5 C 2/2019-106

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Ditou Staňkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený Mgr. [jméno] [příjmení] advokátem se sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] [IČO] se sídlem [adresa ] o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, takto:

Výrok

I. V části, ve které se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 140 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

II. V části, ve které se žalobce po žalované domáhal uložení povinnosti do 15-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku se písemně žalobci omluvit doporučeným, datovaným, oprávněnou úřední osobou podepsaným a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem tohoto znění: „ Omluva [celé jméno žalobce], [datum narození]: [země] – [stát. instituce] se Vám omlouvá za porušení Vašich základních práv a svobod nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], a to práva na účinný právní prostředek nápravy před vnitrostátním orgánem, zaručeným čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.“, se žaloba zamítá.

III. Konstatuje se, že nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] byla porušena základní práva a svobody žalobce, a to právo na projednání věci v přiměřené lhůtě zaručené článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

IV. V části, ve které se žalobce domáhal konstatování, že nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] byla porušena základní práva a svobody žalobce, a to právo na účinný právní prostředek nápravy před vnitrostátním orgánem zaručené článkem 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, se žaloba zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 34 004,50 Kč, a to do 15-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne domáhal po žalované omluvy a odškodnění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nepřiměřenou délku řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen průtažní řízení). Konstatování porušení práva je žalobcem žádáno pouze eventuálně pro případ, pokud by soud nepřiznal žalobci žádné peněžité zadostiučinění ani omluvu v žalobcem požadovaném znění. Žalobce v žalobě odkázal na právní úpravu dané problematiky a četnou judikaturu. V průběhu řízení žalobce doplnil žalobu s tím, že podle článku 13 Úmluvy každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Porušení základního práva zaručeného článkem 13 Úmluvy proto žalobce spatřuje v tom, že neměl k dispozici účinný právní prostředek nápravy před národním orgánem v případě, kdy se porušení základních práv žalobce (podle hájitelných tvrzení žalobce, bez ohledu na konečný výsledek řízení) dopustily osoby při plnění úředních pravomocí. Soudní řízení, vedené pod sp. zn. [spisová značka], zatížené průtahy a trvající déle nežli 7 a půl roku za takový„ účinný právní prostředek nápravy“ považovat nelze. Takový procesní postup považuje žalobce za porušení zásady kontradiktornosti řízení („ rovnosti zbraní“) a za porušení práva na spravedlivý proces, zaručeného článkem 6 odst. 1 Úmluvy.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že v napadeném průtažním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v jeho nepřiměřené délce a žalobci poskytla zadostiučinění ve formě konstatování porušení jeho práva na přiměřenou délku řízení, přičemž tato forma satisfakce se jeví odpovídající okolnostem věci a dále vyhověla částečně požadavku žalobce na poskytnutí omluvy pokud šlo o omluvu za porušení jeho práva dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a naopak nevyhověla jeho požadavku na omluvu za porušení jeho práva dle čl. 13 Úmluvy. V průběhu řízení žalovaná doplnila vyjádření s tím, že již poskytla žalobci kompenzační prostředek podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a sice omluvu za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a současně poskytl žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 31 a odst. 2 zákona č. 82/98 Sb., a sice konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Současně žalovaná neshledala, že by žalobce měl mít nárok také na omluvu za porušení jím tvrzeného dalšího práva podle čl. 13 Úmluvy a dále neshledal, že by okolnosti posuzované věci, tedy charakter nalézacího řízení a především význam předmětu řízení pro žalobce, odůvodňovaly poskytnutí zadostiučinění v peněžitém formě, když přiměřeným zadostiučiněním je zde již poskytnuté konstatování porušení práva. Nejprve se žalovaný vyjádří k požadavku žalobce na vyslovení omluvy za porušení práva na účinný právní prostředek nápravy předem národním orgánem podle čl. 13 Úmluvy. Žalobce tento svůj nárok odůvodňuje (jen) tím (viz i doplňující podání žalobce že [datum]), že se mu nedostalo prostředku nápravy proti úkonům osob při výkonu jejich úřední pravomoci (tedy příslušníků policie), a to bez ohledu na výsledek následně vedeného kompenzačního řízení s tím, že následně nepřiměřeně dlouho vedené soudní řízení za takový prostředek považovat nelze. Žalobce toto jím tvrzené porušení práva nijak blíže nevysvětlil, ani nesdělil, jaký vnitrostátní prostředek nápravy by měl proti výkonu pravomoci úředních osob existovat, a proto podle názoru žalované žaloba v této části postrádá právní základ a nelze tudíž za takto tvrzené porušení práva ani přiznat zadostiučinění. Právě to je důvodem, proč žalovaná ani omluvu, ani konstatování porušení takového práva neposkytla. Ze stejného důvodu potom žalovaná navrhuje, aby soud ze stejných důvodů žalobu v tomto rozsahu zamítl. Nad rámec tohoto podání uvádí žalovaný, že si současně nelze nevšimnout nevůle samotného žalobce podrobit se výkonu pravomoci policie při silniční kontrole a také jeho neúspěchu v jím následně zahájeném a vedeném soudním řízení.

3. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět, soud proto usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], řízení v části zpětvzetí žaloby zastavil.

4. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části specifikované ve výroku ad III) tohoto rozsudku.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že řízení bylo zahájeno dne [datum] žalobou žalobce a druhého žalobce, který žalobce v tomto řízení zároveň zastupoval jako obecný zmocněnec, proti žalované [příjmení] - [stát. instituce], když předmětem žalobního petitu bylo konstatování porušení práva žalobce dle čl. 2 bod 3, k němuž mělo dojít při silniční kontrole, když dle něj při ní neexistoval důvod pro 1/podrobení se orientační dechové zkoušce a 2/předložení občanského průkazu a dále poskytnutí omluvy ze stejného důvodu. Druhý žalobce se pak domáhal poskytnutí konstatace, omluvy a přiznání finančního zadostiučinění ve výši 102 002 Kč z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce správního řízení o poskytnutí informace Policií ČR o celém obsahu všech spisů skupiny kontroly a stížností OŘ Policie ČR [obec a číslo] o vyřizování 13 stížností, když sedmou z nich byla i stížnost prvního žalobce podaná dne [datum] na postup policistů při výše uvedené kontrole. Usnesením ze dne [datum] soud žalobu druhého žalobce vyloučil k samostatnému řízení. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalovanou k vyjádření k žalobě. Dne [datum] se žalovaná vyjádřila k žalobě. Dne [datum] její podání soud vypravil žalobci. Dne [datum] žalobce učinil repliku. Dne [datum] jeho vyjádření soud vypravil žalované. Dne [datum] se vyjádřila žalovaná a poukázala na to, že v soudním řízení správním byla ve věci samé zamítnuta správní žaloba i následná kasační stížnost žalobce. Dne [datum] soud její vyjádření zaslal žalobci. Dne [datum] žalobce učinil repliku. Dne [datum] soud jeho podání zaslal žalované. Dne [datum] se vyjádřila žalovaná. Dne [datum] soud nařídil jednání na den [datum]. Na jednání dne [datum] byla usnesením soudu připuštěna změna žaloby, byly provedeny listinné důkazy, účastníkům dáno poučení dle §118b o. s. ř. a byla jim dána lhůta 30 dnů k doplnění tvrzení a důkazních návrhů a jednání bylo odročeno na den [datum]. Dne [datum] žalobce požádal o prodloužení 30 denní lhůty ode dne doručení protokolu z jednání. Dne [datum] žalobce doplnil skutková tvrzení a důkazní návrhy, včetně výslechů svědků. Dne [datum] soud žalobci prodloužil lhůtu. Dne [datum] žalobce dále doplnil tvrzení a důkazní návrhy. Dne [datum] jeho podání soud zaslal žalované k vyjádření. Na jednání dne [datum] byl proveden účastnický výslech žalobce, dokazování bylo skončeno, když další důkazní návrhy byly zamítnuty a byl vyhlášen rozsudek. Rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla žaloba zamítnuta a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Dne [datum] žalobce podal návrh na prohlášení neúčinnosti doručení rozsudku, když byl od [datum] do [datum] jeho zástupce v zahraničí. Dne [datum] žalobce podal blanketní odvolání proti rozsudku. Usnesením ze dne [datum] [číslo listu] soud zamítl návrh žalobce na neúčinnost doručení rozsudku, když už včas v odvolací lhůtě podal odvolání proti rozsudku, když si dne [datum] rozsudek vyzvedl a seznámil se s jeho obsahem. Dne [datum] žalobce podal odvolání i proti tomuto usnesení. Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu. Usnesením [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo usnesení soudu I. stupně změněno tak, že doručení rozsudku soudu I. stupně je neúčinné. Dne [datum] byl spis vrácen zpět soudu I. stupně. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] žalobce doplnil své odvolání. Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne [datum] odvolací soud nařídil jednání na den [datum]. Dne [datum] se k odvolání vyjádřila žalovaná. Na jednání dne [datum] byl vyhlášen rozsudek. Rozsudkem [název soudu] č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Dne [datum] byl spis vrácen zpět soudu I. stupně. Dne [datum] žalobce podal dovolání. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalobce k doplnění dovolání. Dne [datum] bylo dovolání žalobce doplněno advokátem. Dne [datum] jej soud zaslal k vyjádření žalované. Dne [datum] byl spis předložen dovolacímu soudu. Usnesením Nejvyššího soudu ČR č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo dovolání žalobce, pokud šlo o podrobení se dechové zkoušce, zamítnuto, a pokud šlo o předložení občanského průkazu, byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení, když v tomto bodě soud I. stupně zamítl provedení dokazování pro nadbytečnost (výslechy policistů a tím tedy nebylo důkazně ani postaveno na jisto, zda policisté občanský průkaz po žadateli vůbec vyžadovali). Dne [datum] byl spis vrácen zpět soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dne [datum] soud požádal o zapůjčení policejních spisů. Dne [datum] Policie ČR soudu sdělila, že předmětné spisy jsou zapůjčeny [název soudu] k jiné věci. Dne [datum] a znovu dne [datum] byl žádán o zapůjčení spisů [název soudu], který je zaslal dne [datum]. Dne [datum] soud nařídil jednání na den [datum]. Dne [datum] závada v doručování jednomu ze svědků. Dne [datum] ke svému dotazu soud obdržel adresu na svědka. Dne [datum] bylo předvolání tomuto svědkovi doručeno. Dne [datum] žalobce sdělil, že ve věci nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení, když dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a přitom věc vrátil soudu I. stupně. Dne [datum] soud zrušil nařízené jednání. Dne [datum] byl spis předložen dovolacímu soudu. Dne [datum] dovolací soud vydal opravné usnesení ke svému usnesení, byl zrušen i rozsudek soudu I. stupně, kterému se věc vrátila k dalšímu řízení. Dne [datum] byl spis vrácen zpět soudu I. stupně. Dne [datum] soud nařídil jednání na den [datum]. Dne [datum] závada v doručení druhému svědkovi- odstěhoval se. Dne [datum] Policii ČR není známa současná adresa svědka. Dne [datum] se z rodinných důvodů omluvil první svědek. Na jednání dne [datum] byl proveden výslech jednoho svědka a přílohové spisy a jednání bylo odročeno na den [datum]. Na jednání dne [datum] byl proveden výslech zbylého svědka a jednání bylo za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na den [datum]. Na jednání dne [datum] byly zamítnuty další důkazy pro nadbytečnost a po závěrečných řečech byl vyhlášen rozsudek. Rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla žaloba zamítnuta v plném rozsahu a žalobci byla uložena povinnost uhradit žalované náklady řízení ve výši 1 800 Kč a náklady státu 604 Kč, když nebyla prokázána ani existence tvrzeného nesprávného úředního postupu Policie ČR. Dne [datum] žalobce proti tomuto rozsudku podal odvolání. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalobce k úhradě soudního poplatku 2 000 Kč za podané odvolání, který uhradil dne [datum]. Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu, který dne [datum] nařídil jednání na den [datum]. Rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Celková délka řízení činila 7 let a 6 měsíců (prokázáno spisem [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Z dopisu [stát. instituce] ze dne [datum] bylo zjištěno, že potvrdili žalobci doručení jeho podání [stát. instituce] dne [datum] a věc byla dána odboru odškodňování k věcnému vyřízení (prokázáno dopisem [stát. instituce] ze dne [datum]). Ze stanoviska [stát. instituce] ze dne [datum] bylo zjištěno, že v řízení rozhodoval soud I stupně 7x, odvolací soud 3x a Nejvyšší soud ČR 1x, z toho ve věci samé rozhodoval soud I. stupně 2x, odvolací soud 2x a Nejvyšší soud ČR 1x, první rozsudek soudu I. stupně byl odvolacím soudem potvrzen, k dovolání žalobce byly oba rozsudky soudů obou stupňů zrušeny ohledně části týkající se předložení občanského průkazu při kontrole a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení, přičemž vyvstala nutnost vydání opravného usnesení k usnesení dovolacího soudu, následně byl druhý zamítavý rozsudek soudu I. stupně odvolacím soudem potvrzen. Byť v řízení nedošlo k subjektivní nečinnosti soudu, když jeho jednotlivé úkony plynule na sebe navazovaly a v přiměřených lhůtách, vlivem rušení rozsudků soudy vyšších instancí je třeba celkovou délku řízení 7 let a 6 měsíců hodnotit jako nepřiměřenou vzhledem k tomu, že věc byla jen do určité míry složitá po stránce skutkové i právní. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tedy lze celkovou délku řízení hodnotit jako nepřiměřenou. Stížnost na průtahy ani návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu podávány nebyly žádným z účastníků. Z procesního postupu žalobce samého nelze ani seznat nějaký jeho vyšší zájem na rychlosti věci, když trval na formální neúčinnosti doručení rozsudku, za situace, kdy se již s rozsudkem seznámil a odvolání již podal, své dovolání doplnil až dne [datum]. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii ze dne 29. března 2006, § 93). V určitých případech postačí samotné konstatování porušení práva, například pokud délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo pokud význam předmětu řízení byl pro poškozeného pouze nepatrný, a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru žalobce (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 40/2009). Význam věci pro žalobce shledává žalovaná nepatrným, když se žalobce domáhal v předmětném řízení poskytnutí konstatace a omluvy z titulu dvou nesprávných úředních postupů, a sice neoprávněné provedení testu na alkohol, kde byla žaloba pravomocně zamítnuta již dne [datum], když dovolání žalobce bylo v této části zamítnuto, a dále na neoprávněné vyžadování jeho občanského průkazu hlídkou, kde ani neustál své břemeno tvrzení a důkazní, že se tak vůbec stalo. Při inkriminované silniční kontrole přitom bylo zjištěno, že žalobce skutečně spáchal přestupek (nevyhovující technický stav vozidla - do světel namontovány xenonové výbojky a protisluneční fólie i na bočních předních oknech bez atestu, neplatně vylepená dálniční známka), a potom by bylo předložení občanského průkazu na místě (viz odůvodnění rozsudků ve věci samé). Na základě výše uvedeného žalovaná konstatovala, že došlo k porušení práva žadatele na přiměřenou délku řízení, avšak nebyl shledán důvod pro poskytnutí zadostiučinění v penězích, neboť konstatování porušení práva se v dané věci jevilo žalované jako dostačující. [stát. instituce] se omluvilo žalobci za porušení jeho základních práv a svobod nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], a to práva na projednání věci v přiměřené lhůtě zaručeného v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod. Pokud šlo o požadavek žadatele na poskytnutí omluvy za porušení práva na účinný právní prostředek nápravy před vnitrostátním orgánem – tato skutečnost z obsahu spisu předmětného řízení dle [stát. instituce] nijak nevyplývá a ani žadatel ve své žádosti k této části svého požadavku neuvedl nic bližšího (prokázáno stanoviskem [stát. instituce] ze dne [datum]).

6. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním (dále jen„ zákon“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena b) nesprávným úředním postupem.

7. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

8. Podle ust. § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (§ 14 odst. 3 zákona). Podle ust. § 15 odst. 2 cit. zák. domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. Podle § 31a odst. l, 2 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

10. Dle Evropského soudu pro lidská práva a Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 k výkladu ustanovení § 13 odst. 1 věty druhé a třetí a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., je právě poslední kriterium důležitým objektivním kritériem a je třeba mu věnovat mimořádnou pozornost.

11. Podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislýma nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

12. Podle článku čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností.

13. Usnesením [název soudu] ze dne [datum] byl žalobce při jednání poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že musí tvrdit a prokazovat skutečnosti představující porušení čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod s tím, že pokud svou povinnost tvrzení a důkazní nesplní, tak se vystavuje nebezpečí neunesení těchto břemen a důsledků spočívajících i v případném zamítnutí žaloby. Žalobce, jak je shora uvedeno, po tomto poučení doplnil žalobu tak, že porušení základního práva zaručeného článkem 13 Úmluvy žalobce spatřuje v tom, že neměl k dispozici účinný právní prostředek nápravy před národním orgánem v případě, kdy se porušení základních práv žalobce (podle hájitelných tvrzení žalobce, bez ohledu na konečný výsledek řízení) dopustily osoby při plnění úředních pravomocí. Soudní řízení, vedené pod sp. zn. [spisová značka], zatížené průtahy a trvající déle nežli 7 a půl roku za takový„ účinný právní prostředek nápravy“ považovat nelze. Takový procesní postup považuje žalobce za porušení zásady kontradiktornosti řízení („ rovnosti zbraní“) a za porušení práva na spravedlivý proces, zaručeného článkem 6 odst. 1 Úmluvy. Soud však dospěl k závěru, že z provedených důkazů bylo zjištěno, že žalobce uplatnil účinný právní prostředek nápravy, o čemž svědčí samotný průběh řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], bez ohledu na výsledky tohoto sporu. Žalobci se tak nepodařilo unést břemeno tvrzení a důkazní břemeno pokud šlo o to, že měl tvrdit a prokazovat skutečnosti představující porušení čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Na tomto základě byla žaloba v části specifikované ve výroku II. a IV. tohoto rozsudku zamítnuta.

14. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem lze celkovou délku řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] hodnotit jako nepřiměřenou Nicméně je třeba zdůraznit, že u určitých typů řízení, např. trestního, na ochranu osobnosti, jehož předmětem jsou rodinně-právní vztahy (zejm. řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovněprávní spory či v řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.) jsou vedena řízení o konkrétních právech a povinnostech, které mají zpravidla důležitou roli coby součást života jednotlivce, tedy výsledek či nejistota takového výsledku v řízení má bezprostřední dopad na duševní i materiální kvalitu života jednotlivce. Zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený žalobce (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2010, sp.zn. 30 Cdo 2800/2009). Význam předmětu řízení se posuzuje s přihlédnutím k objektivním okolnostem nikoli k subjektivnímu pohledu poškozeného, který musí prokázat újmu (srov. např. 30 Cdo 2138/2009). V daném případě nebylo v řízení prokázáno, jaký faktický význam má kompenzace pro žalobce, přičemž není povinností soudu zjišťovat nad rámec tvrzení účastníků okolnosti rozhodné pro posouzení významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek NS, č.j. 30 Cdo 765/2010). Význam pro žalobce snižuje i fakt, že nešlo o věc samu, ale o kompenzační řízení, tedy, že žádá kompenzaci za kompenzaci. Kompenzační řízení za nemateriální újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení sice nemá být samo nepřiměřeně dlouhé, avšak zákon postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustracím z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení.

15. S ohledem na výjimečné okolnosti dané téměř nepatrným významem řízení pro žalobce soud konstatoval, že v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť trvalo 7 let a šest měsíců a tato délka řízení není přiměřená, avšak tímto nesprávným úředním postupem nedošlo k takovému zásahu do osobnostní sféry žalobce, který by vyžadoval poskytnout zadostiučinění v penězích. Soud dospěl k závěru, že v daném případě morální satisfakce ve formě konstatování porušení práva a omluvy je adekvátním zadostiučiněním za případnou morální újmu, kterou mohl žalobce utrpět. Žalobu tak soud v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení žalované částky ve výši 140 000 Kč s příslušenstvím z toho důvodu zamítl (výrok I.) a konstatoval, že nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] byla porušena základní práva a svobody žalobce, a to právo na projednání věci v přiměřené lhůtě zaručené článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (výrok III.). Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, na které žalobce odkazuje, se týkají především výše náhrady, která byla v jednotlivých případech přiznána, přičemž v řadě judikátů ve věci stížností proti České republice uvedený soud přiznal zadostiučinění v podstatně nižší výši, přičemž šlo o věci s podstatně významnějším předmětem řízení či s delší nebo srovnatelnou délkou řízení (viz nález ze dne 9. prosince 2010 sp. zn. III. ÚS 1320/10 a IV. ÚS 1572/11).

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. kdy i přes zamítnutí části požadovaného nároku žalobce lze mít za to, že žalobce byl ve věci zcela úspěšný, neboť rozhodnutí záviselo na úvaze soudu, který určil formu a výši zadostiučinění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3850/2014 ze dne 19. 11. 2014). V části, kde došlo k zastavení řízení, je náhrada nákladů řízení přiznána žalobci v souladu s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., neboť pro chování žalované byl vzat zpět návrh, který byl podán důvodně. Soud tak přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a dále náhradu nákladů podle § 7 a § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, advokátní tarif (dále jen„ AT“) spočívající v odměně za právní zastoupení advokátem, který ve věci učinil dle § 11 odst. 1 písm. a), b), d), g) AT 8 úkonů právní pomoci po 2 500 Kč, a to příprava a převzetí věci, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby, odvolání proti usnesení soudu, doplnění žaloby k výzvě soudu ze dne [datum] a účast u jednání dne [datum], [datum], [datum] a dále dle § 11 odst. 2 písm. f) AT za účast u jednání, kde došlo pouze k vyhlášení rozsudku ve výši úkonu tj. ve výši 1 250 Kč, tj. celkem 23 750 Kč, rovněž bylo přiznáno 9 náhrad hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 3 AT, tj. celkem 2 700 Kč, dále soud přiznal žalobci 21% DPH z odměny a paušální náhrady ve výši 5 554,50 Kč, tj. celkem přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení částku 34 004,50 Kč a uložil ji zaplatit žalované v zákonné pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení