5 C 23/2022 - 933

Rubrum

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Klaudingerovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] c) [Jméno žalobce C], narozená [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce C] d) [Jméno žalobce D], narozená [Datum narození žalobce D] bytem [Adresa žalobce D] e) [Jméno žalobce E], narozený [Datum narození žalobce E] bytem [Adresa žalobce E] f) [Jméno žalobce F], narozený [Datum narození žalobce F] bytem [Adresa žalobce F] g) [Jméno žalobce G], narozený [Datum narození žalobce G] bytem [Adresa žalobce G] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobci tuto smlouvu o převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě): a) [Jméno žalované], IČ: [IČO žalované], se sídlem [adresa] (dále jen „převodce“) a b) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A], r.č. [RČ], bytem [adresa] c) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B], r.č. [RČ], bytem [Adresa žalobce B] d) [Jméno žalobce C], narozená [Datum narození žalobce C], r.č. [RČ], bytem [Adresa žalobce C] e) [Jméno žalobce D] (rozená [jméno FO]), narozená [Datum narození žalobce D], r.č. [RČ], bytem [Adresa žalobce D] f) [Jméno žalobce E], narozený [Datum narození žalobce E], r.č. [RČ], bytem [Adresa žalobce E] g) [Jméno žalobce F], narozený [Datum narození žalobce F], r.č. [RČ], bytem [Adresa žalobce F] h) [Jméno žalobce G], narozený [Datum narození žalobce G], r.č. [RČ], bytem [adresa] (dále jen „nabyvatelé“) uzavírají podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě), tuto: Smlouvu o převodu pozemků: 1. [Jméno žalované], IČ: [IČO žalované], se sídlem [adresa] a, [adresa], jako převodce spravuje mimo jiné nemovitosti (dále jen „pozemky“): - parc. č. [číslo], zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném katastrálním úřadem pro [adresa], v k. ú. [adresa], obec [adresa] - parc. č. [hodnota], zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném katastrálním úřadem pro [adresa] – venkov, v k. ú. [adresa], obec [adresa] - parc. č. [hodnota], zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném katastrálním úřadem pro [adresa] – venkov, v k. ú. [adresa], obec [adresa] - parc. č. [hodnota], zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném katastrálním úřadem pro [adresa] – venkov, v k. ú. [adresa], obec [adresa] - parc. č. [hodnota], zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném katastrálním úřadem pro [adresa] – venkov, v k. ú. [adresa], obec [adresa]

2. Nabyvatelům vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle ust. § 11a zákona o půdě. Nárok nabyvatelů podle § 11a zákona o půdě vznikl z rozhodnutí [rozhodnutí] ze dne [datum], č.j. [číslo jednací]

3. Na uspokojení nároku nabyvatelů dle čl. 2. této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatelů pozemky uvedené v čl. 1. této smlouvy, včetně součástí a nabyvatelé je přijímají do svého spoluvlastnictví, a to [Jméno žalobce A] v podílu ve výši 2/9, [Jméno žalobce B] v podílu ve výši 1/6, [Jméno žalobce C] v podílu ve výši 1/6, [Jméno žalobce D] v podílu ve výši 1/18, [Jméno žalobce E] V podílu ve výši 1/18, [Jméno žalobce F] v podílu ve výši 1/9 a [Jméno žalobce G] v podílu ve výši 2/9.

4. Vlastnické právo k převáděným pozemkům, včetně součástí, přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí. převodce: ___________________ nabyvatel: _________________________ [Jméno žalované] [Jméno žalobce A] nabyvatel: ___________________ nabyvatel: _________________________ [Jméno žalobce B] [Jméno žalobce C] nabyvatel: ___________________ nabyvatel: _________________________ [Jméno žalobce D] [Jméno žalobce E] nabyvatel: ___________________ nabyvatel: _________________________ [Jméno žalobce F] [Jméno žalobce G]

II. Zamítá se návrh, aby byl nahrazen projev vůle žalované – souhlas s uzavřením smlouvy se žalobci o bezúplatném převodu vlastnického práva k pozemku: - parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa], obec [adresa], zapsaný u [právnická osoba] pro [adresa] na LV č. [hodnota] pro obec a k.ú. [adresa].

III. V části, v níž se žalobci domáhají nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu, a to ohledně pozemků - parc. č. [hodnota] v k. ú [adresa], obec [adresa], - parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa], - parc. č. [hodnota] v k. ú [adresa], obec [adresa], - parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa], obec [adresa], vše zapsáno u [právnická osoba] pro [adresa] na LV č. [hodnota] pro obec a k.ú. [adresa], se řízení zastavuje.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náklady řízení ve výši 645 869 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

V. Žalovaná je povinna zaplatit [adresa] náklad řízení za znalečné ve výši 2 977 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se prostřednictvím žaloby ze dne 1. 2. 2022 domáhali vydání rozsudku, kterým by soud nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o převodu pěti náhradních pozemků nacházejících se v kat. území [adresa], blíže specifikovaných v petitu žaloby, na které žalobcům vznikl nárok podle § 11 a § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), a to na základě pravomocného rozhodnutí [rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ze dne [datum], které bylo nahrazeno rozsudkem [rozhodnutí] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (dále též jen „rozhodnutí [číslo jednací]), kterým bylo rozhodnuto, že žalobci nejsou vlastníky nemovitostí v katastrálním území [adresa]: dle PK část parc. č. [hodnota] – role o výměře [výměra] m2 a dle PK část parc. č. [hodnota] – role o výměře [výměra] m2. Žalobci tvrdili, že jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 zákona o půdě, kdy žalobkyně a) získala restituční nárok od své matky [jméno FO] na základě Smlouvy o bezúplatném převodu restitučního nároku ze dne [datum], žalobkyně b) a c) získaly restituční nárok od své matky [jméno FO] na základě Smlouvy o bezúplatném převodu restitučního nároku ze dne [datum], žalobkyně d) a žalobce e) zdědili restituční nárok své babičky [jméno FO], žalobce f) zdědil restituční nárok své matky [jméno FO] a žalobce g) zdědil restituční nárok svého otce [Jméno žalobce G]. Žalobkyni a) náleží id. 2/9, žalobkyni b) náleží id. 1/6, žalobkyni c) náleží id. 1/6, žalobkyni d) náleží id. 1/18, žalobci e) náleží 1/18, žalobci f) náleží id. 1/9 a žalobci g) náleží id. 2/9 restitučního nároku vyplývajícího z rozhodnutí [číslo jednací].

2. Žalobci měli za to, že by mělo dojít k přecenění jejich restitučního nároku, neboť jeho ocenění žalovanou, která eviduje restituční nárok žalobců pouze v zanedbatelné výši, považují za nesprávné, a to vzhledem k charakteru nevydaných pozemků, které byly v době převodu na [právnická osoba] – [adresa], případně se nacházely v jeho bezprostřední blízkosti a tvořily s ním funkční celek, tj. jednalo se o stavební pozemky. Restituční nárok žalobců tak činí mnohonásobně více a mělo by dojít k jeho přecenění. Za účelem prokázání nesprávnosti postupu žalované při ocenění restitučního nároku žalobců byl vypracován znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] znalecký posudek č. [hodnota] – dodatek č. [hodnota] ze dne [datum], dle něhož činí celková cena nevydaných pozemků částku 3 921 250 Kč, přičemž nevypořádaný restituční nárok žalobců činí 3 882 591,58 Kč. Žalovaná v průběhu roku 2021 odmítla přecenit restituční nárok žalobců.

3. Svévoli a liknavost žalované spatřovali žalobci zejména v pochybení žalované při ocenění restitučního nároku, kdy žalovaná jakožto státní orgán disponovala značným aparátem a prostředky ke zjištění skutečné výše restitučního nároku, přesto se nikterak na vyhledání podkladů nepodílela a přenesla svou zákonnou povinnost a břemeno spravedlivého vypořádání na žalobce. V minulosti již Okresní soud v Domažlicích rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozhodl, že žalovaná postupovala vůči žalobcům liknavě a svévolně, což bylo potvrzeno rozhodnutím [soud] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Žalobci též poukázali na dlouhodobé prodlení žalované s uspokojením jejich restitučního nároku, kdy jejich nárok byl uplatněn již v průběhu roku 1992, avšak do dnešního dne není uspokojen. Toto téměř 30leté prodlení pak dle žalobců samo o sobě svědčí o liknavém přístupu žalované. Dále poukazovali na nedostatečnou kvalitu veřejných nabídek. Žalobci se domáhali vypořádání jejich restitučního nároku soudní cestou s odkazem na četnou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky i Ústavního soudu, mimo jiné odkázali na judikaturou dovozené právo oprávněné osoby domáhat se vydání i těch pozemků, které nejsou žalovanou zařazeny do veřejné nabídky.

4. Žalovaná ve vyjádření ze dne 8. 3. 2022 (č. l. 104) nárok žalobců ani zčásti neuznala. Uvedla, že žalobcům nevydané pozemky dle rozhodnutí [číslo] byly oceněny znaleckým posudkem [tituly před jménem] [adresa] ze dne [datum] částkou 174 110 Kč, následně dne [datum] s ohledem na výsledek řízení vedeného [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] žalovaná nevydané pozemky ocenila částkou 161 957,20 Kč. Toto ocenění z roku 2011 považovala za správné, nesouhlasila proto s oceněním nevydaných pozemků dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] předloženého žalobci, když měla za to, že nevydané pozemky v době převzetí státem nebyly určeny k zastavění. Odňaté pozemky se nacházely v prostoru označeném jako dostihové závodiště, přičemž pro uvedený účel byly pozemky užívány na základě pachtovních smluv již před jejich převzetím státem. Nic nenasvědčuje tomu, že by pozemky před převzetím státem dne 18. 10. 1949 byly určeny pro stavbu. Stavební charakter pozemků nelze dovodit ani z návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro [adresa] z roku 1939, který pozemky určuje jako zeleň a jen nepatrné části navrhoval pro stavbu. Teprve až na základě rozhodnutí z let 1953–1957 došlo ke stanovení stavebních obvodů pro rozšíření závodiště, čili až v době po převzetí pozemků státem. K výši restitučního nároku žalobkyně a) uvedla, že i pokud by tento měl být oceněn vyšší částkou, nelze opomíjet částečné uspokojení restitučního nároku [jméno FO], matky žalobkyně a), ve výši 25 586,46 Kč. V případě žalobkyň b) a c) je nutné zohlednit plnění ve výši 13 071,92 Kč, které bylo na tento restituční nárok započteno jejich právní předchůdkyni – [jméno FO]. V případě žalobkyně d) je část restitučního nároku ve výši 2 872,86 Kč blokována z důvodu účasti ve veřejných nabídkách, z téhož důvodu je blokována část restitučního nároku žalobkyně e) ve výši 1 600 Kč a ve stejné výši též u žalobce f). U žalobce g) je blokována část restitučního nároku ve výši 3 000 Kč. Pro případ, že by soud dospěl k názoru, že nevydané pozemky by měly být oceněny jako pozemky stavební, předložila znalecký posudek [tituly před jménem] [adresa] ze dne [datum], který ocenil nevydané pozemky o celkové výměře [výměra] m2 jako stavební celkovou částkou 1 572 400 Kč. Žalovaná měla za to, že v případě žalobců, resp. jejich právních předchůdců, nebyla naplněna podmínka aktivního přístupu a nebyly splněny ani další judikaturou dovozené podmínky, když žalobci ani neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, svědčící o liknavém a svévolném postupu žalované ani o jejich aktivní snaze domoci se uspokojení svých nároků. Žalovaná se dále vyjádřila k účasti žalobců, resp. jejich právních předchůdců ve veřejných nabídkách, paní [jméno FO] se veřejné nabídky zúčastnila jednou v roce 2019 a byla v ní úspěšná, paní [jméno FO] se zúčastnila 2 veřejných nabídek, v nichž však nebyla úspěšná. Žalobci a), b), c), d), e), f) podali žádost o převod náhradního pozemku ve veřejné nabídce dne 28. 6. a 6. 10. 2021, avšak nebyli úspěšní, když nenabídli nejvyšší nabídkovou cenu. Žalobce g) se účastnil jediné nabídky v březnu 2021, ve které nebyl úspěšný. Žalovaná měla za to, že účast žalobců ve veřejných nabídkách byla čistě formální bez skutečné snahy uspokojit svůj restituční nárok. Ve vztahu k nárokům žalobců uplatnila žalovaná námitku promlčení s odůvodněním, že restituční nárok byl žalobcům, resp. jejich právním předchůdcům, oceněn již dne 1. 8. 2011, nejpozději od roku 2011 tedy začala plynout obecná tříletá promlčecí lhůta nejen k uplatnění restitučního nároku, ale i k případnému rozporování jeho výše. Ocenění restitučního nároku začali žalobci rozporovat až koncem roku 2020. Jestliže žalobci po dobu delší, než tři roky od provedeného ocenění nerozporovali ocenění restitučního nároku z rozhodnutí [číslo], došlo k promlčení restitučního nároku v části nad rámec ocenění a vypořádání provedeného žalovanou.

5. Žalobci v replice k vyjádření žalované ze dne 30. 3. 2022 (č. l. 241) s odkazem na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu trvali na ocenění nevydaných pozemků jako pozemků stavebních. Podotýkali, že pro ocenění nevydaných pozemků je rozhodující jejich faktické využití, v daném případě byly odňaté pozemky již v době přechodu na stát součástí sportovního areálu – [právnická osoba] – [adresa] a z tohoto důvodu také nemohly být vydány oprávněným osobám a měly být oceněny jako pozemky stavební, stejně jako sousedící pozemky. Soudní znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém znaleckém posudku též ocenil nevydané pozemky jako stavební, nicméně žalobci tento znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] co do aplikace srážky za tzv. stavební nesrostlost dle pol. 1 tabulky I. přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále jen „oceňovací vyhláška“) považovali za věcně nesprávný, neboť závěry znalce jsou v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, na kterou žalobci odkazovali. Žalobci se opětovně s četnými odkazy na judikaturu v restitučních věcech vyjádřili k podmínkám pro vymáhání restitučního nároku soudní cestou, kdy měli za to, že tyto podmínky jsou splněny (liknavost a svévole žalované, dlouhodobé prodlení a nedostatečná kvalita i kvantita veřejných nabídek). Pokud jde o aktivní snahu žalobců o uspokojení jejich restitučního nároku uvedli, že projev aktivity oprávněné osoby nelze spatřovat pouze v účasti ve veřejných nabídkách, nýbrž je nutno také vzít v potaz také jiné způsoby, jimiž se oprávněné osoby domáhaly uspokojení restitučního nároku, a v určitých případech není účast oprávněné osoby ve veřejných nabídkách vůbec třeba. V projednávaném případě žalovaná stále rozporuje správnou výši restitučního nároku žalobců, fakticky tím žalobcům znemožňuje zcela uspokojit jejich restituční nárok formou veřejných nabídek, po žalobcích tudíž nelze účast ve veřejných nabídkách spravedlivě požadovat. Navzdory tomu se žalobci pokouší alespoň částečně uspokojit svůj restituční nárok prostřednictvím účasti ve veřejných nabídkách. Námitku promlčení restitučního nároku vznesenou žalovanou považovali za zjevně nedůvodnou, což podpořili citacemi z relevantních rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (sp. zn. 28 Cdo 4173/2017, 28 Cdo 595/2019, 28 Cdo 4148/2019), v nichž soud dovodil, že samotný požadavek na „přecenění“ hodnoty pozemku, který nebyl oprávněné osobě vydán pro překážky stanovené zákonem o půdě, nepředstavuje samotné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení. Nadto je dle žalobců vznesená námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy.

6. Podáním ze dne 16. 6. 2022 (č. l. 294) se žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřila k možnosti převodu vybraných náhradních pozemků na žalobce. Namítla, že všechny náhradní pozemky jsou předmětem dříve zahájeného řízení u Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka], a tudíž jsou nevhodné k vydání žalobcům v tomto řízení. K pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], obci [adresa], uvedla, že [adresa] požádala o bezúplatný převod tohoto pozemku dle § 7 odst. 2 a 4 písm. a) a b) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu. Obec s převodem tohoto pozemku nesouhlasí, neboť převod pozemku by mohl mít zásadní dopad na podobu a fungování obce, pozemek má charakter veřejného prostranství, obec jej udržuje, po části pozemku vede chodník. Obec má v úmyslu pozemek využít k vytvoření funkčního celku okolo dětského hřiště, víceúčelového hřiště a autobusové zastávky. Dle platného územního plánu obce [adresa] je pozemek určen k využití v ploše BR – plochy bydlení v RD a v ploše UP – plochy veřejného prostranství. Pozemek je předmětem pachtu a prochází přes něj vedení optického kabelu včetně nadzemního sloupku. Všechny předmětné náhradní pozemky byly oceněny znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] č. [číslo] ze dne [datum].

7. K otázce převoditelnosti náhradních pozemků se žalobci vyjádřili v replice k vyjádření žalované ze dne 28. 7. 2022 (č. l. 383). Měli za to, že překážky převoditelnosti náhradních pozemků dle restitučních předpisů je nutno vykládat restriktivně, ve prospěch oprávněných osob. U všech pěti požadovaných náhradních pozemků pak setrvali na tom, že jsou vhodné pro převod. Též dodali, že ani probíhající paralelní řízení (nebylo-li již pravomocně skončeno), v němž je rozhodováno o stejném pozemku, není překážkou převodu pozemku. Ocenění náhradních pozemků znaleckým posudkem č. [číslo] ze dne [datum] znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], celkem v částce 107 761 Kč učinili v zájmu hospodárnosti a rychlosti řízení nesporným, byť se s některými závěry soudního znalce neztotožnili.

8. V podáních ze dne 25. 1. 2023 a ze dne 6. 4. 2023 (č. l. 453, 487) se žalovaná vyjádřila k ocenění nevydaných pozemků. Nově měla za to, že při jejich ocenění by měly být aplikovány srážky dle tabulky I. položky č. 3 a 4 přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky, a to za nemožnost napojení předmětných pozemků na veřejný vodovod ve výši 5 % a za nemožnost napojení na veřejnou kanalizaci ve výši 7 %, neboť ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 23. 1. 2023 vyplývá, že v době přechodu nevydaných pozemků na stát a ještě mnoho let poté neexistovala na území [adresa] možnost napojení na veřejný vodovod a kanalizaci. U pozemku [číslo] je evidován veřejný vodovod s rokem výstavby 1978, u pozemku [číslo] není evidován veřejný vodovod. Veřejná kanalizace byla u pozemků v k. ú. [adresa] vybudována až po roce 1990. Dle žalované lze v lokalitě k. ú. [adresa] bezpečně prokázat napojení na veřejný vodovod od roku 1977 a veřejnou kanalizaci od roku 1995.

9. Dne 8. 2. 2023 byla soudu doručena replika žalobců k vyjádření žalované ze dne 25. 1. 2023 (č. l. 468), v níž žalobci uvedli, že v daném případě nejsou naplněny podmínky pro aplikaci srážek dle přílohy č. [hodnota] oceňovací vyhlášky. Dle právního názoru žalobců není rozhodné, zda byly jednotlivé nevydané pozemky přímo napojitelné na veřejný vodovod a kanalizaci, nýbrž to, zda byla tato možnost dána v kontextu místa – v daném případě v městské části [adresa]. Sám soudní znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve znaleckém posudku konstatoval, že areál závodiště byl napojen na vodovod a kanalizaci. S odkazem na sdělení [adresa] ze dne [datum], z něhož dle žalobců vyplývá, že technická infrastruktura byla v obci [adresa] vybudována před odnětím nevydaných pozemků, tj. před rokem 1949, žalobci považovali námitky žalované ohledně nutnosti aplikace shora uvedených srážek za nedůvodné. Svou argumentaci k aplikaci srážek dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky žalobci dále blíže rozvedli v písemném vyjádření ze dne 3. 5. 2023 (č. l. 571).

10. Usnesením soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byli žalobci v souladu s ust. § 118a o.s.ř. vyzváni k označení jiných vhodných náhradních pozemků způsobilých k uspokojení jejich restitučního nároku.

11. Nato žalobci dne 28. 8. 2023 podali návrh na změnu žaloby (č. l. 593), v němž uvedli, že vyhledali další adekvátní náhradní zemědělské pozemky v k. ú. [adresa], které mohou sloužit k uspokojení jejich dosud nevypořádaného restitučního nároku. Navrhovali tedy rozšíření žaloby o vydání pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], všechny zapsané na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], pro k. ú. [adresa], obec [adresa].

12. Soud usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], navrhovanou změnu žaloby připustil.

13. Žalovaná se k otázce převoditelnosti a ocenění nově požadovaných náhradních pozemků vyjádřila v písemném podání ze dne 30. 10. 2023 (č. l. 606), v němž uvedla, že po prověření nově požadovaných pozemků z hlediska zákonných překážek není žádný z těchto pozemků vyloučen z převodu. Pozemky parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] byly zařazeny ve veřejné nabídce pozemků pro oprávněné osoby dle zákona o půdě, přičemž v rámci veřejné nabídky nebyla uplatněna žádná žádost o jejich převod. K ocenění nově vybraných náhradních pozemků v k. ú. [adresa] byl vypracován znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] znalecký posudek č. [číslo] ze dne [datum].

14. V písemném podání ze dne 2. 11. 2023 (č. l. 646) žalobci učinili ocenění náhradních pozemků dle znaleckého posudku č. [číslo], znalce [tituly před jménem] [jméno FO], nesporným.

15. Při jednání dne 26. 2. 2024 žalobci vzali s ohledem na předběžný názor soudu žalobu částečně zpět co do pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], vše v katastrálním území [adresa] s tím, že v rozsahu zbývajících pozemků na žalobě trvali. Žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby souhlasila.

16. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 věty prvé téhož ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

17. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ze strany žalobců, s nímž žalovaná výslovně souhlasila, soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. ve vymezeném rozsahu řízení zastavil (výrok III.).

18. S odkazem na § 13 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), obsahující princip legitimního očekávání účastníka občanskoprávního řízení, který může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem v podstatných rysech shoduje, soud konstatuje, že v rámci tohoto řízení neshledal žádné skutečnosti, které by jej vedly k odlišnému hodnocení zjištěného skutkového stavu od rozhodnutí jiných soudů v paralelně vedených řízeních, jakož i od judikatorních rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu předkládaných stranou žalující.

19. Podanou žalobou se žalobci domáhají nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s nimi smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, které si vybrali, a to jako náhradu za pozemky nevydané v restituci podle zákona o půdě. Podle judikatury Nejvyššího soudu je nárok oprávněné osoby na náhradní pozemek podle § 11 odst. 2 zákona o půdě právem, které je vymahatelné, je soudem chráněno a lze je realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu je uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu (srov. § 11a zákona o půdě), považováno za výjimečné, uplatnitelné v situaci, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž podkladě lze postup [právnická osoba] (resp. žalované) kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační a kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv.

20. Spornými otázkami v tomto řízení jsou výše restitučního nároku žalobců a s tím související otázky, zda mají být žalobcům nevydané pozemky oceněny jako stavební a zda mají být při jejich ocenění aplikovány srážky dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky, zda žalovaná vůči žalobcům postupovala liknavě a svévolně, tedy zda jsou naplněny judikaturou dovozené podmínky pro podání žaloby na vydání náhradních pozemků, zda žalobci vyvíjeli judikaturou požadovanou aktivitu, zda požadovaný náhradní pozemek parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] není vyloučen z převodu a zda je nárok žalobců promlčen.

21. Ze shodných tvrzení účastníků a z výsledku provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalobci jsou držiteli restitučního nároku za v minulosti odňaté pozemky v katastrálním území [adresa], dle PK část parc. č. [hodnota] – role ([hodnota]) a dle PK část. parc. č. [hodnota] – role ([hodnota]), o celkové výměře [výměra] m2, které jim, resp. jejich právním předchůdcům nebyly vydány rozhodnutím [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem [soud] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Restituční nárok na žalobce přešel z původních oprávněných osob tak, jak bylo uvedeno v žalobě. Žalobci tak jsou oprávněnými osobami ve smyslu ust. § 4 zákona o půdě a jsou oprávněni domáhat se náhrady dle §§ 11 a 11 a zákona o půdě. Co se týče výše podílů jednotlivých žalobců na restitučním nároku, i zde panovala mezi účastníky shoda v tom, že podíl žalobkyně a) činí 2/9, podíl žalobkyně b) činí 1/6, podíl žalobkyně c) činí 1/6, podíl žalobkyně d) činí 1/18, podíl žalobce e) činí 1/18, podíl žalobce f) činí 1/9 a podíl žalobce g) činí 2/9. Dále nebylo sporu o tom, že došlo k částečnému uspokojení restitučního nároku žalobkyně a) v částce 25 586,46 Kč a právní předchůdkyně žalobkyň b) a c) v částce 13 071,92 Kč, tzn. že na restituční nárok žalobkyně b) je nutno započítat částečné plnění ve výši 6 535,96 Kč a na restituční nárok žalobkyně c) taktéž částečné plnění ve výši 6 535,96 Kč. Tyto skutečnosti vyplývají z rozhodnutí [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], z rozsudku [soud] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ze Smlouvy o bezúplatném převodu restitučního nároku osob blízkých ze dne 26. 10. 2020, jíž žalobkyně a) nabyla restituční nárok od své matky, ze Smlouvy o bezúplatném převodu restitučního nároku osob blízkých ze dne 27. 8. 2020, jíž žalobkyně b) a žalobkyně c) nabyly restituční nárok od [jméno FO], z rozsudku [soud] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s [soud] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ze Smlouvy o převodu pozemků č. [spisová značka] ze dne [datum] a ze Smlouvy o převodu pozemků číslo [spisová značka] ze dne [datum].

22. Restituční nárok žalobců byl původně oceněn znaleckým posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] č. [hodnota] na částku 174 110 Kč. Následně došlo k přecenění tohoto nároku vyplývajícího z [hodnota] na částku 161 957,20 Kč, což vyplývá z dokumentu označeného jako „Ocenění nevydaných pozemků“ ze dne 1. 8. 2011. Žalobkyně a) a právní předchůdkyně žalobkyň b) a c) s tímto oceněním nesouhlasily a dopisem ze dne 8. 12. 2020 se obrátily na žalovanou se žádostí o přecenění výše restitučního nároku, v níž argumentovali tím, že nevydané pozemky z rozhodnutí [hodnota] by měly být oceněny jako stavební. K žádosti přiložily znalecký posudek č. [hodnota] – dodatek č. [hodnota] ze dne [datum] znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Z tohoto znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že znalkyně oceňovala pozemky p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], o celkové výměře [výměra] m2 dle oceňovací vyhlášky ve stavu k datu přechodu vlastnického práva na stát, tj. k [datum]. Z obsahu posudku se podává, že pozemky o plošné výměře [výměra] m2 se nachází přímo v areálu [právnická osoba] – [adresa], jedná se o zeleň, dostihové dráhy, resp. komunikace. V souladu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] znalkyně oceňovala tyto pozemky jako stavební. Žalovaná dopisem ze dne [datum] odmítla žádost o přecenění restitučního nároku jako nedoloženou, kdy měla výhrady ke správnosti znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], přestože sama v tomto řízení odkazuje na znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [adresa] ze dne [datum], jehož byla objednatelem, v němž znalec ocenil předmětné nevydané pozemky o výměře [výměra] m2 jako stavební z důvodu, že v rozhodné době byly prokazatelně součástí areálu dostihového závodiště. Skutečnost, že předmětné nevydané pozemky jsou součástí sportoviště – dostihového areálu se jednoznačně podává také z rozhodnutí PÚ č. j. [číslo jednací] a z rozsudku [soud] ze dne [datum] č. j. [spisová značka]. Soudy v paralelně probíhajících řízení, jakož i soudy vyšších instancí se opakovaně zabývaly povahou pozemků nacházejících se areálu dostihového závodiště a opakovaně uzavřely, že tyto pozemky je třeba považovat za pozemky stavební. V tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], z něhož vyplývá, že dovolací soud se otázkou ocenění oprávněným osobám odňatých a nevydaných pozemků nacházejících se uvnitř tohoto areálu již opakovaně zabýval s tím, že aproboval závěry soudů nižších stupňů, dle nichž jest tyto pozemky ve smyslu § 14 vyhlášky č. 182/1988 Sb. ocenit jako stavební (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2514/2019, ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 595/2019, nebo ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1428/2019). Skutečnost, že žalovaná opakovaně i přes bohatou judikaturu soudů vyšších stupňů stále odmítá ocenit odňaté pozemky jako stavební, je nepochybně projevem svévole žalované. Žalovaná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 999/2021) tímto svým postupem bez zjevného důvodu a při nerespektování dlouhodobé ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (k důsledkům lpění žalované na nesprávném ocenění restitučního nároku srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016 sp. zn. 28 Cdo 155/2016), tedy bez ospravedlnitelného důvodu ztěžuje uspokojení nároků žalobců zásadně předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků. V důsledku tohoto postupu žalované není možné po žalobcích spravedlivě žádat další účast ve veřejných nabídkách. Soud se proto nezabýval argumentací stran ohledně kvality nabídek žalované a aktivity žalobců, resp. jejich předchůdců, spočívající v účasti ve veřejných nabídkách žalované. V projednávané věci se z rozhodnutí č. j. [číslo jednací] podává, že k odnětí pozemků došlo dne 18. 10. 1949, a tyto pozemky nebyly žalobcům vydány rozhodnutími z roku 2005, resp. 2011 v případě rozsudku [soud], od té doby uplynulo již více než 18, resp. 12 let, aniž by došlo ze strany žalované k efektivní nápravě křivd totalitního režimu, což samo o sobě dokládá liknavost žalované při uspokojování restitučního nároku žalobců. I přes zjevnou snahu žalobců o uspokojení jejich restitučního nároku ve veřejných nabídkách, by k jeho úplnému uspokojení v důsledku nesprávného ocenění žalovanou ani nemohlo dojít. Proto lze uzavřít, že žalobci se v důsledku svévolného a liknavého postupu žalované nemohou domoci svého oprávněného nároku jinak než soudní cestou, judikatorní podmínky pro podání žaloby na nahrazení projevu vůle a vydání náhradního pozemku jsou proto splněny. Svévole a neochota žalované při uspokojování restitučního nároku žalobců se projevuje po celou dobu tohoto soudního řízení, kdy žalovaná stále uplatňuje tytéž námitky ohledně ocenění nároku žalobců a jeho promlčení, přestože tyto námitky byly opakovaně odmítány a vyvraceny v paralelně vedených soudních sporech, a přestože je jí nepochybně známa konstantní judikatura vyšších soudů upřednostňující nápravu minulých křivd, jichž se stát dopustil. K výši restitučního nároku žalobců a k aplikaci srážek dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky 23. Pokud jde o výši restitučního nároku, soud vycházel ze znaleckých posudků znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a znalce [tituly před jménem] [jméno FO], oba znalci shodně dospěli k závěru, že nevydané pozemky by měly být oceněny jako stavební, současně žádný ze znalců neaplikoval srážky za nemožnost napojení na veřejný vodovod a kanalizaci, znalec [tituly před jménem] [jméno FO] však uplatnil srážku ve výši 60 % za stavební nesrostlost s územím [adresa]. Ohledně (ne)aplikace srážky za stavební nesroslost s [adresa] je zdejší soud plně ve shodě s Okresním soudem v [adresa] (rozsudky č. j. [spisová značka], č. j. [spisová značka]) a s Okresním soudem [adresa] (č. j. [spisová značka]), u nichž byla paralelně vedena řízení o nahrazení projevu vůle, týkající se týchž účastníku a téhož restitučního nároku. Všechny jmenované okresní soudy shodně dospěly k závěru, že aplikace 60 % srážky za stavební nesroslost s [adresa] není na místě. Zdejší soud nemá na podkladě zjištěného skutkového stavu důvod se od tohoto závěru odchylovat. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] při svému výslechu dne 26. 2. 2024 uvedla, že s ohledem na vývoj judikatury by srážku za stavební nesroslost u předmětných pozemků nyní neuplatnila (znalkyně srážku aplikovala u pozemků, které nebyly předmětem tohoto řízení, ale které byly vydány v paralelně vedených řízeních). V projednávaném případě bylo rozhodnutím č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [soud] prokázáno, že nevydané pozemky byly právním předchůdcům žalobců odňaty za účelem výstavby dostihového závodiště. V případě odnětí pozemků za účelem zastavění dostihovým areálem jsou významné právě specifické vlastnosti těchto pozemků jako např. rovinatost pozemku a stavební nesroslost s okolní zástavbou, kdy právě tyto zvláštní kvality pozemku nelze považovat za nevýhodu, která by měla být k pozemku k tíži při jeho ocenění. V této souvislosti soud odkazuje na bod 6 odůvodnění rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který byl potvrzen rozsudkem [soud] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], s nímž se zdejší soud plně ztotožňuje. Zmíněná rozhodnutí jsou účastníkům známa, neboť se týkají téhož restitučního nároku.

24. Pokud jde o aplikaci srážek dle přílohy 7 oceňovací vyhlášky za nemožnost napojení na veřejný vodovod a veřejnou kanalizaci soud ze sdělení Městské části [adresa] ze dne [datum] zjistil, že v katastru [adresa] byl zřízen místní vodovod v roce 1945. Z rozhodnutí o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím [právnická osoba] ze dne [datum] se podává, že [právnická osoba] může bezpečně prokázat napojení na veřejný vodovod v lokalitě k. ú. [adresa] od roku 1977 a na veřejnou kanalizaci od roku 1995, současně z historických map lze usuzovat, že v lokalitě k. ú. [adresa] byl zřízen místní vodovodní řad již v roce 1928, kdy podrobnější údaje bude možno případně sdělit dodatečně po prověření archivní dokumentace. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 23. 1. 2023 vyplývá, že u pozemku [hodnota] v k. ú. [adresa] společnost eviduje veřejný vodovod s rokem výstavby: 1978 a veřejnou kanalizaci neeviduje, u pozemku [hodnota] v k. ú. [adresa] neeviduje veřejný vodovod ani kanalizaci, kanalizace byla v k. ú. [adresa] vybudována až po roce 1990, což je ve shodě se sdělením [adresa] ze dne [datum] o tom, že splašková kanalizace byla v celé [adresa] zavedena až v 90. letech. Dále měl soud k dispozici projekt provizorního odkanalizování Státního závodiště [adresa] z roku 1986. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] pak při provedeném výslechu vypověděla, že s ohledem na své zkušenosti se znaleckými posudky v restitučních řízení srážky ve výši 5 % a 7 % za nemožnost napojení na veřejný vodovod, resp. kanalizaci, neuplatňuje. Zdůvodnila to tak, že oceňovací vyhláška, podle které se oceňují jak nevydané, tak náhradní pozemky, původně nebyla na restituce určená, ale aplikuje se, protože není jiný právní předpis. Postupem času se ovšem zjistilo, že není příliš vhodná, neboť při důsledné aplikaci srážek by vznikaly veliké disproporce mezi náhradními a odňatými pozemky, proto znalkyně srážky neuplatňuje.

25. Na základě výsledku provedeného dokazování soud neshledává důvod pro aplikaci srážky podle bodu 3 přílohy 7 oceňovací vyhlášky ve výši 5 % z důvodu, že v místě není možnost napojení na veřejný vodovod, ani srážky podle bodu 4 přílohy 7 oceňovací vyhlášky ve výši 7 % z důvodu, že v místě není možnost napojení na veřejnou kanalizaci. Soud má z provedených listinných důkazů za prokázané, že v katastrálním území [adresa] byl zřízen místní vodovodní řad již před odnětím předmětných pozemků právním předchůdcům žalobců v roce 1949 a není proto dán důvod, aby byla hodnota nevydaných pozemků ponižována o srážku za absenci veřejného vodovodu. V daném případě je nutno zohlednit konkrétní okolnosti, kdy oceňované nevydané pozemky byly součástí funkčního dostihového areálu, přičemž nezbytnou součástí tohoto areálu zajisté byla též distribuce vody do areálu a následně též zajištění odvodu splaškových vod. Soud má tak za to, že v daném případě nelze aplikovat ani srážku za absenci veřejné kanalizace. Závěry soudu o (ne)aplikaci těchto srážek jsou plně v souladu se znaleckými posudky znalců [tituly před jménem] [jméno FO] a znalce [tituly před jménem] [jméno FO], kteří tyto srážky ve svých znaleckých posudcích také nepoužili, a podle názoru soudu též plně v souladu s restitučními principy. Shodný názor na aplikaci srážek zaujal též Okresní soud [adresa] – venkov v rozsudku ze dne [datum] č. j. [spisová značka] (bod 84 – 91 rozsudku). Nutno podotknout, že žalovaná ani v některých paralelně vedených soudních řízeních námitky k aplikaci těchto srážek nevznesla, učinila tak až v rámci tohoto řízení, a to ve chvíli, kdy dle jejího názoru hrozilo přečerpání restitučního nároku žalobců. Soud tento postup žalované nepovažuje za správný, neboť skutečná výše restitučního nároku žalobců byla zjišťována ve všech paralelně vedených soudních řízeních a pokud má žalovaná za to, že by měly být aplikovány předmětné srážky, měla tyto skutečnosti tvrdit již od počátku v každém jednotlivém řízení, nikoliv až v situaci, kdy údajně může dojít k přečerpání restitučního nároku.

26. S ohledem na výše uvedené se soud zcela ztotožnil se závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž její znalecký posudek považuje za správný, logicky odůvodněný a souladný s ostatními provedenými důkazy a se závěry dovolacího soudu. Vzhledem k tomu, že znalkyně do znaleckého posudku zahrnula i pozemky, které již byly oprávněným osobám vydány, neboť jí tato skutečnost nebyla v době zpracování posudku známa, což znalkyně potvrdila při svém výslechu u zdejšího soudu, soud při výpočtu hodnoty uplatněného restitučního nároku vycházel ze znalkyní zjištěné jednotkové ceny pozemků 250 Kč za 1 m2, přičemž tuto částku vynásobil výměrou odňatých a nevydaných pozemků [výměra] m2, která je mezi účastníky nesporná, a dospěl k výši restitučního nároku v částce 3 931 000 Kč. Vzhledem k prokázané výši jednotlivých podílů žalobců činí hodnota podílu na předmětném restitučním nároku u žalobkyně a) částku 873 555,55 Kč (2/9), u žalobkyně b) částku 655 166,66 Kč (1/6), u žalobkyně c) částku 655 166,66 Kč (1/6), u žalobkyně d) částku 218 388,88 Kč (1/18), u žalobce e) částku 218 388,88 Kč (1/18), u žalobce f) částku 436 777,77 Kč (1/9) a u žalobce g) částku 873 555,55 Kč (2/9). Na podíl žalobkyně a) je nutno započíst plnění ve výši 25 586,46 Kč, výše jejího zbývajícího podílu tedy činí 847 969,09 Kč. Na podíly žalobkyň b) a c) je nutno započíst plnění pro každou z nich ve výši 6 535,96 Kč, výsledná hodnota jejich podílu tedy pro každou činí 648 630,70 Kč.

27. Po celou dobu, kdy probíhalo toto řízení, soud sledoval a zjišťoval, zda v paralelně vedených soudních řízeních týchž účastníků nedochází k částečnému uspokojování restitučního nároku, jenž je předmětem tohoto řízení. Z předložených soudních rozhodnutí a ze shodných tvrzení stran soud zjistil, že v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byl dne [datum] vydán rozsudek pod č. j. [spisová značka], kterým soud přiznal žalobkyním a), b) a c) plnění v celkové výši 1 614 410 Kč, z toho třetinový podíl každé z žalobkyň a), b), c) činí 538 136,66 Kč. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem [soud] ze dne [datum] v odvolacím řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Dále bylo rozsudkem Okresního soudu [adresa] – venkov ze dne [datum], č. j. [spisová značka], žalobcům přiznáno plnění v souhrnné výši 90 160 Kč, dle velikosti jednotlivých podílů na žalobkyni a) připadá plnění ve výši 20 035,56 Kč, na žalobkyni b) plnění ve výši 15 026,67 Kč, na žalobkyni c) plnění 15 026,67 Kč, na žalobkyni d) plnění ve výši 5 008,89 Kč, na žalobce e) plnění ve výši 5 008,89 Kč, na žalobce f) plnění ve výši 10 017,78 Kč a na žalobce g) plnění ve výši 20 035,56 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka], bylo dle shodných tvrzení účastníků žalobcům přiznáno plnění v souhrnné výši 1 594 810 Kč, a to konkrétně žalobkyni a) částka 171 989,31 Kč (podíl o velikosti 11/102), žalobkyni b) částka 15 635,39 Kč (podíl o velikosti 1/102), žalobkyni c) částka 15 635,39 Kč (podíl o velikosti 1/102), žalobkyni d) částka 171 989,31 Kč (podíl o velikosti 11/102), žalobci e) částka 171 989,31 (podíl o velikosti 11/102), žalobci f) částka 359 614,02 Kč (podíl o velikosti 23/102) a žalobci g) částka 687 957,25 Kč (podíl o velikosti 22/51). Je ovšem třeba uvést, že vyjma rozsudku Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] žádný jiný z uvedených rozsudků ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí, tj. ke dni [datum] nenabyl právní moci a závěr o částečném plnění je toliko předběžný, neboť nelze předjímat výsledky odvolacích řízení v daných věcech. Při zohlednění všech shora uvedených částečných plněních, byť nepravomocných, soud vypočetl zbývající restituční nároky žalobců následovně, u žalobkyně a) dospěl k částce 117 807,55 Kč, u žalobkyně b) k částce 79 804,97 Kč, u žalobkyně c) k částce 79 804,97 Kč, u žalobkyně d) k částce 41 390,68 Kč, u žalobce e) k částce 41 390,68 Kč, u žalobce f) k částce 67 145,97 Kč a u žalobce g) k částce 165 562,74 Kč. K námitce promlčení 28. Námitku promlčení uplatněného restitučního nároku vznesenou žalovanou soud posoudil jako nedůvodnou. V prvé řadě nutno uvést, že samotný požadavek na přecenění hodnoty pozemku, který nebyl oprávněné osobě vydán pro překážky stanovené zákonem o půdě, nepředstavuje samotné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 595/2019 nebo usnesení sp. zn. 28 Cdo 2285/2019). V tomto ohledu žalovaná nesprávně konstruuje počátek běhu promlčecí doby od ocenění restitučního nároku k 1. 8. 2011. Podle ustanovení § 611 o. z. promlčení podléhají pouze majetková práva, nikoliv právo vlastnické (§ 614 o. z.). Řízení o žalobách na vydání náhradního pozemku jsou řízení ve věcech týkajících se vlastnického práva k náhradním pozemkům, ve kterých výše dosud neuspokojeného restitučního nároku je pouze jednou z rozhodných skutkových okolností pro rozhodnutí o vydání požadovaného náhradního pozemku, nikoliv samostatným majetkovým právem. V úvahu tak připadá pouze promlčení práva na peněžitou náhradu podle ustanovení § 16 zákona o půdě (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 442/2011), pokud by oprávněné osoby o takovou náhradu požádaly, což ovšem nedopadá na projednávaný případ. K otázce promlčení lze též zmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2021 sp. zn. 28 Cdo 2957/2021, z něhož se podává, že námitka promlčení nároku oprávněné osoby na převod náhradního pozemku, k jehož uspokojení má dojít její účastí ve veřejných nabídkách vyhlašovaných státem, je v rozporu s dobrými mravy, pokud stát setrvává na nesprávném ocenění takového nároku, a oprávněná osoba se proto jeho uspokojení musí domáhat pořadem práva. Ke vhodnosti a převoditelnosti náhradních pozemků 29. Soud se dále zabýval vhodností převodu náhradních pozemků, které žalobci označili a které zůstaly předmětem tohoto řízení.

30. Podle judikatury dovolacího soudu týkající se vhodnosti převodu náhradního pozemku za účelem uspokojení restitučního nároku oprávněné osoby podle zákona o půdě, je pro uvedený účel vhodným pozemkem pozemek potencionálně zařaditelný do veřejné nabídky ve smyslu § 11a odst. 2 zákona o půdě, přičemž kritériem je to, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 téhož předpisu a § 6 zákona č. 503/2012 Sb., zda nejde o pozemek zatížený (přednostními) právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1890/2019). Tato hlediska je přitom třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání, popřípadě pro nevydání každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017 sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007 sp. zn. 28 Cdo 220/2005).

31. K pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] soud učinil tato skutková zjištění. Výpisem z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že předmětný pozemek je zapsán na LV č. [hodnota] vedeném Katastrálním úřadem [adresa], vlastníkem pozemku je [stát], příslušný s ním hospodařit je [Jméno žalované]. Pozemek je v katastru veden jako ostatní plocha, způsob využití jiná plocha. Ze sdělení obce [adresa] ze dne 17. 1. 2022 (č. l. 339) vyplývá, že obec s převedením pozemku nesouhlasí, neboť převod by mohl mít zásadní dopad na podobu a fungování obce, daný pozemek má charakter veřejného prostranství, obec jej udržuje, pravidelně na něm seká trávu. Po části tohoto pozemku v bezprostřední blízkosti garáží vede chodník. Obec chce pozemek odkoupit a vytvořit funkční celek v okolí dětského hřiště, víceúčelového hřiště a autobusové zastávky. Současně obec [adresa] požádala o bezúplatný převod tohoto pozemku, jak vyplývá ze žádosti ze dne 17. 1. 2021 (č. l. 365). Z pachtovních smluv (č. l. 356 a č. l. 366) bylo zjištěno, že pozemek je propachtován za účelem provozování drobné zemědělské činnosti. Pozemek byl oceněn znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] číslo položky [hodnota] ze dne 12. 3. 2022 na částku 19 057 Kč, strany sporu učinily toto ocenění nesporným. Dále se z tohoto znaleckého posudku podává, že pozemek se nachází v centru obce, leží ve dvou funkčních plochách územního plánu, v ploše BR - plochy bydlení v rodinných domech ([výměra] m2) a UP – plochy veřejných prostranství ([výměra] m2). Snímky z katastrální mapy a ortofotomapy (č. l. 328, 329, 339 p.v.) bylo prokázáno, že se jde o travnatý pozemek s dalšími porosty, po části pozemku v blízkosti garáží vede zpevněný chodník, v blízkosti pozemku se nachází autobusová zastávka a dětské hřiště.

32. V případě pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] soud na základě výsledku provedeného dokazování dospěl k závěru, že tento pozemek je veřejným statkem, neboť je dotčen veřejným užíváním, a to přinejmenším v té části, kde se nachází chodník a která je udržována obcí [adresa], a jako takový není tento pozemek vhodný k převodu na žalobce za účelem uspokojení jejich restitučního nároku (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2022 sp. zn. 28 Cdo 2074/2022). Dovolací soud ve svých rozhodnutích uzavřel, že ani ta oprávněná osoba, vůči níž stát postupoval liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem, se nemůže domáhat jakéhokoli pozemku. V souzeném případě s ohledem na konkrétní skutková zjištění má soud za to, že v případě převodu tohoto pozemku do vlastnictví žalobců by žalobcům vznikaly problémy s jeho obhospodařováním, a to zejména s ohledem na polohu pozemku v centru obce v bezprostřední blízkosti veřejných prostranství (zastávky a dětského hřiště), jakož i s ohledem na skutečnost, že samotný pozemek je již veřejností fakticky užíván (chodník). Soud tedy komparoval veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických vztahů k tomuto pozemku se zájmem žalobců na náhradním uspokojení jejich restitučního nároku, přičemž v daném případě dovodil, že zde převažuje veřejný zájem na zachování vlastnických vztahů, a to v situaci, kdy restituční nárok žalobců lze uspokojit vydáním jiných vhodných náhradních pozemků, které žalobci po poučení soudu označili, a kdy je nárok žalobců též postupně uspokojován vydáváním dalších náhradních pozemků v paralelně vedených soudních řízeních. Žalobci současně neprokázali, že by na vydání právě tohoto konkrétního pozemku měli naléhavý právní zájem např. proto, že jej v minulosti již obhospodařovali nebo že sousedí s jinými pozemky, které žalobci vlastní. Z výše uvedených důvodů soud žalobě v části, v níž se žalobci domáhali vydání tohoto pozemku, nevyhověl (výrok II.).

33. Ohledně převoditelnosti později označených náhradních pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], vše v k. ú. [adresa], nebylo mezi účastníky sporu, přičemž i ocenění těchto vybraných náhradních pozemků znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] č. [č. účtu] ze dne [datum] účastníci učinili nesporným, soud tedy mohl převzít ocenění ze znaleckého posudku a mít tak za prokázané, že cena pozemku parc. č. [hodnota] činí částku 90 590,70 Kč, parc. č. [hodnota] částku 32 692,65 Kč, parc. č. [hodnota] částku 20 893,95 Kč, parc. č. [hodnota] částku 51 033,90 Kč a parc. č. [hodnota] částku 114 680,55 Kč, celkem tedy 309 891,75 Kč. Výpisem z katastru nemovitostí (č. l. 622) bylo prokázáno, že všechny požadované náhradní pozemky v k. ú. [adresa] jsou ve vlastnictví státu a příslušný s nimi hospodařit je [Jméno žalované], pozemky jsou v katastru nemovitostí vedeny jako orná půda, z této skutečnosti, jakož i z katastrálních a ortofotomap (č. l. 623–627) soud dovodil, že tyto pozemky lze zemědělsky obhospodařovat. Čtyři z těchto pozemků (parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota]) byly nabídnuty ve veřejné nabídce k náhradním restitucím (č. l. 610). [Jméno žalované] u nich shledal, že je lze převést na oprávněné osoby (č. l. 609), příslušné úřady – [adresa] neuvedly žádné zákonné důvody, které by bránily převodu těchto pozemků na žalobce (č. l. 629, 630). Ve vztahu k těmto pozemkům soud tedy po provedeném dokazování neshledal žádné překážky, které by bránily jejich převodu do vlastnictví žalobců. V této části tedy bylo možno žalobě vyhovět (výrok I.).

34. Při nesporné a prokázané hodnotě vydaných náhradních pozemků v k. ú. [adresa] o celkové výši 309 891,75 Kč podíl žalobkyně a) činí 68 864,83 Kč (2/9), podíl žalobkyně b) činí 51 648,63 Kč (1/6), podíl žalobkyně c) činí 51 648,63 Kč (1/6), podíl žalobkyně d) činí 17 216,21 Kč (1/18), podíl žalobce e) činí 17 216,21 Kč (1/18), podíl žalobce f) činí 34 432,42 Kč (1/9) a podíl žalobce g) činí 68 864,83 Kč (2/9). Vzhledem k tomu, že přiznaná výše plnění jednotlivým žalobcům nepřevyšuje zjištěnou výši jejich zbývajícího restitučního nároku (viz bod 27 tohoto rozsudku), bylo možno v převážné části žalobě vyhovět, neboť nenastala situace, kdy by došlo k přečerpání restitučního nároku kteréhokoliv ze žalobců.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) kdy úspěch žalobců je představován 94,2 % (309 891,75 Kč), neúspěch žalobců je představován 5,8 % (19 057 Kč). Odečtením úspěchu a neúspěchu vychází, že žalobci mají právo na 88,4 % náhrady nákladů řízení. Plná výše náhrady nákladů řízení by činila částku 730 621 Kč. Žalobci tak mají nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 645 869 Kč. Náklady žalobců spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), kdy při určení tarifní hodnoty soud vycházel z nesporné ceny náhradních pozemků ve výši 328 948,75 Kč, té pak podle § 7 bodu 6 a. t. odpovídá sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 9 620 Kč, v souladu s § 12 odst. 4 a. t. je pak při zastupování dvou a více osob při společných úkonech sazba mimosmluvní odměny snížena o 20 %, v daném případě pak činí sazba za 1 úkon právní služby částku 7 696 Kč u každého ze žalobců. Celkem soud žalobcům přiznal odměnu za 11 úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, sepis písemného podání ze dne 30. 3. 2022, sepise písemného podání ze dne 28. 7. 2022, sepis písemného podání ze dne 8. 2. 2023, sepis písemného podání ze dne 3. 5. 2023, sepis písemného podání ze dne 28. 8. 2023, sepis písemného podání ze dne 2. 11. 2023, účast na jednání soudu dne 13. 4. 2023 přesahující 2 hodiny, účast na jednání soudu dne 26. 2. 2024 nepřesahující 2 hodiny) po 7 696 Kč, tj. 84 656 Kč x 7, celkem tedy 592 592 Kč. K ní přísluší paušální částka náhrad hotových výdajů (§ 13 a. t.) 11 x 300 Kč, tj. 3 300 Kč. Dále žalobcům náleží náhrada za promeškaný čas ve výši 2 000 Kč za 20 započatých půlhodin po 100 Kč (§ 14 a. t.), cestovné ve výši 2 924,88 Kč a ve výši 3 002,16 Kč za cesty k jednání dne 13. 4. 2023 a dne 26. 2. 2024 z [adresa] a zpět osobním automobilem [tovární značka], reg. zn. [SPZ], celkem ujeto 840 km, při průměrné spotřebě 4 l/100 km, a podle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2023 sazbě základní náhrady 5,20 Kč/1 km jízdy a při ceně motorové nafty 44,10 Kč/l v případě prvního jednání a podle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2024 sazbě základní náhrady 5,60 Kč/1 km jízdy a při ceně motorové nafty 38,70 Kč/l v případě druhého jednání. Právní zástupce žalobců je plátcem DPH, podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. mu tak přísluší náhrada DPH ve výši 126 802 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobců. Pokud jde o lhůtu k plnění, rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovil lhůtu 30 dnů od právní moci rozsudku, a to zejména s ohledem na výši částky, která je žalovaná povinna uhradit.

36. Výrokem V. soud dále rozhodl ve smyslu § 148 o. s. ř. dle výsledku řízení o povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení státu, které spočívají v nákladech za znalečné za výslech znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] při jednání soudu dne 26. 2. 2024 ve výši 2 977 Kč. Protože žalovaná byla v převážné části řízení neúspěšná, uložil jí soud povinnost nahradit náklady státu v plné výši.

Poučení