4Cmo 52/2023

Rubrum

Nedostatek písemné formy smlouvy o výkonu funkce má za následek její relativní neplatnost (§ 59 z.o.k.). Pouhé uvedení jména a příjmení osoby v e-mailové zprávě nelze považovat za jiný typ jejího elektronického podpisu (§ 7 zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce).

Výrok

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Krenka, Ph.D., a soudců JUDr. Moniky Vackové a JUDr. PhDr. Filipa Havrdy v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 68 Cm 57/2022 - 78 ze dne 20. ledna 2023 takto:

Odůvodnění

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému (na účet jeho zástupce), na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 13 068 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

1. Městský soud v Praze rozsudkem z 20. 1. 2023 zcela zamítl žalobu z 10. 8. 2022, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím - úrokem z prodlení v zákonné výši (výrok I). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalobci uložil zaplatit žalovanému (v obecné lhůtě na účet zástupce), na jejich náhradu částku 42 652,50 Kč (výrok II).

2. V odůvodnění rozsudku vycházel soud prvního stupně z podané žaloby, dle které byl žalobce v době od 6. 6. 2019 do 25. 8. 2021 jednatelem žalovaného. Smlouva o výkonu funkce (§ 59 z. o. k.) nebyla mezi účastníky uzavřena z důvodu překážky na straně žalovaného (§ 59 odst. 4 z. o. k.). Za výkon funkce jednatele vyplácel žalovaný žalobci pouze měsíční odměnu ve výši minimální mzdy; odměna obvyklá by přitom měla dosahovat nejméně odměny partnera žalovaného (330 000 Kč + DPH/měsíčně), kterým byl žalobce předtím, než se stal jeho jednatelem. Žalobou se domáhá po žalovaném zaplacení části měsíční odměny za období 9/ 2019 ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím. V podání z 8. 11. 2022 pak tvrdí, že dohoda o výkonu funkce mezi účastníky uzavřena byla, a to konkludentním přijetím e-mailu žalovaného z 1. 5. 2019 (psaného jeho jednatelem a majoritním společníkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení]) a jeho schválením všemi společníky žalovaného, kterým byl adresován. Odměnu (mzdu) žalobce stanovuje příloha e-mailu pod „1. košem - fix mzda“ a „2. košem - var výkon“. Výše fixní měsíční mzdy v 1. koši činila 160 000 Kč, vyplácena však byla pouze mzda minimální, požaduje tedy část doplatku za období 9/ 2019 ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím.

3. Žalovaný soudu navrhl, aby podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl. Uvádí, že mezi účastníky smlouva o výkonu funkce uzavřena nebyla a funkci jednatele žalovaného vykonával žalobce bezplatně (§ 59 odst. 3 z. o. k.). Požadavek na odměnu obvyklou pokládá za zcela nedůvodný, když žalobce ve vztahu k žalovanému nikdy nečinil žádné kroky (např. v podobě návrhů apod.), směřující k jejímu uzavření. Podání žalobce z 8. 12. 2022 pak představuje dle obsahu změnu podané žaloby (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Cdo 2083/2019 z 18. 9. 2019, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 3681/2017 z 6. 2. 2018 aj.) a namítá zde promlčení. Tvrzený e-mail z 1. 5. 2019 dohodu o výkonu funkce dle ust. § 59 z. o. k. představovat nemůže již pro nedostatek zákonem požadované písemné formy. Neobstojí však ani z důvodu obsahových. V celém svém obsahu totiž představuje návrh modelu na rozdělení zisku žalovaného mezi jeho společníky. Tím byl v období ode 6. 6. 2019 do 4. 3. 2022 i žalobce a jako takový byl (při výhodnější srážkové dani 15%) žalovaným za svoji činnost advokáta odměňován. Za dobu kdy byl žalobce společníkem žalovaného, obdržel od něj podíl na zisku (na zálohách a doplatcích) v čisté výši 5 241 667 Kč, tedy více než mu náleželo dle společenské smlouvy. Žalovaný proto rozhodně popírá, že by snad žalobci cokoliv dlužil.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování (důkazními prostředky dle ust. § 129 o. s. ř.) poté, co podání žalobce z 8. 11. 2022 posoudil jako změnu žaloby (§ 95 odst. 1 o. s. ř.), kterou na jednání soudu dne 13. 1. 2023 připustil a naopak nepřipustil žalobcův návrh z 13. 1. 2023 na záměnu nároku na část měsíční odměny za období 12/ 2019 namísto původního 9/ 2019, uzavřel, že žalobcem tvrzený e-mail z 1. 5. 2019 nemůže být způsobilou ofertou smlouvy o výkonu funkce již pro nedostatek zákonem vyžadované písemné formy (§ 59 odst. 2 z. o. k ., § 561 odst. 1 o. z. a § 562 odst. 1 o. z.). Z provedeného dokazování však nelze mít za prokázané ani přijetí uvedené e-mailové zprávy žalobcem. Takovým důkazem není ani e-mailová zpráva [anonymizováno] [jméno] [příjmení] žalobci z 5. 6. 2019, přičemž mlčení či nečinnost žalobce za projev akceptace považovat nelze. E-mailová zpráva (včetně přílohy) z 1. 5. 2019 však jako smlouva o výkonu funkce neobstojí ani v případě materiálního obsahového posouzení. Zejména v oblasti „3. koše“ neobsahuje obligatorní požadavky ust. § 60 písm. a) z. o. k. Pro diametrálně odlišné rozpory obou účastníků ohledně interpretace významu a smyslu jednotlivých složek odměňování obsažených v příloze e-mailu z 1. 5. 2019, zůstal její obsah objektivně neurčitý. Úmysl účastníků považovat e-mail z 1. 5. 2019 za smlouvu o výkonu funkce či za nabídku k jejímu uzavření nijak neprokazuje ani předchozí e-mail [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z 22. 2. 2019 adresovaný žalobci a dalším společníkům žalovaného a ani potvrzení o provedených transakcích (platbách) žalobci z 22. 7. 2020, 12. 11. 2020 a 22. 7. 2021 s označením plateb „dividenda TP“, „záloha zisk 2020“ a „dividenda 2019 + 2020“. Existence dohody o odměně žalobce jako jednatele žalovaného v pevné měsíční výši 160 000 Kč není zřejmá ani z předžalobní výzvy z 9. 6. 2022. Neurčitostí trpí konečně e-mail z 1. 5. 2019 též v určení jeho adresátů. Z důvodu neexistence žalobou uplatněného nároku se tedy soud ke vznesené námitce nezabýval ani jeho možným promlčením. Podaná žaloba tedy byla jako nedůvodná v celém rozsahu zamítnuta. Výrok o náhradě nákladů řízení odpovídá zásadě plného úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

5. Žalobce podal včasné odvolání proti rozsudku z 20. 1. 2023 Odvolacímu soudu navrhl jeho zrušení a vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení; z důvodu závažných vad řízení zde navrhuje i opatření dle ust. § 221 odst. 2 o. s. ř. Rozsudek soudu prvního stupně považuje za nepřezkoumatelný. Jeho odůvodnění neodpovídá požadavkům ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. S argumentací žalobce dle ust. § 59 odst. 4 z. o. k. se soud prvního stupně vůbec nevypořádal, absentuje i řádné a přesvědčivé odůvodnění zamítnutí více včasných důkazních návrhů žalobce. Řízení před soudem prvního stupně však trpělo i dalšími vážnými vadami. Podání žalobce z 8. 11. 2022 není dle svého obsahu změnou podané žaloby, ale pouze jejím doplněním či upřesněním. Přesto soud prvního stupně v jeho případě nesprávně postupoval dle ust. § 95 odst. 1 o. s. ř. V rozporu s ust. § 95 odst. 2 o. s. ř. byl naopak zamítnut návrh žalobce z 13. 1. 2023 na změnu žaloby záležející v záměně rozhodného měsíce pro výplatu části odměny jednatele z 9/ 2019 na 12/ 2019. Usnesení dle ust. § 95 o. s. ř. byla přitom soudem prvního stupně pouze vyhlášena, nebyla odůvodněna ani písemně vyhotovena. Soudu prvního stupně jsou však odvolatelem vytýkána hlavně neúplná i nesprávná skutková zjištění a z toho plynoucí nesprávné právní posouzení věci. Předně uvádí, že e-mail z 1. 5. 2019 splňuje dle ust. § 562 odst. 1 o. z. požadavek povinné písemné formy. Jak plyne i ze samotného vyjádření žalovaného z 10. 1. 2023, adresáty uvedeného e-mailu byli kromě žalobce i všichni ostatní společníci žalovaného. V případě schválení smlouvy o výkonu funkce všemi společníky žalovaného - ať před či po jejím zavření - již přitom není třeba separátní schválení valnou hromadou. Poukazuje v této souvislosti i na závěry rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 27 Cdo 766/2017, 29 ICdo 122/2019 nebo 21 Cdo 5222/2015). Z obsahu e-mailu z 1. 5. 2019, ale i předchozího e-mailu z 22. 2. 2019 je zřejmé, že úmyslem všech zúčastněných bylo dosažení dohody jak v oblasti mzdové (odměny jednatele) tak dividendové (podílu společníka na zisku žalovaného). Skutková zjištění soudu prvního stupně činěná z potvrzení o provedení transakce z 22. 7. 2020, 12. 11. 2020 a 22. 7. 2021 považuje pro posuzovaný případ za nepřiléhavá. Výpisy o prováděných transakcích žalobce naopak soudu prokázal, že pravidelná měsíční záloha na odměnu žalobce mu byla žalovaným po dobu výkonu funkce placena - ve výši cca 15 000 Kč, tedy odpovídající minimální mzdě.

6. Žalovaný v podaném vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku z 20. 1. 2023 jako věcně správného. Na rozdíl od odvolatele pokládá řízení před soudem prvního stupně za bezvadné. Podání žalobce z 8. 11. 2022 představuje z obsahového hlediska (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) změnu podané žaloby, usnesení o připuštění a nepřipuštění změny žaloby, vyhlášená soudem prvního stupně při jednání dne 13. 1. 2023, nebylo třeba písemně vyhotovovat ani doručovat, když oba účastníci byli při jejich vyhlášení přítomni. Zcela se ztotožňuje i s meritorním posouzením věci soudem prvního stupně. Výkon funkce jednatele žalobce byl dle ust. § 59 odst. 3 z. o. k. bezplatný. Smlouva o výkonu funkce dle ust. § 59 a násl. z. o. k. mezi účastníky uzavřena nebyla. Za smlouvu či její návrh nelze považovat e-mail z 1. 5. 2019 ať již z důvodu nedostatku písemné formy, tak z hlediska jeho obsahu: jednalo se v uvedeném případě o návrh na rozdělení zisku mezi společníky žalovaného. Pro aplikaci ust. § 59 odst. 4 z. o. k. zase absentuje aktivní jednání žalobce ve vztahu k žalovanému, směřující k uzavření smlouvy o výkonu funkce. Žalovaný nikdy o uzavření smlouvy o výkonu funkce požádán nebyl. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně považuje pro právní posouzení věci za naprosto dostatečný, se zamítnutím důkazních návrhů žalobce soudem prvního stupně pro nadbytečnost se zcela ztotožňuje.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po provedeném jednání přezkoumal podle § 212 o. s. ř. a § 212a o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014 napadený rozsudek. Po tomto přezkoumání dospěl k následujícím závěrům a zjištěním:

8. Předně je třeba uvést, že Městský soud v Praze zjistil skutkový stav úplně a přesně, v rozsahu dostatečném pro učinění správného právního závěru. Závěr o skutkovém stavu věci, zjištěný soudem prvního stupně (na který odvolací soud pro stručnost pouze odkazuje), nedoznal změn ani v řízení odvolacím, a to po opakování dokazování e-mailem jednatele a většinového společníka žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] žalobci a ostatním společníkům žalobce z 22. 2. 2019, e-mailem stejné osoby z 1. 5. 2019, včetně přílohy, e-mailem stejné osoby žalobci z 5. 6. 2019, e-mailem stejné osoby z 18. 7. 2021 p. [jméno] [jméno]„ doplatek [jméno]“, potvrzeními mBank o provedení transakce z 22. 7. 2020„ dividenda TP“, z 12. 11. 2020„ záloha na zisk 2020“ a z 22. 7. 2021„ dividenda 2019 + 2020“.

9. Kromě řádně a dostatečně zjištěného skutkového stavu se odvolací soud ztotožňuje i s právním posouzením věci soudem prvního stupně, které ve svém výsledku považuje za správné.

10. K odvolacím důvodům procesní povahy odvolací soud předesílá (a platí to i ve vztahu k soudu prvního stupně), že požadavek na odůvodnění rozsudku (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument vznesený v průběhu řízení oběma účastníky. Je zde přitom možné odkázat i na recentní závěry rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nálezy ve věcech sp. zn. IV. ÚS 201/04, I. ÚS 729/2000, I.ÚS 116/05 a IV. ÚS 787/06, III. ÚS 961/09). Rozsah reakce soudu na konkrétní námitky je tak co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry, případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akcentací odpovědi implicitní. Důvody proč soud prvního stupně nečinil žádná skutková zjištění z řady provedených důkazů a proč pro nadbytečnost zamítl další důkazní návrhy dle ust. § 126 o. s. ř. a § 129 o. s. ř. jsou obsáhle uvedeny pod bodem 20 odůvodnění rozsudku. Provedené listinné důkazy nebyly hodnoceny a další navržené důkazy provedeny s ohledem na právní posouzení věci soudem prvního stupně. Podané zdůvodnění považuje odvolací soud za vyhovující zásadě předvídatelnosti rozhodnutí (§ 6 o. s. ř.) a nijak nevybočující ze zákonných požadavků na odůvodnění rozsudku, obsažených v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. Je možné v této souvislosti odkázat i na závěry rozhodovací praxe k uvedené problematice (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Odo 246/2004, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Odo 817/2003 nebo rozhodnutí Ústavního sodu, sp. zn. III. ÚS 68/99).

11. K poměrně obsáhlé procesní argumentaci odvolatele vrchní soud ještě podotýká, že rozsudek městského soudu z 20. 1. 2023 považuje za přezkoumatelný, tedy nezakládající - bez dalšího - kasační důvod dle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv účastníků řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 z 25. 6. 2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 100/2013 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 ICdo 40/2016 z 20. 9. 2016). Z obsahu podaného odvolání je zcela zřejmé, že vydaný rozsudek městského soudu nijak nezaložil ztrátu orientace žalobce ve vedeném řízení či v důvodech, pro které byla podaná žaloba zamítnuta. Odvolání totiž zcela přiléhavě a věcně na odůvodnění rozsudku reaguje příslušnými odvolacími důvody.

12. V případě problematiky ust. § 95 o. s. ř. odvolací soud předně připomíná, že usnesení soudu o připuštění i nepřipuštění změny žaloby je vyloučené z odvolacího přezkumu (§ 202 odst. 1 písm. d) o. s. ř.). Je-li vyhlášeno v přítomnosti obou účastníků (jako tomu bylo v posuzovaném případě na jednání soudu dne 13. 1. 2023), není třeba ho přítomným účastníkům též doručovat (§ 168 odst. 2 o. s. ř.). Soud v tomto případě odkazuje i na závěry renomované komentářové literatury (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, str. 624). Podání žalobce z 8. 11. 2022 je přitom vždy třeba posuzovat dle jeho obsahu bez ohledu na formální označení (§ 41 odst. 2 o. s. ř.). V případě procesněprávních úkonů je rozhodující pouze obsah v podobě projevené vůle, nikoliv jaký obsah jim účastník přisuzuje. K rozdílu mezi změnou a doplněním žaloby odvolací soud připomíná závěry soudní praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000 z 30. 8. 2001, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3/03, str. 189), dle které jde o změnu žaloby nejen tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě, nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než požadoval v původní žalobě, ale rovněž v případě, že žalobce sice i nadále požaduje stejné plnění (stejné kvality a stejného rozsahu), ale na základě jiného skutkového stavu (skutkového základu věci), než jak ho vylíčil v podané žalobě. Popsaná situace bezpečně nastala dle názoru odvolacího soudu i v posuzovaném případě: původní tvrzení žalobce o neexistenci smlouvy o výkonu funkce obsažené v podané žalobě z 10. 8. 2022, resp. nedostatku součinnosti žalovaného k jejímu uzavření, bylo v podání z 8. 11. 2022 změněno tak, že nárok plyne ze smlouvy o výkonu funkce uzavřené na základě e-mailu z 1. 5. 2019. Postup soudu prvního stupně vycházející z ust. § 95 o. s. ř. byl proto zcela namístě. Obdobně se pak jedná o změnu žaloby v případě návrhu žalobce z 13. 1. 2023 na záměnu rozhodného období pro výplatu odměny jednatele z 9/ 2019 na 12/ 2019. Jak je již výše uvedeno, úvahy soudu prvního stupně, proč tomuto druhému návrhu na změnu žaloby nevyhověl, jsou z odvolacího přezkumu vyloučeny. Lze tedy pouze poznamenat, že jestliže soud rozhodne o nepřipuštění změny žaloby (§ 95 odst. 2 o. s. ř.), má to za následek, že nárok uplatněný změnou žaloby nebude v řízení projednáván a nebude o něm rozhodnuto. Nenastanou ani hmotněprávní následky změny žaloby. Pokud by snad žalobce mínil i poté nárok uplatňovat u soudu, musí podat nový návrh na zahájení řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 387/2003 z 24. 6. 2003, publikované v Soudní judikatuře č. 8/03, str. 622).

13. Odvolací důvody formálního charakteru konečně uzavírá vrchní soud tak, že v řízení před soudem prvního stupně neshledal ani žádné další vady, mající snad za následek obligatorní postup dle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.

14. V případě meritorního právního posouzení souhlasí odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně v tom, že o platně uzavřené smlouvě o výkonu funkce mezi účastníky nelze uvažovat již jen z důvodu nedodržení obligatorní písemné formě vymíněné v ust. § 59 odst. 2 z. o. k. Náležitostí právního jednání v písemné formě jsou upraveny obecně v ust. § 561 odst. 2 o. z., s doplněním pro jednání činěné elektronickými nebo jinými technickými prostředky v ust. § 526 odst. 1 o. z. I v případě e-mailové komunikace činěné po 1. 7. 2016 platí, že písemná forma právního jednání je dodržena pouze tehdy, je-li příslušný e-mail opatřen kvalifikovaným elektronickým podpisem (čl. 25 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. Co se v českém právním prostředí rozumí pod uvedeným pojmem je s účinností od 19. 9. 2016 obsaženo v ust. § 7 zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce. Dle názoru odvolacího soudu nelze za „jiný typ elektronického podpisu“ považovat pouhé uvedení jména a příjmení osoby v textové části e-mailu bez spojení s dalším elektronickým prvkem (značkou), vylučujícím jednak záměnu jednající osoby s jinou, jednak poskytující jistotu její jednoznačné identifikace. Odvolací soud v této souvislosti uvádí, že tento požadavek není v případě e-mailu z 1. 5. 2019 splněn: jednající osoba je v něm označena pouze jako: „[jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení]“. Závěry rozhodovací praxe k ust. § 562 odst. 1 o. z. (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 26 Cdo 1230/2019 z 22. 5. 2019) proto považuje vrchní soud za zcela použitelné též ve stávajícím právním prostředí po nabytí účinnosti zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a zák. č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci. Nedostatek zákonem stanovené formy smlouvy o výkonu funkce zakládá její neplatnost i v případě jejího uzavření (582 odst. 1 o. z.). V případě úvahy o druhu neplatnosti právního jednání (absolutní nebo relativní) odvolací soud uvádí, že dohoda o výkonu funkce zakládá bezpochyby právní jistotu uvnitř obchodní korporace v otázce úpravy práv a povinností včetně odměňování členů jejich statutárních orgánů, zároveň však nevyjadřuje základní hodnotové a řídící principy veřejného pořádku bez nichž nemůže demokratická společnost fungovat a které jsou základem budování právního státu. I ve světle závěrů soudní praxe (rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 31 ICdo 36/2020 z 10. 6. 2020, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 104/ 2020) nezpůsobuje nedodržení zákonné písemné formy absolutní neplatnost dohody o výkonu funkce (§ 588 o. z.), ale pouze relativní (§ 586 o. z.). Tu však žalovaný v případě tvrzeného e-mailu z 1. 5. 2019 namítal v řízení od samého počátku, resp. již ve vyjádření z 10. 1. 2023, reagující na změnu žaloby obsažené v podání žalobce z 8. 11. 2022.

15. Žalobce přitom v řízení nikdy netvrdil, že by e-mail z 1. 5. 2019 obsahující návrh smlouvy o výkonu funkce písemně přijal. Tvrzeno bylo přijetí konkludentní. O písemné formě právního jednání tedy není možné uvažovat ani v případě tvrzené akceptace návrhu žalobcem.

16. Uvedené tvrzení žalobce o konkludentním přijetí e-mailového návrhu žalovaného z 1. 5. 2019 zároveň vylučuje úvahu o aplikace ust. § 59 odst. 4 z. o. k. a vzniku práva žalobce na odměnu ve výši obvyklé. I ve smyslu rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 27 Cdo 5340/2017 z 22. 10. 2019 viz zejména bod 39 odůvodnění) by bylo k aplikaci uvedeného zákonného ustanovení nezbytné, aby žalobce činil takové kroky, které lze po něm v zájmu uzavření smlouvy o výkonu funkce požadovat: žalovanému doručit návrh smlouvy o výkonu funkce obsahující i ujednání o odměně, podniknout kroky potřebné k tomu, aby valná hromada či jiný příslušný orgán měl možnost smlouvu o výkonu funkce schválit apod. V kontextu výše uvedeného žalobce ve vedeném řízení existenci takových formálně a obsahově zřetelných jednání ve vztahu k žalovanému, směřujících k uzavření písemné smlouvy o výkonu funkce ani netvrdil.

17. V podstatných ohledech lze se soudem prvního souhlasit i při posouzení obsahu e-mailu z 1. 5. 2019, jakož i souvisejících právních jednání předchozích a následných, týkajících se odměňování žalobce. Pro výklad právního jednání je dle ust. § 556 odst. 1 o. z. dominující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 61/2017 z 31. 10. 2017). Posuzované právní jednání lze přitom pouze interpretovat nikoliv doplňovat (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 1 Odon 110/1997 z 7. 10. 1998). Pro diametrálně odlišný postoj obou účastníků na systém a způsob odměňování žalobce prezentovaný v protichůdných tvrzeních v průběhu celého řízení znemožňující zjištění úmyslu (dle žalobce obsahuje 1. a 2. koš pravidla pro určení fixní a variabilní složky mzdy, resp. jeho odměny a 3. koš pravidla pro určení podílu na zisku zatímco dle žalovaného určují všechny koše pravidla pro určení podílu na zisku), vycházel vrchní soud též z interpretačních pomůcek obsažených v ust. § 556 odst. 2 o. z. Prvotní e-mail [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z 22. 2. 2019 obsahující návrh obdobné tabulky odměňování (s vysvětlením obsahu všech třech košů) je uvozen nadpisem: „updatovaný návrh pro dělení zisku“. Obdobná tabulka v příloze e-mailu z 1. 5. 2019 má sice u 1. a 2. koše označení „mzda“ celk., adresáti tabulky jsou však zřetelně označeni v prvním sloupci: jsou jimi 3 tehdejší a 1 budoucí společník žalovaného označení iniciálami a velikostí obchodních podílů na žalovaném. Konečně výše dividend (podílů na zisku) žalobce vyplacených žalovaným dle potvrzení o provedení transakce z 22. 7. 2020, 12. 11. 2020 a 22. 7. 2021 svoji výši vysoce převyšuje výši dividendy dohodnuté dle žalobce v rámci 3. koše a spíše se přibližuje položkám obsažených ve všech třech koších odměňování. Závěr o tom, že účelem e-mailu žalovaného z 1. 5. 2019 byl návrh na úpravu podílů na zisku jeho společníků se tedy jeví jako výrazně pravděpodobnější a odvolací soud se k němu přiklonil. K problematice pravděpodobnostních skutkových závěrů je opět možné odkázat na závěry rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 1938/2008 z 4. 6. 2008).

18. Výkon funkce jednatele žalobce byl tedy za uvedených okolností bezplatný (§ 59 odst. 3 z. o. k.).

19. Odpovídající vysvětlení lze konečně nalézt i pro pravidelné měsíční platby placené žalovaným žalobci v částce cca 15 000 Kč a zakládající pro něj účast ve veřejných pojistných systémech. Nejedná-li se o další pravidelné zálohy na podíl na zisku, může jít o jiné plnění žalovaného ve prospěch žalobce (mimo smlouvu o výkonu funkce) dle ust. § 61 odst. 1 z. o. k .

20. Protože ani v nákladovém výroku nebylo zjištěno žádné pochybení, ve světle všech výše uvedených skutečností shledal tedy vrchní soud rozsudek soudu prvního stupně z 20.1. 2023 za věcně správný a jako takový ho proto potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

21. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení zcela úspěšnému žalovanému vznikly náklady na zastupování advokátem ve výši 13 068 Kč (§ 7 bod 6 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 5 100 Kč + 2 x režijní paušál po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 cit vyhl. + 21% DPH z uvedených částek ve výši 2 268 Kč). Uvedené náklady řízení je tedy žalobce povinen žalovanému nahradit v obecné lhůtě na účet jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Rubrum