48 C 36/2024 - 168

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupen advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za niž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 1 920 438 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 350 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z částky 773 194 Kč od [datum] do [datum] a z částky 350 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 1 570 438 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 77 606,72 Kč k rukám zástupce žalobce, [Jméno advokáta], advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobci se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Obvodního soudu pro [adresa] do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum], doručenou soudu téhož dne, ve znění pozdějších doplnění a částečného zpětvzetí domáhal po žalované zaplacení náhrady škody a odškodnění za nemajetkovou újmu v souvislosti s trestním řízením vedeným proti žalobci posléze u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp.zn. [sp. zn.], kdy byl obžaloby zproštěn dle § 226 písm. b) t.ř. rozsudkem OS pro [adresa] ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum]. [adresa] nároků se žalobce domáhal v souvislosti s nezákonným rozhodnutím – usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]. Žalobce se po částečném zpětvzetí žaloby domáhal celkem tří nároků: 1) nároku na náhradu škody 9 438 Kč ohledně nákladů vynaložené na obhajobu za celkem [hodnota] úkony právní služby po 2 300 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč a náhradu za 21% DPH, konkrétně za účast obhájce při podání vysvětlení jiných osob dne [datum], [datum] a [datum], 2) nároku na odškodnění nemajetkové újmy z trestního stíhání 1 911 000 Kč. Žalobce uvedl, že byl obviněn pro trestný čin obecného ohrožení s trestní sazbou tři až deset let, byl nepravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 60 měsíců, byl mu uložen i zákaz výkonu veškeré činnosti v oblasti stavebnictví na dobu 10 let a uznán hradit poškozeným uplatněnou náhradu škody. Trestní stíhání trvalo dlouho, a to od [datum] do [datum], byl vyhlášen trest odnětí svobody v trvání 60 měsíců, přičemž v písemném vyhotovení se objevilo 42 měsíců, což žalobci působilo nejistotu. Od počátku trestního stíhání byl žalobce naprosto přesvědčen o tom, že po profesní stránce žádným způsobem nepochybil, pád budovy nezpůsobil a nedopustil se tedy žádného trestného činu. Došlo k medializace zprávami ve veřejných sdělovacích prostředcích ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. Medializace zasáhla do osobního života žalobce a znamenala zásadní příčinu ukončení činnosti společnosti [právnická osoba] jejímž společníkem žalobce byl. Obzvláště některé články sdělovacích prostředků ([datum] v [Anonymizováno] s názvem [Anonymizováno]), byly pro žalobce natolik zničující, že velmi negativně ovlivnili nejen jeho profesní postavení, osobní vztahy, ale vše se promítlo i do zdravotního stavu. Z hlediska profesní sféry, do doby pádu budovy byl žalobce společníkem a zároveň jednatelem společnosti [právnická osoba], IČ [IČO],, a to s podílem 50 %, druhých 50 % vlastnila manželka žalobce. Společnost byla prosperující stavební firmou, která se podílela na řadě významných zakázek. V důsledku pádu budovy a tím i nezaplacení ceny díla ze strany investora, samozřejmě s přičiněním medializace celé kauzy, společnost ztratila vyhlídky na jakékoli další stavební zakázky a dostala se do insolventní situace. Usnesením Krajského soudu v [jméno FO] ze dne [datum], č.j. KSPH 40 [insolvenční spisová značka] bylo rozhodnuto o úpadku uvedené společnosti a prohlášen na majetek společnosti konkurs. Po masivní medializaci společnosti a žalobce nikdo neměl zájem s uvedenou společností spolupracovat. Žalobce tedy „přišel“ o rodinnou firmu, kterou mnoho let budoval. V odborných stavebních kruzích označován jako „profesní mrtvola“. Velmi dlouho se vůbec nemohl angažovat ve své profesi, kterou vystudoval a kterou celý život provozoval, tedy stavební inženýr. Pouze díky svým známým, resp. přátelům, kteří podnikali ve společnosti [právnická osoba] [právnická osoba]., IČO [IČO], byl nárazově žalobce využíván jako stavební inženýr, a tedy nepravidelně touto společností placen. V roce [Anonymizováno] se stal žalobce společníkem této společnosti, přičemž pochopitelně nemohl z výše uvedených důvodů se stát jednatelem společnosti a jakkoli za společnost jednat, neboť jeho osoba pro potencionální zákazníky byla osobou „toxickou“. Pokud jde o zdravotní sféru, celé trestní stíhání velmi negativně ovlivnilo zdraví žalobce, projevili se u něj jak srdeční, tak neurologické problémy, začal trpět nespavostí, podrážděností, demotivací cokoli dělat, neboť i po psychické stránce trestní stíhání ovlivnilo způsob myšlení, resp. uvažování. Trestní stíhání pak ovlivnilo a promítlo se i do osobního života, kdy výrazně byly narušeny manželské vztahy i vztahy se synem [Jméno žalobce], nar. [datum], který byl po většinu trestního stíhání nezletilým a navštěvoval základní, resp. střední školu. Medializace pádu budovy a jmenování žalobce ve veřejných sdělovacích prostředcích bylo pochopitelně vnímáno negativně v kolektivu vrstevníků jeho syna, když o vztahu jednoznačně nasvědčovalo shodné jméno. Manželka žalobce celou situaci nesla velmi těžce, pod vlivem tíživé situace se u ní projevila závislost na alkoholu, přičemž se opakovaně protialkoholně léčila. Žalobce do doby zahájení trestního stíhání žil zcela normálním společenským životem, měl řadu známých, kamarádů, vlivem trestního stíhání o většinu přátel přišel, neboť se s nimi přestal stýkat, do společnosti přestal být známými zván, neboť se stal „nevítaným hostem“.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] nároky ve výši uplatněné touto žalobou uplatnil. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum], přičemž žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, uznala základ nároku a přiznala na nákladech obhajoby částku 183 194 Kč, na odškodnění za nemajetkovou újmu z nepřiměřené délky řízení částku 240 000 Kč, na odškodnění za nemajetkovou újmu z trestního stíhání peněžité zadostiučinění žalovaná přiznat odmítla. Ve zbylém rozsahu žalovaná navrhla žalobu zamítnout, když částku, které žalobci přiznala na náhradě nákladů obhajoby považuje za souladnou s právními předpisy a pokud jde o odškodnění za nemajetkovou újmu morální satisfakci za odpovídající skutkovým okolnostem případu žalobce, když převážná většina zásahů podle žalované nebyla prokázána, případně nedosahovala vysoké intenzity.

3. Soud s ohledem na hospodárnost řízení vyloučil k samostatnému projednání nárok žalobce na zaplacení náhrady nákladů vynaložených na důkazy v trestním řízení, konkrétně tři znalecké posudky v částce 431 800 Kč s příslušenstvím.

4. Předmětem řízení v tomto řízení zůstaly dva nároky žalobce, a to jednak nárok na náhradu škody ve výši 9 438 Kč za 3 úkony právní služby po 2 300 Kč a 3 režijních paušálů pod 300 Kč (účast při podání vysvětlení osob odlišných od žalobce dne [datum], [datum] a [datum]) a jednak nárok na odškodnění nemajetkové újmy ve výši 1 911 000 Kč. Ve zbývajícím původně požadovaném rozsahu vzal žalobce žalobu částečně zpět dne [datum], a to o částku 431 344 Kč s příslušenstvím, kdy v tomto rozsahu soud řízení částečně zastavil usnesením ze dne [datum], č.j. 48 C 36/2024- 64. Jelikož žalobce vzal žalobu částečně zpět i ohledně celého nároku na odškodnění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce trestního řízení, rozhodl soud o odpovídajícím vrácení části zaplaceného soudního poplatku (po jeho snížení o 20 %, nejméně o 1 000 Kč) za tento samostatný nárok, neboť žaloba byla na tomto nároku vzata zpět ještě před tím, než bylo zahájeno jednání (výrok IV).

5. Soud o podané žalobě rozhodl při nařízeném jednání.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce byl na základě usnesení vydaného Policií ČR dne [datum] pod č.j. [sp. zn.]-1 trestně stíhán, že rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [sp. zn.]- 3690, ve spojení s usnesením Městského soudu v [jméno FO] ze dne [datum], č. j. [sp. zn.]- 3756, byl žalobce obžaloby podané pro skutek, pro nějž byl trestně stíhán, pravomocně zproštěn, že žalobce žalobou uplatněné nároky u žalované uplatnil dne [datum] s tím že předběžné projednání žádosti žalobce žalovaná ukončila stanoviskem ze dne [datum], kterým plně vyhověla ohledně požadovaného odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, částečně ohledně náhrady nákladů obhajoby.

7. Na základě skutečností mezi účastníky nesporných, které soud vzal za svá skutková zjištění a provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Soud má za prokázané (nespornými tvrzeními), že žalobce byl obviněn a posléze obžalován pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin obecného ohrožení podle 180 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) a odst. 4 trestního zákona, za což mu hrozil trest odnětí svobody na tři léta až deset let, že trestní stíhání trvalo 12 let a 3 měsíce a že došlo k vydání zprošťujícího rozsudku podle § 226 písm. b) trestního řádu. Soud má dále za prokázané, že po sdělení obvinění se žalobce zhroutil, zhroutila se i jeho manželka, která poté začala i pít alkohol, což trvá dodnes. Předtím jinak v rodině žádný vztah k alkoholu nebyl (zjištěno z účastnického výslechu a výslechu svědka [jméno FO]). Žalobce změnil své chování a z předtím příjemného, inteligentního a optimistického člověka, který pracoval, sportoval, cestoval, byl úspěšným podnikatelem se stal člověk pesimistický, nepříjemný, cholerický až zlý, a to na celou rodinu. [adresa] toho se utápěl v depresích (zjištěno z výslechu svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]). Po zahájení trestního stíhání se žalobce přestal věnovat svému mladšímu synovi [jméno FO], kdy dříve navštěvovali hrady, zámky; hráli různé hry. Pak ale došlo ke zlomu, kdy žalobce už nebyl ten usměvavý táta, kterého si svědek [jméno FO] ml. pamatoval z doby předchozí, byl vznětlivější, netrávil s ním tolik času. Spíš s ním více času trávila jeho matka. Také docházelo k vícero hádkám mezi rodiči, také na svědka [jméno FO] ml. žalobce více zvyšoval hlas, byť tehdy svědek neznal důvody. Když se zeptal, tak mu rodiče odpověděli vyhýbavě. Tak to bylo to po celou dobu svědkova dospívání. Pokud si svědek vzpomíná, tak jeho matka byla tak třikrát týdně opilá (zjištěno z výslechu svědka [jméno FO] ml.). Manželka v počátcích, tedy asi první rok či dva, žalobce podporovala, později však situaci nezvládala, čímž došlo k ochlazení vztahů mezi manžely. To se projevovalo tak, že se přestali bavit, pokud se bavili, tak byla manželka kritická. Manželé spolu nadále žijí, ale jejich svazek je spíše formálním svazkem (zjištěno z účastnického výslechu). Mladší syn, kterému byla na počátku trestního stíhání asi 5 let, se o trestním stíhání dozvěděl až asi za dva roky, ve věku 7 let od spolužáka, který mu řekl, že jeho tatínek je vrah a že zabil 4 lidi. Na základě toho se mu to snažil žalobce nějak vysvětlit. Celou pravdu mu žalobce řekl až když mu bylo 18 let a jejich vztahy jsou teď velmi dobré (zjištěno z účastnického výslechu a výslechu svědka [jméno FO], ml.). V průběhu trestního stíhání žalobce minimálně vycházel mezi lidi (zjištěno z účastnického výslechu). V počáteční fázi trestního stíhání uvažoval o sebevraždě (zjištěno z účastnického výslechu a výslechu svědků [jméno FO] a [jméno FO]), kdy už měl i konkrétní představu, jak by ji spáchal. Dospěl pak k závěru, že sebevražedného jednání není schopen, ale jeho pocity byly takové, že nechtěl dál žít. V této souvislosti mu hodně pomohl jeho blízký přítel pan [jméno FO], který s ním trestní stíhání prožíval, podporoval jej a vysvětlil mu, že by si život brát neměl (zjištěno z účastnického výslechu a výslechu svědků [jméno FO], [jméno FO] a částečně i [jméno FO]). Pokud jde o profesní sféru, tak tehdy byl žalobce jednatelem společnosti [právnická osoba], na kterou byl dne [datum] podán insolvenční návrh a dne [datum] byl ohledně ní prohlášen konkurs (zjištěno z: Výpis obchodního rejstříku ke společnosti [právnická osoba]). Insolvenční návrh podala jedna z firem, které [právnická osoba] tehdy dlužil, kdy ale zase [jméno FO] dlužili její dlužníci, kteří po pádu budovy v [adresa] přestali platit (zjištěno z účastnického výslechu a výslechu svědka [jméno FO]). Šlo o významnou firmu, která se předtím podílela i na opravě významných kulturních památek jako hradu [adresa] (zjištěno z účastnického výslechu, výslechu svědků [jméno FO], [jméno FO] [právnická osoba] Pikoly). Po pádu budovy měla [právnická osoba] ještě pár zakázek nějaké zakázky, byla to teplárna v [Anonymizováno], pak nějaká zakázka v [adresa] (zjištěno z účastnického výslechu). O zakázku na teplárnu v [Anonymizováno] ale [právnická osoba] přišla, kdy jako důvod byl uveden pád budovy [Anonymizováno] a trestní stíhání žalobce a obava, kdyby byl odsouzen (zjištěno z účastnického výslechu a výslechu svědků [jméno FO] a [jméno FO]). [právnická osoba] také přišla o zakázku na hotelu v [Anonymizováno] někdy v letech [Anonymizováno] ((zjištěno z výslechu svědka [jméno FO]). Žalobce měl po pádu budovy obecně problém se sháněním zakázek, obdobná byla situace poté, co byl obviněn (zjištěno z účastnického výslechu, výslechu svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]). [právnická osoba] byla také rodinná firma, kde byli zaměstnáni manželky a starší nevlastní syn. Poté žalobce nemohl práci nalézt, většina jeho přátel se od žalobce odvrátila, pokud ho někde viděli na ulici, tak přešli na druhou stranu, jeden z nich, pan [jméno FO], se kterým dřív spolupracoval a kterého se žalobce ptal na možnost případné práce nebo nějakých zakázek, tak mu řekl, že je takzvaně profesní mrtvola, což mu zdůvodnil tak, že mu padají baráky (zjištěno z účastnického výslechu). [jméno FO] a [jméno FO] byli jediní, kteří se od žalobce neodvrátili a profesně mu pomohli ((zjištěno z účastnického výslechu a výslechu svědka [jméno FO]). Pokud žalobce u někoho poptával práci, tak jej buď přímo odmítli, nebo se pak už neozvali. Až v roce [Anonymizováno] či [Anonymizováno] mu jeho dva kamarádi ([jméno FO] a [jméno FO]) nabídli participaci na nárazových či menších zakázkách. S nimi po celou dobu trestního stíhání žalobce spolupracoval formou různých dohod o pracovní činnosti či provedení práce pod hlavičkou společnosti [právnická osoba] (zjištěno z účastnického výslechu a pokud jde o působení žalobce ve společnosti [právnická osoba] i z výslechu svědka [jméno FO]). Společnost [právnická osoba][právnická osoba]. vznikla dne [datum], v této společnosti měl žalobce od [datum] 50% podíl. Aktuálně má 4% podíl, neboť v roce [Anonymizováno] převedl 46 % na svého syna. Podíl měl žalobce proto, aby mohl této společnosti přenechat licenci ke svým patentům a rovněž ze společnosti odešel pan [jméno FO] (zjištěno z účastnického výslechu, výslechu svědka [jméno FO] a výpisu z obchodního rejstříku ke společnosti [právnická osoba][právnická osoba].). Odhad žalobce byl takový, že u něj došlo k poklesu příjmů asi o 90 %. V průběhu trestního stíhání se žalobce také občas živil tzv. načerno, kdy jezdil jako taxikář nebo občas řídil náklaďák. Zkoušel to také na Úřadu práce, ale když slyšel podmínky, tak zase odešel. Manželka žalobce byla částečně na podpoře, pak se jí také po nějakou dobu, asi v letech [Anonymizováno] až [Anonymizováno], podařilo sehnat práci pro nějakou firmu a dělala pro ně ekonomiku. Poté, co trestní stíhání bylo skončeno, tak se žalobce znovu do oboru vrátil, kdy podniká na IČO, ale pohybuje se z hlediska zakázek jen v rámci svých patentů na regeneraci stavebních konstrukcí. Pokud jde o zdravotní stránku, bylo prokázáno, že již před trestním stíháním žalobce trpěl vysokým krevním tlakem, léčen od roku [Anonymizováno]. Když byl poté obviněn a obžalován, tak se k té aktuální hypertenzi ještě přidal střídavý krevní tlak, došlo ke dvou srdečním selháním a v roce [Anonymizováno] byl operován ve [Anonymizováno] [adresa]. U žalobce se objevil diabetes mellitus druhého stupně (v roce [Anonymizováno]) a průběžně si také musí už píchat inzulin. V průběhu trestního stíhání žalobce docházel k neuroložce a psychiatričce [tituly před jménem] [jméno FO], v letech [Anonymizováno]–[Anonymizováno] žalobce bral dvě tablety Neurolu denně, což mělo vliv i na potenci a vztah mezi manžely (zjištěno z účastnického výslechu). Žalobce měl někdy kolem 18 roku věku (r. 1983) úraz mozku, kdy byl asi 16 hodin v bezvědomí, došlo k přechodné ztrátě sluchu (zjištěno z účastnického výslechu a z Lékařské zprávy ze dne [datum] na č.l. 15). Ve věku asi 30 let došlo k recidivě, kdy spadl z houpačky, byl poté byl péči neurologie v nemocnici v [Anonymizováno]. Potom už na neurologii nedocházel, byť tak patrně docházet měl, ale v zásadě to spíše disimuloval, takže zdravotní stav jisté míry zanedbával a šel až pak k doktorce [Anonymizováno], s níž řešil určité zdravotní potíže neurologického rázu (zjištěno z účastnického výslechu). Žalobce byl činný i v odborných kruzích, již před rokem [Anonymizováno][Anonymizováno]byl členem [Anonymizováno] (zjištěno z účastnického výslechu a výslechu svědka [jméno FO]), která sídlí na [Anonymizováno], v jejím rámci členem výboru pro sanaci historických staveb. Když byl žalobce obviněn, tak mu bylo pozastaveno nebo ukončeno členství. Poté, co bylo obžaloby zproštěn, je opět aktivním členem (zjištěno z účastnického výslechu). Pokud jde o společenský život, žalobce docházel do spolku [Anonymizováno], což je neformální spolek, kde se scházeli s dalšími kamarády vždy jednou týdně v pátek, rozebírali různá témata, různé věci. Žalobce na těchto setkání, když někdy po roce [Anonymizováno] výjimečně dorazil, líčil, co se v jeho kauze stalo, referoval někdy i průběh trestního stíhání, že byl u soudu a podobně. Obecně novopátečníci žalobce podporovali (zjištěno z účastnického výslechu a výslechu svědka [jméno FO]). Po sdělení obvinění žalobce sice část členů podporovala, ale přesto do tohoto spolku přestal docházet, protože se styděl. Ze stejných důvodů žalobce ukončil i svoje sportovní aktivity v tenisu, lyžování, kdy tenis a lyžování učil (zjištěno z účastnického výslechu). Ohledně medializace bylo prokázáno, že v období od [datum] do [datum] vyšly stovky článků a reportáží, které se zaobírali problematikou páru budovy [adresa], trestním stíháním žalobce či oběma těmito oblastmi (zjištěno z Mediální analýza [právnická osoba] na č.l. 16 a násl. a [Anonymizováno] ulici na č. l. 70 – 73). Bylo prokázáno, že v článcích bylo informováno o tom, že policie v souvislosti se zřícením domu v [Anonymizováno] ulici obvinila jednatele stavební firmy [jméno FO] [Jméno žalobce] a najatého stavbyvedoucího, kdy za trestný čin obecného ohrožení jim hrozí 3–10 let za mřížemi (zjištěno z článku „[Anonymizováno]“ z [datum] z [Anonymizováno].cz, č.l. 80), dále že byli obviněni dva lidé ve věku 47 a 67 let, kteří mají souvislost se stavební firmou, a dále v této souvislosti informováno o tom, že stejně starý jako jeden z obviněných, je i [Jméno žalobce], jednatel firmy [právnická osoba], kterou si španělský majitel domu na rekonstrukci najal (zjištěno z článku „[Anonymizováno]“, ze dne [datum], z [právnická osoba] [Anonymizováno], č.l. 89 rub), dále že policie obvinila kvůli zřícení domu v [Anonymizováno] ulici jednatele firmy [jméno FO] a stavbyvedoucího, dále, že v případě uznání viny z trestného činu obecného ohrožení jim hrozí až 10 let vězení, a že v sutinách domu zemřeli [Anonymizováno] (zjištěno z článku „[Anonymizováno]“, ze dne [datum], z [Anonymizováno].cz, č.l. 90 rub), dále, že obvinění pro trestný čin obecného ohrožení si vyslechl sedmačtyřicetiletý jednatel společnosti, které byly stavební práce zadány, a sedmačtyřicetiletý stavbyvedoucí, kterým v případě odsouzení hrozí trest odnětí svobody až na 10 let, kdy toto citováno od mluvčího [Anonymizováno] policie [jméno FO] (zjištěno z článku „[Anonymizováno]“, ze dne [datum], z [Anonymizováno].cz, č.l. 91rub), dále, že kvůli pádu domu v [Anonymizováno] ulici, v jehož troskách před rokem zahynuli [Anonymizováno], hrozí stavbyvedoucímu a jednateli firmy až 10 let, a poté ještě znovu uvedeno, že 3–10 let vězení hrozí jednateli firmy [jméno FO], která prováděla stavební práce a stavbyvedoucímu (zjištěno z článku „[Anonymizováno], ze dne [datum], z zprávy.[Anonymizováno].cz, č.l. 91rub), dále že dva muže, vedoucího stavby a jednatele stavební firmy obvinila policie kvůli loňskému pádu domu v [Anonymizováno], v jeho troskách tehdy zahynuli [Anonymizováno], stavbyvedoucí a jednatel firmy byli obviněni z obecného ohrožení, za což jim hrozí až 10 let vězení (zjištěno z automatického přepisu z [Anonymizováno].cz, televizní noviny s názvem „[Anonymizováno]“, ze dne [datum], č.l. 90), a že policie obvinila kvůli zřícení domu v [Anonymizováno] jednatele firmy [jméno FO] a stavbyvedoucího, že za trestný čin obecného ohrožení jim hrozí až 10 let vězení, vyšetřovatel nevyloučil, že mohou padnout další obvinění, pod troskami domu zemřeli [Anonymizováno] (zjištěno z článku „[jméno FO]“, ze dne [datum], z [Anonymizováno].cz, č.l. 98).

8. Soud provedl všechny navržené listinné důkazy s výjimkou těch, které byly navrženy k prokázání skutečností mezi účastníky nesporných a těch, které byly navrženy k prokázání skutečností, které nebyly pro právní posouzení rozhodné. Pokud jde o výslechy svědků, soud z provedených svědeckých výpovědí má zjištěný skutkový stav za odpovídajícím způsobem zjištěný k tomu, aby mohl věc právně posoudit. Vlastní manželku si žalobce později v řízení již nepřál vyslechnout a soud toho přání s ohledem na citlivost věci a toho, co vyšlo ohledně rodinného života najevo, respektoval. Stejně tak na výsleších dalších svědků žalobce netrval a ani soud nepovažoval za potřebné další svědky k podání svědecké výpovědi volat, neboť nezůstalo žádné žalobní tvrzení, ohledně něhož by nebyl skutkový stav objasněn v podstatném směru nuď provedenými výslechy, případně listinnými důkazy.

9. Soud považuje všechny svědecké výpovědi za věrohodné, svědci vypovídali spontánně, soud neměl důvod svědkům z nějakého důvodu nevěřit. Svědecké výpovědi pak byly z hlediska zásadních skutečností a okolností ve vzájemném souladu mezi sebou navzájem i s výpovědí účastnickou. Rovněž účastnickou výpověď soud hodnotí jako věrohodnou a skutečnostem v ní uváděným soud uvěřil. Soud toliko nijak nehodnotil ty části výslechů, v nichž svědci popisovali své dojmy, pocity, případně vyjadřovali názor na určité skutečnosti.

10. Z důkazů, jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, z nichž posléze žádná skutková zjištění potřebná pro právní posouzení věci neučinil.

11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

12. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

15. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“).

18. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

19. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

20. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

21. V řízení bylo nesporné, že žalobce své nároky u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

22. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

23. Žalobce se v tomto řízení po částečném zpětvzetí žaloby domáhal dvou nároků, a to v souvislosti s rozhodnutím policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, na které se v důsledku pozdějšího vydání zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné rozhodnutí.

24. Soud předně, pokud jde o splnění podmínky existence odpovědnostního titulu uvádí, že usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001), což v daném případě nastalo. Nezákonným rozhodnutím je ve vztahu k žalobci usnesení policejního orgánu ze dne [datum], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání trestného činu obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) a odst. 4 trestního zákona, které bylo odklizeno rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [sp. zn.]- 3690, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu a které ve spojení s usnesením [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] ze dne [datum], č. j. [sp. zn.]- 3756, nabylo právní moci dne [datum].

25. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti.

26. Nárok žalobce na náhradu škody ve výši 9 438 Kč soud právně posoudil jako nárok na náhradu nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. O tomto nároku soud uvážil takto.

27. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen „AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

28. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda má žalobce nárok na poskytnutí odškodnění za následující úkony právní služby: - Účast obhájce žalobce u podání vysvětlení různých osob dne [datum], [datum] a [datum]. Ohledně všech těchto požadovaných úkonů právní služby soud dospěl k závěru, že byly učiněny ještě před doručením usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] žalobci a nemohly tak být vynaloženy na změnu či zrušení nezákonného rozhodnutí, které v tu dobu ještě nebylo vydáno, resp. doručeno žalobci. Chybí proto příčinná souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou, tedy jedna ze tří kumulativních podmínek pro vyvození odpovědnosti žalované za škodu (srov. též závěry rozsudku [Anonymizováno] soudu v [jméno FO] ze dne [datum] č.j. [sp. zn.]- 387, zejm. odst. 29). Žalobci odškodnění nenáleží.

29. Soud v souhrnu dospěl k závěru, že na náhradě nákladů obhajoby je žalobní požadavek jako celek nedůvodný a žalobu, pokud jde o tento nárok, v celém rozsahu požadované částky 9 438 Kč zamítl (výrok II).

30. Nárok ve výši 1 911 000 Kč soud posoudil jako nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Jak již výše soud vyložil, podmínka existence odpovědnostního titulu je splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku nemajetkové újmy a existence příčinné souvislosti.

31. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Nejvyšší soudu v rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 3731/2011 dospěl k závěru, že „… vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. Jde tedy "pouze" o zjištění, zda tu jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Zřetelněji vyplývá tato potřeba při využití jiné terminologie, kterou zmiňuje i důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb. - totiž, že nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka - svoboda pohybu, rodinný život, nejistota apod.). …“.

32. Soud dospěl k závěru, že v souvislosti s trestním stíháním, v němž bylo vydáno rozhodnutí, na nějž se v důsledku pravomocného zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné, bylo v souzeném případě do osobnostních sfér žalobce zasaženo, a to v míře, kterou lze již hodnotit jako závažnou. Nad rámec obecných dopadů trestního stíhání, které dopadají na každou trestně stíhanou osobu, bylo prokázáno, že žalobce trestní stíhání významně prožíval, a to společně se svou rodinou, která o něm, s výjimkou nejmladšího člena, věděla. Členové rodiny žalobce v zásadě podporovali, nicméně manželka poté propadla alkoholu, kdy vyšlo najevo, že to patrně změnilo její způsob náhledu na celou věc. Jakkoli se v řízení neodškodňuje újma způsobená jiným osobám, má soud za prokázáno, že stavem, do kterého se dostala manželka, musel strádat i dám žalobce. Při běžném chodu věcí, pokud by k trestnímu stíhání nedošlo, zde nebyl žádný jiný důvod, aby manželka žalobce začala pít a žalobce by nemusel část své energie věnovat péči o ni. Došlo k narušení zejména ve vztahu k mladším synem [jméno FO], kterému z pochopitelných důvodů s ohledem na jeho věc nechtěl žalobce pravdu o svém trestním stíhání sdělit. [jméno FO] tak prožil prakticky celou dobu dospívání v tom, že nevěděl, jaký je důvod náhlé změny v chování jeho otce. Tento dopad soud hodnotí toliko z hlediska žalobce jako ztrátu příležitosti věnovat se tak, jak by chtěl, svému synovi. Újma tímto nastalá na možném lepším vztahu otce se synem je dle soudu jen obtížně plně reparovatelná. Svědek [jméno FO] ml. totiž sice vypověděl, že vztahy s otcem jsou již dobré, ale přikládá to spíše své iniciativě. Bylo prokázáno, když o tom hovořilo vícero svědků, že se žalobce změnil, že z optimistického a milého člověka se stal člověk zahořklý, pesimistický a nevrlý. Žalobce zanechal některých svých sportovních aktivit, přestal docházet do společnosti svých přátel, nicméně zde je třeba vzít v úvahu, že se tak stalo na základě rozhodnutí žalobce, byť motivovaného studem z trestního stíhání. Soud uvěřil žalobci, a i s ohledem na tíhu trestního obvinění ve vztahu k žalobci, že zcela vážně uvažoval o tom, že si sáhne na život. O sebevražedném úmyslu před soudem vypovídal nejen žalobce, ale i vícero svědků. Dle soudu svědčí tato skutečnost o silném a těžkém duševním rozpoložení, v němž se žalobce v té době nacházel. Prokázáno v souvislosti s trestním stíháním bylo to, že žalobci bylo přinejmenším pozastaveno členství ve [Anonymizováno], byť mu po jeho skončení bylo obnoveno. Ke škodlivému následku tak došlo, toliko nebyl nenapravitelný. Bylo prokázáno, že od žalobce se odvrátila většina profesních kolegů. Současně však bylo prokázáno, že nikoli nevýznamný podíl na této situaci měl samotný pád domu v [adresa]. Nelze přičítat žalované k tíži ty dopady do života žalobce, které nastaly v příčinné souvislosti s touto událostí. V řízení bylo prokázáno, že dopady spojené s pádem domu a dopady spojené s trestním stíháním se prolínaly způsobem, který je poměrně obtížné oddělit. V tomto směru se vyjadřoval jak žalobce, tak slyšení svědci, kteří i z tohoto důvodu byli pro soud věrohodní, neboť se zjevně pravdivě vyjadřovali v tom smyslu, že někdy byly zejména profesní problémy žalobce třetími subjekty dávány do souvislosti se samotným pádem budovy, jindy s trestním stíháním samotným. Co bylo spolehlivě prokázáno je skutečnost, že insolvenční návrh na [právnická osoba] byl podán necelý rok před zahájením trestního stíhání a za necelé dva měsíce poté byl ohledně ní prohlášen konkurz. Je tak zcela vyloučeno klást konec společnosti [právnická osoba] do příčinné souvislosti s trestním stíháním. Bylo prokázáno, že k jejímu konkursu došlo zcela bez ohledu na to, že se žalobcem bylo později zahájeno trestní stíhání. Ani pokles příjmů způsobený koncem společnosti [právnická osoba] tak nelze přičítat k tíži žalované. Jiná je však situace ohledně dalších profesních dopadů na žalobce. Je vysoce pravděpodobné, že i kdyby k trestnímu stíhání žalobce nedošlo, jeho profesní pověst přinejmenším v odborných kruzích by minimálně po určitou dobu utrpěla již jen tím, že ke zřícení budovy, jejíž rekonstrukci [právnická osoba] zajišťovala, došlo. V řízení však také bylo prokázáno, že lze mít za vysoce pravděpodobné, že trestní stíhání profesní problémy žalobce prohloubilo. Za běžného chodu událostí, pokud by žalobce trestně stíhán nebyl, pak by sice musel i tak začínat s podnikáním jiným způsobem, což ostatně učinil pod hlavičkou společnosti [právnická osoba][právnická osoba]., nicméně na pád budovy by se v takovém případě jistě zapomnělo dříve, respektive vinu za její pád by nikdo nemohl přičítat žalobci. Přinejmenším z poloviny tak lze žalované přičítat odpovědnost za těžkosti, které žalobce měl se sháněním dalšího pracovního uplatnění. Soud k tíži žalobce v tomto řízení nepřičítá, že se neregistroval na Úřadu práce z vlastního rozhodnutí, neboť se o své živobytí postaral jiným způsobem. Současně je v této souvislosti třeba vzít v úvahu, že žalobce do společnosti [právnická osoba][právnická osoba]. jako společník vstoupil až později a zjevně díky významné podpoře pánů [jméno FO] a [Anonymizováno]. V řízení vyšlo najevo, že pokud by těchto osob nebylo, pak by žalobcovo další pracovní působení v jeho oboru mohlo být komplikovanější, neboť osob, které se od žalobce neodvrátili, bylo v profesních kruzích minimum. Pokud jde o dopady do zdraví, pak v obecné rovině bylo prokázáno, že žalobce sužovaly deprese, byl podrážděný, cholerický až zlý, musel vyhledal psychologickou pomoc. Současně však bylo prokázáno, že zdravotními problémy, ať již vysokým krevním tlakem či problémy neurologickými, žalobce trpěl dávno před zahájením trestního stíhání. V roce [Anonymizováno], tedy v průběhu trestního stíhání byla žalobci diagnostikována cukrovka II. typu. Současně však žalobce v tomto řízení neuplatňoval samostatný nárok z titulu újmy na zdraví. Proto v řízení nebylo zvlášť prokazována příčina naposledy uvedené diagnózy, kdy ani nebylo tvrzeno, že by její příčinou bylo výlučně trestní stíhání. Soud tak z hlediska dopadů do zdraví vzal v úvahu to, že trestní stíhání lze obecně považovat za stresový faktor, kdy soud uvěřil žalobci i svědkům, že projevy stávajících diagnóz se u žalobce prohloubily. Ohledně medializace bylo prokázáno, že tato byla intenzivní, když celkem vyšly stovky článků či reportáží. Soud předesílá, že nevycházel ze článků, které vyšly ještě před tím, než bylo zahájeno s žalobcem trestním stíhání. V tomto směru soud vycházel zejména z článků, které vyšly bezprostředně poté, co bylo žalobci sděleno obvinění. Obecně sice nelze dovozovat odpovědnost žalované za to, že o určitých novinářsky zajímavých tématech je v médiích referováno. Na straně druhé bylo prokázáno, že některé informace pocházely přímo od policejního orgánu, kdy je třeba reflektovat, že přípravné řízení je zásadně neveřejné. Žalovaná se tak nemůže ohledně článků z [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] dovolávat toho, že medializace byla prostým důsledkem veřejnosti projednání věci před soudem. Obžaloba byla podána až v [Anonymizováno] a hlavní líčení započalo v [Anonymizováno]. Žalobce byl přitom v období přípravného řízení označen celým jménem či způsobem, že ve spojení s jinými zveřejněnými údaji byl snadno identifikovatelný. Bylo rovněž prokázáno, že informováno bylo i o podrobnostech, tedy že v sutinách domu zemřeli [Anonymizováno]. V této souvislosti pak svědek [jméno FO] ml. vypověděl, že byl dvakrát konfrontován s tím, že jeho otce označili třetí osoby za vraha. Na straně jedné nelze sice spatřovat přímou odpovědnost žalované za to, že třetí osoby nerespektují, že obvinění či obžaloba neznamená totéž co odsouzení, případně že si informace uveřejněné v médiích chybně interpretují, na straně druhé však nelze odhlédnout od závažnosti takovéto slovní konfrontace za situace, kdy informace pocházely zjevně i z policejních zdrojů, tedy od orgánů, za které je žalovaná odpovědná. Z hlediska celkového dopadu zásahů do osobnostních sfér je třeba zohlednit skutečnost, že žalobce byl v trestním řízení nepravomocně odsouzen k citelnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 60 měsíců a byl mu vysloven rovněž nepravomocný trest zákazu činnosti ve stavebnictví na dobu 10 let. Pokud žalobce tvrdil, že některé zásahy přetrvaly i po skončení trestního stíhání, je třeba odkázat na ustálenou judikaturu dovolacího soudu, podle níž trvání negativního zásahu v osobnosti žalobce se ohraničuje maximálně dobou trvání posuzovaného řízení (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011).

33. Soud se tak na tomto půdorysu vytrpěné újmy zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží i zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

34. Pokud jde o délku trestního řízení, žalobce byl stíhán po dobu 12 let a 4 měsíců. Jelikož žalovaná žalobce v plném jím požadovaném rozsahu za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení odškodnila samostatně, nepřihlížel soud již zvlášť k tomuto kritériu při úvaze o výši odškodnění za nemajetkovou újmu v souvislosti s nezákonným rozhodnutím.

35. Pokud jde o povahu trestní věci, lze konstatovat, že trestný čin obecného ohrožení je třeba obecně považovat za trestný čin, který má potenciál způsobit vyšší míru společenského odsouzení. V případě žalobce je nadto třeba přihlédnout k tomu, že šlo o trestný čin, kdy žalobci i přes jeho dosavadní bezúhonnost s ohledem na právní kvalifikaci nepodmíněný trest odnětí svobody zjevně hrozil, přičemž skutečnost, že je tato hrozba důvodná svědčí, že mu nepodmíněný trest odnětí svobody nepravomocně uložen byl. Dopady pak jsou o to větší, že žalobce byl a je osobou bezúhonnou bez jakýchkoli zkušeností s trestním řízením. O vysoké míře společenského odsouzení svědčí i mediální zájem o věc a její masivní medializace. Od žalobce se odvrátila většina profesních známých a kolegů, byť soud tento závěr koriguje s ohledem na to, že částečně se společenského odsudku dostalo žalobci již jen v souvislosti s tím, že dům v [adresa] spadl.

36. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, pak soud tyto shrnul již výše (srov. odst. 7 a 32) a na skutečnosti a úvahy tam uvedené plně odkazuje.

37. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „[v]ýše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, předně dal účastníkům na srozuměnou, že mohou případy ke srovnání navrhnout. Oba účastníci ponechali výběr srovnávací judikatury na soudu. Soud veden zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování při jednání dne [datum] sdělil, s jakými případy bude případ žalobce srovnávat, přičemž k porovnání vybral případy vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 15 C 213/2021 a 11 C 79/2021.

38. V případech, které vybral soud, ve věci sp.zn. 15 C 213/2021 šlo o podezření z trestného činu obecného ohrožení dle ustanovení § 180 odst. 1 odst. 2 písmeno b), odst. 3 písmeno a), odst. 4 tr. zákoníku, trestní stíhání trvalo přibližně 10 let, hrozil trest odnětí svobody na 3 až 10 let. Věc byla projednávána na dvou stupních soudní soustavy. Věc byla medializována, od orgánů činných v trestním řízení nezazněla žádná excesivní vyjádření. Žalobce neuvedl, že by byl v reportážích označen jménem a příjmením. Skutečnost, že se trestní stíhání dostalo do televize, újmu žalobce nutně prohlubovalo. Žalobce se více uzavřel a v práci nebyl výkonný jako doposavad, měl problémy se spaním a byl nervózní. Z důvodu nejistoty ohledně budoucnosti nenavázal hlubší vztah a nezaložil rodinu. Soudem bylo přiznáno 300 000 Kč s přihlédnutím k tomu, že tamní poškozený byl samostatně odškodněn za NÚP spočívající v nepřiměřené délce řízení částkou 180 000 Kč. Ve věci sp.zn. 11 C 79/2021 šlo o podezření z trestného činu obecného ohrožení z nedbalosti dle § 273 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4, trestní stíhání trvalo 883 dnů, hrozil trest odnětí svobody na 3 až 10 let. Došlo k zásahům do profesní sféry, ale nebyla prokázána výhradní souvislost s TS, tamní poškozená se obával o budoucnost rodiny, zažíval stres, nervozitu, pocit nejistoty, obavy z odsouzení, obavy o budoucnost, úzkosti, nespavost, došlo k omezení volnočasových aktivit, tamní žalobce se stranil lidí, v jeho okolí se o odsouzení vědělo. Skutek, pro který byl stíhán, se stal, došlo k medializaci. Bylo přiznáno 75 000 Kč.

39. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud dospěl k závěru, že samotné konstatování vydání nezákonného rozhodnutí vůči žalobci není dostatečnou a spravedlivou formou satisfakce za proběhlé nezákonné trestní stíhání a je na místě nemajetkovou újmu žalobci vzniklou odškodnit v penězích. Ani žalovaná soudu nenavrhla srovnatelný případ, v němž by morální satisfakce byla shledána odpovídající a spravedlivou formou odškodnění. Soud tak porovnal způsob a formu zadostiučinění, které se poškozeným dostalo ve srovnávaných případech vybraných soudem. Případ žalobce je srovnatelný spíše s prvním případem, a to již proto, že šlo o shodný trestný čin se stejně přísnou právní kvalifikací, tudíž o obdobným hrozícím trestem, kdy i trestní stíhání trvalo podobnou dobu, a i tamní poškozený byl samostatně odškodněn za nepřiměřenou délku trestního řízení podobnou částkou. Dle soudu však dopady na žalobce byly tíživější, a to proto, že jeho věc byla masivně medializována s uvedením celého jména, případně údajů, podle nichž byl snadno identifikovatelný. Rovněž je třeba zohlednit prokázanou tíživost trestního obvinění, která se manifestovala sebevražednými úmysly žalobce. Je třeba přihlédnout k tomu, že trestní stíhání žalobce trvalo ještě déle než v porovnávaném případě. Došlo prakticky k trvalému narušení vztahu mezi manžely, neboť soud uvěřil tvrzení žalobce, že jeho manželství je nyní jen formálním svazkem, a tedy k reparaci nedošlo ani po skončení trestního stíhání. Soud rovněž žalobci uvěřil, že lék Neurol, který dlouhodobě bral v průběhu trestního stíhání měl vliv na jeho potenci a nepříznivě ovlivnil intimní život mezi manžely. Soud již rovněž výše zmínil těžko napravitelné narušení vztahu se synem [jméno FO]. K újmě na zdraví soud podotýká, že újma na zdraví ve formě diagnostikovatelného poškození zdraví je samostatným uplatnitelným nárokem se samostatným skutkovým základem a neodškodňuje se v režimu nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk. Není ani přiléhavé, při aplikaci kritéria zohlednění následků způsobené nesprávným úředním postupem v osobnostní sféře poškozeného, zohledňovat tuto újmu (srov. NS ČR, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011, sp.zn. 30 Cdo 2888/2019, či sp.zn. 30 Cdo 503/2022-183). Žalobce při jednání dne [datum] uvedl, že takový samostatný nárok neuplatňuje, kdy zdravotní dopady tvrdí jako okolnosti zvyšující újmu v souvislosti se samotným trestním stíháním. Soud proto vzal v potaz pouze to, že zdravotní problémy, kterými žalobce trpěl v průběhu trestního stíhání, újmu z nezákonného trestního stíhání provázely. Jinak totiž prožívá trestní stíhání osoba dalšími zdravotními problémy nezatížená, a jinak (hůře) osoba, která se ve svém životě musí potýkat s dalšími problémy, jako právě se zdravotními, které zde však již existovaly před trestním stíháním.

40. Soud jen proto, že na psychiku žalobce, profesní i sociální sféru mělo přinejmenším z poloviny dopad již jen to, že došlo k samotnému pádu budovy [adresa], dospěl k závěru, že odůvodněné, spravedlivé a odpovídající celkové zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí vůči žalobci ve výši 350 000 Kč. Jinak by soud uvažoval o přiznání částky přibližně 1,5 až 2násobné. Jelikož žalovaná žalobci dosud žádné finanční zadostiučinění neposkytla, přiznal soud žalobci částku 350 000 Kč (výrok I). Ve zbytku, tedy ohledně částky 1 561 000 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

41. V souhrnu soud žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 350 000 Kč, ve zbytku, ohledně částky 1 570 438 Kč (1 561 000 + 9 438) soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítl.

42. Soud přiznal žalobci požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši (výrok I.) ze soudem přiznané částky 350 000 Kč od [datum] do zaplacení a z žalovanou po podání žaloby přiznané částky 423 194 Kč od [datum] do [datum]. Žalovaná sice plnila až dne [datum], nicméně žalobce v podání ze dne [datum] vzal žalobu zpět ohledně příslušenství již ode dne [datum], za tento den proto příslušenství přiznal nelze. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni [datum] 14,75 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy došlo marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne [datum], a ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem [datum].2024 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

43. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 a 3 a 146 odst. 2 věty první o.s.ř. Jelikož žalobce uplatnil v řízení původně celkem tři nároky na odškodnění, a to jednak jeden nárok na náhradu škody a dva nároky na odškodnění za nemajetkovou újmu, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1435/2015 ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Celková tarifní hodnota předmětu řízení (na počátku) činí: 50 000 + 50 000 + 210 782 = 310 782 Kč. Žalobce byl úspěšný jednak ohledně nároku na odškodnění za nemajetkovou újmu z trestního stíhání (v tarifní hodnotě 50 000 Kč), neboť i když žalobce nebyl úspěšný v celém rozsahu, rozhodnutí o způsobu a případné výši zadostiučinění závisela na úvaze soudu. Žalovaná byla úspěšná ohledně částky 9 438 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. Žalobce zavinil zastavení řízení ohledně částky 4 943,51 Kč a v tomto rozsahu je povinen hradit jeho náklady. Žalovaná zavinila zastavení řízení ohledně částky 240 000 Kč (v tarifní hodnotě 50 000 Kč) a ohledně částky 183 194 Kč, když žalobce za nepřiměřenou délku trestního řízení plně a ohledně nákladů na obhajobu částečně odškodnila po podání žaloby a současně po uplynutí zákonné 6měsíční lhůty a žalobce tak vzal žalobu v této části zpět pro chování žalované. Žalobce zavinil zastavení řízení ohledně částky 18 150 Kč a v tomto rozsahu je povinen hradit jeho náklady. Dílčí poměr, v jakém účastníci uspěli, je u žalobce 91,12 % (283 194/310 782 * 100), u žalované 8,88 % (27 588/310 782 * 100). Úspěšnější byl žalobce v rozsahu 82,24 %, po zaokrouhlení v rozsahu 80 %. V tomto rozsahu je žalovaná povinna hradit jeho náklady.

44. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč (původně zaplacený ve výši 8 000 Kč snížený o vrácenou část ve výši 1 000 Kč, přičemž zbývající soudní poplatek 2 000 Kč bude vypořádán ve vyloučeném řízení) a náklady právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), spočívající v odměně advokáta za celkem [hodnota] úkonů právní služby [za převzetí věci a přípravu zastoupení, sepis žaloby, vyjádření a částečné zpětvzetí ze dne [datum], vyjádření ve věci ze dne [datum], účast při soudním jednání dne [datum], [datum], [datum], vždy přes 2 hodiny a dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT], a to za první tři úkony z tarifní hodnoty 310 782 Kč ve výši a 9 580 Kč [dle § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) AT, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013], za zbylé úkony z tarifní hodnoty 109 438 Kč a 5 500 Kč [dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) AT], 11 x režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč za tytéž úkony právní služby, celkem tedy 76 040 Kč [(3 x 9 580) + (8 x 5 500) + (11 x 300)], to vše zvýšení o náhradu za 21% DPH ve výši 15 968,40 Kč na základě dokladu, že advokát žalobce je plátcem této daně. Soud žalobci nepřiznal náhradu za uplatnění nároku u žalované s poukazem na § 31 odst. 4 OdpŠk. Náklady žalobce po zohlednění dílčího neúspěchu celkem 77 606,72 Kč [(5 000 + 76 040 + 15 968,40) * 0,80]. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci tuto částku, a to k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř., výrok III).

45. Lhůta k plnění ve výroku o věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobkyně v principu nijak nepoškozuje.

Poučení