49 CO 149/2020 - 263

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Moniky Kyselové a soudců Mgr. Pavly Kohoutkové a JUDr. Jiřího Handlara ve věci žalobkyně: ; [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: ; [právnická osoba], IČ: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] o vyloučení nemovitých věcí z [anonymizováno], o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2020, č. j. 50 C 408/2014-234, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v části výroku II., ve které byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vyloučení nemovitých věcí z [anonymizováno] provedené zřízením [anonymizováno] zástavního práva a prodejem nemovitých věcí, která byla nařízena usnesením Městského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2013, č.j. [číslo jednací], k jejímuž provedení byl pověřen soudní [anonymizováno] Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], nemovité věci, a to pozemku [parcelní číslo], pozemku [parcelní číslo], stavby [adresa], postavené na pozemku [parcelní číslo], jednotky – bytu [číslo] vymezené v budově [adresa] postavené na pozemku [parcelní číslo], včetně podílu na společných částech této budovy a tohoto pozemku ve výši id [číslo], jednotky – bytu [číslo] vymezené v budově [adresa] postavené na pozemku [parcelní číslo], včetně podílu na společných částech této budovy a tohoto pozemku ve výši id [číslo], jednotky – bytu [číslo] vymezené v budově [adresa] postavené na pozemku [parcelní číslo], včetně podílu na společných částech této budovy a tohoto pozemku ve výši id [číslo], jednotky – bytu [číslo] vymezené v budově [adresa] postavené na pozemku [parcelní číslo], včetně podílu na společných částech této budovy a tohoto pozemku ve výši id [číslo], a jednotky – bytu [číslo] vymezené v budově [adresa] postavené na pozemku [parcelní číslo], včetně podílu na společných částech této budovy a tohoto pozemku ve výši id [číslo], vše v k. ú. [část obce], obec Brno, mění tak, že se z [anonymizováno] provedené zřízením [anonymizováno] zástavního práva a prodejem nemovitých věcí, která byla nařízena usnesením Městského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2013, č.j. [číslo jednací], k jejímuž provedení byl pověřen soudní [anonymizováno] Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], vylučují nemovité věci, a to pozemek [parcelní číslo], pozemek [parcelní číslo], stavba [adresa], postavené na pozemku [parcelní číslo], jednotka – byt [číslo] vymezená v budově [adresa] postavené na pozemku [parcelní číslo], včetně podílu na společných částech této budovy a tohoto pozemku ve výši id [číslo], jednotka – byt [číslo] vymezená v budově [adresa] postavené na pozemku [parcelní číslo], včetně podílu na společných částech této budovy a tohoto pozemku ve výši id [číslo], jednotka – byt [číslo] vymezená v budově [adresa] postavené na pozemku [parcelní číslo], včetně podílu na společných částech této budovy a tohoto pozemku ve výši id [číslo], jednotka – byt [číslo] vymezená v budově [adresa] postavené na pozemku [parcelní číslo], včetně podílu na společných částech této budovy a tohoto pozemku ve výši id [číslo], a jednotka – byt [číslo] vymezená v budově [adresa] postavené na pozemku [parcelní číslo], včetně podílu na společných částech této budovy a tohoto pozemku ve výši id [číslo], vše v k. ú. [část obce], obec Brno.

II. Ve zbývající části se výrok II. rozsudku soudu I. stupně potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto, že se z [anonymizováno] provedené zřízením [anonymizováno] zástavního práva a prodejem nemovitých věcí, která byla nařízena usnesením Městského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2013, č.j. [číslo jednací], k jejímuž provedení byl pověřen soudní [anonymizováno] Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], vylučují nemovité věci, a to pozemek [parcelní číslo] o výměře 837 m2 v k. ú. [obec], obec Želešice na [list vlastnictví] (výrok I.), že se zamítá žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vyloučení nemovitých věcí z [anonymizováno] provedené zřízením [anonymizováno] zástavního práva a prodejem nemovitých věcí, která byla nařízena usnesením Městského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2013, č.j. [číslo jednací], k jejímuž provedení byl pověřen soudní [anonymizováno] Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], a to pozemku p. [číslo] pozemku [parcelní číslo], pozemku [parcelní číslo], budovy [adresa], postavené na pozemku p. [číslo] budovy bez čísla popisného a evidenčního postavené na pozemku [parcelní číslo], vše v k. ú. [část obce], obec Brno, a pozemku [parcelní číslo], pozemku [parcelní číslo], stavby [adresa], postavené na pozemku [parcelní číslo], jednotky – bytu [číslo] vymezené v budově [adresa] postavené na pozemku [parcelní číslo], včetně podílu na společných částech této budovy a tohoto pozemku ve výši id [číslo], jednotky – bytu [číslo] vymezené v budově [adresa] postavené na pozemku [parcelní číslo], včetně podílu na společných částech této budovy a tohoto pozemku ve výši id [číslo], jednotky – bytu [číslo] vymezené v budově [adresa] postavené na pozemku [parcelní číslo], včetně podílu na společných částech této budovy a tohoto pozemku ve výši id [číslo], jednotky – bytu [číslo] vymezené v budově [adresa] postavené na pozemku [parcelní číslo], včetně podílu na společných částech této budovy a tohoto pozemku ve výši id [číslo], jednotky – bytu [číslo] vymezené v budově [adresa] postavené na pozemku [parcelní číslo], včetně podílu na společných částech této budovy a tohoto pozemku ve výši id [číslo], vše v k. ú. [část obce], obec Brno (výrok II.), a že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 900,18 Kč (výrok III.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vyloučení nemovitých věcí z [anonymizováno] vedené žalovaným proti manželovi žalobkyně [jméno] [příjmení], nařízené usnesením Městského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2013, č. j. [číslo jednací], s tím, že nemovité věci nepatří do společného jmění žalobkyně a jejího manžela, povinného v [anonymizováno] řízení, ale do výlučného vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně se domáhala vyloučení pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], dále nemovitých věcí v k. ú. [část obce], a to budovy [adresa] na pozemku [parcelní číslo], pozemku [parcelní číslo] a bytových jednotek [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] vymezených v budově [adresa] (dále též„ nemovitosti v k. ú. [část obce]“), a dále nemovitých věcí v k. ú. [část obce], a to budovy č. o. 229 na pozemku [parcelní číslo], pozemku [parcelní číslo], budovy bez č.p. na pozemku [parcelní číslo], pozemku [parcelní číslo] a pozemku p. [číslo] (dále též„ nemovitosti v k. ú. [část obce]). Žalobkyně pořídila nemovitosti z vlastních peněžních prostředků, a navíc uzavřela se svým manželem dne [datum] a [datum] [anonymizováno] o zúžení společného jmění manželů, o kterých žalovaný v době vzniku vymáhané [anonymizováno] pohledávky věděl.

3. Soudem I. stupně bylo zjištěno, že dne [datum] uzavřela žalobkyně s [jméno] [příjmení], [datum narození], manželství, které stále trvá, že dne [datum] výstavce ([právnická osoba]) vystavil [anonymizováno] [číslo] kterou za výstavce a současně též jako aval podepsal manžel žalobkyně [jméno] [příjmení], který byl jednatelem výstavce, že dne [datum] vydal Krajský soud v Brně [anonymizováno] platební rozkaz č. j. [číslo jednací], kterým ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2012, č. j. [číslo jednací], bylo uloženo firmě [právnická osoba] a manželovi žalobkyně [jméno] [příjmení] společně a nerozdílně zaplatit [právnická osoba] [anonymizováno] peníz 2.372.451 Kč s příslušenstvím ([anonymizováno] platební rozkaz nabyl právní moci [datum]), že Městský soud v Brně usnesením ze dne 25. 1. 2013, č. j. [číslo jednací], nařídil proti povinnému [jméno] [příjmení] [anonymizováno] k uspokojení pohledávky žalovaného (oprávněného) ve výši 2.372.451 Kč s příslušenstvím, že [anonymizováno] příkazy k provedení [anonymizováno] (v rozsudku specifikovanými) byly postiženy nemovité věci (zřízením soudcovského zástavního práva nebo prodejem nemovitostí), jejichž vyloučení z [anonymizováno] se žalobkyně v projednávané věci domáhá, a že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2010, č. j. [číslo jednací], bylo zúženo SJM žalobkyně a [jméno] [příjmení] až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti (rozsudek nabyl právní moci [datum]). Soud vyšel dále ze zjištění, že dne [datum] žalobkyně koupila pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] za kupní cenu ve výši 80.000 Kč, která byla zaplacena z jejích výlučných prostředků, tento pozemek tedy žalobkyně nabyla do svého výlučného vlastnictví (ve vztahu k tomuto pozemku bylo žalobě vyhověno výrokem I. napadeného rozsudku, který nebyl odvoláním napaden a nabyl právní moci). Ve vztahu k nemovitým věcem v k. ú. [část obce] soud I. stupně zjistil, že dne [datum] uzavřel manžel žalobkyně [jméno] [příjmení] kupní [anonymizováno], na základě které nabyl spoluvlastnický podíl id. k pozemku [parcelní číslo], pozemku [parcelní číslo] a budově [adresa] na pozemku [parcelní číslo], že dne [datum] uzavřela žalobkyně a její manžel [anonymizováno] o zúžení SJM, v níž se dohodli, že součástí jejich SJM budou pouze věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, které budou oběma nebo některým z nich pořízeny, a jiné věci, práva či závazky, s výjimkou věcí tvořících obvyklé vybavení domácnosti, již nebudou do SJM nabývat, že dne [datum] uzavřela žalobkyně a její manžel [anonymizováno] o zúžení SJM, v níž se dohodli, že v jejich SJM již dále nebude spoluvlastnický podíl id. k uvedeným nemovitostem v k. ú. [část obce] a tento bude nadále ve výlučném vlastnictví žalobkyně, že dne [datum] se manžel žalobkyně [jméno] [příjmení] stal výlučným vlastníkem druhého spoluvlastnického podílu id. ke stejným nemovitostem (tyto zdědil po své matce), že dne [datum] žalobkyně a její manžel [jméno] [příjmení] prohlášením vlastníka o vymezení jednotek v budově [adresa] na pozemku [parcelní číslo] vymezili v budově jednotky (byty) [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] že dne [datum] uzavřela žalobkyně a její manžel dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k budově [adresa] na pozemku [parcelní číslo], pozemku [parcelní číslo] a k bytovým jednotkám [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] s tím, že uvedené nemovité věci nabyla do svého výlučného vlastnictví žalobkyně, která se zavázala zaplatit svému manželovi na vypořádání částku 1.000.000 Kč. Ve vztahu k nemovitým věcem v k. ú. [část obce] soud I. stupně zjistil, že kupní [anonymizováno] ze dne [datum] nabyla žalobkyně budovu ev. [číslo] na pozemku [parcelní číslo] za kupní cenu ve výši 500.000 Kč, že kupní [anonymizováno] ze dne [datum] nabyla žalobkyně budovu bez ev. č. na pozemku [parcelní číslo] za kupní cenu ve výši 30.000 Kč a že kupní [anonymizováno] ze dne [datum] žalobkyně nabyla pozemek [parcelní číslo], pozemek [parcelní číslo] a pozemek p. [číslo] za dohodnutou kupní cenu ve výši 520.904 Kč.

4. Soud I. stupně dospěl k závěru, že nemovité věci v k. ú. [část obce] a v k.ú. [část obce] z [anonymizováno] vyloučit nelze. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl seznámen s obsahem [anonymizováno] o zúžení společného jmění manželů ze dne [datum] a ze dne [datum]. Za nedostatečné soud považoval tvrzení manžela žalobkyně, že tyto listiny předal blíže neztotožněnému kolegovi Ing. [příjmení], která za žalovaného komplexně vyřizovala úvěr pro [právnická osoba] sat. Ing. [příjmení] v této věci jednala pouze s manželem žalobkyně, od něhož však žádné listiny prokazující zúžení SJM nepřevzala a do příslušného spisu nezaložila. Pokud žalovanému nebyl obsah dohod ze dne [datum] a ze dne [datum] znám, nemůže se žalobkyně těchto dohod vůči němu dovolávat. [příjmení] závěr platí i pro rozsudek o zúžení SJM žalobkyně a jejího manžela, který je závazný pouze pro účastníky řízení. V případě nemovitých věcí v k. ú. [část obce] žalobkyně neprokázala, že by kupní cenu za tyto nemovité věci uhradila ze svých výlučných prostředků. Žalobkyně tvrdila, že prostředky na úhradu kupních cenu získala z nájemného z nemovitosti [adresa] v k. ú. [část obce] získaného z nájemních [anonymizováno] uzavřených v letech 2002 a 2003, které byly soudu předloženy, z těchto [anonymizováno] však nelze zjistit, zda nájemné bylo příjmem výlučně žalobkyně, nebo i jejího manžela. Žalobkyně dále neprokázala, že by příjmy z nájmu byly účelově použity na úhradu kupních cen nemovitých věci v k. ú. [část obce]. [příjmení] závěr platí ve vztahu k úhradě vypořádacího podílu ve výši 1.000.000 Kč podle dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobkyně a jejího manžela ze dne [datum], na jejímž základě žalobkyně nabyla podíl id. na nemovitostech v k. ú. [část obce]. Žalobkyně ani v tomto případě neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, že by vypořádací podíl uhradila ze svých výlučných prostředků.

5. Proti výrokům II. a III. rozsudku soudu I. stupně podala žalobkyně odvolání. Uvedla, že za stěžejní považuje skutečnost, zda byl žalovaný seznámen s listinami, kterými bylo zúženo SJM žalobkyně a povinného ze dne [datum] a [datum]. Soud nesprávně zhodnotil výpověď svědkyně [příjmení], která si sice nepamatovala přesné okolnosti uzavírání příslušné úvěrové [anonymizováno], popsala však jasný metodický plán, jak žalovaný při sjednávání úvěru postupoval. Praxí žalovaného bylo to, že se provozní úvěr zajišťoval [anonymizováno]. Pokud byl úvěrovaný (nebo logicky ručitel) ženatý, musel být dán souhlas manželky, a pokud takový souhlas absentoval, pak se uvedlo, proč manželka předmětný souhlas neudělila. V případě, že souhlas manželky absentoval pro zúžení SJM, předkládaly se tyto listiny bance. Shodně vypověděl i manžel žalobkyně, když uvedl, že žalovaný požadoval podepsat [anonymizováno] rovněž žalobkyní, a protože měl se žalobkyní rozdělené SJM, musel tuto skutečnost žalovanému prokázat a předmětné [anonymizováno] předložit. Z popsaného postupu žalovaného při sjednávání úvěru je zjevné, že jí byly předloženy listiny prokazující rozdělení SJM žalobkyně s avalem [anonymizováno], tj. povinným. Soud dále pochybil, pokud dospěl závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně měla příjmy z nájmu nemovitostí v k. ú. [část obce]. Jen z daňového přiznání ze dne [datum] vyplynulo, že žalobkyně dosáhla čistého ročního obratu z nájmu ve výši 918.000 Kč. Úvahy soudu o tom, kdo byl oprávněným z nájmu nemovitostí v k. ú. [část obce] jsou zcela irelevantní. Nemovitosti v k. ú. [část obce] měla žalobkyně spolu s povinným v podílovém spoluvlastnictví, které bylo vypořádáno dohodou ze dne [datum], kdy se výlučným vlastníkem nemovitostí stala žalobkyně. Od tohoto dne bylo i nájemné z nemovitostí v k. ú. [část obce] výlučným příjmem žalobkyně včetně nájemného ze [anonymizováno] uzavřených v roce 2003 či 2005. Soud dále pochybil, pokud se zabýval otázkou, zda žalobkyně disponovala částkou 1.000.000 Kč na vypořádání spoluvlastnictví nemovitostí v k. ú. [část obce]. Žalobkyně předně prokázala, že byla dostatečně solventní k tomu, aby předmětnou částku povinnému uhradila ze svých výlučných prostředků. Ani v případě, že by žalobkyně neuhradila povinnému předmětnou částku, nemá tato skutečnost vliv na vypořádání spoluvlastnictví. Pokud žalobkyně neuhradila povinnému částku 1.000.000 Kč na vypořádání spoluvlastnictví, pak povinný za žalobkyní eviduje neuhrazenou pohledávku. Tato skutečnost se však nedotýká a nezneplatňuje samotné vypořádání podílového spoluvlastnictví, které je na tomto zcela nezávislé. Soud pak dále pochybil, pokud dospěl závěru, že žalobkyně neprokázala, že by disponovala částkou 1.500.000 Kč ze zamýšleného prodeje jednotky [číslo] v k. ú. [část obce], obci [obec]. Kupní cenu jednotky [číslo] sjednala žalobkyně s kupujícím – [jméno] [příjmení] ve výši 1.500.000 Kč. [jméno] [příjmení] za účelem nákupu jednotky vyřídil úvěr u společnosti [právnická osoba] ve výši 900.000 Kč [obec] jednotky se ale nerealizovala a [jméno] [příjmení] předal a ponechal žalobkyni částku 900.000 Kč s tím, že tuto bude žalobkyně [jméno] [příjmení] splácet tak, že ji za něj bude splácet společnosti [právnická osoba] Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl v celém rozsahu.

6. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že zcela souhlasí se závěrem soudu, že nebylo prokázáno, že by byl seznámen s obsahem [anonymizováno] o zúžení společného jmění manželů, neboť z provedených důkazů nebylo možno vyvodit jiný (opačný) závěr. Z výslechu Ing. [jméno] [příjmení], bývalé zaměstnankyně žalovaného, nebylo zjištěno, že by předmětné [anonymizováno] o zúžení společného jmění byly žalovanému předloženy, tato svědkyně pouze uvedla, jak se v takových případech obecně postupovalo a výslovně uvedla, že s ohledem na měnící se pravidla banky mohly nastat různé výjimky. Žalovaný také souhlasí s názorem soudu, že žalobkyně neprokázala, že příjmy z nájmu podle předložených nájemních [anonymizováno] byly účelově použity na úhradu kupní ceny nemovitostí v k. ú. [část obce], a že se jednalo o její výlučné prostředky. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

7. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadené části i řízení předcházející jeho vydání (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům.

8. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na to, že [anonymizováno] byla nařízena usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum], a [anonymizováno] o zúžení společného jmění byly uzavřeny [datum] a [datum] - podle občanského soudního řádu a [anonymizováno] řádu znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II., bod 1. a čl. IV., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a to i když návrh na vyloučení nemovitostí z [anonymizováno] byl podán dne [datum] – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3731/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4525/2014 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 31 Cdo 4087/2013) a podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do [datum] (§ 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), dále jen „obč. zák.“.

9. Podle § 267 odst. 1 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

10. Podle § 267 odst. 2 o. s. ř. obdobně podle odstavce 1 se postupuje, byl-li nařízeným výkonem rozhodnutí postižen majetek patřící do společného jmění manželů nebo který se považuje za součást společného jmění manželů (§ 262a odst. 1), avšak vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů při používání majetku, který podle [anonymizováno] o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů nebo podle [anonymizováno] o vyhrazení vzniku společného jmění ke dni zániku manželství nepatřil do společného jmění manželů, a oprávněnému byl v době vzniku vymáhané pohledávky znám obsah [anonymizována dvě slova] a/), náležel výhradně povinnému proto, že jej nabyl před manželstvím, dědictvím, darem, za majetek náležející do jeho výlučného majetku nebo podle předpisů o restituci majetku, který měl ve vlastnictví před uzavřením manželství nebo který mu byl vydán jako právnímu nástupci původního vlastníka, anebo že slouží podle své povahy jen jeho osobní potřebě ([anonymizováno] b/).

11. Podle [ustanovení pr. předpisu] [anonymizováno] na majetek patřící do společného jmění manželů lze provést také tehdy, jde-li o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení [anonymizováno] považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl [anonymizováno] zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nebo že byl [anonymizováno] vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství.

12. Podle § 262a odst. 1 o. s. ř. výkon rozhodnutí na majetek patřící do společného jmění manželů lze nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení výkonu rozhodnutí považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl [anonymizováno] zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nebo že byl [anonymizováno] vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství.

13. Odvolací soud se předně zabýval vyloučením nemovitých věcí v k. ú. [část obce] z předmětné [anonymizováno] a dospěl k závěru, že v tomto rozsahu je návrh žalobkyně důvodný.

14. Ze závěrů soudu I. stupně (které nebyly v odvolacím řízení zpochybněny) vyplývá, že žalobkyně uzavřela s povinným [jméno] [příjmení] manželství dne [datum], které trvá, že manželovi žalobkyně vznikl jeho vlastní [anonymizováno] závazek ze [anonymizováno] vystavené dne [datum] [právnická osoba] sat, a.s., kterou manžel žalobkyně podepsal jako aval, že dne [datum] uzavřel manžel žalobkyně kupní [anonymizováno], na základě které ze společných prostředků koupil spoluvlastnický podíl id. k nemovitostem v k. ú. [část obce] (takže se tento podíl stal součástí SJM žalobkyně a jejího manžela), že dne [datum] uzavřela žalobkyně a její manžel [anonymizováno] o zúžení zákonem stanoveného rozsahu SJM, v níž se dohodli na tom, že součástí jejich SJM budou pouze věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, že dne [datum] uzavřela žalobkyně a její manžel [anonymizováno] o zúžení SJM, v níž se dohodli, že spoluvlastnický podíl id. na nemovitostech v k. ú. [část obce] bude nadále ve výlučném vlastnictví žalobkyně, že dne [datum] se manžel žalobkyně stal výlučným vlastníkem spoluvlastnického zbývajícího podílu id. na nemovitostem v k. ú. [část obce], že dne [datum] žalobkyně a její manžel prohlášením vlastníka o vymezení jednotek v budově [adresa] na [parcelní číslo] vymezili v budově jednotlivé jednotky (byty), a že dne [datum] uzavřela žalobkyně a její manžel dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem v k. ú. [část obce] s tím, že nemovité věci nabyla do svého výlučného vlastnictví žalobkyně, která se zavázala zaplatit svému manželovi na vypořádání částku 1.000.000 Kč.

15. Podle závěrů soudní praxe nelze vést [anonymizováno] (výkon rozhodnutí) k vymáhání dluhu vzniklého za trvání manželství jen jednomu z manželů na majetek ze zaniklého (zúženého či zrušeného) společného jmění manželů, u kterého již nastalo vypořádání a který po vypořádání připadl do vlastnictví manžela povinného, byť se jednalo o vypořádání částečné, neobsahující dohodu manželů o vypořádacím podílu za takový majetek. Tento závěr platí v režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2967/2019).

16. Z uvedeného předně plyne, že v projednávané věci nelze vést [anonymizováno] na spoluvlastnický podíl id. na nemovitostech v k. ú. [část obce], ve vztahu k němuž bylo SJM žalobkyně a jejího manžela dohodou ze dne [datum] zúženo a dohodou ze dne [datum] (tedy před zahájením [anonymizováno] i před vznikem vymáhané pohledávky) vypořádáno tak, že výlučným vlastníkem podílu se stala žalobkyně.

17. Druhý (zbývající) podíl id. na nemovitostech v k. ú. [část obce] získal manžel žalobkyně děděním dne [datum] do svého výlučného vlastnictví. Následně žalobkyně a její manžel dne [datum] (tedy ještě před vznikem vymáhané pohledávky) uzavřeli dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem v k. ú. [část obce] tak, že výlučným vlastníkem nemovitostí se stala žalobkyně. Z uvedeného plyne, že druhý podíl id. na nemovitostech v k. ú. [část obce] nebyl nikdy součástí SJM žalobkyně a jejího manžela, tento podíl vlastnil nejprve výlučně manžel žalobkyně a po zániku spoluvlastnictví se stala výlučným vlastníkem nemovitostí žalobkyně.

18. Podle odvolacího soud je třeba zohlednit, že žalobkyně nezískala celé vlastnictví k nemovitostem v k. ú. [část obce] ani koupí spoluvlastnického podílu od jejího manžela, ani dohodou o rozšíření SJM (o podíl manžela na nemovitostech), ale v důsledku zrušení podílového spoluvlastnictví a jeho vypořádáním tím způsobem, že nemovitosti nabyla žalobkyně. Nelze-li [anonymizováno] postihnout věc tvořící SJM, pokud ve vztahu k ní bylo před zahájením [anonymizováno] SJM zrušeno a vypořádáno, tím spíše by nemělo být možné [anonymizováno] postihnout věc, která byla předmětem podílového spoluvlastnictví zrušeného a vypořádaného ještě před zahájením [anonymizováno], pokud žádný z podílů nebyl předmětem SJM (a tedy ani jako předmět SJM postižitelný). 19. [příjmení] závěr by měl platit i v projednávané věci, kdy předmětem zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví byly nemovitosti s podílem žalobkyně, který však jako předmět SJM [anonymizováno] postihnout nelze, a s podílem manžela žalobkyně, který byl v jeho výlučném vlastnictví a také nebyl jako předmět SJM postižitelný. Podle názoru odvolacího soudu nelze [anonymizováno] postihnout nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobkyně, které žalobkyně získala v důsledku zrušení a vypořádání takového podílového spoluvlastnictví. Odvolací soud dodává, že pokud povinný uvedeným jednáním (zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví k nemovitostem v k. ú. [část obce]) snížil svůj [anonymizováno] postižitelný majetek o spoluvlastnický podíl na nemovitostech, mohlo se jednat o odporovatelný právní úkon podle § 42 obč. zák. (za splnění všech zákonných předpokladů), nešlo však o úkon, kterým by se rozšiřovalo SJM účastníků či transformovalo podílové spoluvlastnictví k nemovitostem na SJM. Prostředkem nápravy by v takovém případě byla žaloba na určení, že uvedený právní úkon je vůči věřiteli (oprávněnému) právně neúčinný, nikoli přímé postižení nemovitostí v [anonymizováno] řízení.

20. Odvolací soud se dále zabýval návrhem na vyloučení nemovitých věcí v k. ú. [část obce] z předmětné [anonymizováno] a dospěl k závěru, že v tomto případě návrh žalobkyně důvodný není.

21. Ze závěrů, ke kterým soud I. stupně dospěl ve vztahu k nemovitostem v k. ú. [část obce] (a které nebyly v odvolacím řízení zpochybněny) vyplývá, že za trvání manželství s povinným a po uzavření [anonymizováno] o zúžení SJM až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti žalobkyně nabyla kupní [anonymizováno] ze dne [datum] budovu ev. [číslo] na pozemku [parcelní číslo] za kupní cenu ve výši 500.000 Kč, kupní [anonymizováno] ze dne [datum] budovu bez ev. č. na pozemku [parcelní číslo] za kupní cenu ve výši 30.000 Kč a kupní [anonymizováno] ze dne [datum] pozemky [parcelní číslo], [parcelní číslo] a p. [číslo] za kupní cenu ve výši 520.904 Kč.

22. Ve vztahu k nemovitostem v k. ú. [část obce] by návrh žalobkyně mohl být úspěšný pouze tehdy, pokud by tvrdila a prokázala, že žalovanému byl v době vzniku vymáhané pohledávky znám obsah [anonymizováno] ze dne [datum] o zúžení SJM žalobkyně a jejího manžela ([ustanovení pr. předpisu], nebo pokud by nemovitosti náležely výhradně žalobkyni proto, že je nabyla za majetek náležející do jeho výlučného majetku ([ustanovení pr. předpisu].

23. Žalobkyně v této souvislosti tvrdila, že žalovanému byl obsah [anonymizováno] ze dne [datum] o zúžení SJM znám, když manžel žalobkyně [jméno] [příjmení] tuto [anonymizováno] předal blíže neoznačenému pracovníkovi žalovaného, který byl spolupracovníkem zaměstnankyně žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], která za žalovaného vyřizovala poskytnutí úvěru [právnická osoba] sat, a.s. Manžel žalobkyně jednal s Ing. [příjmení] o poskytnutí úvěru jako statutární zástupce [právnická osoba] sat, a.s. a jako avalista [anonymizováno] ze dne [datum] zajišťující pohledávku na vrácení úvěru. K prokázání svých tvrzení žalobkyně navrhla výslech Ing. [příjmení], výslech manžela žalobkyně [jméno] [příjmení] a příslušný úvěrový spis vedený žalovaným. Důkaz výslechem Ing. [příjmení] a manžela žalobkyně byl proveden soudem I. stupně, odvolací soud doplnil dokazování úvěrovým spisem. Provedené důkazy však tvrzení žalobkyně neprokazují.

24. Ing. [příjmení] si nepamatovala ani na podrobnosti případu, ani na to, že by [anonymizováno] o zúžení SJM převzala či že by byla předána některému z jejích spolupracovníků. [anonymizováno] o zúžení SJM či jakýkoli údaj, který by potvrzoval její předání žalovanému, není obsažen ani v úvěrové dokumentaci. [příjmení] [jméno] [příjmení], který potvrdil skutková tvrzení žalobkyně, považuje odvolací soud za zcela účelovou. Tvrzení svědka, že tak významný dokument, jakým byla [anonymizováno] o zúžení SJM, nepředal Ing. [příjmení], která za žalovaného poskytnutí úvěru kompletně vyřizovala, ale nějaké jiné osobě, kterou neznal a kterou ani nedokáže identifikovat, to vše aniž by si o předání [anonymizováno] vyžádal jakékoli potvrzení, působí zcela nevěrohodně. V7pověď svědka nekoresponduje ani ostatním provedeným důkazům (zejm. obsahu úvěrového spisu, kde o předání [anonymizováno] o zúžení SJM není ani zmínka). Zohlednit je třeba i to, že [jméno] [příjmení] je osobou blízkou žalobkyni. Konečně nelze přehlédnout, že žalobkyně původně tvrdila, že [anonymizováno] o zúžení SJM byla předána přímo Ing. [příjmení] (v žalobě, v doplnění žaloby ze dne [datum] i v doplnění skutkových tvrzení ze dne [datum]), své skutková tvrzení o převzetí [anonymizováno] neznámým pracovníkem žalovaného změnila až po výpovědi Ing. [příjmení], která převzetí [anonymizováno] nepotvrdila.

25. Není důvodná námitka žalobkyně, že výpověď [jméno] [příjmení] koresponduje výpovědi Ing. [příjmení], která popsala praxi žalovaného při zajištění úvěru, kdy úvěrovaný musel doložit buď souhlas manželky, nebo v případě zúžení SJM listiny tuto skutečnost prokazující. Se žalobkyní nelze souhlasit, že by obecná praxe žalovaného popsaná Ing. [příjmení] odpovídala výpovědi svědka [jméno] [příjmení]. Ing. [příjmení] neuvedla, že by bylo obecnou prací žalovaného, že by listiny o zúžení SJM přijímal nikoli zaměstnanec vyřizující poskytnutí úvěru, ale„ nějaký jiný“ zaměstnanec, který úvěr na starosti neměl. Stejně tak neuvedla, že by bylo obecnou praxí žalovaného, pokud mu byla [anonymizováno] u zúžení SJM předána, nevydat o tom úvěrovanému potvrzení a nezaložit takovou listinu do úvěrové dokumentace. K uvedenému lze dodat, že i kdyby bylo obecnou praxí žalovaného vyžadovat po úvěrovaném [anonymizováno] u zúžení SJM, neznamená to, že tak muselo být postupováno i v projednávané věci. Další relevantní důkazy, které by takový postup při předání [anonymizováno] o zúžení SJM v daném případě potvrdily, nebyly v projednávané věci provedeny.

26. Odvolací soud proto uzavírá, že se žalobkyni nepodařilo prokázat (a to i přesto, že byla poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř.), že žalovanému byl obsah [anonymizováno] ze dne [datum] o zúžení SJM znám.

27. Žalobkyně dále tvrdila, že všechny nemovitosti v k. ú. [část obce] nabyla do svého vlastnictví, když kupní ceny podle jednotlivých kupních [anonymizováno] uhradila ze svých výlučných peněžních prostředků, které získala z nájmu bytových jednotek v k. ú. [část obce], popř. z částky 900.000 Kč, kterou měla získat od [jméno] [příjmení] jako plnění z hypotečního úvěru, který si vzal [jméno] [příjmení], a žalobkyně se zavázala za [jméno] [příjmení] úvěr bance uhradit. K prokázání těchto tvrzení žalobkyně předložila nájemní [anonymizováno] z let 2003, 2005 a 2015.

28. Podle odvolacího soudu taková tvrzení žalobkyně nejsou dostatečná. Žalobkyně v řízení tvrdila pouze to, že v době uzavření jednotlivých kupních [anonymizováno] disponovala mimo jiné i vlastními příjmy z nájmu bytů (z úvěru získaného [jméno] [příjmení]), které ve svém souhrnu byly dostatečně vysoké, aby z nich teoreticky mohla být zaplacena každá jednotlivá kupní cena. Z takového tvrzení však žádným způsobem neplyne, že by tyto (a pouze tyto) příjmy žalobkyně byly na uhrazení jednotlivých kupních cen také reálně použity. Jinak řečeno, ze samotné skutečnosti, že žalobkyně měla své vlastní peněžní prostředky, ještě neplyne (a ani plynou nemůže), že by kupní ceny byly z těchto prostředků také uhrazeny. Bylo na žalobkyni, aby u každé jednotlivé kupní ceny označila zcela konkrétní peněžní prostředky, které byly na úhradu kupní ceny použity, a aby doložila, že právě tyto konkrétní peněžní prostředky byly v plném rozsahu v jejím výlučném majetku. Taková tvrzení však žalobkyně neučinila a nedoplnila je ani na výzvu podle § 118a odst. 1 o. s. ř., která jí byla udělena při jednání soudu I. stupně dne [datum] i při jednání odvolacího soudu dne [datum]. Za této situace odvolacímu soudu nezbývá než uzavřít, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení o tom, že nemovitosti v k. ú. [část obce] nabyla za majetek náležející do jejího výlučného majetku, a nemůže být proto ve věci úspěšná.

29. Důvodná není ani námitka žalobkyně, že k uzavření kupní [anonymizováno] ze dne [datum] došlo až po vydání rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2010, č. j. [číslo jednací], o zúžení SJM žalobkyně a jejího manžela, který svými účinky působí i vůči třetím osobám. Rozhodnutí soudu o zúžení SJM má z hlediska postižitelnosti majetku v [anonymizováno] zásadně stejné následky jako [anonymizováno] o zúžení SJM, manžel povinného se ho může vůči třetí osobě dovolat pouze tehdy, bylo-li takové rozhodnutí třetí osobě známo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3580/2013). V projednávané věci uvedená situace nenastala, rozhodnutí soudu o zúžení SJM proto nemá žádný vliv na [anonymizováno] postižitelnost nemovitostí v k. ú. [část obce].

30. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v části výroku II., kterou byla zamítnuta žaloba ve vztahu k nemovitostem v k. ú. [část obce], změnil tak, že žalobě v tomto rozsahu vyhověl a uvedené nemovitosti vyloučil z [anonymizováno] nařízené usnesením Městského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2013, č.j. [číslo jednací] ([ustanovení pr. předpisu]. Ve vztahu ke zbývající části výroku II., kterou byla zamítnuta žaloba ve vztahu k nemovitostem v k. ú. [část obce], byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

31. Při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení vyšel odvolací soud ze závěrů Ústavního soudu, který dovodil, že obecně je nutné považovat za nespravedlivé, aby oprávněný (věřitel), který v předchozích řízeních osvědčil, že důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, a nyní žádá výkon příslušného rozhodnutí, byl povinován k zaplacení náhrady nákladů řízení vůči osobě, která proti němu ve sporu o tzv. excindační žalobě byla úspěšná; soud však [anonymizováno] aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř. v řízení o tzv. excindační žalobě jen tam, kde věřitel (oprávněný) vznik nákladů řízení úspěšné straně nezavinil (např. tehdy, jestliže osoba, jež tvrdí, že má právo k majetku nepřipouštějící výkon rozhodnutí, brání svá práva nikoli z příčiny ležící na straně oprávněného, nýbrž v důsledku jednání soudního [anonymizováno]) (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 292/07).

32. Odvolací soud proto nepřiznal žalobkyni, byť byla úspěšná v převažující části předmětu řízení, právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Úspěch žalobkyně se odvíjel od skutečností zjištěných a prokázaných teprve v průběhu řízení, jakož i z aplikace aktuálních závěrů soudní praxe, nelze proto dovodit, že by řízení bylo vedeno z příčin ležících na straně žalovaného.

Poučení