49 Co 233/2023 - 120

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Kyselové a soudců Mgr. Pavly Kohoutkové a JUDr. Jiřího Handlara, Ph.D. ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [právnická osoba] [Adresa zainteresované osoby 0/1] proti žalovanému: [právnická osoba] [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [právnická osoba] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] za účasti: [Jméno zainteresované společnosti 1/0], [právnická osoba], IČ: [číslo] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 1/0] o zaplacení částky 121.400 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2023, č. j. 49 C 208/2022-99. takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. o věci samé a ve výroku III. o nákladech řízení mezi žalobcem a vedlejším účastníkem potvrzuje.

II. Ve výroku II. o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 26.718 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO].

III. Ve výroku IV. o nákladech řízení mezi žalobcem a státem se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na nákladech řízení částku 6.609 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 4.840 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO].

V. Vedlejší účastník nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 121.400 Kč s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 127.650 Kč za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobci byla stanovena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 41.602 Kč k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta se sídlem v [adresa], do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobci byla stanovena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.081 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.) a žalobci byla stanovena povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku ve výši, jež bude určena v samostatném usnesení (výrok IV.).

2. Soud tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady újmy na zdraví, a to v rozsahu 20.750 Kč na bolestném, 100.000 Kč za ztížení společenského uplatnění a částku 6.900 Kč za náklady vzniklé v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], tj. příslušenství pohledávky. Původně se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 127.650 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, avšak podáním doručeným soudu dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět v rozsahu částky 6.250 Kč z důvodu jejího zaplacení ze strany žalovaného dne [datum], a tudíž v tomto rozsahu bylo řízení částečně zastaveno usnesením Městského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. 49 C 208/2022-30 (žalobce vzal žalobu částečně zpět pouze co do částky 6.250 Kč, nikoliv však ve vztahu tomu odpovídajícímu úroku z prodlení). Žalobce tvrdil, že podle pracovní smlouvy ze dne [datum] pro žalovaného vykonával práci „pracovníka expedice“, přičemž dne [datum] utrpěl žalobce při výkonu práce úraz, který žalovaný uznal jako úraz pracovní. Nejprve byl léčen ambulantně, posléze byl průběh léčby komplikován zánětem kloubních tkání. U žalobce proběhla hospitalizace od 13. 12. do [datum], kdy mu dne [datum] byla provedena operační artroskopická revize levého ramene s ošetřením zraněných struktur ramenního kloubu. Poté byl žalobce dlouhodobě léčen na ortopedické ambulanci a rehabilitaci. Výsledným stavem je trvalé funkční poškození levého ramenního kloubu provázené bolestivými syndromy.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, která byla mezi účastníky nesporná o tom, že žalobce a žalovaný dne [datum] uzavřeli pracovní smlouvu, a že dne [datum] žalobce utrpěl pracovní úraz. Dále soud vyšel ze zjištění, že dle žalovaného byly všechny následky pracovního úrazu žalobce tak, jak byly zjištěny znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], již odškodněny, a pokud se žalobce domáhal dalších nároků, považoval je za nedůvodné, stejně jako vedlejší účastník. Ve vztahu k popisu nehodového děje vyšel soud I. stupně ze zjištění, která mají oporu v provedeném dokazování, že dne [datum] v 10:21 hodin žalobce na pracovišti expedice, tj. na jeho pravidelném pracovišti, při vychystávání zboží přijel s vychystávaným vozíkem k paletě se zbožím, vyjel do výšky cca 2 m, aby zboží z palety vzal. Při zvednutí krabice, která ležela na paletě, neodhadl její hmotnost a krabici neudržel, přitom si pohmoždil levé rameno a krabice mu spadla mezerou mezi vozíkem a paletou. Dle rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti byl žalobce v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] a následně v době od [datum] do [datum]. [právnická osoba] dne [datum] v 11:22 hodin byl žalobce ošetřen na ortopedické ambulanci [tituly před jménem] [jméno FO] a lékař mu doporučil ledovat rameno, používat antirevmatika, vyvěšovat končetinu a při nezlepšení rehabilitovat. Následovalo několik kontrol u lékaře a k [datum] byla ukončena pracovní neschopnost. Ze zprávy dne [datum] bylo zjištěno, že po úraze postupně u žalobce došlo k výraznému zhoršení v levém ramenním kloubu a výrazné stálé algie, omezení hybnosti a snížení svalové síly a že pro žalobce již nebyla vhodná práce, kterou vykonával a bylo nutno snížit fyzickou zátěž. Ze zprávy o hospitalizaci ze dne [datum] soud zjistil, že při operačním výkonu byla provedena artroskopie ramene a byl zjištěn slap léze II. typu v terénu Bufford komplexu, artrosis art. AC, Bursitis subacromialis, Chondropathia glenoidalis II. až III. stupně. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] vzal soud I. stupně za zjištěné, že k úrazu došlo u žalobce v jeho 28 letech s tím, že žalobce je levák. [tituly před jménem] [jméno FO] provedl bodové ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění a vycházel z toho, že u žalobce došlo k podvrtnutí levého ramene a slap lézy levého ramenního kloubu II. typu. Znalec takto dospěl k ohodnocení v rozsahu 83 bodů za bolestné a v rozsahu 400 bodů za ztížení společenského uplatnění. [tituly před jménem] [jméno FO] vystavil žalobci fakturu ze dne [datum] na částku 6.900 Kč. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce tuto částku znalci zaplatil. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], znalce pro obor zdravotnictví, odvětví chirurgie se specializací traumatologie pohybového ústrojí a odvětví ortopedie ze dne [datum] vzal soud I. stupně za zjištěné, že znalec kvalifikoval úraz žalobce, tj. podvrtnutí levého ramenního kloubu dne [datum] jako úraz pracovní, avšak dospěl k závěru, že tento úraz není příčinou poškození zdraví žalobce, které si vyžádalo další následnou pracovní neschopnost žalobce. Za dobu pracovní neschopnosti v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne [datum], znalec stanovil dobu od [datum] do [datum]. Bolestné v souvislosti s tímto pracovním úrazem znalec ohodnotil 20 body a dospěl k závěru, že u žalobce v důsledku pracovního úrazu nedošlo k žádnému ztížení společenského uplatnění. Znalec k vypracování znaleckého posudku použil nejen jeho zdravotní dokumentaci, ale rovněž žalobce osobně vyšetřil. Dále vzal soud I. stupně z doplnění znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] za zjištěné, že ramenní kloub žalobce byl před pracovním úrazem poškozen degenerativními změnami. Tento závěr znalec učinil z průběžných lékařských zpráv a z vyšetření zobrazovacími technikami, a to zejména z operačního protokolu ve vztahu k operaci konané dne [datum]. Podrobně popsal, že u žalobce byla zjištěna chondropatie jamky kloubního ramena II. až III. stupně, což je velmi vážné poškození, které nemohlo vzniknout při klidové terapii po pracovním úrazu a při léčebné rehabilitaci za dobu od 26. 5. do [datum]. Rovněž u žalobce byla zjištěna těžká artróza acromioclaviculárního skloubení, která si vyžádala resekční výkon v tomto kloubu, což podle znalce taktéž nevzniklo při úraze. Nakonec byl u žalobce zjištěn slap léze II. stupně, která byla ošetřena metodou debridgement s tím, že pokud by se jednalo o čerstvou lézi po úrazu dne [datum], byla by taková léze podle znalce ošetřena zcela jinou metodou artroskopického výkonu. [adresa] léze u žalobce je podle znalce součástí degenerativního postižení ramene a vznikla mnohem dříve než při úrazu dne [datum]. Nakonec znalec konstatoval, že při operaci dne [datum] pro degenerativní změny v ramenním kloubu s přítomností chronické slap léze byla provedena subpectorání tendoneza šlachy dlouhé hlavy bicepsu, což podle znalce taktéž nepatří k metodě ošetření čerstvé slap léze, a že takto se ošetřuje degenerativní poškození. Žalobce byl před úrazem postižen průkazně existujícími degenerativními změnami tím, a tyto předúrazové degenerativní změny byly na dolní hranici těžkého stupně. [adresa] léze u žalobce vznikla mnohem dříve než před datem pracovního úrazu a pracovní úraz tak jen nastartoval obtíže, které by se žalobci vytvořily dříve nebo později, a to i bez pracovního úrazu. Dodatečně v souvislosti se zákrokem dne [datum] znalec ohodnotil bolestné u žalobce dalšími 25 body s ohledem na artroskopickou operaci, což odpovídá částce ve výši 6.250 Kč, která byla žalobci posléze zaplacena a v důsledku této skutečnosti ohledně této částky vzal žalobce žalobu částečně zpět. Soud I. stupně vzal dále z vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] za zjištěné, že podle tohoto znalce [tituly před jménem] [jméno FO] pomíjí, že žalobce před pracovním úrazem neměl žádné obtíže, na žádné postižení ramenních kloubů se neléčil a podle svého ošetřujícího lékaře byl před úrazem zcela zdráv. Pokud by se jednalo o chronické onemocnění, pak by dle [tituly před jménem] [jméno FO] se žalobce pro tyto změny léčil již dříve. Rovněž ve věku 28 let nebývají degenerativní změny pohybového ústrojí tak rozsáhlé, pokud se nejedná o aktivního sportovce provádějícího dlouhodobě silové sporty a pracujícího ve výrazně fyzicky náročných provozech, navíc by patrně takto byla spíše postižena dominantní horní končetina, což nebyl případ poškozeného. Z výslechu [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie a odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví soud zjistil, že jeho znaleckým úkolem nebylo stanovit příčinu nemajetkové újmy žalobce, neboť to ani nepatří do jeho odbornosti. Znalec výlučně posuzoval ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění a nezkoumal tak, zda k nim došlo v důsledku pracovního úrazu či z jiných příčin. Po odborné stránce nebyl oprávněn posoudit souvislost bolesti a ztížení společenského uplatnění s pracovním úrazem žalobce ze dne [datum], stejně jako nebyl oprávněn přezkoumávat závěry [tituly před jménem] [jméno FO]. Vycházel z podkladů, a to z lékařských zpráv a zdravotní dokumentace, na kterých kde bylo uvedeno, že u žalobce došlo k pracovního úrazu. Neměl tedy důvod toto východisko přezkoumávat a neměl také pochybnost o tom, že by se nemělo v celém rozsahu jednat o následky pracovního úrazu. Pokud by takovou pochybnost měl, vyžádal by si další podklady a lékařské zprávy. Vyslovil tak hypotézu, že stav žalobce i zjištěný při operaci mohl být ovlivněn komplikovaným průběhem léčby úrazu ze dne [datum]. Při zpracování znaleckého posudku vycházel výlučně z listinných podkladů a osobní vyšetření žalobce neprováděl. Z výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že vycházel nejen z lékařských zpráv a zdravotní dokumentace, ale též žalobce osobně vyšetřil, a zjistil přitom, že obtíže žalobce pokračovaly po prvotním ukončení léčby ke dni [datum] a teprve při následné operaci dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce trpí vrozenou anomálií tzv. Bufford komplex, a teprve pod tím byla zjištěna slap léze. Tyto skutečnosti jsou uvedeny v operačním protokolu ze dne [datum]. Tato vrozená vada (Bufford komplex) vedla u žalobce k nestabilitě v ramenním kloubu, který se zvýšeně opotřebovával, což se zintenzivňovalo při realizaci silových sportů, jímž se žalobce věnoval, což znalec zjistil při osobním šetření. Podrobný popis diagnózy je uveden v operačním protokolu a znalec se podrobně a srozumitelně vyjádřil k problematice Bufford komplexu, který znamená, že chybí úpon pouzdra kloubního u ramenní jamky v rozsahu 1-3 hodin, což je podle znalce vždy spojeno s degenerativními změnami. [adresa] léze je porucha úponu pouzdra kloubního na jamku kloubní a má tři stupně. Lze přitom rozlišit slap lézi, k níž došlo v důsledku degenerativních změn, kdy se postupně projeví všechny tři fáze a výsledkem je neostré rozvolněné odtrhnutí a lze rozlišit slap lézi, k níž došlo v důsledku úrazu, kdy při odtrhnutí je „rovná trhlina“. Zjištění, která znalec učinil, jej vedla k závěru, že léčbu žalobce je nutno rozdělit na 2 části, kdy první část znamená léčení, která souvisela s pracovním úrazem a tato trvala do [datum]. Následná léčba však již nesouvisela s původním úrazem, byla vynucena vrozenou vadou a degenerativními změnami u žalobce (s výhradou částečného přiznání bolestného v souvislosti s operací ze dne [datum], která dle znalce odhalila jednoznačnou příčinu žalobcových obtíží), přičemž znalec konstatoval, že v důsledku pracovního úrazu u žalobce nedošlo ke ztížení společenského uplatnění. Ohledně bolestného, které vzniklo žalobci v souvislosti s pracovním úrazem, byl jeho nárok již plně uspokojen. Vyjádřil se též k domněnkám vysloveným [tituly před jménem] [jméno FO] o tom, že v případě rozsáhlých degenerativních změn by se tyto projevily již před úrazem, a to tak, že znalec konstatoval, že poprvé se poškození žalobce objevilo v jeho 28 letech a do té doby to jeho organismus toleroval. [právnická osoba] ze dne [datum] odstartoval žalobcovy obtíže, přičemž znalec vyloučil, že by tyto obtíže měly být způsobeny pracovním úrazem, který se stal přenášením osmikilové krabice, a zároveň též zcela vyloučil, že by změny zjištěné při operaci ze dne [datum] mohly být způsobeny komplikovaným hojením s rozvojem zánětlivého procesu, neboť v mezidobí mezi úrazem a operací uplynulo půl roku a během té doby měl žalobce klidový a rehabilitační režim. Podle znalce je vyloučeno, aby se za takových okolností tak rychle rozvinula artróza acromioclaviculárního skloubení, chondropatie II. až III. stupně a že by se rozvláknil úpon pod Bufford komplexem.

4. Na základě uvedených zjištění soud I. stupně konstatoval, že neměl důvod pochybovat o správnosti závěrů obou znalců a pokud se z jejich písemných vyhotovení jevily nesrovnalosti mezi jejich závěry, jednalo se pouze o nesrovnalosti zdánlivé, které byly nade vší pochybnost vyjasněny výslechy obou znalců. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] jednoznačně konstatoval, že jeho úkolem bylo výlučně provést bodové ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění u žalobce a nezkoumal příčinu, zda k nemajetkové újmě v celém rozsahu došlo výlučně v důsledku pracovního úrazu či z jiných příčin. Takové posouzení s ohledem na jeho odbornost ani znalci [tituly před jménem] [jméno FO] nepřísluší, a pokud tento znalec vyslovoval své domněnky, zdůraznil současně, že se skutečně jedná pouze o jeho předpoklady a domněnky, které [tituly před jménem] [jméno FO] nepotvrdil. Naopak znalec [tituly před jménem] [jméno FO] dle soudu I. stupně srozumitelně a logicky vysvětlil, že se v případě vrozené vady či degenerativních změn u žalobce tyto problémy nemusely projevit již dříve, jak se domníval [tituly před jménem] [jméno FO], neboť skutečně organismus žalobce mohl dlouhou dobu vrozenou vadu a na ni navázané degenerativní změny tolerovat, a že k projevům došlo až po prodělaném úraze. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] přitom podrobně popsal rozdíl v nálezu mezi slap lézí vzniklou při úraze a slap lézí vzniklou postupně v důsledku degenerativních změn, kdy při operačním zásahu lze podle vzhledu zjistit, o jakou slap lézi se jedná, tj. zda došlo k odtržení v důsledku úrazu či postupně v důsledku degenerativních změn, přičemž u žalobce se jednoznačně jednalo o slap lézi v důsledku degenerativních změn. Znalec přitom uvedl, že problematika vrozené vady u žalobce a na ní navazující degenerativní změny byly pouze zesíleny skutečností, že se žalobce věnoval silovému cvičení, ale v žádném případě netvrdil, že by degenerativní změny u žalobce měly plynout z toho, že tzv. často chodil do posilovny. Soud I. stupně neshledal žádný důvod pro zadání revizního znaleckého posudku, a proto tento návrh žalobce na další doplnění dokazování zamítl, neboť dle soudu I. stupně znalec [tituly před jménem] [jméno FO] srozumitelně a logicky vysvětlil své závěry a pouhý nesouhlas žalobce či jeho nespokojenost s těmito závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO] nemohou být samy o sobě důvodem pro zadání revizního znaleckého posudku, když soud I. stupně podaný znalecký posudek ve spojení s výslechem znalce považoval za zcela srozumitelný, jasný a úplný. Za situace, kdy znalec [tituly před jménem] [jméno FO] stanovil bodové ohodnocení bolestného ve vztahu k následkům pracovního úrazu nejprve v rozsahu 45 bodů a k tomu následně přidal ještě další 25 bodů, byl v tomto rozsahu nárok ze strany žalovaného a vedlejšího účastníka uznán a žalobci proplacen, což bylo mezi účastníky nesporné. Sporné mezi účastníky tedy zůstávalo, zda žalobci náleží další náhrada bolestného a ztížení společenského uplatnění, přičemž za situace, kdy soud I. stupně učinil závěr o absenci příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a dalšími obtížemi žalobce, tj. s těmi, které již nebyly ze strany žalovaného, respektive vedlejšího účastníka odškodněny, nárok žalobce neshledal důvodným a žalobu zamítl. V dané věci bylo dle soudu nade vší pochybnost prokázáno, že další újma žalobce vznikla nikoliv v důsledku pracovního úrazu žalobce ze dne [datum], ale výlučně v důsledku jeho vrozené vady (Bufford komplex) a na ni navazujících degenerativních změn. Tyto obtíže žalobce se pouze po pracovním úrazu objevily, ale nevznikly jako důsledek pracovního úrazu a není tak dána povinnost žalovaného jako zaměstnavatele hradit žalobci další nemajetkovou újmu.

5. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce, který namítal, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém posudku ani v jeho doplňku nikterak nereflektoval existenci Bufford syndromu, který však při svém výslechu u jednání soudu dne [datum] považoval za zcela zásadní, a pokud byl na tuto skutečnost dotázán, doslova znalec uvedl „měl jsem to tam uvést, nicméně rozvedl jsem to dnes“. Dále měl žalobce za to, že znalec se dopustil nepřijatelné spekulace, pokud uvedl, že je možné, že žalobce měl třeba v mládí nějaký úraz, který změny akceleroval, protože u něj poškození bylo skutečně rozsáhlé. O jakékoliv formě úrazu v mládí či jiném akceleračním mechanismu přitom neexistuje jakýkoliv důkaz či podklad. [tituly před jménem] [jméno FO] pak zcela pominul skutečnost, že žalobce netrpěl před pracovním úrazem žádnými bolestmi či omezeními, přičemž [tituly před jménem] [jméno FO] měl za to, že pokud by byly degenerativní změny tak velkého rozsahu už před úrazem, zcela jistě by se projevily. Znalec [jméno FO] se přitom vyjádřil tak, že poprvé se poškození žalobce projevilo v jeho 28 letech, a že předtím to jeho organismus toleroval, přičemž žalobci nikdo nevysvětlil mechanismus jeho postižení. Tedy že se u něj skutečně jednalo o vrozenou anomálii, která vedla k následným degenerativním změnám, které akceleroval provozováním posilování. [právnická osoba] tak byl podle znalce pouze prvním spouštěcím mechanismem procesu, který by jinak dříve či později nastal. Na základě uvedeného soud I. stupně dospěl k závěru, že měl nade vší pochybnost prokázáno, že další újma žalobce vznikla nikoliv v důsledku pracovního úrazu, ale výlučně v důsledku vrozené vady žalobce, avšak [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že neměl pochybnost o příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a jeho zdravotními problémy, a že kdyby takovou pochybnost měl, vyžádal by si další podklady. Soud I. stupně tak vycházel ze závěrů [tituly před jménem] [jméno FO], které jsou podle žalobce neúplné, spekulativní, zkreslené a tendenční. Podle žalobce soud I. stupně neodstranil věcné rozpory mezi předloženými znaleckými posudky, a proto žalobce považoval za nezbytné zadat revizní znalecký posudek, což soud I. stupně odmítl. Soud též rozhodl v rozporu s ustálenou soudní judikaturou Nejvyššího soudu s odkazem na rozsudek ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 2861/2008, podle něhož se o vztah příčinné souvislosti jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem pracovního úrazu, tj. bez pracovního úrazu by škoda nevznikla tak, jak vznikla, a že by bylo v rozporu se smyslem zákona chránit zaměstnance před škodami z pracovních úrazů, kdyby z této ochrany byla vyloučena poškození zdraví vykazující všechny znaky pracovního úrazu jen z toho důvodu, že u poškozeného existovala určitá predispozice, která spolupůsobila při vzniku poškození na zdraví způsobeného úrazovým dějem. Odkázal též na nález Ústavního soudu pod spisovou značkou I.ÚS 2399/08, dle kterého „existence určitého chorobného stavu nemůže vyloučit závěr, že mezi úrazovým dějem a jím vyvolaným následným chorobným stavem je přímá příčinná souvislost, a že vyvolání tohoto chorobného stavu bylo způsobeno jako jednou z hlavních příčin, které jej vyvolaly, pracovním úkonem, při jehož provádění k němu došlo. Na tom nemůže nic změnit skutečnost, že na vznik poškození zdraví vyvolaného úrazovým dějem spolupůsobily i jiné vnitřní faktory vrozené nebo získané, jako je tomu například u dispozice vyvolané dříve vzniklým chorobným stavem“. V daném případě byl pracovní úraz nepochybně hlavní příčinou nastalé situace, kdy i [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že pracovní úraz byl pouze prvním spouštěcím mechanismem procesu, který by jinak dříve či později nastal. Žalobce připomněl, že případné zhoršení již ustáleného zdravotního stavu v příčinné souvislosti s odškodňovaným úrazem vede ke vzniku nového nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 25 Cdo 275/2006). Žalobce poukázal též na to, že rozsudek soudu I. stupně je zatížen procesní vadou, když opakovaně jednal s [tituly před jménem] [jméno FO], advokátkou, která měla vystupovat v substituci za [tituly před jménem] [jméno FO], avšak substituční plná moc ke dni vyhlášení rozhodnutí nebyla ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] předložena, a pokud byla doložena, došlo k tomu až ex post. Soud I. stupně tak opakovaně dle žalobce jednal s procesně nezpůsobilou. Žalobce zdůraznil, že soud I. stupně pochybil, když nezadal revizní znalecký posudek, protože existovaly vážné důvody, neboť podstatné okolnosti vyplynuly najevo až v průběhu jednání před soudem I. stupně a nebyly zahrnuty do písemného znaleckého posudku, což nepůsobilo důvěryhodně. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] navíc vyplynulo, že pracovní úraz mohl být spouštěčem pro degenerativní změny a žalobce zdůraznil, že do pracovního úrazu byl zdráv, aktivně sportoval a je tedy zvláštní a aby u mladého člověka došlo k tak vážným degenerativním změnám. Ohledně nákladů řízení žalobce namítal, že soud měl sice postupovat dle § 142 odst. 2 o. s. ř., avšak správně měl aplikovat druhou část ustanovení a vyslovit, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Za situace, kdy žalobce byl ze zákona od soudního poplatku osvobozen a výsledek soudního řízení závisel na znaleckém posudku a úvaze soudu, se domníval, že nelze poškozeného, který trpí újmou na zdraví v důsledku pracovního úrazu, zatěžovat povinností k náhradě nákladů řízení. Soud I. stupně vycházel též z nesprávné tarifní hodnoty, když dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, měl při výpočtu vycházet z tarifní hodnoty 50.000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a/advokátního tarifu, a nikoliv z požadované či přisouzené částky dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Žalobce tedy žádal, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu I. stupně tak, že žalobě vyhoví.

6. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil tak, že žádal, aby byl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen a aby mu byly přiznány náklady řízení.

7. Vedlejší účastník považoval odvolání žalobce za nedůvodné. K věci sdělil, že konstantní judikatura Nejvyššího soudu uvádí, že pro danou věc a pro její posouzení je nutné zhodnotit, co je důležitou, podstatnou a značnou příčinou zdravotních obtíží, což jak zdůraznil [tituly před jménem] [jméno FO], je obecné onemocnění žalobce, a nikoliv pracovní úraz. Vedlejší účastník dále považoval za důležité upozornit, že pokud se stal pracovní úraz žalobci, jednalo se o běžnou činnost, která souvisela s jeho výkonem práce, kdy žalobce zvedal lehké břemeno, které mohou zvedat i ženy, a nejednalo se tedy o žádné zásadní svalové vypětí. To, co se stalo žalobci, tak lze jen stěží vůbec nazvat úrazovým dějem. K potížím žalobce by přitom došlo i bez toho, kdyby se tento úrazový děj nestal, tj. obecné onemocnění žalobce by mu přivodilo stejné potíže i bez pracovního úrazu. Žádal tedy, aby bylo rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrzeno.

8. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. d/, e/ a g/ o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), odvolání žalobce shledal nedůvodným.

9. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že pracovnímu úrazu došlo dne [datum] – podle ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákoník práce“).

10. Podle § 269 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

11. Podle § 271k odst. 1 zákoníku práce je pracovním úrazem pro účely tohoto zákona poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 273 a 274). Podle odst. 2 citovaného ustanovení se jako pracovní úraz posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů.

12. V projednávané věci soud I. stupně řádně zjistil skutkový stav (viz zjištění zrekapitulována v odstavci 3 tohoto rozsudku), který též odpovídajícím způsobem právně vyhodnotil. Své závěry, jejichž rekapitulace je uvedena v odst. 4 tohoto rozsudku, a na kterou odvolací soud pro stručnost odkazuje, též logicky zdůvodnil, a odvolací soud nemá vůči postupu soudu I. stupně, čeho by vytknul. Lze pouze zopakovat, že pokud se na první pohled mohly jevit určité rozpory mezi dvěma znaleckými posudky, které byly k dané věci vypracovány, tyto byly bez jakýchkoliv dalších pochybností odstraněny výslechy obou znalců. Námitku žalobce, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] neměl pochybnost o příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a zdravotními problémy žalobce, nelze považovat za důvodnou, neboť opomněl, že tento znalec sám zdůraznil, že z hlediska své odbornosti není oprávněn otázku příčinné souvislosti zkoumat, a že pouze bodově ohodnotil bolestné a ztížení společenského uplatnění, přičemž vycházel z údaje v lékařských zprávách o tom, že se jednalo o pracovní úraz. Zda a do jaké míry měl pracovní úraz vliv na konečný zdravotní stav žalobce, tomuto znalci nepříslušelo hodnotit, což také na rozdíl od [tituly před jménem] [jméno FO] ani neučinil. Dále je k námitkám žalobce nutno zdůraznit, že dle § 127 o.s.ř. je vždy stěžejním důkazem výslech znalce, a pouze v ojedinělých případech se lze spokojit pouze s písemným znaleckým posudkem. Znalci je při jeho výslechu dán též prostor pro vysvětlení svých závěrů a případně odstranění rozporů či doplnění skutečností rozhodných pro posouzení věci. Pokud tedy znalec [tituly před jménem] [jméno FO] až v rámci své výpovědi u soudu konkretizoval, že hlavní příčinou žalobcových obtíží je tzv. Bufford syndrom, kteréžto vrozené onemocnění a jeho projevy zcela pochopitelným způsobem vysvětlil, a současně srozumitelně v návaznosti na lékařské zprávy odůvodnil svůj závěr, že žalobcovy obtíže po [datum] již nesouvisely s jeho pracovním úrazem, ale právě s tímto obecným onemocněním žalobce, nelze takové závěry považovat [právnická osoba] za nedůvěryhodné, pokud nebyly uvedeny již v písemném znaleckém posudku či jeho dodatku. Soud I. stupně znalce [tituly před jménem] [jméno FO] podrobně vyslechl, a znalec přesvědčivým způsobem onemocnění žalobce vysvětlil, a to včetně podrobností, tj. proč v lékařských zprávách popsaný nález žalobce - tzv. slap léze, nemohla být způsobena pracovním úrazem. Skutečnost, že konkretizaci žalobcova obecného onemocnění – tzv. Bufford syndrom zjištěný v souvislosti s jeho operací dne [datum] uvedl až u jednání před soudem, tak není rozhodná, když o existenci této vrozené vady žalobce s ohledem a lékařskou dokumentaci nemůže být pochyb. Znalecký posudek je tedy možno považovat za celistvý a úplný. Pokud za takové situace žalobce se závěrem tohoto znalce [tituly před jménem] [jméno FO] nesouhlasil, a jeho nesouhlas pramenil pouze ze skutečnosti, že znalec tzv. Bufford syndrom nezmínil již v písemném posudku, ale až při podání vysvětlení k němu před soudem, a dále ze skutečnosti, že se k otázce příčinné souvislosti dle názoru žalobce vyjádřil též [tituly před jménem] [jméno FO], který však oprávnění k posouzení této otázky neměl, nemohou být samotné tyto okolnosti důvodem pro zadání revizního znaleckého posudku, jak správně dovodil soud I. stupně.

13. Pokud žalobce odkazoval na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu v souvislosti se závěrem, že pracovní úrazem byl jakýmsi spouštěčem žalobcových problémů (které by dle znalce [tituly před jménem] [jméno FO] nastaly dříve či později i bez pracovního úrazu), je nutno podotknout, že žalobcem uváděné příklady nebyly přiléhavé, neboť se v nich vždy jednalo o náhradu škody, nikoliv o náhradu nemajetkové újmy (bolestné a ztížení společenského uplatnění). Parametry, které jsou v takových řízeních zvažovány, jsou odlišné, a na projednávanou věc nedopadají. V případech, na něž žalobce odkazoval, byla žalována náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (škoda), tudíž byla zvažována příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vzniklou škodou, která v takových případech spočívá ve sníženém příjmu zaměstnance, což v daném případě vůbec nebylo předmětem řízení. Navíc závěr, který soud I. stupně z výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] vyvodil, o tom, že v důsledku pracovního úrazu u žalobce nedošlo ke ztížení společenského uplatnění, je jednoznačný. Za takové situace pak není prostor pro řešení otázky poměru mezi určitou predispozicí žalobce k obecné nemoci a poškozením zdraví, které mělo být vyvoláno pracovním úrazem, když je zřejmé, že pracovní úraz problémy žalobce pouze demonstroval, avšak nezpůsobil je, tyto byly dány již před úrazem, pouze je do té doby mladé tělo žalobce tolerovalo.

14. Odvolací soud nepřisvědčil ani námitce žalobce v tom smyslu, že je rozsudek soud I. stupně zatížen procesní vadou, když na soudních jednáních jednal s [tituly před jménem] [jméno FO], advokátkou, aniž by byla doložena její substituční plná moc. Pomine-li odvolací soud, že se jedná o odstranitelnou vadu, pak nelze přihlédnout, že již na č. l. 34 a 35 spisu je substituční plná moc založena.

15. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto odvolací soud za použití ustanovení § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. ve věci samé jako věcně správný potvrdil, a to včetně akcesorického výroku III. o nákladech řízení mezi žalobcem a vedlejším účastníkem, který nebyl v řízení zastoupen, a jež měl dle úspěchu ve věci nárok na 90,2 % účelně vynaložených nákladů ve výši 1.091 Kč za čtyři úkony, jak správně rozhodl soud I. stupně (viz odstavec 31 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně).

16. Ohledně správnosti výroku o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným se odvolací soud v projednávané věci v prvé řadě zabýval stanovením tarifní hodnoty sporu. V daném případě se jedná o dva samostatné nároky, tj. na bolestné a ztížení společenského uplatnění a výsledná tarifní hodnota se určí jejich součtem. Ohledně částky 6.900 Kč požadované za náklady na znalecký posudek se jedná o příslušenství pohledávky, tudíž z této částky tarifní hodnota určována není. Dle aktuální judikatury se tarifní hodnota obvykle odvíjí od žalované částky, to platí ovšem v případě, kdy je poškozený, resp. zaměstnanec na straně žalované. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3362/22 (viz odst. 27 odůvodnění odkazovaného rozhodnutí) i v případě nároku na ztížení společenského uplatnění platí, že „tarifní hodnota ve výši 50.000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a/ advokátního tarifu přichází v úvahu v případě neúspěchu žalobce – tím je zajišťováno, že žalobce nebude odrazován od uplatnění nároku na ochranu osobnostních práv z důvodu rizika nepřiměřeně vysoké povinnosti k náhradě nákladů řízení. Ohledně nároku na ztížení společenského uplatnění je tedy nutno vyjít z tarifní hodnoty 50.000 Kč. Vzhledem k tomu, že bolestné bylo žalováno v částce nižší, než činí tato tarifní hodnota, pak se jako spravedlivé pro určení tarifní hodnoty jeví vycházet přímo z té částky, která byla předmětem řízení, a to v 1. fázi řízení co do částky 20.750 Kč a po částečném zpětvzetí co do částky 14.500 Kč, tzn. pro počáteční fázi tarifní hodnota sporu činila 70.750 Kč (50.000 + 20.750) a po částečném zpětvzetí činila 64.500 Kč (50.000 + 14.500). Žalovaný byl v řízení úspěšný co do rozsahu 90,2 %, jak správně dovodil soud I. stupně (95,1 % - žaloba zamítnuta do částky 121.400 Kč s příslušenstvím minus 4,9 % - zastavení řízení co do 6.250 Kč z důvodu zpětvzetí pro zaplacení této částky žalovaným, resp. vedlejším účastníkem), a tudíž mu v tomto rozsahu dle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleží účelně vynaložené náklady řízení. Tyto náklady sestávají z odměny zástupce žalovaného za 2 úkony právní služby á 3.940 Kč (vypočteno z tarifní hodnoty 70.750 Kč), a to za přípravu a převzetí zastoupení a vyjádření k žalobě dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a dle § 8 odst. 1 a § 7 bodu č. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a dále za 4 úkony á 3.700 Kč (vypočteno z tarifní hodnoty 64.500 Kč) za účast u jednání ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g/, dle § 8 odst. 1 a § 7 bodu č. 5 advokátního tarifu, a dále sestávají ze 6 částek paušální náhrady hotových výdajů každého zástupce žalovaných ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), to vše zvýšeno o částku 5.141 Kč, představující 21% DPH z odměny a náhrad, jíž je advokát žalovaného plátcem (§ 137 odst. 1, § 138 odst. 3 písm. a/ a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Celkem tedy účelně vynaložené náklady žalovaného dosáhly výše 29.621 Kč, z čehož 90,2 % činí částku 26.718 Kč.

17. Z uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku II. o nákladech řízení mezi žalobcem na žalovaným za přiměřeného použití § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí odvolacího soudu.

18. Pokud jde o výrok IV. soudu I. stupně o nákladech řízení mezi žalobcem a státem, v době rozhodnutí odvolacího soudu již bylo pravomocně rozhodnuto o znalečném, jež vzniklo v souvislosti s výslechy znalců u jednání soudu I. stupně, konkrétně [tituly před jménem] [jméno FO] bylo přiznáno znalečné ve výši 2.500 Kč a [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 4.109 Kč, jež bylo ze strany soudu I. stupně znalcům též vyplaceno. U žalobce nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Dle § 148 o.s.ř. byl tedy žalobce zavázán k úhradě těchto nákladů, jež platil stát, a tudíž v tomto smyslu odvolacím soud za přiměřeného použití § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. rozhodnutí soudu I. stupně změnil tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí odvolacího soudu.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobcem a žalovaným soud rozhodl podle úspěchu ve věci. Zcela úspěšnému žalovanému přiznal náklady odvolacího řízení ve výši 4.840 Kč ve smyslu § 142 odst. 1, § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalovaného v odvolacím řízení zahrnují odměnu za zastupování advokátem za 1 úkon právní služby, a to za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] v částce 3.700 Kč (vypočtené z tarifní hodnoty 64.500 Kč - viz výše) dle § 11 odst. 1 písm. g/, dle § 8 odst. 1 a § 7 bodu č. 5 advokátního tarifu, a z 1 částky paušální náhrady hotových výdajů zástupce žalovaného ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), to vše zvýšeno o částku 840 Kč, představující 21% DPH z odměny a náhrad, jíž je advokát žalovaného plátcem (§ 137 odst. 1, § 138 odst. 3 písm. a/ a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

20. Vedlejší účastník se nároku na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdal, čemuž koresponduje výrok V. rozhodnutí odvolacího soudu.

Poučení