5 C 246/2017 - 919

Rubrum

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohumilou Kyvířovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně], zemřelá [datum] naposledy bytem [adresa] účastníka: [Jméno účastníka] bytem [Adresa účastníka] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro návrh na vydání náhradního pozemku s návrhem na nařízení předběžného opatření takto:

Výrok

A: Soud nahrazuje projev vůle žalované s uzavřením smlouvy o převodu pozemků se žalobcem v tomto znění: Převodce: Česká [Jméno žalovaného], se sídlem [adresa], IČO: [IČO žalovaného], PSČ: [adresa]. a Nabyvatelka: [Jméno účastníka], se sídlem [adresa], jako správce pozůstalosti [Jméno žalobkyně], narozené [Datum narození žalobkyně], zemřelé [datum], naposledy bytem [adresa]. Uzavírají tuto: Smlouvu o převodu pozemků I. [Jméno žalovaného], jednající jménem České republiky jako převodce, spravuje ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „zákon o půdě“), mimo jiné též tyto pozemky ve vlastnictví státu: - parc. č. [číslo], [číslo] nacházející se v katastrálním území [adresa], obec [adresa], - parc. č. [číslo], [číslo] nacházející se v katastrálním území [adresa], obec [adresa], - parc. č. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] oddělený na základě geometrického plánu č. [hodnota] ověřeného [tituly před jménem] [jméno FO], odsouhlaseným Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, KP [adresa], nacházející se v katastrálním území [adresa], obec [adresa], vše zapsané na LV [číslo], [právnická osoba] pro Plzeňský kraj, Katastrálního pracoviště [adresa]; (dále jen jako „pozemky“).

II. Nabyvatelce vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě. Pozemky uvedené v článku I. této smlouvy byly oceněny na částku 555 206,47 Kč správně 555 296,29 Kč. Nárok nabyvatelky vůči převodci na převod jiného pozemku dle zákona o půdě činí ke dni uzavření této smlouvy částku 1.562.302,50 Kč (slovy: jeden milion pět set šedesát dva tisíc tři sta dva korun a padesát haléřů). Tento nárok nabyvatelka uplatňuje na základě pravomocných rozhodnutí: - [právnická osoba] č.j. [spisová značka] ze dne [datum];

III. Převodce převádí na nabyvatelku nemovitosti – pozemky specifikované v článku I. této smlouvy, včetně součástí a příslušenství, se všemi právy a povinnostmi, a nabyvatelka je do svého vlastnictví přijímá. Vlastnické právo k pozemkům přechází na nabyvatelku vkladem do katastru nemovitostí na základě této smlouvy.

IV. Smluvní strany shodně prohlašují, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, které by uzavření smlouvy bránily. Nabyvatelka dále prohlašuje, že ji je znám stav převáděných pozemků a tyto pozemky do svého výlučného vlastnictví přijímá tak, jak je uvedeno v článku III. této smlouvy. V. 1) Smluvní strany se dohodly, že jakékoliv změny a doplňky této smlouvy jsou možné pouze písemnou formou na základě dohody účastníků smlouvy. 2) Tato smlouva nabývá účinnosti dnem podpisu této smlouvy smluvními stranami.

VI. Smluvní strany po přečtení smlouvy prohlašují, že s jejím obsahem souhlasí a že tato smlouva je shodným projevem jejich vážné a svobodné vůle a na důkaz toho připojují své podpisy. V Praze dne …………… V Praze dne ………………. …………………………… ……………………………… ČR – [Jméno žalovaného] [Jméno účastníka], správce pozůstalosti B: Stát nemá právo na náhradu nákladů znalečného. C: Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobkyni 325 877,90 Kč k rukám [právnická osoba], advokáta, se sídlem [adresa], PSČ: [adresa] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. D:Geometrický plán č. [hodnota] ověřený ing. [jméno FO] dne [datum] č. [číslo] je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Ve věci shora označené uplatnila původní žalobkyně [Jméno žalobkyně] restituční nárok vyplývající z několika rozhodnutí pozemkového úřadu, když předmětem tohoto sporu je nárok vycházející z rozhodnutí [právnická osoba] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zatímco ohledně dalších restitučních nároků rozhodují jiné soudy, když se jednalo o uplatněné restituční nároky na vydání náhradních pozemků ležící mimo obvod Okresního soudu v Domažlicích. Proto usnesením ze dne [datum] ve spojení s usnesením ze dne [datum] a usnesením ze dne [datum], v této věci bylo rozhodnuto o vyloučení nároků k samostatnému řízení a postoupení těm příslušným soudům, v jejichž obvodu se náhradní pozemky nacházejí.

2. Okresního soudu v Domažlicích se týká restituční nárok na vydání náhradních pozemků v katastrálních územích [adresa], [adresa], a [adresa]. Původní restituentka [Jméno žalobkyně], v průběhu řízení zemřela a to [datum], takže nároky náležející do dědictví řeší správce pozůstalosti, kterého zůstavitelka pro případ dědictví ustanovila, a to advokáta [Jméno účastníka]. Soud proto pokračuje v řízení o uplatněném nároku se správcem pozůstalosti na základě usnesení ze dne [datum].

3. Mezi účastníky je restituční nárok vyplývající z rozhodnutí [právnická osoba], č. j. [spisová značka] ze dne [datum] nesporný, když toto rozhodnutí přiznává restituční nárok [jméno FO] v rozsahu jedné poloviny pokud jde o nevydaný pozemek č. [hodnota] dle PK v katastrálním území [adresa]. Žalovaná tento nárok nikterak nezpochybňuje a poukazuje na to, že ocenila tento nárok částkou 70 197, 50 Kč a v této výši nárok žalobkyně byl uspokojen. Naopak žalobkyně vychází z nároku oceněného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], a to ve výši neuspokojené částky 1 562 302,50 Kč. Žalovaná takto vyčíslený nárok neuznává, a namítá, že žalobkyně neprokazuje liknavost a svévoli na straně žalované, zejména však nesouhlasí s oceněním odňatého pozemku znalcem [tituly před jménem] [jméno FO].

4. Soud prvého stupně pak o nároku rozhodl rozsudkem ze dne [datum], který žalovaná napadla odvoláním a odvolací soud prvostupňový rozsudek zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Soudu prvého stupně zrušovací usnesení Krajského soudu v Plzni vytýká nedostatečné vypořádání se s námitkami uplatněnými žalovanou, pokud jde o ocenění odňatého pozemku, a dále pak i s námitkami ve vztahu k vhodnosti požadovaných náhradních pozemků. K od počátku uplatňované námitce žalovanou stranou, že nebylo prokázáno, že by se žalovaná jako povinný subjekt k poskytnutí náhrady za odňatý pozemek chovala svévolně a liknavě, poukázal odvolací soud na to, že pokud bude prokázáno, že odňatý pozemek byl ze strany žalované nesprávně oceněn ve výši mnohonásobně nižší, než kolik činí skutečná hodnota odňatého pozemku, a tedy i restitučního nároku, pak by nesprávné ocenění bránilo možnosti žalobkyně účastnit se veřejných nabídek ve smyslu § 11a zákona o půdě a bylo by proto možné pokládat postup žalované za svéhlavý a liknavý či diskriminační, jestliže se oprávněná osoba pak nemůže přes svůj aktivní přístup domoci svých práv pro nesprávné určení ceny odňatých a nevydaných pozemků (28 Cdo 155/2016).

5. Žalobkyně pak ve svém písemném vyjádření z [datum], poukazuje na rozsudek Krajského soudu v [adresa] [spisová značka], kterým se potvrzuje rozhodnutí soudu prvého stupně, a to Okresního soudu v [adresa], jímž se stejná žalobkyně jako v této věci domáhala po žalovaném nahrazení projevu vůle s uzavřením smlouvy pro vydání náhradních pozemků, jednak pro žalovanou neakceptované ohodnocení odňatého pozemku ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO], a jednak pro stejný náhled na liknavost a svéhlavost žalované setrvávající na nesprávném ocenění odňatých pozemků, když znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] číslo [číslo], vyčísluje cenu odňatého pozemku jak číslo v k.ú. [adresa], tak i pozemků dalších, které jsou předmětem nároku u jiných soudů. [právnická osoba], tak odkazuje zejména na rozhodnutí Okresního soudu v [adresa], sp. zn. [spisová značka], které se stalo předmětem přezkumu odvolacím soudem v [adresa] a podle odvolacího soudu by se pak pravomocné rozhodnutí v jiném řízení o tom, jaké je správné ocenění odňatého pozemku, stalo při nezměněných okolnostech mezi účastníky předběžně pravomocně vyřešenou otázkou, ze které by mohl podepsaný soud prvého stupně vycházet.

6. V tomto směru podepsaný soud poukazuje na závěry Krajského soudu v [adresa], vyslovené ve věci [spisová značka] ze dne [datum], konktrétně na body číslo [hodnota] a číslo [hodnota] tohoto rozsudku, v němž se Krajský soud v [adresa] vypořádává s námitkami proti provedenému znaleckému ocenění [tituly před jménem] [jméno FO], i pokud jde o pozemek č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], a námitkami žalované o účinnosti Regulačního a zastavovacího plánu z roku 1939, když konkrétně tato listina, která byla podkladem pro ocenění ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO], potvrzuje, že pozemky odňaté v katastrálním území [adresa], byly již v době jejich odejmutí zamýšlené k využití pro stavbu sídliště, resp. pozemky zastavěné. Rovněž tento Regulační plán z roku 1939 byl relevantní územně plánovací dokumentací i v době účinnosti zákona číslo 280/49 Sb. o územním plánování. Z tohoto zákona nikterak nevyplývá, že by jeho účinností zanikla dříve schválená územně plánovací dokumentace. Podle odvolacího soudu v [adresa] tak Regulační plán z roku 1939 byl relevantní územně plánovací dokumentací i v době přechodu pozemku číslo [hodnota] PK na stát. Následné územně plánovací dokumentace pak vymezily předmětný pozemek jako pozemek stavební, čímž byl potvrzen záměr v regulačním plánu z roku 1939. Zde odkazuje Krajský soud v [adresa] na rozhodnutí 28 Cdo 427/2018 a 28 Cdo 5345/2017.

7. Podle Krajského soudu v [adresa] by tedy bylo možné považovat tento názor odvolacího soudu v [adresa] za vyřešení předběžné otázky o ceně odňatých pozemků, zjištěné ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a v podstatě tímto názorem i stvrzení liknavého a svévolného postupu žalované, shledaného prvoinstančním soudem v [adresa] ve věci [spisová značka]. Znalec vycházející z Regulačního a zastavovacího plánu z roku 1939 schváleného Ministerstvem veřejných prací tak posoudil odňatý pozemek jako pozemek určený k zastavění, u něhož judikatura předpokládá ocenění jako pozemku stavebního, tedy v jiné hodnotě než je ocenění pozemku zemědělského, byť je takto evidován.

8. Vzhledem k tomu, že posouzení této otázky odvolacím soudem v [adresa] bylo možné považovat za pravomocné až v červenci 2023 a v mezidobí soud prováděl důkazy, které podle odvolacího Krajského soudu [adresa] nebyly provedeny řádně či dostatečně, zabývá se soud znovu znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], a námitkou žalované, že je znalec z podání posudku vyloučen. K tomu soud znalce [tituly před jménem] [jméno FO] vyslechl, a zjistil, že znalec podával posudek v roce 2017, že má stále oprávnění k výkonu znalecké činnosti udělené mu Městským soudem v Praze v roce 2007, a dále poukázal znalec na to, že dříve oceňoval nemovitosti i pro [Jméno žalovaného], s nimž se neshodl na tom, že při oceňování nemovitostí je třeba brát v úvahu i judikaturu v restitučních sporech. Dále pak poukázal na posudky vydané v jiných restitučních věcech projednávané před jinými soudy, s tím, že nemohl ovlivnit zveřejnění na internetu o spolupráci s advokáty a s restituenty, jejichž nároky vyžadovaly soudní řízení, popřípadě kvalifikované právní poradenství včetně oceňování odňatých pozemků. Na základě výslechu znalce a jím předloženého dokladu vystaveného žalovanou v roce 2006, dále na základě usnesení Obvodního soudu pro [adresa], kdy pracoval znalec pro společnost [právnická osoba], bylo rozhodnuto, že není vyloučen z podávání znaleckých posudků. Stejně tak podepsaný soud rozhodl o tom, že neshledává znalce podjatým a tedy vyloučeným z možnosti ocenit pozemky žalobkyni odňaté a nevydané na základě rozhodnutí [právnická osoba] č. j. [spisová značka] ze dne [datum], které je podkladem při zpracování znaleckého posudku.

9. Žalovaná pak namítala i to, že znalec při ocenění nebral v úvahu srážky ve smyslu prováděcích oceňovacích předpisů a soudu prvého stupně bylo vytknuto, že na rozdíl od Okresního soudu v [adresa] nevyslechl ani pracovníka [právnická osoba]., který mohl poskytnout informace ohledně inženýrských sítí ve vztahu k pozemku číslo [hodnota] PK v k. ú. [adresa].

10. Soud proto vyslechl zaměstnance této společnosti, a to [jméno FO] právě s ohledem na znalcem předložený plán kanalizace a mapu týkající se vodovodní přípojky, která se týká období roku 1937 nebo 1939. Kanalizace podle mapy se vztahuje k pozemku číslo [hodnota] v roce 1926. Dále znalec předložil i plán kanalizační a vodovodní z roku 1966, z něhož bylo patrné, že [adresa] těsně navazující na pozemek číslo [hodnota] PK, procházejí inženýrské sítě a v ,,Koordinačním schématu organizace provádění sídlišť zpracovaného stavitelem [jméno FO] v roce 1966“ se mluví o zrušení vodovodní přípojky. I z toho znalec dovozoval, že se jednalo o vodovodní přípojku z třicátých či čtyřicátých let na hranici pozemku [číslo] PK, proto znalec neshledával žádné okolnosti pro použití srážek z ocenění odňatého pozemku.

11. Slyšený svědek [jméno FO] uvedl, že organizace [právnická osoba] nedisponuje takovými doklady, ze kterých by bylo možné zjistit vodovod či kanalizaci na pozemku č. [hodnota] dle PK, katastrální území [adresa], ale s ohledem na označení pozemku podle katastru nemovitostí KN a to číslo [číslo] a porovnáním podle map, jimiž disponuje [právnická osoba], takto označený pozemek je součást pozemku číslo [hodnota] dle PK. Pak svědek potvrdil, že na pozemku označeném dle KN číslem [číslo] vodovod i kanalizace byly už ve třicátých letech. Podle svědka pozemek [číslo] zahrnuje [adresa] a jako součást pozemku číslo [hodnota] dle PK vodovod i kanalizace na pozemku, který eviduje [právnická osoba] pod KN číslem [číslo], se inženýrské sítě vodovodu a kanalizace nacházely.

12. Žalovaná se soustavně brání ocenění odňatého pozemku jako pozemku stavebního, takže znalec [tituly před jménem] [jméno FO] v doplňujícím výslechu uvedl, že v době podávání posudku vycházel jednak z rozhodnutí o odnětí pozemku z roku 1960, dále pak s ohledem na judikaturu, podle níž je možné oceňovat pozemek jako pozemek stavební, jestliže existuje územní směrný plán určující pozemek k zastavění, a tím byl Návrh změny přehledného Regulačního a zastavovacího plánu schválený [datum] Ministerstvem veřejných prací, a dále pak vycházel z orto-foto map z roku 1953 a z roku 1957, z nichž je patrné, že na pozemku číslo [hodnota] PK, leží značná část budovy. Právě s ohledem na schválený Regulační plán neměl znalec důvod zkoumat historické mapy, ačkoliv dodatečně přes badatelnu [právnická osoba] získal územně plánovací dokumentaci a pozemek číslo [hodnota] PK posoudil jako pozemek určený k zastavění, a to k datu odnětí v roce 1960. Pokud pak jde o námitky žalované, že v plánu označené části pozemku pojmem zahrada nebo veřejná zeleň by vedly k ocenění pozemku podle § 14 vyhlášky číslo 182/88 Sb., ať už podle odstavce 1 nebo odstavce 2 této normy, vždy by se jednalo o cenu 250 Kč za m2. Označení pojmu zahrada se však nedá hodnotit pouze na základě územního plánu a barevného rozlišení, když barevné rozlišení je zpracováno [právnická osoba] v roce 2015, zatímco územně plánovací dokumentace z roku 1939 měla mnohem širší barevné rozlišení.

13. Kromě toho však v mezidobí byly znalci poskytnuty další podklady, a to dobové fotografie a dodatečně získané historické mapy, podle kterých znalec potvrzuje, že se jednalo o vojenskou střelnici, a tedy stavbu ve funkčním celku. I když na pozemku číslo [hodnota] ležela pouze část stavby, a to dřevěný přístřešek na betonových základech, dále tam pak byly ochranné zábrany, příkopy, tzv. dostřeliště a hradby, což byly masivní stavby, a proto se jedná o pozemek zastavěný a je třeba se na pozemek [číslo] PK dívat jako na součást zastavěného celku, tedy vojenské střelnice, nikoliv jako na pozemek stavební s plochami, které by bylo možné označit jako zahrady podle Regulačního plánu. Rozhodně by nebyl důvod pro oddělování částí pozemků z pozemku odňatého číslo [hodnota] PK, a jejich samostatné posouzení, když nepochybné je, že pozemek číslo [hodnota] PK byl součástí funkčního celku, a to vojenské střelnice, která je stavbou.

14. Znalcem předložené mapy kanalizace a vodovodu znázorňují tyto inženýrské sítě v [adresa], k níž přímo přiléhá pozemek [adresa], a tyto listiny korespondují i s výpovědí svědka [tituly před jménem] [jméno FO], který u pozemku [číslo] dle KN, což odpovídá součásti pozemku číslo [hodnota] dle PK, byla kanalizace i vodovod již ve třicátých, čtyřicátých letech, proto i dedukce znalce o tom, že plán kanalizační a vodovodní přípojky z roku 1966 mluvící o zrušení dosavadní vodovodní přípojky, dokládá to, že se jednalo o infrastrukturu, na kterou byl pozemek číslo [hodnota] dle PK napojený či napojitelný, a tudíž není důvod pro použití srážek z ceny 250 Kč za m2. Pokud znalec dospěl ve znaleckém posudku k závěru, že pozemek je třeba ocenit jako pozemek určený k zastavění na základě Regulačního plánu Státní regulační komise z roku 1939, a to k datu odnětí rozhodnutím ONV v [adresa] ze dne [datum] je tento závěr dostačující bez ohledu na znalcem zmiňované Územní rozhodnutí č. j. [spisová značka] ze dne [datum] o umístění staveb v [adresa].

15. Skutečnost, že na pozemek [číslo] PK, je třeba nahlížet jako na pozemek, který je součástí vojenské střelnice, a pozemek zastavěný s ohledem na funkčnost tohoto areálového celku, je doplněna ještě doklady Ministerstva obrany. Teprve Hospodářskou smlouvou ze dne [datum] předala [adresa] mimo jiné pozemek [číslo] dle PK přejímající organizaci, a to Investoru pozemních staveb města [adresa], když z výpisu knihovní vložky číslo [hodnota], [číslo] [číslo] je patrné, že byly již v roce 1956 vydané vyvlastňovací výměry a vlastnické právo vloženo pro Československý stát Ministerstvo národní obrany. Poněkud časově opožděné je usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], kterým se povoluje změna v zápisech pozemkové knihy, a to odepsání parcely číslo [hodnota] z vložky číslo [hodnota] do vložky číslo [hodnota]. Toto usnesení se odvolává na rozhodnutí [právnická osoba] v [adresa], ze dne [datum], tedy na důvod odnětí vlastnického práva předchůdkyni restituentky, podle něhož by s pozemkem dále nakládal stát - Krajská vojenská, ubytovací a stavební správa, sídlem [adresa]. Její složka tj. Vojenský stavební úřad pak vydává rozhodnutí o zboření stavby, a to, dřevěného přístřešku číslo [hodnota], dřevěného přístřešku číslo [hodnota] v prostorách střelnice, a to dne [datum] s tím, že před započetím prací je nutné objekty odpojit od všech inženýrských sítí – elektrické, plynovodní, vodovodní, kanalizační, atd. Dalším rozhodnutím téhož úřadu ze dne [datum] je rozhodnutí o zboření budovy číslo [hodnota] – stáje a dílny v [adresa] na střelnici, opět s pokynem, že před započetím bouracích prací je nutné objekty odpojit od inženýrských sítí. Z výpisu z pozemkové knihy vložky číslo [hodnota], tedy z té, do níž bylo povoleno odepsání pozemku číslo [hodnota] PK se podává, že v červenci 1936 bylo zapsáno vlastnické právo [jméno FO], předchůdkyni restituentky, když již v roce 1923 a 1927 bylo vloženo nájemní právo pro Československou státní vojenskou správu, a v roce 1952, poznamenáno vyvlastňovací řízení, což koresponduje se zápisem v knihovní vložce číslo [hodnota], v níž v roce 1956 je záznam o vložení vlastnického práva pro stát - Ministerstvo národní obrany na základě vyvlastňovacích výměrů ONV v [adresa]. Z toho je zřejmé, že nejen tyto doklady, ale i fotografie doložené žalobkyní svědčí o tom, že pozemek dle PK číslo [adresa] byl součástí majetku, který nejprve měl v nájmu stát, později ve vlastnictví a jednalo se o pozemek spravovaný Ministerstvem národní obrany, takže lze považovat celkem za logické, že v době odnětí se nejednalo o zemědělskou půdu využívanou k zemědělství, ale o nemovitost, která byla součástí vojenské střelnice. Z těchto dokladů je tedy zřejmé, že pozemek [číslo] PK již v době vlastnictví právní předchůdkyně žalobkyně, [jméno FO], nikdy nesloužil k zemědělskému podnikání, ale již v roce 1936 sloužil státu, a to jako vojenská střelnice, tedy jako plocha zastavěná k tomuto účelu nezbytnými stavbami tvořící jeden funkční celek, lhostejno, že tato vojenská střelnice spravovaná Ministerstvem národní obrany nebo v přenesené pravomoci Krajskou vojenskou ubytovací a stavební správou, ještě v roce 1966 nedoznala změny v označení katastrálních operátů. Nepochybné ovšem je, že se jedná o plochu zastavěnou, a to specifickými stavbami, v nichž některé byly odstraněny teprve po roce 1966, tedy několik let poté, co byl pozemek z vlastnictví [jméno FO] odňat. I když Regulační zastavovací plán potvrzený Ministerstvem veřejných prací v roce 1939, neztratil nic na své účinnosti, v roce 1960 pozemek [číslo] PK dle tohoto účinného plánu byl v době odnětí pozemkem zastavěným, tvořícím část funkčního celku vojenské střelnice obhospodařované státem prakticky od roku 1923. Stejně tak je nepochybné, že tento pozemek byl pozemkem zastavěným vzhledem k tomu, že teprve v roce 1966 nebo 1968 byl dán pokyn ke zbourání staveb sloužících funkci vojenské střelnice, a nepochybně v té době napojený na inženýrské sítě, když právě ze zmíněných rozhodnutí Vojenského stavebního úřadu z roku 1968 i z roku 1966 je patrné, že pro bourání dřevěných přístřešků, stájí a dílen je nutné objekty odpojit od inženýrských sítí. I v tom soud shledává okolnosti, pro které není důvod k použití srážek pro určení ceny stanovené znalcem [tituly před jménem] [jméno FO].

16. Soud tak nepovažuje za účelné ani provádění revizního znaleckého posudku s přihlédnutím k tvrzení žalované, že pokud podle Regulačního zastavovacího plánu měl být pozemek určen k zastavění a obsahuje plochy určené pro vlastní stavby, ale dále pro zahrady či veřejnou zeleň, neboť má-li soud určit cenu odňatého pozemku ke dni odnětí v roce 1960 v závislosti na jeho stavu, rozhodně nelze považovat pozemek číslo [adresa] za pozemek zemědělský, byť byl takto nadále v katastrálních operátech evidován. Návrh na provedení revizního posudku proto zamítl.

17. Soud tedy v návaznosti na poukaz odvolacího soudu ohledně možné předběžné otázky vyřešené v rámci řízení u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], s navazujícím rozsudkem Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka], a s ohledem na stvrzení znaleckého posudku a jeho doplnění znalcem při jeho výslechu v porovnání s výslechem svědka [tituly před jménem] [jméno FO] a v porovnání s provedenými důkazy, a to výpisy z knihovních vložek, týkajících se pozemku [číslo] PK a rozhodnutí Vojenského stavebního úřadu, jak jsou shora zmíněné, dospěl k závěru, že do dědictví po zemřelé žalobkyni náleží restituční nárok ve výši oceněné znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] ve znaleckém posudku číslo [spisová značka], ve smyslu § 28a zákona o půdě. Dle něho se poskytují náhrady v cenách platných ke dni [datum] a u nemovitých věcí v cenách podle vyhlášky číslo 182/88 Sb. ve znění vyhlášky číslo 316/1990 Sb., tedy tak, jak byl pozemek [tituly před jménem] [jméno FO] oceněn na částku odpovídající polovině nároku restituentky, to je 1 632 500 Kč. Zároveň je ovšem třeba zohlednit plnění ze strany žalované, a to ve výši 70 197,50 Kč, takže do dědictví po zemřelé žalobkyni by měla připadnout náhrada ve výši 1 562 302,50 Kč, když je to žalovaná, která takto určenou cenu odňatého pozemku neuznává a ve smyslu judikaturních závěrů postupuje svéhlavě a liknavě. V podstatě žalovaná brání ve smyslu § 11a zákona o půdě možnosti žalobkyně uplatňovat nároky v rámci veřejných nabídek a nelze proto odmítnout nárok uplatněný v soudním řízení jako nedůvodný.

18. Podle § 14 odst. 1 zákona o půdě, náleží oprávněné osobě náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydává a za který nebyl dosud poskytnut jiný pozemek. V tomto řízení uplatňuje žalobkyně nárok podle rozhodnutí [právnická osoba] – Krajského pozemkového úřadu pro [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne [datum], tedy pro nárok za nevydaný pozemek číslo [hodnota] dle PK, v katastrálním území [adresa]. Cena ve smyslu § 28a zákona o půdě je tedy určena znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] s přihlédnutím k poskytnutému plnění, takže neuspokojený nárok ve výši 1 562 302,50 Kč lze nárokovat mimo veřejné nabídky žalobou na nahrazení projevu vůle s vydáním náhradních pozemků v dispozici státu.

19. S ohledem na shora uvedené závěry o stavebním charakteru odňatého pozemku a jeho hodnotě, s přihlédnutím k dosud poskytnutému plnění žalovanou, lze uspokojit vyčíslený nárok z náhradních pozemků, s nimiž je [Jméno žalovaného] oprávněn hospodařit, a které lze převádět na restituenty s výjimkou uvedenou v § 6 zákona č. 503/2012 Sb. Žalobkyně po odvolacím řízení specifikovala nárok na vydání náhradních pozemků oproti stavu, kdy rozhodoval soud prvého stupně pouze tak, že u pozemku [číslo] v Katastrálním území [adresa], obec [adresa], požaduje takto označený pozemek na základě geometrického plánu vyhotovitele geodézie [právnická osoba]., [adresa] číslo [hodnota], podle něhož byly z pozemku [číslo] odděleny části dotčené stavbami pro které žalovaná namítala nepřevoditelnost pozemku. Správce pozůstalosti zemřelé žalobkyně tedy nárokuje pouze tu část pozemku, která není stavbami dotčena a má podle tohoto oddělení geometrickým plánem výměru 8 128 m2 a cenu 38 483 Kč. Pokud pak jde o cenu náhradních pozemků, byla určena znaleckými posudky [jméno FO], číslem [hodnota] oceňující náhradní pozemky v Katastrálním území [adresa], dále posudkem číslo [hodnota] oceňující pozemky v Katastrálním území [adresa], a posudkem číslo [hodnota] oceňující pozemky v Katastrálním území [adresa]. Ceny takto stanovené žalobkyně akceptovala a u pozemku číslo [číslo] v Katastrálním území [adresa] po oddělení geometrickým plánem pak provedla ve smyslu původně provedeného ocenění a výměry přepočet, a to na částku 38 483 Kč. S touto výší ovšem žalovaná nesouhlasila, naopak namítala částku 38 572, 80 Kč a žalobce tak ve svém písemném vyjádření ze dne [datum], částku namítanou ve výši 38 572,80 Kč učinil nespornou. Jde tedy o to, že cena pozemku v Katastrálním území [adresa] má hodnotu o 89, 80 Kč vyšší, než byla vyčíslena žalobkyní a promítá se do celkové částky ceny náhradních pozemků, právě o 89,80 Kč více. Proto správně je cena náhradních pozemků ve výši 555 296,29 Kč, a v tomto směru byla výše ceny náhradních pozemků zakomponována do textu smlouvy pro nahrazení projevu vůle. Z nároku žalobkyně ve výši 1 562 302,50 Kč, tak zůstává neuspokojený nárok ve výši 1 007 006,21 Kč, a to za odňatý a nevydaný pozemek číslo [hodnota] PK v Katastrálním území [adresa].

20. Pokud jde tedy o náhradní pozemky, nelze vydat jako náhradní ty pozemky, u kterých to § 6 zákona o pozemkovém fondu zakazuje, případně na základě judikaturních závěrů o nepřevoditelnosti. Podle názoru odvolacího soudu je pak třeba se vyjádřit ke konkrétním námitkám nepřevoditelnosti u některých pozemků. U pozemku číslo [číslo] a [číslo] v Katastrálním území [adresa], namítá žalovaná, že jde o pozemek, který je součástí obdělávaného rozsáhlého celku, dále, že pozemek je určen k plnění funkce ekologické stability, případně se na něm nachází odvodňovací zařízení nebo trubní kanál. Stejně tak u obou pozemků žalovaná namítala nedostatek samostatné přístupnosti. Námitka však není důvodem nevydatelnosti ve smyslu § 6 zákona o půdě, a otázka přístupnosti ani podle judikatury např. 28 Cdo 1275/2019, nebrání právním dispozicím takovým pozemkem. Soud tedy u pozemků v k. ú. [adresa], neshledává důvod nevydání pro žádný z namítaných argumentů žalovanou stranou. Ani nevhodnost pro zemědělské obdělávání z důvodu tvaru nebo zaklínění do obytné zástavby nezakládá překážku vydatelnosti. Pozemky nespadají pod přírodní rezervace ani pod národní parky, a nebrání vydání takového pozemku jako náhradního, když lze odkázat na rozhodnutí 28 Cdo 2191/2019 nebo 28 Cdo 4533/2018.

21. Stejně tak existence odvodňovacího zařízení, ochranného pásma vodního zdroje, trubní kanál, není překážkou převoditelnosti, a rovněž v tomto směru lze odkázat na rozhodnutí 28 Cdo 4325/2018. Pokud byly tyto námitky uplatňovány i ohledně dalších pozemků, platí závěry o možnosti jejich vydání jako pozemků náhradních i pro ostatní pozemky, nejen v katastrálním území [adresa].

22. Pokud byly namítány námitky, že jde o areálovou souvislost, v podstatě tato námitka u všech označených pozemků, s výjimkou pozemku [číslo] v Katastrálním území [adresa] je nepřiléhavá, neboť svědčí o tom, že se jedná o půdu zemědělsky obdělávanou a u žádného z pozemků na základě LPISu ani map, nevyplývá, že by nemohl svému účelu i nadále sloužit a nemohl být jako náhradní pozemek vydán v restituci. Areálová souvislost se zpravidla v rámci judikaturou zastávaných názorů váže ke stavbě, ať už obytné nebo průmyslové či jiné, tak aby funkční celek nebyl narušen. To v případě žádného z těchto nárokovaných pozemků nelze dovozovat.

23. U pozemku číslo [hodnota] a číslo [hodnota] v Katastrálním území [adresa], u něhož žalovaná namítala nevydatelnost, proto, že se jedná o součást územní rezervy silničního dopravního koridoru, což by bylo nutné považovat ve smyslu § 6 odst. 1 písmeno b) zákona č. 503/2012 za veřejně prospěšnou stavbu, soud proto vyžádal vyjádření odboru výstavby a územního plánování [právnická osoba]. Z něho vyplývá, že sice obec [adresa] má platný územní plán, ale jde o označení územní rezervy pro silnici druhé třídy a záměr není ani v územním plánu, ani v záměru územní rezervy vymezen jako veřejně prospěšná stavba pro kterou by bylo možné práva k pozemkům vyvlastnit. Aby mohla být práva k pozemkům odejmuta, muselo by dojít ke změně územně plánovací dokumentace a záměr by musel být vymezen jako veřejně prospěšná stavba. Na pozemku číslo [hodnota] je pak vymezeno veřejně prospěšné opatření systému ekologické stability, tedy lokální bio koridor. Jestliže v tomto případě pozemky nejsou do územního plánu nebo zásad územního rozvoje zahrnuty jako veřejně prospěšná stavba, a nelze za tímto účelem pozemky vyvlastňovat, není naplněn důvod nepřevoditelnosti pozemku, dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o pozemkovém fondu.

24. Pokud pozemek číslo [hodnota] v Katastrálním území [adresa] je podle [právnická osoba] územím, u něhož je evidováno veřejně prospěšné opatření, a to, systém ekologické stability - lokální biokoridor, pak stejně jako v ostatních případech takto uplatněné námitky je třeba odkázat na text ustanovení § 6 zákona o pozemkovém fondu, kdy přijaté opatření systému ekologické stability nebrání vydatelnosti pozemku pro restituční účely. Takové opatření nevylučuje jeho zemědělské využití, a lze odkázat opět na judikaturu shora uvedenou i další 28 Cdo 2191/2019, a na to, jak namítá žalující strana, že pozemky s biokoridory či systémy ekologické stability se dostávají do veřejných nabídek pozemkového fondu, což žalobkyně dokládá přehledem veřejných nabídek a není žádný důvod pro tak extenzivní výklad veřejné prospěšnosti či veřejného zájmu na ekologických opatřeních, které by bránily uspokojení restitučního nároku. Soud tedy nepovažuje ani tyto dva pozemky za nepřevoditelné, nehledě na to, že z LPISu je zřejmé, že jsou zemědělsky využitelné.

25. Další pozemky v Katastrálním území [adresa] a č. [hodnota], jsou namítané jako nevydatelné žalovanou stranou, vzhledem k tomu, že územní plán obce určuje pozemky jako plochy ke zvýšení akumulační schopnosti krajiny v místě historické vodní nádrže, a je tedy otázkou, zda veřejný zájem nepřevažuje na zachování vlastnictví žalované. Územní plán obce se zachováním historické vodní nádrže nespadá pod ustanovení § 6 zákona o pozemkovém fondu. Soud nevidí důvod, proč by měl mít přednost veřejný zájem na zachování pozemku pro akumulaci vod, před uspokojením restitučního nároku. Stejně tak jako v případě pozemku číslo [číslo] a č. [číslo] v k. ú. [adresa], jde o pozemky, které [právnická osoba] nabízí ve veřejných nabídkách (č. l. 439). Soud pak nevidí okolnosti, proč by měl převážit veřejný zájem oproti zájmu a nároku restituenta.

26. Pokud jde o pozemek číslo [číslo] v katastrálním území [adresa], vytýká odvolací soud soudu prvého stupně, že se dostatečně nevypořádal s tím, zda nepřevažuje veřejný zájem nad restitučním nárokem. Skutečnost, že pozemek byl zařazen do územního plánu obce pro přestavbu a bydlení za účelem zajištění výstavby domů, nepředstavuje překážku převoditelnosti pozemku pro účely restituce. I když jsou pozemky určeny územním plánem pro zastavění a bydlení, nenaplňuje to překážku § 6 odst. 1 písm. b) zák. č. 503/2012 Sb., neboť tato výjimka z vydatelnosti pozemku se vztahuje pouze k veřejně prospěšné stavbě nebo stavbě dopravní infrastruktury, což zahrnutí pozemku do územního plánu obce na přestavbu pro bydlení výjimku nenaplňuje. Navíc žalovaná sama poukazuje na to, že pozemek je využíván k zemědělskému obhospodařování jako součást rozsáhlého pole (což má být dán důvod výluky z náhradních pozemků), takže ani tato okolnost není důvodem k tomu, aby soud zkoumal hodnotový nepoměr pozemku č. [číslo] v k. ú. [adresa], je-li jeho cena ohodnocena znaleckým posudkem [jméno FO]. Stejně tak lze vztáhnout na hodnocení tohoto pozemku jako vhodného pro restituci stejnou situaci, která se týká žalovanou jiných pozemků nabízených ve veřejných nabídkách ve spise založených. Porovnáním takových nabídek, v nichž pozemky jsou zahrnuty do územního plánu pro účely výstavby, aniž by bylo patrné, že se jedná o veřejně prospěšné stavby nebo stavby dopravní infrastruktury, nelze zkracovat nárok restituenta, je-li zřejmé, že tento pozemek nelze pod výjimky uvedené v § 6 zákona o pozemkovém fondu zahrnout.

27. Namítaná nevydatelnost pozemku č. [číslo] v Katastrálním území [adresa], měla být rovněž důvodem k přehodnocení způsobilosti plnit roli náhradního pozemku, když námitky se týkaly toho, že pozemek je částečně zastavěný stavbami a je vymezen jako plocha izolační, ochranné a vyhrazené zeleně. U tohoto pozemku pak žalující strana nechala zpracovat geometrický plán, který oddělil část pozemku [číslo] v místech, kde je zastavěn stavbami, čímž je vyřešena situace tak, že tuto část pozemku žalující strana nenárokuje, a tudíž není třeba řešit, zda se jedná o pozemek zastavěný stavbou vylučující restituci. Zbývající část pozemku vyjádřená v geometrickém plánu ve výroku označeném znamená, že pozemek č. [číslo] má menší výměru než původně pozemek žádaný, a u něho již neplatí námitka pozemku zastavěného stavbami, ale pouze námitka, že je vymezen jako plocha izolační, ochranné a vyhrazené zeleně. Tato námitka nespadá pod výlukové důvody § 6 zákona o pozemkovém fondu, a jedná se o pozemek zemědělsky využitelný, jak vyplývá z LPISu k tomuto pozemku v k. ú. [adresa]. Žalující strana pak poukazuje na to, že i ve veřejných nabídkách žalované jsou nabízené náhradní pozemky, které jsou využívány jako zeleň v zástavbě. Jestliže takové pozemky s funkcí veřejné zeleně nabízí pozemkový fond ve veřejných nabídkách, není důvod, aby pozemek číslo [číslo] v k. ú. [adresa] oddělený geometrickým plánem, nemohl být v restituci vydán, plní -li funkci veřejné zeleně pouze proto, aby oddělil zemědělsky využitelný pozemek od areálu firmy, která na sousedním pozemku zemědělsky podniká Pak tato okolnost nenaplňuje výjimky § 6 zákona o pozemkovém fondu a nebrání vydání k restitučním nárokům.

28. Podepsaný soud tedy neshledal u označených náhradních pozemků důvody vyloučení těchto pozemků z restituce ve smyslu § 6 ani ve smyslu judikaturních důvodů. V této souvislosti žalující strana poukazuje na zásadu „in favorem restitutionis“, zdůrazňovanou v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. US 1703/09 ze dne 27. 11. 2012 a ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2021. Ve světle této zásady nevidí soud důvod k tomu, aby pozemky, u kterých žalovaná namítá nepřevoditelnost proto, že mají sloužit zájmu veřejnosti, ačkoliv jsou dosud pozemky zemědělskými a zemědělsky obhospodařovanými, upřednostnil jako pozemky nevhodné k náhradě, pokud tyto důvody nenaplňují zákonné předpoklady pro vyloučení pozemků z restituce. Protože soud shora dovodil oprávněnost nároku žalobkyně, liknavost a svévoli žalované strany při uspokojení restitučního nároku v důsledku jinak oceněného nároku než činila žalovaná strana a tedy možnost uspokojení nároku náhradními pozemky, které považuje za způsobilé nahradit alespoň z části restituční nárok vycházející z rozhodnutí [spisová značka], žalobě vyhověl, a to tak, že pro neuspokojený nárok žalobkyně ve výši 1 562 302,50 Kč nahradil projev vůle žalované s plněním ve formě náhradních pozemků, a to ve výši 555 296,29 Kč. Jedná se tedy o hodnotu majetku, který neuspokojuje nárok restituentky,v průběhu řízení zemřelé, do výše 1 007 006,21 Kč.

29. Náhrada nákladů řízení mezi účastníky se řídí předpoklady § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy úspěchem ve sporu žalobkyně, která uspěla i po odvolacím řízení. Proto má právo na náhradu nákladů řízení a to za právní zastoupení advokátem. Pokud jde o náklady řízení do vydání rozsudku soudem prvého stupně ze dne [datum], nemá soud důvod nic na vyčíslených nákladech právního zastoupení měnit. Nárok na odměnu advokáta za jeden úkon se počítá ve smyslu § 7 a § 11 advokátního tarifu tj. 10 540 Kč za jeden úkon. Žalobkyně nárokuje 21 úkonů, z toho jeden úkon ve dvojnásobné výši, protože se jednalo o účast na jednání přesahující dvě hodiny, a dále pak dva poloviční úkony, když soud nepřiznává odměnu za tyto úkony: odměnu za sepsání doplnění důkazů ze dne [datum], sepsání návrhu na změnu žaloby ze dne [datum], sepsání návrhu na částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum], sepsání návrhu na změnu žaloby ze dne [datum], sepsání návrhu na připuštění změny žaloby ze dne [datum], sepsání návrhu na delegaci ze dne [datum], sepsání částečného zpětvzetí ze dne [datum]. Soud posoudil již v době vydání původního rozsudku situaci tak, že se jednalo o výlučně dispozitivní úkony žalující strany, závislé pouze na jejím uvážení rozsahu uplatněného nároku a změny, které sice souvisí s rozsahem uplatněného nároku, žalovaná strana tyto dispozice nemohla nikterak ovlivnit, a také neměly vliv na výsledek sporu. Soud tedy přiznává v této fázi pouze patnáct úkonů, dále pak patnáct režijních paušálů po 300 Kč, náhradu za ztrátu času při cestě advokáta k procesnímu soudu a zpět, a to ke čtyřem jednáním v rozsahu 36 půlhodin po 100 Kč ve smyslu § 13 a § 14 vyhlášky č. 177/96 Sb. Dále přiznává i náklady cestovného k jednáním [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], vždy při ujetí 304 Km, automobilem BMW X4, s průměrnou spotřebou 6,4 l/100 Km podle ceny paliva, která se lišila v době konání jízdy, takže se jednalo o cestovné ve výši 1 003,20 Kč, dále 1 915,20 Kč, dále 2 340,80 Kč a dále 2 371,20 Kč. K tomu pak přiznal soud DPH a celkové náklady ke dni vyhlášení rozsudku [datum], vyčíslil na 210 698 Kč, splatné k rukám advokáta. Tyto náklady, tedy přiznává i po odvolacím řízení, a poté přiznává náhradu nákladů za další úkony advokáta, a to vyjádření ze dne [datum], účast u jednání [datum], dále dne [datum] a dále [datum]. K dalším úkonům s odměnou advokáta počítá soud ještě s vyjádřením z [datum] a repliku k vyjádření ze dne [datum]. Pokud jde o repliku označenou žalobkyní ze dne [datum], nebyla ve spise doložena. S polovičními úkony pak počítá soud v případě specifikace žaloby z [datum] a další specifikace s připojením geometrického plánu ze dne [datum], kdy tyto úkony počítá v hodnotě poloviny, prakticky z toho důvodu, že nešlo o podstatnou změnu žalobního nároku, ale pouze specifikace s ohledem na námitky protistrany týkající se náhradních pozemků. Celkem lze tedy počítat s osmi úkony, kdy náleží odměna za jeden úkon ve výši 10 380 Kč, a to z toho důvodu, že punktum ze kterého žalobkyně vychází, činí v rámci odvolacích úkonů 516 723,47 Kč, tedy hodnotu pozemků, které žalobkyně nárokovala vydat (v nižší částce, než je přiznávána). K osmi úkonům náleží odměna ve výši 83 040 Kč, a dále pak jde o osm režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu, náhradu cestovného, rovněž ve smyslu § 13 advokátního tarifu a prováděcích předpisů určujících výši ceny pohonných hmot a sazby náhrady za ujeté kilometry. Vždy se jedná o použití osobního automobilu BMW X4 ze sídla advokáta do místa soudu a zpět k jednáním procesního soudu v Domažlicích při ujetí 310 Km, s průměrnou spotřebou motorové nafty 6,4 l/100 Km, když cena paliva dne [datum], činila 44,10 Kč a cena náhrady 5,20 Kč, takže cestovné činí 2 511 Kč, dále při jednání [datum] činila cena paliva 34,40 Kč a cena náhrady 5,20 Kč, tedy cestovné představuje 2 325 Kč a při jednání [datum] činila cena paliva 38,90 Kč a cena náhrady 5,20 Kč, takže cestovné představuje 2 387 Kč. V souvislosti s cestovným pak náleží náhrada za promeškaný čas advokáta cestou, a to do místa procesního soudu a zpět do sídla advokáta ke každému z označených ústních jednání za 24 půlhodin po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu, tedy ve výši 2 400 Kč. Celkem tyto náklady činí 95 190 Kč a k tomu pak DPH na základě osvědčení advokáta o plátci daně a § 14a advokátního tarifu a § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady i s DPH a doložením technického průkazu o použitém automobilu k jednáním u procesního soudu po odvolání, představují 115 179,90 Kč, a spolu s přiznanou částkou za řízení do vyhlášení původního prvostupňového rozsudku ve výši 210 698 Kč, přestavují náklady žalující strany 325 877,90 Kč splatných k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

30. Státu vznikly výdaje zaplacením znalečného [tituly před jménem] [jméno FO], které nelze žalující straně, mající ve sporu úspěch, uložit, a žalovaná je osvobozena od povinnosti platit soudní poplatky, a tedy ani jí nelze náklady znalečného uložit.

31. Vzhledem k tomu, že při nahrazení projevu vůle žalované, dochází u pozemku číslo [číslo] v Katastrálním území [adresa] ke změně výměry v nových hranicích odděleného pozemku geometrickým plánem, je třeba, aby tento geometrický plán byl součástí soudního rozhodnutí, jímž se projev vůle žalované strany nahrazuje s ohledem na případný zápis v Katastru nemovitostí po právní moci rozhodnutí, popřípadě po projednání dědictví zemřelé restituentky, když ke správě jejího majetku byl zůstavitelkou povolán správce pozůstalosti [Jméno účastníka]. Jeho postavení na straně žalující jako správce pozůstalosti, řeší rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1286/2021 ze dne 31. 8. 2021, na které soud odkazuje.