48 C 221/2022 - 305

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce:[Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované:[Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 593.690 Kč – bezdůvodné obohacení takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 436.527,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 157.162,50 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 142.364 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů státu částku 1.955 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů státu částku 5.421 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Obsah žaloby a vyjádření žalobce 1. Žalobce se původně žalobou doručenou soudu dne 24. 4. 2019 (čl. 2 – 5 spisu) domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku p. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], a pozemku p. č. [hodnota], vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa], a dále se touto žalobou původně domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit mu z titulu bezdůvodného obohacení částku 463.184 Kč z důvodu, že žalovaná užívala předmětnou nemovitost v rozsahu větším, než byl její spoluvlastnický podíl. Soud z důvodu procesní ekonomie vyloučil nárok žalobce na zaplacení částky z titulu bezdůvodného obohacení usnesením zdejšího soudu ze dne 17. 8. 2022, č. j. 48 C 221/2019–153 (čl. 1 spisu) pravomocně ke dni 29. 8. 2022 k samostatnému projednání.

2. Žalobce v žalobě uvedl, že byl s žalovanou a původně i s paní [jméno FO] podílovými spoluvlastníky shora specifikované nemovitosti. Spoluvlastnický podíl žalované činil id. 1/4 předmětných nemovitostí a žalobce původně vlastnil id. 1/2 předmětných nemovitostí. Žalovaná užívala nemovitosti výlučně a bránila tehdy ostatním spoluvlastníkům, tj. i žalobci, v přístupu do ní a k výkonu jejich vlastnického práva. Žalobce se dlouhodobě pokoušel tuto situaci s žalovanou řešit smírnou cestou. Žalovaná o takové řešení neměla zájem a nedostavovala se na jednání spoluvlastníků. Tehdy většinoví spoluvlastníci, tj. žalobce a paní [jméno FO], rozhodli, že k 31. 12. 2018 užívání předmětných nemovitostí žalovanou skončí a žalovaná má nemovitost vyklidit a předat ji ostatním spoluvlastníkům. Žalovaná tak neučinila, nijak na pokusy spoluvlastníků o zahájení jednání nereagovala a nemovitosti nevyklidila a zamezovala jim v jejich užívání. Žalovaná předmětnou nemovitost užívala soustavně a výlučně od 28. 2. 2016, kdy se účastníci stali na základě dědictví jejími spolupodílovými spoluvlastníky. Žalobce se tak za soustavné a výlučné užívání nemovitosti žalovanou v období od 1. 3. 2016 do 31. 3. 2019 domáhal původně vydání bezdůvodného obohacení ve výši 463.184 Kč.

3. Žalobce v replice ze dne 28. 8. 2019 (čl. 9 spisu) mj. uvedl, že neměl možnost podílet se na opravě či údržbě nemovitostí, neboť žalovaná mu setrvale v přístupu k nim bránila a současně jej nikdy o potřebě jejich provedení neinformovala a nepožádala jej o jejich úhradu. Její argument je tak pouze účelový a nezakládá se na pravdě. Žalobce se žalovanou pokoušel opakovaně bezúspěšně písemně i osobně kontaktovat, žalovaná jej ale nikdy do domu nevpustila a na jím písemně zaslanou korespondenci nereagovala. Žalovaná předmětné nemovitosti užívá nejméně od roku 2001, od roku 2011 žalovaná žila také v obecním bytě na [adresa], nicméně předmětné nemovitosti užívala také a dále je užívala i její dcera.

4. Žalobce ve vyjádření ze dne 9. 10. 2020 (čl. 53–55 spisu) mj. uvedl, že žalovaná předmětnou nemovitost užívala výlučně a ostatním jejím tehdejším spoluvlastníkům bránila ve výkonu jejich vlastnického práva. Skutečnost, že žalovaná dům užívala, vyplývá i z jejího živnostenského rejstříku, neboť zde měla uvedeno své sídlo, k čemuž žalobce nikdy nedal souhlas a nevěděl o tom.

5. Usnesením zdejšího soudu ze dne 17. 10. 2022, č. j. 48 C 80/2019-203, bylo pravomocně ke dni 19. 10. 2022 rozhodnuto o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k předmětné nemovitosti.

6. Podáním ze dne 23. 5. 2022 (čl. 62–63 spisu) původní žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] navrhla postupem dle § 107a o.s.ř. vstup žalobce do řízení na její místo, neboť mezi nimi byla dne 20. 5. 2022 uzavřena dohoda o postoupení pohledávky, na jejímž základě se žalobce stal vlastníkem původně její pohledávky za žalovanou ve výši 210.632 Kč. Usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 7. 2022, č. j. 48 C 80/2019-139 (čl. 64–65 spisu), bylo pravomocně ke dni 5. 8. 2022 připuštěno, aby na její místo vstoupil do řízení jako jediný žalobce.

7. Žalobce v podání ze dne 11. 8. 2021 (čl. 57–59 spisu) navrhl změnu účastníků, neboť [tituly před jménem] [jméno FO] na něj kupní smlouvou ze dne 14. 5. 2021 převedla svůj spoluvlastnický podíl k předmětné nemovitosti, o čemž soud rozhodl usnesením ze dne 2. 12. 2021, č. j. 48 C 80/2019-60.

8. Žalobce v podání ze dne 13. 7. 2023 (čl. 178 spisu) uvedl, že se pokusil o smírné vyřešení věci a navrhl žalované významné ústupky, což žalovaná odmítla s tím, že pro ni je akceptovatelné jen zpětvzetí žaloby s tím, že náklady řízení si každý ponese ze svého. Žalovaná nerespektuje fakt, že sama výlučně po část předmětného období nemovitost užívala, a zmařila tak jednání o smíru. Žalovaná žalobce s žádným reálným protinávrhem neoslovila.

9. Žalobce v podání ze dne 23. 4. 2024 (čl. 261–262 spisu) odmítl požadavek žalované na zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání předmětné nemovitosti za období od 30. 9. 2020 do 23. 11. 2022. Podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětné nemovitosti trvalo do 19. 10. 2022, kdy nabylo právní moci usnesení o schválení soudního smíru. Nárok žalované žalobce považuje za rozporný s dobrými mravy, neboť žalobce žalované uzavření smíru ve věci vypořádání spoluvlastnictví nabízel opakovaně, žalovaná spor záměrně prodlužovala jen za účelem náhrady za nadužívání nemovitosti žalobcem, jedná se tedy o zjevné zneužití práva a nepoctivé jednání.

10. Žalobce návrhem ze dne 12. 10. 2022 (čl. 74–75 spisu) navrhl změnu žaloby, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 130.506 Kč z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého žalované za užívání předmětné nemovitosti v období od 1. 10. 2019 do 30. 9. 2020. Usnesením zdejšího soudu ze dne 24. 10. 2022, č. j. 48 C 221/2022-80, byla změna žaloby pravomocně ke dni 10. 11. 2022 připuštěna. Předmětem řízení byl nárok žalobce vůči žalované na zaplacení částky 593.690 Kč. Vyjádření žalované 11. Žalovaná ve vyjádření ze dne 12. 7. 2019 (čl. 7–8 spisu) uvedla, že není pravdou, že by užívala předmětné nemovitosti výlučně a bránila by ostatním spoluvlastníkům v přístupu a výkonu jejich vlastnického práva k nim. Stejně jako není pravdou, že by se o nemovitosti nestarala. Žalovaná nemovitosti užívala výlučně až od 20. 12. 2018 a žalobce tak za dobu před tímto datem nemá na vydání bezdůvodného obohacení právo. Žalobce se o nemovitost nestará, nezajišťuje její opravy a nehradí platby s ní spojené. Stejně není pravdou, že by se žalobce snažil situaci řešit smírnou cestou. Tehdejší žalobci se naopak snažili žalovanou vydírat a požadovali zaplacení částek i za dobu, za kterou neměli k nemovitosti žádný vztah a neměli na ni nárok. Žalovaná měla ze žalobce strach a nebyla mezi nimi bez právních zástupců možná domluva. Žalovaná si je vědoma toho, že od 20. 12. 2018 by měla za užívání nemovitostí žalobci zaplatit podíl, od nějž však musí být odečtena částka za správu a údržbu nemovitosti, kterou žalovaná sama na své náklady provedla. Žalovaná žalobci nijak ve výkonu jeho vlastnického práva nebrání a dohodu neodmítá, odmítá pouze způsob, jakým s ní žalobce jedná.

12. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 23. 9. 2020 (čl. 47–52 spisu) mj. uvedla, že nikdy žalobci nebránila v užívání nemovitosti, oba tehdejší žalobci měli od domu klíče, předal jim je někdy po 13. 2. 2015 ještě jejich společný otec. Jejich vynucování je tak ze strany žalobce účelové. Žalovaná dlouhodobě o dům v rámci možností pečuje, naopak žalobce jej nechává chátrat. Jejich otec s rekonstrukcí domu a jeho opravami souhlasil, dohlížel na ně, i když je financovala žalovaná. Žalobce ničeho stran domu neuhradil. V domě se muselo po smrti otce topit, náklady na to činily cca 3.000 Kč měsíčně. Žalovaná hradila v letech 2016–2020 včetně za všechny majitele daň z nemovitosti. Žalovaná se žalobce dlouhodobě bojí, tento ji šikanuje a obral ji již o dědictví po matce, totéž udělal i v případě dědictví po otci a zajistil si dědictví od manželky otce. Žalobce o domluvu nestojí, jeho snahou je jen zaplatit žalované co nejméně peněz z titulu majetkového vyrovnání. Žalobce nereagoval nikdy na e-mail zmocněnce žalované ze dne 24. 10. 2019 s nabídkou dohody, nemá o ni reálně zájem. Žalovaná v předmětném domě bydlela po smrti otce od 21. 12. 2018 do 31. 5. 2020, do té doby bydlela žalovaná se synem a jeho otcem na [adresa] a od 1. 6. 2020 žije v bytě na [adresa]. Žalovaná tak za dobu, kdy v domě nebydlela a dům pouze udržovala a starala se o něj, nemůže nikomu ničeho platit. Za dobu, kdy v domě bydlela, se hodnota nájmu rovná maximálně výši jejího podílu na domě, neboť žalovaná v té době využívala pouze 54,3 m, tj. 13,14 % plochy nemovitosti a nevyužívala tak ani jeho čtvrtinu, jehož je vlastníkem. Bylo pouze rozhodnutím původních žalobců, že v domě nebydleli.

13. Žalovaná ve vyjádření ze dne 5. 1. 2023 (čl. 84–87 spisu) mj. uvedla, že účastníci, paní [tituly před jménem] [jméno FO] a paní [tituly před jménem] [jméno FO] se ke dni 28. 2. 2016 stali podílovými spoluvlastníky předmětné nemovitosti, kdy každý vlastnil její . Dne 30. 7. 2018 převedla [tituly před jménem] [jméno FO] svůj podíl na žalobce a dne 14. 5. 2021 převedla na žalobce svůj podíl [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobce se následně stal ke dni 23. 11. 2022 jejím výlučným vlastníkem. Žalovaná nesouhlasí s tím, že by dům v období od 1. 3. 2016 do 30. 9. 2020 měla výlučně užívat. Dům užívala do roku 2010, do 20. 12. 2018 pak žila se svým bývalým přítelem v bytě na [adresa]. V období od roku 2010 do roku 2016 žalovaná do domu docházela a scházela se v něm s otcem, platila za dům náklady. Po smrti otce do prosince 2018 pak pokračovala ve správě nemovitosti jako dříve – udržovala chod kotle, prováděla údržbu zahrady, dům vyklízela a odstraňovala věci po otci, k čemuž využívala energie, které výlučně hradila. Žalovaná se se synem zpět do domu přestěhovala dne 20. 12. 2018 a využívala jej k bydlení až do 1. 6. 2020 pouze v rozsahu uvedeném v podání. Žalovaná využívala pouze 49,30 m domu, tj. 31,6 %, společné prostory jako např. kuchyň a WC žalovaná využívala pouze proto, že je nevyužívali ostatní spoluvlastníci, jinak byly připraveny ke spoluužívání. Zahradu pak využívala pouze v rozsahu 5 m za účelem vstupu do domu, zbylou její část nikdy nijak nevyužívala, pouze vykonávala základní správu ve stejném rozsahu jako za života otce. Žalovaná tedy nemovitost využívala pouze v ploše odpovídající jejímu spoluvlastnickému podílu. Ve zbylých domu žalovaná ostatním nikdy nebránila v jeho užívání, ti měli od nemovitosti klíče, k poslední výměně zámků došlo dne 13. 2. 2015 za života otce, který osobně klíče ostatním předal. Žalovaná se ke dni 1. 6. 2020 z nemovitosti odstěhovala, v období od 1. 6. 2020 do 30. 9. 2020 žalovaná část domu nadále 1 x týdně užívala k předávání syna jeho otci a vykonávala zde údržbu a správu domu. Dne 30. 9. 2020 byla nemovitost dána do výlučného užívání žalobci, který až do 23. 11. 2022 užíval dům vč. podílu žalované, za což žalovaná neobdržela ničeho. Žalobce na žalovanou vyvíjel nátlak, pronásledoval ji před domem i jinde, několikrát před ním utekla a z tohoto důvodu se nedostavila na schůzi spoluvlastníků. Po předání domu žalobce žalované bránil v návštěvě nemovitosti a ve výkonu jejích vlastnických práv. O rozdělení nemovitosti neexistovala žádná dohoda, dohoda přijatá dne 12. 11. 2018 je nejasná, neboť vychází z premisy, že žalovaná měla ke dni 30. 12. 2018 dům po dobu 34 měsíců výlučně užívat. Žalovaná tak dle dohody měla právo nemovitost, kterou začala užívat dne 20. 12. 2018, užívat 34 měsíců, tj. do 20. 10. 2021. Žalovaná v jejím užívání v rozsahu svého podílu pokračovala, neboť potřebovala uspokojit své bytové potřeby. Ztráta klíčů žalobcem nezakládá žalované povinnost vydat je žalobci znovu. Dne 30. 9. 2020 žalovaná žalobci klíče předala a od tohoto dne žalobce užívá nemovitost výlučně, aniž by žalované i za užívání jejího podílu něco hradil. Žalovaná v tomto podání uplatnila kompenzační námitku, kdy se v rámci procesní obrany domáhala po žalobci vydání bezdůvodného obohacení ve výši běžného nájmu za užívání předmětné nemovitosti v období od 30. 9. 2020 do 23. 11. 2022.

14. Žalovaná v podání ze dne 19. 5. 2023 (čl. 145–148 spisu) mj. uvedla, že žalobce ji v minulosti opakovaně kontaktoval a její kontaktování opakovaně nahrával. Dále se vyjadřuje k okolnostem vyklizení bytu po zemřelé [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaná po smrti otce dům udržovala a starala se o něj, až do 20. 12. 2018 ale žila s otcem svého syna a synem na adrese [adresa]. Žalovaná odmítá, že by s žalobcem nekomunikovala a odkazuje na své zmocnění [adresa] a jeho e-mail ze dne 24. 10. 2019, na který žalobce nikdy nereagoval a neměl tak zájem ve věci se domluvit. Žalobce dům od 30. 9. 2020 výlučně užívá, na její výzvy k úhradě částky za jeho nadužívání reagoval nesouhlasně. Popřela, že by jí někdy v minulosti paní [tituly před jménem] [jméno FO] ohledně domu telefonovala či jinak kontaktovala. Žalobce si klíče od domu mohl opatřit od bývalé manželky jejich otce. Není pravdou, že by se o dům nestarala a nechala ho chátrat, naopak, investovala do něj sama cca 400.000 Kč 15. Žalovaná v podání ze dne 4. 9. 2024 (čl. 268–270 spisu) mj. uvedla, že v období od smrti otce do prosince 2018 vykonávala správu předmětného domu, udržovala zahradu, vyklízela z něj věci zemřelého otce. Žalobce byl nečinným, nic mu nebránilo opatřit si klíče přes manželku otce či pomocí zámečníka, z tohoto důvodu nemůže jeho nárok požívat právní ochrany. Dokazování 16. Soud v řízení provedl dokazování níže specifikovanými listinnými důkazy, účastnickými výslechy, znaleckými posudky, výslechy svědků a připojenými spisy zdejšího soudu sp. zn. 48 C 80/2019 a sp. zn. 59 D 438/2016 a zjistil z nich následující skutečnosti.

17. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 59 D 438/2016 ve věci zůstavitele pana [tituly před jménem] [jméno FO], zemřelého dne 28. 2. 2016, a to konkrétně z usnesení ze dne 13. 11. 2017, č. j. 59 D 438/2016-72, bylo zjištěno, že v žalobě specifikovanou nemovitost nabyli rovným dílem – žalobce, žalovaná, paní [tituly před jménem] [jméno FO] a paní [tituly před jménem] [jméno FO]. V záhlaví tohoto usnesení byla u žalované uvedena adresa [adresa]. Z odůvodnění tohoto usnesení se pak mj. podává, že žalovaná s dcerou byly od roku 2004 společně se zůstavitelem jedinými uživateli předmětného domu. Z listiny – řízení o dědictví (čl. 8 tohoto spisu) pak bylo zjištěno, že žalovaná měla na adrese předmětné nemovitosti evidovanou adresu trvalého pobytu. Z přípisu notáře ze dne 2. 3. 2017 včetně doručenky (čl. 51 tohoto spisu) bylo zjištěno, že žalovaná byla upozorněna na riziko uložení pořádkové pokuty v případě, že se bez řádné omluvy nedostaví k jednání. Přípis jí byl adresován na adresu [adresa], kde si jej také dne 17. 3. 2017 převzala do vlastních rukou. Z přípisu notáře ze dne 12. 9. 2017 (čl. 60 tohoto spisu) bylo zjištěno, že žalovaná byla prostřednictvím svého tehdejšího právního zástupce vyzvána k součinnosti. Z usnesení ze dne 29. 9 2016, č. j. 59 D 438/2016-33, bylo zjištěno, že v dědickém řízení byl za účelem zjištění ceny obvyklé předmětné nemovitosti ustanoven znalec a žalované bylo uloženo zpřístupnit předmětnou nemovitost znalci. Žalovaná si toto usnesení převzala dne 10. 10. 2016 na adrese [adresa].

18. Ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 21. 11. 2016 č. [hodnota] bylo zjištěno, že obvyklá cena předmětného domu činila ke dni 21. 11. 2016 částku 5.400.000 Kč. Součástí posudku jsou fotografie zachycující stav nemovitosti v době konání místního šetření dne 31. 10. 2016.

19. Z darovací smlouvy ze dne 30. 7. 2018 bylo zjištěno, že paní [tituly před jménem] [jméno FO] darovala svůj id. podíl na předmětném domě žalobci.

20. V žalobě specifikovaná nemovitost byla následně ve spoluvlastnictví žalobce (id. ), žalované (id. ) a [tituly před jménem] [jméno FO] (id. ). Žalobce nabyl id. podílu na základě darovací smlouvy ze dne 30. 7. 2018. Skutečnost, že k nabytí předmětné nemovitosti mj. i účastníky řízení došlo děděním po zemřelém společném otci účastníků dne 28. 6. 2016, stejně jako uzavření darovací smlouvy mezi žalobcem a paní [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 30. 7. 2018 ostatně bylo mezi účastníky nesporné (viz seznam nemovitostí platný ke dni 23. 4. 2019 a výpisu z katastru nemovitostí ze dne 18. 3. 2020).

21. Ze smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 20. 2. 2005, ze smlouvy o prodeji a nákupu plynu ze dne 22. 12. 2004 a ze smlouvy o dodávce vody ze dne 22. 12. 2004 bylo zjištěno, že tyto smlouvy týkající se předmětného odběrného místa na adrese [adresa], byly uzavřeny s žalovanou. Z oznámení komínových závad ze dne 13. 10. 2006, z faktur a daňových dokladů za rok 2005, 2006 a 2007, ze zprávy o revizi elektroinstalace z roku 2005, ze zprávy ze dne 14. 2. 2005 a ze soupisu provedených prací ze dne 8. 2. 2005 soud zjistil, že doklady byly buď na žalovanou vystaveny nebo žalovaná zprávy přebírala.

22. Z daňového dokladu ze dne 13. 2. 2015 bylo zjištěno, že proběhla oprava zámku a byly zhotoveny klíče.

23. Z e-mailu žalobce ze dne 26. 6. 2017 byl zjištěn průběh dědického řízení. Žalobce v něm deklaroval svoji vůli ukončit dědické řízení po zemřelém otci účastníků způsobem vyplývajícím ze zákona.

24. Z e-mailové komunikace účastníků a právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] v období září a října 2017 bylo zjištěno, že účastníci spolu v rámci dědického řízení po jejich zemřelém otci ohledně předmětné nemovitosti a jejího vypořádání bezúspěšně jednali. Stran jejího vypořádání pak žalobce mj. preferoval nabytí vlastnického podílu pro všechny dědice dle zákona. Z e-mailu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 26. 9. 2017 pak mj. vyplývá, že žalovaná po žalobci mj. chtěla, aby jí za účelem nalezení nového bydlení poskytl k vyklizení předmětného domu lhůtu šesti měsíců.

25. Z listiny [tituly před jménem] [jméno FO], zemřelého otce účastníků, ze dne 26. 11. 2002 bylo zjištěno, že žalovaná v předmětném domě žila se svojí dcerou od 1. 7. 2001, současně z ní vyplývá, že vztahy mezi žalovanou a paní [jméno FO] a její matkou a otcem účastníků nebyly dobré.

26. Z listiny – předložení vyčíslení částek ze dne 13. 10. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná v rámci dědického řízení po zemřelém otci účastníků k výzvě notáře uvedla, že v předmětném domě provedla opravy a rekonstrukci v částce 397.000 Kč, byla provedena mj. výměna kotle, ohřívače, provedena nová elektroinstalace a výměna rozvodů v celém domě, rekonstrukce koupelny, sanace zdí a stropů a pořízena nová kuchyňská linka atd.

27. Z dopisu žalobce ze dne 2. 1. 2018 vyplývá, že žalovaná předmětný dům užívá od roku 2001, po smrti otce účastníků jej užívá výlučně s dcerou. Žalobce žalovanou vyzval k úhradě tam uvedených částek z titulu jejího výlučného užívání předmětné nemovitosti za období od 1. 3. 2016 do ledna 2018 včetně a k jednání ohledně ní.

28. Z dopisu žalobce ze dne 21. 9. 2018 vč. podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná předmětný dům užívá a odmítá ostatní spoluvlastníky do domu vpouštět. Tito ji informují o termínu schůzky spoluvlastníků a vyzývají ji k její účasti na ní. Současně ji žádají o předání klíčů a o sdělení informací o domě. Dopis byl žalované zaslán dne 24. 9. 2018 doporučeně na adresu [adresa], žalovaná si jej dne 11. 10. 2018 převzala do vlastních rukou.

29. Z dopisu žalobce a [tituly před jménem] [jméno FO] Bleimscheinové ze dne 18. 10. 2018 vč. dodejky a podacího lístku bylo zjištěno, že tehdejší spoluvlastníci domu se opakovaně obraceli na žalovanou ve snaze setkat se s ní osobně a dohodnout se na užívání předmětného domu, vyzývali ji k předání klíčů od něj a ke sdělení informací o domě. Žalovaná se neúčastnila schůzky spoluvlastníků domu konané dne 10. 10. 2018. Dopis byl žalované zaslán téhož dne doporučeně na adresu předmětného domu, žalovaná si jej dne 5. 11. 2018 převzala do vlastních rukou.

30. Ze zápisu jednání ze dne 12. 11. 2018 bylo zjištěno, že se dne 12. 11. 2018 uskutečnilo jednání spoluvlastníků předmětného domu, kterého se žalovaná neúčastnila. Většinový spoluvlastníci domu, a to žalobce a paní [tituly před jménem] [jméno FO], se dohodli na tom, že od 1. 1. 2019 bude nemovitost užívat po dobu 68 měsíců výlučně žalovaný, následně ji bude po dobu 34 měsíců užívat paní [tituly před jménem] [jméno FO] a poté žalovaná. V dohodě se konstatuje, že žalovaná užívá nemovitost od smrti otce výlučně a toto její užívání skončí dne 31. 12. 2018. Žalovaná byla povinna dle dohody nemovitost do 31. 12. 2018 vyklidit a předat ji k užívání od 1. 1. 2019 žalobci. Ze zápisu se podává, že žalovaná nemovitost užívala výlučně bez souhlasu ostatních spoluvlastníků, které do domu nepustila, neumožnila jim kontrolu jeho stavu ani jim stran něj neposkytla žádné informace. [tituly před jménem] [jméno FO] byla na tomto jednání zastoupena na základě plné moci žalobcem.

31. Žalovaná byla o výsledku tohoto jednání informována dopisem ze dne 7. 12. 2018. Schůzek spoluvlastníků se neúčastnila, neomluvila se z nich, nereagovala na jejich dříve zaslané dopisy ani na jiný jejich kontakt. Tímto dopisem byla zpravena o rozhodnutí většinových spoluvlastníků přijatým na jejich schůzce konané dne 12. 11. 2018. Předmětnou nemovitost dle ní měl užívat vždy jen jeden ze spoluvlastníků v rozsahu závislém na velikosti jeho podílu. Žalovaná měla nemovitost vyklidit do 31. 12. 2018 a předat ji k užívání žalobci. Dopisem pak byla žalovaná vyzvána k vyklizení nemovitosti do 31. 12. 2018, k předání klíčů a k zpřístupnění domu. Dopis byl žalované zaslán dne 10. 12. 2018 doporučeně na adresu předmětného domu, který si dne 27. 12. 2018 převzala do vlastních rukou (viz podací lístek a dodejka).

32. Z dopisu ze dne 17. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalobce žalovanou dne 1. 1. 2019 kontaktoval, žalovaná mu neotevřela. Žalovaná nereagovala na opakované výzvy spoluvlastníků, dlouhodobě s nimi nekomunikovala. Ostatní spoluvlastníci neměli do domu přístup, žalovaná dle dohody dům k 31. 12. 2018 nevyklidila a žalobci jej k užívání nepředala, a proto ji vyzvali k jeho předání do 6. 2. 2019, stejně jako k předání klíčů od něj a ke sdělení informací o něm. Dopis byl žalované zaslán dne 17. 1. 2019 doporučeně na adresu předmětného domu a byl žalované doručen do vlastních rukou (viz podací lístek a dodejka).

33. Z čestného prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 7. 2. 2019 bylo zjištěno, že [jméno FO] se s žalobcem dostavil dne 6. 2. 2019 k předmětnému domu, kde mu po zazvonění otevřela žalovaná, která před ním následně dveře zavřela a pak je již neotevřela.

34. Z dopisu ze dne 22. 2. 2019 bylo zjištěno, že žalobce se k domu za účelem jeho předání dne 6. 2. 2019 dostavil, žalovaná mu otevřela a sdělila mu, že se domluví později a následně s ním přestala komunikovat. Žalovaná se spoluvlastníky i nadále odmítla komunikovat, dům užívala výlučně sama a odmítala je do něj pustit. Současně v něm zrekapitulovali výsledek jednání spoluvlastníků ze dne 12. 11. 2018 a navrhli žalované zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětnému domu s tím, že žalované nabídli vypořádací podíl ve výši 1.400.000 Kč. Současně ji vyzvali k vydání bezdůvodného obohacení za výlučné užívání nemovitosti za období od 28. 2. 2016 do 28. 2. 2019 v celkové výši 540.000 Kč. Dopis byl žalované zaslán téhož dne doporučeně na adresu předmětného domu a dne 25. 2. 2019 žalované doručen.

35. Z fotografií předložených žalobcem vyplývá stav nemovitosti v září 2020.

36. Z podacích lístků (5 ks) bylo zjištěno, že žalobce dopisy adresované žalované v období od září 2018 do ledna 2019 včetně zasílal vždy doporučeně na adresu [adresa]. Žalované byly dopisy následně vždy doručeny do vlastních rukou.

37. Z flash disku žalobce obsahujícího tři nahrávky bylo zjištěno, že žalobce se dne 1. 1. 2019 a dne 23. 8. 2020 dostavil k předmětnému domu a snažil se bezúspěšně kontaktovat žalovanou. Návštěvě žalobce dne 1. 1. 2019 byla přítomna svědkyně paní [jméno FO]. Z nahrávky je patrné, že poštovní schránka byla označena jmény „[jméno FO], [jméno FO]“. Žalovaná byla v domě přítomna, žalobci ale neotevřela ani s ním žádným jiným způsobem nepřišla do kontaktu. Návštěvě žalobce konané dne 23. 8. 2020 byla přítomna svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], přítomná žalovaná na žalobce a jeho pokus o kontakt s ní nijak nereagovala, předávala syna jeho otci.

38. Z protokolu o jednání ze dne 20. 2. 2019 ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 22 Nc 1/2019 bylo zjištěno, že žalovaná v rámci své účastnické výpovědi uvedla, že se synem a dcerou bydlí v předmětném domě, jehož je id. 1/4 spoluvlastníkem, má k dispozici celý dům a spoluvlastníkům za jeho užívání ničeho nehradí. U téhož jednání byl slyšen jako účastník řízení bývalý partner žalované pan [tituly před jménem] [právnická osoba], který uvedl, že rodinnou domácnost s žalovanou ukončil dne 20. 12. 2018, kdy se žalovaná odstěhovala.

39. Žalovaná byla k vydání bezdůvodného obohacení za nadužívání nemovitosti za období od 1. 3. 2016 do 31. 3. 2019 vyzvána předžalobní výzvou ze dne 5. 4. 2019 zaslanou jí dne 9. 4. 2019 právním zástupcem žalobce doporučeně.

40. Z dokladů SIPO za červen a září 2019 a leden 2020 týkajících se předmětné nemovitosti bylo zjištěno, že tyto byly vystaveny na žalovanou, která je i hradila. Uvedené vyplývá i z výpisu z bankovního účtu žalované za listopad 2018, červen a září 2019, žalovaná hradila za předmětný dům i daň z nemovitosti.

41. Z e-mailu [adresa] ze dne 24. 10. 2019 bylo zjištěno, že obecný zmocněnec žalované požádal žalobce o schůzku týkající se předmětné nemovitosti.

42. V souvisejícím řízení zde vedeném pod sp. zn. 48 C 80/2019 byl soudem ustanoven znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady [tituly před jménem] [jméno FO], jehož úkolem bylo mj. stanovit obvyklou cenu předmětných nemovitostí a dále určit částku, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase za období března 2016 až ledna 2020 včetně za užívání obdobných nemovitostí jako je nemovitost, jež je předmětem tohoto řízení. Z jeho znaleckého posudku č. [hodnota] ze dne 20. 3. 2020 (čl. 15–43 spisu) soud zjistil a vzal za prokázané, že obvyklé nájemné předmětné nemovitosti za období od března 2016 do ledna 2020 včetně činilo 974.374 Kč. Obvyklé nájemné v roce 2016 činilo částku 20.215 Kč měsíčně, v roce 2017 částku 20.357 Kč měsíčně, v roce 2018 částku 20.866 Kč měsíčně, v roce 2019 částku 21.304 Kč měsíčně a v lednu 2020 činilo částku 21.900 Kč měsíčně. Ze znaleckého posudku také mj. vyplývá, že žalovaná na místním šetření znalce konaném dne 11. 3. 2020 uvedla (a požadovala i výslovně do znaleckého posudku uvést), že reálně využívá 1. nadzemní podlaží, koupelnu ve 2. nadzemním podlaží a zahradu pouze v části vstupu od branky ke vchodovým dveřím. Součástí znaleckého posudku byla i fotodokumentace pořízená znalcem při místním šetření zachycující stav předmětných nemovitostí.

43. Z nájemní smlouvy ze dne 19. 5. 2020 vč. evidenčního listu bylo zjištěno, že žalovaná se od 1. 6. 2020 stala nájemkyní bytu na [adresa].

44. Z čestného prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 23. 9. 2020 bylo zjištěno, že sousedka žalované byla v době, kdy žalovaná v předmětném domě bydlela, svědkem rekonstrukce domu prováděné žalovanou, stejně jako její údržby. Tato současně uvedla, že nebyla nikdy svědkem toho, že by žalovaná žalobci ve vstupu do domu bránila.

45. Z protokolu o jednání v související věci zde vedené pod sp. zn. 48 C 80/2019 ze dne 24. 9. 2020 soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaná předmětné nemovitosti užívala v rozsahu v protokole uvedeném v období od 20. 12. 2018 do 1. 6. 2020 výlučně. Následně se z domu odstěhovala do bytu, což žalobci nesdělila (viz její tvrzení tam obsažené).

46. U jednání soudu ve věci zde vedené pod sp. zn. 48 C 80/2019 konaného dne 24. 9. 2020 byla jako účastník řízení vyslýchána i původní žalobkyně paní [tituly před jménem] [jméno FO] (čl. 45 spisu). Z její výpovědi bylo zjištěno, že účastníci jsou jejími nevlastními sourozenci. Žalovaná v předmětné nemovitosti po úmrtí jejich společného otce bydlela, nikdy jí však neotevřela, a to i když v domě zahlédla dceru žalované. Uvedla, se v minulosti se s žalobcem pokoušeli marně svolat schůzku s žalovanou k vyřešení záležitosti ohledně užívání nemovitosti. Žalovaná se na ni nikdy nedostavila. Dále uvedla, že se sama z předmětné nemovitosti odstěhovala v roce 2001 a žalovanou vyzývala k vydání klíčů od nemovitosti, na což jí žalovanou nebylo nikdy odpovězeno. Současně nikdy nedošlo k jednání spoluvlastníků. Sama viděla, že nemovitost je užívána, nikdo jí ale nikdy neotevřel a žalovaná byla nedostupná i telefonicky. Žalovaná jí nikdy dům neotevřela, i když viděla, že je se svojí dcerou v domě, žalovanou viděli i její přátelé, kteří kolem chodili. Sama žádnými klíči od nemovitosti nedisponuje, ty, co v minulosti měla, do zámku neseděli již v roce 2001, jiné neměla a nedostala.

47. U téhož jednání byl jako účastník řízení slyšen i žalobce (čl. 45 spisu), který v rámci své účastnické výpovědi uvedl, že po úmrtí jejich otce dne 28. 2. 2016 byl v předmětné nemovitosti dvakrát – na jaře 2016, kdy pomáhal žalované s tříděním věcí po otci a podruhé při příležitosti vypracování znaleckého posudku pro dědické řízení. Žalovanou v domě vídával často, kolem domu často jezdí na kole a má ve stejné ulici i garáž. Viděl, že dveře domu a kuchyně byly otevřené, když jej žalovaná viděla, domovní dveře zavřela a na zvonění nereagovala. Viděl známky užívání nemovitosti, i v polovině srpna 2020, kdy byl náhodou přítomen i předávání syna žalované otci. Na pokus o konverzaci žalovaná nereagovala a odešla do domu, o této skutečnosti žalobce pořídil videozáznam. V září 2020 zjistil, že se v domě nesvítí, a proto se domnívá, že tam již nikdo nebydlí, žádnou informaci o této skutečnosti ale od žalované nedostal. Žalobce žalované posílal výzvy doporučeně, nikdy na ně nereagovala, ačkoliv si je přebírala. Viděl, jak se v předmětném domě večer svítí, okolo domu pravidelně chodil a jezdíval na kole, v letech 2018 až 2020 vídával známky jeho obydlenosti nejméně 3x – 4x měsíčně. Do domu nemohl vstoupit, protože neměl klíče a odvahu do něj vstoupit bez souhlasu tam bydlící žalované. Žalovaná nikdy na nic nereagovala. Zavřená byla rovněž i branka z ulice na zahradu. Na nákladech za provoz domu se nepodílel, žalovaná s ním nekomunikovala.

48. U téhož jednání byla jako účastník řízení slyšena i žalovaná (čl. 45–46 spisu), která v rámci své účastnické výpovědi uvedla, že v nemovitosti bydlela od roku 2001 se svojí dcerou, s paní [jméno FO] a její matkou. Sama nemovitost od roku 2005 opravovala, opravy financovala sama, ačkoliv k nemovitosti neměla vlastnický vztah. V domě bydlela se svolením otce, který do domu docházel a opravy kontroloval. Žalovaná se v roce 2010 před narozením syna odstěhovala k příteli a v domě zůstala bydlet po dobu dvou let její dcera. Po jejím odstěhování v domě nikdo až do 20. 12. 2018, kdy se do něj vrátila, nebydlel. Žalovaná se o dům po celou dobu starala a potkávala se tam s otcem. Na výzvy žalobce (tehdy žalobců) nereagovala, většinou přicházeli pozdě, popř. se potkávali na ulici a pokřikovali na ni. Její sestra jí po dobu společného bydlení dělala naschvály. Po jejím nastěhování se do předmětné nemovitosti se k ní žalobce choval hrubě. O tom, že nemovitost žalovaná 1. 6. 2020 opustila, žalobce neinformovala. Od té doby do domu dochází za účelem úklidu, i když v ní nebydlí. Žalovaná dále uvedla, že nemá nic proti předání klíčů žalobcům, v nemovitosti je ještě pár jejích věcí, které se zavázala vyklidit do středy 30. 9. 2020 a uvedla, že by byla ráda, aby žalobce do nemovitosti vstoupil až po vyklizení jejích věcí po tomto datu s tím, že klíče od domu předá žalobcům prostřednictvím zástupců dne 30. 9. 2020. Současně uvedla, že od roku 2001 má stále stejné klíče, takže jimi musí disponovat žalobci, sama klíče od domu neměnila a nezaznamenala, že by někdy žalobci prostřednictvím klíčů do domu vstoupili.

49. Z výpisu z živnostenského rejstříku žalované ke dni 25. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná má v živnostenském rejstříku evidovanou adresu sídla adresu [adresa]. Oprávnění k živnostenské činnosti ji vzniklo ke dni 23. 10. 2002.

50. Z předávacího protokolu ze dne 30. 9. 2020 bylo zjištěno, že obecný zmocněnec žalované pan [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], tohoto dne předal žalobci klíče od domu, branky a garáže a seznámil jej se stavem měřidel energií.

51. Z e-mailu žalobce ze dne 2. 11. 2020 vč. reakce žalované ze dne 29. 12. 2020 na něj bylo zjištěno, že žalobce převzal od [adresa] klíče od domu a vyzval žalovanou k vyklizení domu. E-mail obsahuje i popis stavu předmětné nemovitosti.

52. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 2. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalobce k tomuto dni vlastnil id. předmětné nemovitosti, žalovaná její id. . Žalobce se stal jejím id. vlastníkem na základě darovací smlouvy ze dne 30. 7. 2018 a následně jejím id. vlastníkem na základě kupní smlouvy ze dne 14. 5. 2021 s právními účinky zápisu ke dni 21. 5. 2021. Žalobce a žalovaná se stali jejími podílovými spoluvlastníky na základě usnesení o vypořádání SJM a o dědictví ve věci vedené u Městského soudu v Brně sp. zn 59 D 438/2016.

53. Z dopisu žalobce ze dne 30. 9. 2022 vč. dokladu o jeho odeslání bylo zjištěno, že žalobce se po žalované domáhá vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 10. 2019 do 30. 9. 2020 ve výši 130.506 Kč. Dopis byl žalované téhož dne odeslán doporučeně na adresu [adresa], která jej dne 4. 10. 2022 převzala do vlastních rukou. Žalovaná dopisem ze dne 4. 10. 2022 nárok žalobce odmítla. Žalovaná byla k vydání bezdůvodného obohacení za toto období vyzvána právním zástupcem žalobce prostřednictvím předžalobní výzvy zaslané jí dne 11. 10. 2022 doporučeně.

54. Z vyúčtování za sdružené služby dodávky plynu společnosti [právnická osoba]. č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota] vč. jejich příloh (čl. 107 – 120 spisu) vyplývá, že odběratelem plynu v období od 6. 5. 2015 do 10. 5. 2016, od 11. 5. 2016 do 10. 5. 2017, od 11. 5. 2017 do 16. 5. 2018, od 17. 5. 2018 do 9. 5. 2019 , od 10. 5. 2019 do 29. 4. 2020 a v období od 30. 4. 2020 do 18. 10. 2020 v odběrném místě [adresa], byla žalovaná, v daném období byl v místě spotřebován plyn v množství tam uvedeném a žalovanou za něj byly placeny zálohy. Množství plynu spotřebovaného v tomto odběrné místě se v zúčtovacím období od 6. 5. 2015 do 29. 4. 2020 pohyboval vždy kolem 2.000 m plynu za každé zúčtovací období, jeho spotřeba tak v tomto období byla konstantní. V zúčtovacím období od 30. 4. 2020 do 18. 10. 2020 činila spotřeba plynu 232 m.

55. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 3. 4. 2023 a jednotlivých faktur (čl. 121–124 spisu) vyplývá, že v předmětném domě byla v období od 1. 3. 2016 do 30. 9. 2020 spotřebována voda v množství tam uvedeném, spotřeba vody byla v tomto období konstantní pohybující se v období od 12. 12. 2016 do 30. 9. 2020 v množství mezi 102–182 m za zúčtovacího období. Jednotlivé faktury byly vystaveny na žalovanou. Spotřeba vody v období od 19. 12. 2017 do 30. 9. 2020 byla v jednotlivých zúčtovacích obdobích téměř stejná, a to v rozmezí od 102–114 m vody.

56. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 5. 4. 2023 a jeho přílohy (čl. 128–129 spisu) vyplývá spotřeba elektrické energie v předmětném domě v období od 1. 3. 2016 do 30. 9. 2020. Její spotřeba byla v období odečtu od 12. 5. 2016 do 7. 5. 2019 řádově stejná, pohybující se v rozmezí od 2.317 do 2.986 kWh za zúčtovací období, při odečtu dne 7. 5. 2020 byla zjištěna spotřeba vyšší o cca 2.000 kWh za zúčtovací období.

57. Z dopisu paní [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 8. 5. 2023 (čl. 140–141 spisu) mj. vyplývá, že paní [jméno FO] postoupila v květnu 2022 svoji pohledávku za žalovanou z titulu nadužívání předmětného domu žalobci. Od roku 2004 jevil předmětný dům známky užívání, na zahradě se mj. nacházely hračky, na balkonech bylo vidět rozvěšené prádlo, okna byla otevřená. Ve večerních hodinách se v domě svítilo, za okny byly vidět postavy. Přístup do domu jí byl v období od roku 2016 do září 2020 žalovanou odepírán, žalovaná celý dům užívala bezplatně. Sama se po smrti otce pokoušela opakovaně do domu dostat, nikdo jí nikdy neotevřel. Pouze jednou vykoukla z okna pokoje v 1. poschodí mladší žena, asi dcera žalované, která ihned projevila nezájem o komunikaci. Užívání domu ve večerních hodinách viděla několikrát, ani tehdy jí nikdo neotevřel. Dům byl v zanedbaném stavu. Žalovaná nikdy na dopisy psané žalobcem nereagovala, sama je nikdy nekontaktovala. V dopisech se s žalobcem domáhali umožnění vstupu do domu a předání klíčů. Žalovaná s nimi záměrně nespolupracovala, dům sama nad rámec svého podílu užívala. Nikdy neměla klíče od branky, která byla po tuto dobu zamčená a do domu se tak nebylo možné dostat. V domě byla pouze jednou, a to při zpracování znaleckého posudku, dům byl kompletně zařízený a užívaný. Žalovaná užívala výlučně dům i v roce 2020. V září 2020 jim žalovaná předala od domu klíče, po předání zjistili, že dům je v dezolátním stavu a část jej ani nebyla vyklizena.

58. Z výpovědi svědkyně paní [jméno FO] (čl. 150 p. v. – 151 spisu) bylo zjištěno, že žalovanou v minulosti u předmětného domu vídávala, míjely se na ulici, v domě žilo i dítě a viděla ji pravděpodobně i do předmětného domu vcházet.

59. Z výpovědi svědkyně paní [jméno FO] (čl. 151–151 p. v. spisu) nebylo zjištěno ničeho, k osobě žalované uvedla, že ji nezná.

60. Z výpovědi svědkyně paní [jméno FO] (čl. 181-183 spisu) bylo zjištěno, že tato při příležitosti vykonávání stáže u manželky žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] od roku 2017 vídávala v předmětném domě žalovanou. Svědkyně chodívala kolem předmětného domu pravidelně v úterý a ve čtvrtek, kdy stážovala do pozdních hodin, na večeři do nedaleké restaurace. Viděla žalovanou, která tam žila se svým synem, jak zalévá zahrádku, viděla, jak se v domě svítí a byly zatažené záclony, bylo evidentní, že dům je obývaný. Osobně byla s žalobcem u předmětného domu a viděla žalovanou za záclonou, žalovaná odmítala jejich výzvy a komunikaci s nimi. O této schůzce byl pořízen videozáznam. Okolo domu chodívala i do garáže a s poměry v místě byla seznámena až do poloviny roku 2019. Vídala syna žalované hrát si tam, popř. viděla svítit televizi či žalovanou zalévat květiny v předzahrádce.

61. Z výpovědi svědkyně paní [jméno FO] (čl. 183–184 p. v. spisu) bylo zjištěno, že žalovaná předmětný dům obývala po dlouhou dobu, ještě za života jejího otce. Svědkyně kolem domu chodívala pravidelně za dcerou žalobce. Sama žalovanou v domě několikrát vídávala. Viděla, že v domě se svítilo, jela tam televize, popř. žalovanou viděla v zahrádce, či viděla pověšené prádlo. Takto ji vídala určitě do roku 2019. V zahrádce viděla i syna žalované. Toto vídala po dobu asi osmi let, co dcera žalobce bydlí nedaleko. Žalovaná v domě bydlela určitě v době před covidem.

62. Z výpovědi svědkyně paní [jméno FO]. [jméno FO] (čl. 185–186 spisu), manželky žalobce, bylo zjištěno, že svědkyně se starala o otce účastníků i jeho dvě manželky. Žalobci byl vstup do předmětného domu odepřen, žalovaná se s nimi nebavila. Svědkyně se okolo předmětného domu pohybovala pravidelně, neboť má nedaleko ordinaci a garáž, a ještě zde bydlí dcera. Po dědickém řízení žalovanou vídala v domě, dokonce se s ní jednou potkala a vyzývala ji k domluvě s žalobcem, na což žalovaná reagovala slovy, že ji svědkyně napadá. Žalovaná v předmětném domě žila od roku 2001 až do jeho předání žalobci. Sama ji tam často vídala, i s jejím synem. Toho tam viděla si hrát, jezdit na kole. Kolem domu byly jeho hračky. Žalovanou tam vídala zalévat kytky. Žalobce se s žalovanou snažil neustále spojit, vyzýval ji k setkání, psal ji e-maily a žalovaná na to nijak nereagovala. Po smrti otce účastníků žalobce a žalovaná po dobu asi čtyř měsíců pravidelně v úterý vyklízeli jeho věci, následně žalovanou vozili domů do předmětného domu, kde si žalovaná nechala zastavit a šla dovnitř. Vídávala, jak se v domě svítilo, jednou tam viděla i dceru žalované [jméno FO], jak do domu vešla a převlečená jej po chvíli opouštěla. S žalovanou v domě žil i její syn [jméno FO].

63. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] (čl. 201 p. v. – 205 spisu) u soudu vypověděl, že žalovaná jej v minulosti zmocnila k vyřizování jejích záležitostí a svědek ji v minulosti i stran projednávané věci při jednání s žalobcem zastupoval. Uvedl, že žalovanou zná od roku 1996 a zastupovat ji začal poté, co na ni žalobce začal útočit a nevybíravým způsobem se pokoušel získat z ní majetek. Již po smrti matky žalované se žalobci podařilo získat část pozemku s chatkou, z čehož byla žalovaná špatná. Následně se mu podařilo získat podíl na domě po smrti jejich otce. V dědickém řízení se žalobce pokoušel donutit žalovanou, aby se svého dědictví vzdala v jeho prospěch. Svědek se spolu s účastníky řízení účastnil dne 25. 1. 2022 schůzky. Žalovaná dlouhá léta po narození syna žila v bytě na [adresa] a svědek ji v prosinci 2018 pomáhal stěhovat se do předmětného domu. Na [adresa] ji v minulosti vyzvedával. Žalovaná předmětný dům již za života otce opravovala, i poté, chodila tam, sám tam s ní několikrát byl a pomáhal ji s opravami. V prosinci 2018 ji i s dcerou stěhoval do spodní části domu. Sám se s žalobcem pokoušel spojit, ten na jeho výzvy nereagoval, neuznával jeho zastupování žalované a usiloval o jeho zbavení jejího zastupování. Žalovaná jej o své zastupování požádala z obav z žalobce, sám mu zasílal e-mail, na který žalobce nereagoval. E-mail mu byl doručený, disponuje od něj technickou zprávou. Předmětem vzájemné schůzky mělo být vyřešení užívání předmětného domu, neboť existovala dohoda o užívání domu, kde nebyly stanovené termíny, tudíž měl s žalobcem užívání domu domluvit. Na schůzce konané dne 25. 1. 2022 žalobce požadoval odprodej podílu žalované na domě a vzdání se podílu žalované na dědictví po manželce jejich otce. Svědek byl jednou v domě přítomen, když žalobce na žalovanou zvonil. O strachu žalované z žalobce ví od žalované, ta užívala léky a klepala se, jakmile se začne o žalobci bavit. Žalobce žalované bránil ve vstupu do bytu po zemřelé [jméno FO], zařídil, že nesměla dostat klíče, svědek se s žalovanou účastnil vyklízení jejího bytu. Žalovaná nikdy žalobci nebránila ve vstupu do domu, klíči od domu zemřelá disponovala, žalobce si je od ní mohl vyžádat. Svědek dále uvedl, že žalovaná jej zmocnila ke svému zastupování. Zastupoval ji jako její obecný zmocněnec i v začátku soudního řízení. Následně při své výpovědi na otázku, zda aktuálně prosazuje zájmy žalované, uvedl, že „prosazuju zájmy, o kterých vím, že jsou opodstatněné… a prosazuji oprávněné zájmy paní [jméno FO]“. Dále popsal okolnosti vyklizení bytu po zemřelé bývalé manželce otce účastníků. V roce 2020 pomáhal žalované se stěhováním z předmětného domu do bytu na [Anonymizováno], následně na žalovanou přišla na udání kontrola, na úřadě, kde se byl na udání ptát, mu bylo řečeno, že žalobce s paní [jméno FO] napsali udání, že žalovaná byt získala neoprávněně. Poté žalovaná dům neužívala. Svědek na konci září 2020 žalobci od domu předával klíče.

64. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] (čl. 219–220 spisu), bývalého zetě žalobce, bylo zjištěno, že byl svědkem toho, jak žalobce před předmětným domem předával žalované listinu, kde požadoval umožnění vstupu do domu. Sám okolo předmětného domu, kde žalovaná bydlela, chodil několikrát denně venčit psy. Sám žalovanou několikrát týdně vídal se synem, kterého vedla do školy, viděl ji přímo z domu vycházet. Byl svědkem toho, jak v létě v domě dcera žalované pořádala párty. Sám bydlí „za rohem“, tudíž ví, že žalovaná v domě bydlela. Následně autorizoval svůj podpis na čestném prohlášení ze dne 7. 2. 2019.

65. Z čestného prohlášení [jméno FO] ze dne 17. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná bydlela v období od roku 2011 do prosince 2018 v bytě na [adresa].

66. Z čestného prohlášení [adresa] ze dne 18. 5. 2023 soud zjistil, že [jméno FO] se mj. s oběma účastníky účastnil vyklízení bytu po zemřelé [tituly před jménem] [jméno FO] v rámci, kterého si žalovaná odvezla písemnosti zemřelé a jejího otce.

67. Usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 12. 2023, č. j. 48 C 221/2022-226, byl soudem ustanoven znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, jehož znaleckým úkolem bylo určit peněžitou částku odpovídající částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase v období února 2020 až listopadu 2022 včetně za užívání obdobných nemovitostí jako je nemovitost, jež je předmětem tohoto řízení. Ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota] ze dne 7. 2. 2024 (čl. 231–250 spisu) bylo zjištěno, že obvyklé nájemné předmětného domu za období od února 2020 do listopadu 2022 včetně činí 770.172 Kč. V období od února 2020 do prosince 2020 činilo obvyklé měsíční nájemné částku 21.900 Kč, v roce 2021 částku 22.601 Kč měsíčně a v roce 2022 (leden až listopad vč.) pak částku 23.460 Kč měsíčně.

68. Mezi účastníky bylo nesporné (viz čl. 105 p. v. spisu), že žalovaná předmětnou nemovitost užívala od 20. 12. 2018 do června 2020 a dále že v období od února 2016 do listopadu 2022 byla jejím id. spoluvlastníkem. Dále bylo mezi stranami nesporné i to, že žalovaná žalobci předala dne 30. 9. 2020 klíče od předmětné nemovitosti.

69. Z fotografií předložených žalovanou vyplývá stav nemovitosti před opravami provedenými žalovanou (tj. před jeho rekonstrukcí) a jeho stav při provádění těchto oprav žalovanou. Žalovaná dle svého tvrzení měla v domě provádět mj. rekonstrukci kuchyně, koupelny, elektroinstalaci v kuchyni a v chodbě a výměnu plynového kotle. Na fotografiích je následně zachycen i stav nemovitosti (zejm. chodby, koupelny, pokoje v patře a v přízemí) po jejich provedení. Vyplývá z nich, že byla provedena jejich kompletní rekonstrukce (koupelny, toalety, pokojů, chodby). Sklep byl osazen novým ohřívačem vody a plynovým kotlem.

70. Ze vzájemné e-mailové komunikace stran ze srpna a září 2022 bylo zjištěno, že strany spolu komunikovali ohledně konání místního šetření za účasti soudem ustanoveného znalce. Žalovaná se u žalobce domáhala opakovaně vstupu do domu za účelem konání místního šetření za účasti jí zvolené soudní znalkyně, žalobce ji sdělil, že z pracovní důvodů se žalovanou nabízených termínů schůzky nemůže zúčastnit.

71. Soud k důkazu neprovedl některé žalovanou navržené důkazy, a to dotaz na [právnická osoba] ohledně anonymu údajně zaslaného žalobcem. Žalovaná si soudě dle obsahu žádosti jednak autorem, potažmo obsahem podání, nebyla jista, navíc pokud se jedná o anonym, je to důkaz nezpůsobilý prokázat tvrzení žalované o tom, že jeho autorem byl žalobce, neboť z anonymu jeho autorství z logiky věci nevyplývá. Soud navíc provedení tohoto důkazu považoval pro rozhodnutí ve věci za nadbytečné. To, že jsou vztahy mezi účastníky dlouhodobě minimálně nefunkční, vyplynulo nejen z jiných v řízení provedených důkazů, ale i z průběhu soudního řízení. Soud tak nepovažuje za nutné provádět k tomu důkazy další, nadto, pokud existují, nezpůsobilé uvedené prokázat. S tím souvisí i důkazy týkající se rozhodnutí městské části a jeho spisu. Soud neprovedl k důkazu ani kopie ze stolního kalendáře údajně prokazujícího návštěvy žalobce u zemřelé [tituly před jménem] [jméno FO], neboť to jednak nepovažoval k objasnění skutkového stavu a pro rozhodnutí ve věci za nutné, nadto má za to, že jde o důkaz nezpůsobilý uvedené prokázat. Z kopií kalendáře není zřejmé, komu tento patřil, kdy a kým do něj byly poznámky zapisovány, že se v případě zápisu do něj jedná o osobu žalobce, ani to, zda se jeho návštěvy skutečně zrealizovaly či nikoliv. Navíc tento důkaz byl žalovanou navržen k prokázání toho, že žalobce byl s [tituly před jménem] [jméno FO] v kontaktu, což jednak žalobce nepopíral, nadto ani z případného prokázání této skutečnosti nelze dovodit, že zemřelá od předmětné nemovitosti disponovala klíči apod. Soud k důkazu neprovedl ani technickou zprávu o doručení e-mailu ze dne 24. 10. 2019, doklad a potvrzení o doručení tohoto e-mailu, neboť to považoval za nadbytečné. Jednak tvrzené dle soudu z těchto listin nevyplývá, nadto je to irelevantní pro závěr soudu. Soud k důkazu dále neprovedl e-mail [jméno FO] ze dne 6. 3. 2023, neboť to nepovažoval pro své rozhodnutí na nutné, a navíc to s projednávanou věcí nesouvisí. Původní spoluvlastnice nemovitosti [tituly před jménem] [jméno FO] v rámci své účastnické výpovědi a v dopise vlastnictví klíčů od nemovitosti popřela, zamčená byla navíc i branka (viz video ze dne 1. 1. 2019), která dle účastníků dříve zamykaná nebyla. Soud stran klíčů odkazuje na své další odůvodnění.

72. Soud k důkazu neprovedl ani důkazy navržené žalovanou v jejím podání ze dne 22. 10. 2024, a to dvě čestná prohlášení [jméno FO], e-mail [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 2. 5. 2022, plnou moc ze dne 17. 4. 2022, e-mail žalobce ze dne 16. 4. 2015, návrh na nepřipuštění zastoupení [adresa] ze dne 3. 5. 2022, e-mail [jméno FO] ze dne 19. 12. 2021, e-mail žalobce ze dne 18. 12. 2021, protokol ze dne 3. 5. 2021 ve věci sp. zn. 59 D 438/2016, e-mail [jméno FO] ze dne 7. 6. 2022 a výpisem z katastru nemovitostí, neboť má za to, že jde jednak o důkazy navržené po koncentraci řízení, neboť všechny navržené důkazy objektivně existovaly před koncentrací řízení, nadto navíc jde i o důkazy s věcí zjevně nesouvisející. Současně se nejedná o důkazy prolamující koncentraci řízení. Soud stran návrhů žalované na provedení důkazu čestnými prohlášeními nadto uvádí, že občanské soudní řízení je mj. ovládáno zásadou přímosti a ústnosti, tudíž provádět důkazy čestnými prohlášeními osob, které je možné vyslechnout jako svědky odporuje těmto zásadám. Nadto žalovaná od svého původního návrhu na výslech své dcery paní [jméno FO] ustoupila s tím, že by to pro ni bylo zatěžující, následně se domáhala, aby byl v řízení proveden důkaz dvěma jejími čestnými prohlášeními. Právní hodnocení 73. Dle § 1115 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

74. Dle § 1121 občanského zákoníku je každý ze spoluvlastníků úplným vlastníkem svého podílu.

75. Dle § 1122 odst. 1 občanského zákoníku podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

76. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

77. Dle § 2999 odst. 1 občanského zákoníku není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

78. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žaloba je částečně co do částky 436.527,50 Kč důvodná a co do částky 157.162,50 Kč nedůvodná.

79. Žalobce se po žalované domáhal vydání bezdůvodného obohacení z titulu nadužívání předmětné nemovitosti žalovanou v rozsahu převyšujícím její spoluvlastnický podíl o velikosti id. . Mezi účastníky bylo nesporné, nadto to vyplynulo i z provedeného dokazování, že se po smrti jejich společného otce [tituly před jménem] [jméno FO] dne 28. 2. 2016 stali spolu s [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] podílovými spoluvlastníky předmětné nemovitosti, každý v rozsahu id. . Žalobce se následně na základě darovací smlouvy uzavřené s [tituly před jménem] [jméno FO] stal jejím spoluvlastníkem v rozsahu id. , od 20. 5. 2020 pak byl jejím id. spoluvlastníkem. Okamžikem nabytí právní moci usnesení o schválení soudního smíru, tj. dnem 19. 10. 2022, se pak stal jejím výlučným vlastníkem. Žalovaná byla od 28. 2. 2016 do 19. 10. 2022 jejím spoluvlastníkem v rozsahu id. . Žalobce se vůči žalované domáhal vydání bezdůvodného obohacení za dvě období, a to od 1. 3. 2016 do 31. 3. 2019 a za období od 1. 10. 2019 do 30. 9. 2020.

80. Podstata (podílového) spoluvlastnictví spočívá v tom, že každý ze spoluvlastníků se podílí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví v rozsahu, jaký odpovídá velikosti jeho spoluvlastnického podílu, přičemž jde o tzv. ideální podíl, nikoli o reálné vymezení vztahující se k určité části společné věci. Brání-li přímo jeden ze spoluvlastníků jinému v užívání společné věci, anebo pokud fakticky existující poměry neumožňují některému ze spoluvlastníků realizaci práva užívat společnou věc v rozsahu určeném jeho podílem, lze usuzovat na vznik bezdůvodného obohacení.

81. Jinými slovy řečeno, pro povinnost spoluvlastníka (který užíval nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu) vydat ostatním spoluvlastníkům, oč se takto obohatil, není bez dalšího rozhodující, zda druhý spoluvlastník neužíval nemovitost (společnou věc) dobrovolně. Oproti tomu se v těchto vztazích jeví významným, znemožní-li nadužívající spoluvlastník přístup k nemovitosti a její užívání například uzamčením stavby či oplocením pozemku. Spoluvlastník, který společnou nemovitost užívá nad rámec svého spoluvlastnického podílu, nemusí ostatním spoluvlastníkům poskytovat peněžitou náhradu (ekonomickou protihodnotu užívání) pouze tehdy, prokáže-li existenci smlouvy o bezúplatném užívání společné nemovitosti. Neprokáže-li, že je oprávněn společnou nemovitost užívat nad rámec svého spoluvlastnického podílu bezúplatně, vzniká mu bezdůvodné obohacení, za které musí ostatním spoluvlastníkům poskytnout peněžitou náhradu jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vráceno.

82. V rozsudku sp. zn. 31 Cdo 503/2011 Nejvyšší soud rozlišil situaci, v níž je spoluvlastník vyloučen z užívání společné věci v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu na základě řádného právního důvodu (dohody spoluvlastníků, rozhodnutí většiny spoluvlastníků či rozhodnutí soudu), a v níž je spoluvlastník vyloučen z užívání společné věci v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, aniž by zde byl řádný právní důvod, jenž by jej z užívání vylučoval. Zatímco na nárok z užívání vyloučeného spoluvlastníka je v prvním případě třeba pohlížet jako na nárok podle § 137 odst. 1 obč. zák. (nyní viz § 1122 odst. 1 občanského zákoníku), s ohledem na absenci právního důvodu vyloučení z užívání v druhém případě půjde o nárok z bezdůvodného obohacení.

83. Ústavní soud ve svém stanovisku ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. Pl. ÚS- st. 48/18 mj. uzavřel, že „užívá-li podílový spoluvlastník společnou věc bez právního důvodu nad rozsah odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu, zasahuje do práva vlastnit majetek ostatních spoluvlastníků chráněného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vzniká mu na jejich úkor bezdůvodné obohacení“. V takovém případě hovoříme o nadužívání spoluvlastnického podílu a ochuzený spoluvlastník má právo na náhradu, tj. právo na vydání bezdůvodného obohacení. Uvedené platí v situaci, že mezi spoluvlastníky neexistovala dohoda o bezúplatném užívání společné věci. Je ale nutné, aby souhlas dotčeného spoluvlastníka spočíval v udělení souhlasu s nadužíváním, není možné jeho souhlas dovozovat pouze z jeho nečinnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4018/2017). Povinnost spoluvlastníka, jenž výlučně užívá společnou věc, vydat to, oč se obohatí, nezaniká ani v případě, že druhý spoluvlastník neužívá společnou věc dobrovolně (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1518/2021).

84. Posouzení, zda v konkrétní věci spoluvlastník užívá věc v rámci podílu, je přitom posouzením právním, vycházejícím ze skutkových zjištění. Soud musí brát v úvahu všechny okolnosti věci; nestačí např. zjištění, že spoluvlastník užívá část věci o větší výměře, než by mu podle poměru výše podílu náležela, musí se zabývat i kvalitou užívané části. Na základě tohoto posouzení je možno určit, zda spoluvlastník užívá věc v rámci svého podílu nebo nad tento rámec. Vztah z bezdůvodného obohacení je zákonem i judikaturou pojímán jako objektivní, regulovaný právní úpravou směřující k tomu, aby se nikdo neobohacoval na úkor druhého bez právem aprobovaného titulu. Povinnost vydat nabytý majetkový prospěch přitom stíhá toho, kdo jej získal způsobem předvídaným v § 2991 a násl. občanského zákoníku. Samotný vznik bezdůvodného obohacení není ve své podstatě ovlivněn ani subjektivními okolnostmi na straně ochuzeného.

85. Soud má za základě provedeného dokazování za prokázané, že žalovaná po celé žalované období užívala předmětnou nemovitost výlučně v rozsahu převyšujícím její id. spoluvlastnický podíl.

86. Žalované období od 1. 3. 2016 do 31. 3. 2019 a od 1. 10. 2019 do 30. 9. 2020 je dle soudu s přihlédnutím k výsledkům dokazování vhodné rozdělit na několik samostatných období, a to na období od 28. 2. 2016 do 19. 12. 2018, na období od 20. 12. 2018 do 31. 5. 2020 a na období od 1. 6. 2020 do 30. 9. 2020.

87. Co se období od 28. 2. 2016, resp. od 1. 3. 2016, do 19. 12. 2018 týče, uvádí soud následující.

88. Žalovaná předmětnou nemovitost užívala k bydlení od roku 2001, po smrti společného otce účastníků po dni 28. 2. 2016 v jejím užívání pokračovala. Co se počátku žalovaného období týče, dědí se okamžikem smrti zůstavitele, zde smrtí společného otce účastníků, tj. k datu 28. 2. 2016. Vklad vlastnického práva účastníků do katastru nemovitostí je tak pouze deklaratorní bez vlivu na žalované období. Strany se staly podílovými spoluvlastníky předmětné nemovitosti okamžikem smrti jejich společného otce.

89. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaná předmětnou nemovitost po celé žalované období užívala výlučně sama, popř. s členy své rodiny, a dále i skutečnost, že ji využívala v rozsahu převyšujícím velikost jejího spoluvlastnického podílu. Žalovaná sama uváděla a i prokazovala, že nemovitost za života otce počala rekonstruovat a v této rekonstrukci pokračovala i po jeho smrti, což vyplývá z k důkazu provedených fotografií. Ačkoliv nejsou tyto fotografie datovány, má soud za prokázané, že v domě za účasti žalované proběhla rekonstrukce, která probíhala z části i po žalované období. Soud má z uvedeného i z dalších fotografií a z výpovědi svědků a účastníků za prokázané, že žalovaná předmětnou nemovitost užívala po celé žalované období a v rozsahu přesahujícím její ideální spoluvlastnický podíl. Žalovaná užívala v domě garáž (viz fotografie), zahradu a předzahrádku (viz fotografie a její tvrzení o údržbě zahrady) a i ostatní části domu, neboť provádět údržbu a rekonstrukci domu, jak sama žalovaná opakovaně ve svých podáních uváděla, popř. ji vyklízet, nejde bez toho, aby dům užívala. Dle soudu je navíc nelogické, aby žalovaná do domu investovala statisícové částky (dle jejího tvrzení ve výši cca 400.000 Kč) bez toho, aby dům využívala. Žalovaná ostatně sama ve svých podání, např. v podání ze dne 5. 1. 2023, uvádí, jakým konkrétním způsobem nemovitost po smrti otce až do 20. 12. 2018 užívala – spravovala ji, prováděla údržbu zahrady, vyklízela dům, odstraňovala věci po zemřelém otci apod. Z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] stran min. počátku tohoto období vyplynulo, že žalovaná se do předmětného domu po smrti otce nechávala jako svého domova svědkyní a žalobcem vozit, žalobce a svědkyně s ní po smrti otce dům vyklízeli.

90. Co se tvrzení žalované stran užívání předmětné nemovitosti týče, soud má za to, že žalovaná si ve svých podáních (např. ze dne 5. 1. 2023) i částečně protiřečí, když jednou uvádí, že po úmrtí otce do prosince 2018 „prováděla základní údržbu zahrady…. vyklízela sklep a garáž…“, následně pak v tam uvedené tabulce uvádí, že sklep, garáž a zahradu neužívala, aby v něm následně uvedla, že „zahradu nikdy nijak nevyužívala, pouze vykonávala základní správu (a to ve stejném rozsahu jako za života otce a poté do jejího nastěhování do domu), aby zahrada neztrácela na hodnotě.“ Soud si pak v této souvislosti klade otázku, jak by žalovaná mohla udržovat zahradu, vyklízet sklep a garáž apod., když by uvedené místnosti nevyužívala. Dle soudu je výkon správy a údržby domu imanentně spjat s užíváním nemovitosti jako takové, resp. žalovanou uvedené činnosti nelze bez praktického užívání domu provádět. Již z pouhého tvrzení žalované pak dle soudu vyplývá, že žalovaná v daném období nemovitost výlučně užívala minimálně v rozsahu jí uvedeném. Užívání nemovitosti žalovanou v dané období navíc vyplynulo i ze svědeckých výpovědí. Z provedeného dokazování dle soudu bylo zjištěno, že žalovaná od doby, co dům začala využívat, tj. min. tedy od roku 2001, kdy uvedla, že v ní bydlela, ji nikdy až do 30. 9. 2020 nepřestala užívat.

91. Obrana žalované spočívala mj. v tom, že se svými důkazními návrhy, a to např. nájemní smlouvou, čestnými prohlášeními, protokolem o opatrovnickém řízení apod., snažila prokázat, že v předmětné nemovitosti po žalované období nebydlela. Stejně jako se žalobce snažil v řízení prokázat opak.

92. Soud má v kontextu právě uvedeného za to, že pojem užívání nemovitosti je pojmově a obsahově širší, než jen jak jej vnímají účastníci řízení, zejména pak žalovaná. Nemovitost lze bezesporu užívat i jinak než jen k uspokojení potřeby bydlení, a i případně toto „jiné“ užívání nemovitosti, pokud je výlučné a v rozsahu převyšujícím velikost id. spoluvlastnického podílu, zakládá ochuzenému, tj. tomu, kdo byl z jejího užívání fakticky vyloučen, právo na vydání bezdůvodného obohacení.

93. V dané věci bylo prokázáno, že žalovaná nemovitost po celou dobu užívala, po část žalovaného období od 20. 12. 2018 do 30. 5. 2020 pak přímo k bydlení svému a členů své rodiny, po zbývající část žalovaného období pak minimálně k její správě, údržbě, k uskladnění vlastních věcí apod., kdy sama žalovaná opakovaně uváděla, že pokračovala v započatých opravách domu a v údržbě zahrady, popř. dům užívala za účelem předání syna jeho otci apod.

94. Žalovaná po celé žalované období jako jediná disponovala klíči od uzamčené branky a od domu a již tím, že vlastnila klíče, které žalobci ani jinému tehdejšímu spoluvlastníkovi na jeho opakované a dlouhodobé výzvy nevydala, si vytvořila postavení výlučného detentora předmětné nemovitosti, kdy nemovitost mohla pro své potřeby, popř. pro potřeby své rodiny, využívat pouze a jenom ona a tím fakticky z jejího užívání vyloučila ostatní spoluvlastníky. V takové situaci je pak dle soudu irelevantní nakolik intenzivně ji využívala (jakou plochu a jak často). Soud v tomto kontextu odkazuje na závěry Nejvyššího soudu České republiky prezentované v jeho rozsudku ze dne 8. 1. 2008 ve věci sp. zn. 30 Cdo 199/2007, kde tento soud mj. uzavřel, že „jestliže uživatel pozemku bez právního důvodu ovládá pozemek vlastníka natolik, že ač není vlastníkem, je to pouze on, kdo jej může využívat pro svoje potřeby, pak bez ohledu na to, nakolik intenzivně jej skutečně využívá (jakou plochu, jak často), a zda na tento pozemek mají přístup i další subjekty, vzniká mu prospěch, spočívající v tom, že - ačkoliv svým jednáním dosáhl na úkor vlastníka pozemku postavení detentora celého pozemku - jeho majetkový stav se nezmenšil, neboť žádnou úhradu odpovídající faktickému uchopení pozemku jeho vlastníkovi neposkytl. Výše bezdůvodného obohacení se v tomto případě musí odvíjet od výše nájemného odpovídajícího nájemní smlouvě obvyklé v daném místě a čase (aby mohl výlučně disponovat celým pozemkem, musel by uživatel bez právního důvodu uzavřít s jeho vlastníkem nájemní smlouvu k pozemku a pak by také byl nucen hradit odpovídající nájemné z pozemku bez ohledu na to, jak často a v jakém rozsahu jej skutečně užíval)“, které považuje za přiléhající k projednávané věci. Současně soud v tomto kontextu odkazuje i na jeho rozsudek ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2462/2022, kde tento soud uzavřel, že „vznik bezdůvodného obohacení nadužíváním spoluvlastnického podílu jedním ze spoluvlastníků na úkor spoluvlastníka druhého nemusí být sice spojen s aktivním bráněním v užívání společné věci (nemovitosti) ochuzenému spoluvlastníku, nicméně se vyžaduje, aby obohacený spoluvlastník měl, na rozdíl od druhého spoluvlastníka – do nemovitosti přístup tím, že ji má pod vlastním uzamčením (má od ní klíče), a má tak možnost tento přístup pro druhého spoluvlastníka zjednat“.

95. Žalovaná tím, že nemovitost měla uzamčenu a měla ji přístupnou jen pro sebe a svou potřebu, dosáhla na úkor ostatních spoluvlastníků postavení detentora, objektivně žalobci znemožnila přístup do ní a vznikla jí tak bez ohledu na to, jakou skutečnou plochu a jak často využívala, povinnost vydat ostatním spoluvlastníkům bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající nájemní smlouvě obvyklé v daném místě a čase.

96. Nadto má soud za to, že z provedeného dokazování, zejm. z fotografií, z výpovědi svědků, z videozáznamů, z doručenek písemností, z obsahu dědického spisu apod. vyplynulo, že žalovaná nemovitost užívala v prokazatelně větším rozsahu, než odpovídal velikosti jejího spoluvlastnického podílu. Mezi stranami pak žádná dohoda spoluvlastníků, která by žalovanou opravňovala k jejímu výlučnému a bezúplatnému užívání nemovitosti, uzavřena nebyla, tudíž žalované právo užívat nemovitost ve větším rozsahu než odpovídajícím jejímu id. podílu nenáleželo.

97. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná v předmětné nemovitosti bydlela min. od roku 2001 a následně v jejím užívání pokračovala i po smrti otce účastníků, tedy po vzniku spoluvlastnického vztahu, aniž by k tomu měla souhlas ostatních spoluvlastníků.

98. Skutečnost, že žalovaná předmětnou nemovitost využívala dlouhodobě, soustavně a výlučně vyplývá i ze sdělení jednotlivých dodavatelů energií do předmětného domu, ze kterých vyplývá, že dodávky energií, které žalovaná po celou dobu v nikoliv zanedbatelné výši hradila, byly po celé žalované období de facto konstantní, což svědčí o užívání nemovitosti žalovanou v nezměněné kvalitě a rozsahu.

99. Svědci, a to zejm. [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], nezávisle na sobě vypověděli, že žalovanou v domě minimálně po celé žalované období vídali pravidelně, opakovaně, v různou denní dobu a při různých běžných příležitostech. Na domě viděli běžné známky užívání, viděli nezávisle na sobě, že se v domě svítilo, bylo pověšené prádlo, hrála televize apod. Kolem domu viděli známky užívání, popř. vídali i syna a dceru žalované pohybující se v domě či v jeho bezprostředním okolí. Svědkyně [jméno FO] uvedené vídávala v období let 2017 až do poloviny roku 2019 pravidelně v intervalu dvakrát týdně. Svědkyně [jméno FO] pak pod dobu osmi let. Stejný závěr o dlouhodobosti a výlučnosti užívání předmětné nemovitosti žalovanou lze učinit i z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a svědka [tituly před jménem] [jméno FO]. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] vídával žalovanou vycházet z předmětné nemovitosti pravidelně při příležitosti vodění syna do školy, což s přihlédnutím k jeho roku narození [Anonymizováno], odpovídá mj. i žalovanému období. O tom, že žalovaná dům po min. žalované období užívala, svědčí i ta skutečnost, že zde měla evidovánu adresu trvalého bydliště a místa podnikání, označenu poštovní schránku a přebírala si zde pravidelně poštovní zásilky tam adresované. Žalovaná po celou dobu také hradila energie tam dodávané v nikoliv zanedbatelné měsíční částce (pohybující se jen za plyn v částce okolo 3.000 Kč měsíčně!), z čehož soud také usuzuje na její užívání předmětné nemovitosti, neboť se vzhledem k příjmům žalované ve výši 14.000 Kč měsíčně, nejedná o částku zanedbatelnou (viz protokol o jednání ve věci zde vedené pod sp. zn. 22 Nc 1/2019). Pokud by dům nebyl žalovanou užíván, těžko si lze představit, že by žalovaná jen za plyn měsíčně vynakládala takto vysokou částku. Dle soudu je tak nemyslitelné, aby toto vše žalovaná hradila a měla zařízeno bez toho, aby nemovitost užívala. Bylo rozhodnutím žalované hradit sama tam dodávané energie, nic jí nebránilo za účelem jejich platby žalobce oslovit, popř. v případě neužívání domu, si zažádat o snížení záloh.

100. Stran užívání nemovitosti žalovanou k bydlení soud odkazuje i na protokol v opatrovnické věci jejího syna, kde žalovaná výslovně uvedla, že žalovaná užívá celý dům a za jeho užívání ostatním spoluvlastníkům ničeho nehradí. Žalovanou uvedené v rámci její účastnické výpovědi pak nelze relativizovat povahou opatrovnického sporu, a to zvlášť s přihlédnutím k tomu, že žalovaná byla před podáním své účastnické výpovědi poučena soudem dle § 131 o.s.ř. o své povinnosti vypovídat pravdu.

101. Co se pak druhého období od 20. 12. 2018 do 31. 5. 2020 týče, uvádí soud následující.

102. Žalovaná předmětnou nemovitost užívala v tomto období přímo k bydlení svému a členů své rodiny, jak sama opakovaně ve svých podáních uváděla. Tato skutečnost ostatně byla mezi stranami nesporná. Byť si žalovaná byla své povinnosti platit za užívání nemovitosti ostatním spoluvlastníkům prokazatelně vědoma, žádnou úplatu jim za toto období neuhradila. Žalovaná i po toto období sporovala tvrzení žalobce o jejím nadužívání nemovitosti v rozsahu přesahujícím její id. spoluvlastnický podíl, když uváděla, že užívala jen prostory v přízemí nepřevyšující svojí rozlohou velikost jejího id. spoluvlastnického podílu. Soud stran nadužívání podílu odkazuje mj. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011, ze kterého mj. vyplývá, že „užívá-li spoluvlastník bez právního důvodu (zejm. bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo bez dohody spoluvlastníků anebo bez rozhodnutí soudu) společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užívám obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení.“ Posouzení, zda v konkrétní věci spoluvlastník užívá věc v rámci podílu, je posouzením právním, vycházejícím ze skutkových zjištění. Soud musí brát v úvahu všechny okolnosti věci.… Na základě tohoto posouzení je možno učinit závěr, zda spoluvlastník užívá věc v rámci svého podílu nebo nad tento rámec.“ a dále na již shora uvedené. Nadto zde dodává, že v dané věci je nutno přihlédnout i ke stavebnětechnickému uspořádání předmětné nemovitosti, jež vyplývá z fotografií a ze znaleckých posudků, ze kterých je zřejmé, že v domě o dvou podlažích se fakticky nachází jen jedna bytová jednotka, kdy v 1. podlaží domu se nachází kuchyň a ve 2. podlaží se nachází koupelna, tudíž dům nelze plnohodnotně využívat k bydlení například pouze v rozsahu 1. podlaží.

103. Co se pak období od 1. 6. 2020 do 30. 9. 2020 týče, má soud za to, že ačkoliv žalovaná uzavřela nájemní smlouvu k bytu na [adresa], předmětný dům nepřestala objektivně využívat, kdy tento využívala minimálně při realizaci předání syna jeho otci a k uskladnění svých věcí. Vše uvedené pak bez toho, aby žalobci od domu a branky předala klíče, jak sama uvádí mj. i v podání ze dne 5. 1. 2023. Skutečnost, že dům již neobývá, nadto žalobci neoznámila, byť v té době již u zdejšího soudu probíhal spor a žalované byly požadavky žalobce mj. na předání klíčů objektivně známy (viz její tvrzení obsažené v protokole o jednání ze dne 24. 9. 2020). Sama žalobkyně u tohoto jednání výslovně uvedla, že má v domě své věci a vyklidí jej do 30. 9. 2020 s tím, že by byla raději, aby žalobce do domu vstoupil až po tomto datu. Klíče od domu i branky pak byly žalobci prokazatelně protokolárně předány až dne 30. 9. 2020. Žaloba na vydání bezdůvodného obohacení je tak důvodná i za celé toto období, neboť žalovaná i v tomto období dům prokazatelně výlučně užívala. Pokud by žalovaná v té době dům neužívala, nic jí nebránilo předat klíče od něj žalobci, zvlášť, věděla-li prokazatelně, jaké jsou jeho požadavky uplatněné v řízení a že klíči od něj nedisponuje.

104. Soud i další obranu žalované proti žalovanému nároku, vyjma kompenzační námitky, považuje za nedůvodnou.

105. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobce, a tehdy i paní [tituly před jménem] [jméno FO], se s žalovanou ohledně vypořádání spoluvlastnických vztahů k předmětné nemovitosti a režimu jejího užívání snažili dlouhodobě bezúspěšně domluvit a žalovanou tak za tímto účelem opakovaně a dlouhodobě bezúspěšně kontaktovali, jak vyplynulo z řady dopisů, které byly žalované zasílány na adresu místa jejího trvalého bydliště doporučeně. Žalovaná o snaze žalobce situaci řešit věděla, což koneckonců vyplývá z jejího tvrzení, kdy uvedla, že na jeho dopisy nereagovala, neboť vycházela z ujednání spoluvlastníků a z toho, že dům může výlučně užívat.

106. Žalobci tak i s ohledem na právě uvedené nelze neužívání nemovitosti po celé žalované období klást, jakkoliv k tíži, stejně jako mu nelze klást k tíži, že se po toto období na správě nemovitosti nepodílel. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce se setrvale informací o domě po žalované domáhal, žalovaná na jeho výzvy dlouhodobě nereagovala. Žalobce tak neměl o domě žádné relevantní informace, jeho stav mu nebyl po celou dobu znám a nebylo tak po něm možné spravedlivě požadovat, aby se na jeho správě podílel. Z provedeného dokazování je tak dle soudu prokazatelně vyvráceno tvrzení žalované, že ostatní tehdejší spoluvlastníci o nemovitost nejevili zájem a ona ji tak využívala jen proto, že o to ostatní nestáli. Opak je totiž pravdou. Žalobce se informací o nemovitosti opakovaně domáhal. Soud pak má za to, že po žalované coby jediné osobě užívající nemovitost a disponující informacemi o ní, lze spravedlivě požadovat, aby ostatní spoluvlastníky o stavu nemovitosti k jejich žádosti informovala, neboť pouze a jenom ona jimi disponovala, navíc s ní byly prokazatelně uzavřeny smlouvy o dodávkách energií apod., tudíž pouze a jenom ona měla a mohla žalobce o domě informovat, k čemuž nedocházelo.

107. Žalobci ani dle soudu nelze klást k tíží, že o spoluužívání předmětné nemovitosti s žalovanou neměl zájem. Jednak je to jeho právem, současně je to i vzhledem ke špatným vztahům účastníků pochopitelné, nadto žalobce soudu prokázal, že se o řešení vztahů k nemovitosti s žalovanou dlouhodobě bezúspěšně pokoušel. Nadto má soud za to, že i stavebnětechnické uspořádání domu vylučuje i jeho faktické obývání dvěma rodinami, které jsou nadto v dlouhodobých sporech. Z žalobcova případného nezájmu spoluužívat nemovitost z žalovanou nelze dle soudu dovozovat jeho nezájem o nemovitost jako takovou. Nadto shora citovaná judikatura platí i v případě, že spoluvlastník neužívá společnou věc dobrovolně, tj. i tehdy má právo na vydání bezdůvodného obohacení.

108. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce se opakovaně a dlouhodobě snažil po žalované získat klíče od branky a domu a tím si zajistit přístup do domu, na což žalovaná nereagovala. Žalovaná od nemovitosti měla po celou dobu klíče a nemovitost po celé žalované období užívala výlučně, a to buď tím, že v nemovitosti po část žalovaného období přímo bydlela, popř. dům užívala jinak, ať už tím, že jej rekonstruovala, měla zde uskladněné věci, popř. dům využívala k předávání svého syna jeho otci apod. Po celé žalované období měla do domu přístup pouze žalovaná. Tvrzení žalované o tom, že by žalobce (či původní žalobkyně) měl od domu a od branky klíče, se neprokázalo. Z dokladu o výměně zámku z roku 2015 tato skutečnost nevyplývá, stejně jako to nevyplývá z žádného z žalovanou navrženého důkazu. K otázce vlastnictví klíčů od domu a branky se žalobce a původní spoluvlastnice domu vyjadřovali ve svých účastnických výpovědí, kde shodně uvedli, že jimi nedisponovali, čemuž koresponduje i obsah jejich výzev, kterými se jejich vydání po žalované soustavně a dlouhodobě domáhali. Pokud žalobce žalovanou opakovaně k vydání klíčů vyzýval a žalovaná jimi prokazatelně disponovala, bylo dle soudu její povinností je žalobci coby dalšímu spoluvlastníkovi nemovitosti vydat. Po žalobci nelze dle soudu spravedlivě požadovat, aby si klíče od domu i branky pořizoval sám, potažmo od jiných osob, popř. si přístup do domu zajistil pokoutně sám či prostřednictvím zámečníka apod., zvlášť když věděl, že žalovaná dům po celou dobu výlučně užívá. Soud pak obavy žalobce, že by svým vstupem do nemovitosti bez vědomí žalované, mohl nedovoleným způsobem narušit její soukromí a v krajním případě se dopustit i trestného činu porušování domovní svobody, považuje za relevantní, a to i s přihlédnutím k tomu, že za neoprávněné vniknutí se považuje jak aktivní překonání nesouhlasu uživatele obydlí, tak i vstup do obydlí bez jeho vědomí, kdy ochrana se poskytuje uživateli obydlí proti vlastníkovi obydlí (například majiteli nájemního domu), pokud do bytu vnikne neoprávněně. Soud navíc v tomto kontextu odkazuje i na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 2. 2017 ve věci sp. zn. 8 Tdo 1667/2016, kde tento soud uzavřel, že „objektem trestného činu porušování domovní svobody je domovní svoboda, přičemž chráněna je domovní svoboda jak vlastníka, tak uživatele domu, bytu nebo jiné prostory sloužící k bydlení a příslušenství k nim náležející (obydlí). Je tak chráněn jakýkoli oprávněný uživatel, zejména nájemce domu, bytu nebo jiné prostory sloužící k bydlení, tedy nejen vlastník, a to proti komukoli (i proti vlastníkovi)“.

109. Žalobu na vydání bezdůvodného obohacení nelze považovat za nikterak šikanózní či zneužívající práv. Žalobce se jejím prostřednictvím pouze domáhal svých práv vyplývajících z titulu jeho vlastnických práv k předmětné nemovitosti, podání žaloby a vedení soudního řízení je pak důsledkem toho, že žalobci se ani přes jeho opakované a letité snahy nepodařilo s žalovanou ohledně nemovitosti domluvit. Žalobce zájem na smírném vyřešení věci pak deklaroval i v průběhu soudního řízení. Žalovaná naopak setrvale jeho nároky odmítala a nekomunikovala s ním, podání žaloby pak bylo logickým vyústěním jejich sporu. Z provedeného dokazování ani nevyplynulo, že by byl snad žalobce nějak zvýhodněn v dědickém řízení, všichni dědicové nabyli nemovitost rovným dílem, což je v dané situaci způsob vyplývající ze zákona.

110. V průběhu řízení se neprokázalo, že by žalobce, popř. i předchozí spoluvlastníci předmětné nemovitosti, žalované vyhrožovali či se k ní chovali jinak nevhodně. Žalobce žalovanou kontaktoval osobně na adrese předmětné nemovitosti prokazatelně až poté, co byl neúspěšný se svými opakovanými písemnými výzvami k jednání. Dle soudu je pochopitelné, že žalované mohly být osobní návštěvy žalobce, zvlášť v přítomnosti jiných osob (slyšených svědků) či při příležitosti předávání jejího syna jeho otci nepříjemné, nebyly ale (soudě dle obsahu nahrávek provedených k důkazu) nikterak nevhodné, či ji ohrožující apod. Žalobce k nim a k pořizování záznamů o jejich průběhu přistoupil až v situaci, kdy se s žalovanou nemohl dlouhodobě domluvit. Dle soudu je jednání žalobce v dané situaci pochopitelné. Žalobce se, když selhaly jeho opakované pokusy o kontakt s žalovanou, pokusil kontaktovat žalovanou jakýmkoliv možným způsobem, logicky tedy i osobně v místě předmětné nemovitosti. Pokud tyto kontakty žalobce byly pro žalovanou nepříjemné, mohla s žalobcem komunikovat písemně, či prostřednictvím jí zvoleného zástupce (k čemuž ostatně následně i došlo) apod. a tím se osobním setkáním s ním vyhnout. Navíc žalovaná vzniku těchto situací mohla sama předejít tím, že by s žalobcem začala komunikovat, právě například prostředky umožňující komunikaci na dálku. To, že se tak nedělo, vyplývá jak z provedeného dokazování (výzvy, svědecké výpovědi), tak i ze samotného tvrzení žalované, která opakovaně uvedla, že neměla důvod s žalobcem komunikovat. Žalovaná si navíc dle soudu v tomto směru protiřečí, když jednou uvádí, že neví, že ji žalobce „naháněl“ a následně jej osočuje z „nahánění“ a z nevhodného chování vůči ní.

111. Pokud žalovaná nemovitost po část žalovaného období potřebovala k zajištění bytové potřeby pro sebe a svého syna (jak sama ve svých podáních uváděla), mohla a měla se na způsobu jejího užívání s ostatními spoluvlastníky domluvit. Skutečnost, že žalobce měl zajištěno bydlení jinde, jí nezakládá právo užívat předmětnou nemovitost bezplatně, pokud by s ostatními spoluvlastníky nebyl domluven opak, což v daném případě nebyl.

112. Ačkoliv žalovaná v rámci své procesní obrany uváděla, že měla snahu se s žalobcem domluvit a že mu nikterak v užívání nemovitosti nebránila, z provedeného dokazování tato skutečnost nevyplynula. Žalovaná se vyjma e-mailu jejího obecného zmocněnce z roku 2019 o žádný kontakt s žalobcem prokazatelně nepokusila, a to ani v době, kdy už u zdejšího soudu probíhalo soudní řízení. I když žalobce rozporoval doručení e-mailu obecného zmocněnce žalované a soud k důkazu neprovedl žalovanou navržené důkazy k prokázání jeho doručení žalobci, má soud za to, že z jednoho jediného e-mailu žalované nelze dovozovat snahu žalované domluvit se ohledně předmětné nemovitosti. Tuto procesní obranu žalované tak soud v kontextu provedeného dokazování považuje za účelovou. Žalovaná i v průběhu soudního řízení odmítala dohodu s žalobcem s tvrzením, že k jejímu nadužívání nemovitosti nedošlo (viz např. protokol o jednání ze dne 24. 9. 2020 ve věci zde vedené pod sp. zn. 48 C 80/2019). Sám soud pak strany k mimosoudnímu jednání vyzýval opakovaně, a to i s přihlédnutím k výsledkům již provedeného dokazování. Byť soud respektuje procesní obranu žalované, má za to, že pokud by se žalovaná s žalobcem skutečně ve věci chtěla domluvit, měla mnoho příležitostí, žalovaná však s žádným konkrétním relevantním návrhem dohody žalobce nikdy neoslovila. Žalovanou uváděná snaha dohodnout se v rámci dědického řízení je irelevantní, bez vlivu na toto řízení, neboť v té době žádný spor o vydání bezdůvodného obohacení mezi stranami neexistoval.

113. Závěr žalované, že žalobce po ni nemůže chtít nájem, neboť v domě mimo období od 20. 12. 2018 do 31. 5. 2020 nebydlela, je lichý, neboť předmětem žaloby není nájemné jako takové, ale vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného v daném místě a čase za dobu jejího výlučného užívání předmětné nemovitosti.

114. Obrana žalované, že dům výlučně užívala pod dobu 34 měsíců v souladu s dohodou spoluvlastníků ze dne 12. 11. 2018, je dle soudu lichá. Žalobce a tehdy i původní žalobkyně se po žalované dlouhodobě domáhali úpravy jejich spoluvlastnických vztahů. Žalobce (tehdy id. spoluvlastník) a původní žalobkyně (tehdy id. spoluvlastnice) se při schůzce dne 12. 11. 2018 dohodli, vzhledem k nezájmu žalované, na tom, že nemovitost bude od 1. 1. 2019 užívat žalobce a vyzvali žalovanou k jejímu vyklizení do 31. 12. 2018. Jejich dohoda vycházela z toho, že žalovaná užívala předmětnou nemovitost výlučně nepřetržitě od 28. 2. 2016 do 31. 12. 2018. Žalovaná nemovitost k tomuto datu nevyklidila a žalobci ji nepředala. Žalovaná tento zápis vykládá dle soudu účelově a tendenčně s ohledem na probíhající soudní řízení, když jednou uvádí, že se chovala v souladu s ním, když tento stran délky výlučného užívání nemovitosti od 21. 12. 2018 respektovala, a následně jeho obsah ignorovala, když jej stran doby vyklizení nerespektovala a uváděla, že s ním nesouhlasí. K předání nemovitosti žalovanou žalobci došlo prokazatelně až dne 30. 9. 2020. Pokud měla žalovaná za to, že zápis dle ní vychází z chybné premisy, potažmo se nemohla schůzky jeho sepisu předcházející z omluvitelných důvodů zúčastnit, měla toto žalobci neprodleně sdělit, namísto toho zůstala dál nekontaktní, sama žádnou iniciativu stran obsahu zápisu nevyvinula a na dopisy žalobce nikterak nereagovala. Z tohoto zápisu ani z žádného jiného důkazu dle soudu nevyplynulo, že by ostatní spoluvlastníci s výlučným a bezúplatným užívání nemovitosti žalovanou souhlasili či se na tom snad dohodli.

115. Nad rámec již uvedeného soud uvádí, že předmětem žaloby nebyl nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení odpovídající spoluvlastnickému podílu paní [tituly před jménem] [jméno FO].

116. Účastníci byli u jednání konaného dne 9. 1. 2023 soudem poučeni o koncentraci řízení (čl. 90 spisu). Soud následně účastníkům k jejich žádosti poskytl lhůtu 15 dnů od doručení protokolu o jednání k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů. Protokol o jednání byl žalované doručen dne 24. 1. 2023 a žalobci dne 26. 1. 2023. Žalovaná v této lhůtě reagovala podáním ze dne 8. 2. 2023, žalobce pak podáním ze dne 9. 2. 2023. K důkazům označeným žalovanou po uplynutí koncentrační lhůty soud dle § 118b odst. 1 o.s.ř. nesmí přihlédnout, neboť se v případě těchto důkazů nejedná o žádnou výjimku v tomto ustanovení uvedenou. Žalované byla relevantní skutková tvrzení žalobce dlouhodobě známa, ničeho jí nebránilo navrhnout případně důkazy k prokázání opaku (např. k prokázání tvrzení o neužívání předmětného domu či ke skutečnosti, že podnikala na jiné adrese apod.). Zákonnou koncentraci řízení pak nelze obcházet ani s poukazem na to, že žalovaná nevěděla, jak budou svědci vypovídat, popř. tím, že důkazy (zde čestná prohlášení) v době před koncentrací řízení neexistovala. Soud nadto v kontextu důkazu čestným prohlášením uvádí, že civilní soudní řízení je mj. ovládáno zásadou přímosti, což znamená, že pokud lze navrhnout a provést výslech svědka, není provedení důkazu jen čestným prohlášením v souladu s touto zásadou. Soud pak v kontextu nyní uvedeného odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2310/2007, kde Nejvyšší soud uzavřel, že „koncentrace řízení podle ustanovení § 118 odst. 1 o. s. ř. se nevztahuje na skutečnosti a důkazy, jimiž účastník hodlá zpochybnit věrohodnost provedených důkazů. Jde o případy, kdy účastník pomocí tvrzení a prostřednictvím důkazů prokáže takové skutečnosti, které mohou mít samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi vliv na hodnocení soudem provedeného důkazního prostředku z hlediska jeho věrohodnosti (jde např. o prokázání toho, že svědek vypovídal o věci pod vlivem návodu nebo výhrůžky, že listina je falzifikátem, že znalec byl při podání posudku „ovlivněn“ úplatkem apod.). Ke zpochybnění věrohodnosti provedených důkazů naproti tomu nemůže vést to, že účastník řízení navrhne důkazy, jejichž pomocí lze skutkový stav zjistit jinak, než vyplývá z provedených důkazů, které byly navrženy do skončení prvního jednání, které se ve věci konalo; navržením takových důkazů účastník nezpochybňuje věrohodnost provedených důkazních prostředků, ale v rozporu se zásadou koncentrace řízení se domáhá, aby jejich pomocí byl skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak se podává z řádně a včas navržených důkazů“. Pokud se tedy žalovaná snažila po výpovědi žalobcem navržených svědků důkazy navrženými po koncentraci zjistit skutkový stav jinak (zde čestnými prohlášeními paní [jméno FO], paní [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]), nejedná se dle citovaného rozhodnutí o výjimku z koncentrace a soud tak k těmto důkazním návrhům nesmí přihlížet.

117. Žalovaná zpochybňovala ve svém podání ze dne 22. 10. 2024 věrohodnost žalobcem navržených a v řízení slyšených svědků. Soud všechny v řízení slyšené a žalobcem navržené svědky považuje za věrohodné. Na dotazy soudu odpovídali všichni klidně, věcně, byli si schopni skutečnosti soudem dotazované spontánně vybavit. Stejně odpovídali i na dotazy stran. Soud tak z jejich výpovědí vycházel, neshledal v nich žádné nesrovnalosti a neshledal ve vztahu k žádnému z žalobcem navrženému svědkovi žádné okolnosti, které by zpochybňovaly jejich věrohodnost. Jejich věrohodnost obecně nesnižuje ta skutečnost, že si některé věci nedokázaly vybavit, popř. je časově zařadit, jednak je to s ohledem na plynutí času pochopitelné, nadto to dle soudu naopak svědčí o jejich věrohodnosti, objektivitě a o tom, že nebyly nikým a nijak stran své svědecké výpovědi instruováni apod. Věrohodnost svědkyně [jméno FO] pak nikterak nesnižuje výběr cesty, kterou volila při cestě z ordinace do restaurace. Obecně věrohodnost svědků nesnižuje ani jejich vztah k účastníkům řízení, je zcela pochopitelné, že strany navrhují k podání svědecké výpovědi osoby jim blízké, kamarády, rodinné příslušníky apod., neboť právě tyto osoby bývají často jako jediní svědci událostí, které se strany v soudním řízení snaží prokázat. Těžko by svědeckou výpověď mohl podat někdo, kdo s věcí či s účastníky nemá absolutně nic společného apod. Nadto soud akcentuje, že svědci byli soudem poučeni o své povinnosti vypovídat pravdu, nic nezamlčovat, stejně jako o trestnosti křivé výpovědi. Věrohodnost svědkyně [jméno FO] pak není snížená tím, že měla vědomost o vedení soudního sporu. Sama svědkyně uvedla, že se intenzivně s rodinou žalobce kamarádí několik desítek let. Spory mezi stranami jsou taktéž letité, tudíž je dle soudu zcela pochopitelné, že se žalobce před rodinou přítelkyní o sporu mezi ním a žalovanou zmínil. Stejně tak nesnižuje její věrohodnost vzdálenost mezi místem bydliště svědkyně a bydlištěm dcery žalobce. Z její výpovědi ostatně dle soudu ani nevyplývá, že by k dceři žalobců chodila z místa svého bydliště, či, že na aktuální adrese bydliště bydlela i v jí popisované době. Stejně není dle soudu, jakkoliv snížena věrohodnost svědka [tituly před jménem] [jméno FO] tím, že dle žalované nelogicky venčil psa 750 metrů od svého bydliště.

118. Soud naopak za nevěrohodného považuje svědka [tituly před jménem] [adresa] a má z obsahu a způsobu jeho výpovědi za to, že tento svědek nevypovídal před soudem objektivně a nezaujatě. V dané věci pak nelze pominout, že svědek žalovanou po část tohoto řízení zastupoval jako její obecný zmocněnec a zastupuje ji v jiných věcech i nadále. Z jeho výpovědi pak dle soudu bylo evidentní, že prosazuje zájmy žalované, měl snahu jím uváděné soudu prokázat listinami, které za tímto účelem měl připraveny u sebe a chtěl je soudu předložit. Z uvedeného je tak zřejmá zjevná zaangažovanost svědka na výsledku sporu a soud jej tak z tohoto důvodu považuje za nevěrohodného, a proto z jeho výpovědi nevycházel.

119. V projednávané věci byla výše bezdůvodného obohacení zjištěna dvěma znaleckými posudky. Žalobce se po žalované domáhal vydání bezdůvodného obohacení za dvě období, a to od 1. 3. 2016 do 31. 3. 2019 a od 1. 10. 2019 do 30. 9. 2020. Žalovaná se pak žalobou uplatněnému nároku žalobce bránila kompenzační námitkou spočívající v jejím nároku na vydání bezdůvodného obohacení za nadužívání podílu žalobcem za období od 1. 10. 2020 do 23. 11. 2022.

120. Žalobce byl v období od 1. 3. 2016 do 30. 7. 2018 id. vlastníkem předmětné nemovitosti, v období od 31. 7. 2018 do 20. 5. 2020 jejím id. vlastníkem, v období od 21. 5. 2020 do 18. 10. 2022 jejím id. vlastníkem a od 19. 10. 2022 jejím výlučným vlastníkem. Žalovaná pak byla po celé žalované období jejím id. vlastníkem. Výše bezdůvodného obohacení se měnila v závislosti na tom, jak se měnila obvyklá částka za nájemné předmětné nemovitosti stanovená znaleckým posudkem a velikost podílu žalobce.

121. Soud tak žalobci za první žalované období od 1. 3. 2016 do 31. 3. 2019 přiznal celkem částku 232.413 Kč. Při jejím určení pak vyšel ze závěrů znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který určil obvyklé nájemné za předmětnou nemovitost za každý jednotlivý měsíc. Soud tak žalobci za období měsíce března až prosince 2016 včetně přiznal obvyklého nájemného ve výši 20.215 Kč měsíčně, celkem částku 50.537,50 Kč, za období ledna až prosince 2017 včetně obvyklého nájemného ve výši 20.357 Kč měsíčně, celkem částku 61.071 Kč, za období od ledna do června 2018 včetně obvyklého nájemného ve výši 20.866 Kč měsíčně, celkem částku 31.299 Kč, za období od 1. 7. 2018 do 30. 7. 2018 včetně obvyklého nájemného ve výši 20.866 Kč měsíčně, celkem částku 5.048 Kč a za den 31. 7. 2018 obvyklého nájemného ve výši 20.866 Kč měsíčně, celkem částku 336,50 Kč, za období od srpna do prosince 2018 včetně obvyklého nájemného ve výši 20.866 Kč měsíčně, celkem tedy částku 52.165 Kč a za období od ledna do března 2019 včetně obvyklého nájemného ve výši 21.304 Kč měsíčně, celkem tedy částku 31.956 Kč.

122. Soud žalobci za druhé žalované období od 1. 10. 2019 do 30. 9. 2020 přiznal celkem částku 154.348,50 Kč. Při jejím určení pak vyšel ze závěrů znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který určil obvyklé nájemné za předmětnou nemovitost za každý jednotlivý měsíc. Soud tak žalobci za období měsíce října až prosince 2019 včetně přiznal obvyklého nájemného ve výši 21.304 Kč měsíčně, celkem částku 31.956 Kč, za období ledna až dubna 2019 včetně obvyklého nájemného ve výši 21.900 Kč měsíčně, celkem částku 43.800 Kč, za období od 1. 5. 2019 do 20. 5. 2019 včetně obvyklého nájemného ve výši 21.900 Kč měsíčně, celkem částku 7.064,50 Kč, za období od 21. 5. 2019 do 31. 5. 2019 včetně obvyklého nájemného ve výši 21.900 Kč měsíčně, celkem částku 5.828 Kč a za období od června do 30. 9. 2019 včetně obvyklého nájemného ve výši 21.900 Kč měsíčně, celkem částku 65.700 Kč.

123. V průběhu řízení původní žalobkyně a spoluvlastnice předmětného domu o velikosti id. paní [tituly před jménem] [jméno FO], která se po žalované domáhala vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 3. 2016 do 31. 3. 2019 původně ve výši 210.632 Kč, postoupila svoji pohledávku z tohoto titulu na žalobce. Soud určil výši bezdůvodného obohacení za toto období částkou 190.184,50 Kč, když za období od března do prosince 2016 včetně vyšel z obvyklého nájemného 20.215 Kč měsíčně, za období od ledna do prosince 2017 včetně vyšel z obvyklého nájemného 20.357 Kč měsíčně, za období od ledna do prosince 2018 včetně vyšel z obvyklého nájemného 20.866 Kč měsíčně a za období od ledna do března 2019 včetně vyšel z obvyklého nájemného 21.304 Kč měsíčně a současně z id. spoluvlastnického poměru.

124. Žalobci by tak z titulu bezdůvodného obohacení za obě žalovaná období, a i z titulu postoupené pohledávky náležela celkem částka 576.946 Kč (tj. částka 232.413 Kč, částka 154.348,50 Kč a částka 190.184,50 Kč).

125. Soud shledal žalovanou uplatněnou kompenzační námitku za důvodnou. Žalobce v době, kdy byl id. vlastníkem předmětné nemovitosti, tuto nemovitost od 1. 10. 2020 do 19. 10. 2022 užíval výlučně. Žalovaná svá vlastnická práva po předání klíčů ke dni 30. 9. 2020 nerealizovala a náleží jí tak za období od 1. 10. 2020 do 19. 10. 2022 bezdůvodné obohacení v celkové výši 140.418,50 Kč. Soud při jeho výpočtu vycházel z posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Za říjen až prosinec 2016 včetně náleží žalované bezdůvodné obohacení ve výši 16.425 Kč ( z obvyklého nájemného ve výši 21.900 Kč měsíčně x 3 měsíce), za leden až prosinec 2021 včetně jí naleží částka 67.803 Kč ( obvyklého nájemného ve výši 22.601 Kč měsíčně x 12 měsíců), za leden až září 2022 včetně jí náleží částka 52.785 Kč ( obvyklého nájemného ve výši 23.460 Kč měsíčně x 9 měsíců) a za 18 dnů v měsíci říjnu 2022 pak částka 3.405,50 Kč.

126. Soud uzavřel, že spoluvlastnictví účastníků skončilo ke dni právní moci usnesení o schválení soudního smíru, tj. ke dni 19. 10. 2022. Od tohoto data je tak žalobce výlučným vlastníkem předmětné nemovitosti. Právní moc opravného usnesení je bez vlivu na právní moci opravovaného usnesení.

127. Soud stran této kompenzační námitky neuzavřel, jak se žalobce domáhal, že je v rozporu s dobrými mravy a jedná se o zjevné zneužití práva či nepoctivé jednání ze strany žalované. Po datu předání klíčů od domu dne 30. 9. 2020 žalobci se v odůvodnění popsaná situace obrátila a žalobce začal nadužívat svůj spoluvlastnický podíl na úkor žalované, a ačkoliv jej žalovaná k úplatě vyzývala, žalobce na tuto její výzvu nikterak nereagoval. Žalovaná byla z užívání nemovitosti fakticky vyloučena a náleží jí tak za toto období bezdůvodné obohacení. Soud pak v podrobnostech odkazuje na shora uvedené odůvodnění rozsudku.

128. Soud tak od částky 576.946 Kč, která by žalobci z titulu bezdůvodného obohacení za obě žalovaná období náležela, odečetl částku 140.418,50 Kč náležející z titulu bezdůvodného obohacení žalované a přiznal žalobci její rozdíl, tj. částku 436.257,50 Kč (viz výrok I rozsudku). Žalobce se v řízení domáhal po žalované zaplacení částky 593.690 Kč. Soud tak žalobu v rozsahu rozdílu mezi touto částkou a částkou 436.527,50 Kč, tj. co do částky 157.162,50 Kč, jako nedůvodnou zamítl (viz výrok II rozsudku). Náklady řízení 129. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 písm. 2 o.s.ř. Žalobce se v řízení po žalované domáhal zaplacení částky 593.690 Kč (100 % předmětu řízení). Žalobce byl v řízení procesně úspěšný co do částky 436.527,50 Kč, tj. co do 73,5 % předmětu řízení a procesně neúspěšný co do částky 157.162,50 Kč, tj. co do 26,5 % předmětu řízení. Po odečtení procesního neúspěchu od procesního úspěchu (73,5-26,5) má žalobce právo na náhradu nákladů řízení ve výši 47 %.

130. Předmětem žaloby byla původně částka 463.184 Kč (součet nároku žalobce ve výši 252.552 Kč a původní žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 210.632 Kč). Soud tak pro účely výpočtu odměny právního zástupce žalobce vyšel z tarifní hodnoty 463.184 Kč, a to dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Odměna za jeden úkon právní služby tak činí 10.180 Kč. Žalobci náleží náhrada nákladů řízení za tyto úkony, a to za převzetí a přípravu zastoupení, za sepis výzvy, za sepis žaloby, za sepis vyjádření ze dne 28. 8. 2019, za účast u jednání soudu konaného dne 14. 1. 2020, za účast u jednání soudu konaného dne 24. 9. 2020 (v čase 13.05 hodin – 15.30 hodin), za sepis vyjádření ze dne 9. 10. 2020 a za účast u jednání soudu konaného dne 17. 8. 2022, celkem tedy za devět úkonů právní služby po 10.180 Kč za úkon a režijní paušál za celkem devět úkonů právní služby po 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 1 a odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.

131. Následně byla žaloba o zaplacení částky 463.184 Kč vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnuto o tom, že v řízení bude pokračováno pouze se žalobcem. Žalobce podáním ze dne 12. 10. 2012 navrhl rozšíření žaloby o částku 130.506 Kč, za což mu náleží odměna ve výši 10.180 Kč a režijní paušál ve výši 300 Kč (počítáno z punkta 463,184 Kč). Předmětem řízení po změně žaloby byla částka 593.690 Kč. Soud tak pro účely výpočtu odměny právního zástupce žalobce za další jím realizované úkony vyšel z tarifní hodnoty 593.690 Kč, a to dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Odměna za jeden úkon právní služby tak činí 10.700 Kč. Žalobci tak dále náleží náhrada nákladů řízení za tyto úkony, a to účast u jednání soudu konaného dne 9. 1. 2023, za sepis vyjádření ze dne 9. 2. 2023, za účast u jednání soudu konaného dne 29. 3. 2023, dne 22. 5. 2023, dne 24. 7. 2023, dne 27. 9. 2023, dne 4. 12. 2023 (v čase od 9.00 hodin do 11.11 hodin), za sepis vyjádření ze dne 23. 4. 2024 a za účast u jednání soudu konaného dne 25. 10. 2024 (v čase od 9.00 hodin do 11.37 hodin), celkem tedy za jedenáct úkonů právní služby po 10.700 Kč za úkon a režijní paušál za celkem jedenáct úkonů právní služby po 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 1 a odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.

132. Soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení za jím požadovaný úkon spočívající v účasti jeho právního zástupce na místním šetření ustanoveného znalce konaného dne 11. 3. 2020, neboť se dle soudu nejedná o samostatný úkon právní služby. Strany a jejich zástupci jsou obecně povinny soudem ustanovenému znalci poskytnout součinnost, nadto by stranám náležela odměna jen v případě jednalo by se o místní šetření nařízené soudem. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za jím požadovaný úkon spočívající v převzetí a přípravě zastoupení ve věci rozšíření žaloby ze dne 4. 10. 2022 a v sepisu výzvy ze dne 11. 10. 2022, neboť odměna za úkon spočívající v převzetí a přípravě zastoupení se žalobci přiznává jen jednou na počátku řízení, nadto žalobci za sepis návrhu na rozšíření žaloby náleží odměna za úkon počítaná z dosavadní tarifní hodnoty, tj. zde z částky 463.184 Kč.

133. Plně procesně úspěšnému žalobci by tak náležela náhrada nákladů řízení v celkové částce 302.903 Kč sestávající se z odměny právního zástupce za celkem 10 úkonů právní služby po 10.180 Kč za úkon ve výši 101.800 Kč, z odměny právního zástupce za celkem 11 úkonů právní služby po 10.700 Kč za úkon ve výši 117.700 Kč, z režijního paušálu za celkem 21 úkonů právní služby po 300 Kč za úkon, ze zaplaceného soudního poplatku v celkové výši 29.685 Kč (10.532 Kč, 12.628 Kč a 6.525 Kč) a z daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané ze základu 225.800 Kč ve výši 47.418 Kč.

134. Žalobci tak s ohledem na jeho procesní úspěch náleží na náhradě nákladů řízení částka 142.364 Kč (viz výrok III rozsudku).

135. Státu vznikly v souvislosti s konáním tohoto řízení náklady v podobě znalečného ve výši 7.376 Kč. Stát má dle § 148 odst. 1 o.s.ř. podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud tak strany podle jejich procesního výsledku zavázal k povinnosti nahradit mu vzniklé náklady, a to tak, že žalovaná zaplatí 73,5 % této částky, tj. částku 5.421 Kč a žalobce 26,5 % této částky, tj. částku 1.955 Kč (viz výrok IV a V rozsudku).

Poučení