49 Co 124/2023 - 285

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Moniky Kyselové a soudců Mgr. Pavla Kohoutkové a JUDr. Jiřího Handlara ve věci žalobce: [společnost], IČ: [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [jméno] sídlem Lipová 234/22, [adresa] 00 Brno proti žalovanému: [právnická osoba], IČ: [IČO] sídlem [adresa] 3560/1, 695 01 Hodonín správce konkursní podstaty úpadce [společnost], spol. s r.o. IČ: [IČO], sídlem [adresa] zastoupený advokátem [jméno] sídlem [adresa] o určení neexistence zástavního práva a uložení povinnosti vydat kvitanci, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 4. 2023, č. j. 20 C 131/2022-230, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku vydat žalobci potvrzení o tom, že dne [datum] uhradil žalobce do konkursní podstaty úpadce [právnická osoba], se sídlem [adresa], PSČ [PSČ], IČ [IČO] zcela pohledávky, které byly zajištěny zástavními právy na nemovitých věcech zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrálního pracoviště Hodonín na listu vlastnictví č. [LV] pro katastrální území a obec [adresa] jako pozemek p. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova Hodonín, č. p. [číslo], obč. vyb. na pozemku p. č. st. [číslo], pozemek p. č. [číslo], orná půda a pozemek p. č. [číslo], orná půda, zřízenými rozhodnutím Finančního úřadu v Hodoníně o vymezení rozsahu uplatnění zástavního práva ze dne [datum], č. j. [číslo] (které je zapsáno v katastru nemovitostí pod č. j. [číslo]), rozhodnutím Finančního úřadu v Hodoníně o vymezení rozsahu uplatnění zástavního práva ze dne [datum], č. j. [číslo] (které je zapsáno v katastru nemovitostí pod č. j. [číslo]) a rozhodnutím Finančního úřadu v Hodoníně o vymezení rozsahu uplatnění zástavního práva ze dne [datum], č. j. [číslo] (které je zapsáno v katastru nemovitostí pod č. j. [číslo]), v celkové výši 1.273.675,19 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 50.862,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO].

Odůvodnění

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto, že se určuje, že na nemovitých věcech zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrálního pracoviště [adresa] na listu vlastnictví č. [číslo] pro katastrální území a obec [adresa] jako pozemek p. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa], č. p. [číslo], obč. vyb. na pozemku p. č. st. [číslo], pozemek p. č. [číslo], orná půda a pozemek p. č. [číslo], orná půda (dále též jen „nemovitosti“) neváznou zástavní práva zřízená rozhodnutím Finančního úřadu v [adresa] o vymezení rozsahu uplatnění zástavního práva ze dne [datum], č. j. [číslo] (které je zapsáno v katastru nemovitostí pod č.j. [číslo]), rozhodnutím Finančního úřadu v Hodoníně o vymezení rozsahu uplatnění zástavního práva ze dne [datum], č. j. [číslo] (které je zapsáno v katastru nemovitostí pod č.j. [číslo]) a rozhodnutím Finančního úřadu v Hodoníně o vymezení rozsahu uplatnění zástavního práva ze dne [datum], č.j. [číslo] (které je zapsáno v katastru nemovitostí pod č.j. [číslo]) (výrok I.), že žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku vydat žalobci potvrzení o tom, že dne [datum] uhradil žalobce do konkursní podstaty úpadce [právnická osoba], se sídlem [adresa], PSČ [PSČ], IČ: [IČO] zcela pohledávku ve výši 1.273.675,19 Kč, která byla zajištěna zástavními právy na nemovitostech zřízenými rozhodnutím Finančního úřadu v Hodoníně o vymezení rozsahu uplatnění zástavního práva ze dne [datum], č.j. [číslo] (které je zapsáno v katastru nemovitostí pod č.j. [číslo]), rozhodnutím Finančního úřadu v Hodoníně o vymezení rozsahu uplatnění zástavního práva ze dne [datum], č.j. [číslo] (které je zapsáno v katastru nemovitostí pod č.j. [číslo]) a rozhodnutím Finančního úřadu v Hodoníně o vymezení rozsahu uplatnění zástavního práva ze dne [datum], č.j. [číslo] (které je zapsáno v katastru nemovitostí pod č.j. [číslo]) (výrok II.), a že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 54.432 Kč k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.).

2. Soud takto rozhodl o žalobě odůvodněné tím, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitostí, ke kterým Finanční úřad v Hodoníně zřídil výše specifikovaná zástavní práva, a to v době, kdy vlastníkem předmětných nemovitostí byla společnost [právnická osoba] V současnosti je zástavní právo evidováno jako zástavní právo ve prospěch České republiky, jejíž práva vykonává Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále jen „ČR – finanční úřad“). Soudem byl prohlášen konkurs na majetek úpadce [právnická osoba] (dále též jen „úpadce“), který v té době již nebyl vlastníkem nemovitostí, když nemovitosti nabyl žalobce na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Dne [datum] správce konkursní podstaty úpadce vyzval žalobce k vyplacení pohledávky ČR-finančního úřadu ve výši 1.273.675,19 Kč zajištěné zástavními právy na nemovitostech, anebo aby složil cenu zastavené věci ve výši 11.640.000 Kč. Žalobce dne [datum] složil na účet správce požadovanou částku ve výši 1.273.675,19 Kč, tím zaniklo zástavní právo k nemovitostem. Proto se žalobce dožaduje určení neexistence zástavního práva a po správci vydání kvitance o tom, že žalobce do konkursní podstaty zcela uhradil zajištěnou pohledávku.

3. Soud vyšel ze zjištění, že nemovitosti jsou ve vlastnictví žalobce, když předchozím vlastníkem byl úpadce. Na nemovitostech váznou zástavní práva ve prospěch ČR-finančního úřadu, a to na základě tří rozhodnutí správce daně (č. j. [číslo], které je zapsáno v katastru nemovitostí pod č. j. [číslo], č. j. [číslo], které je zapsáno v katastru nemovitostí pod č. j. [číslo], a č. j. [číslo], které je zapsáno v katastru nemovitostí pod č. j. [číslo], dále též jen „zástavní práva“). Zástavní práva zajišťují závazek úpadce ve prospěch ČR-finančního úřadu v celkové výši 1.273.675,19 Kč. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2007, č. j. [číslo], byl prohlášen konkurs na majetek úpadce ([právnická osoba]), který probíhá v režimu zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“). Původní správce konkursní podstaty několikrát vyzval žalobce (výzva ze dne [datum] a ze dne [datum]), aby do konkursní podstaty uhradil částku 1.273.675,19 Kč, která představovala pohledávky konkursního věřitele Finančního úřadu v [adresa] vůči úpadci. Žalobce tuto částku ve lhůtě neuhradil, nemovitosti byly sepsány do soupisu konkursní podstaty jako majetek třetí osoby. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum], č. j. [číslo], bylo pravomocně rozhodnuto, že se zamítá žaloba na vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty úpadce. Žalobce dne [datum] složil na účet konkursní podstaty požadovanou částku 1.273.675,19 Kč na číslo účtu, které mu sdělil správce konkursní podstaty. Vzhledem k tomu, že plnění ve výši 1.273.675,19 Kč bylo uhrazeno včas v požadované výši, zabýval se soud námitkou žalovaného, že toto plnění je neplatné, neboť k němu došlo za trvání generálního inhibitoria ve smyslu § 44 ex. ř., když v době plnění byly na majetek žalobce prohlášeny tři exekuce, a to pod sp. zn. [číslo] vedená exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], pod sp. zn. [číslo] vedená exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO] a pod sp. zn. [číslo] vedená exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO]. Do všech tří exekucí se přihlásil [jméno FO] jako věřitel a ve všech exekucích namítl neplatnost uvedeného plnění žalobce do konkursní podstaty. Následně došlo k ukončení všech exekucí a tím i zanikly účinky všech vydaných exekučních příkazů. Nejpozději ke dni [datum] již na žalobce nebyla vedena žádná exekuce. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [číslo], podle kterého úkony povinného, jimiž nakládal se svým majetkem v rozporu s generálním inhibitoriem, aniž by co do výsledku exekuce porušovaly majetkové zájmy oprávněného, jsou platné. V předmětné věci byly všechny exekuce na majetek žalobce skončeny, když některé byly ukončeny vymožením, některé dohodou s dlužníkem, v každém případě ani v jednom případě nedošlo k porušení majetkových zájmů oprávněného, a proto je jednání, kterým byla uhrazena částka do konkursní podstaty, platné. Soud konečně zdůraznil, že požadavek žalobce ohledně zástavního práva i vydání kvitance směřuje pouze k závazku vůči ČR-finančnímu úřadu, není tedy důvodu, proč by žalobě nevyhověl, když byly prokázány všechny skutečnosti, které tuto žalobu odůvodňují (peněžité plnění ve výši závazku úpadce vůči ČR-finančnímu úřadu bylo složeno na účet správce konkursní podstaty). Zástavní právo ve prospěch ČR-finanční úřad na nemovitostech již nevázne a povinností správce bylo vydat žalobci kvitanci.

4. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalovaný odvolání. Namítl, že soud nesprávně vyhodnotil otázku neplatnosti sporné platby pohledávek ČR-finančního úřadu pro její rozpor s generálním inhibitoriem podle § 44a odst. 1 e. ř. Ačkoli soud správně uzavřel, že sporná platba byla provedena v době, kdy žalobce (v postavení povinného) čelil několika exekucím nařízeným k vymožení pohledávek jeho věřitelů, přičemž věřitel [tituly před jménem] [jméno FO] v rámci těchto exekucí uplatnil přihláškami svou pohledávku zajištěnou zástavním právem k nemovitostem a vznesl vůči žalobci a žalovanému v souladu s ustanovením § 44a odst. 1 e. ř. námitku neplatnosti sporné platby, soud tyto skutečnosti při svém hodnocení zcela chybně pominul. Nelze souhlasit s názorem, že nedošlo-li k porušení majetkových zájmů oprávněného (oprávněných) v předmětných exekucích, je sporná platba pohledávek ČR-finančního úřadu platným právním jednáním. Soudem citovaná judikatura Nejvyššího soudu zdůrazňuje ochranný účel generálního inhibitoria rovněž ve vztahu k přihlášeným věřitelům. S ohledem na to je žalovaný přesvědčen, že pokud příslušná exekuce na majetek povinného ukončená v důsledku uspokojení pohledávky oprávněného neskončí současně uspokojením pohledávky přihlášeného věřitele, pak, namítl-li přihlášený věřitel neplatnost určitého právního jednání povinného, musí se důsledek neplatnosti tohoto právního jednání pro porušení generálního inhibitoria nutně prosadit i nadále, tj. i nadále (po skončení příslušné exekuce) je nutno zákonem reprobované jednání povinného považovat za neplatné. Jinými slovy tam, kde přihlášený věřitel namítající neplatnost zákonem (§ 44a odst. 1 e. ř.) reprobovaného jednání povinného se svým oprávněným nárokem v exekuci v konečném důsledku neuspěl (tj. nedošlo-li k jeho uspokojení), nelze v žádném případě přijmout závěr o možné konvalidaci neplatného jednání povinného. Jelikož v žádné z exekucí nedošlo k uspokojení zajištěné pohledávky přihlášeného věřitele [tituly před jménem] [jméno FO], je třeba pohlížet na spornou platbu pohledávek ČR-finančního úřadu jako na neplatné právní jednání, tj. právní jednání postrádající právní účinky. V důsledku neplatné sporné platby tak nemohlo dojít ani k vyplacení (zániku) pohledávek ČR-finančního úřadu podle ustanovení § 27 odst. 5 ZKV, a tedy ani ke vzniku povinnosti žalovaného vydat žalobci požadovanou kvitanci, ani k zániku zástavních práv podle ustanovení § 170 odst. 1 písm. a/ obč. zák. Podle žalovaného sporná platba představovala zjevné zneužití práva, jež nemůže požívat právní ochrany, a jednání v rozporu s principem poctivosti. V této souvislosti žalovaný obsáhle dovozuje, že se žalobce dlouhodobě vyhýbal plnění svých závazků, že v době jednání ze dne [datum] se zřejmě nacházel v úpadku a že jednal minimálně v nepřímém úmyslu poškodit své věřitele. Ve vztahu k výroku o vydání kvitance žalovaný namítl, že identifikace pohledávek je v tomto výroku zcela nedostatečná, protože neobsahuje identifikaci dluhu, na který dlužník plnil. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že nejpozději ke dni [datum] byly veškeré exekuce vedené vůči žalobci skončeny, čímž došlo k zániku generálního inhibitoria a konvalidaci relativně neplatného právního jednání spočívajícího v tom, že žalobce dne [datum] složil na účet správce konkursní podstaty úpadce ve prospěch konkursní podstaty částku ve výši 1.273.675,19 Kč za účelem vyplacení pohledávek ČR-finančního úřadu zajištěných zástavními právy na nemovitostech. Skončením exekucí odpadla vada případně působící relativní neplatnost právního jednání žalobce, současně zaniklo právo dovolat se neplatnosti pro tuto vadu a toto jednání se stalo platným. Není důvodná námitka žalovaného, že pokud dotčené exekuce, v rámci kterých přihlášený věřitel [tituly před jménem] [jméno FO] uplatnil námitku relativní neplatnosti, neskončily uspokojením i tohoto přihlášeného věřitele, nelze na zaplacení pohledávek ČR-finančního úřadu pohlížet jako na platné právní jednání. Právní postavení oprávněného a přihlášeného zajištěného věřitele je v rámci exekučního řízení zcela odlišné. Účelem exekuce je uspokojení pohledávky oprávněného, uspokojení pohledávky zajištěného přihlášeného věřitele je podružné a je podmíněné výhradně tím, že bude zpeněžen exekucí postižený majetek, který zajišťuje pohledávku přihlášeného věřitele. Nedojde-li z jakéhokoli důvodu ke zpeněžení takového majetku v rámci exekuce, není zde ani nárok přihlášeného zajištěného věřitele na jakékoli uspokojení v rámci exekuce. Pohledávka přihlášeného věřitele se navíc zjišťuje až v rámci rozvrhu, kdy je možné takovou pohledávku popřít dle § 337b odst. 3 o. s. ř., a to mimo jiné co do její pravosti či výše. Jak vyplývá z žaloby i provedených důkazů, žalobce dlouhodobě zajištěnou pohledávku konkursního věřitele (v rámci konkursu úpadce) a přihlášeného věřitele (v rámci dotčených exekucí) [tituly před jménem] [jméno FO], jakož i existenci jeho zástavního práva na nemovitostech, neuznává, resp. popírá. Skončením dotčených exekucí nedošlo k jakémukoli zkrácení práv přihlášeného věřitele, když jeho případné zástavní právo trvá nadále. Jednání žalobce nebylo zneužitím práva. Složením částky ve výši 1.273.675,19 Kč na správcem konkursní podstaty označený účet sledovalo jediný cíl a záměr, a to, aby došlo k zániku dotčeného zástavního práva ve prospěch ČR-finančního úřadu a v důsledku toho i k zániku důvodu jejich sepsání do konkurzní podstaty úpadce. Takový postup je zcela legitimní a zahrnuje legální ochranu vlastního majetku žalobce. Žalobce při vyplacení pohledávky ČR-finančního úřadu nejednal nepoctivě ani v rozporu s dobrými mravy, tímto svým jednáním nezneužil práva, když žádného svého věřitele nepoškodil či neznevýhodnil, což mimo jiné vyplývá i ze samotného faktu, že žádný věřitel žalobce toto netvrdil ani netvrdí a ani neprokazuje - jediný, kdo to namítá, je právě jen a pouze žalovaný, který tak činí se zjevným cílem dosáhnout zpeněžení cizího majetku (nemovitostí žalobce) v probíhajícím konkursním řízení, ač v současné době již ke konkurzní podstatě úpadce tento majetek zjevně nepřísluší. Je to naopak žalovaný, kdo jedná nepoctivě a způsobem zneužívajícím práva, když se na jednu stranu dovolává neplatnosti vyplacení pohledávky ČR-finančního úřadu a současně dlouhodobě zadržuje takto vyplacenou pohledávku ve výši 1.273.675,19 Kč, těží z její držby (úroky). Druhý výrok napadeného rozsudku je dostatečně určitý s přihlédnutím k právnímu postavení žalobce jako zástavního dlužníka. Žalobce nebyl osobním dlužníkem ČR-finančního úřadu, ale zástavním dlužníkem, jehož majetek zajišťoval pohledávku ČR-finančního úřadu vůči osobnímu úpadci. Kvitance proto musí zohledňovat, že se jednalo o vyplacení částky, která odpovídá pohledávce věřitele zajištěné zástavním právem váznoucím na nemovitostech zástavního dlužníka. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

6. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání žalovaného (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a ze způsobilých odvolacích důvodů, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání (§ 206 odst. 3, § 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům.

7. Předmětem řízení je nárok žalobce na určení neexistence zástavních práv k nemovitostem a na vydání kvitance o splnění pohledávek zajištěných zástavními právy. Ze skutkových zjištění soudu (která mají oporu v provedeném dokazování a mezi účastníky nejsou sporná) plyne, že nemovitosti jsou ve vlastnictví žalobce a jsou k nim evidována zástavní práva ve prospěch ČR-finančního úřadu k zajištění pohledávek vůči společnosti [právnická osoba], na kterou byl prohlášen konkurs. V konkursním řízení správce konkursní podstaty vyzval žalobce podle § 27 odst. 5 ZKV, aby do konkursní podstaty uhradil částku 1.273.675,19 Kč, která odpovídala výši pohledávek zajištěných zástavními právy. Žalobce dne [datum] (po zapsání nemovitostí do konkursní podstaty) uhradil správci požadovanou částku 1.273.675,19 Kč. K plnění došlo v době, kdy byla proti žalobci vedena tři exekuční řízení, ve kterých se jako věřitel přihlásil [jméno FO] a ve všech řízeních namítl neplatnost uvedeného plnění žalobce do konkursní podstaty. Nejpozději ke dni [datum] došlo k ukončení všech exekučních řízení (a tedy i k zániku účinků všech exekučních příkazů) buď uspokojením vymáhané pohledávky nebo na základě dohody oprávněného a dlužníka (žalobce).

8. Podle § 44a odst. 1 ex. ř. nerozhodl-li exekutor podle § 44 odst. 4 jinak, nesmí povinný po doručení vyrozumění nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné. Právní jednání se však považuje za platné, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Právní účinky vznesení námitky neplatnosti nastávají od účinnosti právního jednání, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora, oprávněného, nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního jednání, k němuž exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel vznesl námitku neplatnosti.

9. Nejvyšší soud již ve vztahu k předchozí právní úpravě, která spojovala porušení generálního inhibitoria s absolutní neplatností právního jednání (úkonu) dovodil, že není žádného důvodu pojit s úkonem povinného porušujícím v době, kdy byl učiněn, generální inhibitorium, sankci absolutní neplatnosti i poté, co po pravomocném nařízení exekuce proběhne exekuce (v závislosti na podobě exekučních příkazů vydaných soudním exekutorem) úspěšně (vymožením pohledávky oprávněného) způsobem nepostihujícím majetek, jehož se předmětný právní úkon týkal, nebo jestliže následně (i po porušení zákazu formulovaného generálním inhibitoriem) došlo k zastavení exekuce proto, že povinný po pravomocném nařízení exekuce uspokojil oprávněného mimo exekuci (jinak řečeno, dojde-li k zastavení exekuce, aniž byl exekucí postižen majetek s nímž povinný nakládal v rozporu s generálním inhibitorem, považují se úkony, jimiž povinný s tímto majetkem nakládal za trvání exekuce, za platné). Je tomu tak proto, že tzv. generální inhibitorium slouží (v mezích zahájeného exekučního řízení) k ochraně oprávněného a přihlášených věřitelů a uplatní se tedy jen při prosazování této ochrany (je-li porušením zákazu zmařen účel exekuce na úkor osob zákazem chráněných). Tam, kde oprávněný, případně přihlášení věřitelé, se svým nárokem v exekuci uspěje bez zřetele k tomu, že povinný s částí svého majetku nakládal v rozporu s generálním inhibitoriem (pohledávka oprávněného, potažmo přihlášených věřitelů, je uspokojena z jiného exekucí postiženého majetku povinného), není žádných příčin dovozovat i poté absolutní neplatnost takového právního úkonu povinného ve smyslu § 44 odst. 7 ex. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 31 Cdo 4545/2008, uveřejněný pod č. 84/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

10. Z uvedeného plyne, že generální inhibitorium je institutem exekučního práva, uplatňuje se v rámci exekučního řízení a směřuje k naplnění jeho účelu, k témuž účelu pak slouží i institut relativní neplatnosti právních úkonů (jednání), které generální inhibitorium porušují. Pokud se účinky právního jednání neprojeví v exekučním řízení, tedy pokud by exekuční řízení proběhlo stejně, i kdyby k takovému právnímu jednání nedošlo, nemůže být použití institutu relativní neplatnosti právního jednání pro porušení generálního inhibitoria věcně odůvodněno.

11. Tento závěr platí podle odvolacího soudu i v případě, že osobou namítající relativní neplatnost je přihlášený věřitel. Námitka neplatnosti právního úkonu (jednání) dlužníka ze strany přihlášeného věřitele je opodstatněná pouze tehdy, pokud by vedla k uspokojení věřitelem přihlášené pohledávky, jinak není důvodu bránit dlužníkovi v nakládání s jeho majetkem. Pokud tedy skončí exekuční řízení způsobem, který uspokojení přihlášeného věřitele neumožňuje, nelze mu přiznat právo namítat relativní neplatnost, resp. vztahovat účinky neplatnosti i na dobu po skončení exekučního řízení, kdy už netrvají účinky generálního inhibitoria a účel exekučního řízení nemůže být naplněn. Tomuto závěru ostatně plně odpovídá i znění ustanovení § 27 odst. 5 ZKV, které dává přihlášenému věřiteli právo vnést námitku neplatnosti, aby zajistil uspokojení vymáhané pohledávky, v případě věřitele tedy uspokojení přihlášené pohledávky vymáhané v daném exekučním řízení.

12. V projednávané věci není sporné, že žalobce uhradil dne [datum] správci konkursní podstaty úpadce částku 1.273.675,19 Kč jako pohledávku konkursního věřitele vůči úpadci zajištěnou zástavními právy, že v době plnění byly nemovitosti zapsány do konkursní podstaty úpadce [právnická osoba], že v době plnění byla proti žalobci vedena tři exekuční řízení a že nejpozději ke dni [datum] došlo k ukončení těchto exekučních řízení buď uspokojením vymáhané pohledávky nebo na základě dohody oprávněného a žalobce jako dlužníka.

13. Podle § 14 odst. 1 písm. e/ ZKV patří mezi účinky prohlášení konkursu, že nelze provést výkon rozhodnutí (exekuci) postihující majetek patřící do podstaty a k tomuto majetku nelze ani nabýt právo na oddělené uspokojení (§ 28).

14. Z uvedeného plyne, že v předmětných exekučních řízeních nedošlo a ani nemohlo dojít k prodeji nemovitostí, proto ani nemohla být pohledávka přihlášeného věřitele [jméno FO] v těchto řízeních uspokojena. Tento závěr plyne ze skutečnosti, že nemovitosti byly sepsány do konkursní podstaty úpadce, takže výkon rozhodnutí (exekuci) postihující nemovitosti nebylo možno provést. Stejný závěr však plyne i z doby a způsobu ukončení uvedených exekučních řízení, která by nutně proběhla zcela stejně i v případě, že by právní jednání žalobce ze dne [datum] nebylo považováno za platné. Námitka neplatnosti by tedy nevedla a ani nemohla vést k uspokojení pohledávky přihlášeného věřitele v uvedených exekučních řízeních, tato námitka tedy přihlášenému věřiteli nepříslušela, příp. její účinky by zanikly skončením jednotlivých exekučních řízení.

15. Konečně platí, že pokud by jednání žalobce ze dne [datum] bylo neplatné, nic by mu nebránilo po skončení uvedených exekučních řízení provést je znovu bez jakékoli sankce. Jinak řečeno, pokud by jednání žalobce ze dne [datum] bylo neplatné, tak by sice nevedlo k zániku zajištěné pohledávky za úpadcem, správci konkursní podstaty (žalovanému) by však vznikla povinnost poskytnuté plnění žalobci vrátit a žalobce by mohl kdykoli vrácené plnění obratem zaslat žalovanému zpět, tentokrát již zcela platně a bezvadně (žalobce by tak mohl učinit i v průběhu tohoto soudního řízení, a dokonce i po jeho skončení). Podle odvolacího soudu je zřejmé, že závěr o neplatnosti jednání žalobce ze dne [datum], který by měl pouze ten následek, že by donutil žalobce provést identické jednání znovu, je čistě formalistický a nemůže obstát.

16. Z téhož důvodu považuje odvolací soud za bezpředmětnou námitku žalovaného o nepoctivosti jednání žalobce, resp. o tom, že žalobce tímto jednáním zneužil svého práva. Žalovaný v této souvislsoti namítl, že se žalobce dlouhodobě vyhýbal plnění svých závazků, že v době jednání ze dne [datum] se zřejmě nacházel v úpadku a že jednal minimálně v nepřímém úmyslu poškodit své věřitele.

17. K této námitce žalovaného považuje odvolací soud za potřebné předně uvést, že podle § 27 odst. 5 ZKV osoby, jejichž věci, práva nebo pohledávky zajišťují pohledávky (§ 28) vůči úpadci, správce vyzve, aby do 30 dnů vyplatily ve prospěch konkursní podstaty zajištěné pohledávky nebo aby ve stejné lhůtě složily cenu věci, práva nebo pohledávky, jimiž je pohledávka zajištěna. Nevyplatí-li uvedené osoby zajištěnou pohledávku nebo nesloží-li cenu věci, práva nebo pohledávky, zapíše správce věc, právo nebo pohledávku do soupisu podstaty (§ 18).

18. Podle ustálených závěrů soudní praxe platí, že je-li osobní dlužník v konkursu, zprostí se zástavní dlužník povinnosti plnit (uspokojit zástavního věřitele v rozsahu zajištění ze zástavy) jen tím, že plní ve prospěch podstaty [vedle toho, že správci konkursní podstaty umožní zpeněžení zástavy, typicky tak, že uhradí zajištěnou pohledávku nebo (převyšuje-li zajištěná pohledávka cenu zástavy) složí cenu zástavy]. Možnost přivodit zánik zástavního práva tím, že do konkursní podstaty osobního dlužníka uhradí zajištěnou pohledávku nebo (převyšuje-li zajištěná pohledávka cenu zástavy) složí obvyklou cenu zástavy, má zástavní dlužník až do zpeněžení zástavy. Jestliže zástavní dlužník před zpeněžením zástavy sepsané do konkursní podstaty osobního dlužníka postupem podle § 27 odst. 5 ZKV uhradí do konkursní podstaty úpadce celou zajištěnou pohledávku, zástavní právo tím zaniká (v souladu s § 170 odst. 1 písm. a/ obč. zák.) bez zřetele k tomu, že se tak stalo po marném uplynutí lhůty k tomu určené ve výzvě správce konkursní podstaty a po pravomocném zamítnutí žaloby, kterou se zástavní dlužník domáhal vyloučení zástavy z konkursní podstaty úpadce; to, že zástavní dlužník již nemá k dispozici právní nástroj, jehož prostřednictvím by si za trvání konkursu mohl vynutit vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, nemá na uvedený závěr žádného vlivu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 32 Cdo 2584/98, uveřejněný pod č. 74/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 594/2005, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. 29 Cdo 168/2019).

19. Z uvedeného plyne, že zástavní dlužník má zákonem garantované právo přivodit zánik zástavního práva tím, že do konkursní podstaty osobního dlužníka uhradí zajištěnou pohledávku. Přímým důsledkem výkonu tohoto práva je povinnost správce konkursní podstaty vyloučit zastavenou věc z konkursní podstaty, v důsledku čehož ztrácí správce konkursní podstaty k věci jakékoli dispoziční oprávnění. Správce konkursní podstaty je povinen zákon respektovat a postupovat uvedeným způsobem, naopak mu nepřísluší vyhýbat se stanovenému zákonnému postupu poukazem na námitky, které vyplývají ze vztahů existujících mimo dané konkursní řízení.

20. Dále lze uvést, že občanské právo upravuje sankce, které stíhají právní jednání, je-li je v rozporu se zákonem či je-li jiným způsobem vadné. Tyto sankce se uplatňují i v případech zmiňovaných žalovaným, zejm. jde o neplatnost právních úkonů (jednání) pro rozpor se zákonem či dobrými mravy, obecná neúčinnost a odporovatelnost právních úkonů zkracujících uspokojení vymahatelných pohledávek věřitele, neúčinnost a odporovatelnost právních úkonů v souvislosti s úpadkem (insolvencí) atd. Pokud však občanské právo přímo upravuje konkrétní nástroj určený k řešení konkrétní vady právního úkonu, nelze k řešení takové vady využívat jiné právní nástroje, které k řešení této vady nejsou určeny, včetně obecných korektivů poctivosti a zneužití práva, jež se uplatňují tehdy, pokud konkrétní nástroj k řešení určité vady není k dispozici.

21. Odvolací soud proto uvádí, že v této věci vedené mezi žalobce a žalovaným jako správcem konkurzní podstaty úpadce soudu nepříslušní posuzování otázky, zda žalobce plnil své závazky vůči jiným osobám, zda měl více věřitelů a zda je hodlal svým jednáním poškodit. K řešení těchto otázek jsou určeny konkrétní zákonem upravené právní nástroje, nikoli námitky spočívající na obecných korektivech platnosti právního jednání uplatňované správcem konkursní podstaty úpadce, tedy osoby zcela odlišné od věřitelů či smluvních partnerů žalobce. Posouzení podmínek úpadku pak přísluší konkursnímu soudu v rámci konkursního řízení s případnými konkrétními důsledky v následném konkursu, nikoli obecnému soudu v projednávané věci.

22. Za zásadní pak v této souvislosti považuje odvolací soud výše zmíněnou skutečnost, že i kdyby jednání žalobce ze dne [datum] nevyvolávalo právní účinky pro rozpor s principem poctivosti či bylo zneužitím práva, které nepožívá právní ochrany, nic by žalobci nebránilo kdykoli později takové jednání znovu platně provést. I kdyby tedy jednání žalobce ze dne [datum] bylo nepoctivé (zneužívající) a nevyvolalo právní následky, pak by sice v té době nevedlo k zániku zajištěné pohledávky za úpadcem, žalobce by však mohl takové jednání kdykoli později zopakovat (a to až do zpeněžení nemovitostí v konkursu, k němuž však zatím nedošlo), tentokrát již s plnými právními účinky. Jak bylo uvedeno výše, závěr o neplatnosti, resp. nezpůsobilosti jednání žalobce ze dne [datum] vyvolat právní následky, který by vedl pouze k tomu, že by donutil žalobce provést identické jednání znovu, je čistě formalistický a nemůže obstát. I z tohoto důvodu odvolací soud nepovažuje za významné zjišťování konkrétních okolností namítaných žalovaným, které zde byly dne [datum], protože tyto žalovaným tvrzené okolnosti nemohly žalobce trvale vyloučit z možnosti uhradit v konkursním řízení zajištěnou pohledávku a tím přivodit zánik předmětných zástavních práv. Mimo to je třeba poukázat i na jednání žalovaného, který sice dovozuje, že platba žalobce dne [datum] vůči žalovanému byla neplatná či neúčinná a nevedla k zániku zajištěných pohledávek, přesto jedná po celou dobu v rozporu s tímto tvrzením, když žalobci nevrátil zpět poskytnuté plnění, čímž mu znemožňuje tuto částku obratem zpětně uhradit a dosáhnout (teď již bezvadného) splnění zajištěných pohledávek.

23. Odvolací soud proto uzavírá, že nelze považovat za důvodnou námitku nepoctivosti jednání žalobce ze dne [datum], pokud žalobce tímto jednáním pouze vykonával právo, které mu zákon (§ 27 odst. 5 ZKV) přiznává a umožňuje mu v konkursním řízení dosáhnout zániku zajištěné pohledávky i zástavních práv a vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty a které by žalobce mohl provést stejným způsobem a se stejnými následky i kdykoli později v průběhu konkursního řízení.

24. Za důvodnou odvolací soud nepovažuje ani námitku žalovaného, že soud neprovedl jím navržené důkazy týkající se jeho tvrzení, že jednání žalobce bylo nepoctivé, protože žalobce měl v té době dluhy dlouhodobě po lhůtě splatnosti, resp. že soud některé důkazy týkající se tvrzení žalovaného o nepoctivosti jednání žalobce nezohlednil. Jak bylo uvedeno výše, tvrzení žalovaného nejsou způsobilá věcně odůvodnit námitku nepoctivosti předmětného jednání žalobce, provádění dalších důkazů ohledně žalobcem tvrzených skutečností zakládajících nepoctivost jednání žalobce tedy nebylo v projednávané věci potřebné. Soud nemohl pochybit, pokud některé z těchto důkazů neprovedl nebo pokud některé důkazy v této souvislosti provedené dostatečně nezohlednil.

25. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

26. Odvolací soud se dále zabýval námitkou žalovaného ohledně jeho povinnosti vydat žalobci kvitanci o splnění zajištěných pohledávek.

27. Podle závěrů Nejvyššího soudu nevydá-li správce konkursní podstaty osobního dlužníka zástavnímu dlužníku potvrzení o tom, že úhradou zajištěné pohledávky do konkursní podstaty zaniklo zástavní právo váznoucí na nemovitostech, které pohledávku zajišťovaly, a posuzuje-li se zánik zástavního práva podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum], může se zástavní dlužník úspěšně domáhat žalobou podanou proti správci konkursní podstaty určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem; právo domáhat se soudně vydání potvrzení o zániku zástavního práva zástavní dlužník nemá. Nevydá-li správce konkursní podstaty osobního dlužníka zástavnímu dlužníku na jeho žádost písemné potvrzení (kvitanci) o tom, že do konkursní podstaty zcela nebo zčásti uhradil zajištěnou pohledávku, a posuzuje-li se splnění povinnosti vystavit takové potvrzení podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum], může se zástavní dlužník úspěšně domáhat žalobou podanou proti správci konkursní podstaty u obecného soudu vydání (vystavení) takového potvrzení bez zřetele k tomu, že pokyn, aby správce konkursní podstaty takové potvrzení (kvitanci) vystavil, odmítl udělit konkursní soud (při výkonu dohlédací činnosti).

28. V projednávané věci žalovaný jako správce konkursní podstaty osobního dlužníka nevydal žalobci jako zástavnímu dlužníku potvrzení o tom, že úhradou zajištěné pohledávky do konkursní podstaty zaniklo zástavní právo váznoucí na nemovitostech, žalobce se proto může domáhat určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem. Žalovaný však žalobci nevydal ani písemní potvrzení (kvitanci) o tom, že do konkursní podstaty zcela uhradil zajištěnou pohledávku, žalobce má proto právo domáhat se proti žalovanému vystavení takového potvrzení.

29. Soud proto postupoval správně, pokud žalovanému uložil povinnost vydat žalobci potvrzení o tom, že dne [datum] uhradil pohledávku zajištěnou zástavními právy na nemovitostech. Není důvodná námitka žalovaného, že identifikace pohledávek je zcela nedostatečná, protože neobsahuje identifikaci dluhu, na který dlužník plnil. Soud ve výroku, kterým uložil žalovanému povinnost vydat potvrzení o splnění dluhu výslovně uvedl příslušná rozhodnutí Finančního úřadu v [adresa], podle kterých vznikla předmětná zástavní práva a ve kterých jsou zajištěné pohledávky přesně specifikovány.

30. Odvolací soud se neztotožnil pouze se zněním příslušného výroku, ve kterém soud uvedl, že žalovaný je povinen vydat žalobci potvrzení, že plněním do konkursní podstaty úpadce uhradil zcela pohledávku ve výši 1.273.675,19 Kč zajištěnou zástavními právy, přestože ve skutečnosti nešlo o pohledávku jednu, ale o více pohledávek specifikovaných v rozhodnutích Finančního úřadu v [adresa]. Odvolací soud proto tento (jinak věcně správný) výrok změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) a zavázal žalovaného vydat žalobci potvrzení o tom, že dne [datum] uhradil žalobce do konkursní podstaty úpadce zcela pohledávky, které byly zajištěny předmětnými zástavními právy na nemovitostech.

31. O nákladech účastníků řízení odvolací soud rozhodl podle úspěchu ve věci a úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil, rozhodoval vedle nákladů odvolacího řízení také o nákladech řízení u soudu I. stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

32. Náklady žalovaného v řízení před soudy obou stupňů zahrnují zaplacený soudní poplatek ve výši 7.000 Kč, odměnu za zastupování advokátem za 9,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba ze dne [datum], vyjádření k námitce věcné nepříslušnosti ze dne [datum] /podání nikoli ve věci samé, odměna ve výši poloviny úkonu/, účast u jednání soudu I. stupně dne [datum] /odměna za dva úkony za účast u jednání, které přesáhlo dvě hodiny/, replika k vyjádření žalovaného ze dne [datum], účast u jednání soudu I. stupně dne [datum], vyjádření k odvolání ze dne [datum], účast u jednání odvolacího soudu), která podle § 7 bod 5, § 9 odst. 1 a odst. 4 písm. b/ a § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. činí 3.500 Kč/úkon, náhradu hotových výdajů zástupce žalovaného podle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 10 úkonů právní služby ve výši 300 Kč/úkon, a DPH 21 % z odměny a náhrad ve výši 7.612,50 Kč, celkem tedy 50.862,50 Kč.

Poučení