21 Cdo 4525/2014
Právní věta
Bylo-li exekuční řízení zahájeno před 1. lednem 2013, nelze vzhledem k čl. II bodu 1. a čl. IV bodu 1. přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb. nařídit exekučním příkazem provedení exekuce pro peněžitou pohledávku vůči povinnému k vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů, srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného; na tom nic nemění ani čl. LII bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 303/2013 Sb.
Bylo-li exekuční řízení zahájeno před 1. lednem 2013, nelze vzhledem k čl. II bodu 1. a čl. IV bodu 1. přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb. nařídit exekučním příkazem provedení exekuce pro peněžitou pohledávku vůči povinnému k vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů, srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného; na tom nic nemění ani čl. LII bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 303/2013 Sb.
Citované zákony (34)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 10a § 60 § 82 odst. 1 § 236 odst. 1 § 237 § 240 odst. 1 § 241a odst. 1 § 242 § 243a odst. 1 § 243e odst. 1 § 243e odst. 2 § 254 odst. 1 +7 dalších
- o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, 120/2001 Sb. — § 33e § 35 odst. 2 § 36 odst. 2 § 42 § 44a odst. 4 § 44b § 45 § 46 § 49 odst. 1 písm. h § 52 odst. 1 § 55c odst. 3 § 55 odst. 2 +3 dalších
Rubrum
Exekuce srážkami ze mzdy. Společné jmění manželů. Manžel povinného. Bylo-li exekuční řízení zahájeno před 1. lednem 2013, nelze vzhledem k čl. II bodu 1. a čl. IV bodu 1. přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb. nařídit exekučním příkazem provedení exekuce pro peněžitou pohledávku vůči povinnému k vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů, srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného; na tom nic nemění ani čl. LII bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 303/2013 Sb. Bylo-li exekuční řízení zahájeno před 1. lednem 2013, nelze vzhledem k čl. II bodu 1. a čl. IV bodu 1. přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb. nařídit exekučním příkazem provedení exekuce pro peněžitou pohledávku vůči povinnému k vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů, srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného; na tom nic nemění ani čl. LII bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 303/2013 Sb.
Výrok
Z odůvodnění: Na návrh oprávněného, podaný dne 15. dubna 2008, okresní soud usnesením ze dne 23. dubna 2008, č. j. 3 Nc 4967/2008-6, ve znění opravného usnesení ze dne 14. května 2009, č. j. 3 Nc 4967/2008-18, pravomocným (podle potvrzení ve spise) dne 26. června 2009, nařídil podle vykonatelného platebního rozkazu téhož soudu ze dne 6. února 2008, č. j. 18 Ro 157/2008-11, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 97 505 Kč s příslušenstvím, pro náklady oprávněného a pro náklady exekuce, které budou určeny soudním exekutorem v příkazu k úhradě nákladů exekuce, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudní exekutorku JUDr. M. E., Exekutorský úřad P. Podáním ze dne 16. října 2013, doručeným soudní exekutorce dne 17. října 2013, která jej postoupila soudu prvního stupně podle § 55 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekutorské činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „ex. řád“), navrhla manželka povinného částečné zastavení exekuce pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Návrh odůvodnila tím, že soudní exekutorka vydala dne 16. září 2013 pod č. j. 115 EX 127/08-058 exekuční příkaz, jímž nařídila provedení exekuce srážkou z její mzdy, s čímž nesouhlasí, neboť podle závěru uvedeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2005, sp. zn. 20 Cdo 1642/2004, nelze pro vymožení pohledávky vůči povinnému nařídit exekuci srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manželky povinného. Na tom nic nemění ani novela občanského soudního řádu a exekučního řádu provedená zákonem č. 396/2012 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2013, neboť podle přechodných ustanovení tohoto zákona se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti zákona dokončí (s výjimkami zákonem stanovenými) podle dosavadních právních předpisů. Z tohoto důvodu je proto třeba exekuci nařízenou proti povinnému dokončit podle dosavadních právních předpisů. Okresní soud usnesením ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 3 Nc 4967/2008-47, exekuci částečně podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavil „v rozsahu, jenž se týká srážek ze mzdy manželky povinného“, a rozhodl, že oprávněný je povinen nahradit manželce povinného náklady řízení ve výši 6 800,20 Kč k rukám jejího zástupce. Soud prvního stupně po zjištění, že soudní exekutorka exekučním příkazem ze dne 16. září 2013, č. j. 115 EX 127/08-058, nařídila provedení exekuce proti povinnému srážkami ze mzdy (popř. jiného příjmu) manželky povinného, dospěl k závěru, že exekuce je v tomto rozsahu nepřípustná, neboť pro peněžitou pohledávku vůči povinnému nelze nařídit (a tedy ani provést) výkon rozhodnutí (exekuci) srážkami ze mzdy jeho manželky; v tomto ohledu odkázal na starší judikaturu (rozhodnutí krajského soudu ze dne 29. září 1965, sp. zn. 8 Co 558/65, uveřejněné pod poř. č. 8 ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, č. 1, roč. 1966) i na soudní praxi pozdější (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2005, sp. zn. 20 Cdo 1642/2004). K odvolání oprávněného krajský soud usnesením ze dne 31. března 2014, č. j. 21 Co 97/2014-69, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že exekuce prováděná podle exekučního příkazu soudní exekutorky ze dne 16. září 2013, č. j. 115 EX 127/08-058, srážkami ze mzdy manželky povinného se nezastavuje. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že možnost postihnout výkonem rozhodnutí mzdu nebo jiný příjem manžela povinného byla v českém právním řádu zakotvena § 262a odst. 3 zák. č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, jenž nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2013. Podle části první čl. II bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona sice platí, že řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních předpisů, avšak v době rozhodování odvolacího soudu již nabyl účinnosti zákon č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva (dále jen „zák. č. 303/2013 Sb.“), účinný dnem 1. ledna 2014, jehož přechodná ustanovení neobsahují žádné zvláštní ustanovení, ze kterého by bylo možno dovodit, že na projednávanou věc tento zákon nedopadá; čl. LI tohoto zákona byl ovšem změněn exekuční řád, přičemž přechodná ustanovení k tomuto článku obsahuje čl. LII, podle jehož bodu 2. platí, že exekuční příkaz vydaný po dni nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. v řízeních zahájených před nabytím účinnosti tohoto zákona se řídí zákonem č. 120/2001 Sb., ve znění účinném po dni nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. Pokud tedy soudní exekutorka vydala v dané věci příkaz k provedení exekuce srážkami ze mzdy manželky povinného dne 16. září 2013, tj. po účinnosti zákona č. 396/2012 Sb., pak na něj dopadá režim exekučního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, a to i v případě, že exekuční řízení bylo zahájeno před tímto datem (v dané věci dne 15. dubna 2008). Toto přechodné ustanovení sice výslovně nestanoví, v jakém znění mají být na exekuční příkazy použita příslušná ustanovení občanského soudního řádu, „je však třeba ho vykládat v souvislosti s § 60 o. s. ř.“ a s přechodnými ustanoveními zákona č. 396/2012 Sb., konkrétně čl. IV bod. 1, podle kterého exekuční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních předpisů, s výjimkou dále uvedených ustanovení, která ovšem na tuto věc nedopadají a která se použijí ve znění účinném ode dne nabytí tohoto zákona. Z této úpravy pak plyne závěr, že „pokud se má exekuční příkaz řídit exekučním řádem ve znění účinném po dni nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb., pak se musí ve smyslu čl. IV bodu 1. tohoto zákona řídit i občanským soudním řádem ve znění účinném od 1. ledna 2013“. Odvolací soud uzavřel, že na exekuční příkaz vydaný soudní exekutorkou dne 16. září 2013 se použije § 262a odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2013, které výkon rozhodnutí (exekuci) srážkami ze mzdy manžela povinného „za dále uvedených předpokladů“ připouští, že soudní exekutorka „tak postupovala podle platných právních předpisů“ a že návrh manželky povinného na zastavení tohoto způsobu provádění exekuce není opodstatněný. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala manželka povinného dovolání, jež má za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to, „zda lze na exekuční řízení zahájené před datem 1. ledna 2013, v rámci kterého byl exekuční příkaz vydán po datu 1. ledna 2013, aplikovat § 262a odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2014, resp. § 262a odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013“. Dovolatelka z hlediska dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř. namítá, že již z jazykového výkladu čl. LII bodu 2. zák. č. 303/2013 Sb., lze dovodit, že právní úprava v něm obsažená se týká formálních náležitostí exekučního příkazu, tj. § 47 až 49 ex. řádu, a nikoliv vymezení postižitelného majetku (§ 42 ex. řádu). Nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu dále spočívá v jeho názoru, že čl. LII zák. č. 303/2013 Sb. je nutno vykládat v souvislosti s § 60 o. s. ř. a s přechodnými ustanoveními zák. č. 396/2012 Sb., neboť § 60 o. s. ř. bylo zrušeno již k datu 1. ledna 1992, a čl. IV bod 1. zák. č. 396/2012 Sb. stanoví, že řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 33e, § 44b, §46, § 49 odst. 1 písm. h), § 55c odst. 3, § 66 odst. 4 a § 69a zák. č. 120/2001 Sb., které se použijí ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Z přechodného ustanovení čl. II bodu 1. zák. č. 396/2012 Sb., podle kterého řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů, lze jednoznačně dovodit, že „na exekuční řízení zahájené před 1. lednem 2013, v rámci kterého byl exekuční příkaz vydán po tomto datu, není aplikovatelný § 262a odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013, resp. § 262a odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2014“. V případě, že exekuční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2013, pak platí závěr uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2005, sp. zn. 20 Cdo 1642/2004, podle nějž nárok manželky povinného na mzdu nepatří do společného jmění manželů. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud změnil napadené usnesení odvolacího soudu tak, že usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. V doplnění dovolání, doručeném dovolacímu soudu dne 13. března 2015, dovolatelka dále poukázala na to, že krajský soud usnesením ze dne 31. října 2014, č. j. 21 Co 277/2014-61, rozhodl ve skutkově i právně totožné věci opačně, než napadeným usnesením. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále též jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. ledna 2014 (srov. čl. II bod 2. zák. č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odvolací řízení skončeno, bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to, zda lze exekuci nařízenou na majetek povinného přede dnem 1. ledna 2013 provést srážkami ze mzdy nebo jiných příjmů manžela povinného podle § 262a odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – s ohledem na to, že návrh na nařízení exekuce byl podán dne 15. dubna 2008 – podle občanského soudního řádu a exekučního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 (srov. čl. II bod 1. a čl. IV bod 1. přechodných ustanovení zák. č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Řízení o výkon rozhodnutí je zahájeno dnem, kdy soudu došel návrh na jeho nařízení (§ 82 odst. 1, § 254 odst. 1 o. s. ř.), a exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy návrh na nařízení exekuce došel soudnímu exekutorovi (§ 35 odst. 2 ex. řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012) nebo soudu příslušnému podle § 45 ex. řádu, ve stejném znění, spolu s určením exekutora. Podle § 52 odst. 1 ex. řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Občanský soudní řád má (tedy) vůči exekučnímu řádu povahu předpisu subsidiárního. Z poměru předpisu obecného (základního) a subsidiárního plyne, že subsidiární se použije tehdy a jen tehdy, jestliže předpis obecný sám konkrétní úpravu nemá, resp. když určitou situaci, vlastní upravovaným vztahům, sám nereguluje. Má-li však být současně – v obecné rovině – aplikován občanský soudní řád, musí být výklad exekučního řádu podáván tak, aby s občanským soudním řádem byl navzájem slučitelný. Není účelné, aby jedna a táž právní otázka byla vykládána v řízení o výkon rozhodnutí jinak než v řízení exekučním. Tam, kde exekuční řád (výslovně) na konkrétní otázku neodpovídá, je tím přiléhavé dát přednost úpravě zakotvené v občanském soudním řádu před názorem, že i bez toho je daná úprava exekučního řádu úplná (a použitelnost občanského soudního řádu vyloučena). Jednota obou procesů je normativně podtržena § 2 písm. a) zák. č. 119/2001 Sb., jež pod pojem exekuce podřazuje „výkon rozhodnutí nařizovaný soudem a prováděný soudem nebo soudním exekutorem podle zvláštních právních předpisů“. To neznamená, že lze přehlížet zvláštnosti úpravy exekučního řízení, jež jsou odůvodněny jeho podstatou a účelem [srov. bod I. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněného pod č. 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. Podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení, týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů zastavení jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí k uspokojení oprávněného, bude výkon rozhodnutí zastaven částečně. Podle § 262a o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2012, výkon rozhodnutí na majetek patřící do společného jmění manželů lze nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení výkonu rozhodnutí považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství (odst. 1). Při výkonu rozhodnutí se nepřihlíží ke smlouvě, kterou byl zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o majetek, který patřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky. Totéž platí, byl-li zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů smlouvou rozšířen o majetek povinného, který nepatřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky (odst. 2). V exekučním řízení prováděném podle zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. prosince 2012, je exekuční postižení majetku patřícího do společného jmění manželů a majetku, který se pro účely nařízení exekuce považuje za součást společného jmění manželů, upraveno v § 42 tohoto zákona obdobně jako v § 262 odst. 1 a 2 o. s. ř. Soudní praxe dovodila, že jiným důvodem pro (částečné) zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) může být – kromě např. vady exekučního titulu – též pochybení při nařízení a provádění výkonu rozhodnutí nebo při provádění exekuce podle exekučního řádu. Jak starší judikatura z doby, kdy namísto současného společného jmění manželů existoval institut bezpodílového spoluvlastnictví manželů (srov. rozhodnutí krajského soudu ze dne 29. září 1965 sp. zn. 8 Co 558/65, uveřejněné pod č. 8 ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, č. 1, roč. 1966), tak i soudní praxe současná, dále vyslovila a odůvodnila závěr, podle kterého, směřuje-li exekuční titul jen proti jednomu z manželů – nelze vést exekuci srážkami ze mzdy manžela povinného, neboť nárok na mzdu sám o sobě do společného jmění manželů nenáleží; stejně tak nelze postihnout účet manžela povinného u peněžního ústavu (srov. např. usnesení krajského soudu ze dne 24. listopadu 2003, sp. zn. 17 Co 46/2003, uveřejněné pod č. 186 v: Přehled judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce. Praha: ASPI, 2005, s. 170, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2005, sp. zn. 20 Cdo 1642/2004, publikované pod č. 148 v časopise Soudní judikatura, č. 9, roč. 2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2000, sp. zn. 21 Cdo 1774/99, uveřejněné pod č. 4/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2002, sp. zn. 20 Cdo 681/2001, uveřejněný pod č. 75/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2009, sp. zn. 20 Cdo 2562/2007). Zákonem č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, byl s účinností od 1. ledna 2013 změněn občanský soudní řád, exekuční řád a další zákony. Touto novelou občanského soudního řádu do něj bylo – z důvodu posílení práv věřitelů a zvýšení úspěšnosti výkonu rozhodnutí – včleněno (vloženo) ustanovení § 262a odst. 3 o. s. ř., podle kterého výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného, přikázáním pohledávky manžela povinného z účtu u peněžního ústavu, přikázáním jiné peněžité pohledávky manžela povinného nebo postižením jiných majetkových práv manžela povinného lze nařídit tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů. Ustanovení hlavy druhé a třetí se použije přiměřeně (od účinnosti zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, tj. od 1. ledna 2014, jde o § 262a odst. 2 o. s. ř.). Změna občanského soudního řádu je v zákoně č. 396/2012 Sb. obsažena v části první čl. I, přičemž přechodná ustanovení k těmto změnám obsahuje mimo jiné čl. II, který v bodu 1. stanoví, že řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Změnu exekučního řádu obsahuje část druhá čl. III tohoto zákona, přičemž přechodné ustanovení obsažené v čl. IV bodu 1. stanoví, že řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 33e, 44b, 46, § 49 odst. 1 písm. h), § 55c odst. 3, § 66 odst. 4 a § 69a zák. č. 120/2001 Sb., které se použijí ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Tyto výjimky se ovšem týkají, jak se uvádí i v Důvodové zprávě k zákonu č. 396/2012 Sb., nově zakotvené součinnosti třetích osob se soudním exekutorem, změny soudního exekutora, povinnosti exekutora vést pro vymožené plnění oddělené účty úschov, nově stanovených náležitostí exekučního příkazu ke zřízení exekutorského zástavního práva, nové úpravy odvolání, nové úpravy vymožení závazků obmeškaného vydražitele a nové právní úpravy exekutorského zástavního práva [srov. Poslanecká sněmovna PČR; Vláda ČR K čl. IV: Důvodová zpráva k zákonu č. 396/2012 Sb., změna občanského soudního řádu]. Žádná z těchto výjimek se však netýká rozšíření rozsahu postižitelného majetku pro vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů, o mzdu nebo jiný příjem manžela povinného, jak je tomu podle § 262a odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013. Z uvedeného vyplývá, že nová právní úprava rozsahu postižitelného majetku pro vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů, pro peněžitou pohledávku srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného byla zakotvena jen v občanském soudním řádu s účinností od 1. ledna 2013 a nikoliv též v exekučním řádu. Protože podle § 52 odst. 1 ex. řádu se pro exekuční řízení – nestanoví-li tento zákon jinak – použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, lze nové ustanovení § 262a odst. 3 o. s. ř. vzhledem k čl. IV bodu 1. zák. č. 396/2012 Sb. aplikovat v exekučním řízení prováděném podle exekučního řádu taktéž až v řízeních, která byla zahájena v době od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013, nikoli v exekučních řízeních zahájených do 31. prosince 2012. Zákonem č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, byl s účinností od 1. ledna 2014 v části čtyřicáté čtvrté čl. LI změněn exekuční řád. Tento zákon v čl. LII bodu 2. přechodných ustanovení stanoví, že exekuční příkaz vydaný po dni nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. v řízeních zahájených před nabytím účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. se řídí zákonem č. 120/2001 Sb., ve znění účinném po dni nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. Z důvodové zprávy k zákonu č. 303/2013 Sb. vyplývá, že změny exekučního řádu jsou provedeny zejména s ohledem na nové pojmy a instituty obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen „obč. zák.“ [srov. např. body 21 a 33 (§ 36 odst. 2 a § 44a odst. 4 ex. řádu]; k bodu 25 (§ 42 ex. řádu) je obdobně uvedeno, že „právní úprava postižení společného jmění manželů exekucí se přizpůsobuje ustanovením občanského zákoníku“ [srov. Poslanecká sněmovna PČR; Vláda ČR K části čtyřicáté druhé – změna exekučního řádu. Důvodová zpráva k zákonu č. 303/2013 Sb., změna zákonů v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva]. V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že oprávněný podal u okresního soudu dne 15. dubna 2008 návrh na nařízení exekuce na majetek povinného podle vykonatelného platebního rozkazu okresního soudu ze dne 6. února 2008, č. j. 18 Ro 157/2008-11, že okresní soud nařídil exekuci na majetek povinného usnesením ze dne 23. dubna 2008, č. j. 3 Nc 4967/2008-6, ve znění opravného usnesení ze dne 14. května 2009, č. j. 3 Nc 4967/2008-18, a že pověřená soudní exekutorka nařídila exekučním příkazem ze dne 16. září 2013, č. j. 115 EX 127/08-058, provedení exekuce proti povinnému pro vymáhanou peněžitou pohledávku srážkami ze mzdy manželky povinného. Jestliže exekuční řízení v dané věci bylo zahájeno dne 15. dubna 2008, tedy přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb., pak je jednoznačné, že toto řízení je třeba dokončit podle dosavadních právních předpisů, tj. podle exekučního řádu a občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 (čl. II bod 1. a čl. IV bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb.). Vydala-li soudní exekutorka dne 16. září 2013 pod č. j. 115 EX 127/08-058 exekuční příkaz, jímž nařídila provedení exekuce proti povinnému srážkami ze mzdy manželky povinného, rozhodla v rozporu se zákonem, neboť občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2012, a potažmo ani exekuční řád v témže znění, nepřipouštěly nařízení a provedení výkonu rozhodnutí nebo provedení exekuce srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného. Na uvedeném závěru nic nemění ani čl. LII bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 303/2013 Sb. (o němž se Důvodová zpráva k tomuto zákonu nezmiňuje). Stanoví-li tento článek, že exekuční příkaz vydaný po dni nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. v řízeních zahájených před nabytím účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. se řídí zákonem č. 120/2001 Sb., ve znění účinném po dni nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb., pak z něj nelze dovozovat, jak to nesprávně učinil odvolací soud, že by i pro exekuční řízení zahájené před 1. lednem 2013 bylo použitelné ustanovení § 262a odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013, neboť exekuční řád ve znění účinném od 1. ledna 2013, tedy po jeho novele provedené zákonem č. 396/2012 Sb., novou úpravu, zakotvenou v § 262a odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2013, neobsahuje, jak již bylo shora uvedeno. Jestliže tedy exekuční řád ve znění účinném do 31. prosince 2012 jako předpis obecný sám konkrétní úpravu, která byla zakotvena v § 262a odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2013, jako v předpisu subsidiárním, nemá, pak je zřejmé, že – vzhledem k § 52 odst. 1 ex. řádu, jehož znění nebylo od účinnosti zákona č. 120/2001 Sb. změněno – nelze § 262a odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2013, v exekučním řízení zahájeném před 1. lednem 2013 a prováděném soudními exekutory aplikovat. Je též třeba poukázat na to, že čl. LII bod 2. přechodných ustanovení zák. č. 303/2013 Sb. se týká jen exekučního příkazu (resp. jeho náležitostí), který je upraven v § 47 až 49 ex. řádu, a nikoliv rozšíření rozsahu postižitelného majetku pro vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů, o mzdu nebo jiný příjem manžela povinného. Mimo to je třeba zdůraznit, že pravá zpětná účinnost (retroaktivita) právních předpisů je nepřípustná. K definičním znakům právního státu patří princip právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů v právo. Součástí právní jistoty je také zákaz pravé zpětné účinnosti (retroaktivity) právních předpisů; tento zákaz, který je pro oblast trestního práva hmotného vyjádřen v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, lze pro ostatní právní odvětví dovodit z čl. 1 Ústavy České republiky (srov. např. právní názor uvedený v nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 28. února 1996, sp. zn. Pl. ÚS 9/95, uveřejněném pod č. 16 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, sv. 5, roč. 1996 – I. díl, a v nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 4. února 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněném pod č. 63/1997 Sb.). Ze shora uvedeného vyplývá, že soudní exekutor může exekučním příkazem nařídit provedení exekuce pro peněžitou pohledávku vůči povinnému, jde-li o vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů, srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného, jen v exekučním řízení zahájeném po 1. lednu 2013, a to za použití § 52 odst. 1 ex. řádu, resp. § 60 ex. řádu Byla-li však exekuce zahájena před 1. lednem 2013, je soudní exekutor povinen postupovat podle právní úpravy exekučního řádu a občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012. Dovolací soud proto uzavírá, že bylo-li exekuční řízení zahájeno před 1. lednem 2013, nelze vzhledem k čl. II bodu 1. a čl. IV bodu 1. přechodných ustanovení zák. č. 396/2012 Sb. nařídit exekučním příkazem provedení exekuce pro peněžitou pohledávku vůči povinnému k vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů, srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného; na tom nic nemění ani čl. LII bod 2. přechodných ustanovení zák. č. 303/2013 Sb. V posuzované věci je tudíž provedení exekuce podle exekučního příkazu soudní exekutorky ze dne 16. září 2013 pod č. j. 115 EX 127/08-058, srážkami ze mzdy (nebo jiných příjmů) manželky povinného nepřípustné a je proto v tomto rozsahu dán důvod k jejímu částečnému zastavení podle § 268 odst. 1 písm. h), odst. 4 o. s. ř. Dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. tak byl naplněn. Protože napadené usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a § 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).