5 C 228/2021- 31

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Anderové a přísedících Jany Kusé a Miroslavy Horáčkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedl. účastníka na straně žalovaného: [právnická osoba], identifikační [číslo] sídlem [adresa vedlejší účastnice] o zaplacení částky 17.800 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17.800 Kč od 1.4.2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu požadovaného úroku z prodlení z částky 17.800 Kč za dobu od 1.3.2018 do 31.3.2018 se žaloba zamítá.

III. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady řízení ve výši 17.333,21 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 29.6.2020 se žalobce domáhal toho, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 17.800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1.3.2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že byl u žalovaného zaměstnán na pozici stavební zámečník a pracovní poměr byl ukončen výpovědí ze strany zaměstnavatele dne 27.11.2015 s dvouměsíční výpovědní dobou, která skončila dne 31.1.2016. V průběhu pracovního poměru se u žalobce projevila nemoc z povolání, posudek o uznání nemoci z povolání vypracovala [nemocnice] [územní celek] a.s., oddělení pracovního a preventivního lékařství, dne 16.5.2017. V pracovní neschopnosti v souvislosti s nemocí z povolání byl žalobce ode dne 4.1.2016 do 30.12.2017. V období po skončení pracovní neschopnosti dne 31.12.2017 žalobce nastoupil na úřad práce a počal hledat práci novou, když ze strany žalovaného mu práce nebyla nabídnuta. Nárok na náhradu mzdy tak žalobce požaduje jako rozdíl mezi průměrným výdělkem, kterého dosahoval před zjištěním nemoci z povolání (žalobce zvažuje příjem v kalendářním čtvrtletí předcházejícím pracovní neschopnosti v rozsahu 30.000 Kč měsíčně - odpracováno 434 hodin s odměnou 65.741 Kč) a minimální mzdou. Minimální mzda k tomuto datu činila 12.200 Kč, žalobce tak požaduje za období ode dne 1.1.2018 do 31.1.2018 částku 17.800 Kč. V souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku žalobce požaduje i úrok z prodlení v zákonné výši, když je dle jeho názoru splatnost náhrady stejná jako v případě mzdy, tedy poslední den měsíce následujícího po měsíci, v němž byla práce vykonána (v tomto případě dne 28.2.2018). Výzva k úhradě byla žalovanému zaslána dne 20.12.2018 a žalovaný na tuto výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že žalobcem uplatněný nárok neuznává, a to ani částečně. Neoprávněnost nároku žalobce spatřuje žalovaný v tom, že v období ode dne 1.1.2018 do 31.1.2018 nelze na straně žalobce spatřovat příčinnou souvislost mezi nemocí z povolání žalobce a ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti žalobce. Je podstatné, že k rozvázání pracovního poměru se žalobcem nedošlo z důvodu jeho nemoci z povolání, ale z důvodu zrušení části zaměstnavatele, tedy z důvodu zcela nesouvisejícího s nemocí z povolání žalobce. Ke skončení pracovního poměru žalobce u žalovaného by tedy došlo i bez ohledu na nemoc z povolání žalobce. Je třeba zdůraznit, že nemoc z povolání byla žalobci diagnostikována až dlouho po skončení pracovního poměru. Žalovaný se ztotožňuje se závěrem vedlejšího účastníka, že k prokázání nároku žalobce je nutno stanovit okamžik, kdy to byla právě nemoc z povolání, která žalobci znemožnila přijetí do zaměstnání u jiného potenciálního zaměstnavatele. Takový okamžik nenastal dříve, než byl žalobce pro existenci nemoci z povolání odmítnut dne 1.2.2018 [právnická osoba] [právnická osoba], [obec], a od toho dne vedlejší účastník poskytl žalobci pojistné plnění odpovídající náhradě za ztrátu na výdělku žalobce po skončení pracovní neschopnosti. Žalovaný dále nesouhlasí se způsobem stanovení rozhodného výdělku pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku. Žalovaný má za to, že žalobce při určení rozhodného výdělku nepostupoval v souladu s § 271b zákoníku práce, když odkazuje na své výdělky z období října až prosince 2015, což dokládá výplatními páskami, aniž by zohledňoval okamžik, kdy mělo dojít ke ztrátě na výdělku, a podle toho zpětně vyčíslil průměrný výdělek ve smyslu příslušných ustanovení zákoníku práce. Žalovaný také nesouhlasí s požadovaným zákonným úrokem z prodlení ode dne 28.2.2018, když poukazuje na skutečnost, že ze strany žalobce byl k požadovanému plnění, které je předmětem tohoto řízení, vyzván až dopisem žalobce ze dne 18.12.2018. Žalovaný proto navrhuje žalobu v celém rozsahu zamítnout.

3. Vedlejší účastník na straně žalovaného se k věci vyjádřil tak, že odkázal na znění ustanovení § 271b odst. 1 zákoníku práce a na základní předpoklady vzniku nároku na náhradu škody na zdraví. Těmito předpoklady jsou újma na zdraví (nemoc z povolání), vznik škody (v tomto případě ve formě ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti) a příčinná souvislost mezi újmou na zdraví a vzniklou škodou. Chybí-li některá z těchto podmínek, není dána náhradová povinnost odpovědného zaměstnavatele. Je nespornou skutečností, že lékařským posudkem [číslo] [číslo jednací] ze dne 16.5.2017 byla žalobci s účinností od 23.7.2013 uznána nemoc z povolání. V období od 4.1.2016 do 30.12.2017 byl žalobce v příčinné souvislosti s touto nemocí z povolání v pracovní neschopnosti a v průběhu této pracovní neschopnosti žalobce došlo ke dni 31.1.2016 ke skončení jeho pracovního poměru u žalovaného z důvodu zrušení části zaměstnavatele, tedy z obecného důvodu nesouvisejícího s předmětnou nemocí z povolání. Ke skončení pracovního poměru došlo tedy bez souvislosti s uznanou nemocí z povolání. Je tedy nezbytné stanovit okamžik, kdy to byla právě nemoc z povolání, která poškozenému zaměstnanci znemožnila přijetí do zaměstnání u jiného potenciálního zaměstnavatele. Tento okamžik u žalobce nastal v okamžiku, kdy byl právě pro existenci nemoci z povolání odmítnut dne 1.2.2018 [právnická osoba] [právnická osoba], [obec]. Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti dle ustanovení § 271b zákoníku práce proto žalobci vznikl až tímto okamžikem, tj. dnem 1.2.2018, kdy byl naplněn poslední z nezbytných předpokladů vzniku náhradové povinnosti žalovaného, a to příčinná souvislost mezi žalobci uznanou nemocí z povolání a ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Samotné zaevidování v seznamu uchazečů o zaměstnání bez naplnění výše uvedených podmínek není skutečností způsobilou založit poškozenému zaměstnanci nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti dle ustanovení § 271b zákoníku práce. V tomto řízení je nezbytné prokázat okamžik, kdy to byly následky nemoci z povolání, které poškozenému zaměstnanci znemožnily nástup do zaměstnání u jiného zaměstnavatele, neboť v tomto případě nelze vycházet z výdělku dosahovanému poškozeným zaměstnancem u odpovědného zaměstnavatele, a rozhodným je v tomto případě pravděpodobný výdělek, kterého by poškozený zaměstnanec dosáhl u potenciálního zaměstnavatele. S ohledem na skutkový stav věci byl žalobce vedlejším účastníkem odškodňován náhradou za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti dle ustanovení § 271b zákoníku práce ode dne 1.2.2018, kdy mohl žalobce nastoupit nebýt následků nemoci z povolání do pracovního poměru u [právnická osoba] [právnická osoba], [obec]. Tímto okamžikem došlo k naplnění všech tří nezbytných předpokladů ke vzniku nároku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, tedy existence nemoci z povolání, vznik škody ve formě ztráty na výdělku v důsledku nepřijetí do pracovního poměru u [právnická osoba] [právnická osoba] a příčinné souvislosti mezi nemocí z povolání a vzniklou ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Od pravděpodobného výdělku ve výši 30.000 Kč, kterého by mohl žalobce dosahovat u této společnosti, byla ode dne 1.2.2018 odečítána minimální mzda dle nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě. Vedlejší účastník je tak názoru, že žalobce byl odškodněn náhradou za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti plně v souladu s právní úpravou a ustálenou soudní judikaturou. Dále vedlejší účastník odkazuje na nesprávné rozhodné období, z něhož žalobce vychází při specifikaci nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Ze všech těchto důvodů vedlejší účastník navrhuje žalobu zamítnout.

4. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 27.11.2015 soud zjistil, že žalobce byl u žalovaného zaměstnán a pracovní poměr byl ukončen výpovědí ze strany zaměstnavatele ze dne 27.11.2015 z důvodu rušení části zaměstnavatele podle § 52 písm. a) zákoníku práce s tím, že výpovědní doba činí dva měsíce, počíná běžet prvého dne měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí dne 31.1.2016. Žalobci náleží odstupné ve výši trojnásobku průměrné mzdy.

5. Soudu byly předloženy mzdové listy žalobce za období říjen, listopad a prosinec 2015. Z těchto mzdových listů však soud neučinil žádné skutkové ani právní závěry, neboť pro posouzení této věci nejsou určující.

6. Z lékařského posudku o uznání nemoci z povolání [číslo] ze dne 16.5.2017, vypracovaného [nemocnice] [územní celek], a.s., centra pracovního lékařství, soud zjistil, že na základě posouzení zdravotního stavu žalobce se uznává zjištěné onemocnění asthma bronchiale způsobené přecitlivělostí na rozpouštědlo ND165, chladicí řeznou emulzi ECOCOOL MK3 a LB100 Jokisch Laser-Protect jako nemoc z povolání podle kapitoly III. a položky 10 seznamu nemocí z povolání, který tvoří přílohu k nařízení vlády č. 290/1995 Sb. Datum zjištění nemoci byl stanoven na den 23.7.2013. Posudkem bylo stanoveno, že nemoc z povolání vznikla při výkonu práce stavebního zámečníka u žalovaného. U žalobce platí zákaz práce - nesmí přicházet do styku s uvedenými látkami, tj. rozpouštědlem ND165, chladicí řeznou emulzí ECOCOOL MK3 a LB 100 [právnická osoba] - PROTECT, a to ani ve formě aerosolu nebo výparů.

7. Z rozhodnutí Úřadu práce ČR - Krajské [pobočka] - Kontaktního pracoviště [obec] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce dne 2.1.2018 požádal o podporu v nezaměstnanosti, která mu byla přiznána ode dne 31.12.2017 ve výši 4.315 Kč po dobu prvních dvou měsíců a dále 3.452 Kč měsíčně po dobu dalších dvou měsíců a 3.164 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu.

8. Z výzvy k úhradě datované dnem 18.12.2018 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 20.147 Kč s odkazem na ustanovení § 271b zákoníku práce s tím, že ode dne 2.1.2018 požádal žalobce o podporu v nezaměstnanosti, která mu byla příslušným úřadem práce ode dne 31.12.2017 přiznána, a od této doby je veden jako uchazeč o zaměstnání. Požaduje náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po nemoci z povolání, když za výdělek po zjištění nemoci z povolání se v tomto případě považuje výdělek ve výši minimální mzdy. Minimální mzda je na rok 2018 stanovena na 12.200 Kč a průměrný hrubý měsíční výdělek ke dni skončení pracovního poměru byl vypočítán na 32.347 Kč. Proto požaduje 20.147 Kč jako náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období ledna 2018.

9. Z potvrzení [právnická osoba] [právnická osoba] ze dne 31.1.2018 soud zjistil, že vzhledem k dosažené kvalifikaci, délce praxe v daném oboru a dobrému zdravotnímu stavu by žalobce ode dne 1.2.2018 zaměstnali na pozici pracovník údržby kovárna. Vzhledem k nemoci z povolání uznané dne 16.5.2017 však žalobce na toto místo přijmout nemohou. Za toto pracovní zařazení náleží odměna ve výši 30.000 Kč hrubého.

10. Z vyjádření žalobce soud zjistil, že hned v lednu 2018 po skončení pracovní neschopnosti začala hledat práci a pojišťovna - vedlejší účastník si od něj vyžádala potvrzení toho, že ho někde nemohou zaměstnat z důvodu nemoci z povolání a kolik by si tam vydělal. Už v lednu 2018 žalobce jednal se [právnická osoba] [právnická osoba], která mu vystavila předložené potvrzení, a hned bylo toto potvrzení zasláno vedlejšímu účastníkovi.

11. Po provedeném dokazování soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce pracoval jako zaměstnanec žalovaného až do dne 31.1.2016, kdy skončila dvouměsíční výpovědní doba, a v pracovní neschopnosti v souvislosti s nemocí z povolání byl ode dne 4.1.2016 do 31.12.2017, když za období od 1.1.2018 do 31.1.2018 požaduje náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 17.800 Kč, kterou vypočítává jako rozdíl mezi průměrnou mzdou vycházející ze mzdy žalobce v kalendářním čtvrtletí předcházejícím pracovní neschopnosti v souvislosti s nemocí z povolání a minimální mzdou ode dne 1.1.2018 ve výši 12.200 Kč.

12. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákoníku práce platného a účinného v době ode dne 1.1. do 31.1.2018, tj. od počátku období, za které žalobce požaduje náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Podle ustanovení § 269 odst. 2 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. Podle odst. 4 citovaného ustanovení je zaměstnavatel povinen nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, pokud se povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela nebo části nezprostí. Podle ustanovení § 271b odst. 1 a 3 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výš rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle odst. 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden evidenci uchazečů o zaměstnání. Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy. Pobíral-li zaměstnanec předtím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada v takové výši, ve které by na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru nebo právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z téhož důvodu jsou samostatná práva, která nepřísluší vedle sebe (§ 271l zákoníku práce).

13. Při posouzení této věci soud tedy vycházel z toho, že odpovědnost zaměstnavatele za škodu při zjištění nemoci z povolání je zákoníkem práce upravena jako objektivní odpovědnost za výsledek. Za škodu, kterou zaměstnanec utrpěl v důsledku poškození zdraví za stanovených podmínek při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, zaměstnavatel odpovídá bez ohledu na zavinění. Předpokladem odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci jsou v tomto případě nemoc z povolání, vznik škody a příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vznikem škody. Ke vzniku nároku na náhradu škody je zapotřebí, aby všechny tři předpoklady byly splněny současně. Chybí-li kterýkoliv z nich, nárok nevzniká. V tomto případě bylo jednoznačně prokázáno, že v době trvání pracovního poměru při výkonu práce žalobce pro žalovaného došlo ke vzniku nemoci z povolání, dále bylo zjištěno, že pracovní poměr skončil ke dni 31.1.2016 z důvodu nesouvisejících s nemocí z povolání a v době ode dne 4.1.2016 do 30.12.2017 byl žalobce v pracovní neschopnosti v souvislosti s nemocí z povolání, a dále ode dne 31.12.2017 byl evidován u úřadu práce. Dále bylo z lékařského posudku o uznání nemoci z povolání zjištěno, že na straně žalobce došlo ke snížení jeho pracovní způsobilosti, neboť žalobce nesmí přicházet do styku s látkami, které jsou v tomto lékařském posudku vyjmenovány, a to ani ve formě aerosolu nebo výparů. Pokud tedy z důvodu této snížené pracovní způsobilosti nemohl žalobce v lednu 2018 nalézt vhodné zaměstnání, potom na jeho straně došlo v příčinné souvislosti s nemocí z povolání ke vzniku škody. Z vyjádření žalobce ve spojení s potvrzením [právnická osoba] [právnická osoba], [obec], bylo zjištěno, že žalobce již v lednu 2018 poptával možnost zaměstnání (konkrétně dne 31.1.2018) a [příjmení] [právnická osoba] v [obec] žalobci tímto potvrdil, že vzhledem k nemoci z povolání nemůže žalobce na toto místo přijmout, ačkoliv by jinak ode dne 1.2.2018 mohl být zaměstnán na pozici pracovník údržby kovárna. Zde by jeho příjem činil 30.000 Kč hrubého.

14. Soud při zjišťování předpokladů odpovědnosti žalovaného za škodu vzniklou v důsledku nemoci z povolání na straně žalobce vycházel i z judikatury Nejvyššího soudu ČR, konkrétně z rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1997/2008, sp. zn. 21 Cdo 1185/2002, sp. zn. 21 Cdo 732/2003, sp. zn. 21 Cdo 4131/2018 a sp. zn. 21 Cdo 4254/2018. Z odůvodnění těchto rozsudků vyplývá, že újma, která vzniká následkem nemoci z povolání, spočívá také ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. K této ztrátě na výdělku dochází proto, že pracovní schopnost zaměstnance byla následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání snížena nebo omezena nebo zanikla, a účelem náhrady za tuto ztrátu je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci, který není schopen pro následky nemoci z povolání dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením. Tato újma je újmou majetkovou, která se stanoví způsobem upraveným v § 271b zákoníku práce. Rozdílem mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a dosahovaným nižším výdělkem jsou vyjádřeny snížení, omezení nebo ztráta pracovní způsobilosti poškozeného zaměstnance a jeho neschopnost dosahovat pro následky nemoci z povolání stejný výdělek jako před poškozením. Zákon stanoví, že náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší také tehdy, je-li v době vzniku práva na náhradu veden žalobce v evidenci uchazečů o zaměstnání. V takovém případě se za výdělek zaměstnance po zjištění nemoci z povolání považuje výdělek ve výši minimální mzdy. Podle závěru Nejvyššího soudu ČR v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1997/2008 ze dne 15.12.2009 se potom nevyžaduje, aby se poškozený zaměstnanec opravdu ucházel u jiného konkrétního zaměstnavatele o práci a aby bylo takové pracovní místo volné. Průměrný výdělek před vznikem škody se v tomto případě stanoví jako pravděpodobný výdělek, kterého by poškozený zaměstnanec dosáhl při výkonu práce u jiného zjištěného zaměstnavatele. V příčinné souvislosti s pracovním úrazem je potom taková ztráta na výdělku, která vychází z průměrného výdělku, jehož by poškozený zaměstnanec prokazatelně dosáhl u jiného zaměstnavatele za práci, kterou by pro něj vykonal, kdyby k poškození na zdraví způsobenému nemocí z povolání nedošlo. Za účelem zjištění tohoto průměrného výdělku je třeba objasnit, jakou práci by poškozený zaměstnanec mohl prokazatelně vykonávat u jiného zaměstnavatele, kdyby k nemoci z povolání nedošlo, a jaký průměrný výdělek by při výkonu této práce dosáhl.

15. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že jsou splněny všechny předpoklady odpovědnosti žalovaného vůči zaměstnanci za škodu při nemoci z povolání a že na straně žalobce vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období měsíce ledna 2018, neboť na jeho straně došlo v důsledku toho, že jeho pracovní schopnosti byla následkem nemoci z povolání snížena, ke vzniku majetkové újmy, čímž jsou splněny všechny tři předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci, tedy existence nemoci z povolání, vznik škody a příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vznikem škody. Východiskem pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je průměrný výdělek žalobce před vznikem škody. Podle ustanovení § 352 zákoníku práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak. Podle ustanovení § 353 odst. 1 zákoníku práce se průměrný výdělek zjistí z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Podle ustanovení § 354 odst. 1 a 2 zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období. Podle ustanovení § 355 odst. 1 a 2 zákoníku práce jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popř. z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl. Přitom se přihlédne zejm. k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

16. V tomto případě se žalobce domáhá náhrady za ztrátu na výdělku v době po skončení pracovní neschopnosti za období od 1.1.2018. Rozhodným obdobím pro stanovení průměrného výdělku je tedy předchozí kalendářní čtvrtletí, konkrétně poslední kalendářní čtvrtletí roku 2017. Protože v té době byl žalobce v pracovní neschopnosti, není možno stanovit průměrný výdělek podle mzdy, které žalobce dosáhl a je třeba zvažovat pravděpodobný výdělek ve smyslu ustanovení § 355 zákoníku práce. Z provedeného dokazování, zejm. z potvrzení [právnická osoba] [právnická osoba], [obec], a nakonec i z vyjádření žalovaného a vedlejšího účastníka na straně žalovaného je zřejmé, že žalobce nebýt nemoci z povolání, by si byl schopen vydělat částku 30.000 Kč hrubého a z této částky vycházel vedlejší účastník i při vyplácení náhrady za ztrátu na výdělku v období následujícím, tedy od 1.2.2018 jako z výdělku pravděpodobného. Dle názoru soudu však existovala snížená pracovní způsobilost žalobce již v období předcházejícím, tzn. že žalobce byl i v období předchozího měsíce schopen nebýt nemoci z povolání dosáhnout stejného výdělku, když při analogickém použití ustanovení § 354 odst. 2 zákoníku práce i tento pravděpodobný výdělek by měl mít účinky k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období, tedy ode dne 1.1.2018. Žalovaný ani vedlejší účastník ostatně ani netvrdí, že by pracovní způsobilost žalobce byla v lednu 2018 jiná, než pracovní způsobilost ode dne 1.2.2018, kdy mu byla vyplácena náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti při zvažovaném pravděpodobném výdělku 30.000 Kč hrubého. Důvod, proč je při určení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti uvažováno s výdělkem ve výši minimální mzdy jako s výdělkem po zjištění nemoci z povolání, spočívá jen (a právě) v tom, že zaměstnanec, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání nedosahuje žádného výdělku (a to nikoliv z důvodů následků nemoci z povolání, ale v důsledku nedostatku vhodných pracovních příležitostí). Žádný zaměstnanec, který by byl - kdyby to umožňoval stav trhu práce - zaměstnán v pracovním poměru nebo v právním vztahu založeném některém z dohod prací konaných mimo pracovní poměr, nemůže dosahovat nižší mzdu, plat nebo odměnu z dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, než kolik činí minimální mzda (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4131/2018). Za výdělek zaměstnance po zjištění nemoci z povolání se tedy považuje výdělek ve výši minimální mzdy. Podle nařízení vlády č. 567/2006 Sb. činila ode dne 1.1.2018 minimální mzda 12.200 Kč. Rozdíl mezi průměrný výdělkem před vznikem škody (pravděpodobným výdělkem) a minimální mzdou v lednu 2018 tedy tvoří rozdíl mezi pravděpodobným výdělkem ve výši 30.000 Kč a minimální mzdou 12.200 Kč, tedy částku 17.800 Kč. Tato částka představuje náhradu za ztrátu na výdělku v době po skončení pracovní neschopnosti z důvodu nemoci z povolání, soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Účelem této náhrady za ztrátu na výdělku je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci - žalobci, který není schopen pro své zdravotní postižení způsobené nemocí z povolání dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením.

17. Pro stanovení počátku prodlení žalovaného soud vyšel z tvrzení vedlejšího účastníka, že žalobci byla vyplácena náhradu za ztrátu na výdělku ode dne 1.2.2018, a to na základě potvrzení [právnická osoba] [právnická osoba], [obec], ze dne 31.1.2018. V řízení nebylo prokázáno, ke kterému dni se potvrzení této společnosti dostalo do dispozice žalovaného. Jestliže však za únor 2018 došlo k vyplacení náhrady za ztrátu na výdělku, lze předpokládat s určitou mírou jistoty, že v měsíci únoru 2018 měl žalovaný, resp. vedlejší účastník na straně žalovaného, k dispozici veškeré podklady pro vyplácení náhrady za ztrátu na výdělku i za měsíc leden 2018 a že tedy mohla být náhrada za ztrátu na výdělku za měsíc leden 2018 vyplacena spolu s náhradou za měsíc únor 2018, tedy nejpozději do konce března 2018. Z toho soud dovodil, že žalovaný je v prodlení s vyplácením této náhrady v době od 1.4.2018, a proto je povinen zaplatit od tohoto data také zákonný úrok z prodlení. V rozsahu, ve kterém žalobce požadoval úrok z prodlení ze žalované částky také za období od 1.3. do 31.3.2018, byla žaloba zamítnuta.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl se svou žalobou převážně úspěšný. Proto má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Tyto náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, dále náklady právního zastoupení za pět úkonů právní služby dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 1.820 Kč/úkon právní služby, dále za účast u soudního jednání dne 3.2.2022 má zástupce žalobce právo na náhradu za promeškaný čas, a to za deset započatých půlhodin po 100 Kč, tedy 1.000 Kč, dále má právo podle § 13 citované vyhlášky na cestovní náhrady v celkové výši 2.063,81 Kč za cestu z [anonymizováno] do [obec] a zpět (360 km, při použití motorové nafty a průměrné spotřebě vozidla 4,9 l /100 km) a k tomu 21% DPH dle ustanovení § 137 o.s.ř. Celkem tedy náklady řízení tvoří částku 17.333,21 Kč Tyto náklady jsou povinni zaplatit žalovaný a vedlejší účastník solidárně, když tato solidarita vyplývá z ustanovení § 93 odst. 3 o.s.ř. (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1859/2004). Celkové náklady řízení ve výši 17.333,21 Kč jsou povinni nahradit žalovaný s vedlejším účastníkem společně a nerozdílně žalobci k rukám zástupce ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 o.s.ř. jsou povinni je nahradit k rukám zástupce žalobce.