5 C 172/2021-263

Rubrum

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [částka], úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 1,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum].

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se domáhal žalobce na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, které v petitu návrhu specifikoval. Konstatoval, že účastníci jsou spoluvlastníci parcely p. č. St. [číslo], jejíž součástí je rodinný dům [adresa], parcely p. č. St. [číslo], parcely p. [číslo] vše zapsáno na LV [číslo] pro k. ú. [obec] nad [anonymizováno], [územní celek], a to každý v rozsahu jedné ideální poloviny k celku. Žalovaný však svévolně užívá nemovitosti společně se svou matkou a jejími dětmi, a to bez jakékoli dohody s žalobcem. Žalovaný odpírá žalobci přístup do nemovitostí, stejně tak jako jakékoli jejich užívání. Žalobce proto dne [datum] podal u Okresního soudu v Klatovech žalobu na vypořádání spoluvlastnictví. Žalovaný užívá nemovitosti od května [rok] do současné doby, aniž by žalobci čehokoli za užívání spoluvlastněné nemovitosti nahradil. Hodnota užívání nemovitostí za jeden měsíc činí minimálně [částka], žalobce tak má nárok na 50% této částky. Žalovaný byl vyzván dopisem ze dne [datum] k náhradě bezdůvodného obohacení, na což nereagoval. Na jednání konaném dne [datum] žalobce uvedl, že požaduje z titulu bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí částku [částka] za 12 měsíců a to za období květen [rok] – duben [rok] včetně. Úroky z prodlení odůvodnil tak, že pokud došlo k užívání dané nemovité věci za daný měsíc, tak následující první den v měsíci nastala splatnost plnění za bezdůvodné užívání a druhý den v měsíci pak nastalo prodlení s úhradou peněžitého plnění.

2. Žalovaný brojil tím, že žalobce neprokázal výši bezdůvodného obohacení. Pokud žalobce tvrdí, že žalovaný užíval celé nemovitosti, pak účelově zamlčel, že přesně tak se choval nejprve on a to od ledna [rok] do června [rok] (18 měsíců) a od července [rok] do prosince [rok] (tj. celkem 24 měsíců) tak postupovali i [anonymizováno]. [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení], jimž užívání bez vědomí tehdejší spoluvlastnice [jméno] [příjmení] protiprávně umožnil. Tedy [příjmení] [příjmení] má vůči žalobci obdobnou pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení, navíc i pohledávku na náhradu škody. [příjmení] [příjmení] pohledávku za žalobcem z titulu bezdůvodného obohacení ve výši [částka] postoupila na žalovaného a žalovaný ji započetl proti nároku žalobce, a to pouze do výše uplatněného plnění [částka] jako obranu. Domáhal se proto zamítnutí žaloby.

3. Soud provedl důkazní řízení, veden návrhy účastníků, z něhož dovodil následující skutková zjištění a právní závěry.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že účastníci ke dni podání žaloby byli podíloví spoluvlastníci nemovitostí st. p. [číslo] jejíž součástí je rodinný dům [adresa], parcely p. č. st. [číslo], parcel p. [číslo] zapsaných na LV [číslo] pro k. ú. [obec] nad [anonymizováno], [územní celek], každý do výše ideální poloviny k celku (dále jen předmětné nemovitosti). V době podání této žaloby již bylo zahájeno mezi účastníky řízené o zrušení a vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví (toto zahájeno [datum]), jež bylo vedeno pod sp. zn. 4 C 141/2020 u zdejšího soudu, a které bylo skončeno vydáním rozsudku dne 19. 7. 2021 č. j. 4 C 141/2020 – 391, kterým podílové spoluvlastnictví bylo zrušeno a nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného s uložením povinnosti žalovanému zaplatit žalobci na vypořádání podílového spoluvlastnictví částku [částka] do tří měsíců od právní moci rozsudku, v tomto rozsahu rozsudek již nabyl právní moci dne [datum] (prokázáno předmětným rozsudkem). Z tohoto rozsudku je rovněž zřejmé, že k vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu nedošlo v intencích § 1148 o. z.. Tato skutečnost však nebránila podání předmětné žaloby, když ustanovení § 1148 o. z., lze chápat spíše tak, že výslovně zakotvuje přípustnost vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu, nepředstavuje však obligatorní součást řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Tedy samotná úprava § 1148 odst. 1 o. z., je dispozitivní a účastníky řízení nelze nutit, aby tak v rámci řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví učinili (zde lze zmínit např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2354/2016).

5. Žalobce se domáhal z titulu bezdůvodného obohacení na žalovaném zaplacení částky [částka] za užívání jeho spoluvlastnického podílu na nemovitostech v období květen [rok] – duben [rok] včetně, tedy v období, kdy jejich spoluvlastnictví trvalo. Za každý měsíc požadoval [částka]. Účastníci řízení učinili na jednání konaném [datum] nesporným, že žalovaný užíval předmětné nemovitosti v období od května [rok] do konce dubna [rok], jakož i to, že výše obvyklého nájemného od října [rok] do konce dubna [rok] činila [částka] měsíčně za celé nemovitosti, tj. [částka] za ideální polovinu. Žalovaný však sporoval výši obvyklého nájemného za předmětné nemovitosti v období prvních pěti měsíců, tedy od května [rok] do září [rok], neboť tyto po užívání žalobcem, panem [příjmení] a paní [příjmení] byly v horším stavu, což mělo za následek nižší výši obvyklého nájemného. K výzvě soudu žalovaný popsal, v čem byl stav nemovitostí horší, což mělo mít za následek nižší výši obvyklého nájemného. Uvedl, že uvnitř objektu byly opadané omítky v důsledku vlhkosti, poničené podlahy, na nemovitostech se nenacházel zahradní skleník, venkovní železné klepadlo, venkovní osvětlení, v letním domku chybělo WC a zásuvky, na půdě chybělo osvětlení a vypínač, v sauně chyběl krb i krbová vložka, kuchyň nebyla vybavena myčkou na nádobí, nebyl v ní přívod vody na lednici„ Amerika“, v obývacím pokoji nebyla bodová světla, v koupelně nebyly nádoby na zubní kartáčky, na venkovních pojezdových vratech nebyly čepce na sloupcích, chyběla na venkovních betonových schodech soška, venkovní bazén byl neudržován, bylo nefunkční čerpadlo u bazénu. Žalobce popsané závady neuznal.

6. Soud uzavřel, že účastníci v období od května [rok] do konce dubna [rok] byli podíloví spoluvlastníci předmětných nemovitostí, každý co do výše jedné ideální poloviny k celku, když tyto v daném období užíval bez souhlasu žalobce výlučně žalovaný. Shoda panovala i co do výše obvyklého nájemného předmětných nemovitých věcí [částka] měsíčně v období říjen [rok] – duben [rok]. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce] vzal soud za prokázanou výši obvyklého nájemného předmětných nemovitých věcí v období květen [rok] – září [rok], a to [částka] měsíčně, jakož i to, že žalovaným popsané závady (shora uvedené) nemají vliv na výši stanoveného obvyklého nájemného u předmětných nemovitostí. S ohledem na tento závěr soudního znalce bylo bezpředmětné vyzývat žalovaného, aby existenci jím tvrzených, a žalobcem sporovaných, závad prokázal. Soud proto mohl učinit spolehlivý závěr o tom, že výše obvyklého nájemného u předmětných nemovitostí v období žalovaném činila [částka], polovina pak částku [částka] měsíčně.

7. Po právní stránce soud uzavřel, že účastníci řízení byli v období od května [rok] až dubna [rok] podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, každý do výše ideální poloviny k celku dle § 1115 odst. 1 o. z., každý z nich byl úplným vlastníkem svého podílu dle § 1121 o. z.. V uvedeném období však předmětné nemovitosti užíval zcela žalovaný bez souhlasu žalobce, tzn. i v rozsahu spoluvlastnického podílu žalobce, tedy v rozsahu převyšujícím jeho spoluvlastnický podíl. Tímto užíváním podílu žalobce se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil dle § 2991 odst. 2 o. z., a je proto dle § 2991 odst. 1 o. z., povinen žalobci jako ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle dlouhodobě ustálené judikatury to, že spoluvlastník je (v rámci svého podílu) oprávněn užívat celou věc, ještě neznamená, že ji může„ bez dalšího“ užívat nad rámec podílu na úkor ostatních spoluvlastníků. Užívá-li spoluvlastník bez právního důvodu (zejména bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo bez dohody spoluvlastníků anebo bez rozhodnutí soudu) společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení. V této souvislosti je možné odkázat na rozhodnutí obchodní kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012 sp. zn. 31 Cdo 503/2011. Výše bezdůvodného obohacení pak odpovídá výši obvyklého nájemného za užívání stejné nebo obdobné nemovitosti v období od května [rok] do dubna [rok] (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2235/2000), které činilo [částka] měsíčně za nemovitosti jako celek. Žalovaný proto na úkor žalobce se obohatil o [částka] měsíčně, což za žalované období činí [částka], soud proto v rozsahu částky [částka] žalobě vyhověl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Jak bylo již výše uvedeno, jedná se o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce, bylo proto třeba výzvy žalobce k plnění, neboť strany si nesjednaly, kdy má dlužník plnit, proto bylo na věřiteli – žalobci, aby dluh požadoval, tedy aby vyzval žalovaného k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Takováto výzva byla učiněna v upomínce ze dne [datum] (prokázáno obsahem upomínky), která byla daná k poštovní přepravě [datum] (prokázáno podací stvrzenkou) a ve světle § 573 o. z., byla doručena adresátovi – žalovanému [datum]. Dle této výzvy mělo být plněno do sedmi dnů, tzn. do [datum], pokud tak žalovaný neučinil, dnem [datum] se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění, a stíhá jej povinnost též k úhradě úroků z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z., když výše úroku z prodlení k datu [datum] činila 8,25% ročně dle §2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě co do úroku z prodlení vyhověl, v rozsahu vymezeném ve výroku rozsudku pod bodem I., když co do zbývající části předmětu sporu žalobu zamítl, jako nedůvodnou, jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno.

8. Žalovaný namítal, že žalobce nechtěl v předmětných nemovitostech bydlet, proto nemohlo dojít k jeho ochuzení, a pokud nyní plnění požaduje, pak se jedná o zjevné zneužití práva, které nemůže požívat právní ochrany, a to s odkazem na § 8 o. z.. Takováto argumentace je dle soudu právně irelevantní, když podstatné pro věc je to, že celou nemovitost, tj. i v rozsahu spoluvlastnického podílu žalobce užíval žalovaný bez souhlasu žalobce, čímž se také na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Byť by i žalobce neměl vůli předmětné nemovitosti užívat ke svému bydlení, které však na druhou stranu plně, tedy nad rámec svého spoluvlastnického podílu, užíval žalovaný, nelze uzavřít, že uplatněním částky [částka] z titulu bezdůvodného obohacení by žalobce zřejmě zneužíval své právo. Právo spoluvlastníka na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, je dáno zákonem a vyplývá z práva spoluvlastníka podílet se na užívání společné věci v míře odpovídající jeho podílu. Rozsah tohoto užívacího práva ke společné věci (stejně jako výše spoluvlastnického podílu) nemůže být proti vůli spoluvlastníka rozhodnutím druhého spoluvlastníka modifikována. Neumožňují-li existující poměry nebo rozhodnutí, popř. dohoda spoluvlastníků některému spoluvlastníku plnou realizaci tohoto práva, náleží mu za to odpovídající náhrada, jde o náhradu za omezení spoluvlastnického práva. Lze tak odkázat na konstantní judikaturu, podle které i v případě, že zákon výslovně nezakládá právo na náhradu za omezení vlastnického práva, vyplývá toto právo přímo z článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Soud proto odkaz žalovaného na §8 o.z. shledal lichým.

9. Soud zamítl důkazní návrhy žalovaného dokumentací k opravám předmětných nemovitostí realizovaných od května [rok], svědeckou výpovědí [anonymizováno] a [jméno], kteří se měli podílet na opravách předmětných nemovitostí od května [rok], a vyjádřit se tak ke stavu těchto nemovitostí, a to pro nadbytečnost, neboť soudní znalec ve svém posudku zřetelně dospěl k závěru, že na výši obvyklého nájemného neměly vliv závady prezentované žalovaným, bylo proto bezpředmětné zabývat se tím, zde tyto byly následně přičiněním žalovaného odstraněny, kdy tak bylo učiněno.

10. Žalovaný, co do výše žalované částky uplatnil jako obranu dle § 98 druhá věta o. s. ř. svoji pohledávku, kterou na něj smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila [příjmení] [příjmení]. Z uvedené smlouvy bylo zjištěno, že [příjmení] [příjmení] jako postupitel postoupila na žalovaného jako postupníka pohledávku vzniklou z titulu bezdůvodného obohacení, kdy dlužník – žalobce užíval předmětné nemovitosti od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] umožnil jejich užívání [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a to bez vědomí [jméno] [příjmení], a od [datum] do [datum] měl možnost užívat je opět pouze žalobce, tedy za dobu 24 měsíců, tj. od [datum] do [datum] dluží [částka]. Žalovaný tak v podání ze dne [datum] započetl svoji pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení ve výši [částka] proti nároku žalobce, a to pouze do výše uplatněného plnění [částka].

11. Žalobce k obraně žalovaného uvedl, že ohledně postoupené pohledávky bude složitější dokazování, část pohledávky je nesmyslná, část promlčená, postoupená pohledávka neexistuje, tuto sporuje. Pan [anonymizováno] i paní [příjmení] měli k užívání předmětných nemovitostí souhlas žalobce i [jméno] [příjmení]. Pohledávka žalovaného je proto neurčitá, nejistá. Soud toto vyjádření žalobce hodnotil jako uplatněnou námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení žalobce, a proto uzavřel, že pohledávka žalovaného je nejistá, neurčitá, tudíž nezpůsobilá k započtení dle § 1987 odst. 2 o. z. O tomto svém názoru účastníky vyrozuměl na jednání dne [datum], aby jeho rozhodnutí bylo předvídatelné. [příjmení] žalovaného spočívala v tom, že má vůči žalobci postoupenou pohledávku od [jméno] [příjmení] ve výši [částka] z titulu bezdůvodného obohacení za užívání předmětných nemovitostí výlučně žalobcem ve shora uvedeném období 24 měsíců. Žalobce však nárok sporoval, bylo by proto na žalovaném, aby prokázal, že v uvedeném období předmětné nemovitosti užíval buď výlučně on sám, tzn. nad míru svého spoluvlastnického podílu, případně bez souhlasu druhého podílového spoluvlastníka (zřejmě [jméno] [příjmení]) dal celé nemovité věci do užívání třetí osobě, a pokud by i toto tvrzení bylo prokázáno, pak by bylo dále třeba se zabývat výší bezdůvodného obohacení. S obranou žalovaného by tak bylo spojené prokazování, zda žalobce v daném období užíval zcela předmětné nemovitosti, v jakém časovém úseku tak činil, v jakém stavu tyto nemovitosti v daném období byly, prokazování i toho, zda žalobce bez souhlasu [jméno] [příjmení] dal předmětné nemovitosti do užívání třetí osobě, zda z užívání měl zisk a pak jaký, a v neposlední řadě by bylo nutné prokázat i výši obvyklého nájemného v daném místě a čase u obdobných nemovitostí. K prokázání výše uvedeného žalovaný navrhoval důkazy a to: fotografie a videa (ke stavu nemovitostí), policejní spisy, přestupkové spisy, úřední záznam ze dne [datum] (k prokázání toho, kdo v uvedeném období nemovitosti užíval), celý obsah spisu Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 4 C 141/2020 (z něho mělo být evidentní, kdy se žalobce z předmětných nemovitostí odstěhoval do [anonymizováno]), dotaz na katastrální úřad (kdy se žalobce stal vlastníkem nemovitostí v [anonymizováno]), dotaz na CEO (kdy žalobce zrušil pobyt v předmětných nemovitostech), korespondenci mezi právním zástupcem [jméno] [příjmení] a [příjmení] realitní kanceláří (k otázce užívání předmětných nemovitých věcí třetí osobou), dotaz na poskytovatele energií (za účelem zjištění, kdo provedl odpojení předmětných nemovitostí se sítí nízkého napětí), svědeckou výpověď [obec] (k otázce užívání předmětných nemovitostí třetí osobou, k jejich stavu), svědka [příjmení] a [příjmení] (k užívání předmětných nemovitostí stran těchto osob a ke stavu těchto nemovitostí) a svědka [jméno] [příjmení] (k otázce kdo a jak dlouho se v předmětných nemovitostech zdržoval), rozpočtem [právnická osoba] a [příjmení] stavební spol. s.r.o. (k otázce znehodnocení nemovitostí žalobcem panem [příjmení] a paní [příjmení]). Žalobce pak dále navrhoval dohodu o vypořádání SJM mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] (k prokázání toho, že oba měli zajištěné bydlení), zprostředkovatelskou smlouvou mezi žalobcem, [příjmení] [příjmení] a realitní kanceláří (k prokázání toho, že [příjmení] [příjmení] věděla o pronajmutí předmětných nemovitostí třetí osobě), svědka [příjmení] (ke stavu předmětných nemovitostí a jejich předání do užívání třetí osobě), předávací protokol (ke stavu nemovitostí), email ze dne [datum], komunikaci – č. l. 58 – 62 (prokazující, že [příjmení] [příjmení] věděla, že dala souhlas s užíváním třetí osobě předmětných nemovitostí), fotografiemi (ke stavu nemovitých věcí), rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ve věci vedené pod sp. zn. 8 C 20/2017 (k otázce rozvodu žalobce a [jméno] [příjmení]), znalecký posudek [anonymizováno] [celé jméno znalce] (ke stavu nemovitých věcí k [datum]), svědka [příjmení] (k předání a stavu nemovitých věcí). Soud s ohledem na uplatněnou námitku relativní neplatnosti žalobcem a s ohledem na to, že ohledně postoupené pohledávky žalovaného (aktivní pohledávky) by bylo třeba provádět rozsáhlé dokazování, což je evidentní z četných důkazních návrhů obou účastníků vymezených shora, uzavřel, že pohledávka žalovaného není jistá ani určitá, aby mohla přivodit zánik žalobou uplatněné (pasivní) pohledávky. Prokázání aktivní pohledávky co do důvodu i výše by bylo rozsáhlé, složitější, vedlo by ve svém důsledku k neúměrnému prodloužení řízení o žalobě uplatněné (pasivní) pohledávky. Soud uzavřel, že námitka započtení vznesená podle § 98 věta druhá o. s. ř., s ohledem na obtížnost zkoumání existence a výše započítávané pohledávky by nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je proto možné zkonstatovat nemožnost započtení pohledávky pro nejistotu a neurčitost (§ 1987 o. z.). V této souvislosti lze odkázat např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020 či 28 Cdo 5711/2017. Soud s ohledem na uvedené proto zamítl důkazní návrhy účastníků, které se měly vztahovat k existenci a výši pohledávky aktivní a které byly v tomto odstavci vymezeny.

12. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř., tedy plným procesním úspěchem žalobce ve sporu, který dopisem ze dne [datum] vyzval žalovaného k úhradě žalobou uplatněné částky. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], složenou zálohou na znalecký posudek ve výši [částka], odměnou za zastupování advokátem ve výši [částka] za jeden úkon právní služby dle § 7 bod 5 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a to za pět úkonů právní služby – příprava převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka, účast na dvou soudních jednáních, dále pěti režijními paušály po [částka] dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky. Náklady řízení žalobce jsou dále tvořeny cestovními výdaji vynaloženými na cestě ze sídla advokátní kanceláře právního zástupce žalobce k soudnímu jednání a zpět, konaného [datum] ve výši [částka] dle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky za užití § 157, § 158 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky číslo 589/2020 Sb., při ujetí celkem [anonymizováno] km, průměrné spotřebě pohonné hmoty dle předloženého TP, cenně pohonné hmoty [částka] na 1 l, základní sazbě [částka] na jeden ujetý kilometr. Za účast na soudním jednání konaném dne [datum] přísluší náhrada cestovních výdajů ve výši [částka] dle § 13 odst. 4 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, § 157, § 158 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky číslo 511/2021 Sb., při průměrné spotřebě pohonné hmoty dle předloženého TP, cenně pohonné hmoty [částka] na 1 l, základní sazbě [částka] na jeden ujetý kilometr. Za čas strávený na obou uvedených cestách přísluší náhrada ve výši [částka] dle § 14 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb.. K výše uvedeným položkám je nutné připočítat 21 % DPH ve výši [částka] dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem této daně. Součet výše uvedených položek činí [částka]. Soud nepřiznal žalobci odměnu, tomu odpovídající režijní paušál a 21% DPH za úkon označený jako porada s klientem datovaný [datum], neboť tato porada byla konána po prvním ústním jednání ve věci, v jehož rámci soud provedl koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř., tedy veškerá tvrzení a důkazy měly být navrženy při prvním jednání, bylo tak neúčelné provádět poradu s klientem – s žalobcem přesahující jednu hodinu. Rovněž soud nepřiznal odměnu, tomu odpovídající režijní paušál a 21% DPH za písemné vyjádření datované [datum], kdy žalobce měl předložit důkazy, nebylo třeba k nim poskytovat jakýkoli komentář, to mohl zrealizovat až na ústním jednání. Soud proto shora uvedené dva úkony právní služby shledal za náklady, které nebyly účelně vynaložené. A proto je žalobci nepřiznal.

13. Výrok pod bodem IV. daného rozsudku je odůvodněn § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy usnesením ze dne 21. 4. 2022 č. j. 5 C 172/2021 – 230 (právní moc 20. 5. 2022) byla přiznána znalci, [celé jméno znalce], za podaný znalecký posudek, náhrada hotových výdajů včetně odměny v celkové výši [částka]. Po právní moci tohoto usnesení znalci byla vyplacena částka [částka] tak, že částka [částka] ze zálohy složené žalobcem, a částka [částka] z rozpočtu Okresního soudu v Klatovech. [příjmení] [částka] proto představuje náklady státu, tedy České republiky, které platil. Stát má proto podle výsledku řízení proti žalovanému právo na náhradu těchto nákladů, neboť žalovaný byl ve věci neúspěšný.

14. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky, jakož i nákladů řízení, soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.

Poučení