5 C 191/2020-105

Rubrum

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kučerovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1) [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného a žalované] 2) [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalovaného a žalované] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba, aby soud určil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 75 m odděleného od pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Kostelík o výměře [číslo] m, na základě geometrického plánu [číslo] 2020 vyhotoveného [právnická osoba] spol. s r.o., [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] – [část obce], okres [okres], obec Slabce, katastrální území Kostelík, mapový list [obec a číslo] (KMD); geometrický plán ověřil úředně oprávněný zeměměřičský inženýr Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum] pod [číslo] 2020; za katastrální úřad odsouhlasil očíslování parcel Bc. [jméno] [příjmení] pod č. PGP [číslo] 2020 [číslo] dne [datum], to vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Rakovník, pro obec Slabce a katastrální území Kostelík, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit 1) žalovanému a 2) žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám zástupce žalovaných [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal, aby soud určil, že je vlastníkem části pozemku parc. [číslo] v obci [obec], katastrálním území Kostelík o výměře [číslo] m, označeném v geometrickém plánu [číslo] 2020 vyhotoveném [právnická osoba] spol. s r.o., jako pozemek parc. [číslo] o výměře 75 m (dále jen„ sporný pozemek“). Svoji žalobu odůvodnil tím, že je přesvědčen, že sporný pozemek, jehož držby se ujal v roce 2007, vydržel, neboť se více než deset let domníval, že je jeho výlučným vlastníkem a jako vlastník jej držel a užíval. Naopak žalovaní sporný pozemek nikdy neužívali. Navíc žalobci svědčí i doba, po kterou měli sporný pozemek v nepřerušené a poctivé držbě i jeho právní předchůdci, eventuálně tedy došlo dokonce k mimořádnému vydržení. Omluvitelnost svého omylu trvající po celou vydržecí dobu žalobce dovozoval ze skutečnosti, že sporný pozemek zakoupil společně s rekreačním objektem č. ev. 5 a s přilehlými pozemky, které tvoří funkční celek vymezený oplocením, do kterého nebylo zasahováno od počátku 80. let. Ve stejném rozsahu tyto pozemky včetně sporného pozemku užíval i jeho právní předchůdce. Kromě toho se na sporném pozemku nachází vstup do rekreačního objektu č.ev. 5 a do oploceného celku pozemků je jen jediný přístup. Přesto jsou v katastru nemovitostí dosud jako vlastníci pozemku evidování žalovaní, kteří odmítají jeho vlastnické právo uznat.

2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili a navrhli její zamítnutí. Sporovali, že žalobce byl v dobré víře po celou vydržecí dobu, neboť ho společně s jejich právním předchůdcem ústně informovali o tom, že není vlastníkem sporného pozemku. Dále namítali, že omyl žalobce ohledně nabytí vlastnictví sporného pozemku nemůže být považován za omluvitelný, protože již při uzavírání kupní smlouvy týkající se rekreačního objektu č.ev. 5 měl žalobce rozpoznat, že rozměry kupní smlouvou převáděného pozemku jsou podstatně nižší, než velikost pozemků oplocených, jejichž součástí je sporný pozemek.

3. K výzvě soudu žalobce doplnil, že kromě sporného pozemku a pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je rekreační objekt č.ev. [anonymizováno], se ujal držby také pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Kostelík, jenž byl rovněž součástí oploceného celku těchto pozemků a byl na něm umístěn altán a bazén. Jako vlastníci předmětného pozemku byli v katastru nemovitostí evidováni manželé [příjmení]. Manželé [příjmení] vlastnictví žalobce tohoto pozemku, které měl rovněž nabýt vydržením, uznali a s žalobcem dne [datum] podepsali souhlasné prohlášení, na jehož základě byl žalobce s právními účinky ke dni [datum] zapsán do katastru nemovitostí jako jeho vlastník.

4. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého učinil níže popsaná skutková zjištění:

5. Z výpisu z katastru nemovitostí (č.l. 4 spisu), listu vlastnictví [anonymizováno] pro obec Slabce, katastrální území Kostelík, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Rakovník, soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] o výměře [číslo] m, druh pozemku: zahrada, v obci [obec], katastrálním území Kostelík, vlastní ve společném jmění manželů žalovaní. Nemovitost nabyli na základě Smlouvy kupní ze dne [datum] s právními účinky zápisu k [datum].

6. Z informace o pozemcích (č.l. 5, 6 spisu) a výpisů z katastru nemovitostí (č.l. 69, 70) bylo zjištěno, že žalobce je vlastníkem pozemku parc.č.st. [anonymizováno], druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 216 m, jehož součástí je budova s číslem evidenčním [anonymizováno], stavba pro rodinnou rekreaci, a pozemku parc. [číslo] druh pozemku: ostatní plocha, o výměře 151 m, to vše v obci [obec], katastrální území Kostelík, zapsané na listu vlastnictví [anonymizováno] pro obec Slabce a katastrální území Kostelík v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Rakovník. Pozemek parc. č. st. [anonymizováno] žalobce nabyl na základě kupní smlouvy ze dne [datum] s právními účinky vkladu práva ke dni [datum]. Pozemek p. [číslo] nabyl na základě souhlasného prohlášení o vydržení práva ze dne [datum] s právními účinky zápisu k [datum].

7. Z informace o pozemku (č.l. 71 spisu) soud zjistil, že s pozemkem parc. [číslo] sousedí pozemek parc. [číslo] na něj navazující pozemek parc.č.st. [anonymizováno], jehož součástí je budova s [adresa], to vše zapsané na listu vlastnictví [anonymizováno] pro obec Slabce, katastrální území Kostelík vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Rakovník, které vlastní ve společném jmění manželů [jméno] a [jméno] [příjmení].

8. Z geometrického plánu [číslo] 2020 vyhotoveného [právnická osoba] spol. s r.o., sídlem [adresa], [obec a číslo] – Strodůlky, okres [okres], obec Slabce, katastrální území Kostelík, mapový list [obec a číslo] (KMD) (č.l. 7 spisu), který ověřil úředně oprávněný zeměměřičský inženýr Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum] pod [číslo] 2020 a za katastrální úřad odsouhlasil očíslování parcel Bc. [jméno] [příjmení] pod č. PGP [číslo] 2020 [číslo] dne [datum], bylo zjištěno, že z pozemku parc. [číslo] v obci [obec], katastrální území Kostelík, se jím odděluje pozemek parc. [číslo] o výměře 75 m a z pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v obci [obec], katastrální území Kostelík, se odděluje pozemek parc. [číslo] o výměře 29 m.

9. Z ortofotomapy (č.l. 73 spisu) bylo zjištěno, že sporný pozemek je připlocen k pozemkům žalobce parc. [číslo] parc. [číslo]. Chata č.ev. [anonymizováno] přiléhá k samotné hranici sporného pozemku a pozemku žalobce parc. [číslo]. Naopak část pozemku žalobce se nachází mimo oplocení na pozemku žalovaných parc. [číslo]. Na pozemku parc. [číslo] je umístěn bazén a blíže neidentifikovatelná stavba. I tento pozemek je připlocen k pozemku žalobce. Oplocený komplex má pravidelný tvar.

10. Z kupní smlouvy (č.l. 8-9 spisu) uzavřené mezi žalobcem a [jméno] [příjmení], narozeným [datum], dne [datum] bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] vlastnil rekreační chatu v [část obce] [anonymizováno], situovanou na stavebním pozemku parc. [číslo] o celkové výměře 216 m, v obci [obec] a katastrálním území Kostelík, zapsanou na listu vlastnictví [anonymizováno] pro katastrální území Kostelík u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Rakovník, na základě darovací smlouvy ze dne [datum]. Dle smlouvy žalobci prodal„ rekreační chatu v [část obce] č. e. 5 se stavební parcelou [číslo] o celkové výměře 216 m s příslušenstvím, zejména pak s vedlejšími stavbami a to zahradním altánem, bazénkem, příslušící zahradou a vnitřním mobiliářem, to vše v katastrálním území Kostelík, obci [obec]“, za kupní cenu [částka].

11. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že má za to, že chatu nabyl zhruba v roce 2000 po jeho pratetě [jméno] [příjmení]. V té době mu bylo zhruba [číslo] let. Tato mu ji darovala, žádné podrobnosti k ní mu nesdělovala. Pouze podepsala darovací smlouvu. V době, kdy sama chatu ještě užívala, k ní jezdil na prázdniny, příp. ji navštěvoval. Ani při těchto příležitostech mu teta o pozemcích u chaty nic nesdělovala. K chatě náležela zahrada, která byla oplocena. Oplocení zde již bylo a žádným způsobem se neměnilo. Zhotovoval jej pravděpodobně jeho strýc. Jeho matka, [jméno] [příjmení], nemovitost sama nikdy nijak dlouhodobě neužívala. Sám svědek nemovitost užíval k víkendovým pobytům zhruba do roku 2007, kdy jí prodal žalobci. V té době sousední nemovitost vlastnil p. [příjmení]. Svědek s ním o nemovitosti nikdy nehovořil. Pozemky u chaty nikdy nepřeměřoval ani jej nenapadlo řešit, jaká je jejich výměra. Když nemovitost prodával žalobci, sdělil mu, že mu prodává chatu a oplocenou zahradu. K předání nemovitosti došlo tak, že žalobce přijel a svědek mu předal klíče. Nemovitost si žalobce prohlédl předtím. Svědek neměl tušení o tom, že část pozemku parc. [číslo] se nachází mimo oplocení, ani o tom, že by k pozemku byl připlocen sporný pozemek či pozemek parc. [číslo]. Nikdo jej nikdy neupozorňoval na jakékoliv nesrovnalosti ohledně hranic pozemků. O pozemku parc. [číslo] s žalobcem svědek nikdy nejednal, domníval se, že mu prodává i tento pozemek, byl součástí oplocení a nacházel se na něm altán a bazén. Vstup do chaty i plot, který je u chaty nyní, je původní.

12. Z výpovědi svědka [příjmení] bylo zjištěno, že je předchozím vlastníkem pozemku žalovaných parc. [číslo] v obci [obec], katastrální území Kostelík, a bývalým sousedem žalobce. Pozemek parc. [číslo] zdědil po svém otci v roce 1993. Původně se jednalo o větší pozemek, ze kterého byly oddělovány další pozemky. Zhruba v roce 1967 [číslo] byl pozemek geodeticky zaměřen a bylo zjištěno, že část tohoto pozemku užíval pan [příjmení]. V té době měl již pan [příjmení] postavenou chatu, ale měl jí nesprávně oplocenou. Rovněž se zjistilo, že naopak část pozemku ve vlastnictví pana [příjmení] užívali právní předchůdci svědka. Otec svědka celou záležitost před svědkem, kterému bylo v té době [číslo] let, s panem [příjmení] řešil. [příjmení] byla přítomna i paní [příjmení]. K změně oplocení však nedošlo. Po paní [příjmení] chatu zdědil nějaký mladý muž, na kterého si svědek již přesně nevzpomíná, ale který mu sdělil, že je majitelem. Tohoto v roce 1998 přes plot upozorňoval na nesrovnalosti v hranicích pozemků. Od roku 2005 svědek nemovitost pronajímal žalovaným. Někdy kolem roku 2005, 2007 byl svědek u žalovaných na návštěvě, bylo to krátce poté, co se majitelem sousední nemovitosti stal žalobce. Společně s 1) žalovaným upozorňovali žalobce v rámci hovoru přes plot na nesrovnalosti v oplocení pozemků se stavem evidovaným v katastru nemovitostí. V roce 2020 svůj pozemek prodal žalovaným. Při prodeji je upozorňoval na to, že oplocení neodpovídá hranicím pozemku evidovaným v katastru nemovitostí. Žalovaní přesto o koupi nemovitosti měli zájem.

13. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že jeho matka je přítelkyní žalobce. Matku při pobytu na chatě ve vlastnictví žalobce asi dvakrát nebo třikrát navštívil. Naposledy zde byl v roce 2017. Pozemek u chaty byl oplocený, stav oplocení se neměnil. [příjmení] oploceného komplexu nebyl schopen odhadnout. Zaznamenal pouze jediný vstup do chaty i do oploceného komplexu. Oplocený komplex byl v mírném svahu a byl udržovaný.

14. Z fotografií sporného pozemku (č.l. 10-12) a fotografií jeho okolí (a-h, příloha spisu) soud zjistil, že na sporném pozemku je umístěn vchod do chaty č. ev. [anonymizováno]. [příjmení] pozemek je upraven a obhospodařován. Pozemky užívané žalobcem tvoří jeden celek, jejich hranice v něm nejsou rozpoznatelné. Komplex je oplocen drátěným pletivem. Do tohoto komplexu je jeden vstup. Oplocený celek pozemků byl a je přehledný a udržovaný. Součástí oploceného celku je dlouhodobě bazén a zahradní altán.

15. Ze sdělení Místního národního výboru ze dne [datum] (č.l. 13 spisu) bylo zjištěno, že dne [datum] podali manželé [příjmení] a [jméno] [příjmení] na MNV [obec] žádost o povolení doplocení pozemku k. [číslo] v [část obce]. Žádost byla projednána radou MNV [obec] dne [datum] s tím, že rada s ní vyjádřila souhlas. Vzhledem k tomu, že se jedná o pozemek přiléhající k rekreačnímu objektu, kde definitivní rozhodnutí provádí ONV [okres], byla žádost prostřednictvím tohoto sdělení přeposílána ONV [okres] s doporučením jejího kladného vyřízení. Ze sdělení Okresního národního výboru ze dne [datum] (č.l. 14 spisu) soud zjistil, že manželé [příjmení] a [jméno] [příjmení] ohlásili drobnou stavbu – dokončení oplocení pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Kostelík u chaty ev. [číslo]. Oplocení mělo být přizpůsobeno vzhledově ke stávajícímu oplocení a to drátěnkou ve stejné výši. Proti postavení drobné stavby v rozsahu uvedeném v ohlášení nemělo ONV podle § 57 odst. 2 zákona č. 50/76 Sb. námitek.

16. Z e-mailové komunikace mezi právními zástupci účastníků a z předžalobní výzvy včetně podacího lístku ze dne [datum] (č.l. 15-18) bylo zjištěno, že před podáním žaloby žalobce nabízel žalovaným možnost mimosoudního vyřešení věci spočívající v odkoupení sporného pozemku za cenu obvyklou, což žalovaní odmítli a navrhli směnu sporného pozemku za jimi užívanou část pozemku žalobce, kterou odmítl akceptovat žalovaný.

17. Ze zprávy Policie ČR (č.l. 42) [číslo jednací] soud zjistil, že dne [datum] žalovaný 1) oznámil, že mu žalobce poškodil plot a dvě túje. V souvislosti s tím oba sdělili zasahujícím policistům, že hranice oplocení pozemku žalobce neodpovídá hranici těchto pozemků evidované v katastru nemovitostí. Žalovaný 1) uvedl, že zde vznikají problémy způsobené předešlými ústními úmluvami majitelů.

18. Ze souhlasného prohlášení manželů [příjmení] a žalobce (č.l. 65 spisu) soud zjistil, že jeho prostřednictvím tito prohlašují, že žalobci vzniklo vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Kostelík vydržením. V souvislosti s ním vlastnické právo manželů [příjmení] před podpisem prohlášení zaniklo. Společně tak navrhli, aby na jeho základě byl proveden vklad vlastnického práva žalobce k pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Kostelík do katastru nemovitostí. Za tím účelem byl dne [datum] podán návrh na vklad do katastru nemovitostí (č.l. 67 spisu).

19. Z vyjádření ze dne [datum] bylo zjištěno, že manželé [příjmení] se považovali za vlastníky pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Kostelík a zpochybňovali poctivost držby žalobce (č.l. 78 spisu). Z prohlášení manželů [příjmení] ze dne [datum] (č.l. 81 spisu) soud zjistil, že souhlasné prohlášení podepsali, neboť s ohledem na jejich věk, zdravotní stav a chování žalobce již nechtěli absolvovat zátěž před soudem.

20. Další důkazy soud neprováděl, neboť to s ohledem na shora popsaná skutková zjištění považoval za nadbytečné. Zejména soud neprovedl místní šetření, neboť stav dotčených pozemků je dostatečně zřejmý z doložených fotografií i ortofotomapy. Dále soud neprovedl výslech svědkyně [příjmení], když z výpovědi svědka [příjmení] vyplynulo, že jí o věci není nic bližšího známo. Rovněž soud neprovedl výslech svědkyně [příjmení], přítelkyně žalobce, a manželů [příjmení], známých žalobce, neboť tito měli svědčit pouze ke stavu pozemku a k tomu, že ho žalobce užívá, což dle soudu dostatečně prokázali shora provedené důkazy a žalovaní to ani nesporovali. Dále soud neprovedl výslech žalobce a žalovaných, neboť účastnické výslechy mají jen podpůrný charakter, nižší důkazní sílu a lze k nim přistoupit až tehdy, kdy nelze dokazované skutečnosti prokázat jinak. Taková situace dle soudu v projednávané věci nenastala. Konečně soud nevyslechl ani manžele [příjmení], kteří měli svědčit k okolnostem nabytí vlastnictví žalobce k pozemku [číslo] v katastrálním území Kostelík, neboť tyto okolnosti nebyly pro rozhodnutí soudu ve věci rozhodné. Ze stejného důvodu soud neprovedl důkaz listinnou podobou komunikace mezi právním zástupcem žalobce a manželi [příjmení], event. jejich právním zástupcem.

21. Ze shora uvedených zjištění učinil soud skutkový závěr, že žalobce na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi ním a [jméno] [příjmení] zakoupil pozemek parc. [číslo] o výměře 216 m, v obci [obec], katastrální území Kostelík, jehož součástí je rekreační chata č. e. [anonymizováno]. Tato nemovitost měla být dle smlouvy prodána s příslušenstvím, zejména pak s vedlejšími stavbami, a to zahradním altánem, bazénkem, příslušící zahradou a vnitřním mobiliářem. [jméno] [příjmení] nemovitost nabyl na základě darovací smlouvy ze dne [datum] od své tety paní [příjmení]. [příjmení] [příjmení] mu nemovitost předala jako oplocený celek včetně připloceného sporného pozemku s tím, že stávající oplocení bylo dle provedených důkazů dokončeno v roce 1982. Při prodeji [jméno] [příjmení] žalobci sděloval, že mu prodává chatu a oplocenou zahradu, tedy celý oplocený celek. Skutečnost, že k pozemku je připlocen i sporný pozemek žalobci nesdělil, neboť o ní údajně sám nevěděl. Na základě kupní smlouvy se žalobce ujal držby pozemku [číslo] o výměře 187 m (29 m se nacházelo mimo oplocený komplex), sporného pozemku o výměře 75 m a pozemku parc. [číslo] o výměře 151 m, které se nacházely uvnitř oplocení. Jako vlastníci pozemku parc. [číslo] byli až do roku 2019 v katastru nemovitostí evidováni manželé [příjmení]. Manželé [příjmení] v roce 2019 souhlasně prohlásili, že vlastníkem předmětného pozemku je žalobce, který jej měl nabýt vydržením. Dané prohlášení učinili, neboť se chtěli s ohledem na svůj věk a zdravotní stav vyhnout soudnímu sporu. Krátce potom, co žalobce nemovitost zakoupil v roce 2007, jej měl na nesrovnalosti v hranicích pozemků, které neodpovídají oplocení, verbálně upozorňovat svědek [příjmení], právní předchůdce žalovaných, společně s žalovaným 1). Dle svědka [příjmení] jeho právní předchůdci a právní předchůdci svědka [příjmení] zjistili nesrovnalosti v oplocení a hranicích pozemků včetně jejich vzájemného připlocení zhruba v roce 1967 a byly s nimi srozuměny. Na tyto nesrovnalosti měl svědek [příjmení] upozorňovat i svědka [příjmení], tento to však popřel. Oplocení pozemků se od roku 1982 nezměnilo, jedná se o jeden celek, v němž nejsou hranice jednotlivých parcel rozpoznatelné, je na něj jeden vstup a na sporném pozemku se nachází vstup do chaty. Oplocený komplex je pravidelného tvaru, v mírném svahu, přehledný a udržovaný. Na pozemku parc. [číslo] se nachází bazén a altán.

22. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ohledně vydržení ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), neboť přestože vydržecí doba počala běžet v době účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, k vydržení vlastnického práva jako originárního způsobu jeho nabytí mělo dojít až za účinnosti nové právní úpravy, tj. po [datum].

23. Podle ustanovení § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

24. Podle ustanovení § 990 odst. 1 o.z. lze držbu nabýt bezprostředně tím, že se jí držitel ujme svou mocí. Bezprostředně se držba nabývá v rozsahu, v jakém se jí držitel skutečně ujal. Podle ustanovení § 991 o.z. držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem. Podle ustanovení § 992 odst. 1 o.z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Podle ustanovení § 993 neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu. Podle ustanovení § 994 má se za to, že držba je řádná, poctivá a pravá.

25. Podle ustanovení § 1089 odst. 1 o.z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Podle ustanovení § 1090 odst. 1 o.z. se k vydržení vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Podle ustanovení § 1091 odst. 2 o.z. je k vydržení vlastnického práva k nemovité věci potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle § [číslo] do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

26. Podle ustanovení § [číslo] uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

27. Při posuzování kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a svědkem [příjmení] soud vycházel ze zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ s.o.z.“), který byl platný v době jejího uzavření. Podle ustanovení § 588 s.o.z. z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. Podle ustanovení § 46 odst. 1 s.o.z. musí mít smlouvy o převodech nemovitostí písemnou formu. Podle ustanovení § 37 odst. 1 s.o.z. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný.

28. Podle ustanovení § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

29. V prvé řadě se tak soud zabýval tím, zda žalobce má na určení naléhavý právní zájem, což je nezbytný předpoklad úspěšnosti žaloby na určení. Podle judikatury je naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní poměr je či není, dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Tvrdí-li v posuzovaném případě žalobce, že je vlastníkem sporného pozemku, přičemž v katastru nemovitostí jsou evidováni jako vlastníci pozemku žalovaní, lze tento stav odstranit jen určením, zda je či není vlastníkem. Lze tedy konstatovat, že žalobce má v projednávané věci na určení vlastnictví sporné části pozemku naléhavý právní zájem.

30. Ze shora citovaných ustanovení vyplývá, že k vydržení je třeba, aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, tedy aby se jednalo o držbu pravou. V posuzovaném případě žalobce dovozuje pravost držby z kupní smlouvy uzavřené se svědkem [příjmení]. Dle kupní smlouvy svědek [příjmení] žalobci prodal kromě parcely č. st. [anonymizováno] s rekreační chatou v [část obce] č.ev. 5 a„ příslušící zahradu“. V písemném právním úkonu však musí být provedena individualizace nemovitosti zapsané v katastru nemovitosti uvedením obce, parcelního čísla a katastrálního území, v němž leží (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.11.2001, sp.zn. 22 Cdo 1236/2001). Vůle, kterou by bylo možno zjistit až objasněním skutkovým okolností, za nichž bylo právní jednání učiněno, není významná, jestliže nevyplývá přímo z písemné smlouvy. Z obsahu posuzované kupní smlouvy potom nemohly třetí osoby zjistit, co účastníci smlouvy zamýšleli„ příslušící zahradou“, a proto dle soudu nelze v této části smlouvu považovat pro její neurčitost za platnou dle § 37 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. V projednávané věci se tak mohlo jednat pouze o titul putativní, tedy domnělý. Tento však podle nové právní úpravy pro pravost držby není dostačující. Samotné řádné označení pozemku parc. č. st. 116 ve smlouvě titulem pro držbu pozemku sousedního být nemůže (viz. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ [číslo]), 2. vydání, 2021, s. 370 - 372: [příjmení] [příjmení]). Držba žalobce tak dle soudu nemohla být způsobilá k vydržení, neboť se nezakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by toto náleželo svědku [příjmení].

31. Dalším předpokladem vydržení je poctivá a nepřerušená držba držitele po dobu deseti let. Poctivým držitelem je ten, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává. Poctivostí se rozumí subjektivní dobrá víra, tedy přesvědčení o existenci drženého práva, a korespondující nevědomost držitele o nedostatku vlastního práva. [obec] víra poctivého držitele je založena na omluvitelném omylu o existenci či neexistenci právně významné skutečnosti, popřípadě práva (viz. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ [číslo]), 2. vydání, 2021, s. 95 - 105: J. [příjmení]). Držitel není se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře v případě, že je sice subjektivně přesvědčen, že mu věc anebo právo patří, avšak při zachování obvyklé opatrnosti by musel vědět, že tomu tak není. Omluvitelným je tedy omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běžného, obvyklého posuzování věcí, není omluvitelný. Držitel, který drží věc na základě takového omylu, může být sice v dobré víře, avšak nikoliv„ se zřetelem ke všem okolnostem“, a proto nemůže být držitelem oprávněným tedy poctivým (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 490/2001).

32. Po zhodnocení provedeného dokazování v projednávané věci potom soud dospěl k závěru, že je zde několik skutečností, které poctivost držby a omluvitelnost omylu žalobce ohledně vlastnictví sporného pozemku vylučují.

33. První a dle soudu pro posouzení věci zásadní je poměr plochy pozemku, který žalobce dle smlouvy zakoupil a plochy pozemků, jejíž držby se fakticky ujal. Dle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 3. 2000 sp. zn. 22 Cdo 1848/98 totiž dobrá víra držitele musí být posuzována i z toho hlediska, zda držitel při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu požadovat, měl nebo mohl mít pochybnosti o tom, zda plocha držených pozemků odpovídá ploše uvedené v nabývací smlouvě. Při posuzování poměru nabytého a skutečně koupeného pozemku za účelem zjištění, zda se držitelem oprávněným stal nabyvatel, je potom dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2006 sp.zn. 22 Cdo 954/2005 třeba vyjít z poměru výměry všech na sebe navazujících nabytých parcel k uchopené části cizího pozemku a naopak nestačí vyjít jen z výměry parcely přiléhající k této části s pominutím výměry všech nabytých parcel.

34. V posuzovaném případě z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce se kromě koupeného pozemku parc. č. st. [anonymizováno] o výměře 216 m ujal držby i sporné části pozemku o výměře 75 m a pozemku parc. [číslo] o výměře 151 m. Celkem se tak žalobce (bez části nacházející se mimo oplocený celek o výměře 29 m– v geometrickém plánu označené jako pozemek parc. [číslo]) ujal držby 413 m, což je plocha, která o více než 91% přesahuje plochu uvedenou v kupní smlouvě. V situaci, kdy se žalobce chopil držby pozemku, jehož plocha je téměř dvojnásobná, oproti ploše pozemku označeného v kupní smlouvě, měl mít dle soudu o svém právu objektivně pochybnosti. Rozdíl v ploše pozemků pro žalobce měl být dle soudu snadno seznatelný, neboť oplocený celek je pravidelného tvaru, přes jeho částečné zastavění je a byl přehledný, udržovaný, a jednotlivé pozemky na sebe vzájemně navazovaly.

35. Ačkoliv dle ustálené judikatury nelze vyloučit omluvitelný omyl držitele a poctivou držbu ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50% výměry koupeného pozemku a výjimečně i více, obecně platí, že čím vyšší je rozdíl mezi výměrou koupeného a skutečně drženého pozemku tím více je dobrá víra objektivně snižována. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 5.9.2006 sp.zn. 22 Cdo 1395/2005 potom téměř dvojnásobné překročení výměry koupeného pozemku z objektivního hlediska zásadně tolerovat nelze. Omluvitelnost omylu v takovém případě by zakládaly pouze mimořádné okolnosti případu. Natolik mimořádné okolnosti, pro které by omyl žalobce mohl být považován za omluvitelný, soud v projednávaném případě s ohledem na shora popsaný stav oplocených pozemků neshledal. Takovou okolností dle soudu samo o sobě nemůže být ani to, že se na sporné části pozemku nachází vstup do chaty a že se jedná o oplocený komplex s jediným přístupem.

36. Ke shora popsanému potom přistupuje i další významná skutečnost, a to, že žalobce se ujal držby sporné části pozemku na základě koupě za úplatu od cizí osoby. V takovém případě lze vyžadovat u nabyvatele vyšší míru opatrnosti, než v případě bezúplatného převodu od nejbližších osob. Dle soudu potom lze objektivně po nabyvateli požadovat, aby se s předmětem koupě důkladně seznámil, obzvláště v případě koupě nemovitosti. Za tím účelem má každý možnost v dnešní době neomezeně nahlížet do katastru nemovitostí, kde je automaticky k dispozici i náhled katastrální mapy. Ačkoliv dle judikatury nelze od nabyvatele vyžadovat (viz. nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp.zn. I. ÚS 4365/12), aby se s katastrální mapou seznámil, za situace, kdy výměra oploceného a předávaného pozemku zřetelně neodpovídá výměře uvedené v kupní smlouvě, by takové jednání dle soudu zachovávalo obvyklou míru opatrnosti, kterou lze po každém vyžadovat. Navíc by v případě nahlédnutí do katastru nemovitostí žalobce (obdobně jako svědek [příjmení]) snadno zjistil nesrovnalosti v hranicích pozemků zřejmé již jen z umístění vstupu do chaty i z tvaru oploceného komplexu oproti tvaru parcel v katastrální mapě.

37. Pochybnosti o hranicích koupeného pozemku měl mít dle soudu žalobce i za situace, že se domníval (jak uváděl), že kromě pozemku parc. č. st. 116 zakupuje také„ zahradu“, která ve smlouvě není blíže specifikována. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp.zn. [číslo]„ Kupuje-li někdo pozemek, patří k běžných a zachovávaným zvyklostem, že se seznámí s jeho výměrou. Případ, kdy někdo kupuje pozemek, aniž by znal jeho výměru, je naprosto výjimečný, a nejde o zachování obvyklé opatrnosti, kterou lze po každém považovat.“ Pokud se tedy žalobce domníval, že kromě samotné parcely č. st. 116 zakupuje blíže nespecifikovanou zahradu, měl se při zachování obvyklé míry opatrnosti zajímat o její výměru, což však neučinil.

38. Omluvitelnost omylu žalobce v projednávané věci dle soudu nelze odůvodňovat ani tím, že žalovaní a jejich právní předchůdce roky užívání sporné části pozemku žalovaným trpěli (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. května 2011, sp. zn. 22 Cdo 2724/2009), neboť z provedeného dokazování je zřejmé, že tak činili na základě povědomí o vzájemném připlocení části svých sousedních pozemků, což specifická okolnost, kterou je třeba zohlednit. Jejich postoj lze považovat za pochopitelný, neboť v opačném případě by museli společně s žalobcem či jeho právním předchůdcem přistoupit ke kompletnímu přebudování oplocení pozemku žalobce a žalobce by musel přistoupit i ke stavebním úpravám chaty s ohledem na umístění vstupu do chaty.

39. V neposlední řadě potom při posuzování dobré víry žalobce nelze odhlédnout ani od svědectví svědka [příjmení], který vypověděl, že žalobce na nesrovnalosti ve skutečné hranici pozemku a faktické hranici dané oplocením krátce poté, co nemovitost v roce 2007 nabyl, slovně upozorňoval. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 4547/2018 potom držitel ztrácí dobrou víru a oprávněnou držbu, jakmile se od kohokoli či jakýmkoliv způsobem dozví o skutečnostech, které u něj objektivně musí vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří a ten, kdo držitele na skutečný stav věci upozorňuje, tak nemusí činit formou právního úkonu (jednání) či procesního úkonu. Z citovaného je zřejmé, že ke ztrátě dobré víry není třeba písemného či jiného formálního upozornění. Soud potom o věrohodnosti výpovědi svědka nemá zásadní pochybnosti, neboť stejně jako svědek [příjmení] již nemá k pozemku žádný vztah, své právní nástupce na nesrovnalosti v hranicích před koupí upozorňoval a oni přesto s koupí souhlasili. Navíc jeho výpověď zapadá i do kontextu ostatních okolností projednávané věci a relevantně je zdůvodňuje, když vysvětluje, za jakých okolností se původní vlastníci o nesprávném oplocení dozvěděli, a že s ohledem na vzájemné připlocení částí pozemků věc neřešili. Konečně byť jen podpůrně odpovídá i vyjádření manželů [příjmení], kteří i přes provedené souhlasné prohlášení měli a stále mají pochybnosti o dobré víře žalobce při držbě dalšího připloceného pozemku původně v jejich vlastnictví. Pokud se jedná o rozpor mezi výpovědí svědka [příjmení] a svědka [příjmení] ohledně toho, zda svědek [příjmení] svědka [příjmení] upozorňoval na nesrovnalosti v hranicích pozemků či nikoliv, lze jej potom vysvětlit odstupem času a tím, že svědek [příjmení] si již na danou skutečnost nevzpomněl, ostatně stejně jako si nevzpomněl na to, kdy přesně se stal vlastníkem dotčené nemovitosti.

40. Konečně se soud zabýval i tím, zda v projednávané věci mohlo dojít k mimořádnému vydržení ve smyslu § 1095 o.z. Podmínkami mimořádného vydržení jsou poctivá držba a čas dvojnásob dlouhý než pro situaci řádného vydržení (viz. [příjmení], [jméno]. Občanský zákoník - Komentář - Svazek III (absolutní majetková práva) . 1.vydání. [obec]: Wolters Kluwer, 2014, ISBN [tel. číslo] [číslo]). Naopak mimořádné vydržení nevyžaduje prokázání právního důvodu, na kterém se držba zakládá, tedy pravost držby. V posuzovaném případě však má soud za prokázané, že žalobce není poctivým držitelem, protože mohl a měl vědět, že není vlastníkem sporného pozemku, a proto nemohl splnit ani podmínky pro jeho mimořádné vydržení.

41. Lze tedy uzavřít, že z popsaných důvodů dospěl soud k závěru, že žalobce nemohl sporný pozemek vydržet, neboť nesplnil předpoklady pro jeho vydržení stanovené zákonem, a žalobu zamítl.

42. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 151 odst. 1, 2 žalovaným, kteří byli ve věci zcela úspěšní, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v celkové výši [částka]. [jméno] částku tvoří: -) odměna za zastupování advokátem ve výši [částka] ([částka] za úkon – 20% = [částka] pro jednu zastupovanou osobu za úkon) dle ustanovení § 7, § 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. c), § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.“), [částka] za přípravu a převzetí věci dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a.t. [částka] (3 x [částka]) za vyjádření k žalobě ze dne [datum], podání ze dne [datum], podání ze dne [datum] dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) a.t. [částka] (3x [částka]) za účast při jednání dne [datum], [datum] a [datum] dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. g) a.t. [částka] za účast při vyhlášení rozsudku dne [datum] dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. f) a.t. -) náhrada hotových výdajů ve výši [částka] po [částka] za jeden úkon právní služby dle § 13 odst. 1 a 3 a.t. pro každého zastoupeného -) 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalovaného ve výši [částka] (dle ust. § 137 odst. 2, 3 os.ř. za použití ust. § 14a a.t., když zástupce žalovaných je registrován jako plátce daně). Pro úplnost soud konstatuje, že při stanovení tarifní hodnoty nemohl vyjít z obvyklé ceny nemovitosti, neboť tato nebyla v řízení zjišťována. Žalovaným potom soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření k předžalobní výzvě, jak požadoval právní zástupce žalovaných, neboť se jedná o náklady, které nevznikly za trvání řízení ve věci, ale před jeho zahájením, a zákon výslovně na rozdíl od samotné předžalobní výzvy právo na jejich náhradu neupravuje.

43. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalobci povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaných, který je advokátem. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalobci 3 denní lhůtu k plnění a to od právní moci rozsudku.