5 C 108/2011- 457

Rubrum

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jaroslavou Sádovskou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupena advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] [anonymizována dvě slova] proti žalovaným: 1) [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2) [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], o určení vlastnictví a určení neexistence zástavního práva, takto:

Výrok

I. Žalobní návrh na určení, že žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky [číslo] nacházející se v domech [adresa] stojících na pozemcích parcelních čísel st. [číslo], st. [číslo], [číslo], st. [číslo], st. [číslo] a st. [číslo], spoluvlastnického podílu na společných částech domů [adresa] o velikosti id. [číslo] a spoluvlastnického podílu na pozemcích parcelních čísel st. [číslo], st. [číslo], [číslo], st. [číslo], st. [číslo] a st. [číslo] o velikosti ideálních [číslo], vše v katastrálním území a obci [obec], část [územní celek], zapsaných na listu vlastnictví [číslo] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], se zamítá.

II. Žalobní návrh na určení, že zástavní právo pro pohledávku druhého žalovaného [celé jméno žalovaného] ve výši 631 904 Kč k bytové jednotce [číslo] nacházející se v domě [adresa] stojící na pozemcích parcelních čísel st. [číslo], st. [číslo], [číslo], st. [číslo], st. [číslo] a st. [číslo], spoluvlastnického podílu na společných částech domu [adresa] o velikosti id. [číslo] a spoluvlastnického podílu na pozemcích parcelních čísel st. [číslo], st. [číslo], [číslo], st. [číslo], st. [číslo] a st. [číslo] o velikosti ideálních [číslo], vše v katastrálním území a obci [obec], část [územní celek], zapsáno na listu vlastnictví [číslo] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], neexistuje, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 1) náklady řízení ve výši 85 100 Kč k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 2) náklady řízení ve výši 28 299,48 Kč k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.

V. Žalovanému 1) se vrací z účtu Okresního soudu v Pardubicích zaplacený soudní poplatek ve výši 18 000 Kč.

VI. Žalovanému 2) se vrací z účtu Okresního soudu v Pardubicích zaplacený soudní poplatek ve výši 20 000 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se proti 1) žalovanému domáhala určení, že je vlastníkem bytové jednotky [číslo] nacházející se v bytových domech [adresa] stojících na pozemcích st. parc. [číslo] st. parc. [číslo] st. parc. [číslo] st. parc. [číslo] st. parc. [číslo] st. parc. [číslo] spoluvlastnického podílu na společných částech domů [adresa] o velikosti ideálních [číslo] a spoluvlastnického podílu na pozemcích st. parc. [číslo] st. parc. [číslo] st. parc. [číslo] st. parc. [číslo] st. parc. [číslo] st. parc. [číslo] o velikosti ideálních [číslo], vše v kat. úz. a obci [obec], části [územní celek], zapsáných na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce]. Následně i určení, že zástavní právo pro pohledávku žalovaného 2) v částce 631 904 Kč k označené bytové jednotce a spoluvlastnickému podílu na společných částech bytových domů a spoluvlastnickému podílu na pozemcích neexistuje.

2. V žalobním návrhu tvrdila, že usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. 11. 2005 č.j. 12 Nc 11224/2005–3 byla na její majetek nařízena exekuce a soudní exekutor vydal dne 13. 12. 2005 pod sp. zn. 111 Ex 7233/2005 exekuční příkaz k prodeji uvedených nemovitostí - bytu, společných částí a částí pozemku, které vlastnila. Žalovaný 1) prostřednictví svého předsedy pana [jméno] [příjmení] jí nabídl, že tyto nemovitosti od ní odkoupí za cenu, kterou v exekučním řízení stanovil exekutor. Žalobkyně tak s žalovaným dne 31. 5. 2006 uzavřela kupní smlouvu, v níž bylo ujednáno, že žalovaný 1) bude hradit kupní cenu v měsíčních splátkách po 5 000 Kč. Vklad práva byl do katastru nemovitostí povolen [stát. instituce], [stát. instituce] dne [datum] a účinky vkladu nastaly 15. 6. 2006. Dále dne 15. 6. 2010 uzavřela s žalovaným 1) nájemní smlouvu na pronájem předmětného bytu, v níž vystupuje jako nájemkyně a žalovaný 1) jako pronajímatel. Poukázala na to, že úhrada za plnění spojená s užíváním bytu byla ve smlouvě stanovena zcela neurčitým způsobem, když není zvlášť vymezena částka za nájem bytu a za služby s nájmem bytu spojené. Má proto za to, nájemní smlouva je absolutně neplatná, a to včetně zápočtu kupní ceny ve výši 537 000 Kč oproti nájemnému, kterou jí žalovaný 1) také dosud neuhradil. Vyzvala ho proto k úhradě doplatku kupní ceny tak, aby jí od 15. 6. 2006 platit měsíčně 5 000 Kč. Dosud jí ničeho neuhradil a dluží jí tak za období od června 2006 do června 2012 částku 365 000 Kč. Dne 3. 11. 2010 dal žalovaný 1) žalobkyni výpověď z nájmu bytu pro neplacení nájemného, která však byla soudem shledána jako neplatná, a to rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích č.j. 25 C 1/2011-62, potvrzeného odvolacím soudem. Uvedla, že dle ust. § 39 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, (dále jen obč. zák.) považuje kupní smlouvu ze dne 31. 5. 2006 za absolutně neplatnou, neboť dle ust. § 44 odst. 7 exekučního řádu – zák. č. 120/2001 Sb. nesmí povinný nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí. Právní úkon, kterým by povinný tuto povinnost porušil, je považován za neplatný. Dle ust. § 47 odst. 4 citovaného exekučního řádu nesmí povinný majetek, který je postižen exekučním příkazem, převést na jiného nebo s ním jinak nakládat a zpětné zhojení vad absolutně neplatných právních úkonů právní řád neumožňuje, proto se žalobkyně stále považuje za vlastnici bytu. Skutečnost, že jí žalovaný 1) nesplácí kupní cenu a dluží jí částku 365 000 Kč, byla také důvodem pro odstoupení od předmětné kupní smlouvy, s účinky od samého počátku (ex tunc). Žalovaný 1) také předmětný byt smluvně zatížil zástavní smlouvou ze dne 5. 3. 2012 se zástavním právem ve prospěch žalovaného 2) [celé jméno žalovaného] jako věřitele. Vklad zástavního práva byl učiněn katastrálním úřadem s účinky vkladu k 6. 3. 2012, domáhá se proto i určení, že zástavní právo vůči oběma žalovaným pro pohledávku žalovaného 2) ve výši 631 904 Kč k bytu neexistuje. Na určení vlastnického práva k bytové jednotce, spoluvlastnickému podílu na společných částech bytu a spoluvlastnickému podílu na pozemcích má naléhavý právní zájem (§ 80 písm. a) o.s.ř., když rozsudek bude určující pro změnu vlastníka v katastru nemovitostí.

3. Žalovaný 1) navrhl zamítnutí žaloby a poukázal na to, že se žalobkyně domáhá obnovení svého vlastnického práva k bytu, kdy tvrdí, že kupní smlouvu uzavřela v době, kdy byla na její byt vedena exekuce a kupní smlouva je proto absolutně neplatná, dále jí nebyla řádně uhrazena kupní cena, proto byla oprávněna od kupní smlouvy odstoupit. Má však za to, že neplatnost kupní smlouvy ohledně předmětného bytu byla pravomocně vyřešena ve věci vedené u podepsaného soudu pod sp. zn. 25 C 1/2011, kdy byla žaloba žalobkyně na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu zamítnuta. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že neplatnost kupní smlouvy tím, že nebyla zaplacena kupní cena, nemůže obstát, neboť žalovaná v bytě, který jí již nepatří, bydlela a bydlí dosud, ale žádnou úhradu za jeho užívání neplatí. Otázka úhrady nájemného formou zápočtu nebyla žalobkyní zpochybněna. Jednání žalobkyně spočívající ve vznášení námitky neplatnosti nájemní smlouvy, resp. v odstoupení od kupní smlouvy považuje za jednání, které je v rozporu s dobrými mravy a neměla by tak žalobkyni náležet ochrana právním řádem ČR. Námitku neplatnosti nájemní smlouvy a samotné odstoupení od kupní smlouvy lze poměřovat korektivem dobrých mravů i vzhledem k časovému sledu úkonů žalobkyně. Žalobkyně také od kupní smlouvy odstoupila až po 6 letech užívaní bytu, a to aniž by platila jakékoliv úhrady za jeho užívání, ani v současné době se jako vlastník nechová. Žádnou část kupní ceny nevrátila a byt stále užívá, aniž by cokoliv hradila.

4. Žalovaný 2) rovněž navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že zástavní právo k předmětnému bytu nabyl v důsledku platně uzavřené zástavní smlouvy, kterou uzavřel s žalovaným 1) v době, kdy vlastnické právo prvého žalovaného k bytu prokazatelně existovalo. Vycházel přitom z výpisu z katastru nemovitostí, jako veřejného rejstříku, kde bylo vlastnické právo žalovaného 1) zaznamenáno a nebylo mu nic známo o tom, že by byl žalobkyní podán návrh na určení vlastnictví.

5. Soud měl prokázané exekučním příkazem soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] ze dne 13. 12. 2005 sp. zn. 111 EX 7233/05-4, že k uspokojení pohledávky oprávněného ([právnická osoba]) byl na majetek povinné tj. žalobkyně [celé jméno žalobkyně] nařízen prodej předmětné bytové jednotky, spoluvlastnického podílu na společných částech domů a spoluvlastnického podílu na pozemcích žalobkyně jako povinné. Usnesení obsahovalo poučení, že se povinné zakazuje předmětný byt převést nebo zatížit či s ním jinak nakládat.

6. Kupní smlouvou ze dne 31. 5. 2006 bylo prokázáno, že žalobkyně jako prodávající uzavřela s žalovaným 1) jako kupujícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byla předmětná bytová jednotka se spoluvlastnickými podíly na částech domu a pozemcích. V bodě IV. je vymezena úhrada kupní ceny částkou 700 000 Kč. Bylo dohodnuto, že část kupní ceny ve výši 142 042 Kč bude v den podpisu smlouvy složena přímo na účet soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na shora uvedenou exekuci, částka 21 000 Kč bude do tří měsíců od podpisu smlouvy uhrazena na účet Finančního úřadu v [obec] jako úhrada daně z převodu nemovitosti jménem prodávající [celé jméno žalobkyně] a zbývající částka ve výši 536 958 Kč bude kupujícím (tj. žalovaným 1) splácena v pravidelných splátkách po 5 000 Kč počínaje červnem 2006. Uvolnění a předání bytu bylo sjednáno tak, že jej prodávající vyklidí a předá kupujícímu nejpozději do jednoho měsíce poté, kdy bude doplacena kupní cena. Do té doby je prodávající povinna platit platby spojené s užíváním bytu, jejichž rozsah bude stanoven samostatnou smlouvou. Právní účinky vkladu vznikly dle doložky [stát. instituce], Katastrální pracoviště v [obec] dnem 15. 6. 2006.

7. Z listu vlastnictví [číslo] pro obec a katastrální území Pardubice, vedeného Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice bylo zjištěno, že vlastníkem bytové jednotky, spoluvlastnického podílu na společných částech domů a spoluvlastnického podílu na pozemcích je dle kupní smlouvy ze dne 31. 5. 2006 s právními účinky vkladu ke dni 15. 6. 2006 žalovaný 1) a na nemovitostech vázne dle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 5. 3. 2012 s právními účinky vkladu ke dni 6. 3. 2012 zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky žalovaného 2).

8. Písemností ze dne 15. 6. 2006 bylo prokázáno, že žalovaný 1) jako pronajímatel uzavřel s žalobkyní jako nájemkyní, nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem předmětné bytové jednotky. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do 31. 5. 2015. V čl. III. bodu 1. smlouvy bylo dohodnuto, že nájemné za byt bude sjednáno jednorázovou částkou pokrývající celou sjednanou dobu trvání nájemního vztahu ve výši 537 000 Kč. Nájemné bylo stanoveno shodnou částkou jako doplatek kupní ceny ze smlouvy o převodu bytové jednotky a spoluvlastnického podílu na částech bytových domů a na pozemcích, který bylo nutno uhradit po splátkách po 5 000 Kč měsíčně od června 2006. V ustanovení III. bodu 2. smlouvy o nájmu bytu se smluvní strany dohodly, že nájemné nebude placeno, neboť povinnost nájemkyně zaplatit nájemné bude započtena oproti povinnosti pronajímatele zaplatit nájemkyni zbytek kupní ceny ve výši 536 958 Kč dle kupní smlouvy ze dne 31. 5. 2006. Podpisem nájemní smlouvy byly uvedené vzájemné povinnosti smluvních stran považovány za vypořádané. Pohledávka žalobkyně na úhradu zbytku kupní ceny byla tedy započtena proti pohledávce žalovaného 1) na zaplacení nájemného za užívání bytové jednotky. Ustanovení III. bodu 3. nájemní smlouvy upravovalo jako součást nájemného příspěvky do fondu oprav, které nebyly ve smlouvě určeny peněžní částkou. V ustanovení III. bodu 4. nájemní smlouvy byla regulována úhrada služeb spojených s nájmem bytu tak, že se jedná o elektrickou energii, vodu, teplo a plyn, které budou placeny zálohami, s pravidelným ročním vyúčtováním záloh dle faktické spotřeby.

9. Dopisem ze dne 5. 4. 2012 však žalobkyně oznámila prvému žalovanému, že s ohledem na skutečnost, že nájemní smlouva, kterou spolu uzavřeli, je v části III. odst. 4 neplatná pro naprostou neurčitost ujednání o úhradách služeb spojených s nájmem bytu, je proto povinen jí bezodkladně zaplatit dlužné splátky kupní ceny po 5 000 Kč měsíčně, což za období od 15. 6. 2006 do března 2012, činí celkem částku 350 000 Kč, a to nejpozději do patnácti dnů. Od dubna 2012 pak měsíčně požadovala hradit sjednané splátky kupní ceny.

10. Žalobkyně dále podáním ze dne 15. 6. 2012, doručeným soudu dne 18. 6. 2012, odstoupila podle § 517 odst. 1 obč. zák. od kupní smlouvy uzavřené dne 31. 5. 2006 z důvodu prodlení žalovaného 1) se zaplacením zbytku kupní ceny. Žalovaný 1) se o tomto podání dozvěděl prostřednictvím soudu ve smyslu § 41 odst. 3 o.s.ř. Uvedla, že dohoda v rámci smlouvy o nájmu bytu, že proti pohledávce žalobkyně na úhradu zbytku kupní ceny podle kupní smlouvy v částce 536 958 Kč bude započtena pohledávka žalovaného 1) na zaplacení nájemného podle smlouvy o nájmu bytu ze dne 15. 6. 2006 v částce 537 000 Kč, byla neplatným právním jednáním, neboť samotná nájemní smlouva byla neplatná pro nevymezení jednoznačné částky zálohových plateb nebo způsobu výpočtu částky úhrady za služby spojené s užíváním bytu. Neplatnost se vztahovala na smlouvu jako celek, tedy i na dohodu o započtení vzájemných pohledávek smluvních stran, protože započítat lze toliko platnou pohledávku. Pohledávka z titulu nájemného by tak nebyla způsobilá k započtení, pokud by smlouva o nájmu bytu byla v celém rozsahu neplatná.

11. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 23. 9. 2011 č.j. 25 C 1/2011-62, potvrzeným rozsudkem odvolacího soudu dne 22. 3. 2012 č.j. 23 Co 36/2012-105, byla výpověď z nájmu předmětného bytu, kterou dal žalovaný 1) žalobkyni, shledána neplatnou, když dluh žalobkyně na úhradách spojených s užíváním bytu nedosáhl zákonné výše trojnásobku měsíčního nájemného. V odůvodnění rozhodnutí obou soudů se uvádí, že kupní smlouva je považována za platně uzavřenou, i vzhledem k trvání generálního inhibitoria dle § 44 odst. 7 zák. č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti, když je nutno zohlednit, že z výtěžku prodeje věci postižené inhibitoriem, byla pohledávka oprávněného, včetně exekučních nákladů, splněna, což bylo zmíněno i v textu kupní smlouvy. Úkonem žalobkyně tak nebyl oprávněný poškozen, jeho pohledávka byla uspokojena. Jedná se tak z tohoto pohledu o platný právní úkon.

12. Písemností ze dne 5. 3. 2012 bylo zjištěno, že žalovaný 1) uzavřel s žalovaným 2) zástavní smlouvu, kdy předmětem zástavy se stala předmětná bytová jednotka. Katastrální úřad pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice vklad práva povolil s právními účinky vkladu ke dni 6. 3. 2012. K ověření podpisů obou stran došlo 6. 3. 2012.

13. Okresním soudem v Pardubicích bylo ve věci určení vlastnického práva a určení neexistence zástavního práva k předmětné bytové jednotce a spoluvlastnickému podílu na společných částech bytových domů a na pozemcích dvakrát rozhodnuto, a to rozsudkem ze dne 30. 6. 2014, č.j. 5 C 108/2011-107 a rozsudkem č.j. 5 C 108/2011-210 tak, že žaloba podaná žalobkyní byla zamítnuta. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 10. 6. 2015, č. j. 18 Co 463/2014-154 a rozsudkem č. j. 18 Co 463/2014-254 ze dne 20. 9. 2017, byly oba rozsudky soudu prvního stupně ve věci samé potvrzeny. Nejvyšší soud svými rozhodnutími ze dne 18. 5. 2016, č.j. 30 Cdo 5253/2015-18 a ze dne 16. 1. 2019 č.j. 30 Cdo 1335/2018-282 obě rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení. Poukázal na to, že v mezidobí došlo mezi žalobkyní a žalovanou 1) k pravomocnému skončení soudního sporu o určení neplatnosti výpovědi z nájmu téhož bytu, jenž probíhal u okresního soudu pod sp. zn. 9 C 17/2012 Okresní soud rozsudkem ze dne 19. 10. 2015 č. j. 9 C 17/2012-115 žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že výpověď ze dne 8. 6. 2012 z nájmu předmětného bytu, kterou jí dala žalovaná 1) z důvodu nezaplacení úhrad za plnění spojená s nájmem bytu je neplatná, zamítl. K odvolání žalobkyně krajský soud rozsudkem ze dne 16. 2. 2016 č. j. 22 Co 489/2015-134 rozsudek okresního soudu potvrdil. Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 9. 2017 sp. zn. 26 Cdo 4801/2016 zamítl.

14. Z tohoto rozsudku Nejvyšší soud pro předmětnou věc dovodil, že nájemní smlouva ze dne 15. 6. 2006 je absolutně neplatná a podané žalobě na určení neplatnosti výpovědi z nájmu předmětného bytu proto nemohlo být vyhověno. Nelze dát účinně výpověď tomu, kdo podle právního stavu není v postavení nájemce bytu, nýbrž je jeho vlastníkem, tedy pro nedostatek aktivní věcné legitimace. Nejvyšší soud dále konstatoval, že vznikne-li mezi účastníky spor o určení vlastnictví k nemovitostem při tvrzení, že převodní smlouva je absolutně neplatná, přičemž otázka její neplatnosti byla již řešena v jiném soudním sporu (o plnění z této smlouvy) mezi týmiž účastníky, je nezbytné, aby se soud v pozdějším řízení zabýval otázkou případné aplikace § 159a o.s.ř., avšak nikoliv z pohledu překážky věci rozsouzené, nýbrž z hlediska závaznosti rozsudku v řešení předmětné právní otázky v souladu s ustanovením § 159a odst. 4 o. s. ř. Obdobně je třeba postupovat i v případě vyřešení jiné předběžné právní otázky, jež je zásadně významná pro rozhodnutí v jiném řízení mezi týmiž účastníky.

15. Okresní soud, který v dané věci posuzoval platnost a účinnost smlouvy kupní, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným 1) vázán závěry uvedenými v rozsudku Nejvyššího soudu určil rozsudkem ze dne 13. 6. 2019 pod čj. 5 C 108/2011-308, že žalobkyně je vlastnicí uvedených nemovitostí, když mohla platně od kupní smlouvy ze dne 31. 5. 2006 odstoupit pro prodlení žalovaného 1) se zaplacením kupní ceny za byt. Uvedené rozhodnutí okresního soudu bylo odvolacím soudem pod č.j. 18 Co 310/2019-344 potvrzeno a rovněž tak i dovolacím soudem pod č.j. 24 Cdo 2056/2020-372 ze dne 30. 9. 2020.

16. Nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3542/50 ze dne 11. 5. 2021 však bylo rozhodnuto, že výše uvedenými rozsudky Nejvyššího soudu, rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové čj. 18 Co 310/2019-344 a rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích čj. 5 C 108/2011-308 byla porušena práva stěžovatele – žalovaného 1) a uvedená rozhodnutí byla zrušena. Ústavní soud poukázal na to, že dle 159 odst. 4 o.s.ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu vázanosti výroku rozsudku pro účastníky popř. jiné osoby věc projednávána znovu a nerespektování této překážky, je porušením čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Došlo-li mezi žalobkyní a žalovaným 1) k pravomocnému skončení sporu o určení neplatnosti výpovědi z nájmu téhož bytu, který probíhal u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 9 C 17/2012, kde se žalobkyně domáhala určení, že výpověď ze dne 8. 6. 2012 z nájmu předmětného bytu, kterou jí dal žalovaný 1) z důvodu neplacení úhrad za plnění spojená s nájmem bytu, je neplatná, zamítl, jeho rozhodnutí bylo odvolacím soudem potvrzeno a dovolání bylo Nejvyšším soudem pod čj. 26 Cdo 4801/2016-164 zamítnuto, z tohoto vyplývá, že předmětná nájemní smlouva ze dne 15. 6. 2006 je absolutně neplatná. Žalobě na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu tak nelze vyhovět, když nelze dát účinně výpověď tomu, kdo podle právního stavu není v postavení nájemce bytu, nýbrž jeho vlastníkem. Vyslovený názor Nejvyššího soudu v tomto rozsudku je v související věci závazný i pro nyní posuzovanou věc, proto je tímto rozhodnutím Ústavní soud vázán a námitkami stěžovatelky ohledně platnosti nájemní smlouvy se již nemohl zabývat. Skutkový závěr o tom, že poté, co žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila, byla od počátku vlastníkem předmětné bytové jednotky, však vycházel ze skutkových zjištění a rozhodnutí soudů učiněných v této posuzované věci. Posouzení, zda žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila platně, bylo již předmětem tohoto řízení. Ve svém rozhodnutí Ústavní soud poukázal zejména na korektiv dobrých mravů, které nebyly rozhodnutími v této projednávané věci respektovány.

17. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), účinný od 1. 1. 2014, je nutno po hmotněprávní stránce věc posuzovat podle dosavadních právních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.).

18. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

19. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

20. Podle § 3030 o.z. se i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, použijí části první hlavy I.

21. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

22. Podle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

23. Výše citované ustanovení § 3 obč. zák. je obecným ustanovením hmotněprávní povahy, které dává soudu možnost posoudit, zda výkon subjektivního práva je v souladu s dobrými mravy, v případě, že tomu tak není, umožňuje odepřít ochranu výkonu práva, které je sice v mezích zákona, avšak v konkrétní situaci může jeho realizace znamenat nepřiměřenou tvrdost. Přitom za dobré mravy je třeba považovat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, které vystihují jistou neměnnost a jsou sdíleny podstatnou částí společnosti a mají povahu norem základních. Není ani vyloučeno, že i výkon práva, který odpovídá zákonu, může být shledán v rozporu s dobrými mravy, a proto mu může být odepřena soudem právní ochrana.

24. Uvedené zásady tak bylo nutné zohlednit i v tomto případě. Zejména bylo třeba zohlednit tu skutečnost, že žalovaný 1) v plném rozsahu vyplatil exekuci za žalobkyni, čímž jí zachoval možnost bydlení, o kterou by v pokračujícím exekučním řízení přišla. Navíc po dobu dvanácti let hradil žalovaný 1) veškeré náklady spojené s bydlením žalobkyně, když od listopadu 2008, tedy přibližně po dvou letech od uzavření kupní smlouvy a nájemní smlouvy, žalobkyně přestala hradit platby spojené s jeho užíváním. Jestliže žalobkyně hradila do listopadu roku 2008, tedy více než dva roky po uzavření předmětné nájemní smlouvy, platby spojené s užíváním bytu, byla jí jejich výše známa. Přesto, a to až po více než šesti letech od uzavření nájemní smlouvy, začala namítat neurčitost ujednání o výši plateb spojených s užíváním bytu a tedy i platnost nájemní smlouvy. Platnost nájemní smlouvy a v ní sjednaného zápočtu na úhradu kupní ceny začala zpochybňovat právě v souvislosti s řízením o určení vlastnického práva k předmětné bytové jednotce. Předtím k obsahu nájemní smlouvy neměla žádných výhrad a podle této smlouvy se i chovala, včetně úhrad služeb spojených s užíváním bytu.

25. Ale ani poté, co se žalobkyně podanou žalobou začala domáhat určení svého vlastnického práva, resp. poté, co odstoupila od kupní smlouvy ze dne 31. 5. 2006, se jako vlastník bytové jednotky nechovala. Nadále nehradila platby spojené s vlastnictvím bytu, včetně plateb za služby spojené s jeho užíváním. Tyto i nadále hradil žalovaný 1). Žalobkyně také nikdy neprojevila zájem vrátit žalovanému 1) jím uhrazenou kupní cenu či jinak vypořádat nároky žalovaného 1) vzniklé v souvislosti s jejím odstoupením od kupní smlouvy ze dne 31. 5. 2006. Je přitom třeba zdůraznit, že v době, kdy žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila, měla již převážnou část nedoplatku kupní ceny tzv.„ odbydlenou“, a to právě užíváním předmětné bytové jednotky. Bez uzavření předmětné kupní smlouvy a na ni navazující smlouvy nájemní, by předmětný byt byl zpeněžen v exekuci již v roce 2006 a žalobkyně by v důsledku svých vlastních dluhů tak přišla o možnost bydlení. Žalobkyně tak zneužila pomoci žalovaného 1) ke splacení svých dluhů, a následně od kupní smlouvy zcela účelově odstoupila.

26. Jak již bylo výše konstatováno, i výkon práva, který odpovídá zákonu, může být shledán v rozporu s dobrými mravy, a proto mu může být soudem odepřena právní ochrana (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4358/2015). Taktomu bylo i v nyní posuzované věci. Žalobkyně jako prodávající odstoupila od kupní smlouvy uzavřené s žalovaným 1) dne 31. 5. 2006 z důvodu tvrzeného prodlení žalovaného 1) jako kupujícího s úhradou kupní ceny, a to za situace, kdy povinnost žalovaného 1) zaplatit žalobkyni část kupní ceny měla být započtena proti povinnosti žalobkyně uhradit žalovanému 1) nájemné a žalobkyně již převážnou část nájemného spotřebovala. Za těchto okolností je nutno považovat odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy ze dne 31. 5. 2006 za zcela účelové a odporující dobrým mravům. Předmětné odstoupení od smlouvy žalobkyní tak představuje výkon práva, který vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak mezi účastníky, tak v postavení některého z nich navenek a je tedy v rozporu s dobrými mravy. Soud proto žalobní návrh žalobkyně na určení, že je vlastníkem bytové jednotky [číslo] nacházející se v bytových domech [adresa] stojících na pozemcích st. parc. [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] spoluvlastnického podílu na společných částech uvedených domů o velikosti ideálních [číslo] a spoluvlastnického podílu na uvedených pozemcích rovněž o velikosti ideálních [číslo], v kat. území a obci [obec], zapsaných na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], zamítl. Vlastníkem uvedených nemovitostí je tak i nadále žalovaný 1).

27. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný 1 je vlastníkem výše uvedené bytové jednotky, spoluvlastnického podílu na částech uvedených bytových domů i na uvedených pozemcích, vlastnické právo ex tunc nepozbyl, nebylo možno konstatovat ani neplatnost uzavřené zástavní smlouvy ze dne 5. 3. 2012, která byla uzavřena mezi žalovaným 1), jako zástavcem, a žalovaným 2), jako zástavním věřitelem. Zástavou byl majetek ve vlastnictví zástavce, a nebyl tak důvod k aplikaci ust. § 161 odst. 2 obč. zák. o vyloučení existence zástavního práva k cizí bytové jednotce. I v této části byla proto žaloba žalobkyně zamítnuta.

28. Soud nemohl vyhovět ani další námitce žalobkyně, kterou vznesla při jednání dne 13. 1. 2021, kdy uvedla, že kupní smlouva uzavřená dne 31. 5. 2006 je neplatná i z toho důvodu, že byla uzavřena na nejnižší možnou kupní cenu, tj. ve výši 2/3 ceny platné. Jednalo se tak o snížení kupní ceny o 1/3 a nelze proto zjistit, zda kupní cena uvedená v předmětné smlouvě je cenou správnou. Zde soud předně uvádí, že se jednalo o nově vznesenou námitku neplatnosti smlouvy, tedy po více jak 11 letech sporu a po tzv. koncentraci řízení. Navíc v samotném žalobním návrhu žalobkyně uvádí, že se jednalo o cenu stanovenou v exekučním řízení a dle sdělení při jednání o cenu stanovenou znalcem v tomto exekučním řízení.

29. Nutno také uvést, že před vynesením tohoto rozsudku bylo soudem zjištěno, že žalobkyně je v insolvenční řízení, byl na její majetek prohlášen úpadek a povoleno oddlužení. Při jednání dne 30. 9. 2021 vznesla proto žalobkyně námitku věcné nepříslušnosti okresního soudu s tím, že se jedná o incidenční spor, který by měl být projednáván věcně příslušným krajským soudem. Věc byla proto předložena Vrchnímu soudu v Praze, který svým rozhodnutím ze dne 8. 11. 2021 pod č.j. Ncp 715/2021-434 rozhodl, že k projednání a rozhodnutí je věcně příslušný okresní soud.

30. Ve věci tak bylo rozhodnuto okresním soudem jako soudem věcně a místně příslušným a žalobní návrh žalobkyně na určení, že je vlastnicí předmětné bytové jednotky a spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemcích a určení neplatnosti zástavního práva zamítl, tak jak je v odstavcích I. a II. výroku tohoto rozsudku uvedeno.

31. Oba žalovaní tak měli ve věci plný úspěch, proto jim soud přiznal dle § 142 odst. 1 o.s.ř. vynaložené náklady řízení.

32. U žalovaného 1) se jednalo o náklady, které spočívaly v nákladech právního zastoupení ve sporu o určení vlastnického práva, kdy jeden úkon právní služby činil do 31. 12. 2012 částku 11 100 Kč dle § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), za další úkony se již jednalo o 3 100 Kč za úkon (§ 7 bod 5. a § 9 odst. 4 písm. b) advokát. tarifu). V dané věci se jedná o 1 úkon po 11 100 Kč, dále o 15 úkonů za řízení ve všech stupních, které byly účtovány a kde náhrada činí 46 500 Kč (15 x 3 100 Kč), 2 úkony poloviční po 1 550 Kč, 18 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokát. tarifu, což činí 5 400 Kč a zaplacené soudní poplatky ve výši 5 000 Kč za podané odvolání a 14 000 Kč za dovolání. Celkem činí náhrada 85 100 Kč, když právní zástupce není plátcem DPH.

33. Rovněž u žalovaného 2) se jednalo o náklady právního zastoupení ve sporu o určení neexistence zástavního práva. Náhrada za jeden úkon právní služby činí 3 100 Kč (§ 7 bod 5. a § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/96 Sb.). Jedná se celkem o 5 plných úkonů a jeden poloviční – - odvolání do náhrady nákladů řízení, což činí částku 17 050 Kč (5,5 x 3 100 Kč), dále 1 800 Kč za 6 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokát. tarifu, cestovné ve výši 350 Kč, jak bylo rozhodnuto odvolacím soudem dne 10. 6. 2015 a za další 2 cesty již [značka automobilu] - [obec] po 1 694 Kč, ztráta času za 8 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokát. tarifu, jakož i 21 % DPH ve výši 4 911,48 Kč Celkem činí náhrada nákladů řízení částku 28 299,48 Kč, která byla přiznána.

34. Soud nezjistil a žalobkyně netvrdila žádné důvody mimořádného zřetele hodné, pro které by náhrada nákladů řízení neměla být žalovaným přiznána. Na tom nemůže nic změnit to, že žalobkyně je v současné době v insolvenčním řízení.

35. Žalovanému 1) i žalovanému 2) soud zároveň vrací uhrazené soudní poplatky, které jim byly předepsány na základě rozhodnutí soudu ze dne 11. 7. 2019, když návrhu žalobkyně, která byla osvobozena od soudních poplatků, bylo vyhověno. Poplatky byly uhrazeny žalovaným 1) dne 5. 3. 2020 a žalovaným 2) dne 7. 4. 2020. Rozhodnutí však bylo Ústavním soudem zrušeno a dle současného rozhodnutí byli žalovaní ve sporu úspěšní, proto jim odpadla povinnost hradit za osvobozenou žalobkyni soudní poplatky dle § 2 odst. 3 zák. o soudních poplatcích. Žalovanému 1)) se vrací částka 18 000 Kč a žalovanému 2) částka 20 000 Kč.