5 C 181/2021-97

Rubrum

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobce je vlastníkem pozemku p. [číslo] o výměře [výměra] a pozemku p. [číslo] který vznikl sloučením dílu„ a“ o výměře [výměra], který byl oddělen od pozemku p. [číslo] dílu„ b“ o výměře [výměra], který byl oddělen z pozemku p. [číslo] vše v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], okres [okres], které jsou označeny geometrickým plánem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] [číslo] [anonymizováno] – [číslo], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se domáhal žalobce určení, že je vlastníkem pozemku p. [číslo] o výměře [výměra] a pozemku p. [číslo] který vznikl sloučením dílu„ a“ o výměře [výměra], který byl oddělen od pozemku p. [číslo] dílu„ b“ o výměře [výměra], který byl oddělen z pozemku p. [číslo] vše v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], okres [okres], které jsou označeny v geometrickém plánu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] [číslo] [anonymizováno] – [číslo]. Uvedl, že je vlastníkem pozemku St. p. [číslo] pozemku [parcelní číslo] vše na LV [číslo] pro k. ú. [obec] u [obec], [územní celek]. Žalobce si nechal zaměřit hranice jím užívaných pozemků, přičemž v terénu jsou hranice jím užívaných pozemků vymezeny plotem a kůlnou. Při zaměření užívaných pozemků žalobcem bylo zjištěno, že jím užívané pozemky zasahují v evidenci katastru nemovitostí i do pozemku [parcelní číslo] (vodní plocha), [parcelní číslo] (travní porost) a [parcelní číslo] (travní porost) vše zapsané na LV [číslo] pro k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], jejichž vlastníkem je v katastru nemovitostí nesprávně zapsaná žalovaná. Rozsah těchto pozemků je znázorněn v geometrickém plánu [anonymizováno] [příjmení]. Vlastnické právo žalobce vzniklo minimálně vydržením pozemků, a to na základě institutu mimořádného vydržení, neboť uplynula doba nejméně 20 let, ve které žalobce, jež je vlastníkem od roku [rok], respektive jeho právní předchůdci mají v držení pozemky vymezené geometrickým plánem a vykonávali vlastnické právo k těmto pozemkům pro sebe. To, že je výkon vlastnického práva v nesouladu s katastrem nemovitostí bylo zjištěno při zaměření pozemků a jinak než geodetickým zaměřením ho nebylo možné zjistit. Do dnešního dne nikdo držbu pozemků žalobcem nezpochybnil. Žalobce svůj nárok k jím užívaným pozemkům doložil i znaleckým posudkem vyhotoveným [jméno] [příjmení] dne [datum] [číslo] ze kterého jasně vyplývá, že již v roce [rok] byla dřevěná kůlna tvořící hranici pozemku užívaného žalobcem stará přibližně 44 let a oplocení staré přibližně 34 let, tzn., že po sjednanou dobu byly předmětné pozemky užívány žalobcem, respektive jeho právními předchůdci. Žalované byla doručena předžalobní upomínka dne [datum]. Žalovaná však odmítla vznik vlastnického práva žalobce na základě mimořádného vydržení. Žalobce má za to, že dobrá víra držitele se u institutu mimořádného vydržení vůbec neposuzuje, jelikož se jedná o nový institut, který vstoupil v účinnosti dne [datum], tak argumentace žalované soudním rozhodnutím sp. zn. 22 Cdo 1039/2012 ze dne 26. 2. 2013 je naprosto irelevantní.

2. Žalovaná se domáhala zamítnutí žaloby. Uvedla, že [anonymizováno] pozemkový úřad s pozemky p. [číslo] v KN v celé jejich výměře nakládá tak, že je pronajímá. V případě pozemku [parcelní číslo] [anonymizována čtyři slova] a v případě pozemků [číslo] a [číslo] obci [obec]. Konstatovala, že k řádnému vydržení vlastnického práva by případně došlo před [datum], proto je třeba situaci posuzovat dle zákona č. 40/1964 Sb., který institut vydržení neznal až do roku [rok]. Žalobce ani jeho právní předchůdci nemohli být v dobré víře ohledně držby, neboť jde o relativně malé pozemky v přehledném terénu, kde je omyl prakticky vyloučen. Podle skutečně žalobcem vlastněných pozemků jde o plochu [výměra] a plocha„ připlocených“ částí pozemků je [výměra]. Jedná se tak o 60,22% žalobce skutečně vlastněné výměry a proto se nelze domnívat, že došlo k omylu při chopení se držby. Tento nesoulad vede k závěru o úmyslně nepoctivé držbě, tedy k tomu, že žalobce ani jeho právní předchůdci nebyli oprávněnými držiteli dle § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.. Absenci dobré víry žalobce prokazuje i textace darovací smlouvy z roku [rok], kde je uvedena výměra pozemku [výměra]. Žalobce nabyl pozemek [parcelní číslo] o výměře [výměra] kupní smlouvu z roku 2010, když součástí byl geometrický plán, z něhož je seznatelné, kudy vede hranice pozemků ve vlastnictví žalobce a z jaké části jím užívané pozemky zasahují do pozemků ve vlastnictví žalované. Minimálně od roku [rok] si byl žalobce vědom neoprávněného užívání částí pozemků ve vlastnictví žalované, a proto o dobré víře nelze uvažovat. Uvedené skutečnosti pak vylučují jak řádné tak mimořádné vydržení vlastnického práva. Rovněž žalovaná odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3804/19 ohledně dělení pozemků bez souhlasu vlastníka pozemků, kdy bez souhlasu SPÚ nelze v rámci soudního řízení dělit pozemky, s nimiž je příslušný hospodařit.

3. V daném případě se jedná o žalobu o určení vlastnické práva podanou dle § 80 o. s. ř.. Soud se proto zabýval tím, zda žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení a dospěl ke kladnému závěru, neboť zde může existovat rozpor mezi zápisem v katastru nemovitostí a faktickým stavem. Bez určení vlastnického práva žalobce k daným pozemkům by se právní postavení žalobce stalo nejistým, určení vlastnického práva k „ novým“ pozemkům totiž vytvoří pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu. Žalobce se domáhal určení vlastnického práva k části pozemků, kde v katastru nemovitostí je jako vlastník celých pozemků vedena žalovaná (o tom bude pojednáno níže).

4. Z notářského zápisu sp. zn. [spisová značka], [anonymizováno] [číslo] sepsaného [anonymizováno] notářstvím v [obec] dne [datum] bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] a jeho manželka [jméno] [příjmení] uzavřeli kupní smlouvu s prodávajícím [jméno] [příjmení], na základě které nabyli do vlastnictví rovným dílem dům [adresa] v [obec] se stavební parcelou [číslo] a chlévem tamtéž, tedy manželé [příjmení] – prarodiče žalobce, nabyli vlastnické právo k domu, St. p. [číslo] a chlévu. Chlév fyzicky existuje i v současné době, a jak žalobce na místním šetření sdělil, jde o dnes rozpadlou kolnu, která byla zachycena i na fotografiích pořízených z místního šetření.

5. Z notářského zápisu sepsaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářkou, pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], [spisová značka] dne [datum rozhodnutí], návrhu na povolení vkladu, bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] darovala žalobci – svému vnukovi domek [adresa] se stavební parcelou [číslo] o výměře [výměra], se všemi právy, součástmi a příslušenstvím, které tvoří dřevěná kůlna, kopaná studna, venkovní úpravy – plotová vrata, vrátka, plot, betonové prahy, zpevněné plochy, vodovodní přípojka a dále trvalé porosty v těchto mezích, jak sama tyto nemovitosti užívala nebo byla oprávněna jich užívat. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem pozemku [příjmení] [parcelní číslo] o rozloze [výměra] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba: [obec], [adresa] (bydlení), když nabývacím titulem je právě shora uvedený notářský zápis [anonymizováno] [příjmení].

6. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum] vypracovaného k žádosti [jméno] [příjmení] pro účely převodu nemovitostí, bylo prokázáno, že ke dni prohlídky nemovitosti znalcem tj. ke dni [datum] plotová vrata pro vjezd na stavební parcelu vykazovala stáří 34 let, stejně tak i částečné oplocení a betonové prahy pod plotem. [ulice] parcela byla částečně zastavěná rodinným domem a dřevěnou kůlnou, zbytek byl tvořen částečně zpevněným dvorkem.

7. Z účastnické výpovědi žalobce a svědecké výpovědi jeho matky, [jméno] [příjmení], bylo prokázáno, že tak, jak je pozemek oplocen v současné době byl užíván mnoho let. Svědkyně [příjmení] uvedla, že je jí [anonymizováno] let a co pamatuje, neboť v domku vyrůstala, byl pozemek takto oplocen a užíván i jejími rodiči. Její otec opravoval zídku plotu směrem k potoku, i kolnu. Žalobce v účastnické výpovědi uvedl, že tak, jak je pozemek ohraničen plotem, kůlnou a domem takto byl ohraničen i v době uzavření darovací smlouvy a takto byl pozemek užíván i ze strany jeho rodiny celou dobu. O existenci oplocení a kůlny vypovídaly i fotografie z [datum]. Sám žalobce uvedl, že nikdo nevznesl žádné námitky proti užívání, daň z nemovitosti platil v rozsahu nemovitostí uvedeném v darovací smlouvě. I stávající kolna, dříve označena jako chlév, byla koupena prarodiči žalobce, jak prokázáno notářským zápisem ze dne [datum] (viz shora).

8. Při místním šetření bylo zjištěno a fotografiemi zdokumentováno stávající oplocení, plotová vrata, kůlna, podle nichž v geometrickém plánu [anonymizováno] [příjmení] ze dne [datum] [číslo] [anonymizováno] [číslo] byly vytyčeny hranice nově označených pozemků v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek] a to p. [číslo] – výměra [výměra], p. [číslo] o výměře [výměra]. Pozemek p. [číslo] na němž se nachází kolna, byl oddělen z pozemku [číslo] o rozloze [výměra] (vodní plocha) ve vlastnictví žalované s právem hospodařit příslušejícím [anonymizováno] pozemkovému úřadu (dále jen SPÚ). Pozemek p. [číslo] pak vznikl sloučením dílu„ a“ o výměře [výměra], který byl oddělen z pozemku p. [číslo] dílu„ b“ o výměře [výměra], který byl oddělen z pozemku p. [číslo] když pozemky [číslo] o rozloze [výměra] (zahrada) a [číslo] o rozloze [výměra] (trvalý travní porost) jsou ve vlastnictví žalované s právem hospodařit příslušejícím SPÚ, jak bylo prokázáno výpisem z katastru nemovitostí i ohlášením vzniku správy ze dne [datum]. Na místním šetření bylo zjištěno, že ohraničení těchto nových pozemků p. [číslo] v terénu plotem, kůlnou (dříve chlévem), plotovými vraty je dlouhodobé, se stářím oplocení uvedeném ve znaleckém posudku shora uvedeném se lze pouhým pohledem na oplocení ztotožnit. Při místním šetření bylo zjištěno, že uvnitř pozemku [číslo] se nacházel udržovaný, vzrostlý živý plot, který kopíroval hranici oplocení, plocha uvnitř oplocení byla zatravněná, udržovaná.

9. Soud zvláště po místním šetření, kdy nabyl jasnou představu o místních poměrech, uzavřel, že tak, jak pozemky jsou zaploceny a ohraničeny kůlnou byly užívány již mnoho let předtím, než je nabyl do vlastnictví žalobce darovací smlouvou z roku [rok] s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni [datum], a ve stejném, nezměněném rozsahu jsou zaploceny a užívány i žalobcem poté, co je do svého vlastnictví nabyl. Soud má za to, že žalobce od svých předků, konkrétně od babičky, nabyl sice [příjmení] [parcelní číslo] o výměře [výměra] s domem [adresa], avšak v darovací smlouvě sepsané notářkou [anonymizováno] [příjmení] bylo uvedeno i to, že nabývá dřevěnou kůlnu, v notářském zápise ze dne [datum] označenou jako chlév, jež je umístěna na novém p. [číslo] tzn., již tehdy byla umístěna na pozemku dnes ve vlastnictví žalované, jakož i venkovní úpravy – plotová vrata, vrátka, plot, betonové prahy, jak sama dárkyně – babička žalobce tyto užívala. Vzhledem ke stáří oplocení lze uzavřít, i s ohledem na tu skutečnost, že žalobce jak vypověděl, v domě vyrůstal, a takto zaplocený pozemek jeho předci i on sám užíval (podpořeno svědeckou výpovědí [příjmení]), že žalobce v době, kdy mu babička darovala nemovitosti, byl v dobré víře, že předmětem darovací smlouvy je i pozemek zaplocený, tedy že do svého vlastnictví nabývá i tu část vymezenou v geometrickém plánu a nově označenou parcelními čísly [číslo] a [číslo]. Navíc nikdo tedy ani žalovaná, ani nájemci pozemků [parcelní číslo] – [anonymizována tři slova], z. s. a [číslo] a [číslo] – [územní celek], si nikdy nároky na takto zaplocené části pozemků ve vlastnictví žalované nečinili, neobhospodařovali je, když navíc dlouhá léta minimálně 34 let nazpět od [datum], takto byly části pozemků ve vlastnictví žalované zaploceny. V této souvislosti lze zmínit nájemní smlouvu ve znění jejích dodatků ze dne [datum] a [datum] uzavřenou mezi [anonymizováno] fondem ČR a [anonymizována tři slova], místní organizací dne [datum], kterou byl dán do nájmu [anonymizována dvě slova] rybník v obci [obec] zřízený na parcele [číslo] nájemní smlouvu uzavřenou mezi [anonymizováno] fondem ČR a obcí [obec] ze dne [datum], kterou byl dán do nájmu pozemek [číslo] a [číslo] ve vlastnictví žalované.

10. Soud je toho názoru, že žalobce v době, kdy nabyl darovací smlouvou vlastnické právo k St. p. [číslo] jehož součástí je dům [adresa], byl v dobré víře, že takto nabývá vlastnické právo i k zaploceným částem pozemků p. [číslo] ve vlastnictví žalované. Navíc nelze přehlédnout, že již jeho prarodiče v roce [rok] nabyli vlastnické právo k chlévu, který se dnes nachází na části pozemku [číslo] tj. na nově vymezeném pozemku [číslo]. Rovněž dlouhá léta zaplocená a žalobcem a jeho právními předchůdci užívaná a obhospodařovaná část pozemku [číslo] a [číslo] ve vlastnictví žalované, nově označená p. [číslo] na níž si žalovaná nečinila nikdy žádné vlastnické nároky, nestarala se o ně, neobhospodařovala, pokojně tyto části svých pozemků nechala v užívání žalobci a jeho prarodičům, toliko z nich hradila daň z nemovitosti, vedla soud k závěru o dobré víře žalobce, že darovací smlouvou nabyl do svého vlastnictví i části pozemků ve vlastnictví žalované, které jsou leta zaplocená a ohraničená kolnou. Navíc samotný text darovací smlouvy k uvedenému závěru přispívá. V dané darovací smlouvě je zřetelně uvedeno, že [jméno] [příjmení] daruje žalobci domek [adresa] se stavební parcelou [číslo] a všemi součástmi a příslušenstvím, které tvoří dřevěná kůlna, venkovní úpravy – plotová vrata, vrátka, plot, betonové prahy atd., a v těchto mezích, jak sama tyto nemovitosti užívala. Žalobce tak oprávněně nabyl dojmu, že do vlastnictví nabývá i pozemky připlocené. To, že žalobce dle darovací smlouvy nabyl St. p. č. o rozloze [výměra], zatímco připlocené části pozemků ve vlastnictví žalované mají rozlohu [výměra], samo o sobě neznamená, že je oprávněná držba žalobce vyloučena. Vyloučit totiž nelze ani oprávněnou držbu pozemku přesahující 50% výměry, v daném případě jde o 66% výměry, skutečně nabytého pozemku. Zde totiž převedla pozemek [příjmení] [parcelní číslo] na žalobce jeho babička, tedy osoba blízká, k převodu došlo darovací smlouvou a pozemky tvoří ohrazený, ucelený, funkční celek užívaný dlouhodobě ve stejném rozsahu, jak prokázáno a popsáno shora, žalobcem i jeho prarodiči, tedy právními předchůdci. Soud tedy uzavřel, že žalobce byl od [datum] oprávněným držitele, byl v dobrá víře, že„ připlocené“ části pozemků jsou ve vlastnictví dárce – jeho babičky a tedy, že babička vlastnické právo k těmto pozemkům na žalobce převádí. Žalobce i jeho babička v tomto rozsahu části cizích pozemků, a to pozemků sousedících s pozemkem [příjmení] [parcelní číslo] užívali, obhospodařovali, měli je zaplocené, nikdo si vlastnické nároky na tyto části pozemků po celou dobu nečinil. Skutečnost, že z těchto částí pozemků odváděla žalovaná, případně nájemci (viz obsah nájemních smluv) po celou dobu daň z nemovitosti, sama o sobě nenarušila oprávněnou držbu žalobce. V této souvislosti lze zmínit například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 96/2000 či 22 Cdo 1261/2007. Žalobce se chopil držby částí pozemků, tedy počal s nimi nakládat jako s věcí vlastní v domnění, že tyto nabyl darovací smlouvou. Nelze klást žalobci za vinu, jak namítala žalovaná, že si měl nechat zjistit geodetem, kudy vede skutečná hranice mezi pozemky a neměl posuzovat danou věc dle polohy oplocení. Žalobce byl seznámen s rozsahem užívání od své babičky, rovněž i své matky, i sám zde vyrůstal, za jeho života takto pozemky oploceny byly a rodinou užívány, nelze proto důvodně po něm požadovat, aby před uzavřením darovací smlouvy si sám nechal hranice pozemků zaměřit. Nelze uzavřít, že nepostupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou by na něm bylo možno požadovat. Z objektivního hlediska za daného stavu věci nebyl důvod pochybovat o tom, že to, co babička vnukovi daruje je to, co leta rodina užívala a měla zaplocené. Zde nebylo na místě požadovat, aby osoba, která se ujala držby pozemku – tj. žalobce, přeměřovala jeho výměru či požadovala vytyčení hranic (zde lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3079/2014).

11. Žalobce se domáhal ustanovení § 1095 o. z., tedy institutu mimořádného vydržení, který byl zaveden až s účinností zákona č. 89/2012 Sb., tedy s účinností od [datum]. Podle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb. platí, že uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. K tomuto ustanovení je třeba vztáhnout § 3066 uvedeného zákona, podle něhož, do doby stanovené v § [číslo] se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve, něž uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. Ve světle uvedených zákonných ustanovení podmínkami mimořádného vydržení jsou poctivá držba a čas dvojnásob dlouhý než pro situaci řádného vydržení, tj. u nemovitosti 20 let, když vydržecí doba by neskončila dříve, než uplynutím pěti let ode dne nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., tj. dříve než [datum]. Toto v daném případě znamenalo, že žalobce by musel být poctivým držitelem po dobu od [datum] do [datum] a jeho předchůdci, tj. babička minimálně od [datum], aby byla zachována vydržecí doba potřebná pro mimořádné vydržení. Po celou tuto dobu by musel být žalobce potažmo jeho právní předchůdce poctivým držitelem. Poctivou držbu pak vymezuje § 992 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., podle něhož poctivým držitelem je ten, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonával, ačkoli mu ve skutečnosti nenáleží. Zde měl žalobce s ohledem na dlouhodobé užívání zaplocených pozemků důvod předpokládat, že i tyto zaplocené pozemky jsou ve vlastnictví jeho právního předchůdce, a že i tyto darovací smlouvou nabyl, byť ve skutečnosti tomu tak nebylo. Tento přesvědčivý důvod svědčí o poctivé držbě žalobce. Soud má za to, že žalobce nabyl vlastnické právo k těmto částem zaplocených pozemků ve vlastnictví žalované v důsledku omluvitelného omylu vyvolaného tím, že převodce – babička předala žalobci pozemky v hranicích ohraničených plotem, v hranicích jak sama užívala a žalobce se uchopil držby těchto sousedních pozemků, a proto je držitelem oprávněným. Takováto držba by však musela být vykonávána až do [datum], aby bylo možné uvažovat o mimořádném vydržení. Soud však uzavřel, že v této vydržecí době byla poctivá držba žalobce narušena, a tedy k mimořádnému vydržení dle § 1095 o. z., předmětných nově označených pozemků p. [číslo] p. [číslo] nedošlo.

12. Sám žalobce v účastnické výpovědi uvedl, že v souvislosti s uzavřenou kupní smlouvou s panem [příjmení] na pozemek [parcelní číslo] (kupní smlouva uzavřena dne [datum], právní účinky vkladu práva k [datum] – prokázáno uvedenou smlouvou) zjistil, že sousední pozemky jsou evidovány jako vodní plocha. Z kupní smlouvy uzavřené formou notářského zápisu sepsaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum] pod sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka] bylo prokázáno, že žalobce od [jméno] [příjmení] koupil pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], který vznikl oddělením dílu o výměře [výměra] z pozemku [parcelní číslo] a to geometrickým plánem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo] [rok]. Tento geometrický plán (na č. l. 50 spisu) byl ověřen [datum] a odsouhlasen katastrálním úřadem [datum], a stal se podkladem pro uzavření kupní smlouvy. Lze tedy shrnout, že žalobce minimálně při uzavření kupní smlouvy dne [datum] měl možnost se seznámit s obsahem geometrického plánu, nejdříve dnem [datum], kdy byl geometrický plán ověřen, a tedy mohl jednoznačně objektivně posuzováno dospět k závěru, že pozemky zaplocené nejsou v jeho vlastnictví. Tedy nejdříve [datum], nejpozději [datum] pozbyl přesvědčení, že mu vlastnické právo k zaploceným částem pozemků náleží, tedy pozbyl poctivé držby. Za tohoto stavu věci nebylo možné uzavřít, že žalobce mimořádně vydržel vlastnické právo k zaploceným částem pozemků, a tedy pozbyl označení poctivého držitele.

13. Soud se shora uvedeným právním názorem účastníky řízení seznámil, když měl za to, že lze na daný případ aplikovat ustanovení o vydržení (řádném), a to ustanovení § 134 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 za užití § 3036 o. z., platného a účinného od 1. 1. 2014, neboť vydržecí doba počala běžet od [datum], tedy za platnosti a účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., proto i vydržení je posuzováno dle zákona č. 40/1964 Sb..

14. Žalobce v dobré víře, že je vlastníkem, se uzavřením darovací smlouvy, tj. [datum] uchopil držby zaplocených pozemků v rozsahu vymezeném geometrickým plánem [anonymizováno] [příjmení], jež je nedílnou součástí tohoto rozsudku, tj. v rozsahu nově vytyčených pozemků p. [číslo] p. [číslo] přičemž tato dobrá víra byla dána se zřetelem ke všem okolnostem věci popsaných již výše. Soud proto uzavřel, že žalobce byl oprávněným držitelem, tak jak jej vymezuje § 130 odst. 1 o. z. platného a účinného do 31. 12. 2013. Poté v průběhu vydržecí doby, tj. 10 let dle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění do [datum], tyto části pozemků fyzicky držel, pečoval o ně, měl je zaplocené, nikdo jiný nenabyl držby těchto pozemků a takto pokojně držbu vykonával v dobré víře, že je vlastníkem pozemků až do roku [rok], konkrétně do [datum], respektive [datum], kdy měl možnost při uzavření kupní smlouvy se seznámit s geometrickým plánem [anonymizováno] [příjmení] a zjistit, že zaplocené pozemky nejsou v jeho vlastnictví. V tomto okamžiku žalobce dobré víry pozbyl, avšak již desetiletá vydržecí doba uplynula. Soud uzavřel, že žalobce byl od [datum] do [datum], tedy nepřetržitě po dobu deseti let v dobré víře, že je vlastníkem zaplocených pozemků a jako vlastník se k pozemkům choval. [obec] víra mu zanikla až po uplynutí vydržecí doby v době, kdy se seznámil s geometrickým plánem, tedy se skutečnostmi, jež objektivně musely vyvolat pochybnosti o tom, že mu věc po právu patří. Žalovaná tím, že po uvedenou vydržecí dobu nevykonávala své vlastnické právo, vyjma placení daně z nemovitostí, se vystavila možnému riziku vydržení vlastnického práva žalobcem, což se stalo. Zde je vhodné připomenout, že účelem institutu vydržení není nucené zbavení vlastnického práva původního vlastníka, nýbrž uvedení dlouhodobého faktického stavu do souladu se stavem právním.

15. Soud proto rozhodl tak, jak z výroku rozsudku je patrno a žalobě vyhověl, byť na základě jiného právního posouzení věci než prezentovaného v žalobě. Pokud se žalobce domáhal určení vlastnického práva k částem pozemků ve vlastnictví žalované, bylo na místě tyto vymezit geometrickým plánem, přidělit jim nová parcelní čísla a k těmto„ novým“ pozemkům se domáhat určení vlastnického práva, jak bylo v daném případě učiněno. Jde-li o namítanou nedělitelnost pozemků bez souhlasu SPÚ a odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3804/19 žalovanou, pak soud tuto námitku shledal lichou. Rozhodnutí Ústavního soudu na danou věc nedopadá, neboť v předmětné věci se jednalo o řízení o žalobě o určení vlastnického práva, nikoli o řízení o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy.

16. Vzhledem k tomu, že žalovaná nerozporovala geometrický plán [anonymizováno] [příjmení] ze dne [datum], ani to, jakým způsobem vymezil nové pozemky a jejich hranice, bylo nadbytečné zadávat znalecký posudek k tomu, zda skutečně nově vytyčené hranice kopírují kolnu a oplocení, proto tento důkazní návrh soud zamítl pro nadbytečnost. Rovněž pro nadbytečnost zamítl znalecký posudek na stáří oplocení a kolny, neboť ohledně této otázky měl již dostatek podkladů ze znaleckého posudku ze dne [datum], z účastnické výpovědi žalobce, svědkyně, fotografií z roku 1992 i místního šetření. Navíc v době podání znaleckého posudku, tj. v dubnu [rok] plot i kolna na místě byly a jsou dosud, jak zjištěno na místě samém. Rovněž existence plotu i kůlny byla zachycena na fotografiích z [datum] i z roku 2008 (viz přílohová obálka č. l. 63 spisu). Pro nadbytečnost a i s ohledem na věk a [anonymizováno] stav soud rovněž zamítl svědeckou výpověď [jméno] [příjmení], neboť ohraničení plotem, kůlnou, a způsob užívání zaplocených částí pozemků měl dostatečně zjištěný z účastnické výpovědi žalobce a svědecké výpovědi jeho matky, jakož i dobových fotografií. Soud k důkazu provedl pozemkovou knihu, srovnávací sestavení parcel, ale nedovodil z nich pro věc žádných zjištění.

17. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy plným procesním úspěchem žalobce ve sporu. Žalobce měl snahu před podáním žaloby věc vyřešit mimosoudní cestou, jak zřejmé z předžalobní upomínky datované [datum], leč neúspěšně, jak zřejmé z reakce žalované datované [datum] Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou za zastupování advokátem ve výši [částka] za jeden úkon právní služby dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a to za šest úkonů právní služby – příprava převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka, účast na dvou soudních jednáních a jednom místním šetření, a dále šesti režijními paušály po [částka] dle § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky. Dále přísluší žalobci náhrada cestovních výdajů vynaložených na cestě ze sídla advokátní kanceláře právního zástupce žalobce k soudnímu jednání a zpět dne [datum] ve výši [částka] při ujetí [anonymizováno] km, průměrné spotřebě pohonné hmoty dle předloženého TP, cenně pohonné hmoty [částka] na 1 l, základní sazbě [částka] za jeden ujetý kilometr dle § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky za užití § 157, § 158 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky číslo 357/2021 Sb.. Další cestovní náklady vynaložené na cestě ze sídla advokátní kanceláře právního zástupce žalobce k soudnímu jednání dne [datum] a zpět činí [částka] dle § 13 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., § 157, § 158 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky číslo 511/2021 Sb., při průměrné spotřebě pohonné hmoty dle předloženého TP, cenně pohonné hmoty [částka] na 1 l a základní sazbě [částka] na jeden ujetý kilometr. Náklady vynaložené na cestu na místní šetření na trase [obec] – [obec] a zpět při ujetí [anonymizováno] km, průměrné spotřebě pohonné hmoty dle předloženého TP, cenně pohonné hmoty [částka] na 1 l, základní sazbě [částka] na jeden ujetý kilometr činí [částka] dle § 13 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, § 157, § 158 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky č. 511/2021 Sb.. Za čas strávený na shora uvedených třech cestách přísluší náhrada ve výši 2 x [částka] (za dvě ústní jednání), 1 x [částka] (místní šetření). K výše uvedeným položkám je nutné připočítat 21% DPH ve výši [částka] dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., neboť právní zástupce osvědčil, že je plátcem této daně. Součet výše uvedených položek činí [částka].

18. Při úvaze o lhůtě splatnosti této částky soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.