48 C 214/2023 - 66

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobců: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] oba zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] za niž jedná [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/1] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: [Jméno zainteresované osoby 2/0], IČO [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 2/0] zastoupen advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] o zaplacení 2x 185 033 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit každému z žalobců částku 185 033 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 1.10.2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 450 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 450 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Ve vztahu mezi žalobcem a) a vedlejším účastníkem na straně žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

V. Ve vztahu mezi žalobcem b) a vedlejším účastníkem na straně žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 3.10.2023 se žalobci domáhali po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 2x 185 033 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z žalované částky od 1.10.2023 do zaplacení z titulu nemajetkové újmy způsobené jim nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále také jen „posuzované řízení“). Posuzované řízení bylo zahájeno dne 14.12.2012. Předmětem řízení byl výkon rozhodnutí Okresního soudu v [adresa] ze dne 9.2.2012, č.j. [právnická osoba] a usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 4.9.2012, č.j. [Anonymizováno]. Řízení trvalo 10 let a 3 měsíce, když dne 20.3.2023 bylo povinným doručeno oznámení o skončení exekuce. Jednalo se o exekuční řízení, které nebylo nijak složité, byl vydán pouze jeden exekuční příkaz a existoval jen jeden možný způsob provedení exekuce. Žalobci opakovaně navrhovali zastavení exekuce, avšak řízení bylo vedeno ještě dlouho poté, co byla pohledávka zcela vymožena, v čemž žalobci spatřují nekoncentrovaný postup. Při stanovení výše zadostiučinění žalobci vyšli ze základní částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení. Žalobci uvedli, že nárok u žalované uplatnili podáním doručeným žalované dne 30.3.2023. Stanoviskem ze dne 6.9.2023 žalovaná odmítla finanční odškodnění poskytnout a omezila se toliko na konstatování porušení práva. Žalobci však odmítají tvrzení žalované o složitosti posuzovaného řízení, rovněž nesouhlasí s tím, že by byli odškodněni jinak, jelikož nabídku zadostiučinění ve výši 5 000 Kč pro každého z žalobců odmítli. Pokud jde o význam řízení, žalobci uvedli, že byli v posuzovaném řízení aktivní. V replice k vyjádření žalované ze dne 12.12.2023 žalobci uvedli, že žalovaná se nadále k posuzovanému řízení, konkrétně k jeho složitosti, vyjadřuje v obecné rovině, aniž by svou argumentaci konkretizovala. Nadto žalovaná detailněji neodůvodnila, proč žalobcům poskytla zadostiučinění toliko ve formě konstatování porušení práva, a nikoliv v penězích.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 9.11.2023 učinila nesporným, že u ní žalobci dne 30.3.2023 nárok uplatnili. Žalovaná jejich nároku dne 6.9.2023 co do poskytnutí finančního zadostiučinění nevyhověla, žalobcům poskytla zadostiučinění toliko ve formě konstatování nesprávného úředního postupu s tím, že žalobcům se dostalo omluvy od soudního exekutora, kdy nabídku odškodnění v penězích ve výši 5 000 Kč žalobci odmítli, čímž dali najevo, že omluva je pro ně dostatečná. Žalovaná zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a uvedla, že exekuční řízení vedené pod sp. zn. [Anonymizováno] u Exekutorského úřadu [adresa] – město bylo zahájeno 6.12.2012 a skončeno bylo 19.9.2014, kdy byla pohledávka v celé výši vymožena. Celková doba řízení tak činila 1 rok a 9 měsíců. Řízení bylo po stránce skutkové i právní do určité míry složité, význam řízení pro žalobce shledala žalovaná jako nízký, přičemž nejistota žalobců jako procesních povinných skončila dne 19.9.2014, přestože řízení nebylo formálně skončeno. Nadto byli žalobci odškodnění samotným soudním exekutorem. Žalovaná považuje za dostatečnou formu satisfakce konstatování porušení práva, a proto navrhla zamítnutí žaloby.

3. Podáním ze dne 26.11.2023 sdělil vedlejší účastník, soudní exekutor [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 2/0], že do řízení vstupuje jako vedlejší účastník na straně žalované. V podání ze dne 28.1.2024 vedlejší účastník dále uvedl, že k popisu průběhu exekučního řízení ze strany žalobců nemá výhrady, nicméně zdůraznil, že k poslední úhradě na účet soudního exekutora došlo dne 19. 9. 2014, přičemž od tohoto data nebyla po povinných vymáhána žádná částka a jejich majetek nebyl žádným způsobem exekučně postižen. Vedlejší účastník připouští pochybení, za které se žalobcům omluvil, avšak poskytnutí finančního zadostiučinění považuje za nedůvodné. Dle vedlejšího účastníka je oznámení o skončení exekuce úkonem deklaratorním, ve skutečnosti exekuční řízení končí vymožením pohledávky a jejího příslušenství atd. Vzhledem k tomu, že od 19.9.2014 exekuce nebyla fakticky prováděna, exekuční řízení trvalo 1 rok a necelých 9 měsíců. Vedlejší účastník rovněž upozornil na skutečnost, že žalobci požadují mnohonásobně vyšší částky než plnění, které bylo předmětem posuzovaného řízení. Vedlejší účastník proto uzavřel, že poskytnutí zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva spolu s omluvou, kterého se žalobcům již dostalo, představuje dostatečnou formu satisfakce.

4. Soud o podané žalobě rozhodl při jednání.

5. Soud vzal za svá skutková zjištění skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci nároky u žalované řádně předběžně uplatnili ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., a to podáním doručeným žalované dne 30.3.2023. Nesporným bylo i stanovisko žalované ze dne 6.9.2023, kterým žalovaná nárok žalobce projednala, přičemž dospěla k závěru, že délka řízení nepřiměřená byla, nicméně odpovídající formou satisfakce je konstatování a omluva.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu.

7. Ze spisu vedeného Okresním soudem v [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků) zjištěno, že na č.l. 2 založena žádost soudního exekutora o pověření k provedení exekuce ze dne 10.12.2012, kdy exekučním titulem bylo rozhodnutí Okresního soudu v [adresa] ze dne 9.2.2012, č.j. [právnická osoba] a usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 4.9.2012, č.j. [Anonymizováno], jistina ve výši 16 879 Kč. Usnesením ze dne 14.12.2012 nařízena exekuce a jejím provedením pověřen soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO], usnesení doručeno žalobci a) dne 4.1.2013 a žalobci b) dne 10.1.2013. Usnesením z 21.2.2013 exekuce částečně zastavena co do částky 3 800 Kč. Podáním z 14.5.2013 soudní exekutor věc předložil soudu k rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce. Přípisem ze dne 27.5.2013 sděleno soudnímu exekutorovi, že návrh na zastavení exekuce byl předložen předčasně, neboť trpí vadami. Soudním exekutorem věc opětovně předložena dne 19.7.2013, usnesením ze dne 21.8.2013, č.l. 41, návrh povinných na zastavení exekuce zamítnut, usnesení doručeno soudnímu exekutorovi s tím, aby jej účastníkům exekučního řízení rozeslal. Na č.l. 45 založeno oznámení o skončení exekuce ze dne 17.3.2023.

8. Ze spisu vedeného Exekutorským úřadem [adresa] – město sp. zn. [Anonymizováno] (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků) zjištěno, že na č.l. 1 založen návrh na nařízení exekuce ze dne 28.11.2012, dále žurnalizováno usnesení exekučního soudu o nařízení exekuce ze dne 14.12.2012. Dne 31.12.2012 vydány exekuční příkazy o provedení exekuce srážkami ze mzdy obou povinných. Téhož dne vydána výzva k úhradě dlužného plnění před provedením exekuce. Dne 24.1.2013 doručen soudnímu exekutorovi návrh povinných na zastavení exekuce co do částky 3 800 Kč, jelikož v tomto rozsahu povinní plnili. Usnesením z 30.1.2013 vyzván oprávněný k vyjádření se k návrhu na částečné zastavení exekuce, dne 19.2.2013 oprávněný vyjádřil souhlas. Usnesením z 21.2.2013 exekuce co do 3 800 Kč zastavena. Dne 18.4.2013 doručen návrh povinných na zastavení exekuce. Usnesením z 26.4.2013 vyzván oprávněný k podání vyjádření, dne 12.5.2013 povinný sdělil, že s návrhem nesouhlasí. Dne 14.5.2013 věc předložena exekučnímu soudu, dne 28.5.2013 spis vrácen k odstranění vad návrhu, usnesením ze dne 7.6.2013 povinní vyzváni k odstranění vad návrhu. Usnesením z 24.6.2013 vyzván oprávněný k podání vyjádření. Podáním z 11.7.2013 oprávněný sdělil, že s návrhem nesouhlasí. Dne 19.7.2013 spis předložen k rozhodnutí exekučnímu soudu. Usnesením z 21.8.2013 návrh povinných zamítnut. Dne 18.10.2013 podali povinní žádost o sdělení aktuálního stavu exekučního řízení. Dne 23.10.2013 sdělen aktuální stav vedených exekučních řízení proti povinným. Dne 26.11.2014 vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce č.l. 068, který však nebyl účastníkům řízení rozeslán. Dne 12.12.2022 vydána výzva k úhradě dlužné částky ve výši 0 Kč. Dne 13.12.2022 vyhotoveno vyúčtování exekuce, zjištěno, že kontrolou spisu bylo zjištěno, že ve financích nebylo zohledněno částečné zastavení exekuce o částku 3 800,00 Kč, tudíž došlo na straně oprávněného ke vzniku přeplatku. Dne 6.3.2023 vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce (již uhrazených) - č.l.

84. Vyrozuměním ze dne 6.3.2023 sděleno povinným, že exekuční řízení nebylo řádně ukončeno a je proto doručován příkaz k úhradě nákladů exekuce. Dne 17.3.2023 vydáno vyrozumění o skončení exekuce, povinným doručeno 20.3.2023. Dne 16.6.2023 podáno vyjádření soudního exekutora k žádosti povinných o odškodnění, včetně nabídnutí finanční kompenzace.

9. Ze shora uvedených listinných důkazů má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení bylo z pohledu žalobců zahájeno dne 4.1.2013 ve vztahu k žalobci a) a dne 10.1.2013 ve vztahu k žalobci b), kdy bylo žalobcům doručeno usnesení Okresního soudu v [adresa] o nařízení exekuce, a skončeno bylo dne 30.3.2023, kdy bylo žalobcům doručeno oznámení o skončení exekuce. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobců tak činila 10 let a 2 měsíce.

10. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

11. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem (dále jen „o.z.“).

17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

18. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

19. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobci po žalované domáhají zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobci svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnili ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

22. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

23. V posuzovaném případě se žalobci domáhali zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

24. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

25. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobců tak činila 10 let a 2 měsíce.

26. Již zde soud konstatuje, že tato délka řízení je i při bližším zkoumání průběhu celého řízení nepřiměřená. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jim náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobců na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jim vznikla nemajetková újma. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud má za to, že je nutné přihlédnout ke specifikům exekučního řízení, na které je třeba pohlížet jinou optikou než na řízení tzv. sporná, neboť z hlediska odškodňování je exekuční řízení bráno jako zvláštní typ řízení. Nalézací řízení se od vykonávacího řízení liší především účelem, neboť účelem vykonávacího řízení je vymožení exekučním titulem přiznaného plnění, které nebylo dobrovolně splněno (§ 251 o.s.ř.). Nejde o řízení nalézací, kde by byl řešen spor účastníků, v němž by bylo nalézáno, komu z účastníků právo svědčí a ve kterém by byli účastníci po dobu řízení vystaveni nejistotě, jak dané řízení dopadne, ale o řízení, které má vést k vynucení již autoritativně přiznaného plnění od povinného, který nalézací rozhodnutí nerespektuje (§ 2 o.s.ř.). Nadto konkrétně v posuzovaném řízení je třeba zohlednit skutečnost, že exekuce probíhala formou srážek ze mzdy žalobců, jiný majetek žalobců tedy postižen nebyl a přestože řízení bylo formálně skončeno až oznámením ze dne 17.3.2023, exekuovaná pohledávka, včetně nákladů exekuce, byla vymožena mnohem dříve, a to již v roce 2014, když 26.11.2014 byl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce č.j. [Anonymizováno], ve kterém bylo konstatováno, že náklady oprávněného a náklady exekuce byly zcela vymoženy v průběhu exekuce, přestože tento následně nebyl účastníkům rozeslán. Žalobcům však již po tomto datu nebyly prováděny srážky ze mzdy a muselo jim tak být jasné, že pohledávka procesního oprávněného byla uspokojena a exekuční řízení je nadále vedeno toliko z důvodu administrativního pochybení, jelikož k exekuci postihující majetek žalobců již nedocházelo. Soud má proto za to, že nejpozději od konce roku 2014 musela nejistota žalobců stran výsledku exekučního řízení zcela odpadnout, což dokazuje mimo jiné i jejich nulová procesní aktivita v tomto období, která trvala až do roku 2023, kdy bylo posuzované řízení formálně ukončeno.

27. Z nezájmu účastníka o průběh řízení jednoznačně plyne nižší (až prakticky nulový) význam posuzovaného řízení, avšak pouze v té části, po niž již ze strany daného účastníka zájem projevován nebyl. Nelze současně bez dalšího dovodit nižší význam řízení pro účastníka rovněž v té části, kdy z jeho strany zájem o průběh řízení projevován byl. K vyvrácení domněnky vzniku újmy by pak mohlo dojít pouze tehdy, pokud by část řízení, kdy účastník zájem o průběh řízení projevoval, byla ve vztahu k té části, kdy již zájem účastníka projevován nebyl, pouze marginální. (srov. NS sp.zn. 30 Cdo 4968/2015). V projednávané věci žalobci projevoval zájem o řízení od ledna 2013 do listopadu 2014, tedy v období zhruba 1 roku a 11 měsíců. Tuto část řízení tak lze vzhledem k celkové délce řízení 10 let a 2 měsíce považovat za marginální. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud dále uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestní (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Posuzované řízení nelze typově zařadit mezi ta, která mají vyšší význam pro účastníky. Pokud jde obecně o význam exekučního řízení pro účastníky, soud již výše konstatoval, že nejistota stran výsledku řízení je v exekučním řízení oproti civilnímu řízení spornému nižší. Konkrétně v posuzovaném řízení je pak třeba přihlédnout k tomu, že již 26.11.2014 byl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce č.j. [Anonymizováno], přičemž veškeré plnění bylo v dané době vymoženo, čehož si žalobci museli být vědomi. Právě s ohledem na skutečnost, že žalobci od konce roku 2014 do roku 2023 nepodnikali žádné procesní kroky směřující k formálnímu ukončení exekuce, je zjevné, že význam řízení pro žalobce a jejich nejistota ohledně výsledku exekučního řízení již v této době zcela odpadly a jeví se jako zcela souladným s obecně sdílenou představou spravedlnosti morální satisfakce v podobě konstatování porušení práva žalobce, kterého se jim dostalo již od žalované.

28. Posuzované řízení bylo standardně složité. Soud na rozdíl od žalované neshledal posuzované řízení složitým, ať už po skutkové či právní stránce, neboť se jednalo o exekuci peněžité pohledávky ve výši blížící se bagatelní částce, po stránce skutkové nebylo třeba se vypořádávat s jakýmikoliv obtížemi. Je pravdou, že z hlediska procesního se exekuční soud musel opakovaně zabývat návrhy žalobců na zastavení exekuce, jedenkrát musel vyzvat soudního exekutora, aby žalobce vyzval k odstranění vad návrhu, avšak tento postup soudu rovněž nebyl nadstandardně složitý.

29. Posuzované řízení probíhalo na jednom stupni soudní soustavy.

30. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, je třeba uvést, že exekuční soud postupoval v přiměřených lhůtách. Za pochybení lze považovat postup soudního exekutora, který vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce č.j. [Anonymizováno], když tento následně nebyl rozeslán účastníkům exekučního řízení, a to s odůvodněním, že v něm nebylo zohledněno dřívější částečné zastavení exekuce co do částky 3 800 Kč, avšak soudní exekutor následně opomněl vydat nový příkaz k úhradě nákladů exekuce, který by vedl ke včasnému skončení exekuce, respektive tento vydal až 6.3.2023. Popsaný postup ve svém důsledku oddálil formální skončení exekučního řízení o bezmála 9 let.

31. Žalobci se na délce řízení nepodíleli. Žalobci činili procesní úkony včas, procesní postup soudu nikterak nemařili, na straně druhé nepřispěli ani k urychlení řízení, což jim v rámci tohoto kritéria nelze přičítat k tíži.

32. Samotná skutečnost, že žalobci byli vedeni v rejstříku exekucí nemůže odůvodnit sama o sobě ano ve spojení s jinými skutečnosti požadavek na peněžité zadostiučinění. Žalobci netvrdili, že jim v té souvislosti vznikla nějaká újma. Pouze tvrdili, že jim případně mohla vzniknout, pokud by se do Rejstříku exekucí někdo podíval. Jednalo se tak pouze o újmu hypotetickou, k níž zjevně nedošlo.

33. S ohledem na výše uvedené se jeví konstatování porušení práva dostatečnou satisfakcí za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které konstatování porušení práva ve vztahu k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení obvykle postačuje v případech, kdy újma způsobená poškozenému se jeví vzhledem k okolnostem případu jako minimální či zanedbatelná a celkově tak lze uzavřít, že nesprávný úřední postupu nemohl nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru poškozeného, což je podle názoru soudu případ žalobců (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1112/2012 či sp.zn. 30 Cdo 40/2009). Jelikož se tohoto zadostiučinění žalobcům dostalo již od žalované v průběhu mimosoudního uplatnění jeho pohledávky, nezbylo než o uplatněném nároku rozhodnout zamítavě výrokem I. rozsudku.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal proti neúspěšnému žalobci a) náhradu nákladů řízení ve výši jednoho režijního paušálu po 150 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření k žalobě ze dne 9.11.2023 (podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) Kč, za přípravu účasti na jednání (§ 1 odst. 3 písm. b) a § 2 odst. 3 vyhlášky) a za účast na jednání dne 2.2.2023 (§ 1 odst. 3 písm. c) a § 2 odst. 3 vyhlášky), celkem 450 Kč (výrok II.). Obdobně soud rozhodl i ve vztahu mezi žalovanou a neúspěšným žalobcem b), kdy žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši jednoho režijního paušálu po 150 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření k žalobě ze dne 9.11.2023 (podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) Kč, za přípravu účasti na jednání (§ 1 odst. 3 písm. b) a § 2 odst. 3 vyhlášky) a za účast na jednání dne 2.2.2023 (§ 1 odst. 3 písm. c) a § 2 odst. 3 vyhlášky), celkem 450 Kč (výroky II. a III.).

35. Lhůtu k plnění v nákladových výrocích soud stanovil jako obecnou třídenní v souladu s § 160 odst. 1, části věty před středníkem o.s.ř., když za řízení nevyšly najevo okolnosti svědčící pro lhůtu jinou či pro plnění ve splátkách.

36. Ve vztahu mezi žalobci a vedlejším účastníkem na straně žalované soud využil svého moderačního oprávnění podle § 150 o.s.ř., o čemž účastníky předem při jednání informoval a dal jim možnost se k tomu vyjádřit. Důvody zvláštního zřetele hodné zde spočívají v tom, že délka řízení nepřiměřená byla, k administrativnímu pochybení na straně exekutora došlo, ten svoje pochybení i uznal, žalobcům se omluvil a nabídl finanční kompenzaci. Současně účast vedlejšího účastníka nebyla pro výsledek řízení nijak nepostradatelná. Způsob odškodnění závisel výlučně na úvaze soudu a příčilo by se tak obecně sdílené představě spravedlnosti, aby za této situace to byli žalobce, kdo by kromě svých nákladů nesli ještě náklady soudního exekutora coby vedlejšího úsčastníka na straně žalované. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výroky IV. a V.).

Poučení