48 C 84/2021-225

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Válkové a soudců JUDr. Ivety Hendrychové a Mgr. Otty Plachého ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mostě č. j. 48 C 84/2021-184 ze dne 20. října 2021 ve spojení s usnesením Okresního soudu v Mostě č. j. 48 C 84/2021-198 ze dne 8. prosince 2021 takto:

Výrok

I. Rozsudek Okresního soudu v Mostě č. j. 48 C 84/2021-184 ze dne 20. října 2021 se ve výroku I. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mostě náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka] (výrok II.) a uložil žalobkyni zaplatit státu náhradu nákladů řízení, jejíž konkrétní výše a splatnost bude stanovena samostatným usnesením (výrok III.). Usnesením č. j. 48 C 84/2021-198 ze dne 8. prosince 2021 rozhodl soud prvního stupně v návaznosti na výrok III. napadeného rozsudku tak, že žalobkyně je povinna zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

2. Napadený rozsudek soud prvního stupně odůvodnil tím, že se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení z titulu výuky angličtiny pro žalovanou na základě ústně uzavřených dílčích dohod. Dlužná částka byla vyúčtována fakturou č. IV.19 ze dne [datum], předmětem byla výuka angličtiny v rozsahu 64 hodin po [částka] v měsíci dubnu 2019 ve společnosti [právnická osoba] Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, uvedla, že počátkem roku 2018 byla uzavřena smlouva mezi žalovanou a žalobkyní, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytovat výuku angličtiny pro žalovanou v [anonymizováno], kdy výuka měla být poskytována do [datum]. Výuku měl poskytovat za žalobkyni její manžel [příjmení] [příjmení] jakožto rodilý mluvčí, což byla podmínka [anonymizováno]. Splatnost vystavených faktur byla dle dohody vázána na zaplacení faktur [anonymizováno], který má 90denní splatnost. Žalobkyně to akceptovala, proto na jejích fakturách není uvedena splatnost. V sobotu [datum] žalovaná zjistila, že jí žalobkyně e- mailem upozornila, že pokud nezaplatí fakturu za duben 2019 do pondělí [datum], nebude výuku nadále poskytovat. Na to žalobkyně reagovala tak, že připomněla dohodu o splatnosti. Dne [datum] se manžel žalobkyně dostavil do [anonymizováno] a sdělil, že končí s výukou, neboť nedostal zaplaceno. Žalobkyně neměla právo ukončit výuku, smlouva nebyla žalovanou porušena. Smlouva mezi [anonymizováno] a žalovanou zavazovala žalovanou pokračovat ve výuce pod hrozbou sankcí. Žalovaná proto zajistila výuku do [datum] jinou osobou, [jméno] [příjmení], který požadoval o [částka] za hodinu více než žalobkyně. V rozdílu tak vznikla žalované škoda. Celkem se jedná o částku [částka], která byla vyúčtována žalobkyni fakturou č. FV [číslo] ze dne [datum]. K tomu byl učiněn zápočet ve výši [částka], takže žalovaná ničeho žalobkyni nedluží. S tím žalobkyně nesouhlasila, nesporovala uzavření ústní dohody o výuce, sporovala však její obsah, vše bylo pouze na bázi domluvy, nebyly dohodnuty žádné konkrétní náležitosti. Nikdy jí nebyla předložena smlouva s [anonymizováno], nebyl jí znám její obsah ani požadavek na výuku rodilým mluvčím. Neexistoval pevný rozvrh, proto byla každá faktura jiná, a měnil se i počet hodin, rozvrh se tedy průběžně upravoval. Žalobkyně neukončila vztah bezdůvodně, k okamžiku ukončení spolupráce neměla žalobkyně proplacené 4 faktury.

3. Soud prvního stupně provedl dokazování listinnými důkazy, výslechem svědků a výslechem jednatelky žalované [jméno] [příjmení].

4. Mj. provedl důkaz fakturou IV.19, ze které zjistil, že touto žalobkyně fakturovala žalované 64 hodin výuky v [anonymizováno] po [částka], tj. [částka].

5. Dále provedl důkaz výkazy práce manžela žalobkyně za leden až květen 2019, ze kterých zjistil, že manžel žalobkyně v jednotlivých týdnech učil víceméně stejné osoby, přičemž v dubnu 2019 odučil celkem 65 hodin.

6. Z faktury FV [číslo] měl soud prvního stupně za prokázané, že žalovaná vystavila žalobkyni tuto fakturu na částku [částka] se splatností dne [datum], předmětem faktury je ušlý zisk za výuku angličtiny v období od [datum] do [datum] po [částka] za hodinu, celkem se jedná o 426 hodin výuky v [anonymizováno] rozepsané po jednotlivých měsících, kdy zbytek faktury soud prvního stupně nepovažoval za významný pro rozhodnutí.

7. Z dotazů na [anonymizováno] – školu jazyků a [anonymizována dvě slova] soud prvního stupně zjistil, že cena výuky rodilým mluvčím se v roce 2019 pohybovala kolem 350 – [částka] za hodinu.

8. Z e-mailové korespondence mezi účastníky soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně upozornila emailem ze dne [datum] žalovanou, že faktura za duben 2019 nebyla uhrazena, pokud nebude uhrazena do [datum], nebude nadále poskytována výuka. E-mailem z téhož dne odpověděla žalovaná, že na začátku byla žalobkyně upozorněna, že faktury [anonymizováno] mají splatnost 90 dní. Pokud chce manžel žalobkyně skončit, nic s tím nenadělá a popřeje mu hodně štěstí jinde. E-mailem ze dne [datum] uvedla žalobkyně, že nebyla ujednána dohoda o prodloužené splatnosti faktur, trvá na splatnosti do 30 dnů dle ustálených zvyklostí. V e-mailové odpovědi ze stejného dne uvedla žalovaná, že informace o splatnosti řekla žalobkyni i jejímu manželovi asi před dvěma lety, když začal učit v [anonymizováno], udělala chybu, že to nemá písemně. Dále žalovaná odpověděla, že protože nebudou čekat, myslí si, že jejich spolupráce skončila. Zavolá manželovi žalobkyně a poděkuje mu za spolupráci.

9. K výslechu jednatelky žalované soud prvního stupně uvedl, že vypověděla, že někdy v roce 2016 nabídla žalobkyni a jejímu manželovi, že by mohli učit angličtinu, v rámci výběrového řízení pro výuku angličtiny v [anonymizováno] se s ním domluvila, že by mohl učit. Vyučovat se začalo zhruba od října 2016. Podmínkou [anonymizováno] byla splatnost faktur 90 dnů ode dne doručení a i schválení. Písemné smlouvy s lektory neuzavírala, vždy se s nimi rozumně domluvila. Obvykle to probíhá tak, že když je potřeba nějakých lektorů, osloví s nabídkou ty, o kterých si myslí, že by byli vhodní pro tu výuku, řekne jim rozsah požadované výuky a dobu, po kterou ta smlouva na výuku běží. Pokud lektor onemocnění, odstěhuje se, změní se jeho rodinná situace, tak se to řeší operativně, lektoři to případně dají vědět předem, aby z toho nebyl nějaký problém. Obdobně se řeší i dovolené, kdy se domluví s lektorem a s žákem, jestli to chce vysuplovat, nebo ne. V tomto případě se domluvila s žalobkyní, protože ona měla fakturovat, posléze již operativní věci řešila s manželem žalobkyně. Žalovaná měla zhruba 15 až 16 lektorů. Obsah smlouvy s [anonymizováno] nesdělila žalobkyni celý, pouze splatnost, po nápovědě zástupkyně uvedla i dobu trvání smlouvy. V březnu 2019 sdělila manželovi žalobkyně, že poprvé bude výuka probíhat v [anonymizováno] i o prázdninách, on tomu byl rád.

10. K výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud prvního stupně uvedl, že ten vypověděl, že v minulosti učil pro žalovanou v [anonymizováno], učil asi jeden rok. Neměl uzavřenou písemnou smlouvu s žalovanou. K výuce v [anonymizováno] se dostal, protože zjistil, že žalovaná shání učitele angličtiny do [anonymizováno]. I když chtěl více, nakonec se domluvili na [částka] za hodinu, protože ví, že [anonymizováno] nechtěl dávat víc. Výuku fakturoval a faktury dostával zaplacené, neví, jaká byla splatnost, nemusel to nějak řešit, s jednatelkou žalované nikdy problémy neměl. Řekl jí, že bude učit, dokud bude mít volný čas, domluvili se tak a věděl, že to není problém, protože s ní se dalo vždycky dobře domluvit.

11. Na základě provedeného dokazování učinil soud prvního stupně závěr, že mezi žalobkyní, potažmo jejím manželem, a žalovanou byla uzavřena ústní dohoda o výuce anglického jazyka v [anonymizováno]. Z opakování osob vyučovaných manželem žalobkyně a [jméno] [příjmení] a z výslechů dospěl soud k závěru, že jeden učitel vyučoval po určitou dobu stále stejné zaměstnance [anonymizováno] na týdenní bázi. Tento závěr považoval soud prvního stupně za logický už jenom z toho, že bylo nutné smluvně vyhodnocovat progres výuky, což by při střídání vyučujících byl problém, nahodilá výuka cizího jazyku ani nedává smysl. Žalovaná uvedla, že se měnili vyučovaní vždy od nového roku, kdy mohli být [anonymizováno] do výuky zařazeni jiní vyučovaní. Takovýto přístup k výuce je zcela logický a dává smysl. Z toho dle soudu prvního stupně vyplývá, že i vyučující museli být schopni odučit celý rok. Vzal proto za prokázané, že žalobkyně a tedy i její manžel měli povinnost setrvat ve výuce nejméně do [datum] a rozsah výuky byl poměrně pevný. Tvrzení žalobkyně, že se výuka řešila de facto dohodami ad hoc, dle soudu prvního stupně neodpovídá výkazům a je v rozporu i s předloženým rozvrhem výuky, když z ničeho nevyplývá, že by se nějak zásadně měnil rozsah, doba či čas výuky či samotní vyučovaní. Dle soudu prvního stupně je zcela nereálné domnívat se, že se žalovaná mohla při tak rozsáhlé výuce v [anonymizováno] spoléhat na dohodu ad hoc s vyučujícím, na to by žádný rozumný podnikatel nemohl přistoupit, neboť by to pro něj bylo příliš velké riziko, a to i s ohledem na existenci a výši smluvních pokut ze strany [anonymizováno]. Dále se soud prvního stupně zabýval obvyklou dobou k zaplacení faktur vystavených žalobkyní žalovanou, přičemž dospěl k závěru, že faktury byly hrazeny v průměru za 43,5 dne. Shledal, že pokud byla faktura IV.19 vystavena žalobkyní dne [datum], tak dle prokázané obvyklé splatnosti měla být uhrazena dle zavedené praxe mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum]. Požadovat dne [datum] její zaplacení do [datum] neodpovídalo obvyklé zavedené praxi mezi stranami. Dále uvedl, že neuvedená splatnost na fakturách svědčí tvrzení žalované, že si byla žalobkyně vědoma toho, že faktury se učitelům hradí až po úhradě od [anonymizováno]. Dále vzal za prokázané, že manžel žalobkyně od [datum] nepokračoval ve výuce v [anonymizováno], což bylo mezi účastníky nesporné. Žalovaná nahradila manžela žalobkyně jiným vyučujícím [jméno] [příjmení], který vyučoval za cenu [částka] za hodinu. Tato cena byla v té době spíše při spodní hranici cen, jak vyplynulo z dotazu na jiné zprostředkovatele výuky. Náhradu rodilého mluvčího jiným rodilým mluvčím považoval soud prvního stupně za zcela přiměřenou. Ze smlouvy s [anonymizováno] vyplývá, že kdyby žalovaná nezajistila výuku, musela by za každou zrušenou hodinu uhradit pokutu [částka]. Pokud žalovaná za každou hodinu výuky [anonymizováno] namísto manžela žalobkyně hradila navíc [částka], byla to částka nižší než smluvní pokuta, která jí hrozila. Cena výuky [anonymizováno] byla zcela odpovídající cenám na trhu, spíše nižší. Celkem bylo odučeno [příjmení] dle předložené fakturace 407 hodin do konce roku 2019. Žalovaná tak uhradila za 407 hodin výuky [příjmení] navíc [částka], které by neuhradila, kdyby manžel žalobkyně pokračoval ve výuce do konce roku 2019.

12. Dále soud prvního stupně uvedl, že žalovaná učinila zápočet na žalovanou částku, čímž ji v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu uznala, proto nevedl další dokazování k oprávněnosti částky [částka], vznik nároku na tuto částku ani nebyl žalovanou sporován.

13. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil tak, že mezi stranami byla uzavřena inominátní smlouva o výuce. Nebylo ani tvrzeno, že by se dohodly na podmínkách předčasného ukončení smlouvy či možnosti výpovědi nebo odstoupení. Dále dospěl k závěru, že mezi stranami došlo ke zvykovému stanovení splatnosti faktur v délce asi 43 dní. Právní jednání žalobkyně v e-mailech ze dne [datum] a [datum] posoudil jako výzvu k plnění dle § 1978 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tj. výzvu k zaplacení faktury za duben 2019 do dne [datum] s tím, že nebude-li do tohoto dne plněno, odstupuje od smlouvy. Vzhledem k uvedené obvyklé době k zaplacení faktur dospěl soud prvního stupně k závěru, že v té době ještě žalovaná nebyla v prodlení se zaplacením, neporušila tedy smluvní povinnost, a žalobkyně tak neměla právo od smlouvy odstoupit. Žalobkyně proto nebyla oprávněna přestat s výukou v [anonymizováno].

14. Dále soud prvního stupně s odkazem na § [číslo] odst. 1 a § 2914 o. z. shledal, že porušením smluvní povinnosti žalobkyní vznikla žalované škoda. Postup žalované spočívající v operativním zajištění náhradní výuky jiným lektorem vedl dle soudu prvního stupně k minimalizaci vzniklé škody. Zajištění jiného rodilého mluvčího pro výuku soud prvního stupně považoval za zcela oprávněné, když i manžel žalobkyně byl rodilý mluvčí. Žalované zajištěním náhradního lektora vznikla škoda spočívající v navýšení výdajů na výuku o [částka] za hodinu, za celkem 407 hodin prokázané výuky se tak jedná o škodu ve výši [částka].

15. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalované vznikla prokázaná škoda ve výši [částka] porušením povinnosti žalobkyní a že žalovaná měla povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka]. Započtením těchto pohledávek před podáním žaloby došlo k jejich zrušení dle § 1982 o. z., když započtení považoval soud prvního stupně za srozumitelné a určité, jedná se o splatné peněžité pohledávky. Žaloba tak nebyla důvodná, proto ji soud prvního stupně zcela zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka].

17. Rozhodnutí o nákladech státu odůvodnil soud prvního stupně tím, že dle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. V této věci soud přiznal svědkovi [jméno] [příjmení] [příjmení] svědečné ve výši [částka], jelikož dosud nebylo svědečné vyplaceno, vyhradil si soud prvního stupně výrokem III. rozhodnutí o nich do samostatného usnesení. Následně usnesením č. j. 48 C 84/2021-198 ze dne 8. prosince 2021 soud prvního stupně uložil žalobkyni zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

18. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, kterým jej napadla v celém rozsahu. Odvolání odůvodnila tím, že se neztotožňuje se skutkovými závěry ani právním hodnocením soudu prvního stupně, protože nevycházejí z předložených důkazů. Soud prvního stupně své závěry postavil výhradně na svých úvahách a konstrukcích, které však nemají oporu v provedených důkazech. Poukázala na to, že bylo nesporné, že dílčí ústní dohody mezi žalobkyní a žalovanou byly opakovaně uzavírány již od roku 2016, tedy v době, kdy žalobkyně nezajišťovala výuku anglického jazyka pro [anonymizováno]. Až v roce 2018 požádala žalovaná žalobkyni o zajištění výuky v této společnosti. Pokud žalovaná uváděla, že se měnilo vyučování vždy od nového roku, tak tento přístup k výuce je sice logický a dává smysl, jak uvedl soud prvního stupně, ale v tomto případě nebyl ničím podložen, naopak z doložených důkazů vyplývá, že se v průběhu roku měnil nejen počet vyučovaných, ale i množství vyučovacích hodin. Zde se jedná o nepodloženou dedukci soudu prvního stupně. Dále není zřejmé, jak soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně měla povinnost zajistit výuku minimálně do [datum]. Zde se opět jedná o dedukci soudu prvního stupně, která není nijak podložená. Soud prvního stupně nahrazuje chybějící projev vůle stran svými úvahami, aniž by vyplývaly z provedených důkazů. Žalobkyně poukázala na to, že smlouvu, kterou žalovaná uzavřela s [anonymizováno], viděla poprvé až při soudním jednání. Pokud jde o splatnost faktur, dle žalobkyně žalovaná neprokázala, že by existovala jiná domluva mezi ní a žalobkyní, proto platí doba splatnosti v délce 30 dnů dle § 1963 o. z. To, že žalovaná byla permanentně v prodlení, neznamená, že to žalobkyně bez dalšího akceptovala. Žalobkyně upozornila na tvrzení žalované učiněné do protokolu o kontrole Oblastního inspektorátu práce ze dne [datum], kde žalovaná uvedla, že spolupráce s manželem žalobkyně skončila dne [datum], aniž by se současně zmínila o porušení dohody, vzniklé škodě či ušlém zisku. Konečně uvedla, že soud prvního stupně zcela ignoroval explicitní projev vůle žalované směřující k ukončení spolupráce prezentovaný v e-mailu ze dne [datum]. Dle žalobkyně z něj lze dovodit, že spolupráce stran skončila na základě dohody učiněné prostřednictvím e-mailové komunikace, nikoliv odstoupením od smlouvy, jak nepřesvědčivě dovozuje soud prvního stupně. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozhodl tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení.

19. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný. Dle žalované ze vzájemné e-mailové komunikace vyplývá, že žalobkyně odstoupila od smlouvy, žalobkyně ani netvrdila, že by k ukončení závazkového vztahu došlo dohodou. To, jak poté vystupoval manžel žalobkyně v [anonymizováno], svědčí o tom, že se jednalo o odstoupení od smlouvy. Pokud jde o důvod pro odstoupení od smlouvy, tak splatnost faktur nebyla sjednána na 30 dní. Žalobkyně nikdy žalovanou na prodlení s placením faktury neupozornila, to se poprvé stalo až předmětným e-mailem z víkendu. I kdyby byla sjednána splatnost faktur na 30 dní, má žalovaná za to, že přesto nebyly dány důvody pro odstoupení od smlouvy, neboť nešlo o závažné porušení smlouvy.

20. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek (§ 212a odst. 1 o.s.ř.) včetně akcesorického usnesení č. j. 48 C 84/2021-198 ze dne 8. prosince 2021, kterým bylo rozhodnuto o nákladech státu (§ 212 písm. a) o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

21. Odvolací soud částečně zopakoval dokazování (§ 213 odst. 2 o.s.ř.), přičemž provedeným dokazováním zjistil následující skutečnosti:

22. Z faktury č. IV.19 bylo zjištěno, že tuto vystavila žalobkyně žalované. Datum vystavení je [datum], datum splatnosti není uvedeno. Uvádí se, že je fakturováno k úhradě za„ lektorské s IV.19“, [právnická osoba], cena za jednotku 300, počet jednotek 64, celkem [částka].

23. Z e-mailové komunikace, včetně překladů (e-maily ze strany žalované byly v anglickém jazyce), bylo zjištěno, že dne [datum] odeslala žalobkyně žalované (její jednatelce) zprávu nadepsanou upomínka úhrady faktur, kde uvádí, že po kontrole vydaných faktur za měsíc duben bylo zjištěno, že ke dni [datum] nebylo uhrazeno ničeho. Pro úhradu faktur za měsíc duben si znamená lhůtu [datum], po marném uplynutí této lhůty nebudou jejich služby nadále poskytovány. Na tento e-mail odpovídá jednatelka žalované ještě téhož dne tak, že doufá, že si žalobkyně pamatuje, že je na začátku informovala, že faktury [anonymizováno] mají splatnost 90 dnů. Chtěla s ní podepsat písemnou smlouvu se stejnou lhůtou splatnosti faktur. Vysvětlila jí, že nemohou platit učitelům dříve, když dostávají peníze po 3 měsících. Neměli s tím žádné problémy. Očekávala by, že by jí sdělila, kdyby to problém byl. Pokud chce pan [příjmení] skončit s učením, nic s tím nenadělá. Popřeje mu jen mnoho úspěchů u [příjmení] nebo [příjmení]. Dále uvedla, že faktury žalobkyně jsou nesprávné, neboť se opakují jejich čísla. Na to odpověděla žalobkyně e-mailem ze dne [datum], kde uvádí, že uvedených skutečností si není vědoma, nikdy mezi nimi nebyla sjednána dohoda o prodloužené splatnosti, trvá na splatnosti maximálně 30 dnů dle obchodních zvyklostí. Dle jejího daňového poradce je způsob číslování faktur v pořádku. Ohledně dluhů odkazuje na e-mail z předchozího dne. Jednatelka žalované odpovídá e-mailem z téhož dne, kdy uvádí, že zmíněné informace řekla žalobkyni a jejímu manželovi asi před dvěma lety, kdy manžel žalobkyně začal učit v [anonymizováno]. Žádala žalobkyni, aby posílala dvě faktury, jednu pro kurzy a jednu pro [anonymizováno]. Jaký by byl další důvod? Číslování dvou faktur stejným číslem nepovažuje za správné. Myslí si, že by tento problém neměly řešit v e-mailech, očekávala by, že žalobkyně přijde nebo zavolá, pokud má problém. Fakturu nemůže další den zaplatit, ani kdyby chtěla, protože není v [obec]. Protože žalobkyně nebude čekat, myslí si, že jejich spolupráce skončila. Zavolá panu [příjmení], aby mu poděkovala za jeho spolupráci.

24. Z faktury FV [číslo] bylo zjištěno, že tuto vystavila žalovaná žalobkyni na částku celkem [částka]. Datum vystavení je uvedeno [datum], datum splatnosti [datum]. Uvádí se v ní, že je fakturován ušlý zisk za výuku anglického jazyka v období [datum] – [datum]. Jsou uváděny počty m.j. za jednotlivé měsíce, dále samostatně za výuku [příjmení], výuku [příjmení], kurs [anonymizována dvě slova]. U všeho je cena za m.j. [částka]. Není zde žádná zmínka o [anonymizováno].

25. Z listiny nadepsané vzájemné započtení pohledávek a závazků odvolací soud zjistil, že se v ní uvádí, že žalobkyně a žalovaná podle § 1982 občanského zákoníku uznávají vypořádání svých pohledávek a závazků, které jsou k níže uvedenému dni způsobilé k zápočtu. Dále je uvedena pohledávka žalované pod variabilním symbolem FV [číslo], vystaveno [datum], splatno [datum], částka celkem [částka], k započtení [částka], zůstatek [částka], a pohledávka žalobkyně interní číslo FP [číslo], variabilní symbol IV.19, vystaveno [datum], splatno„ neuvedeno“, částka celkem [částka], k započtení [částka], zůstatek [částka]. Pod tím se uvádí, že účinky zápočtu nastávají k okamžiku, kdy se staly obě pohledávky způsobilými, tzn. k datu splatnosti té pohledávky, které nastalo později. Započítává se část pohledávky žalované ve výši [částka], zbývající částku [částka] žalobkyně uhradí žalované na její účet. Listina je datovaná [datum], v závěru je podpis a razítko za žalovanou, za žalobkyni listina podepsaná není.

26. Z rámcové smlouvy o výuce cizích jazyků ze dne [datum] včetně přílohy [číslo] bylo zjištěno, že tuto uzavřela žalovaná jako dodavatel se [právnická osoba], s.r.o. (dále jen„ [anonymizováno]“), jako objednatelem. Předmětem rámcové smlouvy bylo stanovení podmínek pro výuku cizích jazyků pro objednatele a další společnosti skupiny [anonymizováno], přičemž typy kurzů a jazyk, ve kterém bude výuka probíhat, jsou uvedeny v příloze [číslo]. Bylo uvedeno, že závazek dodavatele provádět výuku vzniká, pokud je objednávka na konkrétní výuku dodavatelem akceptována. Objednávky budou ze strany objednatele vystavovány 2x ročně (bod 2.2. a 2.3. smlouvy). Povinností dodavatele bylo mj. pravidelné testování za účelem ověření znalostí a závěrečné roční testy (písemné, popř. i ústní), přičemž vyhodnocení bude probíhat dle evropského referenčního rámce (bod 3.1.). Cena za výuku byla sjednána odkazem na přílohu [číslo] splatnost byla dohodnuta na 90 dnů od doručení faktury objednateli (bod 5.5.). Pro případ, že dodavatel neuskuteční lekci nebo nenabídne náhradní termín výuky, byla sjednána smluvní pokuta ve výši [částka] za každou lekci (bod 6.1.). Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do [datum] s tím, že pokud nejpozději 3 měsíce před uplynutím této lhůty žádná ze stran nesdělí, že nemá zájem na prodloužení smlouvy, prodlužuje se smlouva do [datum] (bod 7.1.). Dále bylo dohodnuto, že smlouva může být ukončena mj. písemnou výpovědí bez uvedení důvodu s tříměsíční výpovědní lhůtou (bod [číslo]). V příloze [číslo] pak byly uvedeny kurzy anglický jazyk/český lektor, německý jazyk/český lektor a anglický jazyk/rodilý mluvčí, vše s cenou [částka] za 60 minut výuky.

27. Z protokolu o kontrole Oblastního inspektorátu práce pro Ústecký kraj a Liberecký kraj ze dne [datum] bylo zjištěno, že proběhla kontrola u žalované, která byla zaměřena na dodržování pracovněprávních předpisů v souvislosti s výkonem práce [jméno] [příjmení] [příjmení], [datum narození]. Jednatelka žalované uvedla na dotazy Oblastního inspektorátu práce mj. to, že pan [příjmení] pro žalovanou vykonával výuku konverzace v anglickém jazyce, a to na základě ústní smlouvy s žalobkyní. Spolupráce začala v roce 2016, manžel žalobkyně měl vykonávat tuto činnost jako spolupracující osoba v rámci živnostenského oprávnění žalobkyně. Spolupráce již skončila, a to dne [datum]. Pokud jde o přidělování práce, tak panu [příjmení] sdělila, kdy a jaké hodiny jsou volné, a pan [příjmení] jí sdělil, kolik hodin chce učit a konkrétní časy. Měl naprostou volnost ve výběru konkrétního klienta, u kterého bude vyučovat. Výuku vykonával osobně, výuku mohla kdykoliv převzít žalobkyně nebo jiná osoba, která splňovala kvalifikační požadavky. Faktury vystavovala žalobkyně, podkladem byly výkazy práce s uvedeným počtem odučených hodin, který byl potvrzen podpisem klientů či účastníků výuky.

28. Po částečném zopakování dokazování odvolací soud dospěl k následujícím závěrům:

29. V prvé řadě se odvolací soud neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná uznala nárok žalobkyně tím, že proti vystavené faktuře učinila zápočet. Podle § 2053 o. z. platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Uznání dluhu směřuje k potvrzení existence dluhu v okamžiku jeho uznání, jde o institut utvrzení dluhu. Uznáním dluhu je jen takový projev vůle, který směřuje k přivození právě těch účinků, které zákon spojuje s uznáním dluhu. Uznání musí být určitě vyjádřeno. I když není vyloučeno, že listina směřující k započtení může obsahovat i projev vůle uznat dluh, nelze dovozovat, že každé započtení v sobě implicitně obsahuje uznání dluhu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3549/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 32 Cdo 3549/2019). Jen z toho, že žalovaná proti žalované pohledávce učinila zápočet, tedy nelze dovozovat, že dluh uznala. Z obsahu uvedené listiny o započtení pohledávek ze dne [datum] pak nevyplývá, že žalovaná v ní chtěla dluh uznat. Pokud je v této listině užito slovo„ uznávají“, tak nikoliv ve vztahu k jednotlivým pohledávkám, ale ve vztahu k jejich vypořádání zápočtem. Úmyslem žalované zjevně nebylo uznat touto listinou dluh vůči žalobkyni, ale způsobit jeho zánik zápočtem. K uznání dluhu tedy nedošlo, a tak není dána domněnka trvání dluhu dle § 2053 o. z. Proto je nutné zabývat se tím, zda zjištěné skutečnosti nárok žalobkyně odůvodňují.

30. Odvolací soud shledal, že žalovaný nárok je důvodný. Lze poukázat na to, že předmětná pohledávka v podstatě ani nebyla sporná, žalovaná nijak nezpochybňovala, že žalobkyni pohledávka vznikla, svou obranu založila na tvrzeném zápočtu vlastní pohledávky. Mezi účastníky bylo nesporné, že mezi nimi byla uzavřena smlouva, na základě které poskytovala žalobkyně žalované lektorské služby (byť její konkrétní obsah sporný byl), že manžel žalobkyně na základě tohoto smluvního vztahu vyučoval v [anonymizováno] a že cena byla [částka] za hodinu výuky (žalovaná to uvedla ve vyjádření ze dne [datum]). Z těchto shodných tvrzení proto odvolací soud vychází (§ 120 odst. 3 o.s.ř.). Z výkazu práce manžela žalobkyně za duben 2019 vyplývá, že v tomto měsíci odučil celkem 65 hodin (tento důkaz předložila sama žalovaná s tím, že podrobnější výkazy se zasílaly spolu s fakturami [anonymizováno]). Výuku v [anonymizováno] za tento měsíc vyúčtovala žalobkyně žalované fakturou č. IV.19 vystavenou dne [datum], bez uvedené splatnosti, a to za 64 hodin po [částka], tj. celkem [částka] (jak vyplývá z této faktury). Dále lze poukázat na to, že žalovaná ani v rámci předložené e-mailové komunikace nezpochybnila správnost této faktury (diskuze se vedla jen o její splatnosti), a že žalovaná také tvrdila, že v důsledku ukončení výuky manželem žalobkyně jej od [datum] musela nahradit novým vyučujícím [jméno] [příjmení] (z toho tedy vyplývá, že do té doby manžel žalobkyně vyučoval). A je tu i listina o zápočtu, která také dokládá, že si žalovaná byla této pohledávky vědoma a že ji nesporuje, když proti ní učinila zápočet (byť se nejedná přímo o uznání dluhu). Ze vzájemné e-mailové komunikace vyplývá, že nejpozději dne [datum] měla žalovaná tuto fakturu k dispozici, když k tomuto dni účastníci řešili její splatnost (a rozhodně ji žalovaná musela mít dne [datum], kdy vyhotovila listinu o zápočtu).

31. Na základě uvedeného tak má odvolací soud za prokázané, že došlo k uzavření smlouvy o výuce, že byla sjednána cena [částka] za hodinu, že manžel žalobkyně v dubnu 2019 odučil alespoň účtovaných 64 hodin, že cenu výuky za tento měsíc žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou ze dne [datum] na částku celkem [částka] a že tato faktura byla žalované doručena nejpozději dne [datum].

32. Po právní stránce se odvolací soud ztotožňuje se soudem prvního stupně v tom, že se jednalo o tzv. nepojmenovanou smlouvu, která není zvláště jako smluvní typ upravena v o. z. (§ 1746 odst. 2 o. z.). Na základě této smlouvy vznikl žalobkyni nárok na zaplacení částky celkem [částka] za 64 odučených hodin v dubnu 2019 v ceně [částka] za hodinu. Ke splatnosti této částky viz dále.

33. Dále se odvolací soud zabýval námitkou započtení ze strany žalované. Odvolací soud zde nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že započítávaný nárok byl prokázán. Svůj pro věc zásadní skutkový závěr, že žalobkyně, resp. její manžel, měl povinnost setrvat ve výuce nejméně do [datum], soud prvního stupně odůvodnil tím, že dle tvrzení žalované se měnili vyučovaní vždy od nového roku, že takový přístup k výuce je logický a dává smysl, že také bylo nutné vyhodnocovat progres výuky, a že proto vyučující museli být schopni odučit celý rok, přičemž považoval za nerozumné a příliš riskantní, aby se žalovaná spoléhala na dohodu ad hoc s vyučujícím. Tento závěr tedy soud prvního stupně dovodil v podstatě jen ze svých úvah o logickém či obvyklém průběhu věcí, aniž by pro něj měl podklad v provedených důkazech. To, že se určitý postup může jevit jako nerozumný či riskantní, neznamená, že se tak účastníci skutečně nechovali. Každopádně z žádného z provedených důkazů nevyplývá, že se žalobkyně skutečně zavázala zajistit výuku do [datum]. Provedené důkazy v tomto směru spíše vzbuzují pochybnosti.

34. Ze smlouvy mezi žalovanou a [anonymizováno] bylo zjištěno, že byla uzavřena na dobu určitou do [datum] s automatickým prodloužením do [datum]. Současně smlouva umožňovala výpověď bez uvedení důvodu. Také v ní bylo dohodnuto, že objednávky budou vystavovány 2x ročně, tedy rozsah požadované výuky závisel na pololetních objednávkách. Vzhledem k tomu lze pochybovat o tom, že by účastníci měli zájem uzavřít smlouvu na dobu určitou (bez možnosti ukončení) až do [datum], když [anonymizováno] mohl kdykoliv smlouvu vypovědět nebo na další pololetí omezit rozsah požadované výuky. Pokud soud prvního stupně argumentoval nutností testování, tak dle smlouvy s [anonymizováno] mělo vyhodnocení probíhat dle evropského referenčního rámce a testy měly být zejména písemné, za této situace tedy případná změna vyučujících zjevně testování nebránila.

35. Jak vyplývá z protokolu o kontrole Oblastního inspektorátu práce ze dne [datum], jednatelka žalované uvedla, že přidělování práce manželovi žalobkyně probíhalo tak, že mu sdělila, kdy a jaké hodiny jsou volné, a manžel žalobkyně jí sdělil, kolik hodin chce učit a konkrétní časy, a že měl manžel žalobkyně naprostou volnost v tom, kde bude vyučovat. To nenasvědčuje tomu, že by tam byl nějaký dlouhodobý závazek, spíše to zní tak, že bylo zcela na manželovi žalobkyně, kdy a kde bude chtít vyučovat.

36. Dále je zde výpověď jednatelky žalované, která mimo jiné vypověděla, že v březnu 2019 sdělila manželovi žalobkyně, že poprvé bude výuka probíhat v [anonymizováno] i o prázdninách. To opět zpochybňuje délku trvání či rozsah dohodnuté výuky, když z toho je zřejmé, že – přinejmenším do té doby – žádná dohoda o výuce přes prázdniny nebyla.

37. Lze poukázat též na výpověď svědka [jméno] [příjmení], který vypověděl, že byl s jednatelkou žalované domluven, že bude učit, dokud bude mít volný čas. Tedy mezi ním a žalovanou nebyla dohoda o výuce na dobu určitou, ale bylo na něm, do kdy bude vyučovat. I když samozřejmě dohoda s ním jako s náhradníkem, který měl narychlo nahradit manžela žalobkyně, mohla být jiná než s žalobkyní, dokládá to, že taková dohoda s žalovanou rozhodně nebyla vyloučena.

38. Konečně je zde e-mailová komunikace účastníků ze začátku června 2019, ze které vůbec nevyplývá, že žalobkyně měla zajišťovat výuku až do [datum]. Nikdo se tam nezmiňuje o trvání smlouvy, jednatelka žalované se nedovolává toho, že by žalobkyně byla povinna pokračovat ve výuce, proti ukončení výuky nic nenamítá.

39. Lze tedy konstatovat, že prozatím rozhodně nebylo prokázáno, že se žalobkyně zavázala zajistit výuku v [anonymizováno] do [datum], a navíc jaký v takovém případě měl být rozsah zajišťované výuky (např. kolik hodin týdně měl manžel žalobkyně dle smlouvy s žalovanou odučit). Z ničeho dále nevyplývá, že manžela žalobkyně musel v [anonymizováno] nahradit rodilý mluvčí, přičemž od toho se odvíjela zjišťovaná obvyklá cena výuky. Není ani zřejmé, proč žalovaná nemohla nahradit manžela žalobkyně některým ze svých lektorů. Nebylo tak prokázáno, že žalobkyně porušila smluvní povinnost, že žalované vznikla škoda (jako základní předpoklady odpovědnosti za škodu dle § 2913 odst. 1 o. z.) a že žalovaná nemohla vzniku škody zabránit (§ 2903 odst. 1 o. z.) náhradou manžela žalobkyně některým jiným vyučujícím.

40. Pokud jde o zápočet této tvrzené pohledávky žalované na náhradu škody, odvolací soud shledal, že je nutné zabývat se také tím, zda se nejedná o pohledávku nejistou nebo neurčitou, když podle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. To proto, že námitka žalobkyně v tomto směru vyplývá již z žaloby. V žalobě žalobkyně uvedla, že pohledávku žalované použitou k započtení v částce [částka] neuznává, že zatímco pohledávka žalobkyně v částce [částka] je pohledávkou existentní a nespornou, tak pohledávka žalované vůči žalobkyni v částce [částka] je pohledávkou neexistentní, a že z faktury žalované č. FV [číslo] není zřejmé, co žalobkyni účtuje a především na jakém základě. Žalobkyně tedy se zápočtem nesouhlasí, započítávanou pohledávku považuje za neexistující, spornou a nejasnou. To je třeba považovat za námitku neplatnosti započtení, neboť i když nebyla uplatněna výslovně, tak skutečnost, že účastník uplatňuje relativní neplatnost, vyplývá již z toho, že pro tvrzenou vadu právního jednání, která má podle zákona za následek relativní neplatnost, nechce být účinky tohoto jednání vázán (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2004, sp. zn. 32 Odo 722/2003).

41. Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu nebo výše sporná (nejistá) a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Smyslem tohoto ustanovení je ochrana věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky, a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. Nejistou či neurčitou je pohledávka tehdy, pokud je objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. [jméno] nejistoty ohledně aktivní pohledávky je nutné posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky. Vychází-li obě pohledávky ze stejného právního vztahu, odpovídá zpravidla rozumnému uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné. V takovém případě je třeba s ohledem na okolnosti konkrétního případu posoudit, zda lze považovat za spravedlivé, aby věřiteli byla poskytnuta ochrana prostřednictvím § 1987 odst. 2 o. z. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka jistá a určitá, odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou. Pro posouzení, zda jednostranné započtení odporuje § 1987 odst. 2 o. z., jsou přitom rozhodné toliko okolnosti, které tu byly v okamžiku, kdy došlo k započtení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020).

42. Odvolací soud shledal, že pohledávka žalované, kterou započetla proti žalované pohledávce žalobkyně, byla k okamžiku započtení nejistá a neurčitá dle výše uvedených kritérií. Zatímco pohledávka žalobkyně byla v podstatě nesporná (žalovaná proti této pohledávce jako takové ani nic nenamítala), pohledávka žalované sporná je a celé řízení a dokazování se vede prakticky jen o této pohledávce. Svou pohledávku žalovaná nebyla schopna snadno prokázat, dosud se jí to ani přes poměrně rozsáhlé dokazování nepodařilo. Dochází tak právě k situaci, které má zabránit § 1987 odst. 2 o. z., tj. že namísto uspokojení nesporné pohledávky žalobkyně dochází k vedení sporu o tvrzené pohledávce žalované a neúměrnému prodlužování řízení. Pohledávka žalované je objektivně sporná, je zde (i po provedeném dokazování) nejistota, zda vůbec vznikla a jaká je její výše. K okamžiku započtení se navíc jednalo i o pohledávku neurčitou, když z faktury žalované nelze zjistit, co přesně žalobkyni účtuje (jaký ušlý zisk je fakturován, jak mělo k ušlému zisku dojít, nevyplývá z ní, že to mělo být za neuskutečnění výuky v [anonymizováno]), to nebylo objasněno ani v rámci započtení.

43. Odvolací soud dále dospěl k závěru, že posouzení pohledávky žalované jako ilikvidní nebrání ani to, že obě pohledávky mají vycházet ze stejného právního vztahu (resp. ze smlouvy a z jejího tvrzeného porušení). To, zda vůbec žalobkyně měla povinnost zajistit výuku až do [datum], je mezi účastníky sporné, posouzení obou pohledávek vychází do značné míry z jiných skutečností. Lze také poukázat na to, že žalobkyně vyfakturovala svou pohledávku dne [datum], zatímco žalovaná vyzvala k zaplacení své tvrzené pohledávky až fakturou splatnou dne [datum], v době, kdy pohledávka žalobkyně již měla být nepochybně zaplacena. S přihlédnutím k tomu, že pohledávka žalobkyně je nesporná, zatímco pohledávka žalované je objektivně pochybná a její uplatnění vede k neúměrnému prodlužování řízení, považuje odvolací soud za spravedlivé, aby se žalobkyně mohla proti započtení bránit dle § 1987 odst. 2 o. z.

44. Jelikož byla tvrzená pohledávka žalované v době započtení nejistá a neurčitá, a tedy nezpůsobilá k započtení, a žalovaná se dovolala neplatnosti započtení (§ 586 odst. 1 o. z.), je započtení neplatné pro rozpor se zákonem (§ 580 odst. 1 o. z.). K zániku žalované pohledávky započtením (§ 1982 odst. 2 o. z.) tak nedošlo, námitka započtení proto není důvodná.

45. Navíc se odvolací soud domnívá, že i kdyby snad mezi účastníky skutečně byla dohoda, že žalobkyně je povinna zajistit výuku do [datum], tak takový závazek zanikl dohodou (§ 1981 o. z.) nejpozději k [datum]. Jak bylo uvedeno, e-mailem ze dne [datum] sdělila žalobkyně žalované, že pokud nebude faktura zaplacena do [datum], nebudou jejich služby nadále poskytovány. V odpovědi ze stejného dne jednatelka žalované uvádí, že s tím nic nenadělá, popřeje manželovi žalobkyně mnoho úspěchů jinde. Následně v závěru e-mailu ze dne [datum] jednatelka žalované uvádí, že vzhledem k tomu, že nebudou čekat na úhradu faktury, si myslí, že jejich spolupráce skončila, a že poděkuje manželovi žalobkyně za spolupráci.

46. Projev vůle se posuzuje podle úmyslu jednajícího, byl-li druhé straně znám, jinak se mu přisuzuje takový význam, jaký by mu zpravidla přikládal adresát tohoto projevu vůle (§ 556 odst. 1 o. z.).

47. Jednatelka žalované proti ukončení spolupráce nic nenamítala, význam jejího vyjádření se jasně zdá být takový, že ukončení spolupráce akceptuje. Z ničeho nevyplývá, že by úmysl jednatelky žalované byl jiný a zejména že by o takovém jiném úmyslu žalobkyně věděla. Z ničeho ani nevyplývá, že by žalovaná proti ukončení spolupráce cokoliv namítala dodatečně. Teprve o více než půl roku později vystavila fakturu, kterou uplatnila nárok na náhradu škody.

48. Jelikož žalobkyně projevila vůli ukončit spolupráci a žalovaná to dle obsahu svého vyjádření akceptovala, tak i kdyby mezi nimi byla uzavřena smlouva na dobu určitou, zanikla by dohodou dle § 1981 o. z. Tím by také zanikla povinnost žalobkyně zajišťovat výuku, proto by nemohla porušit žádnou povinnost ze smlouvy a za případnou škodu by neodpovídala, neboť porušení povinnosti je základním předpokladem pro vznik odpovědnosti za škodu (§ 2913 odst. 1 o. z.), jak již bylo uvedeno. I z toho tak vyplývá, že námitka započtení nebyla důvodná.

49. Odvolací soud tedy shledal, že nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky [částka] je důvodný. Pokud jde o splatnost této částky, která byla mezi účastníky sporná, tak pro účely rozhodnutí v této věci postačí konstatovat, že nepochybně byla splatná před [datum], když až od tohoto data žalobkyně požaduje úrok z prodlení. Dle žalobkyně splatnost sjednána nebyla, v takovém případě by splatnost ve vztahu mezi podnikateli nastala do 30 dnů od doručení faktury dle § 1963 o. z. Dle žalované se měla splatnost odvíjet od splatnosti ze strany [anonymizováno], která činila 90 dnů. Faktura byla žalované doručena dne [datum], k [datum] tak byla žalovaná v každém případě v prodlení a byla proto povinna platit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyní požadovaná výše úroku z prodlení 8,25 % ročně je pak nejnižší, jaká byla v období od [datum] do [datum], tedy bez ohledu na konkrétní splatnost pohledávky není vyšší, než na co má žalobkyně nárok.

50. Odvolací soud proto dle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

51. Jelikož došlo ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení (§ 151 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř.) i o nákladech řízení u soudu prvního stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.).

52. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto má právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v plné výši.

53. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování advokátem za 9 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání soudu dne [datum], písemný návrh na provedení důkazů ze dne [datum], písemné vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] přesahujícím dvě hodiny – jedná se tak o dva úkony, podání odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]) 9x1 [částka] a za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění, když předložená předžalobní výzva neobsahuje skutkový a právní rozbor) [částka], tj. celkem odměna [částka], a náhrada hotových výdajů za 10 úkonů právní služby po [částka] dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. [částka]. Dále má žalovaná právo na náhradu jízdného advokátky z [obec] do [obec] a zpět na jednání odvolacího soudu, ujeto bylo celkem 90 km, při použití motorového vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], s průměrnou spotřebou 6 l/100km motorové nafty, při ceně nafty [částka] a základní náhradě za používání silničních motorových vozidel 5,20 Kč/km dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., je jízdné celkem [částka]. Také náleží náhrada za promeškaný čas advokáta dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu za čas strávený cestou za 4 půlhodiny po [částka], tj. celkem [částka]. K tomu dle § 137 odst. 3 o.s.ř. dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši [částka]. Dalším nákladem žalobkyně je zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši [částka] a soudní poplatek za odvolání ve výši [částka]. Konečně odvolací soud žalobkyni přiznal náhradu za ztrátu na výdělku z důvodu účasti u jednání odvolacího soudu za 5 hodin po [částka] dle potvrzení zaměstnavatele (přičemž odvolací soud vychází z toho, že nejpozději do 13:00 se žalobkyně mohla vrátit do zaměstnání), tj. [částka], a náhradu jízdného za cestu k jednání odvolacího soudu ve výši [částka] dle předložené jízdenky. Náklady žalobkyně tedy činí celkem [částka] Odvolací soud uložil žalované zaplatit tyto náklady žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

54. Soud žalobkyni nepřiznal požadovanou odměnu za 2 nahlížení do spisu. Odvolací soud vychází z toho, že za úkon právní služby spočívající v nahlížení do spisu obecně nenáleží odměna dle advokátního tarifu, neboť studium spisu je zahrnuto v jiných úkonech, případně tvoří nezbytný předpoklad pro řádné zastupování v průběhu řízení. Výjimkou je situace, kdyby nahlížení do spisu mohlo být podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu považováno za obdobu prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, tedy kdyby mohlo svým významem tomuto úkonu odpovídat (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015). V této věci zástupkyně žalobkyně nahlížela do spisu dne [datum] po dobu 5 minut, dne [datum] (ihned po skončení jednání) po dobu 10 minut a dne [datum] po dobu 5 minut. Při posledním nahlížení měl spis jen 30 listů, nebyl tedy nikterak rozsáhlý, a nenacházelo se v něm mnoho listinných důkazů. Vzhledem k tomu dospěl odvolací soud k závěru, že žádné z těchto nahlížení nelze považovat (jak vzhledem k délce nahlížení, tak vzhledem k obsahu spisu), za obdobu prostudování trestního spisu po skončení vyšetřování. Odměna za tyto úkony proto nenáleží.

55. Za účelné náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. odvolací soud nepovažuje ani žalobkyní vynaložené náklady na překlad e-mailové komunikace. Obě strany cizojazyčné komunikaci nepochybně rozuměly, když takto mezi sebou komunikovaly (e-maily v anglickém jazyce psala jednatelka žalované), a žalobkyně také nejprve předložila vlastní překlad. Kdyby tento překlad (resp. význam cizojazyčného textu) následně žalovaná rozporovala, mohl by soud zadat zpracování překladu soudnímu překladateli. Ale pokud význam textu žalovaná nijak nezpochybňovala, nebylo nutné zadávat úřední překlad. Náklady žalobkyně s tím spojené tak nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva, ani jejich náhradu tedy odvolací soud žalobkyni nepřiznal.

56. V této věci dále vznikly státu náklady řízení ve výši [částka], které představuje svědečné vyplacené svědku [jméno] [příjmení] [příjmení]. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Jelikož v řízení byla neúspěšná žalovaná, rozhodl odvolací soud o nákladech státu nově tak, že zaplacení těchto nákladů uložil žalované.

57. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil odvolací soud třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro stanovení jiné lhůty neshledal důvod.