5 C 104/2020-153

Rubrum

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 64 913,50 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 61 442 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 3 471,50 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 63 929 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži náklady řízení ve výši 330 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20. 4. 2020 domáhal na žalovaném zaplacení 64 913,50 Kč na základě těchto skutkových tvrzení. Žalovaný je výlučným vlastníkem pozemku p.č.st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [obec], [adresa], bydlení, pozemku p.č.st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. (správně [adresa]), jiná stavba, dále pozemků p. [číslo] to vše v [katastrální uzemí] pod [anonymizováno], [územní celek]. Na základě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 17. 1. 2014 bylo ve prospěch žalobce zřízeno věcné břemeno – služebnost doživotního a bezplatného užívacího práva k pozemku p.č.st. [anonymizováno], v rozsahu užívání celého domu [číslo] postaveného na pozemku p.č.st. [anonymizováno], a dále služebnost doživotního a bezplatného užívacího práva k pozemku p.č.st. [anonymizováno] včetně stavby na něm stojící a pozemků p. [číslo]. Ačkoliv předmětné nemovitosti žalovaný užívá spolu se žalobcem, nijak se nepodílí na nákladech spojených s jejich užíváním, když tyto nese výhradně žalobce. V souvislosti s užíváním předmětných nemovitostí tak žalobce vynaložil následující náklady: -) úhrada dodávky zemního plynu v místě spotřeby [obec a číslo] v celkové výši 14 785 Kč (období od 30. 6. 2016 do 25. 6. 2019) -) úhrada dodávek elektřiny v místě spotřeby [obec a číslo] v celkové výši 23 542 Kč (období od 9. 9. 2016 do 18. 9. 2019) -) úhrada dodávek elektřiny v místě spotřeby [obec a číslo] v celkové výši 20 202 Kč (období od 9. 9. 2016 do 18. 9. 2019) -) úhrada vodného v místě spotřeby [obec a číslo] v celkové výši 2 658 Kč (roky 2016 až 2019) -) úhrada vodného v místě spotřeby [obec a číslo] v celkové výši 627 Kč (roky 2018 2019) -) úhrada za dodávku černého uhlí v celkové výši 68 013 Kč (dodávky ze dne 16. 6. 2016, 30. 5. 2017 a 13. 6. 2018)

2. Tím, že žalovaný užívá předmětné nemovitosti spolu se žalobcem, aniž by se zároveň podílel na nákladech uvedených shora, dochází k bezdůvodnému obohacení žalovaného na úkor žalobce. Žalobce proto požaduje polovinu těchto nákladů (tj. 64 913,50 Kč). Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Žalovaný uvedl, že je vlastníkem mimo jiné pozemků st. [parcelní číslo], jehož součástí je dům [adresa] [obec], a st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. (správně [adresa]) [obec], v [katastrální uzemí] pod [anonymizováno], [územní celek], kdy předmětné nemovitosti nabyl jednak děděním po své matce [jméno] [příjmení] (z jedné třetiny) a jednak darem od svého otce – žalobce (ze dvou třetin). Žalovaný dále uvedl, že skutečně bydlí se svým otcem ve svém domě [adresa], a to od roku 2015 doposud a nehradí náklady na služby spojené s užíváním ani domu [adresa], ani náklady na služby spojené s užíváním domu bez č.p./č.e. na pozemku st.p. [číslo] (dále jen dílna). Žalovaný namítá, že mezi účastníky nebyla uzavřena nikdy žádná výslovná ani konkludentní dohoda o tom, že by žalovaný měl cokoliv žalobci na provoz uvedených nemovitostí hradit, když předmětné smlouvy s dodavateli služeb byly uzavřeny mezi žalobcem a těmito dodavateli a k přepisu na žalovaného nedošlo. Žalobce nikdy nevyzval žalovaného k tomu, aby na tyto náklady cokoliv přispíval, či aby si tyto smlouvy s dodavateli převedl na sebe. Žalovaný žil v Německu a po svém návratu do ČR začal rekonstruovat svůj rodinný dům [adresa] v [obec], a proto bydlel u svého otce v domě [adresa]. Žalobce neměl žádné námitky, aby s ním žalovaný bydlel, naopak v této době byl žalobce odkázán na péči žalovaného, jelikož byl v dlouhodobé rekonvalescenci po úrazu. Jelikož žalovaný neměl v té době zaměstnání a žalobce provozoval podnikání v oboru prodeje [anonymizována dvě slova], po dohodě pro něj žalovaný pracoval jako administrativní pracovník. Bydlení v domácnosti svého otce považoval žalovaný za daných okolností za samozřejmou věc s tím, že po dokončení rekonstrukce domu [anonymizováno] se z domu [adresa] odstěhuje. Žalovaný vedl se žalobcem společnou domácnost, kdy žalobce uhrazoval náklady na provoz domu a oba účastníci kupovali potraviny a jiné potřeby pro domácnost, žalovaný vařil jídla pro oba, podílel se na pracích kolem domu a taktéž dodával dříví pro otop domu [adresa]. Vztahy účastníků plně odpovídali příbuzenskému poměru. Za těchto okolností tedy následně vznesený požadavek na zpětnou úhradu nákladů na provoz rodinného domu a uplatnění tohoto nároku předmětnou žalobou se žalovanému jeví jako příkře odporující dobrým mravům a šikanózní výkon práva. Žalovaný dále namítl, že žalobce plnil vůči svým smluvním dodavatelům na základě platně uzavřených smluv, takže žalovanému žádné obohacení vzniknout nemohlo, protože náklady na služby nebyl povinen nést (nešlo o placení dluhů za jiného). Dále žalovaný namítal, že jako vlastník nemovitostí je povinen nést pouze ty náklady, jejichž vynaložení je nutnou podmínkou pro zachování nemovitosti, nikoliv ty náklady, jejichž vynaložení přináší komfort tomu, kdo v domě bydlí. Co se týče nákladů na provoz dílny, tuto žalovaný nikdy neužíval, užíval ji pouze žalobce, který zde podnikal, a tuto budovu přenechal žalobce k užívání dalším osobám ([obec] [anonymizováno], [jméno] [celé jméno žalovaného], [příjmení] [příjmení]), které zde provozovaly podnikatelskou činnost, a žalobce inkasoval částku ve výši 100 000 Kč Náklady na černé uhlí žalobce skutečně vynaložil, uhlí bylo dodáno a spotřebováno, nicméně nejednalo se o nutně a účelně vynaložené náklady, neboť žalobce topil tak, aby v domě byla teplota 25 stupňů, ačkoliv by postačovalo 20 stupňů. V neposlední řadě vznesl žalovaný námitku promlčení.

3. Soud má za prokázané následující skutečnosti: Žalovaný je vlastníkem mimo jiné pozemku p.č.st. [anonymizováno], jehož součástí je budova [adresa], a pozemku p.č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], vše v [katastrální uzemí] pod Hostýnem, [územní celek], a to na základě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 17. 1. 2014 (viz darovací smlouva a výpis z katastru nemovitostí). Žalovaný nabyl předmětné nemovitosti dílem darem od žalobce (svého otce) právě na základě citované darovací smlouvy a dílem dědictvím po matce (viz usnesení o dědictví č.l. 79 až 81 spisu). Žalovaný zřídil žalobci předmětnou darovací smlouvou věcné břemeno – služebnost doživotního a bezplatného užívacího práva k pozemku p.č.st. [anonymizováno], v rozsahu užívání celého domu [adresa] postaveného na pozemku p.č.st. [anonymizováno] v k.ú. [obec], a dále služebnost doživotního a bezplatného užívacího práva k pozemku p.č.st. [anonymizováno] a ke stavbě postavené na pozemku p.č.st. [anonymizováno] v k.ú. [obec] (viz darovací smlouva č.l. 14 až 15 spisu, seznam nemovitostí č.l. 33 spisu).

4. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný bydlí v domě [adresa] od roku 2015 doposud, přičemž náklady na bydlení nehradil. Oba účastníci se shodli na tom, že od roku 2015 žili ve společné domácnosti (fakticky žili v jednom domě, nakupovali do domácnosti, občas si navzájem vařili, žalovaný udržoval zahradu). Mezi účastníky je nesporné, že žalobce uhradil veškerá k důkazu provedená vyúčtování (viz č.l. 105 spisu) a že černé uhlí bylo skutečně dodáno a spotřebováno (viz vyjádření žalovaného na č.l. 73 verte).

5. Soud má za prokázané fakturami na č.l. 18 až 28 spisu a shodným tvrzením účastníků, že do místa spotřeby [obec a číslo] bylo v období od 30. 6. 2016 do 14. 6. 2017 dodáno 2,161 MWh plynu za cenu 4 703,83 Kč, v období od 15. 6. 2017 do 18. 6. 2018 dodáno 2,303 MWh plynu za cenu 5 022,79 Kč a v období od 19. 6. 2018 do 25. 6. 2019 dodáno 2,137 MWh plynu za cenu 5 060,72 Kč. Žalobce tak zaplatil za období od 30. 6. 2016 do 25. 6. 2019 za zemní plyn celkovou cenu 14 787,34 Kč (žalobce uvádí pouze 14 785 Kč).

6. Soud má za prokázané fakturami na č.l. 39 až 42, 48 až 54 spisu a shodným tvrzením účastníků, že do místa spotřeby [obec a číslo] byla v období od 9. 9. 2016 do 15. 9. 2017 dodána elektřina v množství 1,360 MWh za cenu 7 751,60 Kč, v období od 16. 9. 2017 do 14. 9. 2018 dodána elektřina v množství 1,262 MWh za cenu 7 372,13 Kč, v období od 15. 9. 2018 do 18. 9. 2019 dodána elektřina v množství 1,265 MWh za cenu 8 419,80 Kč. Žalobce tak zaplatil za období od 9. 9. 2016 do 18. 9. 2019 za elektřinu celkovou cenu 23 543,53 Kč (žalobce uvádí pouze 23 542 Kč).

7. Soud má za prokázané fakturami na č.l. 36 až 38, 43 až 47, 55 až 57 spisu a shodným skutkovým tvrzením účastníků, že do místa spotřeby [obec a číslo] byla za období od 9. 9. 2016 do 15. 9. 2017 dodána elektřina v množství 0,445 MWh za cenu 5 921,86 Kč, za období od 16. 9. 2017 do 14. 9. 2018 dodána elektřina v množství 0,436 MWh za cenu 6 912,03 Kč a za období od 15. 9. 2018 do 18. 9. 2019 dodána elektřina v množství 0,457 MWh za cenu 7 368,98 Kč. Žalobce zaplatil za období od 9. 9. 2016 do 18. 9. 2019 za elektřinu cenu 20 202,87 Kč.

8. Soud má za prokázané (příjmovými pokladními doklady na č.l. 58 až 61 spisu), že žalobce uhradil dne 18. 10. 2017 vodné ve výši 1 038 Kč, dne 3. 10. 2018 vodné ve výši 753 Kč, dne 4. 11. 2019 vodné ve výši 627 Kč a dne 4. 11. 2019 vodné ve výši 867 Kč Celkem tak na vodném uhradil žalobce částku 3 285 Kč.

9. Soud má za prokázané fakturami na č.l. 62 až 64 spisu a shodným skutkovým tvrzením účastníků, že žalobce uhradil v červnu 2016 za dodávku černého uhlí částku 17 685 Kč, v červnu 2017 za dodávku černého uhlí částku 20 339 Kč a v červnu 2018 za dodávku černého uhlí částku 29 989 Kč.

10. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 27 946 Kč (tj. poloviny nákladů na domácnost) dopisem ze dne 22. 1. 2020, který byl odeslán doporučeně na adresu žalovaného (viz předžalobní výzva a dodejka č.l. 29 až 32 spisu).

11. Informacemi z katastru nemovitostí, jakož i snímkem katastrální mapy ve spojení s vyjádřením žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem dílny [adresa] v [obec], která je součástí pozemku p.č.st. [anonymizováno], ale také dosud nezkoulaudované budovy bez č.p./č.e. (dle slov svědka [příjmení] tzv. malé dílny), která se nachází zčásti na pozemku p. [číslo] z části na pozemku p. [číslo].

12. Výpověďmi svědků [jméno] a [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalovaného] bylo vyvráceno tvrzení žalovaného, že by dílnu [adresa] v [obec] vůbec neužíval. Naopak z výpovědí shora uvedených svědků má soud za prokázané, že předmětnou dílnu užívali oba účastníci (žalobce i žalovaný), což nakonec připustil i žalovaný ve své účastnické výpovědi. Konkrétně svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že minulý rok viděl žalovaného, jak si tam spravoval auta. Stejně tak svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že žalovaného v dílně viděla jednou, když si tam něco opravoval. Dílnu občas využil i [jméno] [příjmení] či [jméno] [celé jméno žalovaného], nikdy však žalobci ani žalovanému za užívání dílny nic neplatili (viz výpověď těchto svědků).

13. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že si občas v dílně [adresa] v [obec] opravoval svá auta (jednalo se asi o 10 případů za celé období asi 3 roky zpět). Naposledy si tam opravoval auto v lednu tohoto roku. Neměl se žádným z účastníků žádnou smlouvu, jednalo se většinou o drobné neplánované opravy, za které většinou dal žalobci 500 až 1 000 Kč (dle vlastní úvahy), a to z toho důvodu, že používal elektřinu v předmětné dílně. Celková částka, kterou žalobci takto zaplatil, byla určitě do 10 000 Kč za celou dobu.

14. Svědek [příjmení] [příjmení] uvedl, že na základě dohody s oběma účastníky měl„ pronajatou“ budovu bez č.p. (tzv. malou dílnu), a to za účelem uskladnění zboží, za což platil žalobci 3 000 Kč měsíčně. Jednalo se o příspěvek na energie a na vysokozdvižný vozík. V té velké dílně (stavba [adresa]) se nic nedělo, byly tam nějaké stroje, zaparkované auto. Neviděl tam nikoho cizího. Svědek zmínil, že zaslechl, jak si žalobce stěžoval, že žalovaný nepřispívá na bydlení, i to, že si žalovaný stěžoval, že žalobce požívá alkohol.

15. Svědek [celé jméno žalobce] (syn žalobce a bratr žalovaného) uvedl, že žalobce si často po dobu několika let stěžoval, že mu žalovaný nepřispívá na domácnost, byl z toho špatný. Oba účastníci ve svých účastnických výpovědích uvedli, že žalovaný předmětný byt i dílnu užívá, a to nejméně od roku 2015 doposud. Oba účastníci vypověděli, že kromě uhlí se u nich topilo i dřevem, které z části dodal žalobce a z části žalovaný. Žalovaný připustil, že ani po doručení žaloby nezačal platit žalobci příspěvek na náklady na bydlení, neboť mu přenechal dílnu, aby ji pronajal třetím osobám. Výpověďmi svědků však bylo zjištěno, že žalobce nepřenechal dílnu k pronájmu třetím osobám, pouze souhlasil s tím, aby si v ní třetí osoby občas opravily auto (vyměnily olej, pneumatiky apod.), a to většinou zcela zdarma, popř. za symbolický příspěvek dle uvážení této osoby (svědek [anonymizováno]). Žalobce ve své výpovědi uvedl, že opakovaně žádal žalovaného k úhradě nákladů na bydlení, naopak žalovaný tuto skutečnost popřel. Soud uvěřil výpovědi žalobce, neboť je v souladu s ostatními provedenými důkazy, zejména s výpovědí svědka [celé jméno žalovaného] a [příjmení], kteří sice u takové výzvy přítomni nebyli, nicméně uvedli, že žalobce si stěžoval, že žalovaný na bydlení nepřispívá. Navíc pokud by byla pravdivá verze žalovaného, tedy že jej žalobce nikdy nevyzval k přispívání na náklady na bydlení, je pravděpodobné, že by si žalobce na to, že mu žalovaný nijak nepřispíval, nestěžoval, a navíc je pravděpodobné, že by žalovaný po doručení předžalobní výzvy (či žaloby) na toto reagoval, přispívat by začal, popř. si nechal přepsat veškeré dodávky elektřiny, plynu a vody na sebe, což však žalovaný po celou dobu řízení neučinil.

16. Soud zamítl návrh žalovaného na provedení dokazování výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], a to s ohledem na vysoký věk a zdravotní stav svědkyně, jakož i z toho důvodu, že považoval její výslech za nadbytečný, neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn ostatními provedenými důkazy. Ostatně ani žalovaný na provedení výslechu svědkyně netrval. Soud dále zamítl návrh žalovaného na provedení důkazu zvukovou stopou ve videozáznamu pořízeného žalovaným dne 30. 5. 2019, neboť tento videozáznam byl pořízen bez vědomí a souhlasu žalobce, který s jeho provedením nesouhlasil. Navíc videozáznam se měl týkat rozhovoru mezi žalobcem, žalovaným a svědkem [příjmení] (tedy nikoliv užívání dílny [adresa]), a proto se nevztahoval na předmět sporu. Nad rámec toho byl skutkový stav dostatečně zjištěn ostatními provedenými důkazy.

17. Soud zamítl i návrhy žalovaného na provedení dokazování fakturami vystavenými [právnická osoba] na řad žalobce za dodávky [anonymizováno] v letech 2016 až 2019 a výpisem z účtu žalovaného č. [bankovní účet], neboť předmětné důkazní návrhy nesouvisely s předmětem sporu. Je zřejmé, že žalobce podnikal, tato skutečnost mezi účastníky není sporná, to však samo o sobě nemění nic na povinnosti žalovaného přispívat na náklady domácnosti, jakož i na jeho povinnosti podílet se na úhradě dodávek služeb, a to ať už z titulu, že je žalovaný vlastníkem předmětných nemovitostí, nebo z titulu, že žalovaný předmětné nemovitosti sám užíval, aniž se na úhradě služeb jakkoliv podílel. Stejně tak mezi účastníky není sporné to, že oba účastníci hradili náklady na stravu, kupovali věci do společné domácnosti apod., což mělo být prokazováno výpisem z účtu žalovaného. Tuto skutečnost však není pro její nespornost nutné prokazovat.

18. Na základě shora provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

19. Žalovaný je výlučným vlastníkem mimo jiné pozemku p.č.st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [obec], [adresa], bydlení, a pozemku p.č.st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], to vše v [katastrální uzemí] pod [anonymizováno], [územní celek]. Žalovaný předmětné nemovitosti užívá společně se žalobcem, a to od roku 2015 doposud, když v domě [adresa] bydlí a dílnu [adresa] občas užívá k opravě vozidel či k uskladnění věcí. Žalovaný se stal vlastníkem předmětných nemovitostí jednak na základě dědictví po matce (z jedné třetiny) a jednak na základě darovací smlouvy darem od žalobce (ze dvou třetin). Předmětnou darovací smlouvou bylo současně zřízeno věcné břemeno doživotního bezplatného užívání předmětných nemovitostí pro žalobce. Žalobce předmětné nemovitosti rovněž užívá a výlučně sám hradí náklady na bydlení. Účastníci vedli od roku 2015 nejméně do zahájení řízení společnou domácnost. Žalovaný se od roku 2015 doposud nepodílí na úhradě dodávek elektřiny, plynu, na úhradě vodného a stočného, ani na úhradě dodávek černého uhlí. Veškeré tyto dodávky uhradil žalobce. Žalobce tak vynaložil od roku 2016 do roku 2019 (přesné období je uvedeno shora) na úhradu dodávky zemního plynu do domu [adresa] celkovou částku 14 787,34 Kč, na úhradu dodávky elektřiny do domu [adresa žalovaného a žalobce] celkovou částku 23 543,53 Kč, na úhradu dodávky elektřiny do dílny [adresa] celkovou částku 20 202,87 Kč, na úhradu vodného do domu [adresa] celkovou částku 2 658 Kč a na úhradu vodného do dílny [adresa] celkovou částku 627 Kč. Dále žalobce výlučně uhradil dodávku černého uhlí v letech 2016 až 2018 v celkové výši 68 013 Kč. Žalobce tak výlučně sám uhradil dodávky služeb a uhlí v celkové výši 129 831,74 Kč.

20. Podle § 646 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), mezi manžely nepočne promlčecí lhůta běžet ani neběží, dokud manželství trvá. To platí obdobně i pro práva mezi osobami žijícími ve společné domácnosti, mezi zastoupeným a zákonným zástupcem, opatrovancem a opatrovníkem nebo mezi poručencem a poručníkem.

21. Podle § 886 odst. 2 o.z. dítě se podílí na péči o chod rodinné domácnosti vlastní prací, popřípadě peněžitými příspěvky, má-li vlastní příjem, anebo oběma způsoby. Pro určení rozsahu podílu dítěte na péči o chod rodinné domácnosti jsou rozhodné schopnosti a možnosti dítěte i odůvodněné potřeby členů rodiny.

22. Podle § 1136 písm. b) o. z. spoluvlastník, který vynaložil na společnou věc náklad v zájmu ostatních spoluvlastníků bez jejich vyrozumění a souhlasu, může požadovat náhradu nutných nákladů, jednalo-li se o náklad, který bylo třeba vynaložit na záchranu věci.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

25. Žalovaný je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí, žalobce je oprávněným ze služebnosti doživotního a bezplatného užívání předmětných nemovitostí. Oba účastníci předmětné nemovitosti užívají, dokonce vedou (či v rozhodném období vedli) společnou domácnost a měli by se tedy dle názoru soudu rovným dílem podílet i na úhradě nákladů na bydlení (užívání) předmětných nemovitostí. Žalovaný je zletilým synem žalobce, je schopen sám se živit a povinnost přispívat na chod domácnosti vyplývá pro žalovaného přímo z ustanovení § 886 odst. 2 o. z. Za podílení se na chodu domácnosti lze zcela jistě považovat i podílení se na úhradě služeb spojených s užíváním domu. Ustanovení § 2291 odst. 2 o. z. uvádí demonstrativní výčet jednotlivých skutkových podstat bezdůvodného obohacení. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, za něhož bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle názoru soudu žalovaný měl hradit náklady na bydlení nikoliv jen z titulu, že je vlastníkem předmětných nemovitostí, ale především z titulu, že předmětné nemovitosti užíval společně se žalobcem a dodávky služeb (tedy plyn, elektřinu, dodávky vodného i černé uhlí) společně se žalobcem spotřebovával. Pokud veškeré tyto platby hradil pouze žalobce, platil dodavatelům služeb za to, co konzumoval i žalovaný. Žalovaný se tak na úkor žalobce obohatil ve smyslu § 2291 o. z., a je povinen toto obohacení vydat. Soud poukazuje rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1209/2004, které lze použít analogicky.

26. Pokud jde o bydlení v domě [adresa], soud má za to, že oba účastníci by měli nést náklady na bydlení (dodávky elektřiny, plynu, vodné i náklady na otop) rovným dílem, neboť nelze určit rozsah, jakým oba účastníci dům užívali, když účastníci vedli společnou domácnost a neměli dům nijak rozdělený. Elektřinu, plyn, vodu i otop tak oba účastníci konzumovali společně, tedy ve stejném rozsahu (oba v domě žili, spali, vařili, svítili atd.). Náklady na dodávku elektřiny, plynu, vody i tepla do domu [adresa] vynaložené žalobcem činily 109 001,87 Kč, žalobce však uplatňuje pouze částku 108 998 Kč, z toho polovina činí 54 499 Kč, a tato částka tak byla žalobci přiznána.

27. Pokud jde o dílnu [adresa], tuto dílnu užívali nejen žalobce a žalovaný, ale také třetí osoby. Z provedeného dokazování vyplývá, že pouze [příjmení] [příjmení] platil žalobci za užívání dílny (jednalo se o jakýsi dobrovolný příspěvek na energie i na použití vybavení dílny), kdy platba nepřesáhla za celé rozhodné období částku 10 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že dílnu užívali třetí osoby, přičemž jedna z těchto osob přispívala žalobci na energie, vybavení apod. (nejednalo se však o nájem), dospěl soud k závěru, že je spravedlivé, aby žalovaný nesl náklady na dodávku elektřiny a vody do této dílny pouze ve výši jedné třetiny a žalobce v rozsahu dvou třetin. Pokud tedy žalobce uhradil za dodávku elektřiny a vody celkovou částku 20 829 Kč, uložil soud žalovanému k úhradě jednu třetinu, tedy částku 6 943 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu (tedy co do částky 3 471,50 Kč) byla žaloba zamítnuta.

28. Nad rámec shora uvedeného je třeba uvést, že žalovaný je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí a žalobce zase oprávněným ze služebnosti bezplatného a doživotního užívání předmětných nemovitostí, oba jsou tedy oprávněni nemovitosti užívat a jsou omezeni pouze stejným užívacím právem druhého. Vztah účastníků se tak blíží vztahu spoluvlastnickému. Analogicky lze tedy poukázat na ustanovení §1136 o. z., podle kterého spoluvlastník, který vynaložil na společnou věc náklad v zájmu ostatních spoluvlastníků, může požadovat náhradu nutných nákladů. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2466/2018,„ náklady, jejichž vynaložení je nutnou podmínkou pro zachování společné věci, jsou povinni platit všichni spoluvlastníci jednotky, bez ohledu na to, zda ji užívají či nikoliv, přičemž platba za dodávku tepla má povahu smíšenou, když z části představuje náklad na zachování společné věci a zčásti slouží jen tomu, kdo jednotku užívá. Proto se na nákladech na vytápění bytu … musí podílet i spoluvlastník, který byt neužívá“.

29. Pokud tedy z citovaného rozhodnutí vyplývá, že žalobce by se měl (jako vlastník) na nákladech na vytápění domu (tj. i na dodávce uhlí) podílet, i pokud dům neužívá, tím spíš musí platit, že žalobce se na nákladech na vytápění domu musí podílet, pokud ještě navíc předmětný dům užívá, a to pokud jde o užívání domu [adresa], ve stejném rozsahu, jako žalobce. S ohledem na vedení společné domácnosti účastníky nelze dospět k jinému závěru, než že žalovaný je povinen nést polovinu veškerých nákladů na dodávku služeb a na otop, které žalobce uhradil, neboť žalovaný tyto služby společně se žalobcem konzumoval, nelze přitom určit přesnou část, kterou zkonzumoval žalobce a kterou žalovaný.

30. Pokud žalovaný namítal, že v letech 2016 až 2018 dodal vždy nejméně 15 m3 dříví z ovocných stromů i z lesa, pak taková námitka nemá pro posouzení věci význam. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků jednoznačně vyplynulo, že veškeré uhlí, které žalobce objednal a zaplatil, bylo spotřebováno (viz vyjádření žalovaného na č.l. 73 spisu), jednalo se tedy zcela jistě o náklad vynaložený na vytápění domu. Žalovaný nevznesl námitku započtení, ve které by uplatnil náklady na dodávku dřeva vůči žalobci, a proto má soud za to, že k této námitce není třeba přihlížet. Pokud žalovaný namítá, že žalobce topil moc (ve svém vyjádření sám tvrdí, že žalobce topil na 25 °C), bylo na něm jako na vlastníkovi předmětných nemovitostí a též uživateli předmětných nemovitostí, aby zasáhl a rozhodl, jakým způsobem a na kolik stupňů se bude předmětný dům vytápět.

31. Soud nepřihlédl k námitce promlčení vznesené žalovaným, neboť promlčecí lhůta běžet nezačala, když účastníci vedli od roku 2015 nejméně do zahájení soudního řízení společnou domácnost, což ostatně několikrát zdůraznil sám žalovaný. Za společnou domácnost je třeba považovat faktické (skutečné) soužití osob, v něž tyto osoby přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb, pečují o společnou domácnosti, popř. poskytují prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti. Tyto znaky byly naplněny, neboť účastníci obývali trvale jeden dům, hradili společně některé náklady (např. nákupy potravin), občas společně vařili a pečovali o dům či zahradu. Podle ustanovení § 646 o. z.„ promlčecí lhůta nepočne běžet ani neběží mezi osobami žijícími ve společné domácnosti“. Nárok žalobce tak nemůže být promlčen ani částečně.

32. Obrana žalovaného spočívající v tom, že mezi účastníky existovala dohoda o tom, že žalobce přenechá k užívání dílnu [adresa] třetím osobám a že za toto užívání bude brát nájemné, ačkoliv není vlastníkem, byla vyvrácena výpovědí svědků i žalobce. Z dokazování vyplynulo, že pokud dílnu užívaly třetí osoby, nedělo se tak na základě nájemního vztahu, ale pouze se souhlasem žalobce, ale i žalovaného (který proti tomu nic nenamítal), přičemž tyto třetí osoby za užívání předmětné dílny většinou nic neplatily, popř. svědek [příjmení] platil symbolické částky dle svého uvážení, nikoliv nájemné. Svědek [příjmení] předmětnou dílnu vůbec neužíval (užíval jinou budovu). Navíc částky placené svědkem [příjmení] žalobci soud zohlednil, když určil podíl žalovaného na úhradě dodávek elektřiny a vody do předmětné dílny pouze v rozsahu jedné třetiny. Je třeba uvážit i to, že svědek [příjmení] neplatil žalobci pouze za energie, ale též za vybavení dílny, které patří žalobci.

33. Soud nepřisvědčil námitce žalovaného, že by výkon práva žalobce na vydání bezdůvodného obohacení byl v rozporu s dobrými mravy. Jak vyplynulo zejména z výpovědi svědka [celé jméno žalobce], žalobce si opakovaně stěžoval na to, že mu žalovaný nepřispívá na chod společné domácnosti (zejména na úhradu služeb). Rovněž svědek [příjmení] potvrdil, že žalobce si stěžoval, že mu žalovaný na domácnost nepřispívá. Soud proto uvěřil výpovědi žalobce, ze které vyplývá, že žalobce opakovaně žádal žalovaného, aby na dodávku služeb přispíval, popř. aby si dodávky energií na sebe přepsal, což však činil pouze ústně, a to s ohledem na blízký vztah mezi účastníky. Písemná předžalobní výzva k vydání bezdůvodného obohacení byla žalovanému odeslána doporučeně dne 22. 1. 2020 (a to jak na adresu trvalého bydliště žalovaného [adresa], tak na adresu jeho faktického bydliště [adresa]), dostala se tak do právní sféry žalovaného, na tuto výzvu žalovaný nijak nereagoval. Žalovaný namítl, že se s ním žalobce nepokusil nijak dohodnout, z postoje a chování žalovaného v průběhu soudního řízení však vyplynulo, že se žalovaný dohodnout nechtěl, a to ani v průběhu řízení. Žalovaný nezačal přispívat na dodávky elektřiny, plynu, vody či otopu ani po doručení žaloby, a to přesto, že žalovaný dosud se žalobcem bydlí. Soud naopak považuje za rozporné s dobrými mravy chování žalovaného, který předmětné nemovitosti dlouhodobě užívá, aniž se jakýmkoliv způsobem podílí na úhradě služeb spojených s užíváním předmětných nemovitostí, a to ještě za situace, kdy žalovaný předmětné nemovitosti z větší části získal darem od žalobce.

34. Soud nepřisvědčil námitce žalovaného, že nárok žalobce není nárokem na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z., neboť žalobce plnil to, co po právu měl plnit sám (neplnil tak za žalovaného). Ustanovení § 2991 vyjadřuje obecnou zásadu občanského práva, dle níž se nikdo nesmí obohacovat na úkor jiného. Základní předpoklady vzniku závazku z bezdůvodného obohacení jsou a) získání majetkového prospěchu obohaceným, dále b) skutečnost, že byl prospěch získán na úkor jiné osoby (vznik obohacení se tedy negativně projevil v majetkové sféře ochuzeného), a současně c) to, že k jeho nabytí obohacenému nesvědčil spravedlivý důvod. Na základě generální klauzule bezdůvodného obohacení obsažené v § 2991 odst. 1 o.z. může být konstruována povinnost k vydání majetkového prospěchu i tam, kde není naplněna žádná ze skutkových podstat zakotvených v § 2991 odst.

2. Tento závěr vyplývá z demonstrativnosti posledně citovaného ustanovení: je-li výčet obsažený v § 2991 odst. 2 neuzavřený, je nutné mít určité kritérium pro posouzení, v jakých dalších situacích vzniká právo na vydání bezdůvodného obohacení. Tímto kritériem je generální klauzule v § 2991 odst. 1, jež vymezuje, kdy je dána povinnost k vydání majetkového prospěchu, přestože jej obohacený nenabyl plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty ani tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V tomto smyslu § 2991 odst. 1 aplikační rozsah institutu bezdůvodného obohacení rozšiřuje nad rámec vyjmenovaných skutkových podstat. Soud dospěl k závěru, že žalovaný se bezdůvodně obohatil, neboť byla naplněna především generální klauzule bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 1 o.z., když se jeho majetek nesnížil, a to na úkor žalobce (který platil dodávky služeb a otopu i za žalovaného), přičemž k tomuto obohacení nebyl spravedlivý důvod. Žalovaný totiž konzumoval elektřinu, plyn, vodu i teplo tím, že bydlel v předmětném domě společně se žalobcem, a rovněž užíval v určitém rozsahu dílnu, a proto by se měl na úhradě takto konzumovaných služeb podílet. Obdobně ostatně rozhodl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 1209/2004, podle něhož„ jestliže rozvodem manželství nezanikne právo společného užívání bytu manžely a jeden z nich nadále platí sám v celém rozsahu ze svých prostředků nájemné a úhrady spojené s bydlením, vzniká druhému společnému nájemci bezdůvodné obohacení. Není-li mezi nimi dohodnuto jinak, platí v takovém případě bez ohledu na rozsah, v jakém který z nich byt užívá a čerpá služby spojené s bydlením, že výše bezdůvodného obohacení se rovná polovině zaplacených částek.“ Citované rozhodnutí lze použít analogicky právě na vztah mezi účastníky. Navíc citované rozhodnutí bylo vydáno za účinnosti starého občanského zákoníku, ve kterém byl výčet jednotlivých skutkových podstat bezdůvodného obohacení taxativní.

35. Žalobce byl ve sporu úspěšný co do částky 61 442 Kč (tedy v rozsahu 95 %), naopak žalovaný byl úspěšný pouze co do částky 3 471,50 Kč (tedy v rozsahu 5 %). Žalobce má tak právo na částečnou náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil, dle § 142 odst. 2 o.s.ř., a to v rozsahu 90 %. Současně byla splněna podmínka dle § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy že žalobce odeslal žalovanému na adresu, na které se žalovaný skutečně zdržuje (ale i na adresu jeho trvalého bydliště, kam žalovaný rovněž dochází) předžalobní výzvu k plnění. Náklady žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 597 Kč a dále v nákladech na právní zastoupení. Výše mimosmluvní odměny advokáta dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) činí 3 700 Kč. Právní zástupce žalobce učinil v řízení celkem 13 úkonů právní služby, za něž mu náleží odměna po 3 700 Kč (tj. celkem 48 100 Kč), a to 1. převzetí a příprava zastoupení, 2. výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, 3. další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 30. 1. 2020, 4. žaloba, 5. nahlížení do spisu dne 4. 8. 2020, 6. další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 7. 8. 2020, 7. další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 8. 1. 2021, 8. účast na jednání u OS [obec] dne 11. 1. 2021, 9. další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 19. 4. 2021, 10. až 11. jednání u OS [obec] trvající déle než dvě hodiny dne 21. 4. 2021, 12. až 13. jednání u OS [obec] trvající déle než dvě hodiny dne 19. 5. 2021. Soud nepřiznal žalobci odměnu advokáta za doplňující výzvu k plnění, která nebyla dle názoru soudu nutným a účelně vynaloženým nákladem, dále odměnu za účast na jednání s mediátorem, neboť mediace byla nařízena pouze žalobci, přičemž účast právního zástupce žalobce nutná nebyla, navíc právní zástupce žalobce nedoložil účast na jednání u mediátora.

36. Za těchto 13 úkonů právní služby byla žalobci přiznána náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 13 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT (tj. ve výši 3 900 Kč).

37. Pokud jde o jednání dne 12. 8. 2020, tak toto jednání bylo odročeno před zahájením z důvodu nařízení mediace, tudíž právnímu zástupci žalobce náleží za tento úkon právní služby pouze náhrada za ztrátu času ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, tudíž ve výši 1 850 Kč, a to dle § 14 odst. 2 věta první AT.

38. V roce 2020 učinil právní zástupce žalobce celkem 2 cesty ze [obec] do [obec] a zpět, a to [značka automobilu], [registrační značka] (za účelem nahlédnutí do spisu a za účelem účasti na soudním jednání dne 12. 8. 2020), přičemž celková vzdálenost jedné cesty tam i zpět činí 60 km, průměrná spotřeba nafty 4,5 l na 100 km, vyhlášková cena nafty 31,80 Kč za litr a paušální sazba 4,20 Kč za kilometr (viz vyhláška č. 358/2019 Sb.), cestovné k jednomu jednání činí 338 Kč, ke dvěma 676 Kč. V roce 2021 učinil právní zástupce žalobce celkem 3 cesty ze [obec] do [obec] a zpět, a to [značka automobilu], [registrační značka] (za účelem účasti u tří jednání), přičemž celková vzdálenost jedné cesty tam i zpět činí 60 km, průměrná spotřeba nafty 4,9 l na 100 km, vyhlášková cena nafty 27,20 Kč za litr a paušální sazba 4,40 Kč za kilometr (viz vyhláška č. 589/2020 Sb.), tudíž cestovné k jednomu jednání činí 344 Kč a cestovné ke třem jednáním 1 032 Kč.

39. Žalobci byla přiznána i náhrada za ztrátu času advokáta stráveného cestou ze [obec] do [obec] a zpět, přičemž jedna cesta tam i zpět trvá jednu hodinu, advokát učinil celkem 5 cest ze [obec] do [obec] a zpět, tudíž náhrada za ztrátu času činí 10 x 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT.

40. Parkovné ve výši 60 Kč nebylo doloženo, ani se nejedná o nutný výdaj, a proto nebylo žalobci přiznáno.

41. K nákladům na právní zastoupení byla připočtena 21 % DPH ve výši 11 877 Kč, neboť právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty.

42. Náklady žalobce tak činí celkem 71 032 Kč, z toho bylo žalobci přiznáno 90 % (dle úspěchu ve věci), tj. částka 63 929 Kč.

43. Žalovaný byl ve sporu převážně neúspěšný, a proto je dle § 148 odst. 1 o.s.ř. povinen nahradit státu náklady řízení spočívající v proplaceném svědečném ve výši 330 Kč.

44. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 věta první po středník o.s.ř.

Poučení