5 C 265/2023 - 45

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený opatrovníkem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/1] o zaplacení 113.498,13 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 29.000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25 % od 13.3.2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení 108.829, 92 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25 % jdoucími z částky 60.206,70 Kč od 15.12.2022 do 12.3.2024 a dále jen z částky 31.206,70 Kč od 13.3.2024 do zaplacení a s úroky ve výši 23,43 % ročně jdoucími z částky 30.404,10 Kč od 15.12.2022 do zaplacení, s úroky ve výši 24,57 % ročně jdoucími z částky 10.231,54 Kč od 15.12.2022 do zaplacení, s úroky ve výši 29 % ročně jdoucími z částky 19.571,06 Kč od 15.12.2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na účet Okresního soudu v Nymburce náhradu nákladů řízení co do 58 %, tak jak budou vyčísleny v samostatném usnesení tohoto soudu do tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila zejména tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], uzavřela s žalovaným postupně ve dvou případech smlouvu o spotřebitelském úvěru a v jednom případě smlouvu o zápůjčce. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovaný byl vyzván ke splnění dluhu předžalobní výzvou k plnění. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrových smluv posuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry především na základě zhodnocení informací a dokladů požadovaných a získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly ověřeny zejména výplatními páskami, pracovní a nájemní smlouvou. Žalovaný dále prohlásil, že poskytl právní předchůdkyni žalobkyně úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné k posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného a nebylo její povinností prověřovat, zda se žalovaná nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti dle ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nelze přehlédnout, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1.12.2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy (§ 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru). V dané věci však tato tříletá promlčecí lhůta již uplynula, žalovaný tak již nemůže neplatnost smlouvy ani namítat. Dále žalobkyně k jednotlivým závazkům uvedla, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] pod č. [tel. číslo] byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal zaplatit v 24 měsíčních splátkách po [částka] spolu s poplatkem ve výši [částka], jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši [částka] a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši [částka]. Poslední splátku žalovaný uhradil dne [datum], celkem na tuto smlouvu uhradil [částka]. Žalovaný je pak povinen uhradit částku ve výši [částka] (dlužná jistina ve výši [částka], poplatek ve výši [částka]), kapitalizované úroky ve výši [částka], kapitalizované úroky z prodlení ve výši [částka], úroky ve výši 29% ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] pod č. [tel. číslo] byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal hradit v 18 měsíčních splátkách po [částka]. V souvislosti s tímto spotřebitelským úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši [částka], jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], s úrokovou sazbou ve výši 24,57 % ročně, a částku za zpracování úvěru a za další péči o zákazníka ve výši [částka]. Poslední splátku žalovaný uhradil dne [datum], celkem na tuto smlouvu uhradil [částka]. Žalovaný je tak povinen na tuto smlouvu uhradit částku ve výši [částka] (dlužná jistina ve výši [částka], poplatek ve výši [částka]), kapitalizované úroky ve výši [částka], kapitalizované úroky z prodlení ve výši [částka], úroky ve výši 24,57% ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Konečně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] pod č. [tel. číslo] byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal hradit v 21 měsíčních splátkách po [částka] spolu s poplatkem ve výši [částka], jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], s úrokovou sazbou ve výši 23,43 % ročně, a částku za zpracování úvěru ve výši [částka] a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka]. Poslední splátku žalovaný uhradil dne [datum]. Celkem na svůj dluh uhradil [částka]. Žalovaný je tak povinen na tuto smlouvu uhradit částku ve výši [částka] (dlužná jistina ve výši [částka], poplatek ve výši [částka]), kapitalizované úroky ve výši [částka], kapitalizované úroky z prodlení ve výši [částka], úroky ve výši 23,43% ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.

3. V řízení se přitom jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Bulharské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 62 odst. 1 Nařízení Brusel I bis pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Nařízení neobsahuje explicitní úpravu soudní příslušnosti pro řízení proti osobám neznámého pobytu; rozlišuje mezi osobami, které mají bydliště na území některého členského státu (příslušnost se určuje podle článků 4 a 5 Nařízení), a osobami, které nemají bydliště na území některého členského státu (příslušnost se až na výjimky určuje v každém členském státě podle jeho vlastních právních předpisů - viz článek 6 Nařízení). Skutečnost, že žalovaný je neznámého pobytu, tzn. nelze určit, zda má bydliště na území některého členského státu či vně Evropské unie, nemůže bez dalšího znamenat, že by Nařízení neumožňovalo otázku příslušnosti osloveného soudu k projednání žaloby proti osobě neznámého pobytu posoudit. Podle Nařízení lze postupovat i v případě takových žalob, resp. nebrání tomu, aby bylo použito ustanovení národního práva, které umožňuje vést řízení proti osobě, jejíž pobyt není znám. Nelze-li příslušnost určit podle Nařízení proto, že žalovaný je neznámého pobytu, tzn. nelze určit, zda má bydliště na území některého členského státu či mimo Evropskou unii, musí být určena (řešena) podle vnitrostátního práva osloveného soudu, v daném případě podle vnitrostátních procesních pravidel České republiky, konkrétně pak dle ustanovení § 86 o.s.ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.5.2011, sp.zn. 33 Cdo 2485/2008). V dané věci se soudu nepodařilo zjistit bydliště žalovaného. Soud nemá ani žádné průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má skutečné bydliště mimo území Evropské unie. Vlastním šetřením soud zjistil, že poslední známé bydliště žalovaného bylo na adrese [adresa]. Ve smyslu ustanovení § 86 o.s.ř. ve spojení s čl. 4 odst. 1 Nařízení proto soud dospěl k závěru, že lze v projednávané věci určit mezinárodní příslušnost soudů České republiky jakožto soudů členského státu, na jehož území měl žalovaný poslední známé bydliště.

4. Pokud jde o hmotné právo je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 3 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. V daném případě byla volba provedena vždy v jednotlivých smlouvách o zápůjčce ve spojení s obchodními podmínkami, a to odkazem na právní řád České republiky. Rozhodné je tak právo české.

5. V souvislosti se zjišťováním místa faktického pobytu žalovaného jako cizince, kterého se na adrese místa jeho posledního známého pobytu nepodařilo obeslat, učinil soud v rámci místního šetření zjištění, že žalovaný se na uvedené adrese fakticky již delší dobu nezdržuje. V návaznosti na zjištěné skutečnosti proto soud žalovanému s odkazem na ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanovil opatrovníka z řad advokátů.

6. Opatrovník s žalobou nesouhlasil a zejména namítal, že všechny 3 smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné, a to jak ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tak ve smyslu ustanovení § 1796 občanského zákoníku. Předmětné smlouvy vykazují znaky lichvy a zároveň je ze smluvní dokumentace patrné, že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy neposoudila úvěruschopnost žalovaného důkladně na základě nezbytných spolehlivých informací. Zdůraznil, že se v daném případě jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Poukázal na rozpory v jednotlivých zákaznických kartách s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně sice zkoumala příjmy žalovaného, ale ověřena je vždy jen část uváděných příjmů. Uváděné výdaje ve výši 4.000 Kč, respektive 5.000 Kč by nestačily na pokrytí nájemního bydlení žalovaného, natož na celkové živobytí při uváděném počtu tří vyživovaných osob. Žalobkyně tak má nárok jen na úhradu jistiny po započtení zaplacených splátek, a to v přiměřené době (§ 87 odst. 1, věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru).

7. Z listiny označené jako „[Anonymizováno] o [Anonymizováno] – [Anonymizováno] v [Anonymizováno]“ č. [tel. číslo] ze dne [datum] a z tabulky umoření k této smlouvě má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba], IČO: [IČO], se sídlem [adresa], jako věřitelkou a žalovaným jako zákazníkem (dlužníkem) byla uzavřena smlouva, na základě které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému při jejím podpisu peněžní prostředky v hotovosti ve výši [částka]. Naproti tomu se žalovaný zavázal vrátit částku v celkové výši [částka], a to ve 24 měsíčních splátkách po [částka] s tím, že první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději do konce měsíce srpna 2019 a každou následující splátku vždy nejpozději do konce následujícího měsíce. Částka 81.587 Kč kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši [částka] zahrnovala též sjednaný úrok ve výši [částka], odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši [částka], poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši [částka] a doplňkové pojištění v celkové výši [částka]. Úroková sazba byla sjednána na 29 % p.a., roční procentní sazba nákladů byla spočítána na 107,74 %. Obsahem smlouvy je mj. i prohlášení zákazníka o tom, že poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnuté peněžní prostředky. Žalovaný na tento svůj závazek uhradil celkem částku [částka].

8. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z průkazu o povolení k pobytu č. VA304366 platného od dne [datum]. Žalovaný uvedl, že je ženatý, má celkem [hodnota] vyživovací povinnosti a žije v nájemním bydlení. Nájemní smlouva předložena nebyla. Žalovaný uvedl, že pracuje jako mechanik kolejových vozidel u společnosti [právnická osoba]., se sídlem [adresa], a jeho čistý měsíční příjem je ve výši [částka]. Tento příjem byl ověřen ze dvou výplatních pásek (5,6/19). Další příjem domácnosti byl uveden ve výši [částka], ale tento příjem nebyl nijak ověřován. Výdaje žalovaný uvedl ve výši [částka] měsíčně a tyto výdaje byly výslovně uvedeny jako odhadované. Žalovaný uvedl, že nemá žádné splátky úvěrů. Žalovaný dále uvedl, že nemá kreditní kartu a má bankovní účet. Výpis z bankovního účtu však prověřován nebyl.

9. Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ č. [tel. číslo] ze dne [datum] a z tabulky umoření k této smlouvě má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba], IČO: [IČO], se sídlem [adresa], jako věřitelkou a žalovaným jako zákazníkem byla uzavřena smlouva, na základě které se uvedená společnost zavázala poskytnout při jejím podpisu peněžní prostředky v hotovosti ve výši [částka]. Naproti tomu se žalovaný zavázal vrátit částku v celkové výši [částka], a to v 18 měsíčních splátkách po [částka] s tím, že první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději do konce měsíce ledna 2020 a každou následující splátku vždy nejpozději do konce následujícího měsíce. [adresa].297 Kč kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši [částka] zahrnovala též sjednaný úrok ve výši [částka] a částku označenou jako poplatek za zpracování úvěru, garance celkové ceny a péči o zákazníka, atd. ve výši [částka]. Úroková sazba byla sjednána na 47 % p.a., roční procentní sazba nákladů byla spočítána na 131,27 %. Obsahem smlouvy je mj. i prohlášení zákazníka o tom, že poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnuté peněžní prostředky. Žalovaný na tento svůj dluh uhradil částku ve výši [částka].

10. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z průkazu o povolení k pobytu č. [Anonymizováno] platného od dne [datum]. Žalovaný uvedl, že je ženatý, má celkem [hodnota] vyživovací povinnosti a žije v nájemním bydlení. Nájemní smlouva předložena nebyla. Žalovaný uvedl, že pracuje jako mechanik kolejových vozidel u společnosti [právnická osoba]., se sídlem [adresa], a jeho čistý měsíční příjem byl uveden již ve výši [částka]. Tento příjem byl ověřen ze tří výplatních pásek (10, 11, 12/19). Další příjem domácnosti byl uveden naopak v nižší výši [částka], ale tento příjem nebyl nijak ověřován. Výdaje žalovaný uvedl ve výši [částka] měsíčně a tyto výdaje byly výslovně uvedeny jako odhadované. Žalovaný dále uvedl, že účelem spotřebitelského úvěru je refinancování. V té souvislosti u svých výdajů uvedl, že má u [právnická osoba] splátky ve výši [částka] měsíčně a jiné splátky ve výši [částka] měsíčně, když současně bylo zaškrtnuto, že žalovaný má další úvěry a kreditní kartu. Žalovaný měl bankovní účet. Výpis z bankovního účtu prověřován nebyl.

11. Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ č. [tel. číslo] ze dne [datum] a z tabulky umoření k této smlouvě má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba], IČO: [IČO], se sídlem [adresa], jako věřitelkou a žalovaným jako zákazníkem byla uzavřena smlouva, na základě které se uvedená společnost zavázala žalovanému při jejím podpisu poskytnout v hotovosti peněžní prostředky ve výši [částka]. Naproti tomu se žalovaný zavázal vrátit částku v celkové výši [částka], a to v 21 měsíčních splátkách po [částka] s tím, že první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději do konce měsíce července 2020 a každou následující splátku vždy nejpozději do konce následujícího měsíce. [adresa].013 Kč kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši [částka] zahrnovala též sjednaný úrok ve výši [částka], částku za zpracování úvěru ve výši [částka], a částku za službu flexibilního a komfortního splacení ve výši [částka]. Úroková sazba byla sjednána na 86 % p.a., roční procentní sazba nákladů byla spočítána na 137,26 %. Obsahem smlouvy je mj. i prohlášení zákazníka o tom, že poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnuté peněžní prostředky. Žalovaný na tento závazek uhradil jen částku ve výši [částka].

12. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z průkazu o povolení k pobytu č. [Anonymizováno] platného od dne [datum]. Žalovaný uvedl, že je ženatý, má 3 vyživovací povinnost a žije v nájemním bydlení. Nájemní smlouva předložena nebyla. Žalovaný uvedl, že pracuje jako mechanik u společnosti [právnická osoba]., se sídlem [adresa], a jeho čistý měsíční příjem byl uveden ve výši [částka]. Tento příjem byl ověřen ze dvou výplatních pásek (5,6/20). Další příjem domácnosti byl uveden ve výši [částka], ale tento příjem nebyl nijak ověřován. Výdaje žalovaný uvedl ve výši [částka] měsíčně a tyto výdaje byly opět výslovně uvedeny jako odhadované. Žalovaný dále uvedl, že účelem spotřebitelského úvěru je mimo jiné refinancování. V té souvislosti u svých výdajů uvedl, že má u [právnická osoba] splátky ve výši [částka] měsíčně. Dále bylo zaškrtnuto, že žalovaný nemá další úvěry u jiných společností a že nemá kreditní kartu. Žalovaný měl bankovní účet. Výpis z bankovního účtu nebyl předložen.

13. Z listiny označené jako „dohoda o prodloužení nájemní smlouvy o nájmu bytu“ ze dne [datum] má soud prokázáno, že na jejím základě byl mezi pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem prodloužen nájem bytu v domě č.p. 195 v k. ú. [adresa] s tím, že ke dni [datum] tento nájem skončí bez dalšího.

14. Z výplatních pásek žalovaného za období květen a červen 2020 má soud prokázáno, že žalovanému byla v měsíci květnu vyplacena čistá mzda ve výši [částka] a v měsíci červnu ve výši [částka].

15. Z listiny označené jako „dohoda o změně pracovní smlouvy“ ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalovanému byl pracovní poměr na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] změněn s účinností od [datum] na dobu neurčitou.

16. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společností [právnická osoba], IČO: [IČO] a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovaným.

17. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne [datum] na adresu [adresa], zaslána výzva k zaplacení dlužné částky a současně byl vyrozuměn o postoupení pohledávek.

18. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne [datum] a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne [datum] na adresu [adresa], zaslána výzva k dobrovolné úhradě dlužné částky v celkové výši [částka] ve lhůtě nejpozději do [datum].

19. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci.

20. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

21. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

28. Podle § 1880 odst. 1 a 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (2) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

29. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

30. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

31. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byly postupně uzavřeny celkem [hodnota] smlouvy o zápůjčce. Současně se však vždy jedná o spotřebitelský úvěr (ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru) a spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru zavedl do právního řádu povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j. 1 Afs 94/2009 - 56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními.

32. Za rozhodující pro právní posouzení této věci proto soud považoval skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, resp. nejsou-li o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet důvodné pochybnosti. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C-679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že „články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do [datum] výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

33. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Především je třeba zdůraznit, že ze všech 3 zákaznických karet je zřejmé, že společnost [právnická osoba] při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala zcela formálně, a to s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána (s kladným výsledkem). Především nelze přehlédnout, že žalovaný uváděl, že má vyživovací povinnost ke 3 osobám, tj. rodinná domácnost byla 4členná. Výdajová stránka rozpočtu takového rodinného společenství byla zcela zjevně podhodnocená, když výdaje v tomto směru byly „jen“ ve výši [částka], resp. [částka]. Navíc tyto výdaje byly výslovně označeny jako „odhadované“. Z hlediska kvalifikované pečlivosti bylo třeba, aby byly doloženy výdaje spojené s bydlením. V tomto směru nebylo ze strany poskytovatelky zápůjčky ničeho požadováno. Takový postup se jeví jako odpovědný i vzhledem k tomu, že žalovaný dokládal měsíční příjem v nikterak vysoké výši (18.336,-; 25.942,-;20.420,-). Žalovaný uváděl, že sice mají další příjmy domácnosti, ale tyto opět nebyly nijak vysoké (rozmezí od 15.244,- do 18.198,-). Tyto další příjmy však nebyly nijak blíže zjišťovány ani ověřovány. Není vůbec zřejmé, odkud jsou tyto příjmy tedy získávány. Vše tak nasvědčuje tomu, že zde jednoznačně existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet a žalobkyně jeho osobní, výdělkové a majetkové poměry ani v jednom případě řádně nezkoumala. Takový postup lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného sjednané zápůjčky splácet.

34. S ohledem na výše uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřené smlouvy o zápůjčce jsou dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. neplatné, když žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem tohoto postupu, tj. nesplnění zákonné povinnosti je vždy absolutní neplatnost dotčené smlouvy o zápůjčce a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele.

35. V řízení pak bylo prokázáno, že v případě zápůjčky ze dne [datum] žalovaný v hotovosti převzal částku [částka] a je tak povinen ji žalobkyni vrátit. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaný na tento svůj dluh uhradil již celkem částku [částka] a v plném rozsahu tak zaplatil jistinu [částka]. Za této situace tak není povinen na tento svůj závazek již cokoliv splácet. V případě zápůjčky ze dne [datum] žalovaný v hotovosti převzal částku [částka] a je tak povinen ji žalobkyni vrátit. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaný na tento svůj dluh zaplatil [částka], k zaplacení tak zbývá [částka] (15.000,- - 11.000,-). Konečně v případě zápůjčky ze dne [datum] žalovaný v hotovosti převzal částku [částka] a je tak povinen ji žalobkyni vrátit. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaný na tento svůj dluh zaplatila jen [částka], k zaplacení tak zbývá 25.000 Kč (32.000,- - 7.000,-).

36. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 29.000 Kč (4.000,- + 25.000,-) se pak stal splatným dnem [datum], tedy dnem, kdy byla žalovanému, resp. jeho opatrovníkovi doručena žaloba. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky úrok z prodlení v zákonné výši od [datum], neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 14,75 % p.a., žalobkyni však byl přiznán úrok z prodlení v požadované (nižší) výši 8,25 % p.a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).

37. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouvy o zápůjčce jsou neplatné, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků a poplatků včetně kapitalizovaného a dalšího odpovídajícího příslušenství zamítnout (výrok II.).

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byl žalovaný oproti žalobkyni úspěšný v poměru 79 % a 21 % neúspěšný. Žalovanému tudíž náleží 58 % nákladů. V daném případě byl žalovaný zastoupen ustanoveným advokátem - opatrovníkem.

39. Podle § 140 odst. 2 o.s.ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu.

40. O nákladech, které je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému na účet státu, bude rozhodnuto dodatečně samostatným usnesením, neboť ke dni vyhlášení rozsudku nebyla jejich výše známa (výrok III.).

Poučení