48 C 506/2013-908

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Šťastnou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] trvale bytem [adresa žalovaného] zastoupená zmocněnkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] bytem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] trvale bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Z věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů, se přikazuje do vlastnictví žalobkyně: - pozemek par. [číslo] o výměře 1040 m2 - orná půda, zapsaný na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek] – [obec], u [stát. instituce], [stát. instituce].

II. Žalobkyně je povinna na úplné vyplacení podílu žalovaného vyplatit žalovanému částku ve výši 528 545, 75 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 náhradu nákladů řízení ve výši, jak bude určena v samostatném usnesení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 náhradu nákladů řízení ve výši ve výši, jak bude určena v samostatném usnesení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

VI. Žalobkyni se vrací přeplatek soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, a to prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 5 po právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu 5.11.2013 ve znění změn žaloby učiněných v průběhu řízení domáhá vypořádání společného jmění manželů s tím, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu č.j. 7C 293/2008, pravomocným 28.4.2011. Za trvání manželství byl ze společných prostředků manželů zakoupen pozemek par. [číslo] o výměře 1040 m2 – orná půda, zapsaný na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] u [obec], [územní celek] – [obec], u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ Pozemek“), a to za 780 000 Kč, dále vybavení bytu na adrese [adresa] (v žalobkyní odhadnuté pořizovací ceně celkem ve výši 1 011 450 Kč). Veškeré platby (např. spojené s bydlením účastníků, jejich domácností, školou dětí účastníků, zájmovou činností) byly hrazeny s účtu žalobkyně u [anonymizována tři slova], č. [bankovní účet] (dále jen„ Účet žalobkyně“), žalovaný k němu měl dispoziční právo, i na něj skládal v hotovosti finanční prostředky a obrazem z něj opět hotovost vybíral. Žalobkyně do manželství přinesla osobní vozidlo [anonymizována dvě slova], prodané v roce 2000, přičemž z kupní ceny se nakoupila vozidla pro firmu žalovaného [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] a.s., [IČO] (dále jen„ PČSO“), do této firmy rovněž účastníci za trvání manželství investovali vesměs veškeré společné finanční prostředky, a to zejména do rekreačního zařízení„ [anonymizováno]“ v obci [obec] (dále též jen„ [ulice] zařízení“), které měla PČSO pronajaté a které následně zakoupila, za trvání manželství účastníků do něj investovala cca 12 605 237 Kč za stavební práce a opravy, které měly být následně započteny na kupní cenu, která byla pravděpodobně dohodnuta na částku 14 200 000 Kč. PČSO byla zapsána v roce 1998 jediným akcionářem a statutárním orgánem je žalovaný. Účastníci dále za trvání manželství nabyli od rodičů žalobkyně předkupní právo k bytu [číslo] adrese [adresa], toto právo následně účastníci převedli manželům [příjmení] smlouvou o úplatném převodu vlastnictví bytové jednotky za kupní cenu 850 000 Kč, přičemž tyto peníze v hotovosti inkasoval žalovaný, a zcela je investoval do PČSO (mimo jiné za ně zakoupil traktor). Žalobkyně dále již před manželstvím vlastnila Stavební spoření u [anonymizována tři slova] [právnická osoba] [číslo] přičemž naspořená částka 99 203,25 Kč byla vyplacena na Účet žalobkyně dne 12.5.2008, avšak žalovaný tuto částku výběrem z 21.5.2008 (v celkové výši 100 000 Kč) vybral a užil pro své potřeby. Rovněž za trvání manželství byla uzavřena další stavební spoření pro oba účastníky a pro oba syny účastníků, rovněž vše bylo placeno z Účtu manželky, přičemž žalobkyně své spoření musela vybrat, aby měla na živobytí své a synů, neboť v daném období žalovaný na domácnost ničeho nepřispíval, není jí známo, co se stalo se zbývajícími spořeními. Rovněž další kapitálové životní pojištění žalovaného u pojišťovny [anonymizováno] [číslo] se hradilo z prostředků ve společném jmění manželů. Účastníci dále uzavřeli tři pojistné smlouvy u [právnická osoba], a to č. [číslo], kde pojištěnou byla žalobkyně, pojistníkem žalovaný, žalovaný však smlouvu vypověděl a pojistné si ponechal, dále č. [číslo] a [číslo] na pojištěné – syny účastníků, přičemž žalobkyně neví, co se s těmito pojistkami stalo. S ohledem na to, že mezi účastníky (poté, co žalovaný opustil společnou domácnost a odstěhoval se do nového bydliště s novou přítelkyní, s kterou má pravděpodobně 2 děti) nedošlo k dohodě o vypořádání společného jmění manželů, domáhá se manželka vypořádání touto žalobou, když v žalobě původně specifikovala, že její výdělky za dobu trvání žalobkyně činily 2 403 114 Kč, předpokládané výdělky žalovaného (z jeho firmy PČSO) činily 196 779 042 Kč (když žádala vyhotovení znaleckého posudku za účelem vypočtení předpokládaného zisku této společnosti, neboť z příjmů, které žalovaný uváděl např. v řízení ve věci péče soudu o nezletilé děti účastníků, by žalovaný nemohl hradit ani výdaje na své živobytí), náklady na režii domácnosti činily cca 30 000 Kč/měsíc, tj. 4 170 000 Kč, každému z účastníků tedy má připadnout zbývajícího zisku ve výši 97 511 527 Kč, žalobkyně dále požadovala, aby do vypořádání byl započten movitý a nemovitý majetek PČSO z Rekreačního zařízení ve výši 25 397 000 Kč. Žalobkyně proto původně v žalobě požadovala, aby jí byl do vlastnictví přikázán Pozemek, vybavení bytu na adrese [adresa žalovaného], její stavební spoření v částce 99 203 Kč a aby jí žalovaný na vyrovnání podílů doplatil částku 121 082 071 Kč.

2. V řadě následujících doplněních/změnách žaloby, žalobkyně (pozn. soudu - a to i ke konkrétním výslovným výzvám soudu ve smyslu ust. § 118a o.s.ř. učiněných na jednání soudu dne 18.1.2016 a zejména dne 12.9.2016, 18.8.2018) různým způsobem měnila a dopočítávala jednotlivé jí požadované nároky. Zejména podáním z 26.2.2015 (a na jednání soudu dne 18.1.2016) žádala vypořádat Pozemek, vozidlo [anonymizována dvě slova], dále výnosy ze společnosti PČSO a vnosy do této společnosti, které manželka učinila cca ve výši cca 750 000 Kč, dále cenu za prodej bytu po rodičích žalobkyně ve výši 850 000 Kč (přičemž však uváděla, že žalovaný za tento byt ve skutečnosti inkasoval více peněz, proto navrhovala vyhotovení znaleckého posudku k ocenění tohoto bytu), dále stavební spoření žalobkyně z doby před uzavřením manželství, dále cenu stavebních spoření uzavřených u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] za trvání manželství na oba účastníky a obě jejich děti, když na doplacení podílu žádala po žalovaném částku 122 093 521 Kč. Tímto podáním však zároveň z vypořádání společného jmění manželů vyloučila movité věci – vybavení bytu na adrese [adresa žalovaného], neboť až v průběhu řízení – objevením dokladů/faktur zjistila, že tyto věci byly kupovány na firmu žalovaného (PČSO), a tedy nikoli z prostředků náležejících do společného jmění manželů. Podáním z 10.8.2017 pak v návaznosti na nemožnost mimosoudního vyrovnání (účastníci byly účastni soudem nařízené mediace – pozn. Soudu) a na nereálnost plnění ze strany žalovaného nově navrhovala, aby jí žalovaný na vypořádání podílu zaplatit pouze částku 3 045 309 Kč. Podáními z 10.10.2017 (k výzvě soudu) žalobkyně dále doplnila, že do manželství dále vnesla vkladem na Účet žalobkyně dne 11.2.2000 své úspory z době před uzavřením manželství ve výši 292 500 Kč, které byly použity na nákup Pozemku a které žádá rovněž vypořádat, dále žádá vypořádat kapitálové životní pojištění žalovaného u pojišťovny [anonymizováno] ve výši (přiznané žalovaným) 180 000 Kč; dále tedy žádala vypořádat své příjmy za trvání manželství ve výši 2 403 114 Kč, příjmy žalovaného z PČSO ve výši 3 935 598 Kč a jeho tvrzenou výplatu ve výši 10 000 Kč/měsíc, tj. 1 390 000 Kč, od čehož žádala odečíst náklady na rodinu a domácnost ve výši 30 000 Kč měsíčně, tj. částku 4 170 000 Kč; dále žádala vypořádat cenu za byt po rodičích žalobkyně ve výši 850 000 Kč, dále své stavební spoření v částce 99 203 Kč, cenu vozidla [anonymizována dvě slova] ve výši 110 000 Kč, stavebních spoření každého z účastníků v celkové výši 145 000 Kč, dále výdaje do PČSO ve výši 700 000 Kč a věno ve výši 100 000 Kč, v petitu proto navrhovala, aby do jejího vlastnictví byl přikázán Pozemek a žalovaný jí byl na vyrovnání podílů povinen doplatit částku 3 164 328 Kč.

3. Žalovaný podáním z 17.9.2014 souhlasil s tím, aby byl Pozemek přikázán žalobkyni s tím, nechť je jeho cena zjištěna znaleckým posudkem. K Účtu žalobkyně specifikoval, že na něj byly ukládány příjmy žalobkyně i žalovaného, a proto z něj byly logicky hrazeny i veškeré výdaje domácnosti. K vozidlu [anonymizováno] uvedl, že mu není známo, za co byly utraceny peníze za jeho prodej. Ke společnosti PČSO uvedl, že je vlastníkem jejích akcií od jejího vzniku, tj. od [datum], tj. před uzavřeném manželství, pokud tedy žalobkyně tvrdí, že do této společnosti cokoli vnesla ze svého majetku, či se tato společnost vůči ní jakkoli obohatila, nechť se těchto nároků domáhá samostatným řízení vůči této společnosti, neboť se nejedná o skutečnosti týkající se společného jmění manželů, když žalovaný výslovně popřel, že by do PČSO investoval jakékoli prostředky či jiný majetek patřící žalobkyni či spadající do společného jmění manželů. Tvrzení žalobkyně v tomto rozsahu a její návrhy na vypořádání majetku, zisků této společnosti pak považuje za zcela zmatečné. Ohledně tvrzeného výběru spoření žalobkyně ve výši 100 000 Kč, tento výběr popíral, rovněž si nevybavil skutečnosti týkající se dalších uzavíraných stavebních spoření účastníků, stavební spoření dětí účastníků jsou pak majetkem dětí a nespadají do vypořádání společného jmění manželů. Ohledně kapitálového životního pojištění u [anonymizováno] uvedl, že toto zrušil v roce 2013 a výplata činila zhruba 180 000 Kč. Ohledně životního pojištění u [anonymizováno] uvedl, že smlouva byla vypovězena a výplata činila cca 30 000 Kč, pojistky dětí zanikly bez výplaty, neboť nebylo hrazeno pojistné.

4. S ohledem na změnu tvrzení žalobkyně, která movité věci – vybavení bytu na adrese [adresa žalovaného], vyloučila z majetku spadajícího do společného jmění manželů žalovaný na jednání soudu dne 11.4.2016 specifikoval, že tyto movitosti dle něj spadají do společného jmění manželů (v opačném případě by bylo s podivem, na základě jakého titulu je žalobkyně užívá), žádal tedy jejich vypořádání a přikázání do vlastnictví žalobkyně. K výslovné výzvě soudu pak podáním z 12.10.2016 specifikoval, že se jednalo o běžné vybavení domácnosti, přičemž však není schopen doložit, z jakých prostředků byly dané movitosti pořízeny; podáním z 18.9.2017 dále uvedl, že výběrem částky 100 000 Kč dne 21.5.2008 z Účtu žalobkyně vybíral pouze své vlastní výlučné prostředky, když na tento účet byly dne 1.8.2006 a 18.10.2016 připsány jeho výlučné prostředky ve výši 2 x po 1 382 250 Kč, tj. částka 2 764 500 Kč, za prodej rodinného domu [adresa] na [list vlastnictví] v k.ú. [obec] po rodičích žalovaného, přičemž žalovaný následnými finančními výběry z Účtu žalobkyně ve výši 200 000 Kč dne 25.8.2006, 100 000 Kč dne 30.8.2016, 130 000 Kč dne 19.10.2006, 820 000 Kč dne 27.10.2006, 250 000 Kč dne 2.11.2006, 200 000 Kč dne 23.11.2006, 200 000 Kč dne 28.11.2006, 300 000 Kč dne 4.12.2006 a právě dne 21.5.2008 ve výši 100 000 Kč, vybral pouze 2 300 000 Kč, jako kompenzační námitku vůči nárokům žalobkyně proto započítal zbylou nevybranou částku jeho výlučných prostředků ve výši 464 500 Kč. Kromě toho k výběru této částky 100 000 Kč dále specifikoval, že tato byla užita k náhradě škody, kterou žalobkyně způsobila při dopravní nehodě dne 31.3.2008 na vozidle [právnická osoba]. Ohledně životního pojištění žalobkyně č. [číslo] u [právnická osoba] uvedl, že mu není známo jakou formou a v jaké výši měly být dané prostředky vyplaceny či k čemu použity. Žalovaný proto ve svém podáním z 21.11.2017 navrhl, aby byl Pozemek přikázán do vlastnictví žalobkyně a aby mu byla povinna zaplatit na vyrovnání podílu částku ve výši 799 231 Kč. Podáním z 9.2.2018 se dále vyjádřil tak, že stavební spoření [anonymizována tři slova] vyplacené mu ve výši 182 343,41 Kč zcela použil na potřeby nezletilých synů, rovněž žalobkyni bylo vyplaceno stavební spoření ve výši 168 411,62 Kč, přičemž nedoložila, na co je využila; k tvrzené částce 700 000 Kč investované žalobkyní do PČSO tuto skutečnost žalovaný zcela popřel; rovněž tak jako opožděně uplatněný a nepravdivý shledal požadavek na započtení věna žalobkyně ve výši 100 000 Kč; k tvrzenému vkladu prostředků žalobkyně ve výši 292 500 Kč na Účet žalobkyně specifikoval, že tento účet zakládali společně, jednalo se tedy o peníze náležící do společného jmění manželů; žádal proto nově, aby byla žalobkyně povinna zaplatit mu na vyrovnání podílu částku ve výši 700 000 Kč.

5. Soud ve věci rozhodl rozsudkem z 8.3.2018, č.j. 48 C 506/2013-498, jímž Pozemek přikázal do vlastnictví žalobkyně a uložil žalobkyni na vypořádání podílů zaplatit žalovanému 103 045,50 Kč, dále žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, každému z účastníků uložil zaplatit polovinu náhrady nákladů řízení státu a rozhodl o vrácení přeplatku soudního poplatku žalobkyni. Takto soud rozhodl z toho důvodu, že v řízení vzal pouze za prokázané, že součástí společného jmění manželů byl Pozemek v nesporované ceně 1 400 000 Kč dle znaleckého posudku, každému z účastníků tak náležel podíl ve výši 700 000 Kč. Dále soud shledal důvodnými a prokázanými vnosy ze společného jmění účastníků do výlučného majetku žalovaného, a to konkrétně za prodej bytu po rodičích žalobkyně ve výši 850 000 Kč (které žalovaný užil pro potřeby Rekreačního zařízení), a dále za částku uspořenou ze společných prostředků za trvání manželství na pojištění žalovaného u [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] ve výši 145 502 Kč; proto žalobkyni náležela k jejímu podílu též částka 425 000 Kč (1/2 z 850 000 Kč) a částka 72 251 Kč (1/2 z 145 504 Kč). Dále soud jako důvodný a prokázaný posoudil vnos z výlučného majetku žalobkyně do společného jmění účastníků, a to konkrétně za spoření žalobkyně u [anonymizována dvě slova] uspořené před uzavřením manželství ve výši 99 203,50 Kč (které žalovaný vybral pro své osobní účely, aniž by však v řízení tvrdil a prokázal, že by tyto prostředky vynaložil na svůj výlučný majetek, má se proto za to, že byly vynaloženy v rámci společného jmění manželů). Veškeré další vnosy tvrzené jak žalobkyní tak žalovaným soud shledal nedůvodnými, stejně jako návrh žalobkyně vypořádat jí tvrzené možné zisky PČSO, když soud dospěl k závěru, že společnost PČSO, tj. její hodnotu/cenu, do vypořádání společného jmění nelze zahrnout, protože byla žalovaným založena a vnikla před uzavřením manželství; nebylo možno vypořádat ani případné zisky této společnosti vyplacené žalovanému, protože takové zisky v řízení nebyly ani tvrzeny.

6. Výše uvedený rozsudek zdejšího soudu byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení usnesením Městského soudu z 5.12.2018, č.j. 91 Co 214/2018-556 se závazným právním názorem, nechť jsou účastníci (po ujasnění, kdo z účastníků a k jakým tvrzením nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní) vyzváni dle § 118a odst. 1., odst. 3 o.s.ř. k doplnění zcela konkrétních skutkových tvrzení a důkazů k jejich prokázání zejména ohledně tvrzeného vkladu žalobkyně ve výši 295 500 Kč z výlučných prostředků do společného jmění a tvrzené investice žalobkyně do vozového parku Rekreačního zařízení provozovaného PČSO ve výši 850 000 Kč; a dále ohledně tvrzeného vnosu žalovaného do společného jmění ve výši 464 500 Kč. Dále odvolací soud s odkazy na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 1109/2016, sp.zn. 22 Cdo 1287/2014 a sp.zn. 22 Cdo 1215/2012 soudu prvního stupně uložil, aby doplnil skutková zjištění (znaleckým posudkem) ohledně případných příjmů PČSO za trvání manželství účastníků, resp. ohledně výnosů z odděleného majetku žalovaného za trvání manželství, když dle závěrů soudní rozhodovací praxe plyne, že výnosy z odděleného majetku jednoho z manželů (ve formě podílu na zisku), vzniklé za trvání manželství, patří do společného jmění manželů.

7. Vázán závazným právním názorem odvolacího soudu soud účastníky vyzval dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k jejich prokázání ohledně každého jednotlivého tvrzeného vnosu z výlučného majetku toho kterého účastníka do společného jmění manželů a opačně a ohledně ceny společnosti PČSO ke dni zániku manželství na jednání soudu dne 29.11.2019.

8. Žalobkyně přes tuto výzvu ve stanovené lhůtě (do 20.2.2020) svá skutková tvrzení (ani návrhy důkazů) žádným způsobem nedoplnila, když vyjádřením z 25.1.2020 podaným soudu až 30.1.2020 (jakož i vyjádřeními následujícími z 5.10.2020, 16.12.2020, 15.2.2021 a další) pouze setrvala na skutečnostech již dříve uváděných v jejích četných podáních, tj. že podstata sporu tví v tom, že žalovaný po celou dobu manželství veškeré příjmy a zisky žalobkyně vkládal do svého podnikání, i veškeré věci pro domácnost kupovala akciová společnost žalovaného, žalovaný měl oficiálně pouze minimální mzdu, žalobkyně proto jako dříve dále požaduje, aby se soud zabýval majetkem a zisky PČSO a vypořádal veškeré její zisky, majetek včetně movitostí (strojů a zařízení) a Rekreačního zařízení, přičemž žalobkyně k příslušným důkazům (např. účetnictví) nemá přístup, konkrétní investice do Rekreačního zařízení nemůže doložit. K tvrzeným vnosům z jejího výlučného majetku uvedla, že dalšími např. doklady a účty co bylo koupeno, nedisponuje s tím, že by pouze mohla doplnit svoji výpověď. Žalobkyně proto závěrečným podáním (z 4.5.2021) žádala, aby jí byl do výlučného vlastnictví přikázán Pozemek a aby jí byl žalovaný povinen zaplatit již dříve přiznanou částku 596 454,55 Kč a dále částku 292 500 Kč a dále vyplatit 1/2 hodnoty závodu PČSO.

9. Žalovaný podáním z 21.2.2020 doplnil (v prodloužené lhůtě dle usnesení zdejšího soudu z 12.2.2020, č.j. 48 C 606/2013-623) svá skutková tvrzení ohledně vnosu z jeho výlučných prostředků ve výši 464 500 Kč, že za trvání manželství byl prodán byt po jeho rodičích, za který mu proto byla na Účet žalobkyně ve svou splátkách vyplacena částka celkem 2 764 500 Kč, z níž však pro své potřeby postupnými většími výběry (v podání specifikovanými) vybral pouze částku 2 200 000 Kč; zbývající částka byla spotřebována do roku 2007 různými platbami pro potřeby rodiny, domácnosti včetně výběrů z bankomatů činěnými výhradně žalobkyní, což žalovaný dokládal výpisy z Účtu žalobkyně za dané období (od srpna 2006 do září 2007, v nichž specifikoval jednotlivé platby, na něž byla daná zbývající částka spotřebována); žádal proto nově vypořádat vnos ze svého výlučného majetku na společné jmění manželů ve výši 564 500 Kč. Ohledně vyplacení prostředků ze stavebního spoření u [anonymizována tři slova] č. [bankovní účet] žalovaný pouze doplnil, že neví, na co žalobkyně použila jí dne 9.2.2009 vyplacenou částku 168 411,62 Kč, ohledně částky vyplacené z příslušného spoření žalovanému žalovaný nedoplnil ničeho. Ke PČSO žalovaný zopakoval, že vznikla před uzavřením manželství, rovněž základní kapitál 1 000 000 Kč byl splacen z jeho výlučných prostředků, rozdíl mezi aktivy a pasivy této společnosti ke dni zániku manželství doložil znaleckým posudkem [číslo] znaleckého ústavu [právnická osoba], z něhož rovněž plyne, že za trvání manželství nebyly z PČSO vypláceny žalovanému žádné podíly na zisku ve formě dividend, tedy v tomto případě za trvání manželství nevznikly žádné výnosy z výlučného majetku ve formě podílu na zisku, které by bylo možno vypořádat (když žalobkyně ve svých podáním zaměňuje možné příjmy společnosti s možnými podíly na zisku ve formě dividend). Žalovaný proto závěrečným návrhem z 13.5.2021 žádal, aby Pozemek byl přikázán žalobkyni a tato byla povinna vyplatit žalobci 1/2 jeho hodnoty, tj. částku 700 000 Kč a dále částku 282 500 Kč odpovídající 1/2 vnosu žalovaného do společného jmění manželů.

10. V řízení byl prokázán následující skutkový stav:

11. Nespornými tvrzeními účastníků má soud za prokázané, že do společného jmění manželů spadá Pozemek (a že jej oba účastníci žádají přikázat do výlučného vlastnictví žalobkyně).

12. Z rozsudku zdejšího soudu z 5.4.2011, č.j. 7C 293/2008-21, pravomocného dne 28.4.2011 má soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a bylo pravomocně rozvedeno dne 28.4.2011, a tímto dnem proto zaniklo jejich společné jmění manželů.

13. Výpisem z Katastru nemovitostí z 28.11.2012 [list vlastnictví] k.ú. [obec] u [obec] soud zjistil, že do společného jmění manželů – účastníků náleží Pozemek; z Notářského zápisu č. [spisová značka] soud zjistil, že Pozemek účastníci nabyli od [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] za kupní cenu 780 000 Kč.

14. Ze znaleckého posudku Miloše Lindnera z 30.11.2016 [číslo] má soud za prokázanou cenu Pozemku ke dni zániku manželství účastníků (tj. k 28.4.2011), a to ve výši 1 400 000 Kč (kterou účastníci po celou dobu řízení nijak nesporovali).

15. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti PČSO z 5.9.2013 soud zjistil, že jediným akcionářem společnosti a předsedou představenstva PČSO je žalovaný, PČSO byla zapsána dne [datum].

16. Ze Znaleckého posudku znaleckého ústavu RSM CZ a.s. [číslo] z 19.2.2020 (zadavatele žalovaného) má soud za prokázané, že hodnota závodu PČSO na základě majetkové metody substanční hodnoty činila (tržní hodnota) ke dni zániku manželství účastníků 1 513 000 Kč a dále že z analýzy založené na účetních výkazech PČSO jež jsou součástí daňových přiznáních nebyl identifkován vývoj v hodnotě vlastního kapitálu společnosti, který by indikoval distribuci dividend jejím vlastníkům, tedy PČSO akcionářům (za trvání manželství účastníků) nedistribuovala dividendy; znalecký posudek přitom obsahuje všechny zákonné náležitosti dle ust. § 127a o.s.ř., znalecký ústav podrobně popsal jak podklady z nichž vycházel (přičemž uvedl, že kompletní účetnictví PČSO s ohledem na skartační doby již není k dispozici) tak použité metody ocenění, při ústním doplnění znaleckého posudku na jednání soudu dne 15.1.2021 doplnil, že vycházel jak z finančních výkazů za roky 1999 -2011 tak z místního šetření. Dle finančních výkazů pak znalecký ústav provedl analýzu vlastního kapitálu, z níž jasně plyne, že nebylo zjištěno vyplácení jakýchkoli dividend. Znalecký ústav dále více specifikoval použité metody ocenění, jakož i jednotlivé korekce, které k získání finální hodnoty použil (a z jakého důvodu), když vycházeli zejména z tržní ceny celého podniku, nikoli z jednotlivé ceny případných např. movitostí, o nichž neměli informace.

17. Notářským zápisem [spisová značka] z 4.8.2003 postoupili manželé [příjmení] (rodiče žalobkyně) své dceři a jejímu manželovi, tj. společně účastníkům za trvání jejich manželství, předkupní právo k bytu [číslo] na adrese [adresa]; ze Smlouvy o úplatném převodu vlastnictví bytové jednotky uzavřené 3.5.2004 mezi [právnická osoba] a účastníky (jako manžely) plyne, že účastníci tento byt koupili za kupní cenu 725 500 Kč; účastníci tento byt Smlouvou o úplatném převodu vlastnictví bytové jednotky z 22.6.2004 prodali manželům [příjmení] za kupní cenu 850 000 Kč, kterou kupující dle čl. III. Smlouvy zaplatili v hotovosti (co do částky 390 000 Kč při podpisu smlouvy, co do částky 160 000 Kč do 15 dnů od podpisu smlouvy, a co do částky 300 000 Kč dne 30.7.2004).

18. Z dopisu matky žalobkyně z 4.6.2016 soud zjistil, že matka žalobkyně se z důvodu svého vyššího věku a zdravotního stavu obrátila v této věci na zdejší soud písemně, přičemž uvedla, že dceři (žalobkyni) jako rodiče darovali při vstupu do manželství nemalé věno, konkrétně úspory ve výši 100 000 Kč a vybavení bytu (starožitný nábytek, obrazy, lustry, porcelán atp.); dále po přesvědčování ze strany žalovaného účastníkům formou notářského zápisu přenechali (matka a otec žalobkyně) svůj byt v [část obce] na adrese [ulice a číslo], přičemž účastníci byt následně prodali (a přes předchozí ujišťování žalovaného, že v případě prodeje by žalobkyni zajistil jiné bydlení, či jí předal finance na jeho pořízení) byly veškeré finanční prostředky za prodej daného bytu použity do rekreačního zařízení [anonymizováno] u [obec] (s tím, že se musí vybudovat, aby poté neslo zisky pro rodinu); i ona sama (matka žalobkyně) s tímto rekreačním zařízením pomáhala, zejména když tam byly velké akce (např. pomáhala s nákupy, pečením, hlídáním dětí, ale i obstaráváním klientely – nabízením do škol, školek, sportovišť); dále uvedla, že dceři (žalobkyni) před vstupem do manželství pořídili vozidlo [anonymizována dvě slova] za 110 000 Kč, které žalovaný prodal a na její jméno již jiné auto nepořídil; závěrem uvedla, že v období, kdy žalovaný žalobkyni nedával žádné prostředky na domácnost (což bylo před rozvodem, kdy měl žalovaný milenky a další děti), dceři přispívali 5 000 Kč měsíčně.

19. Výpisy z Účtu žalobkyně má soud za prokázané, že na tento účet byly po celou dobu trvání manželství poukazovány příjmy žalobkyně i žalovaného (např. od ČSSZ, firmy [právnická osoba]) a byly z něj hrazeny platby účastníků i jejich dětí (jako splátky spoření – trvalé příkazy, náklady na bydlení účastníků, běžné nákupy), oba účastníci k němu měli dispoziční právo; rovněž na tento účet byly oběma účastníky poukazovány a z něj vybírány různé (často neidentifikovatelné částky - i v poměrně vysokých výších (např. dne 7.5.2004 blíže v řízení neidentifikovaný klientský vklad 600 000 Kč, dne 5.2.2004 byl učiněn vklad 20 000 Kč od [jméno] [příjmení] – matky žalobkyně); na tento účet byla dne 1.8.2006 připsána částka 1 382 250 Kč a dne 18.10.2006 částka 1 382 250 Kč (obojí z účtu [jméno] [příjmení]), obratem byly žalovaným vybrány částka 300 000 Kč dne 3.8.2006, částka 200 000 Kč dne 25.8.2006, částka 100 000 Kč dne 30.8.2006, dále byly činěny další neidentifikované výběry v řádech tisíců a zadávány příkazy k úhradě v řádech i desetitisíců, dne 19.9.2006 byla žalovaným vložena neidentifikovaná částka ve výši 180 000 Kč, dále byly žalovaným vybrány částka 130 000 Kč dne 19.10.2006, částka 820 000 Kč dne, částka 250 000 Kč dne 2.11.2006, částka 200 000 Kč dne 23.11.2006, částka 200 000 Kč dne 28.11.2006 a částka 300 000 Kč dne 24.12.2006; dále z tohoto účtu byly činěny i platby identifikované jako stav. spoření (např. 3 platbami po 18 000 Kč dne 1.12.2006), dále z účtu odcházela řada neidentifikovaných plateb např. výběrů z bankomatu v řádech tisíců a další platby za nákupy zjevně se týkající potřeb rodiny a domácnosti účastníků (pozn. soudu - což účastníky nebylo v řízení nijak sporováno); konečný zůstatek na účtu byl např. dle výpisu z 11.9.2007 pouze 4 294,23 Kč, následně byly na účet přijímány např. platby z ČSSZ, ze společnosti [právnická osoba], dne 18.12.2007 byl učiněn klientský vklad žalovaným ve výši 50 000 Kč a dne 26.2.2008 žalobkyní ve výši 20 000 Kč; dne 12.5.2008 byla přijata platba ze spoření žalobkyně ([číslo]) ve výši 99 203,25 Kč, dne 21.5.2008 učinil žalovaný výběr ve výši 100 000 Kč.

20. Z výpisu [anonymizována tři slova] [právnická osoba] z 14.1.2002, výpisu z účtu za rok 2008 [anonymizována tři slova] [anonymizováno], sdělení [anonymizována tři slova] [anonymizováno] z 20.9.2016 a z výpisu z Účtu žalobkyně za květen 2008 bylo prokázáno, že žalobkyně si u této společnosti založila spoření dne 29.12.1997, naspořené prostředky následně převedla na nový účet založený dne 29.4.2008, který byl zrušen dne 5.5.2009, zůstatek tohoto spoření (č. smlouvy [číslo]) byl vyplacen na Účet žalobkyně dne 12.5.2008 ve výši 99 203,25 Kč.

21. Z potvrzení od [anonymizováno] z 12.1.2004 včetně ústřižku poštovní poukázky A soud zjistil, že žalovaný měl u této společnosti uzavřenu pojistnou smlouvu, dne 9.12.2003 bylo zaplaceno pojistné ve výši 41 852 Kč. Ze sdělení [anonymizována tři slova] z 3.6.2016 má soud za prokázané, že žalovaný dne 2.4.1999 uzavřel kapitálové životní pojištění [číslo], jehož hodnota k 28.4.2011 činila 145 502 Kč.

22. Z žádosti o zrušení pojištění na formuláři [právnická osoba] podané dne 9.12.2010 soud zjistil, že tuto podepsal žalovaný jako pojistník a dne 18.11.2010 žalobkyně jako pojištěná; z dopisu [právnická osoba] z 15.12.2010 dále plyne, že žalovaný byl pro případ požadovaného výběru pojistky č. [číslo] a č [číslo] vyzván k dodání úředně ověřeného podpisu; z dopisů žalovaného společnosti [právnická osoba] z 28.2.2011 dále plyne, že tuto společnost požádal o zrušení a výplatu pojistek synů účastníků č. [číslo] a [číslo] a pojistky žalobkyně č. [číslo].

23. Ze zakázkového listu dodavatele [jméno] [příjmení] z 10.2.2010 soud zjistil, že žalovaný jako objednatel objednal konferenční stolek s intarzií, jídelní stůl a židle za celkovou částku 72 600 Kč, přičemž fakturováno mělo být na plátce – společnost žalovaného [příjmení].

24. Z Kupní smlouvy o převodu vlastnictví nemovitosti uzavřené dne 21.7.2006 soud zjistil, že žalovaný prodal manželům [příjmení] jím výhradně vlastněné nemovitosti zapsané na LV š. [anonymizováno], k.ú. [obec], a to rodinný dům [adresa], parcelu st. [parcelní číslo] a pozemek par. [číslo] za kupní cenu 2 850 000 Kč, přičemž dle čl. III. této smlouvy byla část kupní ceny ve výši 2 x 1 382 250 Kč splatná na Účet žalobkyně, a to v termínech stanovených danou smlouvou z účtu úschov advokáta [titul] [jméno] [příjmení].

25. Z rozhodnutí Magistrátu hl.m. Prahy S-MHMP 403205 2008 z 4.7.2008 soud zjistil, že žalobkyně byla shledána vinnou že při řízení vozidla ve vlastnictví PČSO (RZ: [číslo] [číslo]) způsobila dne 31.3.2008 dopravní nehodu a za daný přestupek jí byla stanovena pokuta 4 000 Kč, z odůvodnění tohoto rozhodnutí plyne, že žalovaný se jako jednatel [příjmení] s nárokem na náhradu vzniklé majetkové škody nepřipojil. Z faktury [číslo] z 22.5.2008 plyne, že vozidlo [registrační značka] mělo být opraveno za celkovou částku 126 945 Kč.

26. Z potvrzenky [anonymizována tři slova] z 11.2.2000 soud zjistil, že žalobkyně na Účet žalobkyně daný den složila částku ve výši 292 500 Kč.

27. Ze sdělení [anonymizována tři slova] z 4.12.2017 a z 25.1.2018 soud zjistil, že na níže uvedené smlouvy byly vklady zasílány z Účtu žalobkyně; smlouva č. [číslo] uzavřená žalovaným dne 7.11.2001 byla ukončena dne 18.3.2011 a žalovanému byl vyplacen zůstatek 182 343,41 Kč; smlouva č. [číslo] uzavřená dne 7.11.2001 žalobkyní byla ukončena dne 9.2.2009 a žalobkyni byl vyplacen zůstatek ve výši 168 411,62 Kč; dále byl veden účet stavebního spoření vždy pro každého ze dvou synů účastníků.

28. Z výpovědi svědkyně [titul] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyni zná asi 15 let, byly kolegyně na transfúzním oddělení vinohradské nemocnice, poté žalobkyně pracovala v [část obce], jako lékařka žalobkyně v té době vydělávala kolem 10 000 Kč měsíčně, ještě navíc jezdila se záchrankou, příp. brala v [obec] služby na interně. Poté, co se jí narodily děti začala pomáhat na„ [anonymizováno]“ (Rekreační zařízení – pozn. soudu), kterou měli s manželem, který měl stavební firmu. Svědkyně vícekrát zažila, že žalobkyně pro„ [anonymizováno]“ zařizovala různé věci – řešila tam interiéry, nakupovala v Makru pro tamější větší akce, svědkyně sama tam jezdila na akce vypomáhat (např. roznášeli pivo), ví, že tam vypomáhala i maminka žalobkyně (když se např. roznášely reklamní letáky atp.), z peněz tam vydělaných to účastníci celé rekonstruovali. Svědkyně byla rovněž několikrát u účastníků doma, měli vše celkem luxusně zařízené. Žalobkyně rovněž za trvání manželství za svůj [značka automobilu] dostala od žalovaného 3 dveřové [anonymizováno] (svědkyně se domnívala, že za porod syna) a následně nějaké vozidlo 5 dveřové. Svědkyně rovněž od žalobkyně věděla, že za peníze získané z prodeje bytu po rodičů žalobkyně koupil bagr. K firmě žalovaného svědkyně ničeho víc nevěděla, domnívala se, že se jednalo o firmu větší, neboť na„ [anonymizováno]“ vždy parkovalo hodně aut a žalovaný se netajil tím, že se jednalo o jeho auta. Svědkyně rovněž zažila, když žalovaný během manželství s žalobkyní mluvil o tom, že jí zařídí ordinaci (i svědkyni v této budoucí ordinaci nabízel práci), což se následně nestalo. Svědkyně dále doplnila, že blíže neví, jak probíhalo financování domácnosti účastníků, neví, odkud pocházely např. peníze, z nichž žalobkyně platila za zmiňované nákupy v Makru pro„ [anonymizováno]“.

29. Ze svědecké výpovědi svědkyně [titul] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyni zná přes paní [příjmení] asi od roku 2000, vídali ji i s žalovaným, když byly děti malé na chatě svědkyně [příjmení] v Krušných horách a poté na„ [anonymizováno]“. V této době žalobkyně pracovala na záchrance, pak se starala o malé děti, žalovaný měl prosperující stavební firmu a společně zvelebovali„ [anonymizováno]“. Z návštěv účastníků na oné chatě i v bytě účastníků svědkyně ví, že společně říkali, že„ [anonymizováno]“ zvelebují a investují do ní, aby mohli, až odrostou děti, zařídit žalobkyni soukromou ordinaci. Svědkyně však nevěděla, jaké měli účastníci v době trvání manželství konkrétní příjmy, ani jakým způsobem měli financování zařízeno, např. z čích peněz žalobkyně platila případné nákupy pro„ [anonymizováno]“. Věděla jen, že žalovaný měl hodně těžké stavební techniky, házel statisícové částky a choval se, jako že má absolutně dost peněz na všechno, byl velice štědrý a choval se hezky jak k žalobkyni tak dětem. Rovněž jejich byt v paneláku měli pěkně luxusně zařízený. Oba účastníci svědkyni říkali, že žalobkyně prodala byt po rodičích (svědkyně se pouze domnívala že za cca 2 a 3 miliony korun) a že to investovali do„ [anonymizováno]“ a do toho bytu, a že peníze za prodej bytu a peníze ze stavební firmy investovali do„ [anonymizováno]“, aby díky ní vydělávali a mohli zařídit soukromou ordinaci pro žalobkyni. Na svědkyni to vždy působilo, že mají všechny peníze společné a že žalobkyně se stará o„ [anonymizováno]“ a o děti. Sama se žalobkyní několikrát pro„ [anonymizováno]“ např. nakupovala v Makru či tam vypomáhala na akcích, vypomáhali zde i rodiče žalobkyně, např. s hlídáním dětí, prodejem toho bytu atp, žalobkyně se okolo„ [anonymizováno]“ nadřela – kolem let cca 2005 2006 po dobu cca 4-5 let, prakticky to provozovala, měla to celé na starost; ještě když byly děti malé začala žalobkyně pracovat jako doktorka, a na té„ [anonymizováno]“, jak svědkyně uvedla, dělala ve svém volném čase. K vozidlům žalobkyně svědkyně pouze uvedla, že žalobkyně vždy na tu dobu dostala velice luxusní auto, aby mohla vozit děti a zásobovat„ [anonymizováno]“, oba účastníci jí říkali, že to byl dar pro žalobkyni, svědkyně však nevěděla, na koho konkrétně byla vozidla psána.

30. Při své účastnické výpovědi žalovaný uvedl, že účastníci za trvání manželství hospodařili tak, že založili společný účet na jméno žalobkyně a na něj vkládali veškeré jejich příjmy a hospodařili společně. Jaký měl v dané době plat si nepamatuje, pracoval na řadě pozic od zedníka po ředitele, v jiné firmě nikdy zaměstnán nebyl. Veškeré své příjmy vkládal na tento účet, k němuž měl dispoziční oprávnění, na platby své firmy měl účty jiné, na tento účet šly pouze platby rodinné včetně platby za prodej jeho domu po jeho rodičích. Ohledně prodeje bytu po rodičích žalobkyně si již nevybavil, proč byla kupní cena inkasována v hotovosti, ani si nevybaví, kdo ji přebíral, ale asi to byla žalobkyně (která si ji vzala do kapsy). K vozidlu [anonymizována dvě slova] si nevybavil, kdy bylo prodáváno a za kolik (pouze si vybavil, že to byl starý šunt). Za trvání manželství žalobkyně užívala zdarma služební vozidlo, o němž věděla, že je zapůjčené. K jakýmkoli stavebním spořením uvedl, že si nevybaví, kdy je vybral, pokud však něco vybral, tak se jednalo o jeho spoření, nikoli žalobkyně, všechna spoření byla placená ze společných peněz buď ze zmiňovaného účtu nebo v hotovosti. K vložení částky 292 500 Kč na Účet žalobkyně uvedl, že si pouze vybavuje, že tento účet uzavírali spolu, vložení daných peněz si nevybavil, ovšem tyto peníze určitě nevlastnila a neušetřila žalobkyně, spíše to byly peníze žalovaného, mohly to být společné uspořené peníze. Nevybavil si ani z jakých peněz byl kupován pozemek v [obec], ale určitě to bylo z peněz společných. Žalovaný dále nechtěl odpovídat na dotazy týkající se jeho faktických příjmů, toho, kdo stanovoval jeho mzdu ve firmě, toho, jak měl ve firmě ošetřeno užívání služebních vozidel třetími osobami, či ohledně toho, kdy se narodily jeho další děti.

31. Při své účastnické výpovědi žalobkyně uvedla, že Účet žalobkyně zakládala z důvodu požadavku svého tehdejšího zaměstnavatele. Do té doby měla své úspory zřejmě na vkladní knížce, v té výši cca 292 000 Kč (doklady k tomu však již nebyla schopna dohledat), když se vdávala až v 34 letech a do té doby, resp. do narození dětí v roce 2000, resp. 2002 byla po celou dobu zaměstnána. Tyto finanční prostředky na účet, který byl založen dříve spolu s žalovaným – někdy v roce 1999, vkládala později – toho 11.2.2000 již bez žalovaného. Už v roce 2004 nastoupila zpět do zaměstnání na částečný úvazek s příjmem cca 11- 15 000 Kč měsíčně, což šlo rovněž na daný účet. V dané době jí i její rodiče hodně pomáhali s dětmi a rovněž pomáhali na„ [anonymizováno]“, kde měl žalovaný v té době problémy s hospodařením, prakticky to žalobkyně pomáhala žalovanému rozjet, sháněla se klientela, žalovaný neustále tvrdil, že musíme vydělávat peníze a vkládat je do tohoto zařízení, že nám následně bude vydělávat. Žalobkyně tedy při vstupu do manželství měla ty úspory, vozidlo [anonymizována dvě slova], poté příjmy z částečného úvazku a stavební spoření 100 000 Kč, žalovaný si rovněž od jejích rodičů půjčil přes 100 000 Kč, které investoval do„ [anonymizováno]“ a rodičům nesplatil, ještě před svatbou dali rodiče žalobkyni věno 100 000 Kč, za což pořídili věci do domácnosti. Žalovaný měl dále firemní účty, z nichž platil některé věci do domácnosti, např. pračku, ledničku. Za kolik se prodalo vozidlo [anonymizováno] žalobkyně neví, vše vždy řešil žalovaný, za to jí koupil vozidlo [anonymizována dvě slova], které se následně prodalo, za to se koupilo jiné vozidlo, o němž se následně dozvěděla, že je vedeno na firmu. Stavební spoření ve výši 168 000 Kč žalobkyně vybrala v roce 2009, když jí žalovaný přestal přispívat na děti, za tyto peníze pořídila počítač (který potřebovala i ke své nové práci ve [právnická osoba]), zaplatila pobyt dětí na horách, (přičemž o těchto výdajích žalovaný přislíbil, že je zaplatí, avšak následně tak neučinil) a zbytek užila na živobytí rodiny. Ohledně kupní smlouvy, kterou účastníci prodali byt, který získaly po rodičích žalobkyně (a který by žalobkyně sama neprodávala, neboť jej pronajímali), žalobkyně uvedla, že ji skutečně podepsala, a to proto, že v dané době byla„ [anonymizováno]“ již odkoupená a žalovaný potřeboval peníze na zařízení a stroje. Účastníci v té době spolu vše konzultovali, bavili se o všem třeba i do dvou do rána. Konkrétně si vybavuje, že osobně měla požadavek, aby se za dané peníze koupil traktor na sečení trávy, protože v té době na„ [anonymizováno]“ sekala trávu právě ona, příp. zaměstnanci, přičemž to byl velký areál a tedy hodně práce, takže to byla její podmínka. Z této smlouvy peníze nikdy neviděla, nikdy je nepřevzala, pan [příjmení] (kupující – poz. soudu) byl kamarád žalovaného, žalobkyně se dále domnívá, že byt byl ve skutečnosti prodán za daleko vyšší částku, než těch uváděných 850 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že z jejího účtu se platily částky okolo 20 000 ročně na pojištění u [anonymizováno], přestala to platit kolem roku 2008, následně si ta společnost z naspořené částky sama strhávala dlužné platby, následně donutila žalovaného, aby tyto smlouvy zrušili, zbytek naspořených částek (z pojištění žalobkyně cca 60 000 Kč a syna cca 32 000 Kč) bylo vyplaceno na účet žalovaného. Ohledně vybavení rodinné domácnosti uvedla, že některé věci se pořídili z jejího věna, další luxusní věci vždy pořizoval žalovaný (bylo pořízeno např. nádobí Zepter za 120 000 Kč, sedačka za 100 000 Kč, jídelní stůl se židlemi za 70 000 Kč), přičemž žalobkyně tomu v dané době nerozuměla, vše řešil žalovaný s tím, že prakticky nebyl problém cokoli koupit (jezdili i na drahé zahraniční dovolené), v té době proto nevěděla, neřešila, že to bylo na firmu, myslela, že to vše patří do společných příjmů, že jde o příjmy rodiny. Pokud ona jezdila nakupovat pro„ [anonymizováno]“ platilo se to z jejího účtu, tedy i z jejích příjmů, vždy to platila z těch peněz, které na tom účtu byly, když tam peníze došly, žalovaný tam vložil další.

32. Z dalších ve věci provedených listinných důkazů neuvedených konkrétně výše soud nezjistil další ve věci relevantní skutečnost (s ohledem na níže uvedené právní závěry). Z důvodu nadbytečnosti soud zamítl zejména návrhy na doplňující výslech žalobkyně, když žalobkyně byla již v řízení řádně vyslechnuta ke všem rozhodným skutečnostem a k výzvě soudu dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. z 29.11.2019 pak (jak bylo již výše uvedeno) nedoplnila žádná nová dříve neznámá skutková tvrzení, která by mohla prokazovat např. svou výpovědí. Stejně tak soud jako nadbytečný zamítl návrh na doplnění ve věci vyhotoveného znaleckého posudku, když žalobkyně pouze sporovala odporné závěry znaleckého ústavu, soud však posudek zejména co do znaleckého zkoumání v rozsahu potřebném pro toto řízení (tj. zejména zda byly či nebyly vypláceny podíly na zisku během trvání manželství účastníků) považuje za věrohodný a vycházející z dostatečných podkladů. Soud veškeré výše uvedené důkazy hodnotil jednotlivě tak zejména v jejich vzájemné souvislosti (ust. § 132 o.s.ř.) a měl jimi za plně prokázaný skutkový stav, jak je rozveden níže.

33. Právně soud danou věc posoudil ve smyslu ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle dosavadních právních předpisů, tj. s ohledem na to, že k rozvodu manželství účastníků a zániku jejich společného jmění došlo ke dni 28.4.2011, dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k 28.4.2011 (dále jen„ občanský zákoník“).

34. Podle ust. § 143 odst. 1 občanského zákoníku tvoří společné jmění manželů a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

35. Podle ust. § 149 občanského zákoníku zánikem manželství zanikne i společné jmění manželů. Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem. Při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti.

36. Podle ust. § 150 odst. 3 občanského zákoníku neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud.

37. Podle ust. § 150 odst. 4 občanského zákoníku nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.

38. Ohledně rozsahu společného jmění účastníků ke dni zániku manželství, tedy ke dni 28.4.2011, tj. ohledně toho, jaké věci se ve smyslu ust. § 143 občanského zákoníku staly předmětem společného jmění účastníků a existovaly ke dni zániku manželství, byl soud dle ustálené judikatury (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.5.2007, sp. zn. 22 Cdo 1112/2006, či ze dne 27.9.2004, sp.zn. 22 Cdo 684/2004) vázán výslovným vymezením toho, jaký majetek a závazky (resp. případné zápočty toho, co bylo vynaloženo z výlučného majetku jednoho z účastníků na majetek ve společném jmění manželů a naopak) účastníci učinili předmětem vypořádání, když takto vymezené návrhy účastníků soud mohl překročit pouze při stanovení ceny majetku a způsobu jeho rozdělení mezi účastníky. S ohledem na znění žaloby a zejména výslovná poučení a výzvy soudu dle ust. § 118a o.s.ř. tak soud dospěl k závěru, že nároky žalobkyně v tomto řízení byly uplatněny včas v zákonných lhůtách a v rámci zásady koncentrace řízení, když zejména změny žaloby činěné žalobkyní pouze různě doplňovaly již v žalobě původně uplatněné nároky. Naopak ohledně žalovaným uplatněného vnosu z jeho výlučných prostředků do společného jmění manželů ve výši 564 500 Kč soud dospěl k závěru, že tento vnos byl žalovaným v řízení poprvé uplatněn až podáním ze dne 21.2.2020, resp. v dříve požadované výši pouze 464 500 Kč až podáním z 18.9.2017, tedy hluboce po uplynutí zákonné tříleté lhůty (dané ust. § 150 odst. 4 občanského zákoníku) pro možnost soudního vypořádání společného jmění manželů. Když i ohledně vnosů z výlučného majetku jednoho z manželů do společného jmění manželů za trvání manželství účastníků lze přistoupit k jejich vypořádání pouze tehdy, pokud byly dané nároky (na jejich vypořádání v rámci společného jmění manželů) uplatněny ve lhůtě tří let od zániku společného jmění manželů, tj. zde konkrétně nejpozději do 28.4.2014 (srovnej obdobně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 1109/2016, či sp.zn. 22 Cdo 2903/2005). Soud proto již na tomto místě uvádí, že vypořádání tohoto tvrzeného vnosu ze strany žalovaného není v tomto řízení již možné.

39. Z žaloby a jejích doplnění tak bylo zřejmé, že žalobkyně předmětem vypořádání učinila zejména Pozemek a veškerá stavební spoření a životní pojistky uzavřené účastníky za trvání manželství (u [právnická osoba], [anonymizováno 5 slov]), dále žádala vypořádat faktické zisky společnosti žalovaného PČSO za trvání manželství a její celkový majetek ke dni rozvodu manželství, a dále vnosy svého výlučného majetku do této společnosti, tj. do výlučného majetku žalovaného, v tvrzené výši 700 000 Kč (blíže nijak neodůvodněné) a dále spočívající zejména v investování prodejní ceny jejího vozidla [anonymizována dvě slova] ve výši 110 000 Kč, kupní ceny bytu získaného od rodičů žalobkyně ve výši 850 000 Kč, věna ve výši 100 000 Kč, vyplaceného zůstatku z jejího stavebního spoření ve výši 99 203,25 Kč a konečně vnosu jejích úspor z doby před manželství na Účet žalobkyně ve výši 292 500 Kč. Žalobkyně původně součástí společného jmění učinila i vybavení původní rodinné domácnosti účastníků, tyto movitosti však následně ze společného jmění manželů vyloučila, neboť zjistila, že byly nakoupeny tzv. na firmu žalovaného.

40. Žalovaný učinil nesporným, že do společného jmění manželů spadá Pozemek, jakož i to, že veškeré platby na spoření byly hrazeny z Účtu žalobkyně (jak plyne i z jeho výpovědi). Veškeré další skutečnosti týkající se jakýchkoli investic z majetku žalobkyně do jeho výlučného majetku, jakož i případné výběry spoření a pojistek popíral, příp. si je nevybavoval, pouze ohledně výplat pojistek od [anonymizována tři slova] uvedl, že toto zrušil v roce 2013 a výplata činila cca 180 000 Kč a z [anonymizováno] výplata činila cca 30 000 Kč, ohledně vyplacení stavebního spoření vyplaceného žalovanou nevěděl, na co prostředky užila. Ohledně movitých věcí tvořících vybavení dřívější společné domácnosti účastníků po změně žaloby žalobkyně to byl právě žalovaný, který trval na tom, že tyto movitosti jsou součástí společného jmění. Přes výslovnou výzvu soudu (a poučení o následcích jejímu nevyhovění dle § 118a o.s.ř. učiněné na jednání soudu dne 12.9.2016) však žalovaný tyto jednotlivé movité věci nijak nespecifikoval a zejména k žádné z těchto movitostí neuvedl, z jakých konkrétních finančních prostředků (spadajících do společného jmění manželů) byla fakticky pořízena a v dalších svých podáních ani v závěrečném návrhu již vypořádání tohoto majetku nepožadoval.

41. Soud se, co do rozsahu společného jmění manželů, dále především zabýval znovu tím, zda do společného jmění manželů spadá majetek či dosavadní zisky PČSO, resp. výnosy z této společnosti ve formě podílu na zisku. Přitom vycházel zcela ze závazného právního názoru odvolacího soudu (výše uvedeného) a z judikatury, na níž odvolací soud výslovně odkázal. Z takto vysloveného závazného právního názoru odvolacího soudu plyne, že je třeba rozlišovat, zda za trvání manželství byl jeden z manželů fyzická osoba podnikající (tj. podnikající na základě živnostenského či jiného oprávnění dle zvláštních předpisů) nebo společníkem obchodní společnosti, tj. vlastníkem zcela samostatné právní entity – právnické společnosti. V případě výkonu samostatné výdělečné činnosti podnikající fyzické osoby je celý výnos z takového podnikání (veškeré zisky) příjmem společného jmění manželů (obdobně jako např. mzda zaměstnaného manžela), avšak ve stejném rozsahu jsou rovněž i výdaje a závazky z takového podnikání (dluhy) součástí společného jmění manželů, neboť je od podnikání fyzické osoby nelze oddělit. V případě podnikající fyzické osoby se tak součástí masy společného jmění manželů k vypořádání stává cena podniku fyzické osoby podnikající, tj. určí se cena tohoto podniku ke dni zániku společného jmění manželů jako rozdíl aktiv a pasiv, příp. se odečtou výlučné prostředky podnikajícího manžela, které do svého podnikání vložil (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 1287/2014, sp.zn. 22 Cdo 1215/2012). U manžela, který byl ke dni zániku manželství společníkem (vlastníkem) obchodní společnosti (právnické osoby), za situace, kdy podíl v této společnosti není součástí společného jmění manželů, se součástí společného jmění manželů stávají pouze výnosy z tohoto odděleného majetku vzniklé za trvání manželství (tj. výnosy ve formě podílu na zisku vyplacené společností manželovi, který je jejím společníkem); v těchto případech proto není nutné zjišťovat cenu podílu daného manžela v jeho obchodní společnosti, protože tento podíl (nabytý jedním z manželů před uzavřením manželství, příp. za trvání manželství ale z jeho výlučných prostředků) se nikdy nestal součástí společného jmění manželů (srovnej usnesení Nejvyššího soudu v ČR sp.zn. 22 Cdo 1109/2016).

42. Výše uvedená druhá možnost zcela dopadá i na řízení toto. V řízení bylo zcela prokázáno (výpisem z obchodního rejstříku) a mezi účastníky nebylo ani sporu o tom, že žalobce je vlastníkem (akcionářem) PČSO, přičemž zato společnost jím byla založena a byla zapsána již dne [datum], tedy před uzavřením manželství účastníků. PČSO je tak výlučným majetkem žalovaného a v rámci tohoto řízení lze vypořádat pouze případné výnosy z tohoto výlučného majetku ve formě podílů na zisku případně vyplácené za trvání manželství účastníků (pokud by např. během manželství nebyly účastníky spotřebovány na úhradu závazků rovněž plynoucích ze společného jmění manželů). Soud však setrvává na tom, že žádné konkrétní podíly na zisku, tj. u daného typu společnosti – dividendy vyplacené touto společností žalovanému (jako akcionáři) za trvání manželství nebyly v řízení ani tvrzeny. Žalobkyně žádala ve všech svých podáních vypořádat pouze celé zisky, které tato společnost dle jejích úvah a propočtů mohla během trvání manželství vygenerovat a dále veškerý majetek této společnosti (movitosti, nemovitosti). Oba účastníci však po celou dobu řízení v zásadě nesporně uváděli, že finanční prostředky (formou dividend) žalovanému z PČSO nebyly vypláceny (nýbrž že pobíral od této společnosti pouze minimální mzdu, která dle žalobkyně nepostačovala k úhradě všech potřeb rodiny). Tato skutečnost (nevyplácení dividend) pak byla v řízení nade vší pochybnost prokázána rovněž znaleckým posudkem znaleckého ústavu RSM CZ a.s. [číslo] z něhož zcela jasně plyne, že z dostupných finančních výkazů PČSO (které jsou pro posouzení dané konkrétní věci zcela dostatečné) lze bezpečně uzavřít (analýzou vlastního kapitálu), že po dobu trvání manželství účastníků nebyly žalovanému žádné dividendy vypláceny. V řízení tedy bylo prokázáno, že žádné výnosy z PČSO (dle výše uvedené judikatury) netvořily součást společného jmění manželů, v tomto rozsahu tak nelze v rámci společného jmění účastníků ničeho vypořádávat. Dle výše uvedené judikatury rovněž není na místě vypořádávat např. hodnotu vlastní [právnická osoba] (hodnotu závodu) nebo hodnotu jejího jakéhokoli konkrétního jednotlivého majetku (movitostí či nemovitostí), neboť tyto věci netvořily součást společného jmění manželů, protože se jednalo o majetek samotné právnické osoby PČSO, kterou žalovaný nabyl již před uzavřením manželství.

43. Soud dále dospěl k závěru, že do společného jmění manželů v konkrétním daném případně nepatřily ani movitosti – vybavení původní domácnosti účastníků, když žalovaný přes výzvu soudu žádným způsobem nedoložil, že kterákoli z těchto movitostí byla pořízena z majetku spadajícího do společného jmění manželů. Soud přitom přihlédl zejména k tomu, že ve své vlastní výpovědi žalovaný odmítl sdělit výši svých příjmů v rozhodném období, přičemž z výpisů z Účtu žalobkyně (na nějž přicházely dle shodných tvrzení účastníků veškeré jejich příjmy spadající do společného jmění manželů) plyne, že na tomto účtu nebyly evidovány žádné příjmy, z nichž by byl nákup movitostí v tvrzených cenách (v řádech desetitisíců i statisíců) možný. Naopak z výpovědi žalobkyně (kterou soud pro její podrobnost, spontánnost a logickou návaznost na ostatní ve věci provedené důkazy posoudil, jako věrohodnou) ve spojení s výpověďmi obou ve věci vyslýchaných svědkyň plyne, že účastníci měli domácnost zařízenou velmi luxusně a draze. Rovněž tak z předloženého zakázkového listu [jméno] [příjmení] z 10.2.2010 potvrzeného výpovědí žalobkyně plyne, že žalovaný i věci do rodinné domácnosti kupoval tzv. na firmu. Z výpovědi žalobkyně potvrzené v tomto rozsahu dopisem její matky z 4.6.2016 dále plyne, že věci do domácnosti byly pořizovány i z výlučných prostředků žalobkyně (z věna), příp. se jednalo o dary jejích rodičů. Soud proto uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že předmětné movité věci byly pořízeny z prostředků výlučně manžela (z prostředků firmy PČSO), resp. z výlučného majetku žalobkyně (z jejího věna). Žalovaný pokud tvrdil opak, pak toto své tvrzení nijak nedoložil, když v řízení neprokázal, že by movitosti, o nichž tvrdí, že spadají do společného jmění manželů, byly pořízeny z prostředků tvořících společné jmění manželů (a zejména jakých takovýchto příjmů).

44. Ohledně veškerých stavebních spoření, vyjma spoření žalobkyně u [anonymizována dvě slova] (o kterém bude pojednáno níže, jako o vnosu ve výši 99 203,55 Kč) a životní pojistky žalovaného u [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], kterou vybral žalovaný po zániku manželství, a jejíž hodnota ke dni zániku manželství činila 145 502 Kč (a o níž soud rovněž pojednává níže) soud dospěl k závěru, že tato spoření (tj. u [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]) byla naspořena za trvání manželství z prostředků spadajících do společného jmění manželů (dle v tomto shodných výpovědí účastníků byly všechny jejich platby hrazeny z Účtu žalobkyně, což je výpisy z tohoto účtu potvrzeno), avšak rovněž za trvání manželství byly účastníky (a to jak žalobkyní tak žalovaným) vybrány jejich zůstatky a tyto byly spotřebovány na jejich běžné potřeby, resp. potřeby rodiny. Výběry z účtů stavebního spoření za trvání manželství jsou potvrzeny sděleními [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], sděleními [anonymizováno] a žádostmi žalovaného o zrušení pojistek z 28.2.2011 a výpověďmi obou účastníků řízení, když v řízení nebylo ani tvrzeno (a to ani přes výzvu soudu učiněnou na dle závazného právního názoru odvolacího soudu na jednání dne 29.11.2019), že by jakékoli konkrétní takto vybrané finanční prostředky byly vynaloženy výhradně na výlučný majetek jednoho z účastníků (a nikoli pro jeho běžnou potřebu). S ohledem na to, že tyto prostředky získané ze společného jmění manželů byly za trvání manželství účastníky, resp. vždy jedním z nich, zcela utraceny v rámci jejich tehdejšího běžného hospodaření, rozhodl soud, že v tomto rozsahu do společného jmění manželů při jeho zániku nespadal žádný majetek, který by mohl být předmětem vypořádání.

45. S ohledem na vše shora uvedené proto soud dospěl k závěru, že ke dni zániku manželství do společného jmění manželů spadal pouze Pozemek, jehož cenu má za zcela prokázanou znaleckým posudkem M. Lindnera, který účastníci po celou dobu řízení nijak nesporovali, tj. do společného jmění manželů spadal pouze majetek v hodnotě 1 400 000 Kč.

46. Účastníci shodně neučinili předmětem vypořádání společného jmění žádné závazky.

47. Soud přitom neshledal žádné důvody, pro které by se mohl odchýlit od obvyklé rovnosti podílů obou manželů při vypořádání společného jmění, a proto podíl každého z účastníků na společném jmění manželů činil 700 000 Kč.

48. Ve smyslu ust. § 149 odst. 2 věta druhá občanského zákoníku soud dále zvažoval, zda bylo něco vynaloženo z výlučného majetku jednoho z manželů na společný majetek, jakož i k tomu, co případně ze společného majetku bylo vynaloženo na výlučný majetek jednoho z manželů.

49. V tomto rozsahu žalobkyně zejména uplatňovala zápočty investic do Rekreačního zařízení PČSO, jejímž společníkem je žalobce, a to ve výši 850 000 Kč za prodej bytu po rodičích žalované. Soud vyšel zejména z výpovědi žalobkyně a dopisu matky žalobkyně z 4.6.2016, jakož i kupní smlouvy z 22.6.2004, z nichž vzal za prokázané, že účastníci prodali byt získaný od rodičů žalobkyně (na adrese [adresa]) za kupní cenu 850 000 Kč, které měli dále účastníci vynaložit právě jako investici do Rekreačního zařízení. Soud byl však dále vázán závazným právním názorem odvolacího soudu, proto žalobkyni na jednání soudu dne 29.11.2019 opakovaně poučil, že musí doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout konkrétní důkazy k jejich prokázání ohledně toho, kdy a jaké zcela konkrétní investice byly učiněny ze společného jmění manželů (a to právě konkrétně z prostředků získaných prodejem bytu po rodičích žalobkyně) do Rekreačního zařízení. Žalobkyně však tato skutková tvrzení (jak již uvedeno výše) nedoplnila. Soud proto takto zcela obecně tvrzené vnosy do výlučného majetku žalovaného nemohl nijak vypořádat.

50. Ze stejných důvodů soud nemohl vypořádat ani další žalobkyní takto pouze povšechně tvrzené vnosy do Rekreačního zařízení v různých částkách – ve výši 700 000 Kč, ve výši věna poskytnutého jejími rodiči, ve výši finančních prostředků v blíže nezjištěné výši užité blíže neidentifikovaným způsobem za prodej jejího vozidla [anonymizována dvě slova]), když ani tyto vnosy nebyly žalobkyní konkrétně specifikovány ani prokázány (nebylo ani tvrzeno, jaký konkrétní majetek ve výlučném vlastnictví žalovaného, za ně měl být získán, když žádné takové konkrétní skutečnosti neplynou např. ani ze svědeckých výpovědí svědkyň [příjmení] a [příjmení], které měly pouze povšechné informace o hospodaření účastníků během trvání jejich manželství, neměly přehled o tom, z jakých konkrétních prostředků jsou financovány jejich potřeby, pouze uváděly shodně, že účastníci zjevně netrpěli nedostatkem).

51. Soud však setrval na svých závěrech uvedených již v prvním jeho rozsudku (když v tomto rozsahu zůstal závazným právním názorem odvolacího soudu nedotčen), že v řízení bylo dále prokázáno, a to sdělením [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] z 3.6.2016, že žalovaný až po zániku manželství dne 15.10.2013 ukončil své pojištění u této pojišťovny, přičemž k zániku manželství byla jeho hodnota 145 502 Kč. Toto pojištění bylo sice založeno těsně před vznikem manželství, tj. dne 2.4.1999, avšak v řízení bylo prokázáno výpisy z Účtu žalobkyně, jakož i vyplynulo z vlastní výpovědi žalovaného, že veškeré platby na pojistné (a spoření) byla hrazena ze společných prostředků, tj. z prostředků spadajících do společného jmění manželů. Soud proto dospěl k závěru, že tyto prostředky uspořené za trvání manželství náležely do společného jmění manželů, avšak žalovaným byly po ukončení manželství zcela vyinkasovány a utraceny, tj. již do jeho výlučného majetku. Soud proto k podílu žalobkyně dále připočetl částku 72 251 Kč ( z 145 502 Kč).

52. Soud stejně setrval i na závěru, že vnosem výlučného majetku žalobkyně do společného jmění manželů byl i vnos jejího spoření u [anonymizována dvě slova], které uzavřela a zcela naspořila z výlučných prostředků již před vznikem manželství, přičemž celý naspořený zůstatek ve výši 99 203,55 Kč byl převeden na Účet žalobkyně dne 12.5.2008, což je prokázáno jak výpisy a sděleními [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno], resp. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], tak výpisem z Účtu žalobkyně z května 2008. Stejným výpisem z Účtu žalobkyně bylo dále prokázáno, že tyto veškeré prostředky vybral výhradně žalovaný, a to klientským výběrem ve výši 100 000 Kč dne 21.5.2008. Soud přitom nevešel na argumentaci žalovaného, že tímto výběrem vybíral pouze své výhradní prostředky získané z prodeje jeho domu po rodičích, neboť prostředky získané tímto prodejem byly výběry žalovaného osobně (ve statisícových částkách) a následně řadou dalších výběrů (v řádech tisíců a desetitisíců) zcela vyinkasovány a utraceny (blíže neidentifikovanými osobami na blíže neidentifikované účely) již maximálně během roku 2007, což je zcela prokázáno výpisem z Účtu žalobkyně ze září 2007, kdy zůstatek na tomto účtu činil pouze necelých 4,5 tisíce korun. Další vklady na tento účet pak byly činěny žalobcem i žalobkyní. Již v průběhu roku 2007 tedy byly veškeré výlučné prostředky žalovaného za prodej domu po jeho rodičích zcela utraceny. Rovněž tak soud neakceptoval námitky žalovaného, že peníze z tohoto spoření užil na zaplacení škody způsobené žalobkyní společnosti PČSO, když z rozhodnutí Magistrátu hl.m. Prahy z 4.7.2008 naopak plyne, že PČSO se k danému řízení (přestupkovému proti žalobkyni) s nárokem na náhradu škody nepřipojila, z doložené faktury [číslo] pak není nijak zřejmé, zda a z jakých konkrétních finančních prostředků byla případná škoda na daném vozidla skutečně zaplacena. Dohodu účastníků v tomto smyslu přitom žalobkyně popřela. Soud proto uzavřel, že žalovaný dne 21.5.2008 vybral výlučné prostředky žalobkyně ve výši 99 203,25 Kč a tyto sám použil, přičemž v řízení ani netvrdil ani neprokázal na co je použil (např. na svůj jakýkoli výlučný majetek), má se proto za to, že tyto prostředky využil v rámci společného jmění manželů (§ 144 občanského zákoníku). Soud proto k podílu žalobkyně celou tuto částku spočívající ve vnosu z výlučných prostředků žalobkyně ve výši 99 203,25 Kč přičetl.

53. Pokud žalobkyně tvrdila a v řízení potvrzenkou z [anonymizována tři slova] z 11.2.2000 prokázala vklad svých výlučných prostředků ve výši 292 500 Kč na Účet žalobkyně, soud tento vnos do společného jmění manželů nemohl v daném případě nijak zohlednit, neboť ohledně těchto prostředků dospěl na základě výpisů z Účtu žalobkyně za trvání manželství k závěru, že celá tato částka (výlučných prostředků žalobkyně ve výši 292 500 Kč) byla zcela spotřebována za trvání manželství, a to výběry z Účtů žalobkyně učiněnými blíže neidentifikovanými osobami v různých částkách. Přes výslovnou výzvu soudu (z 29.11.2020 pak žalobkyně ani konkrétně nespecifikovala ani neprokázala, na co konkrétně, tj. kdy a na jaký konkrétní majetek ve společném jmění manželů, měly být tyto její výlučné prostředky použity. V řízení proto nebylo ani tvrzeno ani prokázáno, že by tyto výlučné prostředky žalobkyně byly užity na získání majetku (či splnění závazků) spadajícího do společného jmění. Soud proto tyto tvrzené vnosy rovněž nemohl nijak zohlednit, a to opět ve smyslu závazného právního názoru odvolacího soudu.

54. S ohledem na vše shora uvedené proto soud dospěl k závěru, že na podíl žalobkyně na zaniklém společném jmění účastníků připadá částka celkem ve výši 871 454,25 Kč (700 000+72 251+99 203,55), protože jí byl dle shodných návrhů účastníků do výlučného vlastnictví přisouzen Pozemek v celkové ceně 1 400 000 Kč, byla jí soudem zároveň uložena povinnost na vyrovnání podílu žalovaného doplatit celkovou částku 528 545,25 (700 000-72 251-99 203,55), a to s ohledem na tvrzené majetkové poměry žalobkyně v přiměřené lhůtě (s ohledem na výši této částky) dle § 160 odst. 3 o.s.ř. jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

55. O nákladech řízení včetně řízení odvolacího bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když k podání žaloby byl aktivně legitimován kterýkoliv z bývalých manželů (z nichž žalobkyně zaplatila soudní poplatek za žalobu, a žalovaný zálohu na vyhotovení znaleckého posudku vyhotoveného ve věci) a nelze tudíž hovořit o procesním úspěchu či neúspěchu některého z nich (tzv. iudicium duplex), soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu svých nákladů řízení.

56. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na výše uvedené tak, že účastníci jsou povinni zaplatit tyto náklady rovným dílem. Náklady řízení státu jsou tvořeny ve věci vyplaceným znalečným za vyhotovení znaleckého posudku M. Lindnera ve výši 1 780 Kč (když zbývající část znalečného byla vyplacena ze složené zálohy) a znalečným znaleckého ústavu RSM CZ a.s. za ústní doplnění jím vypracovaného znaleckého posudku předloženého žalovaným, o němž bude soudem rozhodnuto samostatným usnesením poté, co bude znaleckým ústavem řádně vyúčtováno. Soud proto výroky IV. a V. rozsudku rozhodl o povinnosti každého z účastníků zaplatit státu náklady řízení, jejichž konkrétní výši (v rozsahu 1/2 pro každého z účastníků) určí samostatným usnesením poté, co budou soudem zcela vyplaceny.

57. O vrácení přeplatku soudního poplatku ve výši 1 000 Kč žalobkyni soud rozhodl dle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když ve věci vyměřený soudní poplatek s ohledem na předmět řízení činil 17 000 Kč, žalobkyně však zaplatila 18 000 Kč.

Poučení