49 Co 194/2024 - 263

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Kyselové a soudců JUDr. Jiřího Handlara a Mgr. Zuzany Břízové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], Ph.D. et Ph.D., narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupenému advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 114 600 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 25. dubna 2024, č. j. 7 C 10/2022-229, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému k rukám zástupce žalovaného náklady odvolacího řízení ve výši 14 883 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 114 600 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 108 637 Kč (výrok II.).

2. Soud I. stupně vzal za prokázané následující skutečnosti: a) Žalobce pracoval pro žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] ve znění jejího dodatku ze dne [datum], jímž byl pracovní poměr změněn na dobu neurčitou. Druh práce byl sjednán jako manažer optimalizace růstu virů. b) Žalobce převzal dne [datum] popis funkčního místa: Samostatný odborný technický pracovník – manažer optimalizace růstu virů. c) Žalobce převzal dne [datum] popis funkčního místa: Samostatný odborný technický pracovník – vedoucí oddělení výroby virů psů, králíků a koček. d) Žalobce převzal dne [datum] popis funkčního místa: Samostatný odborný technický pracovník – vedoucí oddělení výroby virů psů, králíků a koček a vedoucí oddělení výroby virů vztekliny. e) Dne [datum] odmítl žalobce převzít popis funkčního místa: Samostatný odborný technický pracovník – manažer optimalizace růstu virů. f) Funkční popis místa „Samostatný odborný technický pracovník – vedoucí oddělení výroby virů psů, králíků a koček a vedoucí oddělení výroby virů vztekliny“ a „Samostatný odborný technický pracovník – manažer optimalizace růstu virů“ je téměř shodný, obě funkce jsou začleněné do úseku biologické výroby, obě jsou podřízené vedoucímu úseku biologické výroby [tituly před jménem] [jméno FO]. Rozdíl spočívá v tom, že žalobce nemá v případě popisu funkce „Samostatný odborný technický pracovník – manažer optimalizace růstu virů“ plnit uložené úkoly nejen sám, ale i „za pomoci podřízených pracovníků“, nenese odpovědnost za vedení přehledu a evidence používaných WSV pro příslušná oddělení, neprovádí kontrolu. Popis funkčního místa byl od [datum] téměř stejný. g) Žalovaný shledal u žalobce porušení pracovní kázně. Z důvodů nesplnění úkolů, nesterilní výroby, manka ve skladu a nehlášení neshod nebyly v období květen 2021 až září 2021 vyplaceny žalobci prémie. h) Inventura materiálu a rozpracované výroby oddělení [číslo] ze dne [datum] odhalila nesrovnalosti, zejména ve vstupním materiálu do výroby. Dne [datum] až [datum] proběhla mimořádná inventura střediska [číslo]. Žalobce odpovídal za střediska [číslo], kde byla zjištěna manka 1 114 129,33 Kč a 1 105,11 Kč. Žalobce byl dne [datum] na odběru krve ve Fakultní nemocnici, od [datum] čerpal dovolenou. i) Žalovaný dal žalobci výpověď z pracovního poměru pro závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů a následně ji odvolal přípisem ze dne [datum]. Ve věci neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, kterou žalovaný dal žalobci, bylo vedeno řízení u Okresního soudu ve Vyškově, jež bylo usnesením ze dne [datum], č. j. 7 C 244/2021-18 zastaveno. j) Žalobce byl v době podání výpovědi ze dne [datum] na dovolené, výpověď našel v poštovní schránce při návratu z dovolené, od té doby byl až do [datum] v pracovní neschopnosti. S prací dle nového funkčního popisu místa, kterou měl vykonávat od [datum], nesouhlasil, pracovní doba již nebyla flexibilní, měl sedět v kanceláři statutárního zástupce, neměl dělat vedoucího. Dokončil proto pouze práci, kterou nedodělal před pracovní neschopností. Žalobce měl za to, že vykonával druh práce vedoucí oddělení výroby virů psů, králíků a koček a vedoucího oddělení výroby virů vztekliny, poté, co byla funkce vedoucího zrušena, požadoval výpověď a odstupné, neboť nabízený druh práce ho nezajímal. k) Podřízení zaměstnanci podali stížnost na chování žalobce žalovanému. l) Dne [datum] ředitel žalovaného rozhodl o zrušení funkce vedoucího oddělení výroby virů psů, králíků a koček s účinností od [datum] a vedení tohoto oddělení bylo svěřeno přímo vedoucímu produkčního úseku. Rovněž byla zrušena funkce vedoucího oddělení výroby virů vztekliny a vedení tohoto oddělení bylo svěřeno přímo vedoucímu produkčního úseku. m) Dopisem ze dne [datum], jenž žalobce převzal dne [datum], byl žalobce odvolán z funkce vedoucího oddělení výroby virů psů, králíků a koček a vedoucího oddělení výroby virů vztekliny z důvodu zániku těchto vedoucích pracovních míst (funkcí) na základě rozhodnutí ředitele společnosti. n) Dne [datum] bylo vyhotoveno upozornění žalovaného na porušení pracovních povinností žalobcem spočívajícím v neoznámení odchylky nadřízenému zjištěné na úseku, za který zodpovídal, a v důsledku neplnění povinností žalobce a nepostupování dle interních předpisů zjištění manka. Výtka byla doručena žalobci dne [datum]. o) Dne [datum] byla žalobci udělena výtka za odmítnutí vykonávat přidělenou práci po nástupu z pracovní neschopnosti. Žalobce uvedl, že se nejednalo o úkol splnitelný a neodpovídal druhu sjednané práce. p) Žalobce byl dne [datum] na vyšetření u lékaře, aniž by předem požádal zaměstnavatele o poskytnutí pracovního volna. Dne [datum] byl žalobce na transfuzním oddělení v Olomouci darovat krev bez předchozího souhlasu zaměstnavatele, pouze zaslal e-mail v 7:08 hodin na oddělení PaM. Za opuštění pracoviště bez předchozího souhlasu zaměstnavatele mu byla udělena výtka dne [datum]. q) Dne [datum] podepsali účastníci dohodu o rozvázání pracovního poměru. Průměrný hrubý měsíční výdělek žalobce činil 38 200 Kč. r) Dohoda byla sepsána z iniciativy žalobce, který [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], sdělil, že má nabídku v zahraničí, která se neodmítá. s) Žalobce před zaměstnanci uváděl, že žalovaný je přestupní stanicí, hledal jiné zaměstnání a účastnil se pohovorů. t) Žalobce se nevhodně vyjadřoval o svých nadřízených, pohrdal žalovaným, nerespektoval pokyny, nepostupoval dle vnitřních předpisů a standardních operačních postupů, byl arogantní, nehlásil nesterilní vzorky. K podřízeným se choval nadřazeně, vytvářel nedobré pracovní prostředí.

3. Při právním hodnocení věci vyšel soud I. stupně z § 40, § 49, § 67 odst. 1 písm. a/ zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a dospěl k závěru, že žalovaný nesprávně odvolal žalobce z funkce, neboť pracovní poměr žalobce k žalovanému byl založen na základě uzavřené pracovní smlouvy, nikoliv jmenováním. Vzhledem k tomu, že obsah popisu funkčního místa se nezměnil, žalobce od [datum] vykonával stále stejnou práci, pouze v období od [datum] do [datum] měl podřízené pracovníky, nedošlo dle soudu I. stupně ke změně obsahu pracovního poměru – obsah pracovní činnosti se nezměnil. Za změnu pracovního poměru nelze dle soudu I. stupně brát skutečnost, že žalobce již neodpovídal za podřízené zaměstnance, ale pouze za sebe, když náplň jeho práce zůstala stále stejná. [adresa] žalobce zrušeno nebylo, neboť popis funkčního místa se od roku 2019 nezměnil, zrušení nadřízenosti ostatním zaměstnancům neznamená zrušení pracovního místa, se kterým zákoník práce spojuje vyplacení odstupného. Druh práce není změněn ani změnou flexibilní pracovní doby a zavedení povinnosti žalobci chodit do práce v 6:00 hodin. Soud uvedl, že se přidělovaná práce musí pohybovat v rámci smluvně sjednaného druhu práce, ovšem nemusí jej zcela vyčerpat, nemusí zahrnovat veškerou možnou pracovní činnost spadající do sjednaného druhu práce. Soud dále dospěl k závěru, že to byl žalobce, kdo hledal nové zaměstnání, čímž se netajil a kdo tvrdil, že má nabídku zaměstnání, která se neodmítá, přičemž požadoval ukončení pracovního poměru dohodou ke dni jejího sepsání. Uzavření dohody navíc předcházelo upozornění žalovaného na porušení pracovních povinností žalobce. Soud tak dospěl k závěru, že k uzavření dohody o ukončení pracovního poměru došlo z jiných důvodů, než se kterými spojuje zákoník práce právo na odstupné, proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

4. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 108 637 Kč.

5. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce odvolání. Namítl, že důvodem uzavření dohody o ukončení pracovního poměru ze dne [datum], která neobsahuje důvody jejího uzavření, měla být dle soudu I. stupně žádost žalobce s údajným odůvodněním, že má jinou nabídku zaměstnání. Důvodem měly být rovněž tři výtky žalovaného žalobci ze dne [datum], [datum] a [datum]. Výtka ze dne [datum] nebyla konkrétní, není v ní uvedeno, kdy k danému porušení mělo dojít, a nelze tedy shledat naplnění povinnosti uvedené v § 52 písm. g/věta za středníkem zákoníku práce, zejména ve vztahu k 6měsíční lhůtě. Tvrdí-li žalovaný, že k uzavření dohody o ukončení pracovního poměru došlo i z důvodu této výtky, není pro nedostatek skutkových tvrzení tato výtka relevantní. Výtka ze dne [datum] byla učiněna za nesplněný pracovní úkol, který však neměl vztah k vykonávané práci založené pracovní smlouvou, po její změně ve vztahu k druhu vykonávané práce ke dni [datum]. Navíc se jednalo, jak vyplývá z výpovědi žalobce, o úkol nesplnitelný. Druhá výtka ze dne [datum] se měla týkat bezdůvodného opuštění místa výkonu práce, k čemuž však žalobce doložil potvrzení lékaře o tom, že ve všech případech nepřítomnosti na pracovišti buď daroval krev, nebo podstupoval zaměstnavatelem nařízenou zdravotní prohlídku. Tyto výtky byly navíc činěny za situace, kdy žalovanému bylo zřejmé, že žalobce odmítá přijmout změnu pracovního poměru dle nového popisu funkčního místa ze dne [datum]. Žalovaný tak vytvářel po zrušení pracovního místa žalobce potenciální další důvody pro výpověď žalobci, které poté v souvislosti s dohodou o ukončení pracovního poměru zmiňuje jako pravé důvody jeho ukončení. Podle žalobce však pravým důvodem uzavření dohody byla nadbytečnost žalobce dle § 42 písm. c/ zákoníku práce a žalovaný se dohodou snažil vyhnout povinnosti zaplatit žalobci odstupné, potažmo soudnímu sporu v případě výpovědi, kterou hodlal dle obsahu výtek žalobci při nejbližší příležitosti z důvodů uvedených v § 52 písm. f/ nebo písm. g/ zákoníku práce dát. Žalobce dále namítl, že není pravdou, že by se snažil z pracovního poměru vyvázat z důvodu nabídky jiného zaměstnání. Jedná se o tvrzení žalovaného, které nebylo nijak prokázáno. Návrh dohody o ukončení pracovního poměru následoval bezprostředně po oznámení organizační změny, přičemž žalovaný výslovně v dohodě uvedl, že žalobci nebude poskytnuto odstupné, tedy si byl vědom, že žalobci toto právo náleží. K takovému ujednání se však dle § 4a odst. 4 zákoníku práce nepřihlíží. Navrhl, aby soud žalobě vyhověl a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení.

6. Žalovaný ve vyjádření k odvolání považoval rozsudek soudu I. stupně za správný. V řízení prokázal, že žalobce byl odpovědný za výsledky oddělení a za řádné nakládání s materiálem a odepisování neupotřebitelného či vadného materiálu, když tyto povinnosti vyplývaly z vnitřních předpisů a standardních operačních postupů žalovaného. Žalobce tyto předpisy porušoval a svým jednáním způsobil žalovanému značnou škodu, přičemž toto jednání bylo prokázáno jednak dokumentací k inventuře materiálu a rozpracované výroby ze dne [datum], jednak svědeckými výpověďmi. Výtka ze dne [datum] tak nepředstavuje obecné neodůvodněné tvrzení, ale popisuje porušení povinností žalobce, pro které mohl být okamžitě zrušen jeho pracovní poměr. Namísto toho žalovaný zrušil funkci vedoucího oddělení výroby virů psů, králíků a koček a funkci vedoucího oddělení výroby virů vztekliny, přičemž žalobci byl předán nový popis funkčního místa, který však odmítl převzít. Jeho pracovní pozice nebyla zrušena, druh práce „manažer optimalizace růstu virů“, který byl sjednán, nebyl změněn. Náplň práce dle popisů funkčního místa ze dne [datum] a [datum] je totožná s jediným rozdílem, že žalobce neměl žádné podřízené zaměstnance. K námitce žalobce, že nebyla prokázána snaha žalobce vyvázat se z pracovního poměru u žalovaného z důvodu pracovní nabídky jiného zaměstnavatele, žalovaný uvedl, že tato skutečnost byla prokázána výslechy několika svědků. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobce měl dlouhodobě neuspokojivé pracovní výsledky, což bylo prokázáno předloženými prémiovými listy a svědeckými výpověďmi. Stížnostmi žalobci podřízených zaměstnanců a svědeckými výpověďmi bylo rovněž prokázáno, že žalobce vytvářel nezdravé pracovní prostředí se šikanózními prvky. Uzavření dohody inicioval žalobce a žalovaný s tímto návrhem souhlasil. K rozvázání pracovního poměru nedošlo z důvodu organizační změny, pro niž by se stal žalobce nadbytečným. Žalobce, kterého tíží důkazní břemeno ohledně prokázání uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru pro nadbytečnost, toto důkazní břemeno neunesl.

7. V posuzované věci se jednalo o v pořadí druhé rozhodnutí soudu I. stupně, když předchozí rozsudek ze dne [datum], č. j. 7 C 10/2022-90 byl usnesením odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. 49 CO 138/2022-140 zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Ve zrušujícím rozhodnutí odvolací soud uložil soudu I. stupně, aby se v dalším řízení zabýval otázkou, zda pozice manažer optimalizace růstu virů a vedoucí oddělení výroby virů psů, králíků a koček a vedoucího oddělení výroby virů psů byly dva různé druhy práce, či zda došlo pouze ke konkretizaci náplně práce v rámci sjednaného druhu práce označeného jako „manažer optimalizace růstu virů. V návaznosti na tato zjištění se soud I. stupně měl zabývat otázkou, zda organizační změny na úseku biologické výroby, jimiž bylo zrušeno pracovní místo vedoucího oddělení výroby virů psů, králíků a koček a vedoucího oddělení virů vztekliny, vedly k uzavření dohody o ukončení pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti, tedy zda byly v příčinné souvislosti s rozhodnutím žalovaného ze dne [datum] o organizačním opatření.

8. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání žalobce (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a ze způsobilých odvolacích důvodů, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání (§ 206 odst. 3, § 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Jako správná přejímá odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně tak, jak jsou shrnuta v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku (a v úvodní části tohoto odůvodnění), a pro stručnost na ně odkazuje.

10. Namítal-li žalobce nesprávnost závěru soudu I. stupně o tom, že důvodem pro uzavření dohody byla nová pracovní příležitost žalobce, pak tento závěr vycházel z výpovědi statutárního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], který shodně s [tituly před jménem] [jméno FO] vpověděl, že to byl žalobce, kdo inicioval sepsání dohody o skončení pracovního poměru (což žalobce ni nepopíral), současně vypověděl, že mu žalobce jako důvod uvedl právě nabídku jiného pracovního místa, která se neodmítá. Tato výpověď byla ve shodě se zjištěními učiněnými z výpovědí svědků – dřívějších podřízených žalobce, kteří uváděli, že žalobce stále hledal nové místo (svědci [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO]), práci u žalovaného považoval za “přestupní stanici”, práce ho nebavila, nenaplňovala, často žalovaného pomlouval, neměl respekt k nadřízeným ([tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO]). S ohledem na to, jak bylo chování žalobce popsáno ve výpovědích svědků i účastnických výpovědích statutárních zástupců žalovaného, nemá odvolací soud důvod pochybovat o pravdivosti výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], že žalobce jako důvod pro své rozhodnutí uzavřít výše uvedenou dohodu novou pracovní nabídku uváděl. To, zda skutečně měl žalobce jím tvrzenou jinou pracovní nabídku, již nebylo předmětem dalšího zkoumání a pro rozhodnutí věci to nebylo ani podstatné.

11. Žalobce sám uváděl, že se chtěl z pracovního poměru vyvázat, neboť se ocitl v patové situace. Výslovně uvedl, že chtěl dělat dál vedoucího. Když byla jeho funkce zrušena, požadoval výpověď. Druh práce ho v té chvíli nezajímal. [tituly před jménem] [jméno FO] mu však odmítl výpověď dát. Jeho ochota pokračovat v pracovní činnosti u žalovaného tak byla evidentně vázána pouze na výkon funkce vedoucího, bez ohledu na druh práce. Připravenost žalovaného nadále zaměstnávat žalobce přitom vyplývá i z výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], který uvedl, že šlo pouze o to, aby žalobce vykonával svou práci bez podřízených, právě z důvodů špatných vztahů. V řízení bylo provedenými svědeckými výpověďmi a předložnou stížností prokázáno, že žalobce nevytvářel dobré pracovní prostředí a že na jeho úsecích docházelo k manipulacím s údaji. Lze tak chápat požadavek žalovaného na to, aby pod sebou žalobce neměl podřízené zaměstnance a sjednaný druh práce vykonával samostatně. Žalobce však odmítl vykonávat práci dle nového funkčního popisu. Podání výtek žalobci žalovaným přitom nutně neznamená, že si žalovaný “chystal půdu” pro výpověď , jak uváděl žalobce. K podání těchto výtek vedlo žalovaného chování žalobce, přičemž jak žalovaný tak žalobce uváděli, že žalovaný odmítal žalobci výpověď dát.

12. Dle § 34 odst. 1, 2 zákoníku práce pracovní smlouva musí obsahovat a/ druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, b/místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána, c/den nástupu do práce. Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně.

13. Dle § 40 odst. 1, 2 zákoníku práce obsah pracovního poměru je možné změnit jen tehdy, dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na jeho změně. Za změnu pracovního poměru se považuje také jmenování na vedoucí pracovní místo podle § 33 odst. 3, k němuž dojde po vzniku pracovního poměru. Konat práce jiného druhu nebo v jiném místě, než byly sjednány v pracovní smlouvě, je zaměstnanec povinen jen v případech uvedených v tomto zákoně.

14. Dle § 49 odst. 1 zákoníku práce dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem.

15. Dle § 67 odst. 1 písm. c/ zákoníku práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a/ až c/ nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky.

16. Z ustanovení § 34 odst. 1 zákoníku práce vyplývá, že v pracovní smlouvě je zaměstnavatel povinen se zaměstnancem dohodnout druh práce, na který je zaměstnanec přijímán, místo výkonu práce a den nástupu do práce. Zákoník práce blíže nepředepisuje, jak by měl být druh práce sjednaný v pracovní smlouvě vymezen. V právní teorii a soudní praxi nejsou žádné pochybnosti o tom, že při určení druhu práce v pracovní smlouvě se projevuje smluvní volnost účastníků; druh práce může být sjednán (ve vztahu k možnému okruhu pracovních činností) v užší nebo širší podobě, kdyby byl však dohodnut tak široce, že by to zaměstnavateli umožňovalo přidělovat zaměstnanci jakoukoliv práci, šlo by o neplatný právní úkon. V pracovní smlouvě sjednaný druh práce zpravidla vyžaduje bližší popis pracovních úkolů, který se nazývá pracovní náplní. Pracovní náplň je jednostranným příkazem zaměstnavatele, kterým se zaměstnanci blíže vymezují úkoly v rámci sjednané práce v pracovní smlouvě; pracovní náplň může zaměstnavatel kdykoliv měnit. Není tedy možné zaměňovat sjednaný druh práce, který může být změněn jen dohodou účastníků pracovního poměru, a pracovní náplň, kterou může zaměstnavatel v rámci sjednaného druhu práce zaměstnanci určovat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 2858/2007).

17. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně dospěl k závěru, že druh práce byl vymezen v pracovní smlouvě žalobce poměrně široce. Novým popisem funkčního místa předaným žalobci žalovaným dne [datum] ani [datum] nedošlo k jeho změně, a tedy ani ke změně pracovní smlouvy, ale pouze k určení pracovní náplně v rámci sjednaného druhu práce, na kterou byl žalobce přijat. Sjednaný druh práce žalobce byl po celou dobu trvání pracovního poměru vymezen jako „manažer optimalizace růstu virů“, tedy jako specifická odborná činnost, která spočívala (jak vyplývá z popisu funkčních míst) v odborné práci zaměřené na řízení a optimalizaci procesů spojených s množením virových kultur, vytvářením efektivních procesů pro jejich růst, vyhodnocováním a zefektivňováním průběhu jejich kultivace, navrhováním technických opatření směřující ke zvýšení stability, efektivity či výtěžnosti výroby virových kultur, kontrole výrobních dokumentací, procesů, technologií atd. Změny v popisech funkčních míst, které žalovaný žalobci v průběhu trvání jeho pracovního poměru vydal, tuto odbornou náplň nijak neproměňovaly – vždy se jednalo o činnost samostatného odborného technického pracovníka v oblasti optimalizace či řízení růstu virových kultur. Jediným rozdílem bylo, že v období od [datum] do [datum] žalobce tuto činnost vykonávala nejen sám, ale i pomocí podřízených, nad nimiž současně vykonával kontrolu, a to na konkrétních úsecích pracoviště žalovaného. Tyto změny však představují pouze úpravu pracovních úkolů a organizačního způsobu jejich plnění, nikoliv změnu profesního vymezení práce.

18. Na těchto závěrech nemůže nic změnit ani přesun žalobce v rámci různých oddělení žalovaného, či požadavek na výkon práce v pracovní době žalovaného namísto pracovní doby flexibilní. Rovněž nadřízenost či dohled nad jednotlivými podřízenými pracovníky nepředstavuje sama o sobě samostatný druh práce, ale jen kvalitativní aspekt jejich vykonávání. Je proto zřejmé, že pracovní poměr žalobce se v rozhodné době nezměnil a sjednaný druh práce zůstal po celou dobu stejný; veškeré změny se odehrávaly jen v rovině pracovní náplně, kterou je žalovaný oprávněn upravovat jednostranně.

19. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že k uzavření dohody o skončení pracovního poměru ze dne [datum] nedošlo z důvodu tvrzené nadbytečnosti žalobce, jež by byla jinak důvodem pro výpověď dle § 52 písm. c/ zákoníku práce. Důvodem uzavření této dohody bylo dle odvolacího soudu to, že žalobce, jenž odmítal vykonávat pracovní činnost v rámci sjednaného druhu práce bez toho, aby byl v pozici vedoucího zaměstnance, nechtěl ve vzniklé situaci setrvávat, a proto s tvrzením, že má lepší pracovní nabídku, inicioval ukončení pracovního poměru výše uvedenou dohodou. Nejsou tak splněny podmínky § 67 odst. 1 zákoníku práce pro vznik nároku žalobce na odstupné.

20. Odvolací soud z výše uvedených důvodů dle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a to včetně správného navazujícího výroku o nákladech řízení (I. výrok tohoto rozsudku).

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalovaného v řízení před odvolacím soudem sestávají z odměny advokáta žalovaného za dva úkony právní služby po 5 700 Kč (při tarifní hodnotě 114 600 Kč; sepsání vyjádření k odvolání ze dne [datum], účast při jednání dne [datum]) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od [datum] (dále jen „advokátní tarif“), náhradě hotových výdajů v paušální výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 2 583 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem tedy 14 883 Kč. Tyto náklady považuje odvolací soud za účelně vynaložené k bránění či uplatňování práva žalovaného. Žalobce je povinen zaplatit náklady řízení žalovanému v obecné 3denní lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalovaného dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Při vyhlášení tohoto rozhodnutí došlo ke zřejmé nesprávnosti, když z výroku II. tohoto rozsudku vypadlo slovo „odvolacího“. Odvolací soud proto postupem dle § 211 ve spojení s § 164 opravil výrok II. tohoto rozsudku přímo v jeho písemném vyhotovení, kdy namísto vyhlášených slov „náklady řízení“ uvedl správně „náklady odvolacího řízení“.