5 C 239/2024 - 42

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Bc. Nikol Salákové a přísedících Petry Nýčové a Martiny Markové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: Česká republika – [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí takto:

Výrok

I. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru žalobkyně k žalovanému učiněné výpovědí z pracovního poměru ze dne 15. dubna 2024, doručenou dne 4. června 2024, je neplatné.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 23 961,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 26. 7. 2024 domáhala určení neplatnosti rozvázání jejího pracovního poměru k žalovanému výpovědí. Uvedla, že dne 13. 2. 2008 uzavřela s žalovaným pracovní smlouvu na dobu neurčitou, na základě které je od 9. 7. 2008 zaměstnána na pozici redaktorky se zařazením v 11. platové třídě. Vzhledem k tomu, že žalobkyní dosažené vzdělání je vyšší odborné oproti vysokoškolskému, které je pro 11. platovou třídy požadováno, byla jí v souladu se zákonem udělena výjimka, která nabyla po uplynutí čtyř let trvalý charakter. Dne 5. 3. 2024 žalovaný požádal odborovou organizace, jejíž je žalobkyně členkou, o souhlas s rozvázáním pracovního poměru žalobkyně. Ačkoliv odborová organizace dne 18. 3. 2024 svůj souhlas neudělila, žalovaný i tak dne 15. 4. 2024 přistoupil k výpovědi z pracovního poměru. Jako důvod uvedl skutečnost, že žalobkyně nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce, když nemá vysokoškolské vzdělání s tím, že ač se zavázala vzdělání si doplnit, doposud tak neučinila. Výpověď žalovaný doručil žalobkyni dne 4. 6. 2024. Žalobkyně shledala výpověď neplatnou a dne 7. 6. 2024 žalovanému sdělila, že trvá na svém dalším zaměstnávání. Poukázala na nesouhlas odborové organizace. Odmítla také, že by nesplňovala zákonné předpoklady pro výkon práce redaktorky a zmínila nerovné zacházení, když žalovaný ve stejné platové třídě zaměstnává nadále i redaktora pana [jméno FO], jenž má dosaženo vzdělání jen základní. Poznamenala, že nesplnění kvalifikační dohody, kterou spolu účastníci uzavřeli dne 10. 2. 2016, se nemůže nijak promítnou do podmínek skončení pracovního poměru. Doplnila, že se dne 28. 4. 2023 s žalovaným dohodla na změně sjednaných pracovních podmínek s tím, že dosavadní práci bude v době od 1. 5. 2023 do 31. 12. 2027 vykonávat jen na polovinu úvazku a na druhou polovinu úvazku bude podle pracovní smlouvy ze 28. 4. 2023 pracovat pro žalovaného na externím grantovém projektu. Vzhledem k tomu, že v rozsahu externího grantového projektu pracuje i nadále, byl její pracovní poměr nepřípustně rozvázán výpovědí jen částečně. Podpisem pracovní smlouvy dne 28. 4. 2023 nebyl sjednán nový pracovní poměr, ale pouze upravena organizace toho stávajícího, když zůstal zachován stejný druh vykonávané práce. Nehledě skutečnosti, že i ve vztahu k práci na externím grantovém projektu je žalobkyně zařazena do 11. platové třídy a podle ní také žalovaným odměňována.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Uvedl, že byly dány podmínky pro udělení výpovědi žalobkyni z důvodu nesplňování předpokladů stanovených právními předpisy pro výkon sjednané práce, a to i přes nesouhlas odborové organizace. Žalobkyně byla přijata na místo redaktorky zařazené podle náročnosti konkrétní práce v 11. platové třídě s tím, že si byla od počátku vědoma absence požadovaného vysokoškolského vzdělání. Prve požádala o umožnění zvýšit si kvalifikaci dne 7. 12. 2009, ale studium neabsolvovala. Dne 11. 2. 2016 uzavřela s žalovaným kvalifikační dohodu, na základě které měla dosáhnout požadovaného vzdělání k 31. 7. 2017. Dodatkem ze dne 27. 7. 2017 byl na žádost žalobkyně termín ukončení studia z dohody vypuštěn. Žalovaný dal žalobkyni prostor vzdělání si doplnit a kvalifikační předpoklad spočívající v potřebném vzdělání jí tak dočasně prominul. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani doposud studium neabsolvovala a nesplňuje tak nadále stanovené předpoklady pro výkon sjednané práce, přistoupil žalovaný k výpovědi zcela oprávněně. [jméno FO] žalovaný udělil výjimku trvalého charakteru, o čemž přijal rozhodnutí. Vůči žalobkyně žádné takové rozhodnutí nikdy nepřijal. Výpověď je v tomto případě platná i navzdory nesouhlasu odborové organizace, neboť po žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby žalobkyni nadále zaměstnával. Žalobkyně nevybíravým způsobem šířila o žalovaném veřejně nepodložené, zavádějící a nepravdivé informace, neplnila řádně své pracovní úkoly a byla vůči žalovanému neustále v konfliktním postavení. Pokud jde o práci žalobkyně na externím grantovém projektu, pak se jedná o samostatný pracovní poměr žalobkyně k žalovanému, který nadále ve sjednaném polovičním úvazku trvá. Tento pracovní poměr byl založen pracovní smlouvou ze dne 28. 4. 2023 a žalobkyně je na jejím základě zaměstnána u žalovaného na pozici projektového pracovníka. Nejedná se tak v žádném případě o stejný druh vykonávané práce, který by bránil nový pracovní poměr založit. Žalobkyně je vskutku i při práci na externím grantovém projektu zařazena v 11. platové třídě, nicméně zde absence vysokoškolského vzdělání u poskytovatele grantu, kterým je Ministerstvo kultury, prošla.

3. Ze shodných tvrzení účastníků, která mezi nimi nebyla sporná, vzal soud za svá skutková zjištění, že ti spolu dne 13. 2. 2008 uzavřeli pracovní smlouvu na dobu neurčitou, na základě které dne 9. 7. 2008 začala žalobkyně vykonávat pro žalovaného pracovní činnost redaktorky. Dne 4. 6. 2024 žalobkyně převzala od žalovaného výpověď, danou z důvodu, že jako zaměstnanec nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce. Žalobkyně byla v době výpovědi členkou a předsedkyní odborové organizace činné na pracovišti žalovaného, která dne 18. 3. 2024 odmítla udělit s výpovědí danou žalobkyni svůj souhlas.

4. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

5. Z dohody o změně sjednaných pracovních podmínek ze dne 9. 7. 2008 soud zjistil, že na pozici redaktorky činila nejnáročnější pracovní činnost žalobkyně podle katalogu prací činnost zařazenou pod č. [hodnota]., tj. samostatné tvůrčí provádění publicistických činností včetně případných elektronických verzí a internetových prezentací.

6. Z platebního výměru ze dne 2. 2. 2009 soud zjistil, že žalobkyně byla od počátku jako redaktorka odměňována v 11. platové třídě. Žalovaný na danou pozici požadoval vzdělání vysokoškolské, přičemž u žalobkyně evidoval vyšší odborné.

7. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 15. 4. 2024 soud zjistil, že žalovaný výpověď danou žalobkyni blíže odůvodnil tím, že pro výkon pracovní činnosti redaktora zařazeného v 11. platové třídě je potřebné vysokoškolské vzdělání s tím, že žalobkyně tento kvalifikační předpoklad nesplňuje. Pracovní místo bylo žalobkyní obsazeno výjimečně, s domluvou, že si vzdělání doplní. Žalobkyně tak neučinila, ač o umožnění kvalifikaci si zvýšit žádala jednak dne 7. 12. 2009 a poté s žalovaným dne 10. 2. 2016 uzavřela kvalifikační dohodu. Z odpovědi na dotaz žalovaného ze dne 19. 2. 2024 vyplynulo, že žalobkyně nesplnila ani neplní uzavřenou kvalifikační dohodu, přičemž nelze očekávat, že by se kdy tato situace změnila. Žalovaný přistoupil k výpovědi, neboť i přes nadstandardní časový prostor, který byl žalobkyni poskytnut, si žalobkyně potřebné vzdělání nedoplnila a nadále tak nesplňuje kvalifikační předpoklady pro výkon pracovní činnosti redaktora.

8. Ze sdělení žalobkyně ze dne 17. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně shledala obdrženou výpověď z pracovního poměru za neplatnou a sdělila žalovanému, že trvá na svém dalším zaměstnávání.

9. Z dopisu ze dne 7. 12. 2009 soud zjistil, že žalobkyně dne 7. 12. 2009 adresovala žalovanému dopis, ve kterém ho žádala o umožnění doplnit si vysokoškolské vzdělání. Žalovaný s tímto vyslovil svůj souhlas.

10. Z kvalifikační dohody ze dne 10. 2. 2016 soud zjistil, že účastníci spolu dne 10. 2. 2016 uzavřeli kvalifikační dohodu, kterou se žalovaný zavázal umožnit žalobkyni zvýšit si kvalifikaci v rámci vysokoškolského studia s tím, že žalobkyně studium ukončí k 31. 1. 2017. Za tímto účelem se žalovaný také zavázal poskytovat žalobkyni pracovní úlevy. Žalobkyně se oproti tomu zavázala setrvat v pracovním poměru k žalovanému po dobu tří let od dokončení studia. Pro případ nesplnění závazku ze strany žalobkyně si účastníci sjednali povinnost žalobkyně nahradit žalovanému náklady spojené se zvýšením její kvalifikace.

11. Z dodatku ke kvalifikační dohodě ze dne 27. 7. 2017 soud zjistil, že účastníci dne 27. 7. 2017 změnili znění kvalifikační dohody ze dne 10. 2. 2016 tak, že se vypustili termín, do kterého je žalobkyně povinna vysokoškolské studium dokončit.

12. Z dopisu žalovaného ze dne 19. 2. 2024 a ze dne 28. 2. 2024 soud zjistil, že žalovaný v únoru r. 2024 opakovaně žádal žalobkyni, aby sdělila a doložila, kdy úspěšně zakončila vysokoškolské studium, případně aby sdělila a doložila, jakým způsobem plní uzavřenou kvalifikační dohodu.

13. Z odpovědi žalobkyně ze dne 28. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyni bylo vysokoškolské studium ukončeno aniž by přistoupila k závěrečné zkoušce s tím, že nové další studium nezahájila.

14. Z dohody o změně sjednaných pracovních podmínek [jméno FO] ze dne 30. 8. 2023 soud zjistil, že s účinností od 1. 9. 2023 začal pan [jméno FO] vykonávat pro žalovaného pracovní činnosti na pozici redaktora.

15. Z popisu pracovních činností [jméno FO] ze dne 1. 9. 2023 soud zjistil, že na pozici redaktora byl pan [jméno FO] zařazen do 11. platové třídy s nejnáročnější pracovní činností totožnou s tou žalobkyně.

16. Z rozhodnutí o výjimce při zařazení [jméno FO] do platové třídy ze dne 30. 8. 2023 soud zjistil, že žalovaný dne 30. 8. 2023 udělil panu [jméno FO] výjimku z požadovaného vysokoškolského vzdělání pro práci redaktora zařazeného v 11. platové třídě, neboť jde o osobu mimořádných znalostí problematiky a vzhledem k jeho věku po něm nelze doplnění si potřebného vzdělání požadovat.

17. Z dohody o změně sjednaných pracovních podmínek ze dne 28. 4. 2023 soud zjistil, že s účinností od 1. 5. 2023 byl žalobkyni snížen úvazek založený pracovní smlouvou ze dne 13. 2. 2008 na polovinu, a to dočasně, po dobu její práce na externím grantovém projektu, do 31. 12. 2027.

18. Z pracovní smlouvy ze dne 28. 4. 2023 soud zjistil, že účastníci spolu dne 28. 4. 2023 uzavřeli další pracovní smlouvu, na základě byl mezi nimi sjednán pracovní poměr na dobu určitou od 1. 5. 2023 do 31. 12. 2027 s polovičním úvazkem, v rámci kterého vykonává žalobkyně pro žalovaného pracovní činnost projektového pracovníka na externím grantovém projektu [Anonymizováno] „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ([Anonymizováno]-[Anonymizováno])“.

19. Z popisu pracovních činností ze dne 28. 4. 2023 soud zjistil, že na pozici projektového pracovníka činí nejnáročnější pracovní činnost žalobkyně podle katalogu prací činnost zařazenou pod č. [hodnota]., tj. komplexní koordinace realizace krátkodobých projektů, programů nebo akcí, jejich všestranného zajištění v trvání do jednoho roku, podle standardizovaných postupů, které vyžadují účast jednotlivých osob. Žalobkyně je na této pracovní pozici odměňována v 11. platové třídě.

20. Z všeobecných podmínek programu [Anonymizováno] soud zjistil, že poskytovatelem grantu projektu [Anonymizováno] je Ministerstvo kultury.

21. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Skutková zjištění z nich učiněná společně s těmi nespornými vytvořila propojený celek událostí představující skutkový stav věci. V řízení nebylo zavdáno k pochybnostem o pravosti a pravdivosti provedených listinných důkazů. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, jež by měly význam pro posouzení věci. Zbylé důkazní návrhy účastníků soud neprovedl, neboť je shledal ve vztahu ke zjištěnému skutkovému stavu věci za nadbytečné.

22. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

23. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 13. 2. 2008 pracovní smlouvu na dobu neurčitou, na základě které s účinností ode dne 9. 7. 2008 začala pro žalovaného vykonávat sjednaný druh práce redaktorky. Na pozici redaktorky byla žalobkyně od počátku odměňována v 11. platové třídě, ačkoliv dosahovala jen vyššího odborného vzdělání oproti požadovanému vysokoškolskému. Na této pozici se zařazením v 11. platové třídě byla žalobkyně zaměstnávána nepřetržitě až do výpovědi z pracovního poměru, která jí byla dána dne 15. 4. 2024. Pouze dne 28. 4. 2023 jí byl dosavadní úvazek na základě změny sjednaných pracovních podmínek snížen na polovinu. Během zaměstnání žalobkyně dvakrát žádala o umožnění zvýšit si kvalifikaci vysokoškolským vzdělání, a to vždy s pozitivní odpovědí žalovaného. Ke druhé žádosti s ní žalovaný uzavřel dne 10. 2. 2016 kvalifikační dohodu, kterou se zavázal umožnit žalobkyni vysokoškolské studium s termínem jeho ukončení do 31. 1. 2017 a za tímto účelem jí poskytovat pracovní úlevy. Žalobkyně se oproti tomu zavázala setrvat v pracovním poměru k žalovanému po dobu tří let od ukončení studia a pro případ porušení tohoto závazku kompenzovat žalovanému náklady se zvýšením její kvalifikace spojené. Na žádost žalobkyně byl dne 27. 7. 2017 z uzavřené kvalifikační dohody vypuštěn termín, do kterého měla vysokoškolské studium dokončit. Sjednané vysokoškolské studium bylo žalobkyni ukončeno aniž by přistoupila k závěrečné zkoušce s tím, že nové studium nezahájila. Dne 15. 4. 2024 byla žalobkyni, navzdory nesouhlasu odborové organizace jejíž je členkou, dána výpověď z pracovní poměru z důvodu, že ani přes dostatečný časový prostor, který jí byl poskytnut, si nedoplnila potřebné vysokoškolské vzdělání a nesplňuje tak předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce redaktorky zařazené v 11. platové třídě. Žalovaný na stejné pracovní pozici zaměstnává v 11. platové třídě i další osobu nedosahující požadovaného vzdělání, a to panu [jméno FO]. Dne 30. 8. 2023 žalovaný panu [jméno FO] udělil z požadovaného vysokoškolského vzdělání písemnou výjimku. Žalobkyně dne 28. 4. 2023 uzavřela s žalovaným další pracovní smlouvu a to při polovičním úvazku na dobu určitou od 1. 5. 2023 do 31. 12. 2027 se sjednaným druhem vykonávané práce projektový pracovník. Na této pracovní pozici je žalobkyně žalovaným nadále zaměstnávána a současně odměňována v 11. platové třídě.

24. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

25. Podle § 52 písm. f) věty před středníkem zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „ZPr“), zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď z důvodu, že nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce.

26. Podle § 61 ZPr výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru je zaměstnavatel povinen předem projednat s odborovou organizací (odst. 1). Jde-li o člena orgánu odborové organizace, který působí u zaměstnavatele, v době jeho funkčního období a v době 1 roku po jeho skončení, je k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnavatel povinen požádat odborovou organizaci o předchozí souhlas (odst. 2 věta první). Jestliže odborová organizace odmítla udělit souhlas podle odstavce 2, jsou výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru z tohoto důvodu neplatné; pokud jsou však ostatní podmínky výpovědi nebo okamžitého zrušení splněny a soud ve sporu podle § 72 shledá, že na zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance nadále zaměstnával, jsou výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru platné (odst. 4).

27. Podle § 72 ZPr, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

28. Podle § 2 nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě ve znění účinném od 9. 7. 2008 do 31. 12. 2017 (dále jen „nařízení vlády č. 564/2006 Sb.“), stejně jakožto podle § 2 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 15. 4. 2024 (dále jen „nařízení vlády č. 341/2017 Sb.“), je kvalifikačním předpokladem pro výkon práce v 9. platové třídě vyšší odborné vzdělání nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou a pro výkon práce v 11. platové třídě vysokoškolské vzdělání.

29. Podle § 3 nařízení vlády č. 654/2006 Sb., stejně jakožto podle § 3 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., zaměstnavatel zařadí zaměstnance podle § 123 odst. 2 zákoníku práce do platové třídy, ve které je podle nařízení vlády o katalogu prací ve veřejných službách a správě (dále jen „katalog prací“) zařazena nejnáročnější práce, jejíž výkon zaměstnavatel na zaměstnanci požaduje (odst. 1 věta první). Zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platové třídy podle odstavce 1, pokud pro výkon práce zařazené v této platové třídě splňuje potřebné vzdělání (odst. 2). Nemůže-li zaměstnavatel obsadit pracovní místo zaměstnancem, který dosáhl potřebného vzdělání, nebo zaměstnancem, kterého může výjimečně zařadit do platové třídy podle odstavce 3, a nestanoví-li jiný právní předpis jinak, může zaměstnance výjimečně zařadit do platové třídy, pro kterou nesplňuje potřebné vzdělání, a) až na dobu 4 roků, b) na dobu delší, jestliže předchozí praxí nebo po dobu výjimečného zařazení podle písmene a) prokázal schopnost k výkonu požadované práce (odst. 4).

30. Podle přílohy k nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě (dále jen „nařízení vlády č. 222/2010 Sb.“) představuje povolaní redaktora samostatný druh vykonávané práce, které je zařazeno v katalogu prací v díle publicistiky pod č. [hodnota] a jeho tarifikace začíná v 9. platové třídě. Stejně tak představuje povolání projektového pracovníka samostatný druh vykonávané práce, které je zařazeno v katalogu prací v díle prací ve správě organizace pod č. [hodnota].

31. Podle § 34b odst. 2 ZPr, zaměstnanec v dalším základním pracovněprávním vztahu u téhož zaměstnavatele nesmí vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny. U zaměstnavatele, jímž je stát, platí věta první jen tehdy, jedná-li se o výkon práce v téže organizační složce státu.

32. Podle § 231 ZPr, zvýšením kvalifikace se rozumí změna hodnoty kvalifikace; zvýšením kvalifikace je též její získání nebo rozšíření (odst. 1). Zvyšováním kvalifikace je studium, vzdělávání, školení, nebo jiná forma přípravy k dosažení vyššího stupně vzdělání, jestliže jsou v souladu s potřebou zaměstnavatele (odst. 2).

33. Podle § 234 odst. 1 ZPr, uzavře-li zaměstnavatel se zaměstnancem v souvislosti se zvyšováním kvalifikace kvalifikační dohodu, je její součástí zejména závazek zaměstnavatele umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace a závazek zaměstnance setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu 5 let, nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel na zvýšení kvalifikace zaměstnance vynaložil, a to i tehdy, když zaměstnanec skončí pracovní poměr před zvýšením kvalifikace. Závazek zaměstnance k setrvání v zaměstnání začíná od zvýšení kvalifikace.

34. Předně soud poznamenává, že žalobkyně podala žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí řádně, ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr tímto rozvázáním skončit (§ 72 ZPr).

35. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je členkou odborové organizace, která působí na pracovišti žalovaného, požádal žalovaný před dáním výpovědi žalobkyni v souladu s § 61 odst. 2 ZPr odborovou organizaci o její souhlas. Odborová organizace odmítla souhlas udělit. V takovém případě je výpověď v souladu s § 61 odst. 4 ZPr neplatná, pokud nedojde ke splnění dvou podmínek najednou. Jednak, že po žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby žalobkyni nadále zaměstnával a dále, že výpověď splňuje jinak všechny hmotněprávní podmínky, tj., že výpověď byla dána písemně, důvod výpovědi byl skutkově vymezen a hledě souzené věci byly naplněny specifické podmínky výpovědního důvodu dle § 52 písm. f) ZPr, tedy že žalobkyně nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce.

36. Poté, co soud zjistil, že byla dodržena písemná forma výpovědi a současně v ní byl důvod výpovědi skutkově vymezen, zabýval se tím, zda byl naplněn i přijatý výpovědní důvod podle § 52 písm. f) ZPr. Ten zde spočívá v tom, že zaměstnanec nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce, vztaženo k projednávané věci, žalobkyně podle žalovaného nesplňuje jako redaktorka zařazená podle náročnosti vykonávané práce do 11. platové třídy předpoklad vysokoškolského vzdělání. V této souvislosti soud za jedno s žalobkyní dospěl k závěru, že žalobkyně od počátku splňuje předpoklady pro výkon práce redaktorky jako takové, když tarifikace tohoto povolání začíná v 9. platové třídě, u které postačuje žalobkyní dosažené vyšší odborné vzdělání. Pokud jde o otázku potřeby žalovaného mít podle náročnosti vyžadované práce redaktory zařazené v 11. platové třídě, u které je dáno vzdělání vysokoškolské, pak jde o předpoklad, ze kterého mohla být ke dni přijetí žalobkyně na pozici redaktorky podle § 3 odst. 4 nařízení vlády č. 654/2006 Sb. učiněna výjimka a tato mohla být v souladu s § 3 odst. 4 nařízení vlády č. 341/2017 Sb. učiněna i ke dni, kdy byla žalobkyni dána výpověď. Zákon zde umožňuje zaměstnance výjimečně zařadit do vyšší platové třídy oproti dosaženému vzdělání, pokud místo nelze jinak obsadit a to až na dobu čtyř let nebo déle, pokud po dobu čtyř let prokázal schopnost k výkonu požadované práce. Vzhledem k tomu, že byla žalobkyně s vědomím žalovaného o jejím dosaženém vzdělání zařazena dne 9. 7. 2008 jako redaktorka do 11. platové třídy a po uplynutí čtyř let v ní bez dalšího setrvala, byla jí udělena právě zmíněná zákonná výjimka, která v roce 2012 nabyla trvalý charakter. Žalovaný k tomu s odkazem na sbírkový rozsudek Nejvyššího soudu R38/1979 uvedl, že: „Nesplňování stanovených předpokladů pro výkon sjednané práce nemusí být časově omezeno. Výpovědní důvod tu může být dán delší dobu, než se organizace rozhodne jen uplatnit; musí však trvat v době výpovědi.“. Předmětné rozhodnutí není na souzenou věc přiléhavé, neboť žalobkyně ke dni výpovědi předpoklady pro výkon práce redaktory zařazené v 11. platové třídě i přes nedosažené vysokoškolské vzdělání splňovala a to právě na základě výjimky, která jí svědčila podle § 3 odst. 4 nařízení vlády č. 654/2006 Sb., potažmo nařízení vlády č. 341/2017 Sb.

37. Žalovaný ve vtahu k výjimce, kterou zákon umožňuje stavěl svoji obranu na tvrzení, že žalobkyně si od počátku byla vědoma absence vysokoškolského vzdělání. Výjimka z něho jí byla udělena dočasně s předpokladem, že si ho doplní, k čemuž také směřovala uzavřená kvalifikační dohoda. Žalobkyně si vzdělání nedoplnila a žalovaný tak přistoupil k výpovědi zcela oprávněně. V této souvislosti žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 1999, sp. zn. [spisová značka], ze kterého vyzdvihl, že: „Došlo-li jen k dočasnému prominutí nedostatku předpokladů pro výkon sjednané práce, pak je výpovědní důvod naplněn uplynutím doby, po kterou zaměstnavatel stanovený předpoklad promíjel.“. Soud v uzavření kvalifikační dohody dne 10. 2. 2016 ani v žádosti žalobkyně o umožnění zvýšit si kvalifikaci ze dne 7. 12. 2009 neshledal žalovaným tvrzené jen dočasné prominutí vysokoškolského vzdělání žalobkyni. Kvalifikační dohoda ani žádost žalobkyně, stejně jakožto žádný jiný dokument neobsahoval podmínku, že pokud si žalobkyně vzdělání nedoplní, nebude splňovat předpoklady pro výkon práce redaktorky u žalovaného. Nehledě skutečnosti, že žalobkyni nebyl stanoven ani žádný konečný termín, do které by si měla vzdělání doplnit. Původně kvalifikační dohodou sjednaný termín dokončení studia ke dni 31. 1. 2027 byl její změnou ze dne 27. 7. 2017 vypuštěn, takže ani nemohla případně uplynout doba, se kterou žalovaným odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu počítá. V této souvislosti je třeba také zdůraznit, že institut zvyšování kvalifikace (§ 231 ZPr) stojí na tezi, že zaměstnanec může vykonávat svoji práci i bez zvýšené kvalifikace, nikoliv že si musí kvalifikaci zvýšit, aby mohl vykonávat svoji dosavadní práci. Proto není povinností zaměstnance si kvalifikaci zvyšovat a stejně tak není povinností zaměstnavatele zaměstnanci při zvyšování kvalifikace pracovně ulevovat. Závazky stran vyplývá až z případně uzavřené kvalifikační dohody (§ 234 odst. 1 ZPr), kterou se zaměstnavatel zavazuje umožnit zaměstnanci zvýšit si kvalifikaci a zaměstnanec se zavazuje setrvat u zaměstnavatele po sjednanou dobu. Záměr žalobkyně zvýšit si v průběhu zaměstnání svoji kvalifikaci, ač nebyl naplněn, tak nemůže žádným způsobe svědčit ve prospěch tvrzení žalovaného o dočasném charakteru udělené výjimky ze vzdělání žalobkyni.

38. Pokud žalovaný dále poznamenal, že v případě kdy by žalobkyni svědčila trvalá výjimka z požadovaného vysokoškolského vzdělání, pak by o tom žalovaný přijal písemné rozhodnutí, tak jak dne 30. 8. 2023 učinil ve vztahu k panu [jméno FO], který byl celý život perzekuován a neměl možnost si vzdělání doplnit. Pak je soud opět za jedno s žalobkyní, že písemná výjimka udělená panu [jméno FO] neobsahuje důvod, který byl uplatněn u žalobkyně a který zákon předpokládá, rozuměno, že žalovaný nemohl pracovní pozici obsadit osobou s požadovaným vzděláním. V případě pane [jméno FO] šlo o důvody, ačkoliv jinak lidsky pochopitelné, se kterými zákon nepracuje. Stejně tak zákon nikde neuvádí, že by za účelem udělení výjimky bylo třeba přijetí pozitivního rozhodnutí ze strany zaměstnavatele.

39. V čem soud žalobkyni nepřisvědčil, bylo tvrzení, že se v případě práce žalobkyně na externím grantovém projektu jedná o práci stejně druhově vymezenou jako u činnosti redaktorky. Žalobkyně z tohoto tvrzení v souladu s § 34b odst. 2 ZPr vyvozovala, že podpisem pracovní smlouvy dne 28. 4. 2023 došlo toliko k dohodě o organizaci práce, nikoliv ke sjednání dalšího nového pracovního poměru a tím pádem byla žalobkyni dána výpověď z pracovního poměru jen částečně, tedy nezákonně. Soud v této otázce dospěl ke stejnému závěru jako žalovaný, že práce redaktora a projektového pracovníka představují v souladu s nařízením vlády č. 222/2010 Sb., dva samostatné druhy vykonávané práce, které sice mají v některých aspektech podobnou náplň, nikoliv však zaměnitelnou. Výpověď daná dne 15. 4. 2024 žalobkyni se tak vztahovala k celému pracovnímu poměru, a to založenému pracovní smlouvou ze dne 13. 2. 2008. Nicméně nelze v této souvislosti odhlédnout od skutečnosti, že i při práci na externím grantovém projektu je žalobkyně zařazena v 11. platové třídě, ač nedosahuje požadovaného vysokoškolského vzdělání. Pokud může žalobkyně z pohledu žalovaného pracovat pod výjimkou na externím grantovém poměru, pak neexistuje žádný důvod, proč by pod ní nadále nemohla pracovat i jako redaktorka. Námitku žalovaného, že při práci na externím grantovém projektu prošla absence vysokoškolského vzdělání žalobkyně u Ministerstva kultury jako poskytovatele grantu, soud shledal účelovou, neboť zaměstnavatelem je stále žalovaný a ten zvolil, že na projektu bude pracovat žalobkyně zařazena do 11. platové třídy, ač požadovaného vysokoškolského studia pro danou platovou třídu nedosahuje.

40. S ohledem na vše shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalovaný rozvázal pracovní poměr s žalobkyní výpovědí ze dne 15. 4. 2024 neplatně, když nebyl naplněn užitý výpovědní důvod podle § 52 písm. f) ZPr. Podané žalobě tak vyhověl aniž by se dále zabýval i vysloveným nesouhlasem odborové organizace s výpovědí a vzniklou tak otázkou předjímanou v § 61 odst. 4 ZPr, zda po žalovaném (ne)lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr žalobkyně u něj nadále pokračoval.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 961,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „AT”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 AT (převzetí, předžalobní výzva, sepis žaloby, replika žalobkyně, účast na jednání u soudu dne 21. 11. 2024) a z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč sestávající z částky 3 700 Kč za jeden úkon uvedených v § 11 odst. 1 AT (účast na jednání u soudu dne 30. 1. 2025), včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a jedné paušální náhradě výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 150 Kč ve výši 3 811,50 Kč.

42. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám právního zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 OSŘ. O třídenní lhůtě ke splnění povinnosti bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 OSŘ.

Poučení