5 C 268/2021 - 488

Rubrum

Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Paloučkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] žalobkyně: [Jméno žalobkyně], [Anonymizováno]., narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] proti žalované: [Jméno žalované A], narozená [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] zastoupená advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] žalované: [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] zastoupená advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] žalované: [Jméno žalované C]., IČO [IČO žalované C] sídlem [Adresa žalované C] zastoupená advokátem [Jméno advokáta E] sídlem [Adresa advokáta E] o žaloba o stanovení povinnosti žalovaných zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobců takto:

Výrok

I. Žaloba žalobců, aby žalované byly povinny se zdržet zásahu do vlastnického práva žalobců v podobě obtěžování vznikajícím hlukem z prováděné předškolní výchovy, vzdělávání, zájmové činnosti a her dětí z pozemků parcela č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parcela č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parcela č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] na pozemky žalobců, parcela č. st. [Anonymizováno], parcela č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parcela č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], a kouřem z venkovního ohniště a venkovní kuchyně z pozemku parcela [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v době příslušeného školního roku od 1. 9. do 30. 6., v týdnu od pondělí do čtvrtka, v denní době od 7:30 do 16:30 hodin, se zamítá.

II. Žalované jsou povinny se zdržet zásahu do vlastnického práva žalobců v podobě obtěžování vznikajícím hlukem v souvislosti s provozováním letních příměstských táborů z pozemku parcela. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parcely č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parcely č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] na pozemek žalobců parcela č. st. [Anonymizováno], parcela č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parcela č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a kouřem z venkovního ohniště a venkovní kuchyně z pozemku parcela č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], v době letních prázdnin ve čtyřech týdenních cyklech, v denní době od 7:30 do 16:30 hodin.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou u Okresního soud v Českém Krumlově dne 24. 8. 2021 domáhali původně vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovaným zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobců v podobě obtěžování vnikajícím nadměrným hlukem z prováděné předškolní výchovy, vzdělávání, zájmové činnosti a her dětí a kouřem z venkovního ohniště a venkovní kuchyně z pozemku parcela č. St. [Anonymizováno], parcela č. St. [Anonymizováno], parcela č. St. [Anonymizováno], parcela č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parcela č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parcela č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vše v k. ú. [adresa], a to na pozemky žalobců parcela č. St. [Anonymizováno], parcela č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parcela č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vše v k. ú. [adresa]. Uvedli, že žalované ruší žalobce imisemi nad míru přiměřenou poměrům. Po několika změnách byla připuštěna změna žaloby na petit uvedený ve výroku I. a II. rozsudku.

2. Žalované se žalobou nesouhlasily. Namítly nedostatek pasivní legitimace, když tvrzený hluk ze strany žalobců nepůsobí žalované. Potvrdily, že spolek [právnická osoba]. má sídlo na adrese [adresa] a v místě probíhá činnost spolku, avšak ta probíhá i mimo adresu [adresa]. Intenzita hluku z činnosti spolku však není nepřiměřená, nepřekračuje stanové hygienické limity ohledně hluku a naopak je obvyklá, když instituce činné v oblasti školní a mimoškolní činnosti dětí se zcela obvykle nacházejí v sousedství bytových domů, nikoliv v lokalitách průmyslových areálů. Žalované rozporovaly názor žalobců, že by jejich nemovitost na stavební parcele č. [hodnota], jejíž součástí je stavba rodinného domu čp. [Anonymizováno], byla využívána v rozporu s účelem užívání. Také rozporovaly, že by činností spolku byl obcházen zákon. Žalovaná č. [hodnota] [právnická osoba]. prostřednictvím svého zástupce uvedla, že v místě sídla spolku [právnická osoba] organizuje rozličné tvůrčí, vzdělávací, pohybové, hudební, výtvarné aktivity, které většinou probíhají od pondělí do čtvrtka v 7.30 – 16.30 hodin. Průměrně se aktivit účastní 12 dětí ve věku 3 – 7 let, v odpoledních hodinách se k nim připojuje několik dospělých. Program venku probíhá obvykle od 10 do 12 hodin, následně pak od 14.30 do 16.30 hodin. V době letních prázdnin organizují denní tábory od 7.30 do 16.00 hodin, pondělí až pátek. Imise z provozu spolku pokládají za přiměřené, které neobtěžují okolí. [adresa] a domem žalobců je navíc na hranici pozemku porost keřů a stromů, které hluk značně tlumí. Spolek je přesvědčen, že intenzita hluku z jeho činnosti není nepřiměřená a nepřekračuje stanové hygienické limity ohledně hluku a je obvyklá. Činnost žalobců je naopak mnohdy hlučnější, když schválně v době probíhajících aktivit spolku pustí u hranice pozemku nahlas rádio nebo nechají v době poledního odpočinku dětí běžet naprázdno cirkulárku, sekají trávu u hranice pozemku a podobně. Žalovaní namítali, že žalobci se nyní domáhají odstranění jakéhokoliv hluku a jakéhokoliv kouře, když se tak žalobou fakticky domáhají, aby byla činnost spolku zcela zakázána. Obč. zákoník však takto formulovanému petitu neodpovídá, když chrání pouze před rušením nad míru přiměřenou poměrům, nikoliv před veškerým rušením. Pokud jde o činnost v provozování příměstských táborů, žalovaná č. [hodnota] provozuje pouze tři turnusy, nikoliv čtyři. Žalobci neprokázali takovou intenzitu imisí, která by nebyla přiměřená místním poměrům. Učinili také mnohá opatření k tomu, aby vzniklé imise snížili. I po poslední změně žaloby všichni žalovaní navrhli žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

3. Pokus o smírné vyřešení sporu: Účastníci se prostřednictvím svých právních zástupců pokoušeli věc mimosoudně vyřešit, toto se však nepodařilo. Rovněž soud se pokoušel opakovaně vést účastníky k mimosoudnímu vyřešení sporu, eventuálně k uzavření soudního smíru, avšak ani tyto snahy soudu nepřinesly výsledek. Sami účastníci následně uvedli, že smírné vyřešení sporu nevidí jako reálné, když vztahy mezi nimi jsou příliš vyhrocené.

4. Soud v řízení po provedeném dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Předžalobní výzva: Z emailové komunikace zástupce žalobců vyplývá, že zástupci žalovaných byl poslán dopis ze dne 30. 4. 2021 ohledně odstranění závadného stavu, když se zástupce žalobců pokusil vymezit řešení a jistá omezení v činnosti spolku. Žalovaní dopisem ze dne 18. 3. 2021 odmítli, že by provoz spolku omezoval žalobce způsobem nepřiměřeným místním poměrům a že by provoz spolku byl v rozporu s územní dokumentací obce daného místa.

6. Vlastnické právo k nemovitostem: Z předložených výpisů z katastrů nemovitostí pro k. ú. a obec [adresa], zapsané u [právnická osoba] pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště [adresa], bylo zjištěno, že na LV [Anonymizováno] je zapsáno vlastnické právo žalobců k stavební parcele č. [hodnota], parcele č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parcele č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Vlastnické právo žalované [Jméno žalované A] k parcele č. st. [Anonymizováno], parcele č. st. [Anonymizováno], parcele č. st. [Anonymizováno], parcele č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parcele č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parcele č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], bylo zjištěno z výpisů katastru nemovitostí LV [Anonymizováno] pro k. ú. a obec [adresa]. Z dalšího výpisu z katastru nemovitostí LV [Anonymizováno] pro k. ú. a obec [adresa] bylo zjištěno, že [Jméno žalované B] a [Jméno žalované A] jsou podílovými spoluvlastníky, každá jednou polovinou rodinného domu čp. [Anonymizováno], postaveného na stavební parcele č. [hodnota].

7. Účel, k němuž jsou nemovitosti určeny: V katastru nemovitostí je nemovitost čp. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] zapsána jako rodinný dům. Podle územního plánu obce [adresa] dům čp. [Anonymizováno] je postaven v oblasti vedené jako plocha bydlení v rodinných domech. Podle územního plánu obce [adresa], strana 10, 50 a 51, jsou plochy bydlení v rodinných domech – venkovské – BV vymezeny za účelem zajištění podmínek pro bydlení v kvalitním prostředí umožňující nerušený a bezpečný pobyt a každodenní rekreaci obyvatel, dostupnost veřejných prostranství a občanského vybavení, když toto je uvedeno pod první odrážkou bodu 9.6 stanovení podmínek pro využití ploch s rozdílným způsobem využití. Dům stojící na parcele č. [hodnota] patří do této plochy bydlení v rodinných domech. Podle vyjádření Obce [adresa] činnost žalované č. [hodnota] na nemovitostech ostatních žalovaných není v rozporu s územním plánem.

8. Zapsaný spolek (žalovaná č. [právnická osoba] úplného výpisu spolkového rejstříku vedeného u Krajského soudu v [adresa], oddíl L, vložka 8419, bylo zjištěno, že 30. 8. 2019 byl zapsán spolek s názvem [právnická osoba]., se sídlem [adresa], IČ [IČO žalované C], když právní formou je spolek. Bod bodem b) účelu je zřízení a provoz [právnická osoba]. určené pro předškolní výchovu dětí a pod bodem f) vytváření požitkových programů pro mateřské školy a školy, pod bodem e) předávání znalostí a dovedností v oblasti ochrany přírody, zdravého životního stylu, hospodaření s domácími zvířaty a pěstování v rámci soběstačného zahradnictví, tzn. pořádání kurzů s odborníky. Soudu byly předloženy i stanovy spolku [právnická osoba]., když z účelu spolku vyplývá, že „Spolek je dobrovolným, nevládním, neziskovým svazkem občanů, kteří chtějí [právnická osoba] a dospělé vytvořit podnětný, harmonický prostor v souladu s příležitostí soběstačnosti a přírodou“. Ustavující schůze spolku byla 20. 8. 2019 v [Anonymizováno]. Předsedou spolku byla zvolena [Jméno žalované B]. V průběhu řízení žalovaná č. [hodnota] přerušila činnost v oblasti provozování táborů, na jaře 2025 ji však zase obnovila.

9. Posouzení činnosti žalované č. [hodnota] z hlediska veřejnoprávních předpisů: Žalobkyně potvrdila, že se ptala na živnostenském úřadě na činnost žalované č. [hodnota], podnět k přezkumu nedávala. Rovněž tak se dotazovala na stavebním úřadě i na Ministerstvu pro místní rozvoj, zda je skutečně v pořádku činnost spolku, zda „školka“ může bez souhlasu podnikat. Rovněž v žalobě žalobci pod bodem 8 uváděli, že mají za to, že činností žalovaných dochází k obcházení Školského zákona č. 561/2004 Sb., Zákona o ochraně zdraví č. 258/2000 Sb., dále pak stavebních předpisů a rozhodnutí. Krajský soud v [adresa] v usnesení [spisová značka], a to zejména v bodě 13 usnesení zavázal Okresní soud k doplnění dokazování v tom smyslu, zda imise produkované žalovanými přesahují limity uvedené ve veřejnoprávních předpisech a zda činnost žalované č. [hodnota] je v rozporu s veřejnoprávními předpisy. Zjištění, zda rušení přesahuje veřejnoprávní předpisy má vliv i při následném posuzování, zda je činnost v rozporu s uplatňováním soukromého práva, z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že i při posuzování povahy imisí v režimu ustanovení § 1 013 odst. 2 o. z. (22 Cd O4280/2016) je důležitým vodítkem pro posouzení, zda v konkrétní věci dochází k obtěžování nad míru přiměřeného poměrům, zda jde o rušení přesahující limity uvedené ve veřejnoprávních předpisech. Soud za tím účelem učinil dotazy u [právnická osoba] [adresa], který sdělil, že [adresa] není oprávněno poskytnou odborné posouzení, zda činnost spolku žalované č. [hodnota] v nemovitostech žalovaných č. [hodnota] je v souladu s předpisy, týkajících se předškolní výchovy dětí, či nikoliv. Rovněž není oprávněno provést šetření na pozemcích, protože Město nemůže nijak zasahovat a ovlivňovat nebo posuzovat obsah a způsob předškolní výchovy, a to zejména v případech, kdy není zřizovatelem tohoto zařízení. [právnická osoba] – Stavební úřad [adresa] soudu sdělil, že současná platná vyhl. č. 146/2024 o požadavcích na výstavbu nestanovuje parametry pro činnost spolku. Stavební úřad už řešil v roce 2020 užívání prostor v rodinném domě, kde sídlí žalovaná č. [hodnota], a to pro účely tehdy provozu soukromé školky. Současná činnost předškolní výchovy a pořádání táborů se podle vyhodnocení stavebního úřadu s výsledky předchozího posouzení nezměnila. Činnost spolku stále probíhá v části rodinného domu a k němu přilehlé zahradě. Účel užívání rodinného domu se nezměnil, a to ani v důsledku zřízení spolku. Není důvod měnit způsob využití příslušných prostor sloužících k uvedené činnosti spolku v rodinném domě. Při kontrole činnosti dne 10. 9. 2024 stavební úřad zjistil, že se činnost spolku od roku 2020 nezměnila, a činnost spolku v uvedených prostorech není v rozporu se stavebními předpisy. Živnostenský úřad [právnická osoba] v Českém Krumlově vyslovil názor, že hlavní činnost spolku nespadá svou povahou do působnosti živnostenského úřadu a nemůže být vykonávána na základě živnostenského oprávnění. Není schopen posoudit, zda spolek vykonává hlavní činnost v rozporu s obč. zákoníkem. [právnická osoba] Jihočeského kraje se sídlem v [adresa] uvedla, že spolek [právnická osoba]. a jeho současná činnost není předmětem dozoru orgánů ochrany veřejného zdraví. Doplnil, že ve smyslu zákona č. 258/2000 Sb., § 30 odst. 2 se za hluk nepovažuje zvuk způsobený hlasovým projevem fyzické osoby, nejde-li o součást veřejné produkce hudby v budově. Obec [adresa] se vyjádřila, že dotazem u pořizovatelů územního plánu obce, zda lze provozovat uvedenou aktivitu žalované č. [hodnota] na adrese žalovaných, se mu dostalo odpovědi, že toto není v rozporu. Není jim známa žádná legislativní překážka, která by bránila v uvedených prostorech provozování činnosti spolku. Soud tedy uzavírá, že činnost žalované č. [hodnota] z hlediska veřejnoprávních předpisů není v rozporu s těmito veřejnoprávními předpisy.

10. Posouzení činnosti žalované č. [hodnota] z hlediska soukromého práva: V dalším se soud zabýval tím, zda činnost žalované č.[hodnota] není v rozporu se zásadami a předpisy soukromého práva, zejména zda není v rozporu s občanským zákoníkem. Vycházel přitom z § 1 odst. 1 věta 2. zákona č. 89/2012 Sb., o. z, dle něhož „uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.“ Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že tato zásada má limity, a to mimo jiné při posuzování povahy imisí v režimu ustanovení § 1 013 odst. 2 o. z. Nejvyšší soud v rozsudku [spisová značka] uvádí, že stanovení toho, zda jde v konkrétní věci o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, proti které je třeba poskytovat ochranu, je do značné míry věcí soudcovského uvážení. Důležitým vodítkem pro posouzení toho, zda jde o rušení přesahující míru přiměřenou poměrům, je zjištění, zda rušení přesahuje limity uvedené ve veřejnoprávních předpisech. V tomto případě nebylo prokázáno, že by imise vznikající z činnosti žalované č. [hodnota] při svém rušení přesahovaly limity uvedené ve veřejnoprávních předpisech. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cd O5103/2015 ze dne 28. 2. 2017 mezi vnější limity vlastnického práva patří rovněž ochrana sousedských práv, tedy práv, která jsou upravena v § 1 013 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. (Rozhodnutí se týkalo ochrany vlastníka sousedící nemovité věci, který je rovněž účastníkem řízení stavebního). V tomto řízení však nebyla prováděna rekolaudace nemovitosti, nemovitost je stále vedena jako rodinný dům, v němž a na přilehlých pozemcích provozuje činnost žalovaná č. [hodnota]. Podle stavebního úřadu ani změna užívání není třeba. Za situace, kdy činnost žalovaných neobchází veřejnoprávní předpisy nebo nepřesahuje veřejnoprávní limity, když i [právnická osoba] uvedl, že hluk způsobený hlasem fyzické osoby nepřesahuje veřejnoprávní limity, když „za hluk se nepovažuje zvuk způsobený projevem fyzické osoby“, je třeba na celou záležitost pohlížet z hlediska soukromého práva, a to v režimu § 1 013 a následujících občanského zákoníku. 11. „Dle § 1 013 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvykle užívání pozemku; to platí o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.“ V tomto případě se žalobci domáhají zdržení se imisí, hluku a kouře, které jako imise v § 1 013 odst. 1 o. z. označuje. Tyto imise však podle regulace občanským zákoníkem musí být nepřiměřené místním poměrům a musí také podstatně omezovat obvykle užívání pozemku. Ačkoliv se žalobci domáhali po žalovaných zdržení se veškerých imisí pronikajících na jejich pozemek, a to hluku a kouře, musel soud nejdříve posoudit, zda imise produkované činností žalovaných jsou v míře nepřiměřené místním poměrům. K výzvě soudu žalobci nepředložili žádné důkazy k prokázání, že imise produkované žalovaným č. [hodnota] vnikající na nemovitosti žalobců, jsou nepřiměřené místním poměrům. Neprokázali ani, že by překračovaly hygienické předpisy, když k tomu ani žádné důkazy nenavrhli.

12. Umístění „Školičky“ v oblasti rodinných domů a srovnání činnosti spolku s mateřskými školami a obdobnými subjekty: K otázce, zda je obvyklé, aby se zařízení pro výchovu předškolních dětí nacházelo v zastavěné oblasti, žalovaní uváděli, že sama žalobkyně měla děti ve školce na [Anonymizováno], která se nachází uprostřed zástavby rodinných domů, což potvrdil svědek [jméno FO] a uvedl, že je tam zhruba 45 dětí. Také na sídlištích se nacházejí školky uprostřed sídliště. Je tedy obecně známé, že je obvyklé, aby se školky nacházely právě v oblastech, kde lidé bydlí. Svědkyně [jméno FO] potvrdila, že pečovala o děti ve [právnická osoba]. Pracovala postupně ve třech školkách, když místo působení paní [jméno FO] se jí jevilo jako nejklidnější. Nyní pracuje v městské školce v centru v [adresa], když zahrádka je přímo v zástavbě činžovních městských domů a na zahrádce bývá běžně 40 – 50 dětí, kdežto u paní [jméno FO] bývá 12 dětí. Imise mateřských škol ve velkých obcích však nemohou být srovnávány s imisemi spolku v malé obci, provozované v rodinném domě. Z docházkového listu do [právnická osoba]. za září roku 2022 a za únor roku 2023 bylo zjištěno, že počet dětí byl minimálně 6, maximálně 14. Při místním šetření bylo zjištěno, že ve školce v době místního šetření bylo 12 dětí, což odpovídá předloženým docházkovým listům. V době místního šetření zde tak bylo více dětí, než průměrně bývá. Harmonogram dne a týdne Školičky toto potvrzuje. Jestliže žalobkyně ve své účastnické výpovědi uváděla, že od loňského dubna do loňského října byly děti venku nepřetržitě každý den osm hodin, pouze jeden den, když hodně pršelo, byly v domě, pak toto tvrzení bylo vyvráceno fotografiemi vystavenými na internetu z činnosti školičky ve vnitřních prostorách. Na internetu byly prezentovány aktivity dětí uvnitř budovy, když jsou opatřeny i daty. Navíc předmětem tohoto řízení není prokazovat, jak často jsou děti venku, ale zda imise, tedy hluk a kouř, pocházející z činnosti žalovaných a jsou nad míru přiměřené poměrům. Jestliže žalobci k tomu původně navrhovali důkaz měřením těchto imisí, pak tento důkaz žalobci následně vzali zpět po provedení místního šetření. Otázka, v jakém rozsahu užívali Školičku, ev. letní tábory, také žalobci pro své děti, není pro toto řízení podstatnou. Obě strany se však shodly na tom, že několikrát žalobci své děti do Školičky také dali, ev. do letních táborů. Jestliže žalobci tvrdili, že na táborech žalované č. [hodnota] se nachází i 26 dětí, pak bylo zjištěno, že v roce 2021 – 2022 se uskutečnily vždy 4 turnusy ročně, kdy se jednalo o týdenní turnusu od pondělí do pátku. Počty dětí byly 13 – 26.

13. Srovnatelné subjekty: Žalovaní k výzvě soudu předložili soupis srovnatelných spolků a jiných subjektů, které provozují péči o děti a příměstské tábory, když předložil 17 subjektů provozující příměstské tábory a 14 subjektů provozujících péči o děti. V řízení tak bylo prokázáno, že žalovaná č. [hodnota] není ojedinělým subjektem, který provozuje příměstské tábory v rodinném domě v obci, není rovněž jediným subjektem v rámci České republiky, který by provozoval péči o děti typu miniškoliček v rodinném domě ve vesnici. V některých případech se však jednalo o lesní školky, subjekty provozující činnost na kraji obce či v obci, která je velikostně jiného rozsahu než [adresa]. Avšak lze obecně uzavřít, že obdobné činnosti obdobného charakteru v obdobných obcích, jako vykonává žalovaná č. [hodnota], v rámci České republiky existují. Soud však musí vycházet z konkrétního stavu v obci [adresa] a posoudit, zda se jedná o obtěžování nad míru přiměřenou místním poměrům, proti které je třeba poskytnout ochranu, když toto posouzení je do značné míry věcí soudcovského uvážení.

14. Další imise v obci a posouzení míry obtěžování imisemi hlukem a kouřem obvyklé místním poměrům v [Anonymizováno]: Jestliže žalobkyně uváděla, že jejich dům se nachází téměř na samotě, pak tato tvrzení byla zjištěna jako nepravdivá. Obec [adresa] je sice malá vesnice, ovšem není to samota, v okolí domu žalobců se nacházejí další rodinné domy, ze dvou stran potom silnice. Dle tvrzení žalovaných ve vesnici je zahradnictví, penzion, je zde také klubovna s hřištěm, kterou navíc provozuje žalobce a která je rovněž zdrojem hluku v obci. Soud v daném případě posuzoval obvyklou míru místních poměrů a hodnotil překročení společensky akceptovatelného rušení ze strany žalovaných. Vycházel při tom z judikatury Nejvyššího soudu 22 Cd O3940/2014, 22 Cd O3799/2015, či 22 Cd O223/2025, jakož i z komentáře obč. zákoníku 2. vydání 2023: M. Smolková. Soud tedy posuzoval míru přiměřenou poměrům v době rozhodování soudu. Soud zcela výjimečně může přihlédnout i k subjektivním hlediskům ve vztahu k osobě toho, kdo se ochrany domáhá. V daném případě se ochrany domáhá žalobkyně jako osoba, která sama v základní škole s dětmi pracuje. Soud tedy neshledal žádná subjektivní hlediska žalobkyně ani jejího manžela (žalobce) ve vztahu k hodnocení míry obtěžování. Po provedeném dokazování soud zjistil, že užívání rodinného domu a přilehlých pozemků v obci pro provozování činností spjatých s péčí o děti, a eventuelně příměstských táborů, je v rámci České republiky shledáno. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cd O3859/2017 soud hodnotil, zda se jedná o podstatné omezení obvyklého užívání pozemků žalobců, a hodnotil, zda takové užívání je obvyklé i v jiných podobných místech nebo zařízeních. V tomto případě dospěl k závěru, že zařízení spojená s péčí o děti jsou provozována i na podobných místech a v podobných zařízeních a lokalitách. Soud při tom přihlédnul i k tomu, že se jedná o rodinný dům s přilehlou zahradou, když stav katastru nemovitostí je podstatný pro faktické užívání pozemku. Zde soud vycházel z judikatury Nejvyššího soudu 22 Cd O3940/2014 nebo 22 Cd O1489/2016. Soud proto zjišťoval, zda takové faktické užívání nemovitostí, které neodpovídá stavu v katastru nemovitostí, je protiprávní, či nikoliv. V tomto případě bylo zjištěno, že se nejedná o činnost protiprávní. Soud také posuzoval ve smyslu § 1 013 odst. 1, zda činnost subjektu č. [hodnota] žalovaného podstatně omezuje obvyklé užívání pozemků žalobců. Podstatnost při tom je vnímána tak, že narušuje podstatu chráněného užívání z pohledu průměrně vnímaného člověka. Za situace, kdy nebylo zjištěno dle stanoviska příslušného živnostenského úřadu, školského úřadu, městského úřadu i hygieny, že by se jednalo o činnost provozovanou v rozporu s právními předpisy, dospěl soud k závěru, že v případě provozování zařízení péče o děti Školička v průběhu běžného školního toku od 1. 9. do 30. 6. běžného roku, hluk ani kouř nevnikají v míře nepřiměřené místním poměrům, a podstatně neomezují obvyklé užívání pozemků, a s tím spojených budov žalobců. Rodinný dům, v němž předškolní vzdělávání dětí také probíhá, z hlediska veřejnoprávního splňuje kritéria pro zbudování dětské skupiny. Žalovaná č. [hodnota] svou činností veřejnoprávní předpisy a regulaci neobchází.

15. Soud také posuzoval činnost žalované č. [hodnota] ve vztahu k § 217 odst. 1 obč. zákoníku, dle něhož „Hlavní činnost spolku může být jen uspokojování a ochrana těch zájmů, k jejichž naplňování je spolek založen. Podnikání nebo jiná výdělečná činnost hlavní činností spolku být nemůže.“ V tomto případě žalovaná [Jméno žalované B], která je i zřizovatelkou spolku, jakož i [tituly před jménem] [jméno FO], uvedly, že důvodem založení spolku není jejich výdělečná činnost. [tituly před jménem] [jméno FO] se v místě působení žalované č. [hodnota] obvykle nezdržuje, [Jméno žalované B] uvedla, že má jiné zdroje příjmu. Nebylo tedy prokázáno, že by hlavní činností spolku bylo podnikání nebo jiná výdělečná činnost žalovaných.

16. Imise hluku a kouře a jejich intenzita: Žalobci v žalobě uváděli, že činností žalovaných dochází ke značnému obtěžování žalobců vnikajícím hlukem z prováděné předškolní výchovy, vzdělávání, zájmové činnosti a her dětí a kouřem z venkovního ohniště a venkovní kuchyně na jejich pozemky v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně je imise z činnosti žalovaných omezuje v obvyklém užívání jejich nemovitostí, když se jedná o závažný dlouhodobý zásah do jejich vlastnických práv a ochrany jejich zdraví. Žalobkyně to ve svém účastnickém výslechu ještě doplnila tím, že uvedla, že původně hledali klidné bydlení na venkově a nikdy by nevolila bydlet vedle školky nebo táborů dobrovolně. Se zřízením školičky a pořádáním příměstských táborů nesouhlasili. S žalovanými mluvila o tom, že míra hluku je neúnosná a že několikrát v týdnu vniká kouř na jejich zahradu. Žalobkyně uvedla, že činnost žalovaných se zintenzivnila i přes výhrady žalobců, kteří žádali naopak omezení činnosti žalovaných.

17. Imise hluku: K otázce, zda činnost žalovaných obtěžuje sousedící pozemky žalobců hlukem bylo vyslechnuto několik svědků, někteří opakovaně, a to s ohledem na zjištění aktuálního stavu. Vyslýcháni byli místní občané i návštěvy v obci. Svědek [jméno FO] jako přímý soused, který má hranici pozemku s žalovanými, uvedl, že nemá pocit, že by byli činností žalovaných obtěžováni, nemá s tím žádný problém. V pracovní dny je sice v práci, místní děti odpoledne však mnohdy dělají horší hluk než celá školka. Bydlí asi 50 metrů od společné hranice. K těmto otázkám byla vyslechnuta i svědkyně [jméno FO], která uvedla, že není nic, co by je obtěžovalo. Pokud by srovnala činnost mateřské školky a dětského hřiště, tak hluk z dětského hřiště bývá větší. Uvedla, že pokud jsou v místě spolku tábory, je to stejné jako při provozu školky, srovnatelné. Svědek [jméno FO] uvedl, že jejich parcela po delší straně sousedí s [jméno FO], dům od hranice mají asi 50 metrů, nemovitost obývají trvale. Uvedl, že provoz školičky je obtěžuje, berou to jako cizorodý prvek. Děti tam způsobují hluk, nechápe, proč by tím měli trpět. Jejich děti chtěly na parcele stavět, ale z důvodu školky se rozhodly, že tam stavět nebudou. Také svědkyně [jméno FO] uvedla, že je sousedkou účastníků, od pozemku [jméno FO] bydlí vzdušnou čarou 30 až 50 metrů, přičemž nemají společné hranice. Je v důchodu, školička postupně začala být hodně hlučná. Svědkyně [jméno FO] uvedla, že když byla u žalobkyně na návštěvě, ze zahrady je vyhnal hlavně hluk. Svědkyně [jméno FO] uvedla, že bydlí 100 metrů od školky a vůbec jí nevnímá. Děti na návsi dělají větší hluk než ve školce. [jméno FO] je vlastníkem sousedního pozemku vedle pozemku [jméno FO]. Uvedl, že si nemyslí, že by ho školička obtěžovala nadměrným hlukem, považuje to za normální, děti na obecním hřišti dělají stejný hluk. [adresa] školičky jim v užívání jejich pozemku žádným způsobem nebrání. Také svědek [jméno FO] uvedl, že je členem spolku [právnická osoba]. Podle jeho názoru školička nevydává zásadní hluk. Svědek [jméno FO] uvedl, že v [Anonymizováno] školka nezpůsobuje žádný velký hluk, nemůže rušit. Uvedl, že větší hluk je zde ze sekaček a motorových pil, v obci jsou zvířata. Také svědek [jméno FO] potvrdil, že je v sousedském vztahu s oběma účastníky řízení, bydlí vzdušnou čarou 100 metrů od pozemků paní [jméno FO]. O školce původně nevěděl, nemá pocit, že by tam byl nějaký velký hluk a žádné obtěžování ze strany školičky nevnímá. Svědek [jméno FO] rovněž uvedl, že žalobci a žalovaní jsou jeho sousedé. Vzdušnou čarou to má k paní [adresa] až 60 metrů a k [jméno FO] rovněž. Činnost žalovaných je neobtěžuje, děti slyší, ale považují to za normální. V Rakousku mají školku 10 – 15 metrů od bydliště, školka má přitom 100 – 120 dětí. Také petice občanů obce ze dne 26. 5. 2021 stvrzuje stanovisko 21 občanů, že je činnost spolku neomezuje. Za účelem prokázání, že školička nepřiměřeně obtěžuje žalobce hlukem, předložili žalobci soudu sestřih audio a video nahrávek, předložili i další videonahrávky po zrušení věci a dalším řízení před soudem i. stupně. Jedná se přitom o vybrané záběry, když sami žalobci uváděli, že pořídili mnoho hodin záběrů, které byly sestřihány. Ani na těchto záznamech však není žádným způsobem slyšet nějaká větší intenzita křiku dětí nebo hluku pronikajícího z pozemků žalovaných. Pouze na jednom záznamu děti byly hlasitější několik vteřin, když blahopřály kamarádovi k narozeninám. Na ostatních záznamech jsou slyšet pouze ojedinělé hlasy dětí. V dalším videu je možno porovnat hlasy dětí ze Školičky s hlasem dcery žalobců a zvukem pracujícího bagru. Nebylo zjištěno, že by intenzita hlasů produkovaných žalovanou č. [hodnota] z denní činnosti žalované č. [hodnota] byla nepřiměřeně vysoká. V oblasti rodinných domů je obvyklé, že jsou slyšet dětské hlasy. Ve vesnici je navíc hřiště, kde jsou děti rovněž slyšet. Někteří svědci shora uvedení uvedli, že z dětského hřiště je mnohdy hluk větší než ze školičky. Jestliže žalobkyně tvrdila, že žalovaní s dětmi jsou téměř pořád venku, pak provoz školky i zachycené fotografie dokazují, že činnosti školičky se odehrávají i uvnitř domu. Navíc na jednom videu je vidět, že děti odcházejí z pozemku pryč, což potvrzuje tvrzení žalovaných, že s dětmi chodí i mimo pozemek. Žalobci vzali zpět svůj návrh na provedení důkazů znaleckým posudkem na měření intenzity hluku. Žalobci tak v řízení prokázali imise hluku z činnosti žalovaných, ovšem nízké intenzity, která není nepřiměřená místním poměrům a většinu obyvatel obce neruší. Žalobce a některé svědky sice ruší, ovšem touto žalobou se nelze domáhat a nelze zabránit jakémukoliv obtěžování, což každý občan rovněž posuzuje individuálně, ale jen obtěžování nad míru přiměřenou poměrům.

18. Imise kouře: Žalobci si stěžovali, že dochází také k obtěžování kouřem z venkovního ohniště a venkovní kuchyně na pozemky žalobců. Vyslýchaní svědci, někteří opakovaně s ohledem na zjištění aktuálního stavu, se k imisím kouře vyjádřili. Svědek [jméno FO] uvedl, že v [Anonymizováno] se zimě topí, všude je potom kouř (z komínů domů). Je to klasická vesnice. Svědkyně [jméno FO] potvrdila, že nezažila, že by se ve školičce dělal oheň, pracovala tam však v lednu a v únoru roku 2022. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] také potvrdila, že nikdy nezaregistrovala, že by z objektu školičky vycházel nějaký dým. Svědkyně [jméno FO] uvedla, že když byla u žalobkyně na návštěvě, ze zahrady je vyhnal kouř. [jméno FO] uvedla, že není nic, co by je obtěžovalo, kouř nezaznamenala. Svědek [jméno FO] uvedl, že pokud jde o kouř, nezaregistroval, že by od žalovaných šel kouř na jeho pozemek. Občas v zimě si musí postěžovat na komínky od ostatních občanů, ale kouř ze školičky opravdu dne. Svědek [jméno FO] rovněž uvedl, že nezaregistroval kouř a celá záležitost mu připadá smutná. [jméno FO] nezaregistrovali žádný dým nebo kouř pocházející z nemovitostí [jméno FO]. Při místním šetření bylo zjištěno, že ohniště se nachází ve vzdálenosti 9,5 m od hranice pozemku, jedná se o malé ohniště. Při pokusu o zapálení tohoto ohniště bylo zjištěno, že odtud vychází mírný kouř. K tomu žalovaná strana uvedla, že zapalování ohniště omezili, když v současné době se zapaluje zcela výjimečně. Hovořila k tomu i žalovaná [tituly před jménem] [Jméno žalované A], která uvedla, že ohně se rozdělávají během letních táborů asi 3x týdně, pokud neprší, v průběhu provozu školičky 2 – 3x za celý rok. Dříve se oheň rozdělával častěji, vyšli vstříc požadavkům žalobců. V současné době již topí jen suchým dřevem, aby se kouř minimalizoval. Za účelem prokázání, že školička nepřiměřeně obtěžuje žalobce kouřem, předložili žalobci soudu video nahrávky. Jedná se přitom o vybrané záběry, když sami žalobci uváděli, že pořídili mnoho hodin závěrů, které byly sestřihány. Pokud jde o kouř, na videích není vidět nadměrný kouř. Na dvou až třech videích je vidět slabý kouř. Většinou je to kouř nacházející se v korunách stromů a potom jemný kouř i na některých částech pozemku žalobců. Přitom je jasné, že tyto záznamy nezachycují každodenní obvyklou situaci, jedná se o výběr situací, kdy k pronikání kouře skutečně docházelo. V oblasti rodinných domů však není nic neobvyklého, že majitelé rodinných domů občas grilují, zapalují ohníčky, na vesnicích bývá taková činnost obvyklá, což je skutečnost obecně známá a není třeba ji prokazovat. Žalobci neprokázali, že by žalovaní nad míru přiměřenou poměrům v obci [adresa] obtěžovali žalobce kouřem. Žalobci tak v řízení prokázali drobné ojedinělé imise kouře z činnosti žalovaných na nemovitosti žalobců, ovšem nízké intenzity, která není nepřiměřená místním poměrům.

19. Opatření k utlumení hluku a kouře: Z místního šetření bylo zjištěno, že pozemek žalobců je přibližně o půl metru výš než pozemek žalovaných, mezi pozemky na hranicích jsou stromy a keře. Žalované uváděly, že tyto stromy tlumí průchod hluku, žalobci toto popírali. Při místním šetření bylo zjištěno, že vzrostlé stromy a keře vlivem větru šuměly, hlasy dětí z pozemku žalované sem sice pronikaly, avšak velmi mírně, nijak intenzivně. Stromy a keře zároveň téměř zabraňují průhledu, když navíc ze strany žalovaných byla na plot umístěna zelená folie, takže k průhledu téměř nedochází. Při místním šetření také bylo zjištěno, že to byli žalobci, kdo pokáceli vzrostlé stromy na hranici pozemku, což se v této situace jeví jako kontraproduktivní. Naopak žalovaná strana vysázela na hranici pozemku několik stromů, když se však jedná o stromy velmi malé a je otázkou dlouhé času, než vzrostou, a budou sloužit k účelu částečného utlumení zvuku či průhledu. Plot proto potáhli neprůhlednou folií. Žalobci si rovněž stěžovali na šoupání židličkami v dřevěném přístřešku a žalovaná na to reagovala tím způsobem, že nožičky křesel, židlí a stolku podlepili tak, aby nedocházelo k vrzání nebo se podstatně snížilo. Původně v blízkosti hranice pozemku byla i skluzavka [právnická osoba], tuto žalované přesunuly na jiné, vzdálenější místo právě za tím účelem, aby vyšly žalobcům vstříc. Stejně postupovali i u trampolíny a nově zřízených lezeckých prvků. V blízkosti hranice se nachází i pískoviště a posezení kolem ohníčku. K dalším opatřením, které žalované udělaly, aby snížily pronikání imisí na pozemek žalobců, byla skutečnost, že pobily prkny zadní stranu přístřešku, který mají v blízkosti společné hranice. O tom předložily do spisu fotografie. Žalované k tomu uvedli, že umístění přístřešku navíc před lety konzultovali s žalobci. Také podstatně snížily zapalování ohníčku.

20. Souhrnně lze uvést, že některým vyslýchaným svědkům činnost žalované č. [hodnota] vadí, imise je ruší a obtěžují je, jiným nikoliv. V tomto smyslu je to však i otázkou subjektivního vnímání, navíc zakázání jakéhokoliv rušení, tedy jakéhokoliv hluku a kouře, jako imisí žalovaných, ve vztahu k denní činnosti Školičky by bylo v rozporu z obč. zákoníkem, neboť § 1 013 obč. zákoníku i judikaturou s ním spojenou, která hovoří jen o imisích v míře nepřiměřené místním poměrům, nikoliv jakýmkoliv imisím.

21. Další imise hluku a kouře v obci [adresa]: Žalobce [Jméno žalobce] potvrdil, že má dohodu o provedení práce, kdy pronajímá hřiště a klubovnu. Provozuje také od osmi večer do jedenácti hodin večer ve středu tuto klubovnu, kdy zde místní občané hrají karty. Přes léto zde je také letní kino pro lidi z místní komunity. V sobotu bývají několikrát do roka obecní akce, klubovna se také pronajímá k soukromým účelům, akce někdy probíhají do noci. Sám doplňuje nápoje do klubovny, když jsou však prodávány za režijní ceny jen s mírným příplatkem. V řízení bylo prokázáno, že i provoz tohoto zařízení je zdrojem hluku v obci, navíc ve večerních a nočních hodinách. Částečnou možnost tento hluk ovlivnit má přitom sám žalobce. Také hluk dětí na místním hřišti podle svědeckých výpovědí je minimálně srovnatelný s hlukem ze školičky, někdy větší. V řízení tak bylo prokázáno, že zdrojem srovnatelných imisí hluku v obci jsou i jiné aktivity jiných občanů, tedy imise ze školičky nejsou ničím neobvyklým. V obci probíhá v době pracovní doby stavební činnost na nemovitostech občanů, na videu předloženém žalobci je slyšet činnost bagru, obcí projíždí automobily, i to je dalším zdrojem hluku v obci. Žalovaní v řízení prokázali, že v obci sídlí kromě [právnická osoba]. také taneční soubor Soumrak ASDH – [adresa], jako zájmové spolky a nevýdělečné subjekty, dále tam sídlí i podnikatelské subjekty, a to zahradnictví Havlis, pension [adresa], [právnická osoba]. – chovatelské potřeby, kovovýroba Vojtěch Paulák, zednictví Šopík, nakladatelství Růže. I s jejich podnikatelskou činností tedy může v obci vznikat další hluk. [právnická osoba]. není tedy jediným subjektem, který může produkovat imise hluku, kouře, je však jediným subjektem, který se zabývá činností spojenou s dětmi. Imise ostatních subjektů však (s výjimkou provozu hospůdky) v řízení prokazovány nebyly.

22. Další imise hluku na nemovitostech žalobců: Při místním šetření bylo potvrzeno tvrzení žalovaných, že na pozemek žalobců proniká také hluk ze státní silnice, která se nachází nad pozemkem žalobců. Další komunikace se pak nachází pod pozemkem žalovaných, která vede k žalovaným. Při místním šetření bylo zjištěno, že hluk z horní silnice je mnohonásobně větší než hluk dětí z vedlejší přilehlé školičky. Ačkoliv žalobci tvrdili, že zde nejezdí téměř žádná auta, byl zjištěn opak. I při sestřihaných audio záznamech jsou slyšet průjezdy aut, rovněž při místním šetřením auta projížděla. Bylo tak prokázáno, že hluk z přilehlé státní silnice je mnohem větší, než jakýkoliv další hluk, který byl v místě zjištěn. Jestliže si žalobci stěžovali na hluk žalovaných, pak i žalované uvedly, že je žalobci rovněž hlukem ruší, žalobci pouští stroje v době, kdy mají děti klidový režim, žalobci pustili stroje v den, kdy byl den otevřených dveří ve školičce. Žalobkyně seká trávu podél plotu v době, kdy děti mají polední klid. Svědek [jméno FO] potvrdil, že v době jarmarku, který probíhal na pozemku žalovaných, byl zapálen oheň. Žalobkyně ale celou dobu pobíhala se sekačkou kolem plotu a dělala ruch, proto se o ní začali přítomní bavit. Žalobkyně toto žádným způsobem nevyvrátila, jen uvedla, že mnohdy sekání trávy trvá dlouho, neboť musí např. činnost přerušit a dojet pro dítě. Žalobkyně doplnila, že cirkulárku na dřevo v posledních letech pouštěli jen asi čtyřikrát. Žalobce uvedl, že když se vrátí z práce, stroje příležitostně také používá. V řízení tak nebylo prokázáno tvrzení žalovaných, že by žalobci naschvál pouštěli stroje a nechali je běžet. K hluku, který dělají [jméno FO], uvedla žalovaná, že také jejich holčička, když se vrátí ze školky, dennodenně intenzivně křičí, ale nevadí jí to. V řízení tak bylo prokázáno, že zdrojem hluku na nemovitostech žalobců jsou i žalobci sami, rovněž i hluk ze státní silnice.

23. Vliv hluku na žalobkyni: Žalobkyně předložila potvrzení z ambulance klinické psychologie ze dne 28. 4. 2022, ze kterého vyplývá, že žalobkyně vyhledala psychologickou péči kvůli zhoršenému psychickému stavu v souvislosti s hlukem z mateřské školky, která vznikla vedle jejich domu. Na psychoterapii dochází v měsíčních intervalech pravidelně. Podle uvedené zprávy, než nastaly problémy s hlukem z mateřské školky, byla žalobkyně bez psychických obtíží. Skutečnost, že žalobkyně byla citlivější na hluk i dříve, byla uváděna ze strany žalované č. [hodnota] a 2. Žalovaná č. [hodnota] uváděla, že žalobkyně si jí chodil stěžovat na hluk ze silnice nad domem již před vznikem školičky. Dále že si stěžovala i na činnost dílny v sousedství. Toto potvrzovala i druhá žalovaná, když uvedla, že žalobkyně za maminkou chodila a na toto si stěžovala. Žalobkyně však toto vyvracela s tím, že není pravda, že by si žalobkyni na hluk jiných subjektů a silnice stěžovala. K tomuto nebylo potřeba provádět nějaké další dokazování, neboť není v řízení podstatné, zda si žalobkyně chodila či nechodila žalované stěžovat. Její citlivost na hluk byla prokázána předloženým lékařským potvrzením. V řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by i jiní sousedé z těchto důvodů navštěvovali odbornou pomoc. V současné době žalobkyně chodí již do zaměstnání, pracuje s dětmi na základní škole. Ačkoliv žalobkyně k tomu uvedla, že hluk dětí ve škole je nižší intenzity než hluk dětí ze Školičky žalované č. [hodnota], považuje soud toto tvrzení za velmi nepravděpodobné, neboť hluk dětí ve školách je obecně znám. Je samozřejmě na žalobkyni, zda se bude vystavovat hluku i v době pracovní, či nikoliv. Toto není předmětem posuzování soudu.

24. Denní činnost „Školičky“ (od 1. 9. do 30. 6. běžného roku): V řízení tedy nebylo prokazováno, že by imise způsobené fungováním „Školičky“ v období od 1. 9. do 30. 6. běžného roku, byly nepřiměřené místním poměrům. V obci po dobu obvyklé pracovní doby probíhají i činnosti jiných subjektů, které jsou zdrojem hluku, když např. ve videu, které žalobci sami předložili, je slyšet hluk bagru daleko vyšší intenzity, než je hluk dětí z provozu žalované č. [hodnota] v době provozování „Školičky“ ve školním roce. Také kouř vznikající z malého ohýnku, kde se v současné době topí již jen suchým dřevem, nezpůsobuje takové imise, které by byly nepřiměřené místním poměrům. V obci tohoto charakteru zapaluje ohýnky či griluje, zvláště v teplých měsících, více obyvatel. Toto je skutečnost, která není potřeba prokazovat, neboť je obecně známou skutečností. V řízení tak nebylo prokázáno, že by žalovaní obtěžovali žalobce nadmíru přiměřenou místním poměrům hlukem a kouřem v době od 1. 9. do 30. 6. běžného roku. Činnost „Školičky“, která je obdobná činnosti mateřských škol, které jsou běžně provozovány v obydlených lokalitách, není tak nepřiměřená místním poměrům. Také pokud jde o prokázání podstatného omezení obvyklého užívání jejich pozemků žalobci, když žalobci si stěžovali, že relaxace je zde nemožná či obtížná, pak pozemky neslouží pouze k relaxaci. Pozemky slouží i k pracím souvisejícím s údržbou domu a pozemku, žalobci sekají trávu, řežou dřevo, jak bylo v řízení prokázáno i výslechem žalobce. I to je zdrojem hluku, který vniká na nemovitosti sousedů, avšak i to je obvyklým užíváním pozemků. Nebylo tedy ani prokázáno, že by v případě provozu Školičky činnost a imise vznikající z této činnosti žalovaných podstatně omezovala obvyklé užívání pozemku žalobců. 25. [adresa] příměstské tábory: Jiná je situace v případě provozování letních příměstských táborů, jako činnosti žalované č. [hodnota]. Žalovaní uváděli, že imise, které žalovaná č. [hodnota] produkuje, je intenzity malé, respektive přiměřené, a nemůže být pokládána vzhledem k intenzitě ani vzhledem k časovému rozsahu za nepřiměřenou. Žalovaní přitom uváděli, že činnost provádějí v době, kdy jsou lidé v práci, a ne v době, která je vnímána jako doba odpočinku. V případě letních táborů však toto neplatí, neboť doba letních táborů probíhá v červenci a srpnu běžného roku. To je naopak dobou, kdy lidé čerpají svou řádnou dovolenou na odpočinek a relaxaci. Jestliže tedy v bezprostřední blízkosti jejich rodinných domů probíhá činnost příměstských letních táborů, pak se nejedná o činnost, která by byla v oblasti rodinných domů určených k odpočinku a relaxaci přiměřená. Dětské příměstské letní tábory, které provozuje žalovaná č. [hodnota], nejsou nijak specializované na nějakou odbornou (tichou) činnost, smyslem těchto táborů je, aby i děti zrelaxovaly a strávily plnohodnotný čas v době mimoškolských činností. Není tedy ani smyslem omezovat děti v jejich hlasových projevech, když takovéto usměrňování dětí by naopak vedlo k tomu, že příměstské letní tábory by svůj účel nenaplňovaly. Obyvatelé okolních nemovitostí mají v době dovolených právo užívat klidu a relaxace. Navíc je obecně známo, že právě letní tábory se obvykle nekonají uvnitř obcí, pokud se nejedná o příměstské letní tábory zaměřené na konkrétní odbornou činnost. Konají se ve volné přírodě, v lesích, u rybníků, tak, aby měly děti možnost maximálního vyžití. Tato skutečnost rovněž není potřeba v řízení prokazovat, neboť je skutečností obecně známou. I když žalované předložili soudu soupis subjektů, které letní tábory v rodinném domě v obci provozují, pak soud uvádí, že ne ve všech případech to byly srovnatelné subjekty. Žalovaná č. [hodnota] je spolkem, když podle § 217 zákona č. 89/2012 Sb., „hlavní činností spolku může být jen uspokojování a ochrana těch zájmů, k jejichž naplňování je spolek založen. Podnikání nebo jiná výdělečná činnost hlavní činností spolku být nemůže.“. Žalovaná č. [hodnota] a č. [hodnota] uvedly, že činnost spolku není způsobem jejich obživy. Pokud by tomu tak bylo, pak by spolková činnost byla v rozporu s § 217 odst. 1 o. z. Nelze tedy na činnost spolku pohlížet jako na činnost ostatních subjektů, které jsou v obci zdrojem případných imisí. Podnikatelská činnost je řízená veřejnoprávními předpisy, když při povolení činnosti těchto subjektů bylo posuzováno, zda případná činnost podnikajících subjektů nebude v rozporu s veřejnoprávními předpisy nebo nebude takové předpisy obcházet. Taková situace u spolkové činnosti však není. Tedy jestliže jiné subjekty v obci provozují svoji činnost i v době letních prázdnin, pak v řízení jednak nebylo prokazováno, že by tyto byly zdrojem imisí hluku a kouře v obci, jednak jejich podnikatelská činnost je za účelem dosažení zisku, což není případ spolku. Prokázaná skutečnost, že v některých rodinných domech v jiných obcích jsou provozované i příměstské tábory, nemůže vést soud automaticky k závěru, že mohou být provozovány i v rodinném domě a na přilehlých pozemcích žalovaných v obci [adresa]. Záleží vždy na místních poměrech, na tom, jakým způsobem okolní sousedé vnímají rušení činností těchto subjektů, a v neposlední řadě i to, zda se nakonec práva na zdržení se takového jednání domáhají či nikoliv. Za této situace má soud za to, že imise, které vznikají z činnosti spolku v době letních prázdnin z konání příměstských táborů z činnosti žalované č. [hodnota], jsou imise, které jsou nepřiměřené místním poměrům.

26. Společensky akceptovatelné rušení: V řízení byl prokázán určitý hluk a určitý kouř jdoucí z pozemků žalovaných č. [hodnota] a č. [hodnota] na nemovitosti žalobců, a to jak k denní činnosti Školičky, tak ve vztahu k letním táborům. Ne každé takovéto rušivé jednání však používá ochrany podle obč. zákoníku. Žalobci neprokázali, ač byli v řízení poučeni, nepřípustnou intenzitu hluku, která by překračovala hygienické nebo jiné limity upravené veřejnoprávními předpisy, neprokázali ani nepřiměřenou intenzitu kouře ve vztahu k činnosti žalované č. [hodnota]. Pokud jde o činnost, a to denní činnost Školičky jako zařízení péče o děti v době školního roku od 1. 9. do 30. 6., pak soud neshledal ani překročení společensky akceptovatelného rušení. Ve vztahu k příměstským táborům soud toto překročení shledal, a to zejména s ohledem na to, že se konají v době letních dovolených občanů obce, kdy tito mají právo na nerušený odpočinek tak, jak vyplývá i z územního plánu obce. Žalobci se navíc dožadovali zdržení se jakéhokoliv hluku a kouře z činnosti žalovaných. Ve vztahu k činnosti příměstských táborů, které nejsou v daném místě a obci obvyklé, soud proto žalobě vyhověl, neboť se jedná o překročení společensky akceptovatelného rušení. Ve vztahu k denní činnosti Školičky soud toto překročení neshledal, žaloba proto byla v této části zamítnuta. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný spolek vykonával protiprávní činnost, nebo svou činností obcházel veřejnoprávní předpisy.

27. Vliv činnosti žalovaných na cenu nemovitostí: Žalobkyně předložila soudu e-mailovou komunikaci s paní [jméno FO] z realitní kanceláře Nextreality, která uvedla, že za dané situace by se nemovitost žalobců neprodávala za 100% tržní ceny, ale s poklesem 15 – 20 %. K žádosti žalované se vyjádřil svědek [jméno FO] ohledně prodejnosti nemovitosti žalobců, když uvedl, že skutečnost, že má někdo školku nebo obdobné zařízení v sousedství, obvykle prodejní cenu zásadně neovlivní, když pro někoho to může být i výhodou. Žalovaná [Jméno žalované B] následně potvrdila tvrzení žalobců, že v této realitní kanceláři Remax pracuje její známý. V tomto řízení však neposuzujeme prodejnost nemovitostí žalobců, proto soud tyto důkazy nehodnotí.

28. Incident mezi žalobkyní a panem [jméno FO]: Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 22. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila, že jí neznámý muž zastoupil cestu a řekl jí, že ví, že natáčí děti. Také jí řekl, že pokud se mu dostane do ruky jediné video, na kterém budou jeho děti, udělá jí ze života takový problém, že bude chtít umřít. Svědek [jméno FO] k tomu uvedl, že se od rodičů dětí dozvěděl, že žalobkyně má děti ze Školičky natáčet na videozáznam. Uvedl, že byl tímto velmi zneklidněn, neboť mladší syn je bezprostřední a občas se na zahradě svlékne. Žalobkyni v žádném případě nevyhrožoval smrtí, řekl jí, že pokud natáčení nezanechá, vysvleče jí z kalhot, když zaměstnává dost právníků. Myslel tím, že např. rozjede soudní spor. Předmětem tohoto řízení není prokazovat, zda svědek žalobkyni vyhrožoval či nikoliv. Nakonec kromě tvrzení obou stran, záznamu o podání vysvětlení a výslechu svědka a žalobkyně v řízení nebyly navrženy ani provedeny další důkazy. Pro toto řízení závěr o tomto incidentu není podstatný.

29. Další navržené důkazy: Důkaz žalobců provedením místního šetření po dobu celého dne fungování školky a příměstského tábora, popř. provedení audionahrávky po celou dobu dne od 6 do 19 hodin byl zamítnut, neboť ani takovýto důkaz by nemohl prokázat tvrzení žalobců ohledně nepřiměřenosti zatěžování emisemi hlukem a kouřem, když se to nepodařilo prokázat ani mnohahodinovými nahrávkami provozu školky, z nichž předložili žalobci soudu pouze výběr tohoto nepodstatnějšího, tedy výběr záznamů, kdy docházelo k největší zátěži. Avšak ani z toho nevyplývá, že by se jednalo o zatěžování nad míru přiměřenou poměrům. Navíc místní šetření probíhající od šesti hodin do devatenácti hodin v jednom dni, je v podstatě nerealizovatelné. Kratší místní šetření bylo v průběhu řízení provedeno.

30. Soud závěrem shrnuje: V řízení bylo prokázáno, že účastníci, tedy žalobci a žalovaní, jsou osobami, které bydlí nebo vykonávají svou činnost na sousedících pozemcích. Žalované 1 a 2 jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí, žalovaná č. [hodnota] je zapsaným spolkem se sídlem na nemovitostech žalovaných 1 a 2. V řízení nebylo prokázáno, že by žalované provozovaly nelegální činnost, činnost v rozporu s veřejnoprávními předpisy nebo že by je obcházeli. Účelem spolku je podle výpisu ze spolkového rejstříku provoz pro předškolní výchovu dětí a vytváření mimo jiné požitkových programů pro mateřské školy a školky. Umisťování zařízení pro předškolní výchovu dětí je obvyklé i v zástavbě rodinných domů a domů určených k bydlení a není vyloučeno ani v oblasti činnosti žalovaných v obci [adresa].

31. Denní činnost „Školičky“ (od 1. 9. do 30. 6. běžného roku): Činnost spolku od září do června probíhá vždy od pondělka do čtvrtka, od 7.30 – 16.30 hodin. Od září do června bývá ve školičce v průměru 6 – 14 dětí. Ve srovnání s obdobnými zařízeními [právnická osoba] se jedná o zařízení malé. Z činnosti zapsaného spolku vznikají imise hluku, a to z komunikace mezi dětmi. V řízení nebylo prokázáno, že by míra imisí hluku pocházející z činnosti žalovaných v případě denní činnosti Školičky, byla nepřiměřená místním poměrům a byla společensky neakceptovatelná. V obci mohou vznikat imise hluku i z jiných činností, a to hluk dětí na místním hřišti, z činnosti dílny, zahradnictví, z činnosti klubovny, kterou spravuje nakonec žalobce, hluk ze státní silnice i činnosti žalobců a jiné. Rovněž nebylo v řízení prokázáno, že by imise kouře, které vnikají na pozemek žalobců z pozemku žalovaných, byly v míře nepřiměřené místním poměrům, žalované v současné době zapalují oheň při denní činnosti Školičky jen výjimečně, 3 - 4x ročně, což je na vesnici běžné. Některým z vyslýchaných svědků imise hluku a kouře produkované činností spolku nevadí, nepovažují vznikající imise za obtěžování. Někteří svědci se vyjádřili v tom smyslu, že je imise hluku a kouře z činnosti žalované č. [hodnota] obtěžuje, v řízení však nebyla prokázána taková míra imisí, která by byla při denní činnosti Školičky nepřiměřená místním poměrům a byla společensky neakceptovatelná. Rovněž v řízení nebylo prokázáno, že by tyto imise podstatně omezovaly obvyklé užívání pozemku žalobců. Nakonec sám žalobce uvedl, že může dělat na pozemku všechno. Pouze uvedl, že při čtení knih ho děti ruší. Žalobkyně uvedla, že téměř nevychází ven. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně je na křik dětí citlivá, dochází na psychologická sezení. Sama však pracuje ve škole. V tomto smyslu soud neshledal, že by činnost žalovaných a imise s tím spojené vyžadovaly pro žalobce ochranu, kterou předpokládá § 1013 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., neboť intenzita imisí nedosahuje takové míry, která by byla v případě denní činnosti Školičky nepřiměřená místním poměrům. Žalobci sami tuto nepřiměřenost neprokázali, předložená videa byla sestřihaná a zahrnovala v podstatě ty „nejhorší situace“, které se žalobcům podařilo na audio nebo video záznam zachytit. Přesto ani na těchto záznamech není taková intenzita, která by byla nepřiměřená místním poměrům, kouř se na záznamech téměř nevyskytuje s výjimkou několika drobných případů, a pokud se jedná o hluk, tento byl ze strany dětí minimální. Největší hluk, který byl v řízení zjištěn, je ze státní silnice vedoucí nad pozemkem žalobců. Ke stejným zjištěním soud dospěl i při místním šetření. Za daného stavu soud tedy dospěl k závěru, že míra imisí v případě denní činnosti Školičky není nepřiměřená místním poměrům, není společensky neakceptovatelná a podstatně neomezuje žalobce v obvyklém užívání jejich pozemku. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl. 32. [právnická osoba]: V období prázdnin (červenec a srpen běžného roku) bývají v současné době tři turnusy příměstských táborů (dříve bývaly čtyři), pondělí – pátek v obdobném časovém rozpětí, jako u denní činnosti Školičky, v době táborů v počtu 13 – 26 dětí. Pokud jde o příměstské tábory, žalovaní v řízení předložili seznamy zařízení, které provozují i příměstské tábory v rodinných domech, uvnitř obce. Některé subjekty však nebyly zcela srovnatelné. V případě konání příměstských táborů však soud dospěl k závěru, že ve vztahu k obci [adresa] se jedná o rušení nad míru přiměřenou poměrů, a to jak ve vztahu k hluku, tak ke kouři, a to v míře, která není přiměřená místním poměrům a podstatně omezuje užívání pozemků sousedících nemovitostí. Jedná se totiž o činnost v době, kdy občané čerpají řádnou dovolenou, kterou chtějí strávit v klidu a nerušeně. V tomto případě soud považuje toto rušení za překročení společensky akceptovatelného rušení v době letních prázdnin a v této části žalobě vyhověl.

33. Právní posouzení věci: Po právní stránce soud vychází z § 1013 zákona č. 89/2012 Sb., o. z. Dle odstavce 1, vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat.

34. Z hlediska zákazu imisí ve smyslu § 1013 o. z. při posuzování této věci soud vycházel z komentáře k občanského zákoníku, a to druhého vydání z roku 2023-N.Smolíková. Dle něho vlastník nesmí jednat tak, aby se účinky jeho činnosti projevovaly na cizím pozemku (vlastnictví), a zároveň nesmí užívat cizí pozemek (vlastnictví) ke své činnosti či svou činnost na cizí pozemek rozšiřovat. V zásadě je vlastník povinen při výkonu svých práv dbát příkazu sousedské ohleduplnosti (§ 3). Pokud jde o výkladová vodítka, dle současné judikatury NS [spisová značka] je judikatura k úpravě imisí v občanském zákoníku 1964 v zásadě použitelná i pro posuzování imisí podle § 1013 odst.

1. Imise je objektivním stavem způsobeným bez ohledu na zavinění. Nejvyšší soud pojem imise chápe jako účinky, které fyzicky přesahují věc samu a působí přímo či nepřímo nežádoucím, negativním způsobem na jiné osoby nebo na věci, mimo jiné s poukazem též na smyslovou vnímatelnost těchto účinků (NS [spisová značka], [spisová značka]). Ustanovení § 1013 o. z. bez dalšího zakazuje imise přímé způsobené jako přímý důsledek činnosti vlastníka – rušitele. Nepřímé imise ustanovení zakazuje tehdy, je-li místním poměrům nepřiměřené a podstatné omezují obvyklé užívání pozemků v daném místě. Výčet nepřímých imisí uvedený ve větě první § 1013 je demonstrativní ([spisová značka]). Při posouzení, zda jde o nepřímou imisi ve smyslu § 1013 odst. 1 se musí vždy skutkově zjistit, jaká je míra imise v předmětném sporu, přičemž povinnost tvrzení nese žalobce (NS [spisová značka]). V tomto případě se jedná o nepřímé imise, a to i imise hluku a kouře, které § 1013 odst. 1 předpokládá, dále i další imise způsobená zvýšeným provozem na pozemní komunikaci. V daném případě je však nutné posoudit, zda obtěžování dosahuje takové úrovně, aby bylo možné aplikovat § 1013 odst. 1, je nutné posoudit vždy podle okolností konkrétního případu s přihlédnutím ke všem skutečnostem, které v této souvislosti v řízení najevo, zda se teda jedná o obtěžování dosahující takové úrovně (NS [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]). Účelem řízení není zabránit vzniku jakýchkoliv imisí, nýbrž pouze zajistit, aby žalobci nebyli předmětnými imisemi obtěžováni nad míru přiměřenou místním poměrům nebo rozhodnutím soudu na základě žaloby podle § 1013 odst. 1 o. z. Lze korigovat právě a pouze imise jdoucí nad míru přiměřenou místním poměrům a podstatně omezující obvyklé užívání pozemků (NS [spisová značka]). Přitom stanovení míry přiměřené místním poměrům ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z. je do jisté míry věcí soudcovského uvážení (NS [spisová značka]), jedná se tedy o právní posouzení věci, které znalci v žádném případě nepřísluší (NS [spisová značka]). Při zjišťování míry nepřiměřené místním poměrům se hodnotí poměry v daném místě. Soud hodnotí objektivně a skutkově překročení společensky akceptovatelného rušení. Přihlédne přitom ke konkrétním poměrům v dané místě a čase a taktéž k poměrům, které jsou objektivně žádoucí (NS [spisová značka]). Hodnotí se, jaká míra obtěžování nepřekračuje přiměřené poměry, jak v daném typu lokalit, tak i v konkrétním místě. V rámci judikatury k § 127 o. z. 1964 se hodnotili taktéž poměry druhové. Nyní lze ke druhovým poměrům přihlédnout k v rámci hodnocení kritéria podstatně omezují užívání pozemku (NS [spisová značka]). Otázky míry nepřiměřené místním poměrům hodnotí soud v době, kdy rozhoduje ([spisová značka]). Hodnocení do značné míry závisí na soudcovském uvážení ([spisová značka]), přičemž soud může výjimečně a v závažných případech přihlédnout k subjektivním hlediskům ve vztahu k osobě toho, kdo se ochrany domáhá (NS ČR CPJ 203/86-Rc3/1998). Při posuzování podstatného omezování obvyklého užívání pozemku soud hodnotil užívání obvyklé v jiných podobných místech nebo zařízeních podle jejich druhu, tedy v jiných zařízeních pečující o předškolní děti. Při posuzování imisí při ohledání místa přihlédne soud též k přírodním podmínkám a k ročnímu období, neboť míra vnímání se může u různých osob různit a může být rozdílně vnímána ve vztahu k ročnímu období (NS [spisová značka]). Soudy musejí při rozhodování o imisních žalobách zohlednit druh pozemku, na něž imise dopadají, za účelem zajištění jeho obvyklého užívání, aby tak na základě toho mohli uzavřít, zda je vlastník v tomto obvyklém užívání v důsledku imisí podstatně omezován či nikoli (NS [spisová značka] a [spisová značka]). Výklad § 1013 je relativně nezávislý na veřejnoprávních předpisech, přispívá k naplnění ústavního požadavku proporcionality ve vztahu ke každé konkrétní posuzované situaci (Pl.US 4/18). Ve světle nové judikatury k § 1013 se dále zohlední případné udělení výjimky orgánem státní moci (NS [spisová značka]). V řízení nebylo zjištěno překročení veřejnoprávních limitů úrovně hluku, eventuelně kouře, znalecké posouzení úrovně hluku nakonec žalobcem nebylo žádáno ([spisová značka]). Osobou oprávněnou je každý vlastník pozemku (soused), který je imisí rušen, přičemž jde o každý pozemek (nikoli jen přímo přiléhající), na který imise působí (NS [spisová značka]). Osobou pasivně legitimovanou může být přímý rušitel, např. vlastník nemovité věci či oprávněný uživatel, který souseda imisemi ruší. Petit žaloby by měl být přitom formulován negatorně, tedy jako povinnost zdržet se přesně vymezeného rušení (NS ČR CPJ 51/84=Rc45/1986). V petitu je přitom nutné udat způsob zásahu, jeho příčinu, odkud pochází a žádost o upuštění od dalších zásahů. Negatorní žalobou je přitom možné se domáhat vydání rozsudku, jímž bude žalovanému uložena povinnost zdržet se přesně vymezeného rušení výkonu vlastnického práva, nikdy ne uložení jakékoliv aktivní povinnosti něco konat. Volba řešení, jak zabránit obtěžování, je na povinném.

35. Podle § 217 odst. 1 obč. zákoníku, dle něhož „Hlavní činnost spolku může být jen uspokojování a ochrana těch zájmů, k jejichž naplňování je spolek založen. Podnikání nebo jiná výdělečná činnost hlavní činností spolku být nemůže.“ 36. Náklady řízení: Výrok o nákladech řízení odpovídá § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož „měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“ V tomto případě žalobci byli v řízení částečně úspěšní, částečně neúspěšní, když úspěch účastníků ve věci je srovnatelný. Soud proto rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.