené osobě cíleně shání komplexní informace. Anonymizované rozhodnutí poskytnuto dne [datum]. Dne [datum] žalobce podal proti tomuto rozhodnutí rozklad. Rozhodnutím ministra [anonymizováno] věcí ze dne [datum] bylo rozhodnutí [anonymizováno] zrušeno a věc mu vrácena k novému projednání s právní mocí dne [datum], a to rovněž z důvodu nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Požadovaná informace byla žalobci poskytnuta dopisem ze dne [datum].

15. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že první posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od podání žádosti o informace dne [datum] do poskytnutí požadované informace dne [datum], druhé posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od podání žádosti o informace dne [datum] do poskytnutí požadované informace dne [datum], třetí posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od podání žádosti o informace dne [datum] do poskytnutí požadované informace dne [datum], což bylo mezi účastníky nesporné, tedy první posuzované řízení trvalo 1 rok a 8 měsíců, druhé posuzované řízení trvalo 1 rok a 10 měsíců a třetí posuzované řízení trvalo 1 rok a 3 měsíce.

16. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

17. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

18. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

19. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

20. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona (u úřadu uvedeného v § 6) podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

21. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem (dále jen „o.z.“).

23. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

25. Dle §14 odst. 5 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“), povinný subjekt posoudí žádost a nerozhodne-li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění nebo upřesnění; je-li zapotřebí licence podle § 14b, předloží v této lhůtě žadateli konečnou licenční nabídku.

26. Dle § 14 odst. 6 InfZ lhůtu pro poskytnutí informace podle odstavce 5 písm. d) může povinný subjekt prodloužit ze závažných důvodů, nejvýše však o deset dní. Žadatel musí být o prodloužení lhůty i o jeho důvodech vždy prokazatelně informován, a to včas před uplynutím lhůty pro poskytnutí informace.

27. Dle § 15 odst. 1 InfZ, pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti (dále jen "rozhodnutí o odmítnutí žádosti"), s výjimkou případů, kdy se žádost odloží.

28. Dle § 16 InfZ povinný subjekt předloží odvolání spolu se spisovým materiálem nadřízenému orgánu ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení odvolání (odst. 2). Nadřízený orgán rozhodne o odvolání do 15 dnů ode dne předložení odvolání povinným subjektem. Lhůta pro rozhodnutí o rozkladu je 15 pracovních dnů ode dne doručení rozkladu povinnému subjektu. Lhůtu nelze prodloužit (odst. 3).

29. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce zejména podle § 1 odst. 1, § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobce u žalované svůj nárok uplatnil, pokud jde o první posuzované řízení, dne [datum], pokud jde o druhé posuzované řízení, dne [datum], a pokud jde o třetí posuzované řízení, dne [datum] ve smyslu § 14 OdpŠk a proto věc mohla být před soudem ve smyslu § 15 OdpŠk projednána.

30. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

31. V posuzovaném případě se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaných řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

32. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek ESLP ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne [datum]) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek ESLP ve věci Žirovnický proti České republice ze dne [datum]). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek ESLP ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne [datum]). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na paměti, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

33. V obecné rovině soud k posuzovaným řízením konstatuje, že ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen „Stanovisko“) plyne obecný závěr, že „je nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba ji přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15.000,- Kč až 20.000,- Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7.500,- Kč až 10.000,- Kč).“ Tento obecný závěr však nelze v plném rozsahu promítnout do řízení, které probíhalo toliko před správním orgánem a nedošlo do fáze řízení před soudem. Nadto podle InfZ jsou stanoveny poměrně krátké lhůty pro rozhodnutí o poskytnutí informace. Aplikovat paušálně závěr o normativu dvou let pro každé řízení by tak bylo zjevnou mechanickou aplikací závěru, který by ve svém důsledku nevedl ke spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky. Je třeba zohlednit i skutečnost, že Stanovisko bylo vydáno ještě před tím, než byly učiněny zásadní závěry z hlediska možnosti požadovat odškodnění za řízení vedené pouze před správními orgány, a to Nejvyšším soudem (srov. NS ČR, velký senát, sp.zn. 31 Cdo 2402/2020) a Ústavním soudem (srov. nález sp.zn. II. ÚS 570/20). Řízení podle InfZ je řízením, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda.

34. Již zde soud konstatuje, že délky jednotlivých řízení jsou i při bližším zkoumání průběhu řízení nepřiměřené. Délka prvního posuzovaného řízení činila 1 rok a 8 měsíců, délka druhého posuzovaného řízení činila 1 rok a 10 měsíců a délka třetího posuzovaného řízení činila 1 rok a 3 měsíce. Posuzovaná řízení neodpovídala dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat.

35. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování přiměřenosti délky řízení, má soud na základě učiněných zjištění za to, že předmětná řízení nebyla skutkově, právně ani procesně složitá, jednalo se o žádosti o informace podle InfZ. Správní orgán toliko zjišťoval stanoviska dotčených osob. Věci byly řešeny druhostupňovým správním orgánem při rozhodování o rozkladu. Uvedenou instančnost rozhodování však nelze přičítat k procesní složitosti řízení, ale je ji naopak nutno přičíst k tíži státu, když první rozhodnutí [anonymizováno] byla v posuzovaných řízení rovněž zrušena s ohledem na jejich nepřezkoumatelnost.

36. Jde-li o kritérium jednání žalobce, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení svým postupem nepodílel.

37. Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci soud shledal, že ve všech posuzovaných řízení byly překročeny zákonné lhůty podle InfZ jak pro rozhodnutí o žádosti žalobce [a to i po zrušení prvostupňových rozhodnutí, neboť v případě, kdy bylo zrušeno rozhodnutí povinného subjektu a věc mu byla vrácena k novému vyřízení, počíná lhůta pro nové vyřízení žádosti plynout ode dne právní moci rozhodnutí nadřízeného orgánu (srov. rozsudek NSS ze dne [datum], č. j. 4 As 234/2014- 49)], tak pro vydání rozhodnutí v řízení o rozkladu. V prvním posuzovaném případě žalobce podal žádost dne [datum], rozhodnuto o žádosti bylo [datum], žalobce pak dne [datum] podal proti rozhodnutí rozklad a teprve dne [datum] bylo rozhodnutí [anonymizováno] zrušeno (právní moc dne [datum]). Požadovaná informace byla žalobci poskytnuta až dopisem ze dne [datum]. V druhém posuzovaném řízení žalobce podal žádost dne [datum], rozhodnuto o žádosti bylo [datum], dne [datum] podal žalobce proti rozhodnutí rozklad a teprve dne [datum] bylo rozhodnutí [anonymizováno] zrušeno (právní moc dne [datum]). Požadovaná informace byla žalobci poskytnuta dopisem ze dne [datum]. V třetím posuzovaném řízení žalobce podal žádost dne [datum], rozhodnuto o žádosti bylo [datum], žalobce podal dne [datum] proti rozhodnutí rozklad a teprve dne [datum] bylo rozhodnutí [anonymizováno] zrušeno (právní moc dne [datum]). Požadovaná informace byla žalobci poskytnuta dopisem ze dne [datum]. Z žádné skutečnosti, která v řízení vyšla najevo, však nelze dovodit, že by bylo ze strany [anonymizováno] řízení vedeno „šikanózně“, jak uvádí žalobce, aniž by toto své tvrzení jakkoliv rozvedl. Bylo prokázáno, že [anonymizováno] žalobci informace částečně poskytlo již na počátku, když provedlo kompletní anonymizaci rozhodnutí, s čímž se ovšem žalobce nespokojil. Pokud v řízení o rozkladu ministr [anonymizováno] věcí v jednotlivých posuzovaných řízeních rovněž shledal, že odůvodnění prvostupňových rozhodnutí jsou nedostatečná, nelze ani z tohoto bez dalšího dovodit, že by [anonymizováno] postupovalo vůči žalobci „šikanózně“.

38. Pokud jde o význam předmětu řízení pro žalobce, tento soud hodnotil jako marginální. Předně je nutno konstatovat, že řízení o poskytnutí informací dle InfZ není judikaturou řazeno mezi řízení s typově zvýšeným významem, za která jsou považována např. řízení trestní, opatrovnická, pracovně-právní, ve věcech osobního stavu či sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života, anebo taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu je třeba vyřídit přednostně. NS pak v rozsudku ze dne [datum], č. j. 30 Cdo 760/2022-389, uvedl: „v řízení o poskytnutí informace se význam jeho předmětu pro poškozeného ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk odvíjí od toho, jak významná je požadovaná informace v době podání žádosti o její poskytnutí (popřípadě v průběhu řízení o její poskytnutí) pro žadatele. Z výše citované judikatury je zřejmé, že žadatel není povinen vysvětlovat v žádosti o poskytnutí informace skutečnosti, na kterých staví svůj zájem na jejich poskytnutí. To však nemůže vést k úvaze o tom, že poskytnutí informací pro žadatele má ve všech případech shodný význam, odvozený od toho, že svou žádostí realizuje jedno z důležitých základních práv. Význam předmětu řízení o poskytnutí informací se totiž bude lišit v okamžiku, kdy žadatel potřebuje konkrétní informaci pro realizaci svého práva (např. žalobce v řízení o náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, jež neskončilo odsouzením, se domáhá u konkrétního soudu poskytnutí soudních rozhodnutí vydaných ohledně téhož nároku v jiných věcech, aby mohl odůvodnit jím požadovanou výši přiměřeného zadostiučinění) a v okamžiku, kdy žádostí o poskytnutí informace realizuje spíše svůj zájem bez toho, aby bylo zjevné, k čemu konkrétně žadatel informaci potřebuje. Právě zjevnost reálné potřeby informaci získat by měla vést příslušný orgán k tomu, aby ji poskytl plně a bez prodlení. O standardním či dokonce zvýšeném významu předmětu posuzovaného řízení, a tím i případném poskytnutí zadostiučinění v penězích, lze proto uvažovat pouze v případě, kdy žadatel potřebuje naléhavě a nutně informace získat pro následnou (nikoli časově vzdálenou) realizaci konkrétních práv (přičemž i zde se význam předmětu posuzovaného řízení může lišit v čase – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3331/2011). Jde-li o situaci, kdy žalobce informaci k realizaci konkrétního subjektivního práva bezprostředně nepotřebuje, bude možné uvažovat o tom, že význam posuzovaného řízení bude snížený, případně nepatrný.“ 39. Informace požadované v posuzovaných řízeních se týkaly třetích osob a vztahovaly se k řízení o příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za konkrétní období (první posuzované řízení), k řízení o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání (druhé posuzované řízení) a k řízení o dávkách státní sociální podpory (třetí posuzované řízení). Žalobce stran důvodů, pro které požadované informace požadoval a potřeboval, ničeho neuvedl (a neprokázal). Zvýšený význam posuzovaných řízení odvozoval výhradně z porušení svého základního práva, což (jak vyplývá ze shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu) není určující hledisko. Posouzení významu informace pro žalobce nelze odvozovat od významnosti práva, které je prostřednictvím žádostí o informace dle InfZ realizováno, nýbrž pouze individuálně od vztahu požadované informace a konkrétního žadatele. Zvýšený význam nelze dovozovat ani ze zvýšeného úsilí žalobce (podání rozkladu) k získání informací, když i takové úsilí mohl žalobce vyvinout za účelem ukojení své prosté zvědavosti, nikoliv z důvodu, že informaci potřeboval k uplatnění konkrétního subjektivního práva. Podávání opravných prostředků je právem účastníka řízení, které zákon předpokládá a nelze při jeho využití automaticky hovořit o zvýšeném významu. Soud k tomu podotýká, že jelikož se žalobce k jednání nedostavil, ač byl řádně a v dostatečném časovém předstihu předvolán, nemohl mu soud poskytnout procesní poučení o nedostatcích jeho skutkových tvrzení a návrhů důkazů, vyzvat žalobce k jejich doplnění a poučit jej o následcích nevyhovění takovým výzvám. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutích sp.zn. 32 Cdo 2528/2010 či sp.zn. 28 Cdo 3665/2009). V tomto ohledu je nutno zdůraznit, že není úkolem žalované ani soudu, aby zvažovaly všechny možné v úvahu připadající situace (či dokonce si k nim obstarávaly důkazy), pro které by mohla být vyžadovaná informace pro žalobce důležitá.

40. Na základě všech popsaných hledisek dospěl soud k závěru, že celkovou dobu posuzovaných řízení nelze přes uvedený marginální význam předmětu řízení pro žalobce považovat za dobu přiměřenou, když lze v zásadě předpokládat, že řízení o poskytnutí informace bude skončeno nejvýše do přibližně 60 dnů (tj. 15 dnů pro poskytnutí informace nebo rozhodnutí o odmítnutí žádosti + 10 dnů přípustného prodloužení lhůty + 15 dnů pro podání rozkladu + 15 pracovních dnů pro rozhodnutí o rozkladu), a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 3007/2010).

41. Na rozdíl žalobce (i žalované) však má soud za to, že s ohledem na uvedený marginální význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobce je v daném případě zcela dostatečným zadostiučiněním za vzniklou nemajetkovou újmu morální satisfakce (konstatování porušení práva) a že pro poskytnutí peněžitého zadostiučinění není důvodu. Za situace, kdy žalovaná před podáním žaloby žalobci poskytla peněžité zadostiučinění (byť v podstatně nižší než požadované výši), však již není důvod konstatovat porušení práva, neboť tato forma satisfakce je již přiznanou a vyplacenou relutární náhradou konzumována (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. 12 Co 87/2025-48), soud proto podanou žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl (výrok I).

42. O nákladech řízení (výrok II) soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 1 a 3 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byla procesně zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba podaná až po poskytnutí částečného peněžitého odškodnění v celém rozsahu zamítnuta, když soud neshledal pro peněžité odškodnění důvod. Proto soud žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši dvou režijních paušálů po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za vyjádření ze dne [datum] k žalobě a za vyjádření k odvolání ze dne [datum] podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

43. Povinnost k plnění v nákladovém výroku soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.