49 Co 121/2024 - 372

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Kyselové a soudců JUDr. Jiřího Handlara a Mgr. Pavly Kohoutkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] zastoupený [Jméno žalobce B] advokátkou sídlem [adresa] proti žalovanému: [právnická osoba] sídlem [adresa] zastoupený [Jméno žalovaného] advokátem sídlem [adresa] o náhradu škody, o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 27. března 2024, č. j. 8 C 19/2019-303, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v části výroku

I. A/ o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 200.000 Kč ruší a v tomto rozsahu se řízení zastavuje, B/ o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 26.550 Kč ruší a řízení se v tomto rozsahu zastavuje, C/ o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 53.596 Kč mění tak, že žaloba, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 53.596 Kč se zamítá, D/ o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 326.288 Kč potvrzuje. E/ o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku - zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75% z částky 141.959 Kč od [datum] do [datum], - zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % z částky 10.188 Kč od [datum] do [datum], - zákonný úrok z prodlení z částky 9,75 % z částky 10.188 Kč od [datum] do [datum], 10.048 Kč od [datum] do [datum], 10.048 Kč od [datum] do [datum], 10.048 Kč od [datum] do [datum], 10.048 Kč od [datum] do [datum], 10.048 Kč od [datum] do [datum], - zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 10.048 od [datum] do [datum], 10.048 od [datum] do [datum], 10.048 od [datum] do [datum], 10.048 od [datum] do [datum], 10.048 od [datum] do [datum], 10.048 od [datum] do [datum], 10.048 od [datum] do [datum], 10.358 od [datum] do [datum], 10.358 od [datum] do [datum], 10.358 od [datum] do [datum], 10.358 od [datum] do [datum], 10.358 od [datum] do [datum], - zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 10.358 od [datum] do [datum], 4.941 Kč od [datum] do [datum], 5.417 Kč od [datum] do [datum], 10.358 od [datum] do [datum], 10.358 od [datum] do [datum], 10.358 od [datum] do [datum], 10.358 od [datum] do [datum], 10.358 od [datum] do [datum], 11.265 Kč od [datum] do [datum], 11.265 Kč od [datum] do [datum], 11.265 Kč od [datum] do [datum], 11.265 Kč od [datum] do [datum], 11.265 Kč od [datum] do [datum], - zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 11.265 Kč od [datum] do [datum], 11.265 Kč od [datum] do [datum], 11.265 Kč od [datum] do [datum], 11.265 Kč od [datum] do [datum], 11.265 Kč od [datum] do [datum], 11.265 Kč od [datum] do [datum], -se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 11.265 Kč od [datum] do [datum], 7.613 Kč od [datum] do [datum], 3.191 Kč od [datum] do zaplacení, 10.804 Kč od [datum] do zaplacení, 10.804 Kč od [datum] do zaplacení, 10.804 Kč od [datum] do zaplacení, 10.804 Kč od [datum] do zaplacení, -se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 11.991 Kč od [datum] do zaplacení, 11.991 Kč od [datum] do zaplacení, 11.991 Kč od [datum] do zaplacení, 12.806 Kč od [datum] do zaplacení, 12.806 Kč od [datum] do zaplacení, 12.806 Kč od [datum] do zaplacení, 12.806 Kč od [datum] do zaplacení, 13.506 Kč od [datum] do zaplacení, 13.506 Kč od [datum] do zaplacení, 13.506 Kč od [datum] do zaplacení, 13.506 Kč od [datum] do zaplacení, 13.506 Kč od [datum] do zaplacení, 13.904 Kč od [datum] do zaplacení, 13.904 Kč od [datum] do zaplacení, 13.904 Kč od [datum] do zaplacení, 13.904 Kč od [datum] do zaplacení, 13.904 Kč od [datum] do zaplacení, 13.904 Kč od [datum] do zaplacení, -se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 13.904 Kč od [datum] do zaplacení, 13.904 Kč od [datum] do zaplacení, 13.904 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. F/ o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z další částky 299 Kč měsíčně představující náhradu za ztrátu na výdělku žalobci při přiznání invalidity za jednotlivé měsíce období [datum] do [datum], z další částky 325 Kč měsíčně představující náhradu za ztrátu na výdělku žalobci při přiznání invalidity za jednotlivé měsíce období od [datum] do [datum] z další částky 516 Kč měsíčně představující náhradu za ztrátu na výdělku žalobci při přiznání invalidity za jednotlivé měsíce období od [datum] do [datum] z další částky 584 Kč měsíčně představující náhradu za ztrátu na výdělku žalobci při přiznání invalidity za jednotlivé měsíce období od [datum] do [datum] z další částky 1.335 Kč měsíčně představující náhradu za ztrátu na výdělku žalobci při přiznání invalidity za jednotlivé měsíce období od [datum] do [datum] z další částky 1.445 Kč měsíčně představující náhradu za ztrátu na výdělku žalobci při přiznání invalidity za jednotlivé měsíce období od [datum] do [datum] z další částky 1.520 Kč měsíčně představující náhradu za ztrátu na výdělku žalobci při přiznání invalidity za jednotlivé měsíce období od [datum] do [datum] z další částky 1.598 Kč měsíčně představující náhradu za ztrátu na výdělku žalobci při přiznání invalidity za jednotlivé měsíce období od [datum] do [datum] z další částky 1.200 Kč měsíčně představující náhradu za ztrátu na výdělku žalobci při přiznání invalidity za jednotlivé měsíce období od [datum] do [datum] z další částky 1.200 Kč měsíčně představující náhradu za ztrátu na výdělku žalobci při přiznání invalidity za jednotlivé měsíce období od [datum] do [datum], mění tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá. G/ o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z další částky 440 Kč měsíčně z nároku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku žalobci při přiznání invalidity za jednotlivé měsíce období [datum] do [datum], z další částky 440 Kč měsíčně z nároku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku žalobci při přiznání invalidity za jednotlivé měsíce období od [datum] do [datum] z další částky 516 Kč měsíčně z nároku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku žalobci při přiznání invalidity za jednotlivé měsíce období od [datum] do [datum] z další částky 440 Kč měsíčně z nároku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku žalobci při přiznání invalidity za jednotlivé měsíce období od [datum] do [datum] z další částky 3 Kč měsíčně z nároku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku žalobci při přiznání invalidity za jednotlivé měsíce období od [datum] do [datum] z další částky 3 Kč měsíčně z nároku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku žalobci při přiznání invalidity za jednotlivé měsíce období od [datum] do [datum] z další částky 3 Kč měsíčně z nároku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku žalobci při přiznání invalidity za jednotlivé měsíce období od [datum] do [datum] z další částky 3 Kč měsíčně z nároku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku žalobci při přiznání invalidity za jednotlivé měsíce období od [datum] do [datum] z další částky 437 Kč měsíčně z nároku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku žalobci při přiznání invalidity za jednotlivé měsíce období od [datum] do [datum] z další částky 437 Kč měsíčně z nároku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku žalobci při přiznání invalidity za jednotlivé měsíce období od [datum] do [datum], ruší a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.

II. Ve výroku II. o povinnosti žalovaného platit žalobci od [datum] do budoucna rentu ve výši 15.541 Kč měsíčně se rozsudek soudu I. stupně A/ v části o povinnosti žalovaného platit žalobci za dobu od [datum] do [datum] na náhradě za ztrátu na výdělku při přiznání invalidity další částku 437 Kč měsíčně ruší a v tomto rozsahu se řízení zastavuje, B/ v části o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci na náhradě za ztrátu na výdělku při přiznání invalidity od [datum] do [datum] částku 139.040 Kč potvrzuje, C/ v části o povinnosti žalovaného platit žalobci na náhradě za ztrátu na výdělku při přiznání invalidity od [datum] do [datum] další částku 1.200 Kč měsíčně se mění tak, že žaloba, jíž se žalobce po žalovaném domáhal na náhradě za ztrátu na výdělku při přiznání invalidity od [datum] do [datum] placení další částky 1.200 Kč měsíčně se zamítá.

III. Žalovaný je povinen A/ platit žalobci od [datum] do budoucna na náhradě za ztrátu na výdělku při přiznání invalidity částku 14.012 Kč měsíčně, B/ zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 13.904 Kč ve výši 14,75 % - od [datum] do zaplacení, - od [datum] do zaplacení, - od [datum] do zaplacení, z částky 13.904 Kč ve výši 12,75 % - od [datum] do zaplacení, - od [datum] do zaplacení, - od [datum] do zaplacení, - od [datum] do zaplacení, - od [datum] do zaplacení, - od [datum] do zaplacení, - od [datum] do zaplacení, a z částky 14.012 Kč ve výši 12 % od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal na náhradě za ztrátu na výdělku při přiznání invalidity v období od [datum] do budoucna placení další částky 1.644 Kč měsíčně a v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení z další částky 1.634 Kč ve výši 14,75 % - od [datum] do zaplacení, - od [datum] do zaplacení, - od [datum] do zaplacení, - od [datum] do zaplacení, z další částky 1.634 Kč ve výši 12,75 % - od [datum] do zaplacení, - od [datum] do zaplacení, - od [datum] do zaplacení, - od [datum] do zaplacení, - od [datum] do zaplacení, - od [datum] do zaplacení, - od [datum] do zaplacení, a z další částky 1.644 Kč ve výši 12 % - od [datum] do zaplacení.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově soudní poplatek 31.597 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 308.088 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky [Jméno žalobce B].

Odůvodnění

1. Rozsudkem soudu I. stupně byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 606.434 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu a z částek ve výroku specifikovaných (výrok I.) a k povinnosti platit žalobci počínaje dnem [datum] částku 15.541 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne následujícího měsíce (výrok II.). V části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení další částky 2.221 Kč měsíčně se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do budoucna byla žaloba zamítnuta (výrok III.) a žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově na soudním poplatku částku 46.623 Kč (výrok IV.) a žalobci, k rukám jeho zástupkyně na náhradě nákladů řízen před soudem I. stupně částku 241.435 Kč (výrok V.) a na nákladech řízení před soudem „II. stupně“ částku 42.616 Kč (výrok VI.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, podané u soudu dne [datum], jíž se žalobce po žalovaném domáhal náhrady za ztrátu na výdělku při invaliditě za období od [datum] do budoucna. Žalobu skutkově odůvodnil tím, že dne [datum] utrpěl jako žák sedmé třídy Základní školy [adresa] těžký úraz v rámci výuky dějepisu na místním židovském hřbitově, jenž nebyl přístupný veřejnosti z důvodu špatného technického stavu části náhrobních kamenů. Učitel nebyl schopen v prostoru hřbitova zachovat kázeň žáků, kdy jeden z nich zavadil o žulový náhrobní kámen, který se sesunul z podstavce a způsobil žalobci vážné zranění v podobě těžkého polytraumatu – tříštivé zlomeniny obratle L2, zlomeniny transverzálních výběžků L3, L4, L5, rupturu meziobratlových plotének L1/2, L 2/3, pneumothorax, kontuzi plic, laceraci jater a ledviny, rupturu žlučníku, tříštivou zlomeninu dolní části holenní kosti a zlomeninu kosti lýtkové. V důsledku utrpěné transverzální léze bederní míchy je žalobce zcela ochrnutý na dolní polovinu těla, inkontinentní, upoután na lůžko či invalidní vozík, trpí závažnými psychickými poruchami a je odkázán na stálou pomoc dalších osob. Náhrada za bolestné a ztížení společenského uplatnění v důsledku úrazu žalobce byla předmětem řízení vedeného u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 4 C 317/2013. Dopisem ze dne [datum] se žalobce obrátil na žalovaného se svým nárokem na náhradu za ztrátu na výdělku při uznání invalidity za období od [datum] do budoucna (nárok byl konkretizován ohledně výše požadované náhrady včetně renty do budoucna, žalovaný však dopisem ze dne [datum] žalobci sdělil, že návrh neakceptuje, žalobci proto nezbylo než se se svým nárokem na náhradu škody v podobě náhrady za ztrátu na výdělku při uznání invalidity, obrátit na soud. Dále žalobce uvedl, že po ukončení povinné školní docházky dne [datum] pokračoval ve studiu na Střední škole [právnická osoba] [adresa], obor vzdělávání veřejnosprávní činnost. Přípravu na budoucí povolání ukončil složením maturitní zkoušky v rámci opravného termínu dne [datum], že pro závažné trvalé následky úrazu žalobce do zaměstnání nenastoupil, že ode dne [datum] mu vzniká škoda v podobě ztráty na výdělku při uznání invalidity, a že rozhodnutím [právnická osoba] ze dne [datum], č.j. 9805195103 byl žalobci přiznán od [datum] invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně.

3. Žalovaný, který nezpochybňoval, že žalobce utrpěl jako žák Základní školy [adresa] při výuce vážný úraz, v důsledku kterého je ochrnutý na spodní polovinu těla, se uplatněnému nároku bránil tvrzením, že skutečnost, že žalobce žije i se svým omezením život naplněný sportovní aktivitou, stolním tenisem, který se pro něj stal hlavní prioritou, že reprezentuje Slovenko ve stolním tenise tělesně postižených, že žije střídavě u rodičů a střídavě samostatně na Slovensku, a že v roce 2016 získal řidičské oprávnění, svědčí o tom, že žalobce i přes svůj zdravotní handicap získal středoškolské vzdělání a může se pracovně uplatnit a získat chráněné pracovní místo v sociálním podniku v okolí svého bydliště, např. v Brně. V této souvislosti žalovaný poukázal i na to, že považuje za překonané závěry, vyplývající ze znaleckých posudků [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne [datum] a [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], že nesouhlasí se závěry posudku o invaliditě, vydaného Okresní správou sociálního zabezpečení [adresa] dne [datum], kde je konstatováno, že je u žalobce zcela vymizelá pracovní schopnost v důsledku stavu po polytraumatu. Toto rozhodnutí bylo vydáno v době, kdy se žalobce teprve připravoval na budoucí povolání studiem na střední škole a žalovanému se jeví jako předčasné a vadné, neboť nezohledňuje, že žalobce po vydání uvedeného rozhodnutí žije i se svým omezením život naplněný sportovní aktivitou, stolním tenisem, který se pro něj stal hlavní prioritou. Žalobce, ač má sníženou pracovní schopnost, navíc ani nijak neprokazuje, že by se snažil ucházet o zaměstnání, které by bylo adekvátní s přihlédnutím k jeho zdravotnímu omezení, naopak dne [datum] ve slovenském deníku Šport mediálně prezentoval svůj postoj, dle kterého se chce po ukončení střední školy naplno věnovat sportovní činnosti s tím, že doufá, že i po ukončení aktivní sportovní kariéry nebude muset hledat civilní zaměstnání a bude moci pracovat např. jako trenér. Žalovanému se tak jeví, že žalobce nemá motivaci k výdělečné činnosti, nikoliv, že by tuto objektivně vykonávat nemohl. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že z titulu náhrady škody na zdraví (bolestné a ztížení společenského uplatnění) již žalobci zaplatil částku 8.848.803 Kč.

4. Soud I. stupně při svém rozhodování vyšel ze zjištění, která podrobně popsal v odůvodnění napadeného rozsudku a na jejich základě dospěl k závěrům, tam rovněž popsaným. Pro stručnost na tomto místě na odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud odkazuje.

5. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalovaný, který nesouhlasil s povinností platit žalobci přisouzené částky, a to v podstatě na základě stejné argumentace, kterou uplatnil již v odvolání proti v pořadí prvnímu rozhodnutí soudu I. stupně v projednávané věci. Žalovaný soudu I. stupně opětovně vytkl, že neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedeného dokazování dospěl k nesprávným skutkových zjištěním a věc nesprávné právně posoudil. Soudu I. stupně konkrétně vytkl to, že pravděpodobný výdělek žalobce v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu stanovil bez zohlednění dalších podstatných skutečností, které byly žalovaným v řízení opakovaně namítány, zejména že nepřihlédl k žalovaným předloženým odpovědím orgánů veřejné správy na dotazy ohledně možné výše nástupního platu osoby zdravotně postižené s typovými vlastnostmi a vzděláním žalobce., které odráží reálnou situaci na trhu práce. Dále soudu I. stupně vytkl, že při určení výše pravděpodobného výdělku žalobce nepřihlédl k jeho neochotě usilovat o stálé zaměstnání, přesto že jeho fyzický i duševní stav je již ustálen a žalobce je na své zdravotní postižení již zcela adaptován (tuto skutečnost žalovaný v řízení prokazoval videozáznamem, z nějž jsou patrny dovednosti žalobce, dále dosaženými sportovními úspěchy žalobce i zkouškami, které složil). Soud I. stupně dle žalovaného zcela pominul i to, že při určování poklesu pracovní schopnosti žalobce podle § 39 odst. 4 zákona č. 155/1999 Sb., o důchodovém pojištění, je třeba brát v úvahu i adaptaci žalobce na jeho zdravotné postižení ve smyslu odst. 7 téhož zákonného ustanovení. Žalovaný má proto za to, že prokazovaná adaptace žalobce na jeho zdravotní postižení je zcela relevantní pro posouzení výše nároku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku při invaliditě, neboť v rámci posudku o invaliditě ze dne [datum], který byl vydán poměrně krátkou dobu po úrazu, nemohla být adaptace žalobce na jeho tělesné postižení hodnocena. S odkazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 25 Cdo 178/2003 dále žalovaný vyslovil pochybnost, do jaké míry je za ztrátu na výdělku odpovědný žalovaný a do jaké míry sám žalobce Žalovaný vyslovil přesvědčení, že nemůže být zcela odpovědný za škodu, která žalobci vzniká proto, že sám neprojevuje snahu získat pro sebe vhodné zaměstnání, když v oboru, který žalobce vystudoval, ze zdravotního hlediska vhodná pracovní místa pro žalobce existují, a žalovaný tuto skutečnost v řízení prokázal. V rozporu s principem poctivosti by proto bylo na žalovaném požadovat, aby žalobci hradil škodu v podobě ztráty na výdělku při uznání invalidity v plné výši, když žalobce není ochoten se o vhodné zaměstnání ucházet, i když objektivně toto vyloučeno není, neboť fyzickou i duševní aktivitu žalobce vykonává zcela bez problémů. V neposlední řadě žalovaný v odvolání poukázal i na to, že při posuzování zdravotního stavu žalobce soud I. stupně vycházel ze 7 let starého posudku o invaliditě ze dne [datum], s tím, že zdravotní stav žalobce byl dostatečně prokázán aktuálními lékařskými zprávami ošetřujících lékařů. Dle žalovaného však zprávy ošetřujících lékařů nemají v projednávané věci dostatečnou vypovídací hodnotu k posouzení schopnosti žalobce vykonávat přiměřenou pracovní činnost, a proto nemohou v tomto směru nahradit znalecké dokazování. Soud I. stupně proto dle žalovaného nepostupoval správně, pokud opět nevyhověl návrhu na doplnění dokazování vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a posudkového lékařství za účelem objasnění aktuálního zdravotního stavu žalobce. Současně žalovaný vyslovil názor, že v řízení nebyla prokázána souvislost mezi zdravotním stavem žalobce a jeho schopností pracovat, když ze sociálních sítí i dalších veřejných zdrojů lze dle žalovaného mít za prokázané, že pracovní činnost u žalobce nevymizela zcela, resp. že jeho fyzické výkonu v oblasti sportu dosahují pracovních výkonů v civilní rovině. S ohledem na výše uvedené proto žalovaný nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně o tom, že znalecké posudky z let 2012 a 2013, předložené žalobcem, ve vztahu k jeho zdravotnímu stavu po fyzické i duševní stránce v době bezprostředně po úrazu, korespondují i s aktuálním zdravotním stavem žalobce, a to v oblasti psychiky a s ní související schopností adaptibility žalobce na danou situaci. Soud I. stupně proto zcela pominul, že v průběhu řízení se z dítěte stal sportovně aktivní, samostatný muž, který nabyl další dovednosti, má středoškolské vzdělání a řidičský průkaz a je po fyzické i duševní stránce způsobilý k aktivitám, kterých v letech 2012-2013 s ohledem na čerstvě prožité trauma schopen nebyl. Posouzení aktuálního zdravotního stavu i schopnost žalobce vykonávat pracovní činnost přitom není možné bez odborných znalostí. Dále žalovaný stejně, jako v průběhu řízení před soudem I. stupně, v odvolání zopakoval. že žalobce, ač má sníženou pracovní schopnost, již v letech 2017-2018 ve slovenských médiích uváděl, že absolvuje 2x denně tréninky v tréninkovém centru v Prievidzi, o víkendech jezdí svým autem za rodiči na cca 170 km vzdálenou Moravu a občas i k babičce do Humenného (320 km). Pro žalovaného je tak zarážející, že je žalobce schopen takto dlouhé cesty absolvovat za situace, kdy, jak sám tvrdí, trpí řezavými bolestmi v pravé dolní končetině as frekvencí co 30 minut trvající 2-3 minuty se spontánním ústupem, a že tyto bolesti jsou celodenní a každodenní. Žalobce je navíc vrcholovým sportovcem, jehož disciplínou je parastolní tenis, a v této oblasti dosáhl mnoha úspěchů – 3. místo na Mistrovství světa 2017 v kategorii družstev, 3. místo na Mistrovství světa 2018 v kategorii jednotlivců či 3. místo na Paralympijských hrách 2020 v Tokiu v kategorii družstev a je pravděpodobná též jeho účast na letních paralympijských hrách 2024 v Paříži. S ohledem na tyto úspěchy žalobce lze zpochybnit jeho tvrzení, že jeho jediným příjmem je invalidní důchod, a že za svou reprezentační sportovní činnost pro Slovenskou republiku se mu nedostává žádných odměn – soud I. stupně dle žalovaného tuto otázku řádně neobjasnil. V neposlední řadě žalovaný opakovaně poukázal i na skutečnost, že z titulu náhrady škody na zdraví (bolestné a ztížení společenského uplatnění) již žalobci zaplatil částku 8.848.803 Kč. Jde-li o náhradu nákladů řízení, zde žalovaný soud I. stupně vytkl, že vzhledem k tomu, že nelze predikovat výši renty, je třeba při určení odměny advokáta vyjít z tarifní hodnoty 50.000 Kč tak, jak je tomu v případě žalob na náhradu nemajetkové újmy. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, neboť dosud nebyla vyřešena pro rozhodnutí stěžejní otázka, kterou je otázka aktuálního zdravotního stavu žalobce.

6. Žalobce ve vyjádření k odvolání poukázal na skutečnost, že žalobce v odvolacích námitkách setrvává na své argumentaci, kterou uplatňuje po celou dobu řízení, a především, o které již bylo v jeho neprospěch rozhodnuto i soudem odvolacím v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č.j. 49 Co 58/2022-216. V této souvislosti i žalobce logicky ve svém vyjádření zopakoval skutečnosti, které již v řízení zazněly, a to jak v řízení před soudem I. stupně tak i v přechozím odvolacím řízení.

7. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201, § 202 a contrario o.s.ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a ze způsobilých odvolacích důvodů (§ 205 odst. 2 písm. d/, e/ a g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v mezích podaného odvolání a v tomto rozsahu i řízení předcházející jeho vydání (§ 206 odst. 1, § 212, § 212a o. s. ř.), a po doplnění dokazování doklady o výši invalidního důchodu žalobce dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. V průběhu odvolacího řízení žalovaný dne [datum] zaplatil žalobci částku 200.000 Kč, aniž by jakkoli specifikoval, plnění jakých částek zaplacená částka představuje. Následně upřesnil, že se jednalo o plnění na jistinu, a to od částek nejdříve splatných a žalobce současně uvedl, že takto k otázce jaké částky náhrady škody byly žalovaným takto uhrazeny.

9. V reakci na tuto skutečnost vzal žalobce za souhlasu žalovaného žalobu na zaplacení částky 200.000 Kč zpět. Odvolací soud proto výrokem I. bodem A/ rozsudek soudu I. stupně v části výroku I. o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 200.000 Kč zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (§ 211 ve spojení s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř.).

10. V průběhu odvolacího řízení žalobce navrhl změnu žaloby v podobě jejího dalšího rozšíření o částky, představující zákonnou valorizaci přisouzené renty. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. 49 Co 121/2024-359, které nabylo právní moci téhož dne, byla připuštěna změna žaloby, jíž se žalobce po žalovaném domáhá na náhradě za ztrátu na výdělku při přiznání invalidity zaplacení další 552 Kč měsíčně za období od [datum] do budoucna, a dále jíž se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení úroku z prodlení z částky 15.538 Kč ve výši 14,75 % - od [datum] do zaplacení, od [datum] do zaplacení, od [datum] do zaplacení, z částky 15.538 Kč ve výši 12,75 % od [datum] do zaplacení, od [datum] do zaplacení, od [datum] do zaplacení, od [datum] do zaplacení, od [datum] do zaplacení, od [datum] do zaplacení, od [datum] do zaplacení, z částky 15.656 Kč ve výši 12 % od [datum] do zaplacení.

11. Vzhledem k tomu, že ke škodě v podobě ztráty na výdělku při uznání invalidity u žalobce začalo docházet ode dne následujícího po dni skončení jeho středoškolského studia, tj. ode dne [datum], je třeba žalobou uplatněný nárok z odpovědnosti žalovaného za tuto škodu i v současné době posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákoník práce“ a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen „o. z.“.

12. Podle § 269 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

13. Podle § 391 odst. 2 část věty před středníkem zákoníku práce za škodu, která vznikla žákům základních škol, základních uměleckých škol, zvláštních škol a pomocných škol při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá škola; při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní odpovídá školské zařízení. Nevystupuje-li škola nebo školské zařízení v právních vztazích svým jménem a nemá-li odpovědnost vyplývající z těchto vztahů, odpovídá žákům zřizovatel školy, popřípadě školského zařízení.

14. Shora citovaný § 391 odst. 2 části věty před středníkem zákoníku práce rozšiřuje věcnou působnost ustanovení zákoníku práce i na případy, kdy se nejedná o vztah ze závislé práce, stanoví-li, že za škodu, která vznikla žákům základních škol a základních uměleckých škol při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá právnická osoba vykonávající činnost dané školy. V případě odpovědnosti za škodu vzniklou žákovi základní úrazem, je proto třeba aplikovat všechna ustanovení zákoníku práce upravující odpovědnost za škodu vzniklou porušením právních povinností nebo odpovědnost za škodu vzniklou pracovním úrazem.

15. Jak již bylo uvedeno výše, mezi účastníky nebylo v projednávané věci sporné, že žalovaný odpovídá za úraz, který se žalobci stal dne [datum], kdy byl žákem žalovaného, tj. základní školy, a při kterém žalobce utrpěl vážné poškození zdraví spočívající v podobě těžkého polytraumatu – tříštivé zlomeniny obratle L2, zlomeniny transverzálních výběžků L3, L4, L5, rupturu meziobratlových plotének L1/2, L 2/3, pneumothorax, kontuzi plic, laceraci jater a ledviny, rupturu žlučníku, tříštivou zlomeninu dolní části holenní kosti a zlomeninu kosti lýtkové.

16. O žalobě soud I. stupně rozhodl poprvé rozsudkem ze dne [datum], č. j. 8 C 19/2019-166, který byl k odvolání žalobce i žalovaného zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. 49 Co 58/2022-216. Soud I. stupně v nyní napadeném rozsudku vyšel v podstatě ze stejného skutkového stavu jako ve svém výše specifikovaném, v pořadí prvním rozhodnutí. Konkrétně vyšel ze zjištění, že Okresní správou sociálního zabezpečení [adresa] byl dne [datum] vydán posudek o invaliditě žalobce, v němž byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce se zcela vymizelou pracovní schopností v důsledku stavu po polytraumatu ([datum]) se zlomeninou bederního obratle L1,2 se značně poškozenou míchou – s myelopatií, dále vznik ruptury jater, ruptury pravé ledviny, zlomeniny diafýzy radia, zlomeniny bércových kostí a zlomeniny radia vlevo, že stav žalobce byl v době vydání posudku o invaliditě již stabilizovaný a trvalý, a proto nebyla stanovena kontrolní lékařská prohlídka (KLP), že žalobce není pro následky úrazu ze dne [datum] schopen výdělečné činnosti ani za zcela mimořádných podmínek, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce v souvislosti s úrazem ze dne [datum] poklesla jeho pracovní schopnost o 80 %., že u žalobce je dány invalidita třetího stupně, s tím, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI., položce 8c (paraplegie nebo kvadruparéza těžká, většina denních aktivit těžce omezena) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 80 %. V neposlední řadě bylo zjištěno i to, že zdravotní stav žalobce se do současné doby nezměnil, žalobce stále trpí paraplegií dolních končetin s mobilitou na mechanickém vozíku – od úrazu bez zlepšení, které již ani nelze očekávat, inkontinencí moči – denní úniky moči při minimální zátěži (je nutná pravidelná autokatetrizace 6x denně), občasnou inkontinencí stolice, plnou ztrátou erekce a pálivými řezavými bolestmi v pravé dolní končetině s frekvencí co 30 min. trvající 2 – 3 min. se spontánním ústupem (bolesti jsou celodenní a každodenní), že doma žalobce trvale rehabilituje na speciálním přístroji (motomed), má individuální fyzioterapii, pravidelně plave, plavání v teplé vodě zmírňuje bolesti (analgetika nepomáhala), sám řídí upravené auto a lékaři Neurologické kliniky Fakultní nemocnice [adresa] byl žalobce informován o nezvratnosti zdravotního stavu (doživotní pohyb pomocí invalidního vozíku, inkontinence moči a stolice. Zjištěno bylo i to, že žalobce se aktivně věnuje sportovní činnosti – stolnímu tenisu tělesně postižených – ve kterém reprezentuje Slovenskou republiku a dosahuje mezinárodních úspěchů. Tato svá zjištění v nyní napadeném rozsudku dále doplnil, a to ve vztahu k aktuálnímu zdravotnímu stavu žalobce, ve vztahu k němuž vyšel ze zjištění, že žalobce trpí spastickou paraplegií dolních končetin v důsledku translační transversální lese míšní z [datum] po pádu náhrobku na záda, od úrazu se pohybuje trvale na mechanickém vozíku, v důsledku úrazu dále trpí inkontinencí moči – denní úniky moči při minimální zátěži, pravidelná autokatetrizace 6x denně, občasnou inkontinencí stolice, plnou ztrátou erekce a pálivými řezavými bolestmi v pravé dolní končetině s frekvencí co 30 min. trvající 2 – 3 min. se spontánním ústupem s tím, že bolesti jsou celodenní a každodenní (viz lékařská zpráva ošetřující praktické lékařky [právnická osoba] ze dne [datum]), žalobce pravidelně rehabilituje, udržuje dosažený fyzický potenciál s tím, že v důsledku poškození míchy mu hrozí riziko vzniku dekubitů, uroinfektů a poškození ledvin, riziko vzniku žilní trombózy s následnou plicní embólií; stávající stav žalobce je trvalý a neměnný (viz zpráva rehabilitačního oddělení Fakultní nemocnice [adresa] ze dne [datum]).

17. Ve vztahu k výše uvedenému, a nyní soudem I. stupně doplněném skutkovému stavu, jde-li o základ žalobou uplatněnému nároku se odvolací soud vyjádřil již ve svém předchozím zrušovacím usnesení a na závěrech, k nimž v něm dospěl, setrvává i nyní. Ostatně prvotní rozhodnutí soudu I. stupně ve věci bylo zrušeno toliko ve vztahu k určení výše samotného nároku, a proto se soud I. stupně v nyní napadeném rozsudku znovu otázkou základu nároku zabýval nadbytečně, čemuž odpovídá v podstatě i odvolací argumentace žalovaného, která je v podstatě totožná s argumentací obsaženou v odvolání do prvního meritorního rozhodnutí ve věci. Jen pro připomenutí tak odvolací soud znovu konstatuje to, co již uvedl ve svém předchozím rozhodnutí. Stále je tedy zřejmé, že byť žalobce od doby, kdy mu byla v roce 2014 přiznána invalidita III. stupně ušel velký kus cesty, na které se postupně se svým tělesným postižením vyrovnal do té míry, že se snaží svůj život prožít a nikoli jen přežít, našel si ve své složité a nezáviděníhodné situaci opět smysl života – sport, který mu pomáhá překonávat následky úrazu, se kterými se musí dnes a denně potýkat. To však ještě neznamená, že by došlo ke změně jeho zdravotního stavu, který byl již v roce 2014 hodnocen jako stabilizovaný a trvalý, a kdy byl učiněn závěr o zcela vymizelé pracovní schopnosti žalobce (tj. o jeho neschopnosti vykonávat výdělečnou činnosti i za zcela mimořádných podmínek) po polytraumatu. S ohledem na závěr, že stav žalobce byl již v roce 2014 hodnocen jako stabilizovaný a trvalý, nebyly žalobci stanoveny za účelem nového posouzení jeho zdravotního stavu ani kontrolní lékařské prohlídky, což v praxi znamená jediné, a sice to, že mu byl invalidní důchod pro pokles pracovní schopnosti o 80 % přiznán trvale.

18. Ostatně ani ze zpráv o aktuálním zdravotním stavu žalobce, z nichž rovněž nyní soud I. stupně při svém rozhodování vycházel (viz aktuální lékařské zprávy z roku 2024 výše), nevyplývá nic, co by mohlo vést k závěru, že by se zdravotní stav (zdravotní postižení, pro které mu byla invalidita III. stupně přiznána, tj. paraplegie v důsledku úrazu ze dne [datum] žalobce), a který byl již v roce 2014 hodnocen jako trvalý, stabilizovaný a neměnný, jakkoli změnil. Pokud v mezidobí došlo ke zlepšení psychického stavu žalobce tak, jak o tom opakovaně hovoří v řízení žalovaný, bylo by další dokazování zaměřené na psychický stav žalobce irelevantní vzhledem k tomu, že psychický stav nebyl rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce a neměl rozhodující dopad na pokles jeho pracovní schopnosti. Soud I. stupně proto nepochybil, pokud návrhu žalovaného na znalecké dokazování (ať již pro posouzení zdravotního či psychického stavu žalobce) nevyhověl s tím, že je považoval za nadbytečné. Pokud žalovaný v odvolání namítal, že v době, kdy byl vydán v roce 2014 posudek o invaliditě žalobce, nebyl žalobce na svůj zdravotní stav adaptován, jelikož od úrazu uběhla pouze krátká doby, nelze tuto námitku považovat za důvodnou, a to nejen vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, ale též proto, že invalidita III. stupně byla žalobci přiznána již od [datum], což logicky znamená, že dle posudkových lékařů byl zdravotní stav žalobce stabilizovaný, trvalý a neměnný již v 10/2013, tj. již po uplynutí doby 16 měsíců od předmětného úrazu.

19. S ohledem na výše uvedené skutečnosti má proto i nyní odvolací soud shodně se soudem I. stupně za prokázané, že důvodem, pro který žalobce není zaměstnán je jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pro následky úrazu ze dne [datum], v jejichž důsledku poklesla pracovní schopnost žalobce o 80 % a žalobce není schopen pracovat ani za zcela mimořádných podmínek. Žalobci tak v příčinné souvislosti s úrazem (jeho následky), za který odpovídá žalovaný, vzniká ode dne následujícího po dni ukončení přípravy na budoucí povolání, tj. ode dne [datum], škoda v podobě ztráty na výdělku při uznání invalidity ve smyslu § 271b odst. 1 zákoníku práce. V této souvislosti žalovaný nedůvodně namítá, že za situace, kdy se žalobce věnuje výhradně sportovní činnosti, aniž by vynaložil jakoukoli snahu o uplatnění se na trhu práce, přesto, že zde existují pro něj ze zdravotního hlediska jako pro osobu s invalidním důchodem III. stupně vhodná pracovní místa žalobci za vzniklou škodu v podobě ztráty na výdělku při přiznání invalidity neodpovídá či že za ni neodpovídá v celém rozsahu. Žalovaný totiž přehlíží to, co již bylo opakovaně konstatováno výše, že žalobci byl invalidní důchod III. stupně přiznán pro pokles pracovních schopností o 80 %, že není schopen výdělečné činnosti ani za zcela mimořádných podmínek, a že invalidní důchod III. stupně byl žalobci přiznán bez stanovení dalších kontrolních podmínek, tj. natrvalo, neboť není naděje, že by se jeho zdravotní stav zlepšil. Za takového stavu nelze dospět k jinému závěru, než že žalobce není zaměstnán proto, že by pro něj na trhu práce nebyla ze zdravotního hlediska vhodná pracovní místa (tj. důvodem pro který mu vzniká ztráta na výdělku není situace na trhu práce), ale proto, že není pro následky úrazu, za který odpovídá žalovaný, schopen žádné pracovní činnosti, a to ani za zcela mimořádných podmínek. Žalobce tak jako poživatel invalidního důchodu III. stupně (tj. jako plně invalidní) není povinen po uznání invalidity vykonávat jakoukoli výdělečnou činnost a nelze ho nutit pracovat, když toho není schopen (zde jsou stále použitelné například závěry vyplývající z rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 13 Co 98/89). Pokud žalovaný navíc namítal, že žalobce je tzv. skrytě zaměstnán v podobě provozování sportu na vysoké úrovni, nelze než označit s ohledem na shora uvedené tuto námitku za irelevantní, a navíc upozornit na to, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce svou sportovní činností nezískává žádné finanční prostředky, nejedná se tedy v jeho případě o takovou profesionální sportovní činnost, kterou by se dalo, byť i částečně, označit za činnost rovnající se činnosti pracovní, ze které by měl žalobce pravidelný měsíční příjem. Žalovaný tak za škodu, která vzniká žalobci od [datum] v podobě ztráty na výdělku při uznání invalidity odpovídá zcela, tj. v plném rozsahu. Pro odpovědnost žalovaného za škodu za ztrátu na výdělku žalobce při uznání invalidity je zcela irelevantní, že na základě soudního rozhodnutí již žalovaný zaplatil žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši cca 9.000.000 Kč, že žalovaný je školou zřizovanou městem, mající prostředky ze státního rozpočtu.

20. Jde-li o samotnou výši žalobou uplatněného nároku, vyšel soud I. stupně v nyní napadeném rozsudku při určení výše pravděpodobného výdělku žalobce před vznikem škody ze zjištění, která učinil ze statistických údajů o průměrných mzdách v jednotlivých profesích v Jihomoravském kraji zveřejňovaným [právnická osoba], a to pro pracovníky v administrativě v nepodnikatelské (platové) sféře, neboť to shodně s názorem vyjádřeným žalobcem v žalobě považoval za nejobjektivnější. Za rok 2017 však pro jednotlivé kraje v rámci České republiky nebyla k dispozici statistická data vážící se k jednotlivým kalendářním čtvrtletím, neboť tyto [právnická osoba] nejenže nezveřejňuje, ale nemá je k dispozici ani v rámci svých databází a nebyl schopen je soudu poskytnou ani na základě individuální žádosti v projednávané věci. Statistická data o průměrných mzdách v jednotlivých profesích za Českou republiku jako celek, která jsou [právnická osoba] zveřejňována, nepovažoval soud I. stupně s ohledem na značné teritoriální rozdíly ve mzdové hladině, nedostatečně strukturovanou škálu profesí a chybějící diferenciaci zohledňující rozpětí zjištěných údajů na 1. až 9. decil odrážející např. délku praxe (tato statistika uvádí pouze mediánové hodnoty, ve vztahu k nimž je 50 % hrubých měsíčních platů nižších), za dostatečně diferencované a přesné, proto tato statistická data nepoužil. Jelikož statistické údaje považoval soud I. stupně při absenci jakýchkoliv dřívějších příjmů žalobce za nejobjektivnější kritérium pro určení pravděpodobného výdělku žalobce, avšak současně z objektivních důvodů nelze dostát požadavkům § 354 odst. 1 zákoníku práce a zjistit tato ve vztahu k místu pravděpodobné výdělečné činnosti žalobce (Jihomoravský kraj, kde žalobce bydlí) za zákonem požadované období (předchozí kalendářní čtvrtletí, které bylo v posuzované věci pro žalobce výhodnější a nebyly tak dány podmínky pro postup dle § 271m odst. 1 zákoníku práce), postupoval podle § 136 o.s.ř., který stanoví, že pokud lze výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy. Na základě úvahy dle § 136 o.s.ř. stanovil soud pravděpodobný výdělek žalobce před vznikem škody tak, že vycházel ze statistických dat za celý rok 2017, vycházeje z předpokladu, že údaje za třetí čtvrtletí daného roku a údaje za celý kalendářní rok se zásadně neliší (soudu nejsou známy žádné skutečnosti, které by uvedený předpoklad vyvracely). Na rozdíl od žalobce však soud I. stupně při stanovení pravděpodobného výdělku žalobce před vznikem škody nevycházel ze střední hodnoty průměrné mzdy (medián), ale z nejnižší průměrné hodnoty, která je označena jako 1.decil (tzn., že 10 % hrubých měsíčních platů je nižších), a to s ohledem na skutečnost, že žalobce by nastupoval do zaměstnání jako absolvent bez praxe a průměrné mzdy v oboru by tak s vysokou mírou pravděpodobnosti nedosahoval. Soud I. stupně tak vyšel při určení výše pravděpodobného výdělku žalobce před vznikem škody z průměrné mzdy na pracovních pozicích, pro které má žalobce kvalifikaci v roce 2017, dle Regionální statistiky ceny práce – Jihomoravský kraj, platová (nepodnikatelská) sféra: odborní pracovníci v administrativě a správě organizace 21.469 Kč, pracovníci veřejné správy v oblasti sociálních, jiných dávek 20.283 Kč a sekretáři (všeobecní) 18.653 Kč. Průměrný měsíční pravděpodobný výdělek žalobce před vznikem škody tak činil dle soudu I. stupně 20.135 Kč a z tohoto výdělku (následně valorizovaného) následně určil výši náhrady za ztrátu na výdělku žalobce v jednotlivých měsících posuzovaného období i renty do budoucna tak, jak se jeho výpočty promítly do výroku napadeného rozsudku.

21. Podle § 271b odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.

22. Podle 351 zákoníku práce má-li být v základních pracovněprávních vztazích uvedených v § 3 použit průměrný výdělek, musí se postupovat při jeho zjištění jen podle této hlavy.

23. Podle § 352 zákoníku práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

24. Podle § 353 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období (odst.1). Za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat (odst. 2). Dojde-li ke zúčtování mzdy nebo platu za práci přesčas (§ 114 odst. 2 a § 127 odst. 2) v jiném rozhodném období než v tom, ve kterém byla tato práce vykonána, zahrnou se do odpracované doby podle odstavce 2 také hodiny práce přesčas, za kterou je mzda nebo plat poskytnuta (odst. 3).

25. Podle § 354 odst. 1 zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

26. Podle § 355 zákoníku práce, jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek (odst. 1). Pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty (odst. 2).

27. Podle § 356 odst. 2 zákoníku práce má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.

28. Podle § 271m odst. 1 zákoníku práce při zjišťování průměrného výdělku pro účely náhrady škody při pracovních úrazech nebo nemocech z povolání je rozhodným obdobím předchozí kalendářní rok, je-li toto rozhodné období pro zaměstnance výhodnější.

29. Již ve svém předchozím zrušovacím rozhodnutí v projednávané věci odvolací soud označil za správné závěry soudu I. stupně o tom, že – s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu, jeho schopnostem a kvalifikaci –by žalobce u zaměstnavatele, u něhož by po ukončení studia nastoupil výkon práce, mohl prokazatelně vykonávat práci v oboru veřejnoprávní činnost, který vystudoval na Střední škole [právnická osoba] [adresa], konkrétně činnosti referenta státní správy, samosprávy na obecních, městských a magistrátních úřadech (viz zjištění soudu I. stupně v odstavci 16 odůvodnění napadeného rozsudku). Současně odvolací soud uzavřel, že okolnost, zda se po ukončení studia o taková místa žalobce ucházel, je tu nerozhodná, neboť žalobce by je pro následky úrazu, pro které mu byla přiznána invalidita III. stupně, nebyl výše uvedenou práci schopen konat, a to vzhledem k jeho nepříznivému zdravotnímu stavu v důsledku následků úrazu, za který odpovídá žalovaný, který je navíc již setrvalý a do budoucna nelze očekávat jeho jakékoli zlepšení. V neposlední řadě pak odvolací soud konstatoval i to, že s ohledem na tyto skutečnosti by nebylo možno nic vytýkat úvaze soudu I. stupně, který při zjišťování pravděpodobného výdělku, jehož by žalobce – nebýt následků pracovního úrazu – při výkonu práce, pro kterou má kvalifikaci, dosáhl, vyšel ze statistických údajů zveřejňovaných [právnická osoba], konkrétně z údajů zveřejňovaných MPSV v Regionální statistice práce - Jihomoravský kraj, platová (nepodnikatelská) sféra o průměrné mzda na pracovních pozicích odborných pracovníků v administrativě a správě organizace pracovníků veřejné správy v oblasti sociálních a jiných dávek a (všeobecných) sekretářů, a to v tzv. 1. decilu (úroveň, pod kterou leží 10 % nejnižších hodnot sledovaného znaku). Uvedený postup, tj. použití statistických údajů při určení pravděpodobného výdělku, který nebyl v dřívější judikatuře vyloučen, dle odvolacího soudu v projednávané věci zcela odpovídá konkrétním okolnostem případu, kdy je zřejmé, že nebýt následků předmětného úrazu by žalobce mohl být zaměstnán v oboru, ve kterém získal vzdělání (viz výše) a současně je nanejvýš pravděpodobné, že by na výše uvedených pracovních pozicích nebyl ani jako absolvent ohodnocen minimální mzdou. Pokud žalovaný v tomto směru soudu I. stupně vytýká, že při určení pravděpodobného výdělku žalobce před vznikem škody nevyšel z údajů, které vyplývají z žalovaným předložených zpráv v úvahu připadajících zaměstnavatelů žalobce, je třeba upozornit na to, že tyto obsahují pouze zcela obecné údaje bez potřebné vypovídací hodnoty, když z informací v nich obsažených není zřejmá jakékoli vazba na rozhodné období, za která bylo v řízení potřeba pravděpodobný výdělek žalobce zjišťovat.

30. Z obsahu spisu a z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá (blíže viz odstavec 41 napadeného rozsudku), že soud I. stupně měl při svém rozhodování k dispozici údaje z regionální statistiky ceny práce pro rok 2016 a 2017, platová sféra, Jihomoravský kraj, zveřejněné [právnická osoba] a informace o průměrném výdělku vydávané [právnická osoba]. Při určení pravděpodobného výdělku soud I. stupně vyšel dat uvedených v regionální statistice ceny práce pro rok 2016 a 2017 pro platovou sféru, Jihomoravský kraj, a to při vědomí, že uvedené údaje neodpovídají zákonným požadavkům uvedeným v § 354 odst. 1 zákoníku práce, nicméně lze je použít pro úvahu ve smyslu § 136 o.s.ř., neboť zde nejsou žádné skutečnosti, které by byly způsobilé vyvrátil předpoklad soudu I. stupně o tom, že údaje za kalendářní čtvrtletí se příliš neliší od údajů za celý kalendářní rok.

31. S výše uvedeným postupem soudu I. stupně se však odvolací soud neztotožnil, neboť údaje, které při určení výše pravděpodobného výdělku žalobce před vznikem škody měl soud I. stupně k dispozici, byly dostatečné proto, aby bylo učiněno zadost zákonným požadavkům na jeho zjištění. Z údajů, které jsou uvedeny ve veřejně přístupných zdrojích, konkrétně v informačním systému o průměrném výdělku v roce 2016 a ve II. čtvrtletí roku 2017, které vydává Ministerstvo práce a sociálních věcí, a které měl soud I. stupně k dispozici, totiž vyplývá, že v tomto informačním systému jsou uvedeny údaje o průměrném výdělku podle jednotlivých čtvrtletí a podle různých profesí. Jedná se sice o údaje, které jsou společné pro celé území České republiky, ale dle odvolacího soudu vyhovují tyto údaje zákonným požadavkům na určení průměrného (pravděpodobného) výdělku lépe než údaje vztahující se sice na územně samosprávný celek, v němž žalobce bydlí, avšak jsou k dispozici pouze za celý kalendářní rok a nikoli za jednotlivá čtvrtletí, zde konkrétně za II. čtvrtletí roku 2017. Odvolací soud má totiž současně za to, že vzhledem k tomu, že žalobce získal středoškolské vzdělání v maturitním oboru Veřejnosprávní činnost, který absolventům umožňuje uplatnit se jako referent státní správy a samosprávy na obecních, městských a magistrátních úřadech lze reálně předpokládat, že by za svou práci u zaměstnavatelů, u kterých by mohl nalézt uplatnění, získal v podstatě stejné platové ohodnocení, ať by pracoval na území Jihomoravského kraje či jiného územně samosprávného celku.

32. Pro účely výpočtu pravděpodobného výdělku žalobce ve II. čtvrtletí 2017 odvolací soud vycházel z údajů o hodinovém výdělku v 1. decilu, (neboť lze souhlasit se soudem I. stupně v tom, že za situace, kdy žalobce pro absolvování školy neměl žádnou praxi, nelze předpokládat, že by dosáhl vyššího výdělku než právě toho, který odpovídá tomuto 1. decilu (1. decil pro určení platu absolventa bez praxe znamená, že 10 % absolventů bez praxe má plat nižší než tato hodnota) v platové sféře pro odborné pracovníky v administrativě a správně organizace (120,70 Kč/hodina), pro pracovníky veřejné správy v oblasti sociálních a jiných dávek (101,90 Kč/hodinu) a pro všeobecné sekretáře (105,20 Kč/hodinu), což je průměrná hodinová mzda 109,27 Kč. Při zohlednění 40hodinové týdenní pracovní doby potom odvolací soud dospěl k závěru, že pravděpodobný průměrný plat žalobce před vznikem škody, tj. ve II. čtvrtletí roku 2017 činil 19.004 Kč (109,27x40=4.370,8x4,348).

33. Odvolací soud dále zjišťoval, zda by pro žalobce nebylo výhodnější vzít za rozhodné období pro určení jeho pravděpodobného průměrného výdělku období celého kalendářního roku 2016. Zde odvolací soud vyšel z údajů o průměrném hrubém měsíčním platu odborných pracovníků v administrativě a správně organizace v 1. decilu 20.632 Kč, pracovníků veřejné správy v oblasti sociálních a jiných dávek 19.695 Kč a všeobecných sekretářů 17.936, což je v průměru 19.421 Kč.

34. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že pro určení pravděpodobného průměrného výdělku žalobce před vznikem škody je výhodnější v souladu s § 271m odst. 1 zákoníku práce použít údaje za předchozí rok 2016.

35. Při výpočtu výše nároku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku při přiznání invalidity proto odvolací soud za výchozí částku považoval částku 19.421 Kč, kterou následně valorizoval v souladu s nařízeními vlády č. 406/2017 Sb., č. 321/2018 Sb., č. 321/2019 Sb., č. 514/2020 Sb., č. 356/2021 Sb., č. 138/2022 Sb., č. 256/2022 Sb., č. 413/2022 Sb., č. 131/2023 Sb. a č. 349/2024 Sb. (tak, jak bude uvedeno níže) a současně vyšel ze zjištěné měsíční výše invalidního důchodu žalobce, která činila 7.731 Kč v období 4-12/2017, 10.133 Kč v roce 2018, 10.956 Kč v roce 2019, 11.727 v roce 2020, 12.372 Kč v roce 2021, 13.137 Kč v období 1-5/2022, 13.895 Kč v období 6-8/2022, 14.415 v období 9-12/2022, 15.092 Kč v období 1-5/2023, 15.747 Kč v období 6-12/2023, 16.107 Kč v roce 2024 a 16.438 Kč od 1/2025.

36. Nárok žalobce na náhradu škody spočívající ve ztrátě na výdělku při přiznání invalidity s ohledem na výše uvedené skutečnosti činil za níže uvedená období částky, jejich výpočet byl proveden následujícím postupem: valorizovaný pravděpodobný výdělek žalobce – vyplacený invalidní důchod ponížený v souladu s § 14 odst. 2 zákona č. 183/1994 Sb. o částku 220 Kč = ztráta na výdělku žalobce při přiznání invalidity, a tento činil: 40.097 Kč za období od 14. 9. do [datum] za každý celý měsíc uvedeného období činila ztráta na výdělku 19.421 – (7.731-220) = 11.910 Kč, a 4.367 Kč za 11 dnů období 14.-[datum] (11.910:30x11) 122.256 Kč za rok 2018 za každý měsíc roku 2018 činila ztráta na výdělku 20.101 (po valorizaci o 3,5 % dle nařízení vlády č. 406/2017 Sb.) – (10.133-220) = 10.188 Kč 124.476 Kč za rok 2019 za každý měsíc roku 2019 činila ztráta na výdělku 20.784 (po valorizaci o 3,4 % dle nařízení vlády č. 321/2018 Sb.) – (10.956-220) = 10.048 Kč 124.296 Kč za rok 2020 za každý měsíc roku 2020 činila ztráta na výdělku 21.865 Kč (po valorizaci o 5,2 % dle nařízení vlády č. 321/2019 [právnická osoba].727-220) = 10.358 Kč 135.180 Kč za rok 2021 za každý měsíc roku 2021 činila ztráta na výdělku 23.417 Kč (po valorizaci o 7,1 % dle nařízení vlády č. 514/2020 Sb.) – (12.372-220) = 11.265 Kč 141.217 Kč za rok 2022 za každý z měsíců 1-5/2022 činila ztráta na výdělku 23.721 Kč (po valorizaci o 1,3 % dle nařízení vlády č. 356/2021 Sb.) – (13.137-220) = 10.804 Kč za každý z měsíců 6-8/2022 činila ztráta na výdělku 25.666 Kč (po valorizaci o 8,2 % dle nařízení vlády č. 138/2022 Sb.) – (13.895-220) = 11.991 Kč za každý z měsíců 9-12/2022 činila ztráta na výdělku 27.001 Kč (po valorizaci o 5,2 % dle nařízení vlády č. 256/2022 Sb.) – (14.415-220) = 12.806 Kč 168.858 Kč za rok 2023 za každý z měsíců 1-5/2023 činila ztráta na výdělku 28.378 Kč (po valorizaci o 5,1 % dle nařízení vlády č. 413/2022 Sb.) – (15.092-220) = 13.506 Kč za každý z měsíců 6-8/2022 činila ztráta na výdělku 29.431 Kč (po valorizaci o 2,3 % a 400 Kč dle nařízení vlády č. 131/2023 Sb.) – (15.747-220) = 13.904 Kč 124.296 Kč za rok 2024 za každý měsíc roku 2020 činila ztráta na výdělku 29.791 Kč (po valorizaci o 360 Kč dle nařízení vlády č. 338/2023 Sb.) – (16.107-220) = 13.904 Kč 28.024 Kč za období 1-2/2025 a do budoucna renta 14.012 za každý 1-2/2025 a do budoucna činila ztráta na výdělku 30.230 Kč (po valorizaci o 0,6 % a 260 Kč dle nařízení vlády č. 349/2024 Sb.) – (16.438-220) = 14.012 Kč 37. Jde-li o předmět řízení v projednávané věci, poté, co byla rozsudkem soudu I. stupně ze dne [datum], č.j. 8 C 19/2019-166, pravomocně zamítnuta žaloba na zaplacení částky 334.307 Kč s k ní náležejícím příslušenstvím, a současně poté, co bylo usnesením odvolacího soudu ze dne [datum], č.j. 49 Co 58/2022-266, pravomocně zastaveno řízení ve vztahu k částce 350.000 Kč, zůstal předmětem řízení nárok na zaplacení částky 186.387 Kč (za dobu od [datum] do [datum]) a renta od [datum] do budoucna ve výši 11.849 Kč měsíčně, který bylo možno v době vyhlášení nyní napadeného rozsudku kapitalizovat (s přihlédnutím k následným, soudy připuštěným změnám žaloby) za dobu od [datum] do [datum] částkou 579.884 Kč (sestávající se částky 6.537 za období 14.-[datum], a z dalších následujících měsíčních částek 10.184 Kč za období 10-12/2017, 10.487 Kč za období 1-12/2018, 10.373 Kč za období 1-12/2019, 10.874 Kč za období 1-12/2020, 11.849 Kč za období 1-12/2021, 12.139 Kč za období 1-5/2022, 13.436 Kč za období 6-8/2022, 14.326 Kč za období 9-12/2022, 15.104 Kč za období 1/2023 – 2/2024) a rentou 15.104 Kč měsíčně do budoucna). V souvislosti s výše uvedeným je třeba upozornit, že pokud žalobce podáním ze dne [datum] požadoval na nároku na náhradu za ztrátu na výdělku od [datum] částku 15.538 Kč měsíčně s příslušenstvím (tj. o 436 Kč měsíčně více než do [datum]), nebylo o této změně žaloby soudem I. stupně rozhodnuto jeho usnesení ze dne [datum], č.j. 8 C 19/2019-287, rozhodnuto, neboť byla připuštěna pouze změna žaloby spočívající v rozšíření nároku na příslušenství pohledávky, o návrhu na změnu žaloby spočívající ve zvýšení nároku samotného rozhodnuto nebylo, a to ani negativně. S ohledem na skutečnost, že odvolací soud dospěl k závěru, že nárok žalobce na zaplacení měsíčních částek náhrady za ztrátu na výdělku je nižší (13.904 Kč měsíčně), než jak jej žalobce původně učinil předmětem řízení (15.104 kč měsíčně), dospěl současně k závěru, že popsané procesní pochybení soudu I. stupně nemělo vliv na celkový výsledek řízení, neboť ať byla předmětem řízení za výše uvedené období náhrada ve výši 15.104 Kč měsíčně, či mohla být náhrada ve výši 15.538 Kč měsíčně, tak či tak nemohlo být žalobci přisouzeno více než 13.904 Kč měsíčně.

38. S ohledem na výše uvedené je tak zřejmé, že na náhradě za ztrátu na výdělku při přiznání invalidity žalobce po pravomocném zamítnutí jeho nároku do výše 334.307 Kč v pořadí prvním rozsudkem soudu I. stupně, byla situace v řízení následující: - za období 14.-[datum] žalobce požadoval 6.537 Kč, jeho nárok činil 4.367 Kč, přiznáno napadeným rozsudkem bylo 6.699 Kč, což znamená že o částku 162 Kč bylo rozhodnuto nad návrh a částka 2.170 nebyla přiznána důvodně, - za období 10-12/2017 žalobce požadoval částku 10.184 Kč měsíčně, jeho nárok činil 11.910 Kč měsíčně, přiznáno napadeným rozsudkem bylo 10.624 Kč, což znamená že o částce 440 Kč měsíčně bylo rozhodnuto nad návrh, - za období 1-12/2018 žalobce požadoval částku 10.484 Kč měsíčně, jeho nárok činil 10.188 Kč měsíčně, přiznáno napadeným rozsudkem bylo 10.927 Kč, což znamená že o částce 440 Kč měsíčně bylo rozhodnuto nad návrh a částka 299 Kč měsíčně nebyla přiznána důvodně, - za období 1-12/2019 žalobce požadoval částku 10.373 Kč měsíčně, jeho nárok činil 10.048 Kč měsíčně, přiznáno napadeným rozsudkem bylo 10.813 Kč měsíčně, což znamená že o částce 440 Kč měsíčně bylo rozhodnuto nad návrh a částka 299 Kč měsíčně nebyla přiznána důvodně, - za období 1-12/2020 žalobce požadoval částku 10.874 Kč měsíčně, jeho nárok činil 10.358 Kč měsíčně, přiznáno napadeným rozsudkem bylo 11.314 Kč měsíčně, což znamená že o částce 440 Kč měsíčně bylo rozhodnuto nad návrh a částka 516 Kč měsíčně nebyla přiznána důvodně, - za období 1-12/2021 žalobce požadoval částku 11.849 Kč měsíčně, jeho nárok činil 11.265 Kč měsíčně, přiznáno napadeným rozsudkem bylo 12.289 Kč měsíčně, což znamená že o částce 440 Kč měsíčně bylo rozhodnuto nad návrh a částka 584 Kč měsíčně nebyla přiznána důvodně, - za období 1-5/2022 žalobce požadoval částku 12.139 Kč měsíčně, jeho nárok činil 10.804 Kč měsíčně, přiznáno napadeným rozsudkem bylo 12.142 Kč měsíčně, což znamená že o částce 3 Kč měsíčně bylo rozhodnuto nad návrh a částka 1.335 Kč měsíčně nebyla přiznána důvodně, - za období 6-8/2022 žalobce požadoval částku 13.436 Kč měsíčně, jeho nárok činil 11.991 Kč měsíčně, přiznáno napadeným rozsudkem bylo 13.439 Kč měsíčně, což znamená že o částce 3 Kč měsíčně bylo rozhodnuto nad návrh a částka 1.445 Kč měsíčně nebyla přiznána důvodně, - za období 9-12/2022 žalobce požadoval částku 14.326 Kč měsíčně, jeho nárok činil 12.806 Kč měsíčně, přiznáno napadeným rozsudkem bylo 14.329 Kč měsíčně, což znamená že o částce 3 Kč měsíčně bylo rozhodnuto nad návrh a částka 1.520 Kč měsíčně nebyla přiznána důvodně, - za období 1-5/2023 žalobce požadoval částku 15.104 Kč měsíčně, jeho nárok činil 13.506 Kč měsíčně, přiznáno napadeným rozsudkem bylo 15.107 Kč měsíčně, což znamená že o částce 3 Kč měsíčně bylo rozhodnuto nad návrh a částka 1.598 Kč měsíčně nebyla přiznána důvodně, - za období 6-12/2023 žalobce požadoval částku 15.104 Kč měsíčně, jeho nárok činil 13.904 Kč měsíčně, přiznáno bylo 15.541 Kč měsíčně, což znamená že o částce 437 Kč měsíčně bylo rozhodnuto nad návrh a částka 1.200 Kč měsíčně nebyla přiznána důvodně, - za období 1-12/2024 žalobce požadoval částku 15.104 Kč měsíčně, jeho nárok činil 11.265 Kč měsíčně, přiznáno napadeným rozsudkem bylo 15.541 Kč měsíčně, což znamená že o částce 437 Kč měsíčně bylo rozhodnuto nad návrh a částka 1.200 Kč měsíčně nebyla přiznána důvodně, - za období 1/20215 do budoucna žalobce požadoval částku 15.656 Kč měsíčně, jeho nárok činil 14.012 Kč měsíčně, přiznáno napadeným rozsudkem bylo 15.538 Kč měsíčně, což znamená že částka 1.634 Kč měsíčně nebyla přiznána důvodně.

39. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobcem požadovaná náhrada za ztrátu na výdělku při přiznání invalidity (resp. její výše, která zůstala předmětem řízení) činila ke dni [datum] celkem 579.884 Kč a soud I. stupně rozhodl výrokem I. napadeného rozsudku o částce 606.434 Kč. Je proto zřejmé, že o částce 26.550 Kč rozhodl tzv. nad návrh, jinými slovy rozhodl o částce 26.550 Kč, která nebyla předmětem řízení a nebyly tak splněny podmínky řízení pro to, aby o ní mohlo být soudem rozhodnuto (a to z důvodu, že soud I. stupně opomněl, že je vázán žalobou a nemůže proto žalobci přiznat částky, na které mu dle výpočtu soudu vznikl nárok, ale pouze ty částky, které na uplatněném nároku učinil předmětem řízení). Odvolací soud proto výrokem I. pod písmenem B/ rozsudek soudu I. stupně o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 26.550 Kč zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (§ 219a odst. 1 písm. a/ ve spojení s § 221 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Rozsudek soud I. stupně byl dále výrokem I. pod písmenem D/ za použití § 219 o.s.ř. potvrzen v části výroku I. o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 326.288 Kč, představující dosud neuhrazený nárok žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku při přiznání invalidity za dobu od [datum] do [datum] a výrokem I. pod písmenem C/ byl za použití § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil v části výroku I. o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 53.596 Kč tak, že v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta, neboť nárok žalobce za uvedené období činil 526.288 Kč a žalobce požadoval 579.884 Kč, tj. o 53.596 Kč více.

40. Jde-li o příslušenství pohledávky, zde odvolací soud výrokem I. pod písmenem E/ tohoto rozsudku rozsudek soud I. stupně potvrdil v části týkající se úroků z prodlení z jednotlivých dlužných měsíčních částek na které žalobci postupně vznikal nárok, a to tak, jak je přesně specifikováno právě ve výše uvedeném výroku. Jde-li o výši úroků z prodlení, ta byla určena v zákonné výši, tedy podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., první den prodlení byl v souladu s návrhem žalobce určen od 16. dne měsíce následujícího po měsíci, za který žalobci příslušná ztráta na výdělku vznikla, neboť žalobce byl oprávněn úroky z prodlení za situace, kdy mu náhrada přísluší za každý kalendářní měsíc, za který mu ztráta vznikla a její splatnost není určena právním předpisem, požadovat již od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, kdy ztráta vznikla (k tomu např. závěry vyplývající z žalobcem akcentovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 4536/2017, které lze použít po [datum] v poměrech nového občanského zákoníku). Jde-li o konec prodlení žalovaného se zaplacením, ten byl stanoven do [datum] u jednotlivých měsíčních částek, které ve svém součtu činí 350.000 Kč, což odpovídá částce, kterou žalovaný žalobci na jeho nároku zaplatil dne [datum] (tímto dnem skončilo prodlení žalovaného), u dalších částek, které ve svém součtu činí dalších 200.000 Kč, což odpovídá částce, kterou žalovaný žalobci na jeho nároku zaplatil dne [datum], byl konec prodlení určen opět do skončení prodlení žalovaného, tedy do [datum] a u ostatních dlužných částek, které dosud žalobci zaplaceny nebyly prodlení žalovaného běží až do jejich zaplacení. Výrokem I. pod písmenem F/ odvolací soud ve výroku specifikovaném rozsahu rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu zamítl ve vztahu k nároku na zaplacení úroku z prodlení z jednotlivých měsíčních částek, na které žalobci nárok nevznikl a ve vztahu k nim byla žaloba zamítnuta. Konečně výrokem I. pod písmem G/ odvolací soud ve výroku specifikovaném rozsahu rozsudek soud I. stupně zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil, neboť se jednalo o úrok z prodlení z částek, které nebyly předmětem řízení.

41. Pokud soud I. stupně rozhodoval ve výroku II. napadeného rozsudku o povinnosti žalovaného platit žalobci od [datum] měsíční rentu ve výši 15.541 Kč, z výše uvedeného vyplývá, že předmětem řízení za období od 1-12/2024 byl nárok žalobce na zaplacení částky 15.104 Kč měsíčně, jeho nárok činil 11.265 Kč měsíčně a přiznáno napadeným rozsudkem bylo 15.541 Kč měsíčně, což znamená že o částce 437 Kč měsíčně bylo rozhodnuto nad návrh a částka 1.200 Kč měsíčně nebyla přiznána důvodně. S ohledem na tyto skutečnosti proto odvolací soud ve výroku II. pod jeho písmenem A/ rozsudek soudu I. stupně v části výroku II. o povinnosti žalovaného platit žalobci za dobu od [datum] do [datum] na náhradě za ztrátu na výdělku při přiznání invalidity další částku 437 Kč měsíčně zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil, neboť uvedené částky nebyly předmětem řízení (§ 219a odst. 1 písm. a/ ve spojení s § 221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), pod jeho písmenem B/ rozsudek soudu I. stupně v části výroku II. v části o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci na náhradě za ztrátu na výdělku při přiznání invalidity od [datum] do [datum] částku 139.040 Kč jako věcně správný potvrdil, neboť ve vztahu k nim byla žaloba odvolacím soudem shledána důvodnou (§ 219 o. s. ř.) a pod jeho písmenem C/ rozsudek soudu I. stupně v části výroku II. o povinnosti žalovaného platit žalobci na náhradě za ztrátu na výdělku při přiznání invalidity od [datum] do [datum] další částku 1.200 Kč měsíčně změnil tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl s tím, že na tyto částky nevznikl dle odvolacího soudu nárok, a proto ve vztahu k nim žaloba nebyla důvodná (§ 220 odst. 1 o. s. ř.).

42. Ve výroku III. tohoto rozsudku pod jeho písmenem A/ odvolací soud dále zavázal žalovaného k povinnosti platit žalobci od [datum] do budoucna na náhradě za ztrátu na výdělku při přiznání invalidity částku 14.012 Kč měsíčně (tzv. rentu) a to na základě výpočtu uvedeného výše, a pod jeho písmenem B/dále žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z částek a za dobu ve výroku specifikovaných s tím, že se jedná o žalobcem oprávněně požadované částky, které žalovaným nebyly včas řádně zaplaceny.

43. Pokud se žalobce na nároku na náhradu za ztrátu na výdělku při přiznání invalidity domáhal za dobu od [datum] do budoucna placení další částky 1.644 Kč měsíčně a v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení z částek a za dobu ve výroku IV. tohoto rozsudku specifikovaných, i v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta, neboť se jednalo o částky, které žalobce nepožadoval důvodně a stejně tak nebyl důvodný ani jeho požadavek na zaplacení úroků z prodlení z částek, ve vztahu k nimž byla jeho žaloba zamítnuta (v podrobnostech zde odvolací soud odkazuje na skutečnosti a zejména výpočtu uvedených v tomto odůvodnění výše).

44. Jde-li o rozhodnutí o nákladech řízení v projednávané věci, kdy § 355 dost. 2 zákoníku práce, upravující zjišťování pravděpodobného výdělku, je právní normou s relativně neurčitou hypotézou, tj. právní normou, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě tuto hypotézu právní normy vymezil sám ze širokého, předem neomezeného okruhu okolnost, závisí rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu, tj. na tom, jakým způsobem vymezí hypotézu právní normy a zjistí pravděpodobný výdělek žalobce (jak si vymezí okruh relevantních skutečností pro jeho zjištění), a od této úvahy je potom odvislá i výše přiznaného plnění v podobě ztráty na výdělku žalobce při přiznání invalidity. Za situace, kdy žalobce byl v řízení zcela úspěšný jde-li o základ uplatněného nároku na náhradu za ztrátu na výdělku při přiznání invalidity a rozhodnutí o samotné výši nároku již záviselo na úvaze soudu (viz výše), bylo třeba o náhradě nákladů řízení rozhodnout za použití § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobci přiznat právo na náhradu nákladů řízení v plné výši.

45. Při určení výše náhrady nákladů, vycházel odvolací soud ze skutečnosti, že předmětem řízení byl nárok žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku při přiznání invalidity, což je plnění na dobu delší než 5 let (o tom ostatně svědčí i fakt, že nárok, vzniklý žalobci 9/2019 stále trvá. Při určení tarifní hodnoty proto odvolací soud v souladu s § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. vyšel z částky 647.425 Kč, představující pětinásobek ročního plnění, na které žalobci vznikl nárok (zde odvolací soud vycházel z plnění za prvních celých pět kalendářních let 2018-2022). V souladu s § 7 bodem 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb. proto byla hodnota odměny za 1 úkon právní služby, jde-li o úkony týkající se předmětu řízení jako celku, určena částkou 10.900 Kč. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobci v souvislosti s účelným uplatňováním práva vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem níže uvedené náklady: - za náhradu odměny advokáta za 18 úkonů právní služby (v řízení před soudem I. stupně - převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, 2x písemné vyjádření ve věci samé, návrh na změnu, rozšíření, žaloby, 2x účast na jednání soudu dne [datum] a [datum], v řízení odvolacím řízení – vyjádření se k odvolání, rozšíření žaloby, účast u jednání odvolacího soudu [datum], v dalším řízení před soudem I. stupně - soudem vyžádané písemné podání ve věci, návrhu na změnu, rozšíření, žaloby, 2x účast u jednání soudu I. stupně, v tomto odvolacím řízení – vyjádření se k odvolání, soudem vyžádané podání ve věci samé ze dne [datum], 2x účast na jednání odvolacího soudu [datum] a [datum]) á 10.900 Kč, za náhradu odměny advokáta za 1 úkon právní služby (odvolání proti nákladům řízení) á 5.450 Kč, za náhradu odměny advokáta za 1 úkon právní služby (částečné zpětvzetí žaloby co do částky 350.000 Kč) á 9.700 Kč, a za náhradu odměny advokáta za 1 úkon právní služby (částečné zpětvzetí žaloby co do částky 200.000 Kč) á 9.100 Kč, a to dle § 7, § 8 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, e/, § 11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - za paušální náhradu hotových výdajů advokáta, a to 18 částek á 100 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do [datum]) a 3 částky á 450 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od [datum]), - za náhradu ztráty času advokáta žalobce při vyúčtovaných 3 zpátečních cestách [adresa], každé v časovém rozsahu 5 hodin, tj. 3x 10 započatých půlhodin á 100 Kč (celkem 3.000 Kč), při 1 zpáteční cestě [adresa] v časovém rozsahu dle žalobce opět 5 hodin tj. 10 započatých půlhodin á 100 Kč (celkem 1.000 Kč) dle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do [datum] a dále náhradu za ztrátu času při 2 zpátečních cestách [adresa], opět v časovém rozsahu každé zpáteční cesty 5 hodin, tj, 2x 10 započatých půlhodin á 150 Kč (celkem 3.000 Kč) dle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění od [datum], - za náhradu hotových výdajů advokáta na cesty k jednání soudu I. stupně i soudu odvolacího; jak vyplývá z obsahu spisu, všechny cesty byly uskutečněny osobním automobilem tovární značky BMW, registrační značky [SPZ] s průměrnou spotřebou motorové nafty 5,4 l/100 Km (dle technického průkazu), každá ze zpátečních cest [adresa] měla délku 498 km a délka každé ze zpátečních cest [adresa] činila 418 km) - jde-li o konkrétní částky, byla žalobci přiznána náhrada hotových výdajů jeho advokáta: a/ 3.173 Kč za zpáteční cestu k jednání soudu I. stupně dne [datum], při doložené ceně pohonných hmot 36,50 Kč/litr motorové nafty dle doloženého dokladu a při sazbě základní náhrady 4,40 Kč/km dle vyhlášky č. 375/2021 Sb., b/ 3.169 Kč za zpáteční cestu k jednání odvolacího soudu dne [datum] při ceně pohonných hmot 44,10 Kč litr motorové nafty a sazbě základních náhrad 5,20 Kč/km dle vyhlášky č. 85/2023 Sb., c/ 3.830 Kč za zpáteční cestu k jednání soudu I. stupně dne [datum] při ceně pohonných hmot 38,70 Kč/litr motorové nafty a sazbě základních náhrad 5,60 Kč/km dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., d/ 3.830 Kč za zpáteční cestu k jednání soudu I. stupně dne [datum] při ceně pohonných hmot 38,70 Kč/litr motorové nafty a sazbě základních náhrad 5,60 Kč/km dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., e/ 3.208 Kč za zpáteční cestu k jednání odvolacího soudu dne [datum] při ceně pohonných hmot 34,70 Kč/litr motorové nafty a sazbě základních náhrad 5,80 Kč/km dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., f/ 3.208 Kč za zpáteční cestu k jednání odvolacího soudu dne [datum] při ceně pohonných hmot 34,70 Kč/ litr motorové nafty a sazbě základních náhrad 5,80 Kč/km dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., a dále - za náhradu hotových výdajů advokáta za parkové v Brně zaplacené dle doložených dokladů ve výši 90 Kč dne [datum] a též [datum], celkem 180 Kč. Odvolací soud nezpochybňuje právo účastníka na to, aby se jeho advokát účastnil jednání, které bylo odročeno pouze za účelem vyhlášení rozsudku. Avšak vzhledem k tomu, že u takového jednání již ze samotné logiky věci nemůže přítomnost advokáta účastníka výsledek řízení žádným způsobem ovlivnit, má odvolací soud za to, že z tohoto pohledu nelze účast advokáta účastníka řízení u jednání odročeného pouze za účelem vyhlášení rozsudku považovat za účelné uplatňování či bránění práva. Náhradu takto vzniklých nákladů proto nelze spravedlivě požadovat po účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Z těchto důvodů proto odvolací soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení, vzniklých mu v souvislosti s účastí jeho advokáta na vyhlášení rozhodnutí dne [datum] a [datum]. Dále odvolací soud žalobci nepřiznal ani náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s úkonem právní služby v mimosoudní fázi, který spočíval v písemném návrhu na mimosoudní dohodu. Náklady takto vzniklé nelze totiž považovat za náklady řízení, za splnění zákonných podmínek mohou být považovány toliko za škodu, která však, není-li uhrazena dobrovolně, představuje samostatný nárok, který musí být uplatněn žalobou, k čemuž v projednávané věci nedošlo). Stejně tak nebyla žalobci přiznána náhrada nákladů za vyjádření jeho advokáta ze dne [datum], neboť toto vyjádření nelze považovat za účelné uplatňování práva za situace, kdy obsahuje pouze rekapitulaci obsahu žalobcem předkládaných listinných důkazů, které žalobce mohl (a soud I. stupně s tím i dle protokolu o jednání počítal) předložit až u dalšího jednání. Ze shora uvedeného vyplývá, že v řízení žalobci vznikly celkové náklady ve výši 254.618 Kč s tím, že uvedená částka byla zvýšena o částku 53.470 Kč, představující 21 % daň z přidané hodnoty, již je advokátka žalobce plátcem (§ 137 odst. 1, § 137 odst. 3 písm. a/ a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Celkové náklady, které žalobci v řízení vznikly tak dosáhly výše 308.088 Kč a žalovaný byl zavázán k povinnosti tuto částku zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).

46. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v řízení od soudního poplatku z žaloby osvobozen (srov. § 11 odst. 2 písm. e/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), přešla s ohledem na výsledek řízení poplatková povinnost v souladu s § 2 odst. 3, § 6 odst. 3 téhož zákona v plném rozsahu na žalovaného. Odvolací soud proto žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) České republice-Městskému soudu v Brně na soudním poplatku částku 32.375 Kč (počítáno z pětinásobku ročního plnění, tj. z částky 647.425 Kč a podle položky 1 bodu 1 písm. b/ Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu uvedeného zákona).

Poučení