49 Co 108/2024 - 998

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Moniky Kyselové a soudců Mgr. Pavly Kohoutkové a JUDr. Jiřího Handlara ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] c) [Jméno žalobce C], narozená [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce C] d) [Jméno žalobce D], narozená [Datum narození žalobce D] bytem [Adresa žalobce D] e) [Jméno žalobce E], narozený [Datum narození žalobce E] bytem [Adresa žalobce E] f) [Jméno žalobce F], narozený [Datum narození žalobce F] bytem [Adresa žalobce F] g) [Jméno žalobce G], narozený [Datum narození žalobce G] bytem [Adresa žalobce G] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaný: [právnická osoba] – [Jméno žalovaného], IČ: [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. 3. 2024, č. j. 5 C 23/2022-933, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. a V. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku IV. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně žalobcům a) [Jméno žalobce A] 30.462 Kč, b) [Jméno žalobce B] 24.592,30 Kč, c) [Jméno žalobce C] 24.592,30 Kč, d) [Jméno žalobce D] 13.400,10 Kč, e) [Jméno žalobce E] 13.400,10 Kč, f) [Jméno žalobce F] 18.996,20 Kč a g) [Jméno žalobce G] 30.462 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta A].

III. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalobcům a) [Jméno žalobce A] 10.211,90 Kč, b) [Jméno žalobce B] 6.809,50 Kč, c) [Jméno žalobce C] 5.270,40 Kč, d/ [Jméno žalobce D] 1.979,40 Kč, e/ [Jméno žalobce E] 1.098,60 Kč, f/ [Jméno žalobce F] 1.645,40 Kč a g/ [Jméno žalobce G] 2.739 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta A].

Odůvodnění

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto, že se nahrazuje projev vůle žalovaného, resp. žalované [právnická osoba] uzavřít se žalobci v rozsudku blíže specifikovanou smlouvu o převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“) mezi žalovanou jako převodcem a žalobci jako nabyvateli, kterou se na žalobce převádí pozemky p. č. [číslo] vše v k. ú. [adresa], k uspokojení nároku žalobců podle rozhodnutí [právnická osoba] Prahy ze dne [datum], č. j. PÚ 444/91/3, přičemž žalobci pozemky nabývají do spoluvlastnictví, a to žalobkyně a) v podílu ve výši 2/9, žalobkyně b) v podílu ve výši 1/6, žalobkyně c) v podílu ve výši 1/6, žalobkyně d) v podílu ve výši 1/18, žalobce e) v podílu ve výši 1/18, žalobce f) v podílu ve výši 1/9 a žalobce g) v podílu ve výši 2/9 (výrok I.), že se zamítá návrh, aby byl nahrazen projev vůle žalované – souhlas s uzavřením smlouvy se žalobci o bezúplatném převodu vlastnického práva k pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa] (výrok II.), že se řízení zastavuje v části, v níž se žalobci domáhají nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu, a to ohledně pozemků p. č. [číslo] vše v k. ú. [adresa] (výrok III.), že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náklady řízení ve výši 645.869 Kč k rukám zástupce žalobců (výrok IV.) a že žalovaná je povinna zaplatit [právnická osoba] ve [adresa] náklady řízení za znalečné ve výši 2.977 Kč (výrok V.).

2. Soud tak rozhodl o žalobě skutkově odůvodněné tím, že: - pravomocným rozhodnutím [právnická osoba] ze dne [datum], č. j. PÚ 444/91/3, které bylo nahrazeno rozsudkem [organizace resortu] ze dne [datum], č. j. 24 Co 232/2010-263 (dále též jen „rozhodnutí PÚ 444/91/3“), bylo rozhodnuto, že žalobci nejsou vlastníky nemovitostí v k. ú. [adresa] dle PK část parc. č. [číslo] – role o výměře [číslo] m2 a dle PK část parc. č. [číslo] – role o výměře [číslo] m2, - žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 zákona o půdě, kdy žalobkyně a) získala restituční nárok od své matky [jméno FO] na základě Smlouvy o bezúplatném převodu restitučního nároku ze dne [datum], žalobkyně b) a c) získaly restituční nárok od své matky [jméno FO] na základě Smlouvy o bezúplatném převodu restitučního nároku ze dne [datum], žalobkyně d) a žalobce e) zdědili restituční nárok své babičky [jméno FO], žalobce f) zdědil restituční nárok své matky [jméno FO] a žalobce g) zdědil restituční nárok svého otce [Jméno žalobce G], - žalobkyni a) náleží id. 2/9, žalobkyni b) náleží id. 1/6, žalobkyni c) náleží id. 1/6, žalobkyni d) náleží id. 1/18, žalobci e) náleží 1/18, žalobci f) náleží id. 1/9 a žalobci g) náleží id. 2/9 restitučního nároku vyplývajícího z rozhodnutí PÚ 444/91/3, - mělo dojít k přecenění restitučního nároku žalobců vzhledem k charakteru nevydaných pozemků, které byly v době převodu na Čs. stát součástí areálu [právnická osoba] – [adresa], případně se nacházely v jeho bezprostřední blízkosti a tvořily s ním funkční celek, tj. jednalo se o stavební pozemky, - celková cena nevydaných pozemků činí podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. 2292-77/2020 – dodatku č. 1 ze dne [datum], částku 3.921.250 Kč, přičemž nevypořádaný restituční nárok žalobců činí 3.882.591,58 Kč, - žalovaná postupovala svévolně a liknavě, chybně ocenila restituční nárok žalobců, je dlouhodobé v prodlení s uspokojením jejich restitučního nároku, který byl uplatněn již v průběhu roku 1992, tuto skutečnost potvrdil i rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne [datum], č. j. 5 C 170/2013-159, potvrzený rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], č. j. 12 Co 380/2015-188.

3. Soud vyšel ze zjištění, že žalobci jsou držiteli restitučního nároku za odňaté pozemky v k. ú. [adresa] o celkové výměře [číslo] m2, které jim, resp. jejich právním předchůdcům nebyly vydány rozhodnutím PÚ 444/91/3. Restituční nárok na žalobce přešel z původních oprávněných osob způsobem uvedeným v žalobě. Žalobci tak jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 zákona o půdě a jsou oprávněni domáhat se náhrady podle § 11 a 11a zákona o půdě. Podíl jednotlivých žalobců na restitučním nároku činí u žalobkyně a) 2/9, u žalobkyně b) 1/6, u žalobkyně c) 1/6, u žalobkyně d) 1/18, u žalobce e) 1/18, u žalobce f) 1/9 a u žalobce g) 2/9. V minulosti již došlo k částečnému uspokojení restitučního nároku žalobkyně a) v částce 25.586,46 Kč a právní předchůdkyně žalobkyň b) a c) v částce 13.071,92 Kč.

4. Z hlediska výše restitučního nároku soud vycházel ze znaleckých posudků znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a znalce [tituly před jménem] [jméno FO], kdy oba znalci shodně dospěli k závěru, že nevydané pozemky by měly být oceněny jako stavební, žádný ze znalců neaplikoval srážky za nemožnost napojení na veřejný vodovod a kanalizaci. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] uplatnil srážku ve výši 60 % za stavební nesrostlost s územím hl. města Prahy. Soud se přiklonil k závěrům znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], podle níž by srážka za stavební nesroslost uplatněna být neměla. Nevydané pozemky byly odňaty za účelem výstavby dostihového závodiště, v tomto případě jsou významné specifické vlastnosti pozemků jako např. rovinatost a stavební nesroslost s okolní zástavbou, právě tyto zvláštní kvality pozemku nelze považovat za nevýhodu, která by měla být k tíži při jejich ocenění. Ke stejnému závěru dospěl ve věci týkající se téhož restitučního nároku i Okresní soud v [adresa] v rozsudku ze dne [datum], č. j. 9 C 290/2020-502, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. 14 Co 257/2022-594. Podle soudu nelze aplikovat srážky dle přílohy 7 oceňovací vyhlášky za nemožnost napojení na veřejný vodovod a veřejnou kanalizaci. Soud vzal za prokázané, že v k. ú. [adresa] byl zřízen místní vodovodní řad již před odnětím předmětných pozemků právním předchůdcům žalobců v roce 1949. Oceňované nevydané pozemky byly součástí funkčního dostihového areálu, přičemž nezbytnou součástí tohoto areálu zajisté byla též distribuce vody do areálu a následně též zajištění odvodu splaškových vod. Podle soudu tedy nelze aplikovat ani srážku za absenci veřejné kanalizace. Závěry soudu o (ne)aplikaci těchto srážek jsou plně v souladu se znaleckými posudky znalců [tituly před jménem] [jméno FO] a znalce [tituly před jménem] [jméno FO], kteří tyto srážky ve svých znaleckých posudcích také nepoužili. Shodný názor na aplikaci srážek zaujal též Okresní soud [adresa] – venkov v rozsudku ze dne [datum] č. j. 43 C 45/2022–767. Při určení výše restitučního nároku žalobců soud vyšel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který stanovil cenu pozemků 250 Kč za 1 m2, při výměře nevydaných pozemků 15.724 m2 činí výše restitučního nároku žalobců částku 3.931.000 Kč. Hodnota podílu na restitučním nároku činí u žalobkyně a) částku 873.555,55 Kč (2/9), u žalobkyně b) částku 655.166,66 Kč (1/6), u žalobkyně c) částku 655.166,66 Kč (1/6), u žalobkyně d) částku 218.388,88 Kč (1/18), u žalobce e) částku 218.388,88 Kč (1/18), u žalobce f) částku 436.777,77 Kč (1/9) a u žalobce g) částku 873.555,55 Kč (2/9). Na podíl žalobkyně a) je nutno započíst plnění ve výši 25.586,46 Kč, výše jejího zbývajícího podílu tedy činí 847.969,09 Kč. Na podíly žalobkyň b) a c) je nutno započíst plnění pro každou z nich ve výši 6.535,96 Kč, výsledná hodnota jejich podílu tedy pro každou činí 648.630,70 Kč.

5. Soud dále dovodil, že pokud žalovaná opakovaně i přes bohatou judikaturu soudů vyšších stupňů stále odmítá ocenit odňaté pozemky jako stavební, jedná se nepochybně o projev její svévole. Žalovaná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 999/2021) tímto svým postupem bez zjevného důvodu a při nerespektování dlouhodobé ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, tedy bez ospravedlnitelného důvodu ztěžuje uspokojení nároků žalobců zásadně předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků. K odnětí pozemků došlo dne [datum], pozemky nebyly žalobcům vydány rozhodnutími z roku 2005, resp. 2011 v případě rozsudku Městského soudu v Praze, od té doby uplynulo již více než 18, resp. 12 let, aniž by došlo ze strany žalované k efektivní nápravě křivd totalitního režimu, což samo o sobě dokládá liknavost žalované při uspokojování restitučního nároku žalobců. I v případě snahy žalobců o uspokojení jejich restitučního nároku ve veřejných nabídkách by k jeho úplnému uspokojení v důsledku nesprávného ocenění žalovanou ani nemohlo dojít. Lze uzavřít, že žalobci se v důsledku svévolného a liknavého postupu žalované nemohou domoci svého oprávněného nároku jinak než soudní cestou, judikatorní podmínky pro podání žaloby na nahrazení projevu vůle a vydání náhradního pozemku jsou proto splněny.

6. Soud dále zohlednil paralelně probíhající řízení, ve kterých žalobci uplatňují předmětný restituční nárok vůči žalované (řízení vedené u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. 9 C 290/2020, řízení vedené u Okresního soudu [adresa] – venkov pod sp. zn. 43 C 45/2022-767, řízení vedené u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. 16 C 255/2021), a zjistil, že zbývající restituční nároky činí u žalobkyně a) částku 117.807,55 Kč, u žalobkyně b) částku 79.804,97 Kč, u žalobkyně c) částku 79.804,97 Kč, u žalobkyně d) částku 41.390,68 Kč, u žalobce e) částku 41.390,68 Kč, u žalobce f) částku 67.145,97 Kč a u žalobce g) částku 165.562,74 Kč.

7. Soud odmítl námitku promlčení restitučního nároku vznesenou žalovanou. Promlčení podléhají pouze majetková práva, nikoliv právo vlastnické. Řízení o žalobách na vydání náhradního pozemku jsou řízení ve věcech týkajících se vlastnického práva k náhradním pozemkům, ve kterých výše dosud neuspokojeného restitučního nároku je pouze jednou z rozhodných skutkových okolností pro rozhodnutí o vydání požadovaného náhradního pozemku, nikoliv samostatným majetkovým právem. V úvahu připadá pouze promlčení práva na peněžitou náhradu podle ustanovení § 16 zákona o půdě (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 442/2011), což ovšem nedopadá na projednávaný případ. Soud vyšel také z usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 28 Cdo 2957/2021, podle něhož námitka promlčení nároku oprávněné osoby na převod náhradního pozemku je v rozporu s dobrými mravy, pokud stát setrvává na nesprávném ocenění takového nároku, a oprávněná osoba se proto jeho uspokojení musí domáhat pořadem práva.

8. Soud se dále zabýval i vhodností převodu náhradních pozemků, které zůstaly předmětem řízení. K pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa] soud dospěl k závěru, že tento pozemek je veřejným statkem, neboť je dotčen veřejným užíváním, a to přinejmenším v té části, kde se nachází chodník a která je udržována obcí [adresa], a jako takový není vhodný k převodu na žalobce za účelem uspokojení jejich restitučního nároku. Ostatní náhradní pozemky p. č. [číslo] p. č. [číslo] p. č. [číslo], p. č. [číslo] a p. č. [číslo], vše v k. ú. [adresa], jsou převoditelné. Nesporné bylo i ocenění pozemků znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], č. [č. účtu], kdy cena pozemku p. č. [číslo] činí částku 90.590,70 Kč, p. č. [číslo] částku 32.692,65 Kč, p. č. [číslo] částku 20.893,95 Kč, p. č. [číslo] částku 51.033,90 Kč a p. č. [číslo] částku 114.680,55 Kč, celkem tedy 309.891,75 Kč. Při této ceně náhradních pozemků podíl žalobkyně a) činí 68.864,83 Kč (2/9), podíl žalobkyně b) činí 51.648,63 Kč (1/6), podíl žalobkyně c) činí 51.648,63 Kč (1/6), podíl žalobkyně d) činí 17.216,21 Kč (1/18), podíl žalobce e) činí 17.216,21 Kč (1/18), podíl žalobce f) činí 34.432,42 Kč (1/9) a podíl žalobce g) činí 68.864,83 Kč (2/9). Vzhledem k tomu, že přiznaná výše plnění jednotlivým žalobcům nepřevyšuje zjištěnou výši jejich zbývajícího restitučního nároku, bylo možno žalobě vyhovět, neboť nenastala situace, kdy by došlo k přečerpání restitučního nároku kteréhokoliv ze žalobců.

9. Proti výrokům I., IV. a V. rozsudku soud I. stupně podala žalovaná odvolání, ve kterém uplatnila následující odvolací námitky: - soud nesprávně dovodil, že žalovaná postupovala vůči žalobcům liknavě a svévolně a žalobci se přes svou aktivní snahu nemohli dlouhodobě domoci uspokojení svých restitučních nároků. Aktivní legitimace k podání žalob na nahrazení projevu vůle byla dovozena judikaturou pro výjimečné případy, kdy vedle liknavého či svévolného postupu žalované vůči konkrétnímu restituentovi je předpokladem také aktivní přístup tohoto restituenta, kterým se snaží domoci uspokojení svého restitučního nároku zákonem předpokládanou cestou. V případě žalobců, resp. jejich právních předchůdců, nebylo prokázáno, že by byla naplněna tato podmínka aktivního přístupu. Žalovaná ocenila restituční nároky žalobců z rozhodnutí PÚ 444/91/3 ve znění rozsudku MS v Praze již dne [datum], žádný z právních předchůdců žalobců uvedené ocenění nerozporoval a nikterak proti němu nebrojil. Všichni právní předchůdci žalobců byli navíc i velmi pasivní, pokud jde o uplatňování svého restitučního nároku prostřednictvím účasti ve veřejných nabídkách pořádaných žalovanou. [jméno FO] se veřejných nabídek vyhlašovaných žalovanou zúčastnila toliko jednou, a to až v roce 2019. Obdobně paní [jméno FO] se za celou dobu aktivně zúčastnila toliko 2 veřejných nabídek, v nichž nebyla úspěšná. Žalobkyně a) – c) podaly žaloby na nahrazení projevu vůle, aniž by se zúčastnily jediné veřejné nabídky Před podáním této žaloby si pak žalobci a), b), c), d), e), f) podali žádost o převod náhradního pozemku ve veřejné nabídce dne 28. 6. a [datum], a to všichni ve vztahu ke stejným dvěma pozemkům. V obou veřejných nabídkách nebyli žalobci úspěšní, když v rámci zákonem předvídané soutěže nenabídli nejvyšší nabídkovou cenu. Žalobce g) se zúčastnil toliko jediné nabídky v březnu 2021, ve které nebyl úspěšný. Účast žalobců ve veřejných nabídkách byla čistě formální bez skutečné snahy svůj restituční nárok uspokojit. Žalobci, resp. jejich právní předchůdci se mohli aktivně účastnit veřejných nabídek s restitučním nárokem ve výši stanovené žalovanou, ani to však nečinili dostatečně aktivně, - nevydané pozemky měly být oceněny jako zemědělské, a to především s ohledem na to, jak byly v době odnětí evidovány v pozemkovém katastru, a dále s ohledem na to, že se nacházely v prostoru dostihového závodiště a byly za účelem jejich využití v souvislosti s provozem tohoto závodiště propachtovány na základě pachtovních smluv již v době jejich převzetí státem, - měla být aplikována srážka podle položky č. 1 přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky za stavební nesrostlost nevydaných pozemků s územím hl. m. Prahy. Příloha č. 15 pozdější oceňovací vyhlášky č. 178/1994 Sb. katastrální území [adresa] považovala za samostatné sídlo nesrostlé s hlavním městem Prahou. Žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu, že u pozemků určených k zastavění dostihovým areálem jsou významné specifické vlastnosti jako je například rovinatost a stavební nesrostlost s okolní zástavbou, v případě sportoviště je územní srostlost s hl. m městem naopak výhodou, a to zejména s ohledem na dostupnost sportoviště pro návštěvníky, zásobování atd., - měly být aplikovány srážky za nemožnost napojení pozemků na veřejný vodovod a veřejnou kanalizaci. Soud měl za prokázanou existenci místního vodovodního řadu v k. ú. [adresa] v období před odnětím nevydaných pozemků, příloha č. 7 ale nehovoří o existenci místního vodovodu, ale vodovodu veřejného. Možnost distribuce vody do areálu závodiště ještě neznamená, že je zde dána možnost napojení na veřejný vodovod podle oceňovací vyhlášky. Napojení na veřejný vodovod v lokalitě [adresa] lze bezpečně prokázat až od roku 1977 a na veřejnou kanalizaci až od roku 1995. Odkanalizování, které ve [adresa] historicky existovalo, definici veřejné kanalizace nesplňovalo. Závěry [tituly před jménem] [jméno FO], že srážky podle oceňovací vyhlášky se při oceňování pozemků dle restitučních předpisů neuplatňují, jsou v přímém rozporu s principy oceňování pozemků dle restitučních předpisů. Srážky dle přílohy č. 7 jsou integrální součástí oceňovací vyhlášky a takovým je způsobem je nezbytné s nimi nakládat. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] tyto srážky neaplikoval jen z toho důvodu, že neměl v době zpracování svého posudku podklady, které žalovaná zajistila a doložila až později. Výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO] soud neprovedl. V minulých řízeních žalovaná aplikaci srážek nepožadovala, proto se touto otázkou soudy dříve nezabývaly. Otázka aplikace či neaplikace těchto srážek je pro posouzení důvodnosti žaloby v projednávané věci klíčová, neboť při jejich aplikaci by bylo nutné učinit závěr, že restituční nárok žalobců by byl v případě vyhovění žalobě již přečerpán, - při rozhodování o náhradě nákladů řízení a nákladech státu soud nezohlednil, že pokud jde o původně požadované náhradní pozemky, došlo nejen k zamítnutí žaloby (u pozemku p č. [číslo] v k. ú. [adresa]), ale také k zastavení řízení, a to pokud jde o ostatní původně požadované pozemky v k. ú. [adresa] z důvodu zpětvzetí žaloby ze strany žalobců. Rozhodování o nákladech řízení je plně ovládáno zásadou procesního zavinění, povinnost nahradit náklady řízení má účastník, který zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Proto je nepřípustné, aby právo na náhradu nákladů řízení bylo přiznáno žalobcům i pokud jde o pozemky, stran kterých bylo řízení pro zpětvzetí žaloby ze strany žalobců zastaveno. Žalobci v řízení nebyli úspěšní ohledně pěti náhradních pozemků v k. ú. [adresa], což by mělo být zohledněno při rozhodování o náhradě nákladů řízení. V opačném případě bychom připustili až absurdní situaci, a totiž že žalobce může naprosto libovolně zkoušet, co mu v řízení ještě projde, volit pozemky k převodu nevhodné a díky zahlcení žalované věřit, že některý z převodu vyloučených pozemků mu nakonec bude nedopatřením nezákonně převeden.

10. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil a žalobu zamítl, popř. aby jej v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

11. Žalobci ve vyjádření k odvolání uvedli, že jednání žalované vůči žalobcům vykazuje znaky liknavosti a svévole, což plyne z dlouhodobého prodlení žalované s vypořádáním restitučního nároku žalobců, který ani po více jak 30 letech od vznesení nároku není zcela vypořádán, a dále ze skutečnosti, že žalovaná při vyčíslení restitučního nároku žalobců chybně nezohlednila stavební charakter nevydaných pozemků a jejich restituční nárok tak vyčíslila v nesprávné výši, což odmítá dobrovolně napravit. Námitka žalované, že pozemky měly být oceněny jako zemědělské, je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí, podle které platí, že byly-li pozemky v době přechodu na stát sice vedeny v evidenci jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě, je třeba je ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále jen „vyhláška o cenách“). Předmětné pozemky byly v době přechodu na stát součástí sportovního areálu, a to [právnická osoba] – [adresa]. Nejvyšší soud v případě odňatých a nevydaných pozemků v areálu závodiště [adresa] konstantně judikuje, že tyto pozemky je třeba oceňovat jako pozemky stavební. Z hlediska aplikace srážek dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky žalobci odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 905/2013, ve kterém dovolací soud aproboval názor, že byl-li pozemek vyvlastněn ve prospěch státu za určitým účelem (v tomto případě za účelem rozšíření letiště), přičemž charakter, výměra, jakož i jeho poloha byly pro realizaci této stavby právě jeho výhodou, pak tyto faktory nemohly negativně ovlivnit hodnotu pozemků. Ve vztahu k aplikaci srážky ve výši 60 % za tzv. stavební nesrostlost proto žalobci uvedli, že u pozemků určených k zastavění závodním dostihovým areálem [adresa] není aplikace srážky za tzv. stavební nesrostlost namístě, protože právě lokalita nevydaných pozemků patřila ke specifickým nárokům, pro něž byly pozemky odňaty. Nadto by tzv. stavební srostlost bylo nutno posuzovat ve vztahu k lokalitě [adresa], jejíž součástí byly nevydané pozemky v době odnětí, a nikoliv ve vztahu k hlavnímu městu Praze. Podle žalobců neměly být aplikovány ani srážky za tzv. nemožnost napojení na veřejný vodovod a kanalizaci dle pol. č. 3. a 4. tabulky I. přílohy č. 7 vyhlášky o cenách. Příloha č. 7 výslovně uvádí, že se srážka má posuzovat „v místě“ nikoliv ve vztahu k pozemku, tj. ve vztahu k areálu [právnická osoba] – [adresa]. Soudní znalec [tituly před jménem] [jméno FO] konstatoval, že v daném případě nejsou naplněny podmínky pro aplikaci srážky za tzv. nemožnost napojení na veřejný vodovod a kanalizaci, neboť v kontextu místa (tj. ve vztahu k areálu [právnická osoba] – [adresa]) byla dána možnost napojení na veřejný vodovod a kanalizaci. Taktéž ze sdělení Městské části [adresa] ze dne [datum], sp. zn. 351/2023, bylo zjištěno, že veřejný vodovod byl v obci [adresa] před odnětím nevydaných pozemků, tj. před rokem 1949, vybudován. Z hlediska náhrady nákladů řízení nelze žalobcům klást k tíži, že v průběhu řízení soudem prvého stupně byla zjištěna nepřevoditelnost některého z označených náhradních pozemků, když oprávněné osoby jsou obecně v obtížné situaci, jelikož výběr náhradních pozemků je omezen jejich počtem i existencí řady zákonných překážek nebo důvodů nevhodnosti, které nejsou z veřejně přístupných informací zjistitelné a které oprávněné osoby nemohou v době zahájení řízení znát. Nelze taktéž odhlédnout od toho, že jde o řízení, v němž soud není vázán žalobním petitem ve smyslu ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř., a pokud by se v řízení prokázalo, že vybraný pozemek není k převodu způsobilý, lze žalobě vyhovět i převodem jiného vhodného pozemku. Zjištěnou nepřevoditelnost konkrétního pozemku proto není možno považovat za procesní neúspěch žalobců. Žalobci navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

12. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání žalované (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a ze způsobilých odvolacích důvodů, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadené části a v tomto rozsahu i řízení předcházející jeho vydání (§ 206 odst. 3, § 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům.

13. Předmětem řízení je nárok žalobců na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s nimi smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, které si vybrali jako náhradu za pozemky nevydané v restituci podle zákona o půdě.

14. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

15. Podle § 11b zákona o půdě nárok oprávněných osob uvedených v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 nebo 2, jejich dědiců a právních nástupců lze vypořádat, nestanoví-li zákon jinak, převedením pozemku, který je výhradně v příslušnosti hospodaření pozemkového úřadu.

16. Ze zjištění soudu I. stupně plyne, že žalobci mají restituční nárok za odňaté pozemky v k. ú. [adresa] o celkové výměře [číslo] m2, které jim, resp. jejich právním předchůdcům nebyly vydány rozhodnutím PÚ 444/91/3. Žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 zákona o půdě a jsou oprávněni domáhat se náhrady podle § 11 a 11a zákona o půdě. Podíl jednotlivých žalobců na restitučním nároku činí u žalobkyně a) 2/9, u žalobkyně b) 1/6, u žalobkyně c) 1/6, u žalobkyně d) 1/18, u žalobce e) 1/18, u žalobce f) 1/9 a u žalobce g) 2/9. V minulosti došlo k částečnému uspokojení restitučního nároku žalobkyně a) v částce 25.586,46 Kč a právní předchůdkyně žalobkyň b) a c) v částce 13.071,92 Kč. Pozemky v k. ú. [adresa], jejichž vydání se žalobci domáhají, jsou jako náhradní pozemky vhodné k vydání, jejich převodu nebrání zákonné výluky uvedené v zákone o půdě. Cena těchto pozemků činí u pozemku p. č. [číslo] částku 90.590,70 Kč, u pozemku p. č. [číslo] částku 32.692,65 Kč, u pozemku p. č. [číslo] částku 20.893,95 Kč, u pozemku p. č. [číslo] částku 51.033,90 Kč a u pozemku p. č. [číslo] částku 114.680,55 Kč, celkem tedy 309.891,75 Kč. Podíl žalobkyně a) tak činí 68.864,83 Kč (2/9), podíl žalobkyně b) činí 51.648,63 Kč (1/6), podíl žalobkyně c) činí 51.648,63 Kč (1/6), podíl žalobkyně d) činí 17.216,21 Kč (1/18), podíl žalobce e) činí 17.216,21 Kč (1/18), podíl žalobce f) činí 34.432,42 Kč (1/9) a podíl žalobce g) činí 68.864,83 Kč (2/9). Uvedená zjištění jsou mezi stranami nesporná a nebyla v odvolacím řízení zpochybněna.

17. Žalovaná v podaném odvolání namítla, že soud nesprávně dovodil, že žalovaná postupovala vůči žalobcům liknavě a svévolně a žalobci se přes svou aktivní snahu nemohli dlouhodobě domoci uspokojení svých restitučních nároků, že nevydané pozemky měly být oceněny jako zemědělské (a nikoli jako stavební), že měly být aplikovány srážky podle přílohy č. 7 vyhlášky o cenách za stavební nesrostlost nevydaných pozemků s územím hl. m. Prahy a za nemožnost napojení pozemků na veřejný vodovod a veřejnou kanalizaci.

18. K těmto námitkám odvolací soud předně uvádí, že soud I. stupně v odůvodnění rozsudku uvedl, na základě kterých důkazů dospěl k jednotlivým skutkovým zjištěním, které skutečnosti má za prokázané, a vysvětlil úvahy, jimiž se při hodnocení důkazů řídil. Se skutkovými zjištěními soudu I. stupně se odvolací soud ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje (zejm. body 22 až 27 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně).

19. Odvolací soud dále uvádí, že žalobci uplatnili stejný restituční nárok vůči žalované i v dalších soudních řízeních, a to i v řízení vedeném Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. 9 C 290/2020 a v řízení vedeném Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. 16 C 255/2021. V těchto řízeních byly řešeny shodně stejné otázky spojené s důvodností uplatněného restitučního nároku jako v projednávané věci, včetně námitek, které žalovaná uplatnila v projednávané věci v odvolacím řízení, a to nejen soudem I. stupně, ale i Krajským soudem v Brně jako soudem odvolacím a Nejvyšším soudem jako soudem dovolacím (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. 14 Co 257/2022-594, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. 28 Cdo 1233/2024-671, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. 19 Co 212/2023-620, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. 28 Cdo 2308/2024-663). Vzhledem k tomu, že stejné otázky spojené se stejným restitučním nárokem byly mezi stejnými účastníky již soudem řešeny, mají účastníci právo důvodně očekávat, že i v projednávané věci budou tyto otázky posouzeny stejným způsobem (§ 13 o. z.).

20. Ve všech citovaných rozhodnutích přitom soudy dospěly shodně k závěru, že žalovaná postupovala vůči žalobcům ve vztahu k předmětnému restitučnímu nároku liknavě a svévolně, že nevydané pozemky měly být oceněny jako stavební a že neměly být aplikovány srážky podle přílohy č. 7 vyhlášky o cenách za stavební nesrostlost nevydaných pozemků a za nemožnost napojení na veřejný vodovod a veřejnou kanalizaci. V projednávané věci účastníci žádné nové skutečnosti rozhodné pro posouzení daných otázek neuvedli a ani odvolací soud nemá důvod se jakkoli odchylovat od závěrů, ke kterým soudy dříve dospěly.

21. K odvolacím námitkám žalované považuje odvolací soud za potřebné uvést, resp. zopakovat, že podle ustálených závěrů soudní praxe lze k uspokojení nároku oprávněné osoby mimo proces veřejných nabídek (§ 11a zákona o půdě) přistoupit tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základě je možno postup žalované kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační, kdy se oprávněná osoba i přes své aktivní přičinění nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 3546/2017, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum]). Za projev liknavosti a svévole lze podle rozhodovací praxe považovat i takový postup, kdy stát ztěžuje či znemožňuje uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tedy nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 155/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 1189/2020) a kdy pak po oprávněné osobě nelze spravedlivě požadovat účast ve veřejných nabídkách (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 1117/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 837/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 2786/2020).

22. Uvedené předpoklady jsou dány i v projednávané věci s ohledem na diametrální rozdíl mezi hodnotou nároku zjištěnou soudem a uplatněnou žalobci a hodnotou nároku, na které žalovaná trvala (a i přes opakované opačné závěry soudů v přechozích řízeních stále trvá), kdy tento rozdíl činí téměř 4 miliony Kč. Již tento postup žalované žalobcům dlouhodobě znemožnil řádně uplatnit jejich restituční nárok ve veřejných nabídkách. Z dokazování a z průběhu řízení pak dále vyplynulo, že postup žalobců není možné posoudit jako pasivní i proto, že se někteří z nich žalobci účastnili veřejných nabídek, kdy částečně tímto způsobem jejich restituční nárok byl i uspokojen, aktivní přístup žalobců lze dále spatřovat v domáhání se vypořádání restitučního nároku jednáním se žalovanou, vyhledáváním podkladů, zajištěním ocenění jejich restitučního nároku, domáháním se přecenění restitučního nároku u žalované, vyhledáváním náhradních pozemků a konečně i podáním žaloby v projednávané věci.

23. K námitce žalované, že nevydané pozemky měly být oceněny jako zemědělské odvolací soud uvádí, že podle závěrů Nejvyššího soudu cena náhradního pozemku má být ekvivalentní ceně pozemku, který byl oprávněné osobě odebrán. Má být zachována identita v charakteru pozemků v tom směru, že rozhodný je jejich charakter, a tedy i hodnota ke dni odnětí státem. V situaci, kdy pozemky byly v době přechodu na stát sice vedeny v evidenci jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby a její bezprostřední realizace), je třeba je ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 444/2014, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 4678/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 3971/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 294/2016). Za zastavěné lze považovat i ty pozemky, jež sice bezprostředně zastavěny nejsou, ovšem se stavbou bezprostředně souvisejí a jsou potřebné k jejímu provozu a obsluze, případně vykazují se stavbou funkční souvislost – viz přilehlé pozemky tvořící se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení (vzájemně funkčně provázaný soubor staveb a pozemků – areál) (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, a ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 2016/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 1649/2014).

24. V projednávané věci ze skutkových zjištění soudu plyne (znalecké posudky [tituly před jménem] [právnická osoba] [tituly před jménem] [jméno FO], rozhodnutí PÚ č. j. 444/91/3), že se nevydané pozemky se nachází přímo v areálu [právnická osoba] – [adresa], jedná se o zeleň, dostihové dráhy, resp. komunikace. V době přechodu na stát byly pozemky zařazeny do stavebních obvodů a účelem jejich odnětí státem byla výstavba rozšíření dostihového závodiště – [adresa]. Také pozemkový úřad [adresa] v rozhodnutí PÚ 444/91/3 vyšel z toho, že na odňatých pozemcích bylo zřízeno tělovýchovné či sportovní zařízení, což bránilo jejich vydání. Soud I. stupně tedy správně uzavřel, že pozemky je třeba ocenit jako stavební.

25. Pro úplnost lze odkázat i na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu týkající se odňatých a nevydaných pozemků situovaných právě i v areálu závodiště v [adresa] (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 595/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 2514/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 3041/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 3136/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 1190/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 3134/2020). V těchto rozhodnutích Nejvyšší soud aproboval závěry soudů nižších stupňů, jež oprávněným osobám odňaté a nevydané pozemky nacházející se v posuzovaném areálu ocenily ve smyslu ustanovení § 14 vyhlášky č. 182/1988 Sb. jako pozemky stavební.

26. Důvodné nejsou konečně ani námitky žalované týkající se aplikace srážek dle přílohy č. 7 vyhlášky o cenách za nesrostlost nevydaných pozemků a za nemožnost jejich napojení na veřejný vodovod a veřejnou kanalizaci.

27. Soud I. stupně vyšel správně ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], která uvedla, že srážku za stavební nesroslost u pozemků aplikovat nelze. V případě odnětí pozemků za účelem zastavění dostihovým areálem jsou významné právě specifické vlastnosti těchto pozemků jako např. rovinatost pozemku a stavební nesroslost s okolní zástavbou, kdy právě tyto zvláštní kvality pozemku nelze považovat za nevýhodu, která by měla být k pozemku k tíži při jeho ocenění. Také odvolací soud se domnívá, že pokud jsou pozemky potřebné pro účelné užívání a provoz areálu dostihového závodiště, není rozhodně namístě aplikace 60 % srážky, která by skutečnou hodnotu pozemků zcela degradovala.

28. Z provedeného dokazování (včetně znaleckých posudků [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]) dále vyplývá, že pozemky, coby součást areálu, byly napojeny na veřejný vodovod i kanalizaci. Odvolací soud se přitom ztotožňuje se závěrem, že napojení na veřejný vodovod a napojení na veřejnou kanalizaci je třeba posuzovat v daném místě ve vztahu k celému areálu dostihového závodiště, kde možnost napojení na veřejný vodovod a kanalizaci pro závodiště existovala. I tyto parametry je třeba hodnotit podle poměrů panujících v době přechodu vlastnictví k odňatým pozemkům na stát. Napojení na historickou kanalizaci, dešťovou kanalizaci či odvodňovací drenáž je třeba považovat za dostatečné, naopak není důvodu se domnívat, že takové napojení se v daném místě a čase vymykalo tehdejším běžným poměrům. Srážky za nemožnost napojení na veřejný vodovod či za nemožnost napojení na veřejnou kanalizaci tak v daném případě aplikovat nelze.

29. Odvolací soud proto uzavírá, že soud I. stupně správně ocenil odňaté pozemky v celkové výměře [číslo] m částkou [číslo] Kč za m2, která odpovídá ocenění stavebního pozemku dle § 14 odst. 1 vyhlášky o cenách, a správně učil výši náhrady v částce 3.931.000 Kč. Hodnota podílu na restitučním nároku činí u žalobkyně a) částku 873.555,55 Kč (2/9), u žalobkyně b) částku 655.166,66 Kč (1/6), u žalobkyně c) částku 655.166,66 Kč (1/6), u žalobkyně d) částku 218.388,88 Kč (1/18), u žalobce e) částku 218.388,88 Kč (1/18), u žalobce f) částku 436.777,77 Kč (1/9) a u žalobce g) částku 873.555,55 Kč (2/9). Na podíl žalobkyně a) je nutno započíst plnění ve výši 25 586,46 Kč, výše jejího zbývajícího podílu tedy činí 847.969,09 Kč. Na podíly žalobkyň b) a c) je nutno započíst plnění pro každou z nich ve výši 6.535,96 Kč, výsledná hodnota jejich podílu tedy pro každou činí 648.630,70 Kč.

30. Z hlediska aktuální výše restitučního nároku žalobců soud správně zohlednil paralelně vedená řízení u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. 9 C 290/2020, u [organizace resortu] [adresa] – venkov pod sp. zn. 43 C 45/2022 a u [organizace resortu] v [adresa] po sp. zn. 16 C 255/2021-512, ve kterých žalobci uplatnili restituční nárok ve vztahu k jiným pozemkům, a dospěl k závěru, že s ohledem na částky přiznané žalobcům v těchto řízeních nebyl restituční nárok žalobců zatím vyčerpán (bod 27. rozsudku soudu I. stupně). Tento závěr účastníci shodně potvrdili i při jednání odvolacího soudu.

31. Odvolací soud proto uzavírá, že předpoklady pro převedení náhradních pozemků (jejichž vhodnost pro tyto účely nebyla v odvolacím řízení zpochybněna) byly v projednávané věci splněny, a proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. ve věci samé jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl správně podle úspěchu žalobců ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), kdy žalobci byli úspěšní ohledně pozemků v ceně 309.891,75 Kč (94,2 %) a neúspěšní ohledně pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa], ve vztahu, k němuž byla žaloba zamítnuta a jehož cena činí 19.057 Kč (5,8 %). Žalobci tak mají právo na náhradu nákladů řízení ve výši 88,4 %.

33. Odvolací soud se neztotožnil s námitkou žalované, že žalobci zavinili, že řízení muselo být zastaveno ohledně pozemků v k. ú. [adresa]. V daném případě je předmětem řízení uspokojení nároku převodem náhradních pozemků žalobcům jako oprávněným osobám, toto řízení je svou povahou řízením o určitém způsobu vypořádání vztahů mezi účastníky ve smyslu ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. Podstatou uplatněného návrhu je nárok na převod náhradního pozemku, soud však není vázán žalobním petitem, podle něhož má být převeden konkrétní pozemek. Soud může podle uvedeného ustanovení překročit návrh účastníků, protože z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 3250/2008). Ukáže-li se tedy v průběhu řízení, že oprávněnými osobami vybraný pozemek není k převodu způsobilý, lze žalobě vyhovět i převodem jiného vhodného pozemku, pokud s tím oprávněné osoby souhlasí. Na závěru o úspěch ve věci ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy zastavení řízení ve vztahu k pozemkům, u kterých žalobci zjistili a akceptovali jejich nevhodnost jako náhradního pozemku, nemá vliv.

34. Náklady žalobců zahrnují odměnu za zastupování advokátem za 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, žaloba, replika k vyjádření žalované ze dne [datum], vyjádření žalobců ze dne [datum], vyjádření žalobců ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] přesahující 2 hodiny, účast na jednání soudu dne [datum]).

35. Za úkony, které nebyly účelné k uplatnění práva žalobců a ze které žalobcům náhrada nepřísluší, odvolací soud považuje vyjádření žalobců ze dne [datum] (které se týká pouze náhradních pozemků v k. ú. [adresa], ohledně kterých žalobci nebyli úspěšní), vyjádření žalobců ze dne [datum] (ve kterém se žalobci již pouze znovu vyjadřují ke stejným otázkám spojeným s uplatněním jejich nároku, ke kterým se vyjadřovali v předchozích podáních; pokud předchozí argumentace žalobců nebyla kompletní a rozdělili ji do více podání, nestávají se tato podání samostatnými úkony právní služby, ale stále jde o úkon jediný), návrh na změnu žaloby ze dne [datum] (návrh na převedení náhradních pozemků je nedílnou součástí žaloby, a je tedy kryt odměnou za tento úkon; pokud žalobci navrhli k vydání nevhodné pozemky a byli nuceni změnou žaloby tento nedostatek odstranit, je namístě, aby nesli i náklady s tím spojené).

36. Pokud jde o tarifní hodnotu vycházel soud ze skutečnosti, že cena náhradních pozemků, jejichž vydání se žalobci domáhali a o kterých bylo v řízení věcně rozhodováno, činí 328.948,75 Kč. Vzhledem k tomu, že každý ze žalobců uplatňuje v řízení svůj vlastní restituční nárok, resp. svůj vlastní podíl na restitučním nároku, je předmětem řízení u každého ze žalobců hodnota odpovídající jeho podílu na restitučním nároku. U žalobkyně a) a žalobce g) činí podíl 2/9, tj. částku 73.100 Kč, a sazba mimosmluvní odměny za činí podle § 7 bod. 5 a § 12 odst. 4 vyhlášky 177/1996 Sb., ve znění účinném do [datum], částku 3.248 Kč/úkon (celkem tedy 25.984 Kč u každého), u žalobkyně b) a žalobkyně c) činí podíl 1/6, tj. částku 54.825 Kč, a sazba mimosmluvní odměny za činí podle § 7 bod. 5 a § 12 odst. 4 vyhlášky 177/1996 Sb., ve znění účinném do [datum], částku 2.640 Kč/úkon (celkem tedy 21.120 Kč u každého), u žalobkyně d) a žalobce e) činí podíl 1/18, tj. částku 18.275 Kč, a sazba mimosmluvní odměny za činí podle § 7 bod. 5 a § 12 odst. 4 vyhlášky 177/1996 Sb., ve znění účinném do [datum], částku 1.488 Kč/úkon (celkem tedy 11.904 Kč u každého) a u žalobce f) činí podíl 1/9, tj. částku 36.550 Kč, a sazba mimosmluvní odměny za činí podle § 7 bod. 5 a § 12 odst. 4 vyhlášky 177/1996 Sb., ve znění účinném do [datum], částku 2.064 Kč/úkon (celkem tedy 16.512 Kč).

37. Společné náklady žalobců (které je třeba rozdělit mezi ně podle poměru jejich podílů na restitučním nároku) zahrnují náhradu hotových výdajů advokáta (§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do [datum]) ve výši 300 Kč/úkon, dále náhradu za promeškaný čas ve výši [právnická osoba] Kč za 20 započatých půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do [datum]), cestovné ve výši 2.924,88 Kč a ve výši 3.002,16 Kč za cesty k jednání dne [datum] a dne [datum] z [adresa] a zpět osobním automobilem Škoda Scala, reg. zn. [SPZ] (celkem 840 km, průměrná spotřeba 4 l/100 km, sazba základní náhrady 5,20 Kč/1 km jízdy a cena nafty 44,10 Kč/l v případě prvního jednání a sazba základní náhrady 5,60 Kč/1 km jízdy a cena nafty 38,70 Kč/l v případě druhého jednání), a dále DPH z odměny a náhrad celkem ve výši 30.419,60 Kč. Všechny výše uvedené náklady žalobců pak byly přiznány podle úspěchu ve věci (88,4 %).

38. Z uvedených důvodů činí náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně u žalobkyně a) částku 30.462 Kč, u žalobkyně b) částku 24.592,30 Kč, u žalobkyně c) částku 24.592,30 Kč, u žalobkyně d) částku 13.400,10 Kč, u žalobce e) částku 13.400,10 Kč, u žalobce f) částku 18.996,20 Kč a u žalobce g) částku 30.462 Kč.

39. V odvolacím řízení byli žalobci plně úspěšní a mají právo na náhradu jeho nákladů v plné výši (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř.).

40. Náklady žalobců zahrnují odměnu za zastupování advokátem za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]). Tarifní hodnota náhradních pozemků, které byly předmětem odvolacího řízení, činí 309.891,75 Kč.

41. U žalobkyně a) činí podíl 2/9, tj. částku 68.864,80 Kč, a sazba mimosmluvní odměny činí podle § 7 bod. 5 a § 12 odst. 4 vyhlášky 177/1996 Sb., ve znění účinném od [datum], částku 3.860 Kč (celkem tedy 7.720 Kč).

42. U žalobkyně b) činí podíl 1/6, tj. částku 51.648,60 Kč, a sazba mimosmluvní odměny činí podle § 7 bod. 5 a § 12 odst. 4 (snížená o 20 %) vyhlášky 177/1996 Sb., ve znění účinném od [datum], částku 2.544 Kč (celkem tedy 5.088 Kč).

43. U žalobkyně c) činí podíl 1/6, tj. částku 51.648,60 Kč, a sazba mimosmluvní odměny činí podle § 7 bod. 5 a § 12 odst. 4 (snížená o 40 %) vyhlášky 177/1996 Sb., ve znění účinném od [datum], částku 1.908 Kč (celkem tedy 3.816 Kč).

44. U žalobkyně d) činí podíl 1/18, tj. částku 17.216,20 Kč, a sazba mimosmluvní odměny činí podle § 7 bod. 5 a § 12 odst. 4 (snížená o 60 %) vyhlášky 177/1996 Sb., ve znění účinném od [datum], částku 728 Kč (celkem tedy 1.456 Kč).

45. U žalobce e) činí podíl 1/18, tj. částku 17.216,20 Kč, a sazba mimosmluvní odměny činí podle § 7 bod. 5 a § 12 odst. 4 (snížená o 80 %) vyhlášky 177/1996 Sb., ve znění účinném od [datum], částku 364 Kč (celkem tedy 728 Kč).

46. U žalobce f) činí podíl 1/9, tj. částku 34.432,40 Kč, a sazba mimosmluvní odměny činí podle § 7 bod. 5 a § 12 odst. 4 (snížená o 80 %) vyhlášky 177/1996 Sb., ve znění účinném od [datum], částku 500 Kč (celkem tedy 1.000 Kč).

47. U žalobce g) činí podíl 2/9, tj. částku 68.864,80 Kč, a sazba mimosmluvní odměny činí podle § 7 bod. 5 a § 12 odst. 4 (snížená o 80 %) vyhlášky 177/1996 Sb., ve znění účinném od [datum], částku 772 Kč (celkem tedy 1.544 Kč).

48. Společné náklady žalobců (které je třeba rozdělit mezi ně podle poměru jejich podílů na restitučním nároku) zahrnují náhradu hotových výdajů advokáta za 1 úkon podle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do [datum], ve výši 300 Kč a za 1 úkon podle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od [datum], ve výši 450 Kč, dále náhradu za promeškaný čas ve výši 1.800 Kč za 12 započatých půlhodin za cestu na jednání odvolacího soudu po 150 Kč (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od [datum]), cestovné ve výši 688 Kč. U každého ze žalobců patří do nákladů i DPH z odměny a náhrad v zákonné výši 21 %.

49. Z uvedených důvodů činí náhrada nákladů odvolacího řízení u žalobkyně a) částku 10.211,90 Kč, u žalobkyně b) částku 6.809,50 Kč, u žalobkyně c) částku 5.270,40 Kč, u žalobkyně d) částku 1.979,40 Kč, u žalobce e) částku 1.098,60 Kč, u žalobce f) částku 1.645,40 Kč a u žalobce g) částku 2.739 Kč.

50. Odvolací soud potvrdil jako věcně správný i výrok V. rozsudku soudu I. stupně o nákladech řízení státu (§ 148 o. s. ř.), kde je namístě uložit náhradu nákladů žalované, neboť jde o náklady dokazování, které se týkalo sporných otázek, jež byly posouzeny výhradně ve prospěch žalobců (ocenění a výše restitučního nároku a uplatnění srážek podle vyhlášky o cenách).

Poučení