48 C 193/2024 - 69

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozena [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] za niž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 420 000 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 420 000 Kč se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 420 000 Kč z titulu nemajetkové újmy způsobené jim nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného [anonymizováno] soudem v [Anonymizováno] pod sp. zn. [anonymizováno] [insolvenční spisová značka] (dále také jen „posuzované řízení“). Žalobkyně uvedla, že v posuzovaném řízení dne [datum] bylo usnesením č.j. [anonymizováno] [insolvenční spisová značka]-A-44 rozhodnuto o úpadku dlužníka [anonymizováno], a.s., žalobkyně svoji pohledávku řádně a včas přihlásila. Usnesením č.j. [anonymizováno] [insolvenční spisová značka]-B-294 bylo rozhodnuto, že pohledávky nezajištěných věřitelů, které byly zjištěny a neuspokojeny, budou uspokojeny co do výše 4,837 %, k rozdělení bude použit výtěžek majetkové podstaty ve výši 2 493 851,62 Kč, k výplatě částky došlo v lednu [Anonymizováno]. Žalobkyně u žalované podala žádost o přiměřené zadostiučinění ve výši žalované částky za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení, jež trvalo 15 let a způsobilo zásah do osobnostních práv žalobkyně. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne [datum] délku posuzovaného řízení zhodnotila jako nepřiměřenou a konstatovala porušení práva na přiměřenou délku řízení. Žalobkyně se dále domáhá finančního odškodnění za nemajetkovou újmu, když doba na výplatu peněz byla velmi dlouhá, proto se s touto částkou obrátila na soud.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobkyně nárok uplatnila dne [datum]. Ve stanovisku ze dne [datum] dospěla k závěru, že žádost jako nedůvodnou zamítá a žalobkyni poskytuje odškodnění ve formě konstatování porušení práva. Žalovaná zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a poukázala na specifika spojená s insolvenčním řízením, ve kterém má vedoucí roli insolvenční správce, který je soukromou osobou. Na rozdíl od jiných soudních řízení, insolvenční, respektive konkursní řízení nesměřuje k vyřešení sporu mezi stranami, ale k uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. Soud vykonává zejména dohled nad činností správce a schvaluje významné úkony, což v posuzovaném případě činil. Délka konkurzního řízení je z pohledu subjektivního ovlivněna chováním účastníků řízení (konkurzní věřitelé a úpadce) a dotčených osob (dlužníci). Z objektivního hlediska je ovlivněno dalšími okolnostmi, jako rozsah majetku a jeho prodejnost. Chování osob, které prodloužilo posuzované řízení tak nelze přičítat k tíži státu. Celková délka posuzovaného řízení trvala ve vztahu k žalobkyni 14 let a 8 měsíců, od podání přihlášky pohledávky žalobkyně. Samotné úkony konkursního řízení byly dle žalované činěny v přiměřených lhůtách, konkurs byl zatížen incidenčními spory, což způsobilo objektivně nepřiměřenou délku posuzovaného řízení. Význam řízení pro žalobkyni žalovaná shledala jako velmi nízký, žalobkyně jako běžný věřitel nebyla od počátku v nejistotě ohledně výsledku řízení, ale pouze ohledně výše uspokojení své pohledávky, přičemž bylo od začátku zřejmé, že dosáhne zlomku pohledávky. Žalovaná má za to, že zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva je jako odškodnění dostačující. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Soud o podané žalobě rozhodl při jednání.

4. Soud vzal za svá skutková zjištění skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně u žalované nárok ve výši 420 000 Kč uplatnila dne [datum] a že žalovaná nárok předběžně projednala, což sdělila stanoviskem ze [datum].

5. Mezi účastníky byl nesporný průběh posuzovaného insolvenčního řízení vedeného [anonymizováno] soudem v [Anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno] [insolvenční spisová značka], tak že dne [datum] došel [anonymizováno] soudu v Praze (v tomto odstavci dále také jako „soud“) návrh věřitelů na zahájení insolvenčního řízení proti dlužníkovi [Anonymizováno] (v tomto odstavci dále také jako „dlužník) s návrhem na prohlášení konkursu na dlužníka. Dne [datum] vydal soud vyhlášku kterou oznamuje, že dne [datum] bylo zahájeno insolvenční řízení a dne [datum] 12:24 hod. byla tato vyhláška zveřejněna v insolvenčním rejstříku. Dne [datum] dlužník vyzván k vyjádření se k návrhu. Dne [datum] navrhovatelé vyzváni k doplnění návrhu na zahájení insolvenčního řízení. Dne [datum] navrhovatelům uložena povinnost k zaplacení zálohy. Dne [datum] zveřejněno vyjádření dlužníka. Dne [datum] zveřejněn záznam o zaplacení zálohy. Dne [datum] zveřejněna doplnění návrhu na zahájení insolvenčního řízení. Dne [datum] ustanoven dlužníkovi opatrovník [tituly před jménem] [jméno FO], advokátka se sídlem [adresa]. Dne [datum] dlužník vyzván k vyjádření se k návrhu na zahájení insolvenčního řízení. Dne [datum] zažádáno o prodloužení lhůty k vyjádření dlužníkem. Dne [datum] opět požádáno dlužníkem o prodloužení lhůty k vyjádření o 30 dnů. Dne [datum] došlo soudu vyjádření dlužníka k návrhu na zahájení insolvenčního řízení. Dne [datum] navrhovatelé vyzváni k vyjádření se k vyjádření dlužníka. Dne [datum] došla žádost navrhovatelů o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne [datum] došlo soudu vyjádření navrhovatelů. Dne [Anonymizováno]. došlo soudu vyjádření dlužníka. Dne [datum] navrhovatelé vyzváni k vyjádření se k vyjádření dlužníka. Dne [datum] došlo vyjádření navrhovatelů. Dne [datum] nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] odročeno jednání na [datum]. Na jednání dne [datum] odročeno jednání na neurčito za účelem vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka. Dne [datum] určen insolvenční správce [anonymizováno] a spol., v. o. s. (v tomto odstavci dále také jako „IS“). Usnesením soudu ze dne [datum] č. j. [anonymizováno] [insolvenční spisová značka]-A-44 v právní moci [datum] rozhodnuto o úpadku dlužníka. Dne [datum] došel soudu přehled přihlášených pohledávek. Dne [datum] IS navrhnuto, aby bylo rozhodnuto o prohlášení konkurzu. Dne [datum] konáno přezkumné jednání (celkem přihlášeno 151 pohledávek, posléze 10 odmítnuto). Na schůzi věřitelů, jejíž protokol byl zveřejněn dne [datum] konstatováno, že přihlášku podalo 141 věřitelů. Usnesením soudu ze dne [datum] Č.j.: [anonymizováno] [insolvenční spisová značka]- B-17 v právní moci [datum] prohlášen konkurs na dlužníka. Usnesením soudu Č.j.: [anonymizováno] [insolvenční spisová značka]- B-23 v právní moci [datum] přiznána odměna opatrovnici a opatrovnice zproštěna funkce. Dne [datum] zveřejněn seznam přihlášených pohledávek se 141 přihlášenými pohledávkami s pořadovými čísly 1-140 + 151. Dne [datum] navrženo IS nařízení dodatečného přezkumného jednání k přezkoumání pohledávky č. [hodnota], která byla odmítnuta, neboť na základě Vrchního soudu ze dne [datum] účast věřitele přihlašujícího předmětnou pohledávku nekončí. Dne [datum] soudem sděleno, že ve věci dlužníka bude ZPJ nařízeno poté, co bude známo, které opožděně podané přihlášky budou k odvolání věřitelů shledány včasnými a které nikoli. Dne [datum] zveřejněna zpráva o stavu řízení. Dne [datum] zveřejněn soupis majetkové podstaty. Dne [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Dne [datum] nařízeno zvláštní přezkumné jednání pro jedinou přihlášenou pohledávku na [datum]. Dne [datum] došla soudu žádost IS o zpeněžení mimo dražbu. Usnesením č. j. [anonymizováno] [insolvenční spisová značka]-B – 36 ze dne [datum] udělen souhlas IS s prodejem mimo dražbu. Na přezkumném jednání dne [datum] zjištěna jedna pohledávka pod č. [hodnota]. Dne [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Dne [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Dne [datum] došlo soudu vyjádření pana [anonymizováno] jako reakce na obsah zprávy IS. Dne [datum] zveřejněno doplnění soupisu majetkové podstaty. Dne [datum] IS vyzván, aby se vyjádřil k vyjádření pana [anonymizováno]. Dne [datum] zveřejněno vyjádření IS k vyjádření pana [anonymizováno]. Dne [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Dne [datum] povolán nový člen věřitelského výboru, neboť předchozí člen zemřel. Dne [datum] zveřejněn návrh IS na vydání souhlasu se zpeněžením majetku mimo dražbu. Usnesením v právní moci [datum] dán souhlas k prodeji mimo dražbu. Dne [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Dne [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Dne [datum] došla žádost IS o vyloučení nemovitosti ze soupisu majetkové podstaty. Usnesením soudu v právní moci [datum] vyňata nemovitost ze soupisu majetkové podstaty. Usnesením v právní moci [datum] změněno usnesení o vyjmutí nemovitosti ze soupisu majetkové podstaty tak, že se dává souhlas pouze k vyjmutí pozemkové parcely č. 368/16. Dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] zveřejněny zprávy IS o stavu řízení. Usnesením v právní moci [datum] povolen prodej mimo dražbu na základě návrhu IS ze dne [datum]. Usnesením v právní moci [datum] povolen prodej mimo dražbu na návrh IS ze dne [datum]. Dne [Anonymizováno]. a [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Usnesením v právní moci [datum] ustanovena insolvenčním správcem společnost [právnická osoba] místo současného IS na žádost dosavadního IS ze dne [datum]. Dne [datum], [datum] a [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Dne [datum] došel soudu návrh [jméno FO] na vydání rozhodnutí dle § 203 odst. 5 insolvenčního zákona. Dne [datum] IS vyzván, aby se vyjádřil k návrhu [jméno FO]. Dne [datum] zveřejněno vyjádření IS. Usnesením ze dne [datum] soud odkázala [jméno FO] na podání určovací žaloby v nalézacím řízení. Dne [datum] urgován IS o zaslání zprávy o činnosti. Dne [Anonymizováno] a [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Dne [datum] IS vyzván, aby předložil zprávu o stavu řízení. Dne [Anonymizováno]., [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Dne [datum] podán soudu návrh [jméno FO] na rozhodnutí dle § 203 odst. 5 insolvenčního zákona. Usnesením soudu ze dne [datum] uloženo IS aby uspokojil pohledávku [jméno FO]. Usnesením ze dne [datum] uloženo IS aby uhradil pohledávku [jméno FO] na její návrh ze dne [datum]. Dne [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Usnesením ze dne [datum] uloženo IS aby zhotovil aktualizovaný soupis majetkové podstaty. Dne [datum] zveřejněn soupis majetkové podstaty. Dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Usnesením ze dne [datum] uloženo IS aby se vyjádřil k návrhu [jméno FO] ze dne [datum]. Dne [datum] zveřejněno vyjádření IS k návrhu. Usnesením v právní moci [datum] povolen prodej mimo dražbu na návrh IS ze dne [datum]. Usnesením z [datum] vyzván IS k vyjádření se k návrhu [jméno FO] ze dne [datum]. Dne [datum] zveřejněno vyjádření IS. Dne [datum] sděleno [jméno FO], že soud považuje postup [jméno FO] za odpovědný. Dne [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Usnesením v právní moci dne [datum] dán souhlas IS k vynětí majetku ze soupisu majetkové podstaty dle jeho návrhu ze dne [datum]. Dne [datum], [datum] a [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Usnesením v právní moci [datum] dán souhlas s prodejem mimo dražbu dle návrhu IS ze dne [datum]. Dne [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Dne [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Dne [datum] zveřejněn návrh [jméno FO] na uložení povinnosti IS. Dne [datum] došlo IS vyjádření k návrhu [jméno FO]. Dne [datum] zveřejněno rozhodnutí soudu o uložení povinnosti IS vyplatit pohledávku [jméno FO]. Dne [datum] zveřejněna žádost IS o prodloužení lhůty k předložení konečné zprávy, žádosti soudem vyhověno. Dne [datum] zveřejněna žádost IS o prodloužení lhůty k předložení konečné zprávy do [datum], žádosti soudem vyhověno. Dne [datum] zveřejněna konečná zpráva. Dne [datum] zveřejněna vyhláška o konečné zprávě. Od [Anonymizováno]. do [Anonymizováno] zveřejňovány námitky proti konečné zprávě a další námitky. Dne [datum] nařízeno jednání o námitkách proti konečné zprávě a dalších námitkách na [datum]. Na jednání dne [datum] jednání odročeno na neurčito o vyřešení stanovisek namítající věřitelky a IS. Dne [datum] uložena povinnost stěžovatelům. Usnesením ze dne [datum] v právní moci [datum], č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [insolvenční spisová značka] –B -206 odmítnuta konečná zpráva, neboť nejsou dořešeny otázky existence případných pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Dne [datum] IS vyzván k předložení zprávy o stavu řízení. Dne [datum] a [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Dne [datum] IS vyzván k předložení zprávy o stavu řízení. Dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] zveřejněna zpráva IS o stavu řízení. Dne [datum] IS vyzván k předložení konečné zprávy, neb rozsudky v incidenčních sporech nabyly PM dne [datum]. Dne [datum] IS sděleno, že konečnou zprávu předloží do [datum]. Dne [datum] ustanoven nový IS [tituly před jménem] [jméno FO] a zproštěn dosavadní IS dle sdělení IS ze dne [datum]. Dne [datum] zveřejněna konečná zpráva. Dne [datum] zveřejněno odvolání do usnesení o odvolání IS a ustanovení nového IS. Dne [datum] věc převzata Vrchním soudem. Usnesením Vrchního soudu v právní moci [datum] změněno usnesení soudu tak, že se dosavadní IS nezprošťuje a nový IS se neustanovuje, neboť ze seznamu insolvenčních správců odvolací soud zjistil, že obsahuje toliko zápis o zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce podle ust. § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 312/2006 Sb., a nikoli zápis o zrušení povolení dosavadního IS vykonávat činnost insolvenčního správce podle ust. § 13 odst. 2 téhož zákona. K postupu podle ust. § 31 odst. 4 insolvenčního zákona proto nebyl důvod. Dne [datum] vrácen spis soudu I. stupně. Dne [datum] zveřejněna vyhláška o konečné zprávě. Dne [datum] zveřejněny námitky proti konečné zprávě. Dne [datum] nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] odročeno jednání na neurčito, neboť doposud nebyl vyřešen okruh účastníků, a tedy konečná zpráva a její projednání je předčasné. Dne [datum] soud odmítl konečnou zprávu, neboť nejsou dořešeny otázky existence pohledávek původně postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Usnesením ze dne [datum] odvolána opatrovnice [jméno FO] a dlužnici ustanoven opatrovník [tituly před jménem] [adresa]. Dne [datum] zveřejněna konečná zpráva. Dne [datum] zveřejněna vyhláška o konečné zprávě. Dne [datum] podávány námitky proti konečné zprávě. Dne [datum] nařízeno jednání na [datum]. Jednání za účelem pokračování v projednávání námitek a projednání případných důkazů odročuje na [datum]. Na jednání dne [datum] jednání odročeno za účelem pokračování v námitkové řízení na [datum]. Na jednání dne [datum] schválena konečná zpráva ze dne [datum] v právní moci [datum]. Dne [datum] zveřejněno odvolání. Dne [datum] předložena věc Vrchnímu soudu. Usnesením Vrchního soudu v právní moci [datum] odvolání odmítnuta, neboť odvolatelé nedoplnili konkrétní odvolací důvod. Dne [datum] spis vrácen soudu I. stupně. Usnesením soudu ze dne [datum] č. j. [anonymizováno] [insolvenční spisová značka]-B-294 v právní moci [datum] vydáno rozvrhové usnesení dle návrhu IS ze dne [datum]. Dne [datum] zveřejněno odvolání proti usnesení o rozvrhu. Dne [datum] zveřejněno usnesení o odmítnutí odvolání pro opožděnost. Od [Anonymizováno] dosud plněno na rozvrhové usnesení, kdy jsou soudem zejména zjišťovány informace o zesnulých věřitelích. V průběhu insolvenčního řízení bylo vedeno 9 incidenčních sporů, s tím, že byly vedeny: incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum], incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum], incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum], incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum], incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [právnická osoba].[Anonymizováno], incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum], incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum], incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum] a incidenční spor č. [hodnota] od [datum], přičemž toto incidenční řízení dosud běží a nebylo skončeno. V rámci incidenčního sporu č. [hodnota] sp. zn. [Anonymizováno] byl vydán rozsudek [anonymizováno] soudu v [Anonymizováno], kterým se vylučují ze soupisu majetkové podstaty dlužníka položky č. [hodnota]-43 (nemovitosti ve vlastnictví [právnická osoba]). V rámci incidenčního sporu č. [hodnota] vedeného pod sp. zn. [Anonymizováno] bylo vydáno usnesení [anonymizováno] soudu v [Anonymizováno], kterým bylo řízení o žalobě na vyloučení položky č. [hodnota] (nemovitosti v k.ú. [adresa]) zastaveno. V rámci incidenčního sporu č. [hodnota] vedeného pod sp. zn. [incidenční spisová značka] bylo vydáno usnesením [anonymizováno] soudu v [Anonymizováno] bylo řízení o žalobě na vyloučení položky č. [hodnota] (nemovitosti v k.ú. [adresa]) zastaveno. V rámci incidenčního sporu č. [hodnota] vedeného pod sp. zn. [incidenční spisová značka] bylo vydáno usnesení [anonymizováno] soudu v [Anonymizováno], kterým bylo řízení o žalobě na vyloučení položky č. [hodnota] (nemovitosti v k.ú. [adresa]) zastaveno. V rámci incidenčního sporu č. [hodnota] vedeného pod sp. zn. [Anonymizováno] byl vydán rozsudek [anonymizováno] soudu v [Anonymizováno], kterým bylo určeno, že pohledávka [jméno FO] ve výši 88 519 Kč přiznaná žalobci rozhodnutím [anonymizováno] soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno]-121 v částce 57 120 Kč a rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno]-167 v částce 31 399 Kč je pohledávka za podstatou. Dne [datum] podáno proti tomuto rozhodnutí dovolání. Dne [datum] vypracována předkládací zpráva pro NS ČR, dne [datum] rozhodnutí NS o dovolání – odmítnutí (zveřejněno dne [právnická osoba].[Anonymizováno]). V rámci incidenčního sporu č. [hodnota] vedeného pod sp. zn. sp. zn. [incidenční spisová značka] žaloba napadla dne [datum]. V rámci tohoto incidenčního řízení byl žalobce vyzván usnesením ze dne [datum] k zaplacení soudního poplatku. Účastníci řízení se k výzvám soudu vyjádřili ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum]. Jednání se konala ve dnech [datum], [datum] (když jednání původně nařízené na [datum] bylo odročeno z důvodu kovidové situace), [datum] a [datum]. Dne [datum] byl vydán rozsudek [anonymizováno] soudu v [Anonymizováno], kterým bylo určeno, že pohledávky [jméno FO] uplatněné v insolvenčním řízení sp. zn. [anonymizováno] [insolvenční spisová značka], dlužnice [anonymizováno] a.s., IČO: [IČO], sídlem [adresa], v celkové výši 150 675 Kč, představující dlužnou mzdu za období od [datum] do [datum] měsíčně 7 175,00 Kč, nejsou pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou s právní mocí dne [datum] V rámci incidenčního sporu č. [hodnota] vedeného pod sp. zn. [incidenční spisová značka] bylo vydáno usnesení [anonymizováno] soudu v [Anonymizováno], kterým byla odmítnuta žaloba o určení, že uplatněná pohledávka [právnická osoba] je pohledávkou na roveň postavenou pohledávce za majetkovou podstatou. V rámci incidenčního sporu č. [hodnota] vedeného pod sp. zn. [incidenční spisová značka] žaloba napadla dne [datum]. V rámci tohoto incidenčního sporu byl žalobce vyzván usnesením ze dne [datum] k zaplacení soudního poplatku. Účastníci se vyjádřili ve dnech [datum], [datum] a [datum]. Jednání se konala ve dnech [datum], [datum] (když jednání nařízené na [datum] bylo odročeno z důvodu kovidové situace), [datum] a [datum]. Dne [datum] byl vydán rozsudek [anonymizováno] soudu v Praze, kterým bylo určeno, že pohledávky [Anonymizováno] uplatněné v insolvenční řízení sp.zn. [anonymizováno] [insolvenční spisová značka], dlužnice [anonymizováno] a.s., IČO: [IČO], v celkové výši 192 500 Kč, představující dlužnou mzdu za období od [datum] do [datum], měsíčně 8 750 Kč, nejsou pohledávky postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou a právní mocí dne [datum]. V rámci incidenčního sporu č. [hodnota] bylo řízení zahájeno dne [datum] a dosud není skončeno. Insolvenční soud v průběhu řízení v části spojené s přihláškami věřitelů do insolvenčního řízení řešil změny věřitele, zpětvzetí přihlášek, odmítnutí přihlášek či vyzýval k odstranění vad podání, kdy docházelo též k podání odvolání, v jednom případě též dovolání, a to konkrétně u přihlášek vedených pod č. P 12, P 18, P 21, P2 6, P 94, P 104, P 112, P 116, P 120, P 122, P 127, P 131, P 139 a P 141 – P 163.

6. Nesporné bylo i to, že do sbírky listin obchodního rejstříku u společnosti [Anonymizováno] and [právnická osoba]. byla naposledy založena s výjimkou rozhodnutí v insolvenčním řízení účetní [Anonymizováno], zpráva auditora za rok [Anonymizováno] a účetní závěrka výroční zpráva auditora za rok [Anonymizováno] [datum] a dále obsah výroční zprávy společnosti [Anonymizováno] a.s. za rok 2005.

7. Žalovaná nečinila sporným, že posuzované řízení trvalo nepřiměřenou dobu, spornou mezi účastníky zůstala forma odškodnění.

8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu.

9. Ze sdělení insolvenčního správce ze dne [datum] na č.l. 38, zjištěno že žalobkyni byla částka ve výši 129 938,32 Kč zaslána na bankovní účet dne [datum].

10. Z nesporných tvrzení a provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení bylo pro žalobkyni zahájeno dne [datum], kdy se přihlásila se svou pohledávkou a skončilo dnem [datum], kdy jí bylo vyplaceno plnění insolvenčním správcem. Z hlediska průběhu incidenčních sporů bylo prokázáno, že trvaly: incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum], incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum], incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum], incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum], incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [právnická osoba].[Anonymizováno], incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum], incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum], incidenční spor č. [hodnota] od [datum] do [datum] a incidenční spor č. [hodnota] od [datum], přičemž toto incidenční řízení dosud běží a nebylo skončeno. Insolvenční soud v průběhu řízení v části spojené s přihláškami věřitelů do insolvenčního řízení řešil změny věřitele, zpětvzetí přihlášek, odmítnutí přihlášek či vyzýval k odstranění vad podání, kdy docházelo též k podání odvolání, v jednom případě též dovolání, a to konkrétně u přihlášek vedených pod č. P 12, P 18, P 21, P2 6, P 94, P 104, P 112, P 116, P 120, P 122, P 127, P 131, P 139 a P 141 – P 163. Délka posuzovaného řízení činí vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně 14 let a 10 měsíců.

11. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

12. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

13. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobkyně svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

20. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

21. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

22. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne [datum]) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne [datum]). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne [datum]). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

23. Posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] a trvá dosud. Žalobkyně vystupuje v posuzovaném konkurzním řízení jako věřitel, který přihlásil svou pohledávku k uspokojení, avšak nejedná se o věřitele, který by podal návrh na prohlášení konkurzu na majetek úpadce. Rozhodujícím okamžikem pro stanovení celkové délky řízení tedy je okamžik, kdy přihláška pohledávky došla soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2012/2010) a pro určení konce doby konkurzního řízení rozhodné pro žalobkyni pro účely posouzení přiměřenosti délky tohoto řízení je podstatné, kdy správce konkurzní podstaty splní pravomocné rozvrhové usnesení, tedy kdy bude žalobkyni poskytnuto plnění. V posuzovaném případě tedy posuzované řízení trvá ve vztahu k žalobkyni od [datum] do [datum], kdy bylo žalobkyni vyplaceno plnění dle rozvrhového usnesení. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně činí, 14 let a 10 měsíců.

24. Soud se rovněž podrobně zabýval vlivem incidenčních sporů na průběh insolvenčního řízení. Nejvyšší soud dovodil, že pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, pro které bylo řízení přerušeno, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, promítá se tato skutečnost i do závěrů o nepřiměřené délce původního řízení. Při posuzování přiměřenosti celkové délky (hlavního) řízení se přihlédne též k tomu, zda bylo řízení přerušeno důvodně (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4923/2009, ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 348/2010, nebo ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2768/2017).

25. S ohledem na jejich délku v řádech měsíců je v zásadě vyloučeno, aby byl učiněn závěr o nepřiměřené délce těchto incidenčních sporů: incidenční spor č. [hodnota] (necelých 7 měsíců), incidenční spor č. [hodnota] (necelých 9 měsíců), incidenční spor č. [hodnota] (necelých 7 měsíců), incidenční spor č. [hodnota] (necelých 9 měsíců), incidenční spor č. [hodnota] (necelé 2 měsíce). Pokud jde o incidenční spor č. [hodnota], ten svou délkou do relevantního průběhu posuzovaného řízení zasáhl přibližně v rozsahu 2 měsíců. V průběhu incidenčního sporu č. [hodnota], který trval přibližně 3 roky a 7 měsíců soud shledal ojedinělý průtah v období od [datum], kdy bylo podáno dovolání do [datum], kdy bylo dovolání předloženo dovolacímu soudu. Jde sice o průtah ojedinělý, nicméně prodleva mezi podáním dovolání a jeho předložením dovolacímu soudu v trvání 2 let a 2 měsíců je natolik významná, že je potřeba k ní přihlédnout. V průběhu incidenčního sporu č. [hodnota], který trval přibližně 20 měsíců soud žádné průtahy ani období nečinnosti neshledal. V souhrnu tak pouze incidenční spor č. [hodnota] lze považovat za řízení, v němž došlo k průtahu v řízení. Současně je však třeba poukázat na to, že na incidenční spor č. [hodnota] navazovaly další incidenční spory, bez jejichž ukončení nemohlo být insolvenční řízení skončeno. Nelze tak učinit závěr, že by insolvenční řízení skončilo dříve, pokud by byl dříve skončen incidenční spor č. [hodnota].

26. Soud konstatuje, že v tomto případě je třeba dospět k závěru, že i když jinak byl postup řízení plynulý, k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě dojde i tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou. Tak tomu bylo i v tomto případě, neboť řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jí náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk).

27. V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jí vznikla nemajetková újma. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud má za to, že je nutné přihlédnout ke specifikům konkurzního řízení, které není typickým řízením sporným, ale jedná se o speciální řízení, jehož účelem je uspořádat majetkové poměry dlužníka, který se dostal do úpadku. Jak uzavřel i Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí sp. zn. 30 Co 144/2020, je třeba při vyhodnocení kritérií podle § 31a odst. 3 zákona tyto hodnotit právě s ohledem na specifickou povahu konkurzního řízení jako takového. Toto sestává ze tří fází; první fází je fáze počínající podáním návrhu na prohlášení konkurzu a končící prohlášením konkurzu; druhá fáze je fází realizační, trvající do podání konečné zprávy správcem konkurzní podstaty a zahrnující zejména přihlašování pohledávek, zjišťování majetku a jeho zpeněžování; a třetí fáze pak začíná rozvrhovým usnesením a zahrnuje vlastní rozvrh výtěžku z konkurzní podstaty mezi věřitele a zrušení konkurzu. Podstatná část délky posuzovaného konkurzního řízení se odehrála v tzv. realizační fázi řízení a v poslední době přešla do fáze poslední. Pro určení konce doby konkurzního řízení rozhodné pro posouzení přiměřenosti celkové délky konkurzního řízení, jak již bylo uvedeno výše, je u konkurzního věřitele podstatné, kdy správce konkurzní podstaty úpadce vůči němu splnil pravomocné rozvrhové usnesení, nikoli to, kdy byl konkurz formálně ukončen vydáním usnesení o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení. Ke splnění pravomocného rozvrhového usnesení v posuzovaném řízení ve vztahu k žalobkyni došlo dne [datum]. Soud v této souvislosti poukazuje i na závěry vyjádřené v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11.9.2024, č.j. 62 Co 224/2024- 85 (zejm. odst. 24 odůvodnění), ve shodné věci jiného žalobce, v němž odvolací soud odkázal na závěry vyjádřené Nejvyšším soudem ČR v jeho rozsudku ze dne 31.5.2012, sp.zn. 29 Cdo 2012/2010, poukazujícím na významná specifika konkurzního řízení, bránící tomu, aby v něm bylo lze uplatnit běžná kritéria, která se použijí v případě jiných (nalézacích) řízení. V citovaném rozsudku se odvolací soud kriticky vymezil i k žalobci poukazovanému rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 28.3.2024, sp.zn. 29 Cdo 483/2024, neboť je v rozporu s právním názorem vyjádřeným Nejvyšším soudem ve výše zmíněném rozhodnutí sp.zn. 29 Cdo 2012/2010, které bylo publikováno ve Sbírce Nejvyššího soudu a představuje tak výkladově závaznou judikaturu pro soudy nižších stupňů, tedy i pro nyní rozhodující soud.

28. Soud tedy i s oporou ve sbírkovém rozhodnutí sp.zn. 29 Cdo 2012/2010 má za to, že délka konkurzního řízení nemůže být porovnávána s ostatními typy nalézacích sporů, neboť ji nelze poměřovat klasickými měřítky ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu České republiky, jako se děje u jiných „běžných“ nalézacích sporů. Předmětem konkurzního řízení je především to, aby poškozený (věřitel) došel uspokojení přihlášené pohledávky na rozdíl od nalézacích sporů, kdy otázkou nalézacího řízení je, jakým způsobem vůbec řízení pro poškozeného dopadne, tzn., zda bude v rámci sporu procesně úspěšný či nikoliv. Tato základní otázka pak působí největší nejistotu, která je spojena právě s vedeným řízením. Naopak při vedeném konkurzním řízení má již poškozený jistotu v tom, že disponuje vůči úpadci určitou pohledávkou a nejistota pak zůstává toliko ve výši jejího uspokojení. Tedy jinak řečeno konkurzní řízení disponuje podstatně nižší formou nejistoty pro poškozeného než řízení nalézací. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2012 sp. zn. 29 Cdo 2012/2010 se pak podává, že „jestliže v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou právu konkurzního řízení, nevyjdou najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že konkurzní věřitel mohl v průběhu konkurzního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele, co do výše peněžitého nároku, určující částka, jaké se mu v konkurzu dostalo na uspokojení jeho pohledávky“.

29. Délka konkurzního řízení je pak obecně dána zejména složitostí věci v podobě množství věřitelů, jež mají být v rámci konkurzního řízení uspokojeni, zjištění majetku úpadce a s tím související úkony k jeho zpeněžení, množstvím sporů, jež jsou konkurzem vyvolány (incidenční spory) procesním chováním účastníků řízení, kterými jsou konkurzní věřitelé úpadce, případně procesním chováním třetích osob dotčených řízením, kterými jsou dlužníci úpadce. Jde přitom nejen o počet přihlášených konkurzních věřitelů, ale též o četnost nároku na vyloučení věci z podstaty, nároku na oddělené uspokojení, případných pracovních nároků apod. V této souvislosti pak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 687/2010 uvádí, že složitost konkurzní věci přímo ovlivňující délku konkurzního řízení může být zapříčiněna též četností sporů vyvolaných konkurzem (incidenčních sporů) a jejichž trvání zpravidla ovlivňuje i možnost v rámci konkurzní podstaty přikročit ke zpeněžení majetku, jež je předmětem vyloučení a z nějž by měli být v konkurzu uspokojeni i úpadcovi věřitelé. Podobně toto platí i pro spory o určení neexistence nebo o úhradu pohledávek za podstatou či pracovních nároků. Délka takových sporů sama o sobě ospravedlňuje délku konkurzního řízení, jež bez jejich ukončení se zpravidla nemůže dostat do závěrečné fáze. Všechny tyto shora uvedené závěry lze plně aplikovat i v poměrech řízení insolvenčního.

30. Pro posuzované řízení to optikou výše uvedeného znamená, že toto se vyznačovalo vyšší mírou složitosti. Ta spočívala zejména ve vyšším počtu incidenčních sporů, které rovněž přispěly k celkové délce posuzovaného řízení. Současně bylo soudem zjištěno, a žalobkyně opak netvrdila, že incidenční spory v rámci konkursního řízení trvaly, s výjimkou incidenčního sporu č. [hodnota], přiměřenou dobu. I přes vyšší obtížnost řízení je však třeba uzavřít, že ani výše uvedená složitost řízení neodůvodňuje takto dlouhou dobu řízení. K závěru o přiměřenosti délky řízení proto dospět nelze.

31. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, tento nevybočuje ze standardní a běžné činnosti, v řízení se nevyskytla období nečinnosti či prodlev insolvenčního soudu. Soud postupoval v přiměřených lhůtách a také řádně dohlížel na činnost správce konkurzní podstaty. O pochybení ze strany státu by se jednalo, kdyby insolvenční soud řádně neplnil svou dohledovou a kontrolní činnost nad činností správce konkurzní podstaty, o což v posuzovaném případě nešlo. Soud připomíná, že v kompenzačním řízení neposuzuje, jak věcně měl soud v insolvenčním řízení postupovat, zda určité procesní úkony měl či neměl činil, případně kdy je měl činit. Stejně tak se nemůže žalobkyně domáhat odškodnění za postupy insolvenčního soudu, které měly oporu v insolvenčním zákoně. I kdyby žalobkyni tyto postupy nevyhovovaly, nezakládá tato skutečnost odpovědnost státu za důsledky s takovým postupem spojené, neboť podle ustálené judikatury dovolacího soudu výsledek legislativní činnosti nemůže představovat nesprávný úřední postup.

32. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobkyni soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestní (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Posuzované řízení nelze typově zařadit mezi ta, která mají vyšší význam pro účastníky.

33. S hlediskem významu řízení pro účastníka je třeba znovu připomenout, co bylo zmíněno již výše, tedy že délka konkurzního řízení nemůže být porovnávána s ostatními typy nalézacích sporů (srov. odst. 33), neboť ji nelze poměřovat klasickými měřítky ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu České republiky, jako se děje v případě nalézacího řízení. Předmětem konkurzního řízení je především to, aby poškozený (věřitel) došel uspokojení přihlášené pohledávky na rozdíl od nalézacích sporů, kdy otázkou nalézacího řízení je, jakým způsobem vůbec řízení pro poškozeného dopadne, tzn., zda bude v rámci sporu procesně úspěšný či nikoliv. Tato základní otázka pak působí největší nejistotu, která je spojena právě s vedeným řízením. Naopak při vedeném konkurzním řízení má již poškozený jistotu v tom, že disponuje vůči úpadci určitou pohledávkou a nejistota pak zůstává toliko ve výši jejího uspokojení. Tedy jinak řečeno konkurzní řízení disponuje podstatně nižší formou nejistoty pro poškozeného než řízení nalézací. Žalobkyně již při uplatnění své pohledávky v rámci konkurzního řízení musela být seznámena s případnými obtížemi, které se s pohledávkami spojenými s konkurzním řízením pojí. Ty spočívají zejména v obtížné vymahatelnosti a v tom, že výše uspokojení bude pouze dílčí (spíše v řádu jednotek procent).

34. Soud shledal význam předmětu řízení pro žalobkyni jako zanedbatelný. Z rozvrhového usnesení se podává, že uspokojení nakonec bude činit 4,837 %. Žalobkyně tak byla uspokojena ve výši 129 938,32 Kč. Význam předmětu řízení je při takto nízké míře uspokojení a při zohlednění výše popsaného charakteru konkurzního řízení nutné hodnotit jako zcela marginální. V této souvislosti soud dodává, a poukázala na to přiléhavě i žalovaná, že insolvenční řízení bylo po celou dobu veřejné a každý, včetně žalobkyně mohl kdykoliv nahlédnutím do insolvenčního rejstříku zjistit nejen jeho průběh, ale nahlédnout i do obsahu všech zveřejněných listin. Takto mohla žalobkyně zjistit již v ranné fázi řízení, jakou hodnotu má majetek sepsaný do majetkové podstaty a jaká je výše přihlášených pohledávek. Z těchto dvou veličin je možné velice jednoduše zjistit, jaké uspokojení lze v rámci insolvenčního řízení očekávat. Ve světle těchto skutečností je třeba nahlížet na případnou nejistotu žalobců ohledně výše uspokojení. Pokud by se žalobkyně o insolvenční řízení zajímala, pak by již v jeho počátku očekávatelnou výši uspokojení zjistila. Pokud je to tak jak žalobkyně tvrdila, tedy že se až z rozvrhového usnesení dozvěděla výši svého poměrného uspokojení, pak to ovšem znamená, že se o posuzované řízení vůbec nezajímala, a i z tohoto důvodu je třeba dospět k závěru o zanedbatelném významu řízení pro žalobkyni (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 3694/2014, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 9/2016). Soud nijak nepřihlížel, ke skutečnostem, které tvrdila žalovaná ohledně nezakládání dokumentů do sbírky listin ze strany dlužnice. Tato skutečnost, nastalá nadto ještě před zahájením insolvenčního řízení, nemá žádný vztah k právnímu posouzení věci, tedy přiměřenosti či nepřiměřenosti délky řízení, k otázce vzniku nemajetkové újmy, její intenzity či způsobu odškodnění.

35. Konečně se soud v rámci kritéria významu řízení pro žalobce zabýval věkem žalobkyně. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012, se podává, že osobami v pokročilejším věku jsou osoby starší 75 let, vždy však s ohledem na konkrétní okolnosti případu a zejména zdravotní stav konkrétního člověka. Na této věkové hranici je nutno trvat (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20.4.2023, č.j. 36 Co 102/2023- 197). Žalobkyně tohoto věku dosáhla přibližně po 10 letech běhu řízení. Z judikatury vyplývá, že kritérium významu řízení není neměnnou veličinou, nýbrž v průběhu řízení může dojít k jeho snížení či zvýšení (srov. NS ČR sp.zn. 30 Cdo 3331/2011). U žalobkyně by tak došlo k zohlednění jejího věku pouze na období posledních pěti let řízení. Tato skutečnost znamená, že je třeba již vážit, zda zvýšení významu řízení z důvodu věku může převážit nad ostatními skutečnostmi, které naopak svědčí pro významně snížený význam řízení, a sám o sobě vést k přiznání zadostiučinění v penězích. Soud všechny okolnosti výše uvedené ve vztahu k žalobkyni uvážil, přičemž dospěl k tomuto závěru. S ohledem na zvláštní povahu insolvenčního řízení, a především s ohledem na jeho veřejnost je i přes dosažení vyššího věku žalobkyní v roce [Anonymizováno] stále ještě spravedlivou formou zadostiučinění konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené době. Soud akcentuje, že pokud se žalobkyně podle svých tvrzení o výsledku insolvenčního řízení dozvěděla až z rozvrhového usnesení, byť se právě s ohledem na veřejnost řízení o výsledku mohla dozvědět mnohem dříve, tak se o něj prakticky nijak nezajímala. Judikatura dovolacího soudu sice dovodila, že zvýšený význam z důvodu věku je třeba u poškozených zohlednit tehdy, jestliže v rámci naříkaného řízení trpí délkou řízení, které i s ohledem na jejich věk je vedeno neadekvátně dlouho. Tato judikatura však dle názoru soudu není použitelná za situace, kdy se insolvenčního řízení účastní desítky či stovky věřitelů, z nichž logicky část osob je věku vyššího, avšak není v moci insolvenčního soudu, oproti jiným insolvenčním řízením (či na jejich úkor), určité jedno insolvenční řízení pouze pro věk účastníků upřednostnit či urychlit, jak to lze očekávat například u běžného řízení civilního, případně u řízení trestního. Nelze odhlédnout ani od toho, že je pravděpodobné, že alespoň jedna osoba vyššího věku se bude pravidelně v insolvenčním řízení v postavení věřitele vyskytovat. To by pak znamenalo, že by všechna taková insolvenční řízení měla probíhat rychleji, což však není možné. Soud tak uzavírá, že neshledal zvýšený subjektivní význam z důvodu věku na straně žalobkyně, a tato okolnost tak nemůže převážit na skutečnostmi svědčícími pro významně snížený význam řízení.

36. S ohledem na výše uvedené se jeví konstatování porušení práva postačující a spravedlivou satisfakcí za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které konstatování porušení práva ve vztahu k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení obvykle postačuje v případech, kdy újma způsobená poškozenému se jeví vzhledem k okolnostem případu jako minimální či zanedbatelná a celkově tak lze uzavřít, že nesprávný úřední postup nemohl nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru poškozeného, což je podle názoru soudu případ žalobkyně (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1112/2012 či sp.zn. 30 Cdo 40/2009). Jelikož se tohoto zadostiučinění žalobkyni dostalo již od žalované v průběhu mimosoudního uplatnění jeho pohledávky, nezbylo než o uplatněném nároku rozhodnout zamítavě výrokem I. rozsudku.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal proti neúspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč za úkon podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření ze dne [datum] k žalobě, vyjádření ze dne [datum], přípravu účasti na jednání a účast na jednání dne [datum] u soudu prvního stupně dle § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem 1 200 Kč (výrok II.).

38. Lhůtu k plnění v nákladovém výroku soud stanovil jako obecnou třídenní v souladu s § 160 odst. 1, části věty před středníkem o.s.ř., když za řízení nevyšly najevo okolnosti svědčící pro lhůtu jinou či pro plnění ve splátkách.

Poučení