49 Co 157/2024 - 476

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Moniky Kyselové a soudců JUDr. Jiřího Handlara a Mgr. Zuzany Břízové ve věci žalobce: [právnická osoba] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovaným: 1[právnická osoba] sídlem [adresa] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] 2/ [Anonymizováno] [Jméno advokátky B], IČ: [IČO advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] zastoupená [Jméno Zástupce], IČ: [IČO Zástupce], sídlem [Adresa Zástupce] o určení vlastnického práva, o odvolání žalovaných 1/ a 2/ proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 2. 2024, č. j. 7 C 413/2015-419, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalovaný 1/ a žalovaný 2/ jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 11.458,70 Kč k rukám advokáta [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto, že se určuje se, že výlučným vlastníkem nemovitých věcí v katastrálním území [adresa], obec [adresa], pozemků p. č. [číslo], p. č. [číslo], p. č. [číslo] a p. č. [číslo] které byly součástí původní parcely PK [číslo] je Česká republika – [Jméno advokátky B] (výrok I.), že se zamítá žaloba v části, pokud se žalobce domáhal určení, že výlučným vlastníkem nemovitých věcí v katastrálním území [adresa], obec [adresa], pozemků p. č. [číslo], p. č. [číslo] a p. č. [číslo], které byly součástí původní parcely PK [číslo]1, je Česká republika – [Jméno advokátky B] (výrok II.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce, jako právnická osoba zřízená Církví římskokatolickou a oprávněná osoba ve smyslu § 3 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“), domáhal určení vlastnictví žalovaného 2/ k nemovitým věcem specifikovaným ve výroku I. a II. napadeného rozsudku (dále též pouze „pozemky“ či „předmětné pozemky“), jejichž současným vlastníkem je podle zápisu v katastru nemovitostí žalovaný 1/. Žalobu založila na tvrzení, že smlouva o bezúplatném převodu pozemku ze dne [datum], č. [číslo], kterou žalovaný 2/ převedl do vlastnictví žalovaného 1/ předmětné pozemky představující tzv. původní majetek registrované církve ve smyslu § 2 písm. a/ zákona č. 428/2012 Sb., je v rozporu s ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“), a tedy absolutně neplatná.

3. Soud I. stupně ve věci rozhodoval opakovaně, naposledy rozsudkem ze dne [datum], č. j. 7 C 413/2015303, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Tento rozsudek byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č.j. 49 Co 62/2021-333, zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud soudu I. stupně uložil, aby se v dalším řízení nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně a v této souvislosti i otázkou, zda Nadace [jméno FO], která byla právním předchůdcem žalobce, naplňovala znaky některé konkrétní právnické osoby uvedených v § 3 zákona č. 428/2012 Sb. (zejm. tedy zda šlo o nadaci založenou jako součást církve či jako nadaci založenou za účelem podpory církve), a pokud soud dospěje k závěru, že žalobce je ve věci aktivně věcně legitimován, aby se zabýval otázkou, zda k převodu pozemků došlo v rozporu s § 29 zákona č. 229/1991 Sb., a pokud ano, zda nejsou splněny předpoklady pro prolomení účinků tohoto ustanovení (dobrá víra žalovaného 1/ při nabývání pozemků ve spojení s případnými mimořádnými okolnostmi věci). [právnická osoba] novém rozsudku ve věci, který je předmětem přezkumu v tomto odvolacím řízení, soud I. stupně dospěl k následujícím závěrům: - žaloba na určení vlastnictví státu k pozemkům byla podána podle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., nárok k podání takové žaloby je dán tímto zákonným ustanovením, nejde o určovací žalobu podle § 80 o. s. ř. a není třeba prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení - pozemky jsou zapsány ve vlastnictví žalovaného 1/, pozemek p. č. [číslo] je veden jako zahrada, pozemky p. č. [číslo] p. č. [číslo], p. č. [číslo]. č. [číslo], p. č. [číslo] a p. č. [číslo] jsou vedeny jako orná půda, - všechny pozemky byly původně součástí pozemkové parcely PK [číslo], - předmětné pozemky (tehdy označené jako pozemek PK [číslo]1) byly majetkem Nadace [jméno FO] při farním chrámu ve Šlapanicích na opravu kostela a mše svaté (dále jen „Nadace [jméno FO]“), - ve vztahu k Nadaci [jméno FO] došlo k majetkové křivdě podle § 5 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., která se týkala předmětných pozemků. K nabytí pozemků státem došlo na podkladě z. č. 46/1948 Sb. o nové pozemkové reformě, kdy k faktickému odnětí pozemků došlo po [datum], rozhodnutím o výkupu ze dne [datum], - Nadace [jméno FO] byla právním předchůdcem oprávněné osoby podle § 3 písm. b/ zákona č. 428/2012 Sb., tedy právnickou osobou zřízenou jako součást registrované církve (církevní právnickou osobou), - Nadace [jméno FO] vznikla na základě nadační listiny ze dne [datum] ke splnění cíle závěti z [datum], kterou [jméno FO] jako majitelka usedlosti v Jiříkovicích odkázala grunt a půllán číslo [číslo] v dané obci tak, aby byla dána chrámu Páně šlapanskému na opravu polovice a druhá polovina panu faráři šlapanskému na svaté mše. Nadační listina byla schválena biskupskou konzistoří dne [datum], kdy teprve tímto aktem se Nadace [jméno FO] stala samostatnou právnickou osobou, - Nadace [jméno FO] byla vždy součástí římskokatolické církve, když spravovala církevní jmění, které patřilo církvi, bylo spojeno s církevním ústavem (v dané věci chrámem Páně šlapanským), sloužila účelům církve, byla spravována církevními hodnostáři, byla v postavení podřízenosti k církvi. Pouze církevní hodnostáři (biskupská konzistoř) mohli s ohledem na výši výnosů z majetku do nich vloženého měnit závazky týkající se duchovního rozměru nadace. Také z výměru o výkupu ze [datum], který se vztahoval i na pozemky ve vlastnictví nadace, plyne, že pro účely nové pozemkové reformy byly právnické osoby, kterým pozemky patřily, považovány za jednu, a to církev, když jejich pozemkové vlastnictví je spravováno církvi a pro účely církevní. Nadace [jméno FO] byla zřízena nikoliv pouze za účelem duchovních činností, tj. sloužení určitého počtu mší či vyplácení osob takové činnosti vykonávající, ale jejím účelem bylo i zvelebování kostela jako takového, k čemuž sloužily příjmy z majetku vloženého do nadace. Samotný rozsah duchovních činností pak byl zcela na rozhodnutí samotné církve (biskupa). Základním faktorem činnosti nadace bylo z vloženého majetku získávat co největší prostředky, které se stávaly součástí majetku církve. O tom, jak a v jakém poměru budou následně tyto prostředky využity, bylo rozhodováno římskokatolickou církví, resp. jejími orgány. Jednotlivé listiny týkající se činnosti nadace byly podepisovány farářem jako osobou jednající za nadaci, kdy nakládání s majetkem bylo vždy dále schvalováno biskupskou konzistoří, - Nadace [jméno FO] do doby majetkové křivdy vykazovala aktivní činnost a hospodařila s majetkem nadace (dopis kapitulního biskupa ze dne [datum] týkající se obligací pro nadaci, výkaz jmění a dluhů nadace ze dne [datum] shrnuje majetek nadace, je konstatováno břemeno hypoteční bance, odprodej kousku pozemku z nadačního jmění, trhová smlouva ze dne [datum] schvalovaná biskupskou konzistoří, kterou nadace jako prodávající uzavřela s Československým státem /železniční správou/ jako kupujícím na prodej specifikované části pozemků). Činění úkonů dle odkazu, tedy sloužení mší a investice do oprav kostela, s ohledem na samostatnost církve při správě jejich záležitostí, nelze blíže přezkoumávat, po majetkové křivdě pak nadace nadále nedisponovala odkázaným majetkem a nemohla dále plnit přání zůstavitelky, - skutečnost, že Nadace [jméno FO] nebyla registrována v příslušném seznamu církevních právnických osob Ministerstvem kultury, není významná, protože evidovanými právnickými osobami nejsou tzv. historické církevní právnické osoby, především právnické osoby nadačního typu, které byly zřizovány v rámci Církve římskokatolické před přijetím současného Kodexu kanonického práva v roce 1983. Příkladem jsou kostely, obročí (beneficia, prebendy), mešní nadace či záduší. Tyto právnické osoby byly bezesporu založeny registrovanou církví a náboženskou společností a jsou jejími součástmi, ale nebyly evidovány. To však neznamená, že neexistují (srov. IV. ÚS 34/06), - rozhodnutím biskupa brněnského ze dne [datum] došlo ke sloučení Nadace [jméno FO] s církevní osobou [právnická osoba] [adresa] (žalobcem). Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr o povaze nadace jako církevní právnické osobě zřízené jako součást registrované církve, neměl pravomoc přezkumu ohledně platnosti sloučení této nadace s žalobcem, který je oprávněnou osobu podle § 3 zákona č. 428/2012 Sb., - nabývacím titulem pro žalovaného 1/ je u všech pozemků smlouva o bezúplatném převodu pozemků č. [číslo] ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum] (dále též jen „smlouva o převodu pozemků“). Smlouvou o převodu pozemků byla původní parcela PK [číslo]1 převedena z majetku státu [právnická osoba] na žalovaného 1/. V čl. VIII. smlouvy bodu 1/ [právnická osoba] prohlásil, že v souladu s § 2 zákona č. 95/1999 Sb. prověřil převoditelnost převáděného pozemku s tím, že není vyloučen z převodu podle § 2 zákona č. 95/1999 Sb. K tomuto prohlášení žalovaný 2/ odkázal na sdělení Ministerstva kultury ze dne [datum], u kterého zjišťoval skutečnosti týkající se Nadace [jméno FO], z níž daný pozemek přešel do vlastnictví státu. Ministerstvo ve sdělení uvedlo, že vede podle zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, Rejstřík církevních právnických osob, Rejstřík registrovaných církví a náboženských společností a Rejstřík svazů církví a náboženských společností, ani v jednom z nich nejsou a nebyly Nadace [jméno FO] ani žádný jiný subjekt s podobným názvem vedeny, - vzhledem k tomu, že pozemky byly původním majetkem církve, byla smlouva o převodu pozemků uzavřena v rozporu s § 29 zákona č. 229/1991 Sb., - soud se proto zabýval dobrou vírou žalovaného 1/ při uzavření smlouvy o převodu pozemků a existencí mimořádných okolností, které by odůvodnily závěr o možnosti prolomení blokačního ustanovení, - podle soudu byl žalovaný 1/ v době převodu v dobré víře ohledně vlastnického práva převodce a ohledně jeho oprávnění pozemky na žalovaného 1/ převést. Při převodu pozemku PK [číslo], (jehož byly všechny předmětné pozemky součástí) vystupoval v pozici vlastníka pozemků stát jednající prostřednictvím [právnická osoba], který výslovně ujistil žalovaného 1/ o tom, že není dána žádná překážka převodu pozemku, a doložil i sdělení Ministerstva kultury jako orgánu veřejné moci. Žalovaný 1/ tak jednal v důvěře v jednání a úkony orgánů státu, aniž by bylo tvrzeno či prokázáno, že by v době převodu existovaly skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit, že žalovaný 1/ při nabytí pozemků nezachoval běžnou opatrnost, když majetek nabyl od osoby zapsané jako vlastník daného pozemku, za současného ujištění o tom, že předchozí vlastník již neexistuje, - mimořádné okolnosti svědčící pro prolomení blokačního ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb. soud shledal u pozemků p. č. [číslo], p. č. [číslo] a p. č. [číslo]. Vyšel z toho, že pozemky byly na žalovaného 1/ převáděny za účelem výstavby veřejně prospěšných staveb, staveb bydlení či realizaci zeleně, šlo tedy o účel směřující k dalšímu rozvoji města, ve prospěch obyvatel v něm žijících. Pozemky se nacházejí na okraji města, kdy jsou součástí, případně navazují na bytovou zástavbu tvořící celek obytné čtvrti. V daném místě je rozsáhlá zástavba zejména rodinnými domy, kdy jednotlivé bloky domů jsou propojeny komunikacemi, zástavba vytváří určitý funkční celek. Je zřejmé, že žalovaný 1/ nabýval pozemky v souladu se záměrem dobudování obytné čtvrti, když předmětné pozemky se dle územně plánovací dokumentace platné v době převodu nacházely v plochách městské rekreační zeleně. V průběhu doby se některé pozemky dostaly do ploch návrhového veřejného prostranství. Součástí každé funkční obytné čtvrti jsou nejen plochy, které slouží k zastavení domy, ale i dostatečné plochy sloužící jako komunikace pro pěší i automobily, pro rekreaci, plochy zeleně. Jedině v takové podobě totiž dané území tvoří funkční celek obytné čtvrti mající parametry pro kvalitní bydlení. Jako další mimořádnou okolnost, která má vliv na poskytnutí ochrany dobrověrnému nabyvateli pozemků, vzal soud i dobu, která uplynula od nabytí pozemků žalovaným 1/ do podání žaloby, když nebylo prokázáno, že by v té době žalobce jakkoliv upozorňoval žalovaného 1/ na své nároky, žalovaný 1/ přitom podnikal kroky k dobudování dané oblasti v plnohodnotný prostor pro dobré bydlení, - ohledně těchto pozemků soud dále zohlednil i jejich polohu, tvar, možnost využití dle platného územního plánu. Nejde sice o plochy určené přímo k bydlení, ale o plochy, které bezprostředně souvisí s pozemky určenými k výstavbě domů, případně pozemky, které jsou již takovými domy zastavěny. Pozemky p. č. [číslo], p. č. [číslo] a p. č. [číslo] tvoří zeleň mezi pozemky zastavěnými domy a komunikací, jen stěží si lze představit jejich využití k zemědělským účelům, když mají sloužit jako prostor pro veřejnost, svým tvarem a polohou takové (zemědělské) užití prakticky vylučují, - ohledně pozemků p. č. [číslo], p. č. [číslo] p. č. [číslo] p. č. [číslo] soud mimořádné okolnosti svědčící pro platnost jejich převodu na žalovaného 1/ neshledal. Všechny tyto pozemky tvoří spolu s dalšími pozemky jeden celek, který je dlouhodobě využíván k zemědělským účelům. Je tomu tak i v současné době, kdy při místním šetření bylo zjištěno, že v daném místě se nachází zoraný lán pole. Dle územního plánu nejsou tyto pozemky určeny k zástavbě, jde o prostory, které je v souladu s ním možné užívat k zemědělským účelům. Vzhledem k tomu, že pozemky jsou užívány v jednom celku, pak není překážkou pro takové užití ani jejich tvar či výměra, když i žalobce může případně pozemky propachtovat k takovému užívání (z pozemku p. č. [číslo] již byla vyčleněna část nutná pro vybudování komunikace k domu a dalších komunikací, v této oddělené části se žalobce určení vlastnického práva státu nedomáhal). Na těchto pozemcích se nenacházejí zpevněné cesty, nejsou nezbytné ke zbudování takových cest. Přístup k přírodní památce, která se nachází za pozemky, je možný i z jiného místa. Pokud v místě pozemku p. č. [číslo] bylo snad žalovaným 1/ zvažováno vybudování parkovacích stání, pak takový záměr je možné realizovat na jiných pozemcích. Vzhledem k tomu, že ohledně těchto pozemků došlo k převodu ze státu na žalovaného 1/ v rozporu s blokačním paragrafem, kdy k dobré víře žalovaného 1/ nepřistoupily žádné mimořádné okolnosti, které by ospravedlňovaly možnost neochránit vlastnické právo původního vlastníka, tedy církve, je smlouva o převodu pozemků v této části podle § 39 obč. zák. absolutně neplatná. Ohledně těchto pozemků bylo žalobě vyhověno (výroku I. rozsudku), - není důvodná námitka vydržení vlastnického práva žalovaným 1/, vzhledem k datu nabytí pozemků žalovaným 1/, resp. uchopení se držby (právní účinky vkladu převodní smlouvy jsou ke dni [datum]) a datu zahájení soudního řízení ([datum]) k vydržení vlastnického práva dojít nemohlo, když neuplynula desetiletá lhůta pro vydržení (§ 134 odst. 1 obč. zák.).

5. Proti výroku I. rozsudku soudu I. stupně podal žalovaný 1/ odvolání. Namítl, že: a) Vysoce sporná je otázka aktivní legitimace žalobce, odůvodnění o právním nástupnictví popsaných subjektů je příliš extenzivní a vychází z listin, jejichž obsah nelze relevantně prokázat. [jméno FO] si vložením majetku do nadace předplatila sloužení mší, nadace nesplňuje status oprávněné osoby. b) Jsou dány mimořádné okolnosti případu, na jejichž základě je třeba upřednostnit ochranu vlastnického práva žalovaného 1/ jako dobrověrného nabyvatele před oprávněným zájmem církve na restituci církevního majetku. Výjimečný je způsob nabytí, k němuž došlo smlouvou, nikoli ze zákona, což postačuje k tomu, že nikdy nemůže být vlastnické právo odebráno. Žalovaný je a vždy byl vlastníkem pozemků zcela po právu. Převod proběhl na základě platné smlouvy, byly splněny všechny podmínky pro vklad vlastnického práva. c) Námitka neplatnosti smlouvy o převodu pozemků měla být vznesena do tří let, ani u absolutní neplatnosti nelze připustit, že návrh na její dosažení může být podán kdykoli bez ohledu na běh promlčecí lhůty. d) Zákon nepředpokládá, že by byl vydáván majetek jednotek územní samosprávy, vlastnické právo církve nemá vyšší prioritu než vlastnické právo žalovaného 1/. e) Soud se nevypořádal s námitkou promlčení práva podat žalobní návrh v roce 2015. f) Výklad soudu nerespektuje základní principy výkladu a je v rozporu s dobrými mravy a spravedlností. Žalovaný 1/ navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá.

6. Proti výroku I. rozsudku soudu I. stupně podal odvolání také žalovaný 2/, který je následně podáním doručeným soudu dne [datum] vzal v celém rozsahu zpět. Vzhledem k tomu, že žalovaný 1/ a žalovaný 2/ v řízení vystupují jako nerozluční společníci, nemůže žalovaný 2/ bez souhlasu žalovaného 1/ vzít odvolání zpět (naopak je vázán odvoláním žalovaného 1/, které platí i pro něj). Odvolací soud proto věc projednal ve vztahu k oběma žalovaným.

7. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustná odvolání žalovaných (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) byla podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a ze způsobilých odvolacích důvodů, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadené části a v tomto rozsahu i řízení předcházející jeho vydání (§ 206 odst. 3, § 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům.

8. Podle § 3 zákona č. 428/2012 Sb. oprávněnou osobou je a) registrovaná církev a náboženská společnost, b) právnická osoba zřízená nebo založená jako součást registrované církve a náboženské společnosti, c) právnická osoba zřízená nebo založená za účelem podpory činnosti registrované církve a náboženské společnosti k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům, d) Náboženská matice, za podmínky, že v rozhodném období utrpěla tato osoba nebo její právní předchůdce majetkovou křivdu v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

9. Podle § 5 písm. a/ zákona č. 428/2012 Sb. je skutečností, v jejímž důsledku došlo v rozhodném období k majetkové křivdě, odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě).

10. Podle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. oprávněná osoba může podat soudu žalobu o určení vlastnického práva státu z důvodu, že věc z původního majetku registrovaných církví a náboženských společností byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona převedena nebo přešla z majetku státu do vlastnictví jiných osob v rozporu s ustanovením § 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, nebo v rozporu s ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona; lhůta pro uplatnění výzvy k vydání věci počne běžet dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo určeno vlastnické právo státu.

11. Soud I. stupně rozhodoval o žalobě na určení vlastnictví státu (žalovaného 2/) k pozemkům, které byly právní předchůdkyni žalobce (Nadaci [jméno FO]) v minulosti odňaty výměrem ze dne [datum] bez náhrady podle zákona č. 46/1948 Sb. a které stát přede dnem účinnosti zákona č. 428/2012 Sb. převedl do vlastnictví jiné osoby (žalovaného 1/) v rozporu s ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb. V daném případě nebylo sporu, že pozemky byly původně součástí pozemkové parcely [číslo]1, že pozemek PK [číslo] byl majetkem Nadace [jméno FO], resp. byl do této nadace vložen, a že k odnětí předmětných pozemků (resp. původního pozemku) došlo v rozhodném období podle zákona č. 46/1948 Sb. Sporné bylo, zda Nadace [jméno FO] jako právní předchůdce žalobce naplňovala znaky některé z kategorií právnických osob podle ustanovení § 3 zákona č. 428/2012 Sb., zda byl žalovaný 1/ při uzavírání smlouvy o převodu pozemků v dobré víře, že k pozemkům nabývá vlastnické právo, a pokud ano, zda jsou dány mimořádné okolnosti svědčící pro prolomení blokačního ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb.

12. Odvolací soud konstatuje, že se soud I. stupně komplexně zabýval všemi spornými otázkami, veškeré skutkové i právní závěry pečlivě, podrobně a přesvědčivě odůvodnil. Soud dospěl k závěru, že Nadace [jméno FO] byla právnickou osobou zřízenou nebo založenou jako součást registrované církve (body 26. – 30. a 56. – 58. napadeného rozsudku), že žalovaný byl při převodu pozemků v dobré víře (bod 62. napadeného rozsudku), ve vztahu k pozemkům, u kterých byla žaloba zamítnuta, však nejsou dány mimořádné okolnosti, na základě kterých by žalovaný vlastnické právo k pozemkům nabyl i přes porušení blokačního ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb. (body 63., 64. a 66. napadeného rozsudku). Odvolací soud nemá, co k tomuto odůvodnění soudu I. stupně dodat, a proto na ně v plném rozsahu odkazuje.

13. K jednotlivým odvolacím námitkám uvádí odvolací soud následující: a) Aktivní legitimace žalobce. Nejvyšší soud připouští existenci tzv. historických církevních právnických osob, včetně právnických osob nadačního typu (v nichž se také historicky projevovala činnost církví), jejichž právní existence a kontinuita nebyla nutně podmíněna jejich registrací či veřejnou evidencí (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 3813/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 3105/2019, nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 10/13, bod 194, či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 9/07, uveřejněný pod číslem 242/2010 Sb., bod 55). Vyloučeno přitom nebylo ani zřízení takovéto právnické osoby formou závěti pořízené osobou fyzickou (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 34/06). K tomu je třeba dodat, že definitivní závěr ohledně statusu konkrétního subjektu, jehož existence podle tehdejších právních předpisů nepodléhala evidenci ve veřejném rejstříku, tedy jde-li o historickou církevní právnickou osobu ve smyslu § 3 zákona č. 428/2012 Sb., je vždy výsledkem individuálních skutkových zjištění (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 3813/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 3467/2017, či ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 730/2019). Soud I. stupně přesvědčivě zdůvodnil, že Nadace [jméno FO] byla právnickou osobou zřízenou jako součást registrované církve podle § 3 písm. b/ zákona č. 428/2012 Sb. Nadace vznikla na základě nadační listiny ze dne [datum] ke splnění cíle závěti z [datum], kterou [jméno FO] odkázala svůj nemovitý majetek tak, aby byl dán zpoloviny chrámu Páně šlapanskému na opravu a zpoloviny na svaté mše. Nadační listina byla schválena biskupskou konzistoří dne [datum], tímto aktem se Nadace [jméno FO] stala samostatnou právnickou osobou. Nadace [jméno FO] byla vždy součástí římskokatolické církve, spravovala církevní jmění, sloužila účelům církve, byla spravována církevními hodnostáři, byla v postavení podřízenosti k této církvi. S nadací jako právnickou osobou byla nakládáno také při výkupu dne [datum]. Nadace vykazovala hospodářkou činnost, jejími příjmy se stávaly součástí majetku církve, o využití prostředků rozhodovala Římskokatolická církev, resp. její orgány. Nakládání s majetkem bylo schvalováno biskupskou konzistoří. Skutečnost, že Nadace [jméno FO] nebyla registrována v příslušném seznamu církevních právnických osob Ministerstvem kultury, není významná. Rozhodnutím biskupa brněnského ze dne [datum] došlo ke sloučení Nadace [jméno FO] s církevní osobou Římskokatolická farnost [adresa], platnost sloučení přezkumu soudu nepodléhá (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 4748/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 3105/2019). Tyto závěry soudu I. stupně (v podrobnostech rozvedené a odůvodněné v bodech 26. – 30. a 56. – 58. napadeného rozsudku) žalovaný 1/ v podaném odvolání blíže nezpochybnil, obecná námitka, že odůvodnění soudu „je příliš extenzivní“ a vychází z listin, jejichž „obsah nelze relevantně prokázat“ žádné relevantní zpochybnění těchto závěrů nepředstavuje. b) Mimořádné okolnosti případu. Podle Nejvyššího soudu má-li být nakládání s věcmi podléhajícími ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb. posouzeno jako platné, musí tento závěr odůvodňovat okolnosti vskutku mimořádné povahy, které obzvlášť intenzivně působí ve prospěch poskytnutí právní ochrany osobám, na něž byly věci náležející původně církvím v rozporu se zákonem převedeny. Mohlo by přitom jít např. o situaci, v níž by nezákonně převedené nemovitosti měly pro potenciální oprávněnou osobu zcela zanedbatelný užitek v porovnání s újmou, již by pozbytí sporného majetku způsobilo v právní sféře dobrověrného nabyvatele. Mimořádné (výjimečné) okolnosti případu, na jejichž základě lze upřednostnit ochranu vlastnického práva dobrověrného nabyvatele před oprávněným zájmem církevní právnické osoby na restituci církevního majetku, se mohou vztahovat též kupř. k povaze nabývacího titulu, k osobě nabyvatele, jeho vztahu k nabytému majetku, předchozí délce užívání, velikosti pozemku a jeho tvaru, dopadu pozbytí majetku do jeho poměrů či do poměrů členů jeho rodiny, nebo k možnost i dalšího podnikání v zemědělství, případně i k původnímu pozbytí majetku církví“ (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 2141/2019). V daném případě soud pečlivě zkoumal existenci uvedených mimořádných okolností, které shledal u pozemků, ohledně nichž byla žaloba zamítnuta. V případě pozemků p. č. [číslo], p. č. [číslo], p. č. [číslo]/1 a p. č. [číslo] dospěl naopak k závěru, že mimořádné okolnosti dány nejsou. Tyto pozemky jsou užívány jako pole, v jednom celku, překážkou pro jejich využití není ani jejich tvar ani výměra, podle územního plánu nejsou určeny k zástavbě, nenacházejí se na nich zpevněné cesty či jiné stavby, okolnosti jejich využití tedy žádnou překážku pro jejich vydání církvi nepředstavují. Takovou překážkou není ani nabývací titul ani osoba nabyvatele. Ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb. žádné omezení v tomto smyslu neupravuje, naopak je určeno k zabránění převodu (tj. zásadně převodu smluvnímu) majetku církví na jinou osobu (kterou může být také obec). Námitka žalovaného 1/, že smlouva představuje výjimečný způsob nabytí, který postačuje k tomu, že nikdy nemůže být vlastnické právo odebráno, jde přímo proti smyslu blokačního ustanovení a závěrům konstantně přijímaným soudní praxí. c) Neplatnosti smlouvy o převodu pozemků měla být vznesena do tří let. Smlouva porušující § 29 zákona č. 229/1991 Sb. je jako akt contra legem stižena absolutní neplatností (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 9/07). Absolutní neplatnost působí ze zákona (ex lege) a od počátku (ex tunc), subjektivní práva a občanskoprávní povinnosti z takového právního jednání vůbec nevzniknou (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 4635/2007). Z absolutně neplatného právního jednání nevznikají právní následky bez dalšího, uplatnění absolutní neplatnosti není vázáno na hmotněprávní námitku, proto ani nemůže dojít k jejímu promlčení. d) Vlastnické právo církve nemá vyšší prioritu než vlastnické právo žalovaného 1/. Tato námitka podle odvolacího soudu popírá vlastní smysl restitučního zákonodárství, kterým je vydání zákonem vymezeného majetku oprávněným osobám, ale především nemůže být věcně opodstatněná, protože na základě absolutně neplatné smlouvy o převodu pozemků žalovanému 1/ vlastnické právo k pozemkům p. č. [číslo], p. č. [číslo], p. č. [číslo] a p. č. [číslo] nikdy nevzniklo. e) Promlčení práva podat žalobní návrh. Podle Nejvyššího soudu u práva podat žalobu o určení vlastnického práva státu podle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. nedochází k nepromlčení, zahájení řízení podle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. nelze nikterak časově limitovat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 390/2021), námitka žalovaného 1/ tedy důvodná není. f) Výklad soudu nerespektuje základní principy výkladu a je v rozporu s dobrými mravy a spravedlností. Odvolacímu soudu není zřejmá podstata této námitky, není zřejmé, v čem žalovaný 1/ spatřuje nemravnost či nespravedlnost postupu žalobce. Podle závěrů Nejvyššího soudu žaloba podle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. je zvláštním návrhem určovací povahy opírajícím se o výslovné zákonné zmocnění. Směřuje-li žaloba podaná v režimu § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. k odstranění překážky uplatnění nároku na vydání věci z majetku státu, může tuto funkci plnit toliko za předpokladu, že bude výsledné rozhodnutí závazné též pro stát, jehož vlastnické právo je určováno. Již ze samotné zákonné definice žaloby dle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. (žaloba o určení vlastnického práva státu), jakož i z její povahy a smyslu, je přitom zřejmé, že předmětem řízení o ní je určení (deklarace) vlastnického práva (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 390/2021). Žalobce se tedy zákonem stanoveným postupem domáhá určení vlastnického práva žalovaného 2/, které by mu umožnilo uplatnit jeho restituční nárok. Na takovém postupu odvolací soud nespatřuje nic nemravného. Žalovaný 1/ není vlastníkem pozemků p. č. [číslo], p. č. [číslo] p. č. [číslo] a p. č. [číslo], rozhodnutí o vlastnickém právu žalovaného 2/ proto není vůči žalovanému 1/ nijak nespravedlivé.

14. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. o určení vlastnického práva žalovaného 2/ jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), včetně výroku III. o nákladech řízení, který nebyl v odvolacím řízení zpochybněn a respektuje poměrný úspěch účastníků ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř).

15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle úspěchu ve věci a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši (142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř.).

16. Náklady žalobce v odvolacím řízení zahrnují odměnu za zastupování advokátem za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání ze dne [datum]), která podle dle § 9 odst. 4 písm. b/ a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do [datum], činí 3.100 Kč, dále náhradu hotových výdajů zástupkyně žalovaného za tento úkon právní služby ve výši 300 Kč, a dále odměnu za zastupování advokátem za 1 úkony právní služby (účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]), která podle dle § 9 odst. 4 písm. a/ a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od [datum], činí 5.620 Kč, náhradu hotových výdajů zástupkyně žalovaného za tento úkon právní služby ve výši 450 Kč, a DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad ve výši 1.988,70 Kč, celkem tedy 11.458,70 Kč.

Poučení