91 Co 306/2021- 996

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň JUDr. Blanky Trávníkové a Mgr. Markéty Jiráskové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupena JUDr. [jméno] [příjmení], zmocněnkyní bytem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupen Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů k odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 48 C 506/2013-908, ve znění usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 48 C 506/2013-967 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum], ve znění usnesení ze dne [datum], se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne [datum], ve znění usnesení ze dne [datum] (dále jen napadený rozsudek) přikázal soud I. stupně z věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů, do vlastnictví žalobkyně pozemek parc. [číslo] o výměře 1 040 m – orná půda, zapsán na LV [číslo] pro katastrální území Březová u Zvole, obec Březová – [obec], u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – západ (výrok I.). Současně uložil žalobkyni povinnost, aby na úplné vyplacení podílu žalovaného vyplatila žalovanému částku ve výši [částka], to vše do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok II.). O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl soud I. stupně tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok III.). Soud I. stupně dále uložil žalobkyni povinnost, aby na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 zaplatila státu náklady řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). Rovněž žalovanému uložil soud I. stupně povinnost, aby České republice na nákladech státu zaplatil částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Obvodního soudu pro Prahu 5. Soud I. stupně současně rozhodl o vrácení přeplatku na soudním poplatku žalobkyni (výrok VI.).

2. O vypořádání společného jmění účastníků rozhodoval soud I. stupně již podruhé poté, kdy bylo jeho předchozí rozhodnutí zrušeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2018, č. j. 91 Co 214/2018-556 Odvolací soud ve shora citovaném usnesení soudu I. stupně vytkl, že účastníkům řízení neposkytl správná procesní poučení a v konečném rozhodnutí poté překvapivě uzavřel, že účastníci svá tvrzení o plnění ze společného do výlučného či z výlučného do společného majetku neprokázali. Odvolací soud poukázal na okolnost, že výše uvedené závěry soudu I. stupně neobstojí především u tvrzeného vkladu žalobkyni ve výši [částka] z výlučných prostředků do SJM a také u žalovaným tvrzeného vnosu ve výši [částka] do SJM. Stejná výhrada odvolacího soudu se týkala rovněž žalobkyní tvrzené investice do vozového parku rekreačního zařízení Radost ve výši [částka] Odvolací soud zdůraznil, že v tomto ohledu je na žalobkyni, která vnos ze společného jmění do výlučného majetku tvrdí, aby ke svému tvrzení označila i relevantní důkazy.

3. Dalším důvodem, který vedl odvolací soud ke zrušení rozhodnutí soudu I. stupně, byla ta okolnost, že soud I. stupně ve věci učinil nedostatečná skutková zjištění, na jejichž podkladě formuloval předčasný skutkový závěr. Za předčasný označil odvolací soud závěr soudu I. stupně o tom, že společné jmění manželů ke dni zániku manželství netvořil majetek ani dosavadní zisky společnosti [právnická osoba] (dále jen PČSO), neboť tuto společnost nabyl žalovaný ještě před vstupem do manželství. Soud I. stupně se totiž nezabýval vypořádáním případných příjmů této společnosti za dobu trvání manželství. V tomto ohledu odkázal odvolací soud na závěry soudní rozhodovací praxe, podle níž i výnosy z odděleného majetku jednoho z manželů, vzniklé za trvání manželství, patří do SJM (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 1109/2016). Odvolací soud proto soudu I. stupně vytkl, že v dané věci výnosy z odděleného majetku žalovaného za trvání manželství nezjišťoval.

4. V dalším řízení již soud I. stupně postupoval podle pokynů odvolacího soudu a oba účastníky vyzval k doplnění jejich tvrzení a k označení důkazů ohledně jimi tvrzených vnosů z výlučného jmění do SJM a opačně. Současně vyzval žalovaného, aby předložil podklady, na základě kterých bude možno určit rozdíl mezi aktivy a pasivy jeho podnikání ke dni zániku společného jmění a dále ohledně [právnická osoba], jejímž jediným akcionářem ke dni zániku manželství (i ke dni rozhodování soudu) byl právě žalovaný. Důkazní řízení před soudem I. stupně bylo dále doplněno znaleckým posudkem na cenu předmětného pozemku a rovněž znaleckým posudkem na hodnotu závodů PČSO. Zjišťovány byly rovněž výnosy (zisky) [právnická osoba]. Doplněny byly též listinné důkazy a účastnické a svědecké výpovědi.

5. V napadeném rozhodnutí vyšel soud I. stupně ze zjištění, že manželství účastníků trvalo ode dne [datum] do dne [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství. Do společného jmění manželů dle zjištění soudu I. stupně náležel pozemek parc. [číslo] o výměře [číslo] m v katastrálním území Březová u Zvole, obec Březová - [obec], který byl zakoupen za trvání manželství ze společných prostředků manželů. Soud I. stupně vzal dále ze znaleckého posudku za prokázanou cenu tohoto pozemku ke dni zániku manželství ve výši [částka].

6. Dále soud I. stupně v řízení zjistil, že žalovaný je jediným akcionářem a předsedou představenstva obchodní společnosti [právnická osoba], [IČO]. V této souvislosti soud I. stupně zjistil, že [právnická osoba], byla zapsána do obchodního rejstříku dne [měsíc] [rok], tedy ještě před vznikem manželství. Dále bylo v řízení prokázáno, že obchodní společnost žalovaného [příjmení] měla v obci [obec] nejprve pronajato rekreační zařízení,,Radost“, které následně za trvání manželství účastníků zakoupila a do zařízení investovala cca [částka] za stavební práce a za rozličné opravy, které měly být následně započteny na kupní cenu, jež byla dohodnuta na částku [částka]. Jediným akcionářem a statutárním orgánem [právnická osoba] byl ke dni rozhodnutí soudu I. stupně žalovaný. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] ze dne [datum] vzal soud I. stupně dále za prokázané, že tržní hodnota závodu PČSO činila ke dni zániku manželství [částka]. Současně soud konstatoval, že z analýzy založené na účetních výkazech PČSO, které byly součástí daňových přiznání, nebyl znaleckým ústavem po dobu trvání manželství identifikován vývoj v hodnotě vlastního kapitálu společnosti, který by indikoval distribuci dividend jiným vlastníkům. Podle závěru znaleckého ústavu tak [právnická osoba] za trvání manželství nevyplatila (nedistribuovala) žalovanému žádné dividendy.

7. Soud I. stupně rovněž zjistil, že rodiče žalobkyně (manželé [příjmení]), postoupili účastníkům za trvání manželství předkupní právo k bytu [číslo] na adrese [obec a číslo] [ulice a číslo]. Notářským zápisem ze dne [datum] bylo v řízení prokázáno, že účastníci tento byt koupili za kupní cenu [částka], přičemž smlouvou o úplatném převodu ze dne [datum] bylo současně prokázáno, že účastníci tentýž byt za trvání manželství prodali manželům [příjmení] za kupní cenu [částka].

8. Soud I. stupně se dále zabýval movitým věcmi v SJM. V této otázce dospěl k závěru, že do společného jmění manželů ke dni jeho zániku nepatřily žádné movité věci tvořící vybavení společné domácnosti účastníků, když žalovaný přes výzvu soudu I. stupně žádným způsobem nedoložil, že by tyto movité věci byly pořízeny z majetku spadajícího do SJM. Soud I. stupně naopak uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že předmětné movité věci (zařízení domácnosti) byly pořizovány z prostředků výlučných, ať už šlo o prostředky firmy PČSAO nebo o prostředky pocházející původně z majetku žalobkyně (z jejího věna).

9. Dále soud I. stupně zjistil, že účastníci za trvání manželství, případně před jeho vznikem, uzavřeli několik smluv o stavebním spoření a životních pojistek. V řízení před soudem I. stupně bylo prokázáno, že žalobkyně dne [datum] založila stavební spoření u [ulice] spořitelny Komerční banky ([ulice] pyramida). Zůstatek z tohoto spoření [částka] 203, [částka] byl vyplacen na účet žalobkyně dne [datum]. Tato skutečnost byla prokázána výpisem z účtu žalobkyně z května roku [rok]. [příjmení] výpisem z účtu žalobkyně bylo v řízení prokázáno, že tyto finanční prostředky vybral dne [datum] žalovaný, a to klientským výběrem v celkové výši [částka]. Soud I. stupně neuvěřil tvrzení žalovaného, že citovaným výběrem vybral z účtu pouze své výhradní finanční prostředky, získané prodejem domu po rodičích, neboť prostředky získané tímto prodejem byly dle soudu zcela vyinkasovány a utraceny již během roku [rok], jak prokázáno výpisem z účtu žalobkyně za měsíc září 2007.

10. Dále bylo v řízení před soudem I. stupně postaveno najisto, že žalovaný měl od [datum] uzavřenu pojistnou smlouvu u [právnická osoba] – Životní pojišťovna. Jednalo se o kapitálové životní pojištění pod [číslo] jehož hodnota činila ke dni [datum] částku [částka]. Soud I. stupně zdůraznil, že pojištění sice bylo založeno těsně před vznikem manželství ([datum]), avšak v řízení bylo zároveň prokázáno výpisy z účtu žalobkyně, že veškeré platby na toto pojistné byly v průběhu let hrazeny ze společných prostředků, tj. z finančních prostředků spadajících do SJM. S ohledem na okolnost, že pojištění u této životní pojistky bylo ukončeno až po zániku manželství dne [datum], soud I. stupně shledal, že tyto prostředky náležely do SJM, avšak žalovaným byly inkasovány a zcela utraceny po ukončení manželství, kdy byly převedeny do výlučného majetku žalovaného.

11. U dalšího stavebního spoření (Raiffeisen stavební spořitelna) a dalšího zjištěného pojištění (Pojišťovna Amcica) soud I. stupně shledal, že finanční prostředky, které se na těchto účtech vyskytovaly, byly naspořeny za trvání manželství z prostředků spadajících do SJM. Současně však bylo zjištěno, že účastníci tyto finanční prostředky za trvání manželství vybrali a jejich zůstatky byly spotřebovány na běžné potřeby rodiny. S ohledem na toto zjištění soud I. stupně uzavřel, že v tomto rozsahu nespadal do společného jmění manželů při jeho zániku žádný další majetek, který by mohl být předmětem vypořádání SJM před soudem.

12. V souladu s instrukcí soudu odvolacího se soud I. stupně v dalším řízení zabýval též tvrzeními o vnosech obou účastníků do SJM. Žalobkyně uplatňovala zejména zápočty investic do rekreačního zařízení Radost ve vlastnictví PČSO ve výši [částka]. V této souvislosti tvrdila, že se jedná o finanční prostředky získané prodejem bytu po rodičích žalované, které měli manželé investovat do rekreačního zařízení Radost, provozovaného [právnická osoba]. Přes opakované procesní poučení soudu I. stupně však žalobkyně toto své obecné tvrzení o vnosu nespecifikovala o žádné relevantní důkazy k němu nedoplnila. Soud I. stupně proto znovu uzavřel, že žalobkyně neprokázala své tvrzení o tom, že uvedená částka byla vynaložena na výlučný majetek žalovaného.

13. Soud I. stupně nezohlednil ani tvrzený vnos žalobkyně ve výši [částka], dokládaný k potvrzení GE [příjmení] [příjmení] ze dne [datum], V této souvislosti shledal, že označená částka byla zcela spotřebována za trvání manželství, a to výběry z účtu žalobkyně, které v rozhodné době činily blíže nespecifikované osoby v různých částkách. Přes výslovné procesní poučení soudu I. stupně žalobkyně opět neuvedla konkrétní tvrzení, na co konkrétně v rámci SJM měla být částka vynaložena, přičemž k tomu neoznačila ani žádné relevantní důkazy. Soud I. stupně proto ani tento tvrzený vnos žalobkyně nezohlednil.

14. Pokud jde o žalovaným uplatněný vnos do SJM z jeho výlučných prostředků ve výši [částka], dospěl soud I. stupně v napadeném rozhodnutí k závěru, že tento vnos byl uplatněn až po uplynutí zákonné tříleté lhůty, upravené v ustanovení § 150 odst. 4 obč. zákoníku. Poukázal přitom na okolnost, že žalovaný tento vnos z výlučných prostředků do SJM uplatnil před soudem poprvé až podáním z [datum], ve znění podání z [datum]. V této souvislosti soud I. stupně zdůraznil, že i ohledně vnosů z výlučného majetku jednoho z manželů do SJM za trvání manželství účastníků lze přistoupit k jejich vypořádání pouze tehdy, pokud byly tyto nároky na jejich vypořádání v rámci SJM uplatněny ve lhůtě tří let od zániku společného jmění manželů. V dané věci konkrétně nejpozději do [datum]. Jelikož žalovaný k uplatnění vnosu přistoupil nejdříve dne [datum], soud I. stupně se vypořádáním tohoto vnosu ze strany žalovaného již nezabýval.

15. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně shledal, že ke dni zániku manželství spadal do SJM pouze pozemek v kat. území [obec] u [obec] v tržní hodnotě zjištěné znaleckým posudkem ve výši [částka]. Jelikož v řízení nebyly zjištěny žádné důvody, pro které by se soud I. stupně měl odchýlit od obvyklé rovnosti podílů obou manželů, vyšel při vypořádání SJM z předpokladu, že podíl každého z účastníků na společné jmění manželů činil ke dni zániku manželství [částka]. K tomuto podílu na straně žalobkyně pak soud I. stupně přičetl částku doloženého vnosu z výlučných prostředků žalobkyně, pocházejících z naspořeného zůstatku stavebního spoření u [obec] pyramidy ve výši [částka]. Dále soud I. stupně k podílu žalobkyně připočetl částku [částka], tvořící jednu polovinu z prostředků uspořených za trvání manželství oběma manželi na životní pojistce u NN Nationale Nederlandem. Jak vysvětleno výše, v řízení bylo zjištěno, že žalovaný až po zániku manželství dne [datum] inkasoval od životní pojišťovny částku [částka]. Polovina z této částky tak dle závěru soudu I. stupně náležela k podílu žalobkyně.

16. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně dovodil, že podíl žalobkyně na zaniklém SJM činil ke dni zániku manželství [částka] ([částka] + [částka] + [částka]). Jelikož ke dni vyhlášení rozhodnutí před soudem prvého stupně navrhovali oba účastníci shodně procesnímu soudu, aby pozemek ve vlastnictví manželů v celkové hodnotě [částka] byl přisouzen do výlučného vlastnictví žalobkyně, soud I. stupně tomuto návrhu vyhověl, přičemž žalobkyni zároveň uložil povinnost zaplatit na vyrovnání podílu žalovaného částku [částka] ([částka] - [částka]).

17. Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Výroky o nákladech státu odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., když náhrada nákladů státu byla tvořena vyplaceným znalečným za vyhotovení znaleckého posudku M. [příjmení] ve výši [částka], které bylo mezi účastníky rozděleno stejným dílem. Výrok o vrácení soudního poplatku odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.

18. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání oba účastníci.

19. Opravný prostředek žalobkyně směřoval proti výrokům ad II. a IV. rozhodnutí. Odvolatelka nesouhlasila především s tím, jak byla soudem I. stupně stanovena hodnota závodu PČSO a dále s tím, že soud I. stupně nezjistil v rozhodném období žádné výnosy z tohoto majetku žalovaného. Posudek znaleckého ústavu v této souvislosti označila za účelový.

20. Odvolatelka dále nesouhlasila s tím, že soud I. stupně neuznal veškeré jí namítané vnosy z výlučného majetku do SJM. Ztotožnila se však s rozhodnutím v části, ve které jí byl do výlučného vlastnictví přikázán pozemek v kat. území [obec] u [obec]. Požadovala ale, aby žalovanému bylo odvolacím soudem uloženo vyplatit též částku ve výši [částka], která odpovídá hodnotě jedné poloviny kupní ceny za prodaný byt po rodičích žalobkyně a dále požadovala, aby žalovaný byl povinen vyplatit jí podíl ve výši jedné poloviny hodnoty [právnická osoba], o kterou byla navýšena hodnota této společnosti za trvání manželství účastníků.

21. Odvolání žalovaného směřovalo proti všem výrokům napadeného rozhodnutí. Namítl, že řízení před soudem I. stupně bylo stiženo tzv. jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dále soudu I. stupně vytkl, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá i na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaný především nesouhlasil s tím, jak soud I. stupně v napadeném rozhodnutí posoudil jím tvrzené vnosy z výlučného jmění žalovaného do SJM. V případě životní pojistky uzavřené u NN – Nationale Nederlanden žalovaný zdůraznil, že ke sjednání pojištění došlo již před uzavřením manželství. Nepopíral sice, že část pojistného byla skutečně naspořena v průběhu manželství, nicméně dovodil, že žalobkyně neprokázala, že by se jednalo o částku celou. Rozhodnutí soudu I. stupně o rozdělení této částky mezi účastníky proto označil za chybné.

22. Odvolatel soudu I. stupně dále vytkl, že se v řízení nezabýval s jím tvrzeným vnosem do společného jmění manželů ve výši [částka], který měl být údajně uplatněn až po uplynutí tříleté lhůty, v rámci které je možno stanovovat rozsah předmětu řízení o vypořádání SJM. Žalovaný poukázal na okolnost, že jej sám soud I. stupně vyzýval k doplnění tvrzení a označení dalších důkazů ohledně tohoto vnosu. V průběhu odvolacího řízení pak žalovaný změnil své procesní stanovisko a nadále požadoval, aby pozemek v kat. území [obec] u [obec] byl přikázán do vlastnictví žalovaného, nikoliv žalobkyně. V této souvislosti navrhl, že na úplné vyplacení podílu vyplatí žalobkyni částku [částka].

23. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212 a § 212 a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost rozsudku soudu I. stupně, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně ani žalovaného nejsou důvodná.

24. Z obsahu odvolání účastníků je možno dovodit, že v rámci svých opravných prostředků uplatnili odvolací důvody upravené v ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř.

25. Žalovaný uplatnil v rámci svého odvolání mimo jiné odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., aniž by blíže specifikoval, v čem konkrétně naplnění tohoto odvolacího důvodu spatřuje. Odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. jsou všechny vady řízení s výjimkou těch, které jsou uvedeny v § 205 odst. 2 písm. a) nebo b) o. s. ř. a uplatní se bez ohledu na to, zda se týkají postupu soudu I. stupně při dokazování, posuzování procesních otázek v průběhu řízení, poučování účastníků a dalších nedostatků, ke kterým došlo v průběhu řízení před soudem I. stupně nebo v souvislosti s jeho rozhodováním. Porušení procesněprávních předpisů představuje vadu řízení jen tehdy, nebylo-li výsledkem právního posouzení určité procesní otázky v rozhodnutí soudu, neboť se projevilo toliko činností nebo opomenutím při provádění jednotlivých úkonů. Uvedené tzv. jiné vady řízení však nejsou způsobilým odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. samy o sobě, ale jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí soudu ve věci.

26. V dané věci postupoval soud I. stupně procesně korektním způsobem. Po zrušení předchozího rozhodnutí usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum] respektoval pokyny odvolacího soudu a oba účastníky řízení řádně poučil ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání jimi tvrzených vnosů z výlučného majetku do SJM a opačně. Současně se v souladu s instrukcí odvolacího soudu zabýval cenou závodu PČSO a také tím, zda a jaké existovaly výnosy z tohoto majetku žalovaného, které by se staly součástí SJM. Účastníky označené důkazy soud I. stupně při jednání provedl postupem podle § 125 o. s. ř. a násl. V odůvodnění rozhodnutí důkazy přehledně zhodnotil podle § 132 o. s. ř. a úvahu, která jej vedla k neprovedení některých z navržených důkazů pak vysvětlil v souladu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud, proto shledal, že odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. není ve věci založen.

27. Na tomto závěru ničeho nemění okolnost, že soud I. stupně v souladu s instrukcí soudu odvolacího vyzval obě strany (tedy i žalovaného) k označení důkazů, které se týkaly jejich tvrzení o vnosech z výlučného do společného jmění manželů, a poté (po jejich zhodnocení) uzavřel, že tvrzené vnosy na straně manžela byly uplatněny až po zákonem stanovené lhůtě. Tento závěr soudu I. stupně je správný, jak bude rozebráno níže a odvolací soud se s ním ztotožňuje.

28. Podle obsahu uplatnili oba odvolatelé též dovolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, které bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, je nesprávné. Musí jít o takové skutkové zjištění, na jehož základě soud věc posoudil po stránce právní a které je nesprávné v tom smyslu, že nemá oporu v provedeném dokazování. Mezi vadami skutkového zjištění a vadami právního posouzení ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. je úzká vzájemná souvislost. Právní posouzení je nesprávné, jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, či neaplikuje adekvátní právní normu.

29. V dané věci si soud I. stupně opatřil dostatek správných skutkových zjištění, na základě kterých pak přijal správný skutkový závěr o věcech, které spadají do společného jmění účastníků. Věc pak zcela správně posoudil i po stránce právní. Odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. proto nebyly založeny.

30. Odvolací soud připomíná, že ohledně rozsahu společného jmění manželů je soud vázán výslovným vymezením toho, jaký majetek a závazky učiní předmětem vypořádání sami účastníci (respektive tím, které z nároků uplatní ve lhůtě dle § 150 odst. 4 občanského zákoníku). Takto vymezené návrhy účastníků na vypořádání může soud překročit pouze při stanovení ceny majetku a při způsobu jeho rozdělení mezi účastníky (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], publikován pod sp. zn. 22 Cdo 684/2004). V dané věci bylo mezi účastníky od počátku řízení nesporné, že do SJM spadá pozemek v kat. území [obec] u [obec]. Původně také ve shodě oba účastníci navrhovali, aby pozemek byl přikázán žalobkyni. Sporné naopak mezi oběma stranami zůstalo, zda a jaké movité věci byly ke dni zániku manželství ve společném jmění manželů a především rozsah účastníky tvrzených vnosů z výlučného do společného jmění manželů a naopak. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, podle něhož své nároky na započtení vnosů uplatnila v tomto řízení včas pouze žalobkyně.

31. Rozhodnutí o rozvodu manželství účastníků nabylo právní moci dne [datum]. K tomuto dni došlo též k zániku společného jmění. Právní vztahy mezi účastníky vzniklé je proto třeba posuzovat ještě podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění [účinnost] (§ 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.).

32. Zánik společného jmění manželů byl upraven v ustanovení § 149 a násl. občanského zákoníku Soudní rozhodovací praxe se ovšem ustálila v závěru, že v řízení o vypořádání společného jmění manželů může soud vypořádat jen ten majetek, hodnoty a závazky tvořící SJM, které účastníci navrhli k vypořádání soudním rozhodnutím do tří let od jeho zániku. Tento závěr pak platil i ve vztahu k návrhům toho z manželů, kterému byla žaloba o vypořádání SJM doručena po třech letech zániku od zániku SJM (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], publikováno pod sp. zn. 22 Cdo 2881/2008, uveřejněné v časopise Právní rozhledy [číslo] na str. 868). Nejvyšší soud ČR současně formuloval závěr, že předmětem soudního řízení o vypořádání společného jmění manželů se mohou stát pouze ty věci, hodnoty, závazky, pohledávky a vnosy, které účastníci učiní předmětem řízení ve lhůtě tří let od zániku majetkového společenství (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], publikován pod sp. zn. 22 Cdo 2537/2013).

33. Z obsahu spisu v dané věci se podává, že žalovaný uplatnil tvrzené vnosy z výlučného do společného jmění poprvé podáním ze dne [datum]. S ohledem na okolnost, že manželství účastníků zaniklo dnem [datum], byl správný závěr soudu I. stupně, podle něhož žalovaný své vnosy v tomto řízení uplatnil až po uplynutí zákonné lhůty v délce trvání tří let od zániku SJM. Soud I. stupně tedy nepochybil, pokud v napadeném rozhodnutí nepřistoupil k vypořádání žalovaným tvrzených vnosů z výlučného do společného jmění manželů.

34. Soudu I. stupně je třeba přisvědčit též v závěru, že tvrzenými vnosy žalobkyně bylo třeba se v řízení se zabývat. Stejně tak bylo namístě se zabývat otázkou, zda do SJM spadaly výnosy, kterých [právnická osoba] dosahovala za trvání manželství. Uvedená společnost byla sice založena ještě před vznikem manželství z výlučných prostředků žalovaného, výnosy z tohoto výlučného majetku se však dle ustálené soudní praxe stávají součástí SJM (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], publikováno pod sp. zn. 22 Cdo 1109/2016 či rozsudek ze dne [datum], publikován pod sp. zn. 22 Cdo 1287/2014). Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, podle něhož v řízení nebyly zjištěny žádné konkrétní výnosy ve formě podílu na zisku [právnická osoba], vyplácené za trvání manželství žalovanému, které by spadaly do SJM účastníků. Za situace, kdy bylo v řízení znalecky zjištěno, že uvedená společnost v rozhodné době žádné dividendy žalovanému nevyplácela a ani další výnosy nebyly znalcem konstatovány, byl správný závěr soudu I. stupně, že do společného jmění manželů žádný majetek ve formě výnosu z této společnosti nespadá. V rámci řízení o vypořádání SJM není možno vypořádat hodnotu vlastní společnosti či dokonce hodnotu jejího konkrétního majetku, neboť [právnická osoba] (ani nemovitosti touto společností vlastněné) netvoří součást SJM. Jedná se o majetek obchodní společnosti, kterou žalovaný nabyl již před vznikem manželství.

35. Za správné považuje odvolací soud též závěry, které soud I. stupně přijal ohledně vnosů z výlučného jmění žalobkyně, tvořeného naspořenými prostředky u Všeobecné stavební spořitelny KB ([obec] pyramidy), do společného jmění manželů. Stejně tak se odvolací soud ztotožňuje i se skutkovým a právním závěrem, ke kterému soud I. stupně dospěl v případě finančních prostředků uspořených za trvání manželství na účtu žalovaného u NN – Životní pojišťovny.

36. Pokud jde o stavební spoření žalobkyně u [obec] pyramidy, v řízení bylo spolehlivě prokázáno, že veškeré naspořené prostředky vybral žalovaný klientským výběrem ve výši [částka] dne [datum]. Jednalo se přitom o stavební spoření, které si zde založila žalobkyně dne [datum] a posléze převedla dne [datum] na nový účet. Rovněž odvolací soud tak dospěl k závěru, že se jednalo o vnos z výlučných prostředků žalobkyně do SJM ve výši [částka]. Do společného jmění manželů je třeba naopak započítat prostředky uspořené za trvání manželství na životní pojistce žalovaného u NN – Životní pojišťovny. Ke dni zániku manželství zde byly vázány finanční prostředky ve výši [částka]. V řízení bylo prokázáno, že veškeré platby na pojistné hradili účastníci ze společných prostředků, tedy z finančních prostředků spadajících do SJM. Podle § 149 obč. zák. je proto třeba tyto finanční prostředky rozdělit stejným dílem mezi oba manžele. Každému z účastníků by tak náleželo [částka], jak správně stanovil soud I. stupně.

37. S ohledem na okolnost, že oba účastníci od počátku řízení shodně navrhovali, aby zjištěná nemovitost v SJM (pozemek v k.ú. [obec] u [obec]) byl přikázán do výlučného jmění žalobkyně, neviděl ani odvolací soud důvody pro jiný způsob vypořádání. Z tohoto důvodu postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. a napadené rozhodnutí ve výroku I. potvrdil jako věcně správné.

38. Vzhledem ke zjištěné ceně pozemku ([částka]) pak odvolací soud považoval za správnou i úvahu soudu I. stupně, podle které podíl žalobkyně na majetku činí [částka] ([částka] coby jedna polovina tržní ceny pozemku + [částka] coby polovina finančních prostředků na účtu u NN - Životní pojišťovny a dále vnos ve výši [částka] z výlučných finančních prostředků žalobkyně, vybraných žalovaným ze stavebního spoření v květnu [rok]). Výpočet částky, která připadá na podíl žalobkyně po zániku společného jmění manželů, byl tedy správný. Z tohoto důvodu potvrdil odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. napadené rozhodnutí též ve výroku ad II.

39. Jako věcně správné bylo rozhodnutí prvostupňového soudu potvrzeno i v nákladovém výroku ad III., jehož znění odpovídá ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. V případě vypořádání společného jmění manželů se totiž jedná o řízení, které má povahu tzv. iudicia duplex a je charakteristické zejména tím, že při rozhodování o nákladech řízení nelze vycházet ze zásady procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z tohoto řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 404/22).

40. Napadené rozhodnutí bylo konečně potvrzeno rovněž v nákladových výrocích ad IV. a V., jejichž znění bylo v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy stát ve věci (nad rámec složené zálohy) vynaložil částku [částka] na znalečném. Na každého z účastníků řízení tak připadla jedna polovina z této částky ([částka]).

41. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., za použití § 211 o. s. ř., neboť žádný z účastníků řízení nebyl před odvolacím soudem s opravným prostředkem úspěšný.

Poučení