48 C 179/2023 - 135

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozen [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupen advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [právnická osoba], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] za níž jedná Úřad pro [právnická osoba] státu ve věcech majetkových sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 398 673,66 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 49 356 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 201 943,33 Kč od 14.8.2023 do 25.10.2023 a úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 49 356 Kč od 26.10.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 349 317,66 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 24.8.2023 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 39 328 Kč k rukám zástupce žalobce, [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobci se vrací záloha složená na náklady důkazů ve výši 3 000 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Obvodního soudu pro [adresa] do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 18.8.2023, doručenou soudu téhož dne, ve znění pozdějších doplnění a částečných zpětvzetí, domáhal po žalované zaplacení náhrady škody a odškodnění za nemajetkovou újmu v souvislosti s trestním řízením vedeným proti žalobci posléze u Krajského soudu v [adresa] pod sp.zn. [spisová značka]. Žalobce se domáhal náhrady nákladů obhajoby ve výši 20 673,66 Kč s příslušenstvím, sestávající z částky 15 246 Kč za žalovanou neuznané úkony právní služby, částky 3 249,66 Kč na cestovních výdajích a částky 2 178 Kč (18 půlhodin + 21% DPH) na promeškaném čase za 3 cesty dne 30.10.2019, 18.1.2021 a 21.1.2021, a dále přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z trestního stíhání ve výši 378 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že proti němu bylo vedeno trestní řízení, které skončilo vydáním zprošťujícího rozsudku Krajským soudem v [adresa] ze dne 30.8.2022, který nabyl právní moci dne 2.9.2022. K nemajetkové újmě žalobce tvrdila, že je slušným bezúhonným člověkem, má a vždy měl čistý trestní rejstřík, kdy nečekané trestní řízení jej velmi zasáhlo. V trestním řízení byla vina prokazována a tvrzena poškozeným s bohatou trestní minulostí ([jméno FO]) a žalobce byl dáván do spojení rovněž s osobou s bohatou trestní minulostí ([jméno FO]). Spojování s těmito lidmi žalobce velmi poškozovalo. V důsledku trestního řízení přišel o své dobré jméno, o částku v řádech vyšších stovek tisíc korun a dále i o předmětná motorová vozidla, která byla v trestním řízení vydána [jméno FO]. Trestní stíhání trvalo téměř 3 roky (34 měsíců), kdy došlo k podstatnému zhoršení životní úrovně. Žalobce pociťoval strach o svoji budoucnost, měl velký strach z vězení. Po sdělení obvinění byl žalobce rozrušený a vystresovaný, měl pocit úzkosti, staženého žaludku a třesu celého těla, měl problémy se spánkem a v noci se často probouzel, často nemohl usnout a pravidelně se mu opakovaly obavy z další budoucnosti, nebyl schopen se ani zcela řádně soustředit a ztrácel vůli podnikat a rozvíjet své podnikání. Před svým obviněným pravidelně sportoval, což po obvinění zcela přestalo, neboť neměl na takové činnosti vůbec chuť, náladu a byl psychicky velmi vyčerpán. Dále neměl zájem ani o společenské a volnočasové aktivity, které předtím provozoval. Nezákonné trestní stíhání žalobce se v okolí [Anonymizováno] rozkřiklo, zejména u zákazníků, konkurence a u osob obchodujících s automobily. Měl pocit, že se na něj lidé dívají skrze prsty, jako na kriminálníka. Žalobce měl velký strach i o své dobré jméno, neboť je předsedou Společenství vlastníků jednotek a obával se ztráty funkce předsedy a děsilo ho i to, že by se všichni sousedi dozvěděli, že byl trestně stíhán či dokonce odsouzen. Trestní stíhání mělo zásadní vliv i do jeho intimního života, kdy neměl chuť na intimnosti s partnerkou, která mu však po celou dobu výslechů a stíhání byla velkou podporou. Partnerka [jméno FO] věděla, z čeho je obviněn, a i to, že je nevinen, včetně argumentů, proč tomu tak je. Bratr žalobce vyjádřil své obavy o své pohledávky, což velmi narušilo osobní vztahy mezi bratry. V důsledku trestního stíhání bylo zasaženo do letní dovolené v roce 2022. Žalobci hrozil trest odnětí svobody v rozmezí od 1 roku do 5 let a měl obavu, že by mohl skončit ve vězení. Od počátku trestního řízení orgány činné v trestním řízení nedokázaly odpovědět na některé zcela zásadní otázky – zejména v čem vůbec měla spočívat trestnost jednání žalobce. Žalobce měl strach, že v případě odsouzení přijde o celou svoji obchodní, podnikatelskou činnost a zdroj živobytí, kdy mu reálně hrozilo uložení trestu zákazu činnosti – podnikání v oboru. Dopadem byl i odchod zaměstnance pana [jméno FO] po 12 letech ve společnosti [právnická osoba], kdy jako důvod sdělil především obavu v další budoucnost společnosti a zajištění své rodiny se šestiletým synem. Mezi poškozenými v kauze [jméno FO] figurovala i společnost [Anonymizováno]. Přestože se tato údajná škoda žalobce vůbec netýkala, byl bohužel součástí spisu a také obviněným. Z tohoto důvodu [Anonymizováno]. zesplatnila žalobci úvěr tzv. skladového financování a požadovala urychlené doplacení tohoto úvěru na skladové financování vozidel ve výši 3 000 000 Kč. Tento fakt ovlivnil další vývoj a budoucí možnosti podnikání pro společnosti [právnická osoba] K uplatnění nároků u žalované žalobce uvedl, že je uplatnily dne 13.2.2023. V replice na vyjádření žalované žalobce vyjádřil nesouhlas s argumentací žalované k neuznaným úkonům právní služby a souvisejícím výdajům obhájce, jakož i s částkou 30 000 Kč přiznanou coby odškodnění za nemajetkovou újmu. Žalobce setrval na podané žalobě v celém zbývajícím rozsahu.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 24.10.2023 k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne 13.2.2023 uplatnil oba nároky ve výši uplatněné touto žalobou. K projednání žádosti žalobce došlo dne 24.10.2023. Žalovaná konstatovala, že v předmětném trestním řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a poskytla žalobci náhradu nákladů obhajoby ve výši 120 966,34 a přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 30 000 Kč, Ve zbylém rozsahu žalovaná nároky žalobce neuznala. Žalovaná neuznala následující úkony právní služby: 30. 10. 2019 – nahlédnutí do spisu, 12. 6. 2020 – návrh na doplnění dokazování (přiznáno ve výši půlúkonu), 18. 1. 2021, 21. 1. 2022 – nahlédnutí do spisu (přiznáno pouze za jeden úkon spojený s jeho studiem při skončení vyšetřování), 18. 11. 2021, 27. 1. 2022 – porada s obhájcem, 11. 5. 2022 – návrh na doplnění dokazování. Nebylo přiznáno cestovné a promeškaný čas k úkonům konaným ve dnech 30. 10. 2019, 18. 1. 2021 a 21. 1. 2021. Ohledně nemajetkové újmy žalovaná stručně zrekapitulovala skutečnosti plynoucí z trestního spisu, přičemž má za to, že poskytnutá satisfakce 30 000 Kč odpovídá tomu, že žalobce je bezúhonnou osobou a trestní stíhání souviselo s jeho podnikáním, přičemž sám žalobce při svém výslechu u hlavního líčení uvedl, že obchodoval s osobou spoluobviněného a nebyl opatrný. Jinak vyšla z toho, že žádná z konkrétních tvrzení žalobce nebyla nijak doložena a ani nejsou nijak zjistitelná ze spisu Žalovaná navrhla žalobu ve zbývajícím rozsahu, nad rámec částek přiznaných v rámci předběžného projednání, zamítnout.

3. Podáním ze dne 1.12.2023 a poté při jednání dne 12.12.2023 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to v prvním případě pro plnění žalované ve výši 152 587,33 Kč v druhém případě z vlastního rozhodnutí ohledně částky 2 778,54 Kč (zbylý nárok na vlastním cestovném žalobce). Soud v souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobce řízení částečně v tomto rozsahu zastavil usneseními ze dne 6.12.2023, č.j. [spisová značka], a ze dne 12.12.2023, č.j. [spisová značka].

4. Předmětem řízení zůstaly dva nároky žalobce, a to jednak na náhradu škody 20 673,66 Kč a jednak na odškodnění nemajetkové újmy 378 000 Kč, vždy s vymezeným příslušenstvím.

5. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením policejního orgánu dne 21.10.2019 a že skončilo zprošťujícím rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 30.8.2022, který nabyl právní moci dne 2.9.2022, že žalobce u žalované nároky uplatnil dne 13.2.2023, že žalovaná nároky žalobce projednala, což sdělila stanoviskem ze dne 24.10.2023, přičemž přiznala žalobci částku 120 966,34 Kč na obhajném, 1 590,99 Kč na nákladech žalobce a 30 000 Kč za nemajetkovou újmu a že ohledně uplatněných nákladů vynaložených na obhajobu v trestním řízení vznikla žalobci škoda a že požadované úkony právní služby byly vykonány.

7. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedeným závěrům o skutkovém stavu:

8. Z technického průkazu k vozidlu RZ: [SPZ] na č.l. 39, zjištěna informace o vlastníku/provozovateli vozidla, [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokát, dále zjištěno palivo nafta motorová (NM) a kombinovaná spotřeba 4,2 l.

9. Z výstupu z Google maps na č.l. 43, zjištěna vzdálenost mezi adresami [adresa] - [jméno FO] a [adresa], 94 km, 1 hodina a 5 minut.

10. Z výstupu z Google maps na č.l. 41, zjištěna vzdálenost mezi body [adresa], 1 hodina 11 minut, 90 km.

11. Z výstupu z Google maps na č.l. 45, zjištěna vzdálenost mezi adresami [adresa] – [jméno FO] a Krajský soud v [adresa], 95,2 km, 1 hodina 10 minut.

12. Z úplného výpisu z OR na č.l. 54 ke společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], zjištěno, že žalobce je jediným jednatel od 22.12.2008 do současnosti a dále zjištěno, že aktuálně od roku 2010 jediným společníkem žalobce, v období 2008, 2010 ještě společníkem s podílem 50 % [Anonymizováno].

13. Z úplného výpisu z rejstříku Společenství vlastníků jednotek na č.l. 56, zjištěno, že se vztahu k SVJ domu [Anonymizováno] [jméno FO], [adresa], IČO: [IČO], zjištěno, že žalobce předsedou SVJ od 13.7.2018 do současnosti.

14. Z výpisu z živnostenského rejstříku ke dni 9.2.2023, zjištěno, že žalobce zapsán jako podnikatel s předmětem podnikání dalšími obory činnosti, jak je uvedeno v tomto výpise.

15. Z čestného prohlášení ze dne 11.12.2023 na č.l. 116, zjištěno, že podepsáno [jméno FO], narozený [datum], který prohlašuje, že je dobrým kamarádem žalobce, ví, že byl nezákonně trestně stíhán, že se to odrazilo v jeho společenském a osobním životě, že se vyhýbal společenskému životu, společnosti, kamarádům, pociťoval nechuť k dalším činnostem, ví, že si často opakovaně stěžoval na poruchy spánku, pan [jméno FO] sám prohlašuje, že byl ze strany třetích osob dotazován na trestní stíhání žalobce, byl přítomen pomluvám vůči jeho osobě, které byly spojené s trestním řízením, že žalobce se obchodu věnuje 25 let, kdy nikdy neměl žádný spor. Ví, že ze strany žalobce došlo ke ztrátě důvěry v policejní orgány, ví, že žalobce pociťoval stres z blížících se soudních jednání, měl z toho obavy, byl nervózní, bál se nepodmíněného trestu.

16. Z výslechu svědka [jméno FO], zjištěno, že pro žalobce pracoval v [právnická osoba] asi od roku 2009 nebo 2010, přibližně do poloviny roku 2021. Vzpomíná si, že před několika lety přijela Policie ČR do autobazaru s tím, že dvě vozidla mají pocházet z trestné činnosti, a tak je zabavili. Poté za svědkem přišel žalobce a řekl mu, že ta dvě vozidla měla být údajně kradená a že on o tom měl vědět a že to je ten důvod, proč je trestně stíhán. Svědkovi žalobce také řekl, že [Anonymizováno] nimi končí spolupráci, a to proto, že je trestně stíhaný. Asi v roce 2021 svědek dostal jinou pracovní nabídku, šel za žalobcem, který mu řekl, že vlastně neví, jak to s [právnická osoba] bude a ať tedy svědek tu práci vezme. Někdy kolem roku 2019 se [právnická osoba] musel přestěhovat do jiného místa, a to z důvodu, že [adresa] dalo výpověď ze smlouvy na původní prostor. K osobě žalobce svědek uvedl, že po zahájení trestního stíhání se změnil, byl vážný, nervózní, žádná sranda s ním nebyla a řada věcí v autobazaru mu byla jedno. Svědek rovněž vypověděl, že kamarádi svědka, nebo i lidé, co vozili auta do [právnická osoba], tak se ptali na ta zabavená auta a na důvod.

17. Z výslechu svědkyně [jméno FO] zjištěno, že jsou se žalobcem partneři asi 5 let, bydlí v [Anonymizováno] ale nevedou společnou domácnost. Žalobce se svědkyni svěřil s trestním stíháním, popsal jí, jak to bylo a řekl jí, že musí jít o nějaký omyl. Po výslechu na policii líčil svědkyni, že tam s ním jednali povýšeně, arogantně. Podle svědkyně byl žalobce na výslechu u policie asi dvakrát nebo třikrát. Žalobce v té době měl jeden z největších autobazarů v [Anonymizováno] lidé ho v [Anonymizováno] znali, chodili na celou řadu akcí. Poté, co byl žalobce obviněn, tak zpočátku chodili i nadále, ale poté na ty společenské akce přestali chodit. Žalobce se jim vyhýbal, protože se jich ptali na to, že měl žalobce prodávat kradená auta. Před trestním stíháním také chodili společně běhat, chodili do posilovny, do kina nebo na rodinné oslavy, ale po tom trestním stíhání už to bylo v minimální míře, nebyla na to nálada. Svědkyně vypověděla, že plánovali miminko, ale s ohledem na běžící trestní stíhání se se žalobcem dohodli, že teď si ho pořizovat nebudou. Pokud jde o intimní oblast, tak před trestním stíháním měli mezi sebou intimní styk třeba i obden, ale po trestním stíhání to bylo velmi málo, třeba jenom dvakrát do měsíce. Také museli podřizovat rytmus dovolených průběhu trestního řízení. V době trestního stíhání také dostal žalobce výpověď z prostorů, kde měl původně autobazar a musel ho stěhovat na místo jiné. K tomu svědkyně vypověděla, že v té době řešili i reklamu a zavedení autobazaru na novém místě, ale žalobce na to neměl náladu, nechtěl se věnovat žádným novým věcem. Svědkyně rovněž vypověděla, že žalobce trpěl nespavostí, stresy, někdy se třeba stalo, že usnul vyčerpáním, ale poté sebou trhal, škubal, potil se. O trestním stíhání věděla matka žalobce, svědkyně s ní o tom mluvila, kdy z toho byla matka žalobce špatná, bála se. O trestním stíhání věděl také bratr žalobce, tomu to řekl žalobce, taky se bál. Rodinu to ale spíše semknulo, byli tak všichni společně žalobci oporou. Stávalo se také, že běžné rodinné záležitosti bratr žalobce i jeho matka řešili se svědkyní, protože věděli, že žalobce by z toho mohl být stresovaný a že tyto věci by třeba nechtěl řešit. Svědkyně vypověděla, že s ní hovořili známí, například partnerka majitele konkurence, která ji konfrontovala s tím, že slyšela, že se žalobci nedaří a že šel do nějakého horšího prostoru, že tam bude chodit méně lidí a že se po [Anonymizováno] říká, že prodává kradená auta. Autobazar ale žalobce provozuje nadále.

18. Z výslechu [jméno FO], matky žalobce, zjištěno, že nějakou dobu vůbec o ničem nevěděla, všimla si ale změn chování u žalobce. Tehdy se obávala, zda se nejedná o nějaké zdravotní problémy. Nejdříve jí o trestním stíhání žalobce nechtěl nic říct, až po nějaké době mluvila se svým druhým synem, kdy se dozvěděla, že má žalobce nějaké problémy se svým podnikáním v autobazaru. Pak situaci společně se žalobcem probírali, když už o trestním stíhání věděla. Dále svědkyně vypověděla, že se žalobce změnil, byl protivný, měl obavy o existenci. Dříve si společně povídali, probírali, co by mohli společně dělat, kam by mohli jet, tak to v průběhu trestního stíhání vůbec nebylo. Svědkyně také ví o tom, že v té době se musel stěhovat v rámci svého podnikání, že přišel o původní místo, kde byl umístěn autobazar. Ohledně trestního stíhání svědkyně pouze ví, že to mělo být něco ohledně aut. Ví o tom, že žalobce se svojí novou partnerkou plánovali dítě, ale to padlo právě z důvodu té nejistoty, jak to bude dál, jak to bude s podnikáním. Svědkyně rovněž vypověděla, že jí žalobce říkal, že mu je pořád blbě od žaludku.

19. Z účastnického výslechu žalobce zjištěno, že se vždycky snažil žít řádný život. K jednání na policii, kde podával vysvětlení, žalobce vypověděl, že policista vůči němu byl arogantní, odmítl mu například podat ruku. Žalobce vypověděl, že na trestní stíhání musel myslet, ale věřil, že trest budě podmíněný, ale bál se a měl stres z toho, že by musel do vězení. Ohledně pracovní oblasti začal mnohem méně pracovat, měl také méně chuti k podnikání, charakterizoval to tak, že stagnoval a zabýval se jen stávajícími věcmi. Desítky lidí (zákazníci, známí) se žalobce ptali na to, co se stalo, dotazovali se a říkali, že měl prodávat kradená auta a také, že se po [Anonymizováno] vypráví, že se toho jednání dopouštěl s panem [jméno FO]. Jako významný dopad do svého podnikání žalobce uvedl rozvázání asi 10-leté spolupráce se společností [Anonymizováno], které musel doplatit 3 mil. Kč. V této souvislosti pociťoval žalobce nedostatek finančních prostředků, což ale souviselo i s omezeními podnikatelské činnosti v návaznosti na Covid-19. Zástupci [Anonymizováno] žalobci sdělili, že mají ve stanovách, že nemůžou spolupracovat s osobou, která figuruje v trestním spisu, v níž oni vystupují jako poškozený. Rodinní příslušníci, tedy matka, bratr a partnerka, se k žalobci chovali pořád stejně a podporovali ho. Jen bratr se ve vztahu k žalobci vyjádřil tak, že by bylo dobré, aby realizaci dědické dohody, podle níž měl žalobce bratrovi vyplatit 2 mil. Kč, urychlili, vyjádřil obavu o to, jestli bude poté žalobce schopen mu finanční prostředky uhradit. Žalobce se také začal vyhýbat lidem, byl otrávený z trestního stíhání, neměl chuť se bavit a pořád na to trestní stíhání myslel. Také špatně spal a bolel ho žaludek, což se vyskytovalo zejména v době, kdy měly být prováděny nějaké úkony v trestním řízení. Žádné lékařské ošetření ale nevyhledal, léky na to nebral. Za období trestního stíhání přibral asi 7 kg, protože přestal sportovat. V domě, kde žalobce bydlí, je předsedou SVJ, věděl, že k výkonu této funkce musí být bezúhonný, ale ostatním obyvatelům v domě to neřekl a k žádnému dopadu do výkonu funkce předsedy nedošlo, žalobce ji vykonává nepřerušeně až do současnosti. Ohledně intimních vztahů s partnerkou žalobce uvedl, že v průběhu trestního stíhání neměl myšlenky na intimní život, popsal to tak, že předtím měli intimní styk s partnerkou i dvakrát denně, ale po zahájení trestního stíhání to bylo třeba jen dvakrát za týden. S partnerkou realizovali i méně sportovních aktivit, měli méně společného kontaktu, přičemž jeho partnerka nebyla zvědavá na jeho problémy a na to, že má špatnou náladu. Kvůli trestními stíhání došlo ke zmaření dovolené v Chorvatsku, k čemuž žalobce uvedl, že to bylo v roce 2021, kdy měli naplánovanou tuto společnou rodinnou dovolenou na konec června 2021, kdy soudní jednání se konalo někdy v dubnu 2021 a stanoven byl nový termín právě na termín, který kolidoval s termínem dovolené v Chorvatsku, a tak na tu dovolenou potom nejeli, protože žádosti o odročení jednání nebylo vyhověno.

20. Soud považuje svědecké výpovědi za věrohodné, svědci vypovídali spontánně, soud neměl důvod svědkům z nějakého důvodu nevěřit. Svědecké výpovědi pak byli z hlediska zásadních skutečností a okolností ve vzájemném souladu. Pokud se žalobce lišil se svědkyní [jméno FO] v počtu intimního styku, pak to soud přikládá pouze odlišnému odhadu, a nespatřuje v tom nic, co by mělo některou výpověď činit méně věrohodnou. Rovněž účastnickou výpověď soud hodnotí jako věrohodnou a skutečnostem v ní uváděným soud uvěřil. Soud toliko nijak nehodnotil ty části výslechů, v nichž svědci popisovali své dojmy, pocity, případně vyjadřovali názory na určité skutečnosti. Pokud jde o prohlášení pana [jméno FO], pak toto prohlášení soud hodnotil jednak s přihlédnutím k tomu, že nejde o svědeckou výpověď, současně však zjištění, která z tohoto prohlášení soud učinil, korespondují se zjištěními učiněnými ze svědeckých výpovědí, případně účastnického výslechu. Obsah prohlášení je souladný s obsahem dalších v řízení provedených důkazů a tvoří s nimi harmonický celek. Současně žádná ze skutečností, které soud vzal za prokázané, nebyla prokázána výlučně tímto prohlášením.

21. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje, zejména pak pokud jde o průběh trestního řízení. Soud má za prokázané, že žalobce byl obviněn z trestných činů zpronevěry a podílnictví a posléze obžalován z trestného činu podílnictví, za což mu hrozil trest odnětí svobody na šest měsíců až pět let, že trestní stíhání trvalo necelé tři roky a že došlo k vydání zprošťujícího rozsudku podle § 226 písm. b) trestního řádu. Bylo prokázáno, že žalobce je bezúhonnou osobou, že trestní stíhání prožíval, měl potíže se spánkem a bolel jej žaludek, rovněž ztratil chuť do nových věcí a obecnou radost ze života. Trestní stíhání se dotýkalo jeho vážnosti a občanské cti, žalobce se bál o svoji budoucnost a své podnikání. Omezil některé sportovní, kulturní a společenské aktivity, které do to doby provozoval, protože na to neměl náladu. Rovněž klesla frekvence intimního styku s partnerkou. Dále bylo prokázáno, že o trestním stíhání věděli partnerka a rodinní příslušníci žalobce, dále známí a lidé v [Anonymizováno]. Současně bylo prokázáno, že rodina i partnerka žalobce podporovali, toliko bratr se bál o své finanční prostředky, které mu měl žalobce podle dědické dohody vyplatit. Žalobce musel přestěhovat autobazar na jinou adresu v [Anonymizováno], nicméně nebylo prokázáno, že by se tak stalo v souvislosti s trestním stíháním. Nedošlo ke skončení podnikatelské činnosti, nicméně bylo prokázáno, že v souvislosti s trestním stíhání ukončila s žalobcem spolupráci společnost [Anonymizováno] a že jí musel uhradit 3 mil. Kč. Rovněž bylo prokázáno, že jeden ze zaměstnanců od společnosti odešel. Byť neodešel proto, že bylo se žalobcem vedeno trestní stíhání, bylo prokázáno, že tato skutečnost měla vliv na jeho rozhodnutí. Bylo prokázáno, že žalobce nebyl nijak dotčen na své funkci předsedy SVJ v domě, kde bydlí. Bylo též prokázáno, že vedení trestního stíhání mělo určitý vliv na rozhodování žalobce a jeho partnerky při plánování společného dítěte. Bylo prokázáno, že pro vedení trestního stíhání nemohl žalobce odjet do Chorvatska na dovolenou.

22. Z důkazů, jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, z nichž posléze žádná skutková zjištění potřebná pro právní posouzení věci neučinil.

23. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

24. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

25. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

26. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

27. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

28. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

29. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“).

30. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

31. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

32. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

33. V řízení bylo nesporné, že žalobkyně své nároky u žalované předběžně uplatnily ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

34. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. [spisová značka] evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. [spisová značka] a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

35. Žalobce se v tomto řízení domáhal dvou nároků, a to v souvislosti s rozhodnutím policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, na které se v důsledku pozdějšího vydání zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné rozhodnutí. Uplatněné nároky soud právně posoudil následujícím způsobem.

36. Soud předně, pokud jde o splnění podmínky existence odpovědnostního titulu, uvádí, že usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. [spisová značka]), což v daném případě nastalo. Tímto je dána odpovědnost žalované i za újmu vzniklou žalobci z titulu omezení na osobní svobodě dle § 6a OdpŠk, neboť judikatura dospěla k závěru, že ukáže-li se samotné trestní stíhání jako nedůvodné, platí tento závěr i pro výkon vazby a trestu odnětí svobody (k tomu srov. přiměřeně např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08), aniž by muselo být rozhodnutí o omezení osobní svobody zrušeno nebo změněno pro nezákonnost ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk.

37. Nezákonným rozhodnutím je ve vztahu k žalobci usnesení policejního orgánu ze dne 21.10.2019, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání jednak trestného činu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, a trestného činu zpronevěry podle § 206 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, kdy ohledně skutku, v němž byl spatřován trestný čin zpronevěry, bylo rozhodnuto dne 20.4.2020 o odložení věci. Ve zbývající části, ohledně níž byla dne 16.9.2020 podána obžaloba pro trestný čin podílnictví, bylo usnesení policejního orgánu odklizeno rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 30.8.2022, jímž byl žalobce obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu. Rozsudek nabyl právní moci dne 2.9.2022.

38. Nárok žalobce na náhradu škody ve výši 20 673,66 Kč soud posoudil jako nárok na náhradu nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. O tomto nároku soud uvážil takto.

39. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen „AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

40. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda má žalobce nárok na poskytnutí odškodnění za následující úkony právní služby, související cestové obhájce a náhradu za promeškaný čas: - 30. 10. 2019 – nahlédnutí do spisu, požadováno 3 600 Kč + náhrada promeškaného času 600 Kč + náhrada za DPH + cestovné obhájce 992,02 Kč. Soud dospěl k závěru, že první nahlédnutí do spisu po převzetí obhajoby je již zahrnuto v úkonu převzetí a přípravy zastoupení, kdy zde není žádný důvod pro to, aby za tento zvlášť neupravený úkon právní služby jeden den po převzetí obhajoby náležel další zvláštní úkon právní služby. Je zjevné, že aby mohl obhájce obhajobu převzít, je třeba, aby se rovněž seznámil se spise. Soud proto činí obdobný závěr, jaký je činěn i ohledně první porady s klientem po převzetí obhajoby, tedy, že je již zahrnuta v převzetí a přípravě zastoupení. I Městský soud v Praze judikuje, že převzetí a příprava zastoupení může trvat několik hodin, ba dokonce i dnů, jde-li o velmi složitou věc. Přesto má advokát nárok na odměnu za tento úkon pouze jednou (srov. rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. [spisová značka]). Žalobci další odškodnění nenáleží. - 12. 6. 2020, 11.5.2022 – návrh na doplnění dokazování, požadováno 750 Kč, resp. 1 050 Kč + náhrada za DPH. Soud dospěl k závěru, že za tento úkon náhrada nenáleží s oporou v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. [spisová značka], na které přiléhavě poukázala žalovaná. Žalobci další odškodnění nenáleží. - 18. 1. 2021, 21. 1. 2022 – nahlédnutí do spisu, požadováno 3 600 Kč + náhrada promeškaného času 1 200 Kč (2 x 600) + náhrada za DPH + cestovné obhájce 1 064,14 Kč + 1 193,51 Kč. Soud dospěl k závěru, že podle přehledu úkonů právní služby v žalobě nenavazoval na předmětná nahlédnutí do spisu žádný úkon právní služby, jímž by bylo možné odůvodnit nahlížení do spisu. Soud nijak nezpochybňuje, že si takový úkon mohl přát žalobce, či je z nějakého důvodu vykonal obhájce. Jakkoli tedy může strana žalující být přesvědčena o jeho účelnosti (subjektivní), objektivně soud neshledal žádnou okolnost, svědčící o účelu nahlížení a vedoucí k přiznání náhrady od státu. Žalobci další odškodnění nenáleží. - 18. 11. 2021, 27. 1. 2022 – porada s obhájcem, požadováno 3 600 Kč + náhrada za DPH. V řízení bylo prokázáno, že v návaznosti na obě porady se sice posléze hlavní líčení nekonala, nicméně se konat měla, nařízení byla, přičemž došlo k jejich odročení, k němuž nadto žalobce nezavdal důvod. Žalobci náleží částka 4 356 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná postupovala, až na shora uvedenou výjimku ve vztahu k poradám s obhájcem dne 18.11.2021 a 27.1.2022, při posouzení nároku žalobce na náhradu škody na obhajném v rámci předběžného projednání správně, když žalobci náhradu za úkony právní služby, jakož i za související cestovní výdaje a náhradu za promeškaný čas, kterých se domáhal podanou žalobou, nepřiznala. Nárok žalobce na náhradu škody je částečně důvodný ohledně částky 4 356 Kč, kterou soud žalobci přiznal (výrok I.) Ve zbytku, tedy ohledně částky 16 317,66 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

41. Nárok ve výši 378 000 Kč soud posoudil jako nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Jak již výše soud vyložil, podmínka existence odpovědnostního titulu je splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku nemajetkové újmy a existence příčinné souvislosti.

42. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Nejvyšší soudu v rozhodnutí sp.zn. [spisová značka] dospěl k závěru, že „… vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. Jde tedy "pouze" o zjištění, zda tu jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Zřetelněji vyplývá tato potřeba při využití jiné terminologie, kterou zmiňuje i důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb. - totiž, že nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka - svoboda pohybu, rodinný život, nejistota apod.). …“.

43. Soud dospěl k závěru, že v souvislosti s trestním stíháním, v němž bylo vydáno rozhodnutí, na nějž se v důsledku pravomocného zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné, bylo v souzeném případě do osobnostních sfér žalobce zasaženo. Nad rámec obecných dopadů trestního stíhání, které dopadají na každou trestně stíhanou osobu, bylo prokázáno, že žalobce trestní stíhání prožíval, měl potíže se spánkem a bolel jej žaludek, rovněž ztratil chuť do nových věcí a obecnou radost ze života (srov. účastnický výslech žalobce a souladné výpovědi svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]). Trestní stíhání se dotýkalo jeho vážnosti a občanské cti, žalobce se bál o svoji budoucnost a své podnikání. Omezil některé sportovní, kulturní a společenské aktivity, které do to doby provozoval, protože na to neměl náladu. Rovněž klesla frekvence intimního styku s partnerkou (srov. zejména účastnický výslech a souladnou výpověď svědkyně [jméno FO]). Dále bylo prokázáno, že o trestním stíhání věděli partnerka a rodinní příslušníci žalobce, dále známí a lidé v [Anonymizováno]. Současně však bylo prokázáno, že rodina i partnerka žalobce podporovali, toliko bratr se bál o své finanční prostředky, které mu měl žalobce podle dědické dohody vyplatit. Je tak zjevné, že se rodinní příslušníci od žalobce neodvrátili, naopak mu byli, či se mu snažili být oporou. Žalobce sám i svědci [jméno FO] a [jméno FO] se zmiňovali o řečech, které se vedly mezi známými a kolegy z oboru podnikání o trestním stíhání žalobce, resp. o okolnostech, jak k tomu došlo. V tomto směru však nebyla ani tvrzena žádná excesivní činnost orgánů činných v trestním řízení, ani medializace. Současně nelze dovodit přímou odpovědnost státu za jednání svobodně uvažujících osob, které věděly či vědět měly, že ze samotného zahájení trestního stíhání nelze dovozovat, že se osoba stíhaná dopustila trestného činu či jiného závadného jednání, ale přesto se řídily protichůdným předsudkem (srov. NS ČR, sp.zn. [spisová značka]). Dále soud má za prokázané, že žalobce musel přestěhovat autobazar na jinou adresu v [Anonymizováno] (hovořilo o tom vícero svědků), nicméně v tomto směru nebylo ani tvrzeno, že by se tak stalo v souvislosti s trestním stíháním. Nedošlo ke skončení podnikatelské činnosti, nicméně bylo prokázáno, že v souvislosti s trestním stíhání ukončila s žalobcem spolupráci společnost [Anonymizováno] a že jí musel uhradit 3 mil. Kč. Rovněž bylo prokázáno, že jeden ze zaměstnanců od společnosti odešel. Byť neodešel proto, že bylo se žalobcem vedeno trestní stíhání, bylo prokázáno, že tato skutečnost měla vliv na jeho rozhodnutí. Bylo prokázáno, že žalobce nebyl nijak dotčen na své funkci předsedy SVJ v domě, kde bydlí. Bylo též prokázáno, že vedení trestního stíhání mělo určitý vliv na rozhodování žalobce a jeho partnerky při plánování společného dítěte. Bylo prokázáno, že pro vedení trestního stíhání nemohl žalobce odjet do Chorvatska na dovolenou. V této souvislosti však je třeba dodat, že tento dopad souvisí s rozhodovací činností soudce o tom, zda odročí či neodročí soudní jednání. Jakkoli zde existuje odpovědnostní titul v podobě fikce nezákonného rozhodnutí, nelze na celé trestní stíhání nahlížet jako na nezákonné a dovozovat odpovědnost státu právě například za nemožnost odjet na dovolenou, neboť v konání hlavního líčení v určitém termínu nelze spatřovat žádné pochybení. Pokud jde o dopady, které byly tvrzeny a které nastaly až poté, co trestní řízení pravomocně skončilo, případně poté přetrvaly, soud konstatuje, že nelze zohlednit události, které nastaly až po skončení trestního stíhání. Trvání negativního zásahu v osobnosti žalobce se ohraničuje maximálně dobou trvání posuzovaného řízení (srov. NS ČR, sp.zn. [spisová značka]).

44. Soud se tak na tomto půdorysu vytrpěné újmy zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí a peněžité odškodnění 30 000 Kč, poskytnuté žalovanou, nebo zda žalobce náleží vyšší zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. [spisová značka]). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

45. Pokud jde o délku trestního řízení, žalobce byl stíhán necelé 3 roky, z toho 2 roky připadly na řízení před soudem. Z obsahu trestního spisu vyplynulo, že orgány činné v trestním řízení v přípravném řízení postupovaly plynule. Jelikož poté ve věci rozhodoval pouze soud prvního stupně jedenkrát, je třeba dobu dvou let připadající na řízení před soudem považovat již za dobu delší, které mohla přispět k intenzitě újmy prožívané žalobcem 46. Pokud jde o povahu trestní věci, lze konstatovat, že trestný čin podílnictví, resp. obvinění pro takový trestný čin, není obecně spojen s vysokou mírou společenského odsouzení. Při zohlednění toho, že se žalobce předmětného jednání měl dopustit v souvislosti s provozováním autobazaru, však mohla být mír společenského odsudku vyšší. O tom ostatně hovořili i svědci, tedy že kolegové z oboru, případně zákazníci se zajímali o okolnosti, za nichž mělo dojít k zabavení předmětných dvou vozidel z autobazaru žalobce. Soud nepominul, že žalobce byl kratší dobu stíhán i pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin zpronevěry, nicméně trestní stíhání pro tento skutek bylo zastaveno přibližně po roce ještě před podáním obžaloby. Žalobci po celou dobu hrozil trest odnětí svobody od 6 měsíců do pěti let. Pokud jde o tvrzení žalobce, že trestní stíhání bylo na samé hranici důvodnosti, bylo absurdní či založené na výpovědi nevěrohodné osoby, pak soud poukazuje na judikaturu, dle které nelze znovu v kompenzačním řízení posuzovat ani vinu žalobce, ani přezkoumávat postup orgánů činných v trestním řízení. Rozhodnutí, zda bude či nebude zahájení trestní stíhání konkrétní osoby přísluší pouze těmto orgánů. Na straně druhé však je soud v tomto řízení oprávněn přihlížet k okolnostem, za nichž bylo trestní řízení vedeno a jak skončilo. V tomto případě to však není možné, neboť zprošťující rozsudek ze dne 30.8.2022 neobsahuje odůvodnění. Nelze tak zjistit, jakými úvahami byl soud veden při vyhlášení zprošťujícího rozsudku.

47. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, pak soud tyto shrnul již výše (srov. odst. 21 a 43) a skutečnosti a úvahy tam uvedené plně odkazuje.

48. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „[v]ýše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, předně dal účastníkům na srozuměnou, že mohou případy ke srovnání navrhnout a dále veden zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování při jednání dne 14.11.2023 sdělil, s jakými případy bude případ žalobce srovnávat. Žalobce ke srovnání navrhl případy řešené u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka] a sp.zn. [spisová značka]. Žalovaná ponechala výběr srovnatelných případů na soudu. Soud pak k porovnání vybral případy vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka] a sp.zn. [spisová značka].

49. Pokud jde o případ, který navrhl žalobce, soud konstatuje, že ve věci sp.zn. [spisová značka] byl tamní žalobce stíhán pro podezření ze spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, za které bylo hrozil trest odnětí svobody v trvání dvou až osmi let, trestní stíhání trvalo 10 měsíců. Trestní stíhání nebylo medializováno, věděla o něm jen nejužší rodina, několik kolegů v práci a několik dalších obyvatel města. Pověst a čest neutrpěla zásadním způsobem. U tamního žalobce došlo ke vzniku zdravotních problémů s trávicím traktem, měl časté průjmy a zvracel, došlo u něho k výraznému váhovému úbytku, což zhoršilo jeho problémy s cukrovkou, byl tak nucen častěji navštěvovat lékaře. Nervozita a absence v zaměstnání měly vliv na jeho pracovní výkonnost. K ukončení pracovního poměru s tamním žalobcem však nedošlo, naopak mu kolegové s prací pomáhali. Došlo k narušení vztahů s rodinou a s kolegy v práci, k rozpadu partnerského vztahu, to ale také z důvodu, že se tamní žalobce začal chovat ke svému okolí podrážděně, výbušně a nepříjemně. Žalovaná poskytla konstatování, soudy byla celkově přiznána částka 80 000 Kč. Ve věci sp.zn. [spisová značka] byla tamní žalobkyně stíhána pro podezření ze spáchání trestného činu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, trestní stíhání trvalo 26 dnů, hrozil trest odnětí svobody s horní hranicí šesti let. Největším zásahem bylo omezení osobní svobody po dobu 18 hodin a domovní prohlídka. Tamní žalobkyně byla již v minulosti konfrontována s trestní minulostí svého přítele [jméno FO], kradený mobilní telefon u sebe skutečně přechovávala a policistům jej dobrovolně ani po výzvě nevydala. Věc byla odložena ještě ve stadiu vyšetřování. Informace o trestním stíhání šířila tamní žalobkyně mezi svými přáteli sama, přátelé ji pouze utěšovali, nikdo se k ní neotočil zády. Trestní stíhání nemělo žádný vliv na osobní, rodinný, pracovní, kulturní či společenský život tamní žalobkyně. Jediným skutečným traumatizujícím zážitkem tak byla domovní prohlídka, která byla provedena korektně a zadržení, u něhož též nebyla shledána nezákonnost. Bylo přihlédnuto k tomu, že se tamní žalobkyně dopustila jednání, pro které byla následně stíhána, avšak u něhož nebylo posléze shledáno naplnění skutkové podstaty trestného činu. Žalovaná poskytla konstatování, soudy byla poskytnuta peněžitá satisfakce v rovině symbolické ve výši 10 000 Kč.

50. V případech, které vybral soud, ve věci sp.zn. [spisová značka] byl tamní žalobce stíhán pro podezření ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 trestního zákoníku a z přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, za které bylo možné v případě vydání odsuzujícího rozsudku uložit trest odnětí svobody v trvání 1 roku až 5 let. Trestní stíhání trvalo jeden rok a 10 měsíců. Žalobce byl též stíhán na svobodě a byl osobou bezúhonnou. Došlo k zásahu do soukromého života tím, že se musel dostavit k výslechům k policejnímu orgánu a k hlavním líčením. S ohledem na nepatrné zásahy do osobnostní sféry tamního žalobce bylo dostačující formou zadostiučinění shledáno konstatování nezákonnosti rozhodnutí. V případu ve věci sp.zn. [spisová značka] byla tamní žalobkyně stíhána pro trestný čin podvodu, trestní stíhání trvalo 2 roky a 7 měsíců, byla ohrožena trestní sazbou 2 až 8 let. Tamní žalobkyně byla již vyššího věku, před trestním stíháním podstoupila složitou kardiologickou operaci. Její zdravotní stav nebyl dobrý. Soud uzavřel, že vnímala trestní stíhání úkorněji než člověk zdravý a mladší. Přivydělávala si prodáváním na trzích, přičemž lidé prodávající na trzích se znají, na tamní žalobkyni si pak ukazovali coby na podvodnici a někteří s ní přestali komunikovat. Došlo k ukončení její podnikatelské činnosti, byť v tom dle soudu sehráli roli i jiné faktory. Tamní žalobkyně byla osobou bezúhonnou. Bylo přiznáno 50 000 Kč.

51. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud dospěl k závěru, že samotné konstatování vydání nezákonného rozhodnutí vůči žalobci a omluva od žalované není dostatečnou a spravedlivou formou satisfakce za proběhlé nezákonné trestní stíhání a je na místě nemajetkovou újmu žalobci vzniklou odškodnit v penězích, k čemuž dospěla i žalovaná. Soud současně dospěl k závěru, že částka přiznaná žalovanou je s ohledem na všechny okolnosti případu nepřiměřeně nízká a prokázaným dopadům odpovídá částka vyšší. Současně soud nesdílí přesvědčení žalobce, že má být postupováno prostým násobením počtu měsíců s částkou vyplynuvší se srovnávací judikatury, resp. z případu nejpodobnějšího případu žalobce. I sám žalobce v žalobě uvádí, že konkrétní okolnosti případu mají větší vypovídací hodnotu než srovnávací judikatura. S tímto soud souhlasí, pročež postupoval tak, že posoudil jednak závažnost újmu, k níž u žalobce došlo a jednak porovnal způsob a formu zadostiučinění, které se poškozeným dostalo v případech podobných. V případu sp.zn. [spisová značka] byla částka 10 000 Kč symbolická, přičemž nelze ani dospět k závěru, že byla poskytnuta za měsíc trestního stíhání. Jako nejzásadnější zásahy v tomto případě byla shledána domovní prohlídka a zadržení tamní poškozené na dobu 18 hodin. V případu sp.zn. [spisová značka] trestní stíhání trvalo pouze jeden rok a 10 měsíců a došlo jen k nepatrným zásahům do osobnostní sféry tamního poškozeného. Soud za nejpodobnější případu žalobce pokládá případy sp.zn. [spisová značka] a sp.zn. [spisová značka]. Došlo k podobným zásahům do osobnostních sfér, kdy i u žalobce došlo ke vzniku zdravotních problémů s trávicím traktem, k váhovému úbytku, nicméně nebyly prokázány závažnější zdravotní dopady. Stres a prožívání trestního stíhání vedly ke snížení zájmu o práci, zájmy a koníčky a celkově dopadlo na kvalitu trávení volného času. Současně rodina i kolegové v práci žalobce podporovali, nedošlo k žádnému významnému konfliktu ani k rozpadu partnerského vztahu. I žalobce se začal chovat ke svému okolí podrážděně, výbušně a nepříjemně. K medializaci nedošlo, o trestním stíhání však věděla komunita z oboru podnikání žalobce a neurčitý okruh obyvatel [Anonymizováno]. K zásahu trvalejší povahy do podnikání žalobce nedošlo.

52. S ohledem na výše uvedené má soud za odůvodněné, spravedlivé a odpovídající celkové zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí vůči žalobci ve výši 75 000 Kč. Jelikož žalovaná žalobci již v průběhu řízení přiznala částku 30 000 Kč, soud žalobci přiznal zbývajících 45 000 Kč (výrok I.) a ve zbytku, tedy co do částky 333 000 Kč soud žalobu zamítl (výrok II.).

53. Soud přiznal žalobci požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši (výrok I), a to jednak z žalovanou v průběhu přiznané částky 152 587,33 Kč od 14.8.2023 do 25.10.2023 a dále z částky 49 356 Kč od 14.8.2023 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni 14.8.2023 15 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 13.2.2023, a ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 13.8.2023 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. [spisová značka]).

54. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 a 3 a § 146 odst. 2 o.s.ř. Předně soud uvádí, že žalobce u žalované svůj nárok uplatnil dne 13.2.2023 a šestiměsíční lhůta k projednání nároku žalované uplynula dnem 13.8.2023, přičemž k projednání nároku došlo až stanoviskem ze dne 24.10.2023 a k částečnému uspokojení došlo dne 25.10.2023, tedy i až po podání žaloby dne 18.8.2023. Jelikož žalobce uplatnil v řízení původně tři nároky na odškodnění, a to jednak dva nároky na náhradu škody a jednak nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Řízení bylo ohledně nároku na náhradu škody (v tarifní hodnotě 122 587,33 Kč) zastaveno pro chování žalované, která plnila až po uplynutí šestiměsíční lhůty a současně po podání žaloby a je tak povinna hradit v této části jeho náklady. Zpětvzetí ohledně částky 2 778,54 Kč zavinil žalobce je tak v této části povinen hradit náklady řízení. Žalovaná pak byla úspěšná ještě ohledně zbývajícího nároku na zaplacení částky 16 317,66 Kč, neboť v tomto rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobce byl úspěšný jednak ohledně částky 4 356 Kč, jednak ohledně nároku na odškodnění za nemajetkovou újmu (v tarifní hodnotě 50 000 Kč), neboť i když žalobce nebyl úspěšný v celém rozsahu, žalovaná nárok žalobce projednala až po uplynutí šestiměsíční lhůty a současně i po podání žaloby, přičemž rozhodnutí o způsobu a případné výši zadostiučinění závisela na úvaze soudu. Dílčí poměr, v jakém účastníci uspěly, resp. v jakém druhý účastník zavinil zastavení řízení je u žalobce 90,26 % (176 943,33/196 039,53 * 100), u žalované 9,74 % (19 096,2 /196 039,53 * 100). Úspěšnější byl žalobce v rozsahu 80,52 %, po zaokrouhlení v rozsahu 80 %. V tomto rozsahu je žalovaná povinna hradit jeho náklady. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč a náklady právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), spočívající v odměně advokáta za celkem 7 úkonů právní služby [za převzetí věci a přípravu zastoupení, sepis žaloby, repliku a částečně zpětvzetí žaloby ze dne 1.12.2023, poradu ze dne 9.12.2023 a účast při soudním jednání dne 12.12.2023 přes 2 hodiny a dne 23.1.2024 podle § 11 odst. 1 písm. a) d) a g) AT], a to za první tři úkony z tarifní hodnoty 196 039,53 Kč ve výši a 8 980 Kč [dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) AT, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]], za další tři úkony z tarifní hodnoty 73 452,20 Kč a 4 060 Kč [dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) AT], a za zbývající jeden úkon z tarifní hodnoty 70 673,66 Kč ve výši á 3 940 Kč [dle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) AT] a 7 x režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč za tytéž úkony právní služby, celkem tedy 45 160 Kč [(3 x 8 980) + (3 x 4 060) + 3 940) + (7 x 300)]. Soud vyšel z tvrzení advokáta žalobce, že není plátcem DPH. Náklady žalobce po zohlednění dílčího neúspěchu celkem 39 328 Kč [(4 000 + 45 160)* 0,80]. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 39 328 Kč, a to k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř, výrok III). 55. [adresa] k plnění ve výroku o věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobkyně v principu nijak nepoškozuje.

56. Výrokem IV. soud rozhodl o vrácení složené zálohy na náklady důkazů ve výši 3 000 Kč. Jelikož svědečné nebylo svědky požadováno a záloha tak nebyla čerpána, rozhodl soud o jejím vrácení žalobci ve lhůtě podle § 10a odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, per analogiam.