5 C 297/2018 - 319

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 85 304 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům a) a b) k jejich ruce společné a nerozdílné částku 31 783 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 31 783 Kč od 21. 8. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobcům a) a b) k jejich ruce společné a nerozdílné částku 3 521 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 35 304 Kč od 16. 4. 2016 do 20. 8. 2018 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 521 Kč od 21. 8. 2018 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci a) částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 50 000 Kč od 16. 4. 2016 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 10 912 Kč k rukám jeho zástupkyně, advokátky [Jméno advokátky], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobci a) a b) povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náhradu nákladů řízení, o jejíž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně náhradu nákladů řízení, o jejíž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením.

Odůvodnění

1. Žalobci a) a b) se podanou žalobou ve znění jejího částečného zpětvzetí domáhali po žalovaném zaplacení částky 35 304 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Žalobu odůvodnili tím, že jsou vlastníky, a to ve společném jmění manželů, pozemku p. č. st. [Anonymizováno] a na něm se nacházející stavby č. p. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], zapsaných na LV č. [hodnota] [Anonymizováno] [právnická osoba] pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracovitě [adresa]. V severní části s jejich pozemkem sousedí pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ostatní komunikace, který je ve vlastnictví [Anonymizováno] [adresa]. Jde o úzký pruh pozemku, který byl v minulosti využíván jako pěší ulička. Na ni navazuje pozemek p. č. st. [Anonymizováno], který je ve vlastnictví žalovaného. Někdy v období od 10. 4. 2016 do 15. 4. 2016 přistoupil žalovaný k tomu, že zboural plot žalobců, který se nacházel na hranici jejich pozemku p. č. st. [Anonymizováno] a pozemku [Anonymizováno] [adresa] p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Zboural jak dřevěný plot, tak kamenné, resp. betonové základy, a také část vybetonovaného chodníku, který se nacházel vedle plotu na dvoře žalobců, a na místě vystavil nový kamenný plot na jím určené „hranici“ jeho pozemku, tedy přes část pozemku žalobců. Mezi účastníky je spor ohledně hranic pozemků, který žalovaný zcela zbytečně vyhrotil. Desítky let na místě panoval daný stav, kdy žalobci svůj pozemek vlastní od 10. 1. 1990, a až v roce 2016 se žalovaný ozval s tím, že údajně mají být chybně zaměřeny hranice pozemků a trval na tom, že jeho pozemek má reálně hranici až na místě, kde zboural plot žalobců a postavil si svůj. Bez dalšího tak „zabral“ část pozemku [Anonymizováno] a také část pozemku žalobců. Je pravdou, že žalovaný žalobce písemně vyzval k vyklizení jeho pozemku, avšak stanovená lhůta končila v pondělí 18. 4. 2016. Žalobci přijeli na místo v pátek 15. 4. 2016 v pozdních odpoledních hodinách, kdy už byla demoliční akce žalovaného skončena. Místo toho, aby měli žalobci možnost s žalovaným vše o víkendu probrat, žalovaný ke zbourání plotu a chodníku přistoupil dříve, aniž by žalobcům dal možnost na jeho výzvu řádně reagovat. Jednání žalovaného je tak v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný se k věci staví tak, že jde o jeho pozemek a že si mohl udělat, co chtěl a že zbořením plotu a chodníku žalobcům škodu nezpůsobil. Podle žalobců byly hranice pozemků zaužívány desítky let předtím a v rámci vydržení by žalobci byli vlastníky i té části pozemku, kterou žalovaný aktuálně začal považovat za svou. Škoda, kterou žalovaný žalobcům způsobil, byla vyčíslena částkou 35 304 Kč, kterou představují jednak náklady na uvedení plotu a chodníku do původního stavu ve výši 28 301 Kč (dle položkového rozpočtu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]) a dále náklady vynaložené na odvoz suti ze zbořeného plotu a chodníku, kterou žalovaný zanechal na pozemku žalobců, ve výši 7 003 Kč (dle položkového rozpočtu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]). Nad rámec této škody žalobce a) požadoval po žalovaném rovněž náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč z důvodu, že trpí [Anonymizováno], která reaguje na nervové problémy, a skutečnosti vyplývající z toho, že mu žalovaný začal dělat problémy a psychicky ho deptá, mu způsobují značný stres.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil s tím, že žalobcům nárok na náhradu škody nevznikl. Žalovaný jim žádnou škodu nepůsobil, nic nezničil, na jejich pozemek nevstoupil ani na něm nic neuložil. Nesouhlasil ani s výši vyčíslené škody dle rozpočtů č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], neboť toto jsou pouze vyčíslené náklady na uvedení plotu do původního stavu a náklady na odvoz suti a nejedná se tedy o škodu skutečnou. Plot žalobců byl několikráte přestavěn a posouván až za hranice jejich pozemků, čímž došlo k zúžení [Anonymizováno] cesty (uličky), která se měla nacházet mezi pozemky účastníků, natolik, že se stala prakticky neprůchozí. On sám zakoupil své nemovitosti v roce 2004 a v té době byla ulička mezi pozemky zcela průchozí pro pěší, k posunu plotu žalobců směrem do [Anonymizováno] pozemku a pozemku žalovaného došlo někdy v roce 2006. Podle názoru žalovaného, plot, o který se vede spor, nikdy nestál na pozemku žalobců, ale stál neoprávněně částečně na pozemku žalovaného a částečně na pozemku [Anonymizováno]. O vydržení [Anonymizováno] pozemku, potažmo pozemku žalovaného ze strany žalobců nelze uvažovat, neboť žalobci nejsou schopni prokázat dobrou víru; žalobci si museli být vědomi toho, [Anonymizováno] ulička byla po mnoho let průchozí až do doby, kdy žalobci posouvali svůj plot. Žalovaný považuje plot a chodník žalobců za neoprávněnou stavbu na cizím pozemku. Zatímco stavbu plotu je s ohledem na datum jejího vzniku třeba vypořádat v režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák,“), pak chodník byl postaven až po roce 2014 a podle § 1084 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) se stal součástí pozemku žalovaného a jeho odstraněním, kdy se striktně držel hranic svého pozemku, žalovaný žalobcům žádnou škodu nezpůsobil. Stavba plotu jako stavba neoprávněná měla být podle obč. zák. odstraněna. Žalovaný nevěděl, že se v této záležitosti má obrátit na soud, a stavbu plotu odstranil svépomocí. Při odstranění plotu postupoval šetrně, odstraněný materiál ponechal na [Anonymizováno] pozemku, žalobci veškerý materiál obdrželi a mohli jej nadále podle své vůle použít. To, že jej žalobci nechali následně vyvézt, svědčí o tom, že materiál z plotu byl pro své stáří nepoužitelný, jednalo se prakticky o odpadní materiál. Žalovaný nesouhlasil ani s tvrzením žalobců, že plot odstranil dříve, než vypršela lhůta, kterou jim k odstranění sám určil, a odkázal na komunikaci mezi účastníky, zejména přípis z 30. 3. 2016, z níž bylo zjevné, že žalobci plot odstraňovat nehodlají. Pokud byl plot odstraněn v polovině dubna 2016, lhůta byla dodržena. K požadované náhradě nemateriální újmy žalovaný sdělil, že nebyla neprokázána příčinná souvislost mezi psychickým stavem žalobce a zbouráním plotu, proto ani tento nárok není důvodný.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami – informacemi o pozemku p. č. st. [Anonymizováno], p. č. st. [Anonymizováno], a p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], dále geometrickým zakreslením sporných pozemků, zaměřením plotu v katastrální mapě a nákresem situace na místě samém, geometrickým plánem č. [hodnota][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno], notářským zápisem ze dne 10. 1. 1990, sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], fotografiemi, leteckými snímky daného území zachycujícími stav v roce 2015 a stav po dubnu 2016, dále položkovým rozpočtem č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], fakturou č. [hodnota] ve spojení s výpisem z účtu žalobce a) ze dne 6. 6. 2016, výzvou k náhradě škody a nemajetkové újmy ze dne 8. 8. 2018 s dodejkou, mimosoudními přípisy tehdejšího zástupce žalovaného ze dne 24. 8. 2018, 24. 3. 2016, 1. 10. 2015 a 6. 10. 2015, e-mailovou zprávou žalovaného ze dne 4. 9. 2017, lékařskou zprávou ze dne 7. 10. 2020, čestným prohlášením [jméno FO] a znaleckým posudkem č. [hodnota][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] ze dne 31. 1. 2022. Dále provedl soud dokazování výslechem svědků [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] a výslechem znalce [tituly před jménem] [jméno FO].

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí a internetových informací o pozemku bylo zjištěno, že žalobci mají ve společném jmění manželů pozemek p. č. st. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Dle geometrického zakreslení sporných pozemků, k pozemku ve vlastnictví žalobců přiléhá pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jehož vlastníkem je [Anonymizováno] [adresa] a na tento pozemek pak navazuje pozemek p. č. st. [Anonymizováno], jehož vlastníkem je žalovaný. Leteckými snímky území z roku 2015 a po dubnu 2016 je dokladováno, kudy vedl plot mezi pozemkem p. č. st. [Anonymizováno] a pozemkem ve vlastnictví [Anonymizováno]. Z notářského zápisu ze dne 10. 1. 1990 vyplynulo, že uvedeného dne byla před státní notářkou uzavřena kupní smlouva mezi prodávajícími [jméno FO] a [jméno FO] a kupujícími, manžely [Jméno žalobce A] a [Jméno žalobce B]. Předmět kupní smlouvy byla parcela č. [hodnota], stavební plocha o výměře 2,23 arů s domem č. p. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Smlouva byla téhož dne registrována státním notářstvím a tímto dnem nabyla také účinnosti. Přípisem ze dne 24. 3. 2016 informoval žalovaný oba žalobce, že jejich plot stojí na pozemku žalovaného (přes [Anonymizováno] cestu – uličku) a zároveň je vyzval k odstranění plotu z pozemku p. č. st. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] do 14 dnů od převzetí této výzvy s tím, že pokud tak neučiní, zajistí odstranění plotu ze svého pozemku žalovaný sám a bude požadovat po žalobcích náhradu nákladů. Položkovým rozpočtem č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] byly vyčísleny náklady na uvedení plotu a chodníku do původního stavu ve výši 28 301 Kč. Položkovým rozpočtem č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] byly vyčísleny náklady na odvoz suti ve výši 7 003 Kč. Fakturou č. [hodnota] ze dne 20. 5. 2016 bylo vyúčtováno dopravné, nakládka a vykládka zeminy a kamení v částce 3 482 Kč. Tuto částku uhradil žalobce a) dne 6. 6. 2016, jak doložil výpisem ze svého běžného účtu. Dopisem ze dne 8. 8. 2018, který byl podán poště k přepravě dne 9. 8. 2018, byl žalovaný vyzván k náhradě škody za zbouraný plot a chodník žalobců ve výši 35 304 Kč a k náhradě nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč ve lhůtě do 10 dnů od doručení této výzvy. Znaleckým posudkem č. [hodnota] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] ze dne 31. 1. 2022 ve spojení s výslechem znalce byla určena obvyklá cena již neexistujícího dřevěného plotu spolu se základy a částí vybetonovaného chodníku k datu 15. 4. 2016 částkou 31 320 Kč. Znalec se vyjádřil také k žalobci předloženému položkovému rozpočtu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jenž dle názoru znalce obsahuje cenu za realizaci zcela nového plotu, obdobně jako znalec provedl na straně 16 až 19 svého znaleckého posudku. Položkový rozpočet stanoví obvyklou cenu nového plotu ve výši 28 301 Kč, přičemž znalec tuto cenu vyčíslil částkou 31 320 Kč. Znalec v rámci svého výslechu dále uvedl, že hodnotu plotu určil dle obecné metodiky jako cenu nové věci dle cenového předpisu, neboť s ohledem na charakter věci (plotu) je nereálné, aby byla cena určena porovnáním, neboť v dané lokalitě ani na inzertních realitních webech nelze najít obdobnou věc, která by se takto zobchodovala. Znalec přihlédl také k soudem určenému datu 15. 4. 2016 a učinil kalkulaci, kolik by stál nový plot za dodržení standardních podmínek. Pokud by se uvažovalo v rovině, že by se plot nově postavil z původního materiálu, který by se takto zužitkoval, např. za pomoci rodinných příslušníků s použitím materiálu ze šrotu apod., tímto způsobem se cena nákladů na uvedení věci do původního stavu určit nedá. Znalec musí vycházet z ceny, kterou definuje právní předpis. V lékařské zprávě žalobce a) ze 7. 10. 2020 je uvedeno, že jmenovaný má opět výraznější stresy v osobním životě, výrazné zhoršení [Anonymizováno] na ploskách a na dlaních. [jméno FO] ve svém čestném vyjádření uvedla, že když její syn (žalovaný) kupoval nemovitost ve [Anonymizováno], byla mezi jeho domem a domem žalobců ulička, kterou se dalo pohodlně projít. Po nějakém čase žalobci posunuli svůj plot do uličky a pak už se projít nedalo.

6. Z výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že žalobci vlastní předmětnou nemovitost přes 30 let, od dětství tam jezdil, trávil tam víkendy a dovolené. Plot, který je předmětem sporu, stál na stejném místě již od doby, kdy se koupila chalupa a pozemek. Původní plot byl z dubových kůlů, místo nich byly v roce 1992 nebo 1993 osazeny vzpěry pro nový plot, který byl deskový, a byl na tomto místě zbylých 30 let, pouze se ošetřoval. [Anonymizováno] ulička mezi pozemkem žalobců a žalovaného zde vždy byla, ještě i v době, kdy tam žalovaný nebydlel, a udržovala se jako průchozí do doby, kdy zasáhl žalovaný, zboural plot žalobců a zabral část [Anonymizováno] uličky. Plot žalobců byl dřevěný, pod ním byla kamenná podezdívka, která byla totálně zbourána včetně části chodníku, který vedl vedle tohoto plotu, a byly uřezány kovové sloupy. Materiál z plotu po jeho odstranění zůstal na pozemku žalobců, na přístupové cestě k chalupě byla vysypána suť, kovové sloupy byly na zemi, další materiál včetně dřevěných bloků z plotu byl různě opřen po pozemku žalobců. Následujícího půl roku po tomto incidentu se zhoršil zdravotní stav žalobce a), vrátilo se mu dřívější onemocnění – [Anonymizováno] a vysoký krevní tlak, toto vše měl od nervů, kdy došlo ke zničení jeho majetku.

7. Svědkyně [jméno FO] uvedla, že nebydlí ve [Anonymizováno] a uličkou mezi pozemky žalobců a žalovaného chodili k žalovanému na návštěvu. Toto je tak 17 – 18 let nazpět. Ulička tam v současné době není, svědkyně si nevzpomíná od kdy, začala mizet postupně, přesnou dobu ale nedokáže určit. Vysvětluje si to tak, že se tam roztahovali žalobci, protože dvůr žalovaného se nehnul. Bližší informace nemá. Z výslechu svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že od žalovaného ví, že tento má problém s žalobci ohledně plotu, který se posunoval. Dříve chodili k žalovanému na návštěvu uličkou, která tam už však už není, ale byla tam v době, kdy to žalovaný kupoval, tak 15 až 20 let nazpět. Podle svědka tam ulička přestala být tím, že žalobci posunovali plot směrem k plotu žalovaného.

8. Provedené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že nárok žalobců na náhradu škody za odstraněný plot spolu se základy a částí vybetonovaného chodníku je důvodný. Nejdříve se soud zabýval otázkou, zda žalobcům svědčí k předmětnému plotu a chodníku vlastnické právo. Geometrickým plánem bylo zaměřeno umístění původního plotu žalobců, přičemž bylo zjištěno, že tento plot fakticky zasahoval mimo jiné na část pozemku obce [adresa] (p. č. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]) a z části také na pozemek žalovaného (p. č. st. [Anonymizováno]). Soud má za prokázáno, že žalobci nabyli pozemek p. č. st. [Anonymizováno], na němž stojí stavba č. p. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], na základě kupní smlouvy ze dne 10. 1. 1990 a původní plot, který je předmětem tohoto sporu, stál na stejném místě již od doby, kdy chalupa a pozemek koupili, jak uvedl svědek [tituly před jménem] [jméno FO]. Plot prošel pouze rekonstrukcí v roce 1992, aniž by se posouvaly jeho základy či ocelové sloupky, a byl postaven na základech starého původního oplocení. Chodník vybudovali žalobci svépomocí na podzim roku 2015. K posouzení vlastnického práva k plotu soud aplikoval občanský zákoník č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), v jehož režimu byl plot samostatnou věcí, nebyl součástí pozemku a byl ve vlastnictví osoby, která plot vybudovala, tedy žalobců. Stavba chodníku, vybudovaná již za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), je ve smyslu jeho § 506 odst. 1 součástí pozemku; v daném případě byla dle geometrického zaměření umístěna na části pozemku p. č. st. [Anonymizováno], jenž je dle zápisu v katastru nemovitostí ve vlastnictví žalovaného. Soud nicméně dospěl k závěru, že žalobci byli vlastníky i předmětného chodníku, neboť část pozemku, na níž se tento chodník nacházel, žalobci vydrželi.

9. Otázku vydržení soud posoudil podle § 134 odst. 1 ve spojení s § 130 odst. 1 obč. zák., a to s ohledem na skutečnost, že žalobci se chopili držby předmětné části nemovitosti na základě kupní smlouvy ze dne 10. 1. 1990, uzavřené formou notářského zápisu, a od tohoto data se také posuzovaly podmínky vydržení vlastnického práva. Blíže soud odkazuje také na závěry vyplývající z rozsudku zdejšího soudu ze dne 27. 4. 2022, č.j. 5 C 378/2018-123, v němž byla řešena otázka vlastnického práva v obdobné věci žalobců proti [Anonymizováno] [adresa]. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, s níž se soud ztotožňuje (viz např. rozhodnutí ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2190/2000, ze dne 3. 7. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2065/2005, ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2724/2009, ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3079/2014 a ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 90/2018), má soud za to, že žalobci se chopili držby části sousedního pozemku (k němuž je v katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo žalovaného) v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy ze dne 10. 1. 1990, na jejímž základě nabyli do svého vlastnictví pozemek p. č. st[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] o výměře 223 m2, na němž stojí stavba č. p. [Anonymizováno][Anonymizováno]v k. ú. [adresa]. Takto je jejich vlastnické právo také zapsáno v katastru nemovitostí, z něhož je zřejmé, že výměra pozemku, který žalobci na základě kupní smlouvy nabyli, se zcela shoduje s výměrou pozemku, jež byla po celou dobu zapsána v katastru nemovitostí. Podle názoru soudu se žalobci chopili držby sporné části sousedního pozemku na základě omluvitelného omylu, neboť tato část byla pod společným oplocením s pozemkem p. č. st. [Anonymizováno], byla v tomto rozsahu žalobci od roku 1990 užívána. Z žádného z provedených důkazů naopak nevyplynul závěr, že by se žalobci chopili držby této sporné části pozemku svévolnou okupací, neboť z vyjádření žalobců i výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynulo, že žalobci chopili držby pozemku v hranicích tak, jak byl tento určen oplocením od původních vlastníků, a žalobci toto oplocení v roce 1992 rekonstruovali, aniž by posouvali hranice tohoto oplocení směrem do pozemku žalovaného. Žádným z provedených důkazů nebyla ani zpochybněna dobrá víra žalobců po celý běh desetileté vydržecí doby, neboť žalovaný začal řešit hranice pozemků a zpochybňovat tím vlastnické právo žalobců až po uplynutí vydržecí doby, konkrétně, poté, co se stal v roce 2004 vlastníkem sousedících nemovitostí. Soud v rámci řešení předběžné otázky vlastnického práva ke sporné části pozemku, na níž byla stavba chodníku, dospěl k závěru, že byly splněny podmínky vydržení vlastnického práva ke sporné části pozemku definované v § 134 obč. zák. Žalobci tuto část pozemku drželi jako držitelé oprávnění, v dobré víře o tom, že jim věc nebo právo patří, a dnem 10. 1. 2000 uplynula desetiletá vydržecí doba, přičemž po celou její délku nebyla ničím ani nikým jejich dobrá víra zpochybněna. Okamžikem splnění podmínek vydržení žalobci nabyli vlastnické právo k této části sousedního pozemku ze zákona. Proto také stavba chodníku na této části se nacházející byla ve vlastnictví žalobců.

10. Podle § 2910 o. z., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

11. Podle § 2900 o. z., vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

12. Z výše citovaného ustanovení vyplývají předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu, kterými jsou porušení právní povinnosti (nebo existence právně významné skutečnosti, s níž je spojen vznik odpovědnosti za škodu), dále vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný dne 15. 4. 2016 odstranil plot s jeho základy a část vybetonovaného chodníku, které byly ve vlastnictví žalobců, jak bylo shora konstatováno. Jeho konání bylo výsledkem vleklého sporu mezi účastníky ohledně průběhu vlastnické hranice mezi pozemky, který započal tím, že žalovaný nechal geometrickým plánem vytyčit hranice, přičemž bylo zjištěno, že tehdy existující plot žalobců zasahuje také do části pozemku ve vlastnictví žalovaného a rovněž do části pozemku ve vlastnictví [Anonymizováno]. Za situace, kdy obě strany prezentovaly zcela protichůdný názor a pohled na danou věc, a žalovaný považoval stavbu plotu žalobců za stavbu neoprávněnou, měl využít dostupných právních prostředků k nápravě tohoto stavu. V žádném případě však žalovaný nebyl oprávněn plot odstranit svépomocí (byť k odstranění plotu žalobce písemně vyzýval a stanovil jim k tomu lhůtu), neboť pro takový postup nebyly splněny předpoklady upravené v § 14 odst. 1 o. z. Vzhledem k tomu, že plot žalobců stál na daném místě již od 1992, jak bylo prokázáno, nelze tvrdit, že zásah veřejné moci (rozhodnutí soudu nebo stavebního úřadu o případné povinnosti plot odstranit) by přišel pozdě a z tohoto důvodu vzniklo žalovanému právo jednat svépomocně. Stejně tak nelze dopředu předjímat rozhodnutí soudu a argumentovat tím, že kdyby žalovaný o odstranění plotu požádal, soud by mu vyhověl a žalovaný by odstranění plotu dosáhl, navíc na náklady žalobců. Žalovaný svým konáním porušil obecnou prevenční povinnost stanovenou v § 2900 o. z., tedy počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na vlastnictví jiného (žalobců). Žalobcům vznikla odstraněním plotu a části chodníku škoda, spočívající ve zmenšení jejich majetku, a mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody je dán vztah příčiny a následku; zavinění žalovaného ve formě nedbalosti se pak ve smyslu § 2911 o. z. presumuje.

13. Naopak, ve vztahu k nároku žalobce a) na náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč soud žalobu zamítl, jak vyplývá z III. výroku tohoto rozsudku. Kromě jedné lékařské zprávy, v níž je obecně konstatováno, že žalobce a) má opět výraznější stresy v osobním životě a výrazné zhoršení [Anonymizováno], a krátké vyjádření svědka [tituly před jménem] [jméno FO], žalobce a) ani přes poučení soudu neoznačil žádný důkaz, kterým by prokázal, že zdravotní stav se mu zhoršil v příčinné souvislosti s konáním žalovaného. Ve vztahu k tomuto nároku tedy nebyl prokázán ani jeden z předpokladů vzniku odpovědnosti za nemateriální újmu.

14. Jde-li o výši škody za odstraněný plot a chodník, má soud za to, že tato odpovídá částce v celkové výši 31 783 Kč, která vychází z položkového rozpočtu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jenž určil náklady na uvedení plotu a chodníku do původního stavu částkou 28 301 Kč a dále z faktury č. [hodnota], na základě které žalobce zaplatil náklady na dopravu, nakládku a vykládku suti ze zbořeného plotu a chodníku v částce 3 482 Kč, jak žalobce doložil výpisem z běžného účtu. Podle názoru soudu i náklady na odvoz suti jsou škodou (snížením jejich majetkové sféry), která žalobcům vznikla v příčinné souvislosti s konáním žalovaného. Své závěry soud opřel rovněž o znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], který se v rámci svého úkolu vyjadřoval mimo jiné k položkovému rozpočtu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], kdy znalcem stanovená obvyklá cena části plotu spolu se základy a částí vybetonovaného chodníku v délce 4,96 bm ve výši 31 320 Kč se jen nepatrně lišila od ceny určené shora označeným položkovým rozpočtem. K samotnému určení výše peněžní náhrady za škodu způsobenou na předmětných věcech, vyšel soud z výpovědi znalce, který uvedl, že s ohledem na charakter věci je nereálné určit obvyklou cenu plotu a chodníku porovnáním, neboť nelze najít obdobnou věc, která by se takto zobchodovala. Proto znalec stanovil hodnotu plotu a chodníku podle oceňovací vyhlášky a provedl kalkulaci nákladů na uvedení věcí do stavu před poškozením za dodržení standardních podmínek. S tímto způsobem vyčíslení náhrady škody se soud zcela ztotožnil (obdobně viz také rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2018, č. j. 25 Co 463/2017-451). Vzhledem k tomu, že žalobci požadovali na náhradě škody částku 28 301 Kč dle položkového rozpočtu, která se svou výši jen nepatrně lišila od znaleckého posudku, vyhověl soud žalobcům zcela v souladu s jejich žalobním návrhem. Jde-li náklady na odvoz suti, přestože žalobci v žalobě požadovali a dokládali položkovým rozpočtem č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] částku 7 003 Kč, skutečně zaplatili částku ve výši 3 482 Kč dle shora uvedené faktury. Proto soud jejich žalobní požadavek co do rozdílu uvedených částek, tj. částku 3 521 Kč zamítl, jak vyplývá z II. výroku tohoto rozsudku.

15. K nároku žalobců na zaplacení úroku z prodlení vyšel soud z jejich předžalobní výzvy ze dne 8. 8. 2018, v níž byl žalovaný vyzván k zaplacení náhrady škody do 10 dnů od doručení výzvy, kterou žalobci dle dodejky podali poště k přepravě dne 9. 8. 2018. Dle údajů na dodejce byla zásilka pro žalovaného uložena dne 10. 8. 2018 a lze mít za to, že uvedeného dne se zásilka dostala do dispoziční sféry adresáta, pročež poslední den lhůty k zaplacení náhrady škody nastal dne 20. 8. 2018. Ode dne následujícího žalobcům náleží vedle plnění také úrok z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobci požadovali zaplacení úroku z prodlení od 16. 4. 2018 do zaplacení; soud proto nárok žalobců na zaplacení úroku z prodlení za období od 16. 4. 2018 do 20. 8. 2018 zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. Ohledně části, ve které bylo řízení zastaveno usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 20. 10. 2021, č. j. 5 C 297/2018-209, žalobkyně b) z procesního hlediska toto zastavení řízení zavinila a je tak povinna hradit žalovanému jeho náklady. Jde-li o rozhodnutí ve věci samé, žalobce a) byl neúspěšný co do svého návrhu na náhradu nemateriální újmy ve výši 50 000 Kč a oba žalobci byli dále neúspěšní i ohledně jejich nároku na náhradu škody ve výši 3 521 Kč. Vyjádřeno procenty, z celkové původně žalované částky 85 304 Kč měli žalobci úspěch 37 % a neúspěch 63 %. Je to tedy žalovaný, který byl ve sporu úspěšnější a má nárok na náhradu 26 % svých nákladů řízení.

17. Náklady řízení žalovaného představují jednak zaplacená záloha na znalecký posudek ve výši 2 000 Kč a náklady související se zastupováním žalovaného advokátem, tj. odměna advokáta podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „vyhláška“) ve výši 36 632 Kč, určená z tarifní hodnoty 85 304 Kč, za 8 úkonů právní služby po 4 540 Kč podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky (tj. převzetí a příprava zastoupení, 3 x písemné podání soudu – vyjádření k žalobě ze dne 18. 2. 2019, vyjádření žalovaného ze dne 12. 10. 2020 a 18. 3. 2022, účast na ohledání místa samého dne 25. 11. 2021 a 3 x účast na jednání soudu dne 8. 9. 2020, 20. 10. 2020 a 9. 9. 2022). Dále žalovanému náleží náhrada hotových výdajů jeho zástupce po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky za každý učiněný úkon právní služby, tj. částka 2 400 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 600 Kč podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky za cestu k dvěma jednáním soudu a na místo samé za celkem 6 započatých půlhodin, a náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 této vyhlášky ve spojení s § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. za cestu k dvěma jednáním soudu na trase na trase [adresa] a zpět, celkem 40 km jízdy a na místo samé na trase [adresa] a zpět, celkem 22 km jízdy, osobním motorovým vozidlem, reg. zn. [SPZ], při spotřebě nafty pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství 5,2 litrů na 100 km. Cestovní náklady k jednání soudu dne 20. 10. 2020 představují podle shora uvedených ustanovení ve spojení s vyhláškou č. 358/2019 Sb. při ceně pohonných hmot 31,80 Kč za 1 litr a sazbě základní náhrady 4,20 Kč za 1 km jízdy částku 234 Kč, cestovní náklady na místo samé dne 25. 11. 2021 za účinnosti vyhlášky č. 589/2020 Sb. při ceně pohonných hmot 27,20 Kč za 1 litr a sazbě základní náhrady 4,40 Kč za 1 km jízdy činí 128 Kč a cestovní náklady k jednání soudu dne 9. 9. 2022 představují podle shora uvedených ustanovení ve spojení s vyhláškou č. 511/2021 Sb. ve znění účinném k datu jednání při ceně pohonných hmot 47,10 Kč za 1 litr a sazbě základní náhrady 4,70 Kč za 1 km jízdy částku 286 Kč. Soud nepřiznal žalovanému náklady řízení v podobě odměny advokáta za vyjádření žalovaného ze dne 14. 12. 2021, které svým obsahem více méně rekapitulovalo dosavadní stanovisko žalovaného a průběh řízení, navíc, obdobně se žalovaný vyjádřil i ve svém podání ze dne 18. 3. 2022, za něž mu odměna advokáta byla přiznána. Tento úkon advokáta soud ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. nepovažuje za náklad potřebný k účelnému bránění práva žalovaného. Dohromady tedy náklady řízení žalovaného činí částku 41 968 Kč, z níž mu soud s ohledem na shora popsaný procesní úspěch a neúspěch přiznal 26 %, tj. částku 10 912 Kč.

18. Podle § 148 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát v dané věci vynaložil náklady v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku. Vzhledem k tomu, že k datu vyhlášení tohoto rozsudku nebyla přesná výše těchto nákladů řízení známa, bude o ní rozhodnuto samostatným usnesením.

Poučení